(1) Zrušuje se platnost, po případě
použivatelnost všech předpisů, které
odporují tomuto zákonu, zejména:
1. ustanovení §§ 48 až 60 a § 61, odst.
1, písm. h) zákona č. 177/1909 ř.
z.. a příslušných prováděcích
nařízení;
2. ustanovení § 4 a §§ 23 až 26 zákona
ze dne 17. srpna 1892, č. 142 ř. z., o zamezení
a potlačení plicní nákazy hovězího
dobytka, ve znění zákona ze dne 6. srpna
1909, č. 182 ř. z.;
3. ustanovení § 18 vládního nařízení
ze dne 18. července 1940, č. 272 Sb., kterým
se vydávají předpisy k zamezení a
potlačení nakažlivé chudokrevnosti jednokopytníků;
4. ustanovení § 10 vládního nařízení
ze dne 5. prosince 1940, č. 30 Sb. z r. 1941, o zamezení
a potlačení tularemie zvířat;
5. vládního nařízení ze dne
28. září 1943, č. 262 Sb., o odškodněních
a podporách při nákazách a hromadných
onemocněních zvířat;
6. nařízení ministra vnitra ze dne 28. září
1943, č. 263 Sb., o nákazové pokladně;
7. ustanovení §§ 50 až 58 zákona
ze dne 1. července 1943, č. 100 Sl. z., o tlumení
zvířecích nákaz, pokud se nevztahují
na odškodnění za předměty zničené
při desinfekci, dále ustanovení § 60,
odst. 1, písm. b) a § 61, odst. 1, písm. a),
pokud jde o náklady úředně nařízeného
zabití zvířat, a §§ 62 až
65 téhož zákona a předpisů tato
ustanovení provádějících;
8. zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 59 Sb., o odškodnění
při nakažlivé obrně vepřů.
(2) Nastane-li případ, který je předpokladem
pro poskytnutí odškodného, náhrady nebo
podpory podle tohoto zákona, přede dnem, kdy tento
zákon nabývá účinnosti, provede
se vyšetření, po případě
poskytne se odškodné, náhrada nebo podpora
podle předpisů platných nebo použivatelných
v době, kdy škoda vznikla.
(3) Nákazová pokladna, zřízená
podle vládního nařízení č.
262/1943 Sb., a Fond pro tlumení nákaz a hromadných
onemocnění domácích zvířat,
zřízený podle zákona č. 100/1943
Sl. z., se zrušují. Jejich práva a závazky
přecházejí na Veterinární pokladnu.
(4) Státní příspěvek Veterinární
pokladně (§ 13, odst. 2) činí pro rok
1948 Kčs 2,000.000.
(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně
upraví podle předcházejících
ustanovení některou věc, učiní
tak pro Slovensko po vyjádření příslušného
pověřence (pověřenectva), který
se po případě dohodne se zúčastněnými
pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření
musí býti podáno v přiměřené
lhůtě podle povahy věci.
(2) Ministři (ministerstva) vykonávají svoji
působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně
prostřednictvím příslušných
pověřenců (pověřenectev), kteří
se při tom řídí směrnicemi
vydanými příslušným ministrem
(ministerstvem).
(3) Vyhlášky v Úředním listě
ve věcech upravených tímto zákonem
uveřejní příslušný pověřenec
(pověřenectvo) též v Úředním
věstníku.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem, který stanoví vláda nařízením;
provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
I. Osnova zákona sleduje tyto cíle:
1. Sjednocují se zákonná ustanovení
za účelem jednotného postupu při poskytování
odškodného, náhrad a podpor za ztráty
vzniklé při nákazách a jiných
nemocech zvířat. Doposud se postupovalo odlišně,
a to v českých zemích podle vl. nař.
č. 262/194, Sb. a nař. ministra vnitra č.
263/1943 Sb., na Slovensku podle šestého, sedmého
a devátého oddílu zák. č. 100/1943
Sl. z. a příslušných prováděcích
předpisů vl. nař. č. 180/1943 Sl.
z.
2. Spojují se oba různé způsoby odškodňování
po stránce věcné i formální,
při čemž do společné normy se
přebírá osvědčené a
účelné z obou.
3. Kolektivní svépomocí za účasti
státu má býti přispěno těm
jednotlivcům, kteří splnili své povinnosti
vůči celku a utrpěli nezaviněně
škodu nákazami nebo jinými nemocemi zvířat.
Je známo, že škodami, které jsou způsobeny
nákazami a hromadnými onemocněními
zvířat, bývá velmi často ohrožena
podstata celého hospodářství.
4. Poskytování účinné náhrady
za škody vzniklé některými nemocemi
zvířat má působiti psychologicky na
držitele zvířat, aby neváhali a hlásili
včas každé podezření nákazy.
Tím umožní se veterinární správě
žádoucí rychlý a účinný
zásah na obranu proti nákaze hned v prvních
jejích počátcích. Jen těsnou
a důvěřivou spoluprací chovatele a
veřejné exekutivy je možno chrániti
zdraví lidí a zvířat před rozšiřováním
a rozvlékáním chorob a před velikými
národohospodářskými škodami z
toho plynoucími. Na uspokojivém řešení
této spolupráce má zájem i sektor
zásobovací, neboť čím lepší
prevence a spolupráce, tím méně nákaz
a chorob, a čím větší porozumění
u chovatele pro veterinárně ochranná opatření,
tím méně ztrát v živočišné
výrobě.
5. Podle okolností a podle stavu finančních
prostředků má Veterinární pokladna
poskytovati podpory zemědělcům i při
škodách způsobených různými
příčinami znehodnocujícími
zvíře. Mohla by také poskytováním
náhrad za vzešlé škody převzíti
v zásadě instituci povinného pojištění
jatečných zvířat, jak je zavedeno
v zemích České a Moravskoslezské vládním
nařízením ze dne 9. dubna 1942, č.
139 Sb. Tím by se vyhovělo snahám po zhospodárnění
a koncentraci příbuzných úseků
pracovních.
6. K dobré prevenci patří i výzkum
a možnost intensivní léčebné
péče ve veterinárních ústavech
ošetřovacích. Veterinární pokladna
má zřizování takových ústavů
umožniti a finančně podpořiti, po př.
postarati se o jejich provoz, bude-li toho zapotřebí.
Dále bude zapojena Veterinární pokladna při
provozu veterinárních, asanačních
a zužitkovacích ústavů (kafilerií),
a z příspěvků těchto ústavů
bude hraditi provozní schodky těch ústavů,
které provádějí sběr mrtvol
zvířat v odlehlých a řídce
osídlených oblastech a mají proto větší
provozní režii. Bude spravedlivé, aby ústavy
s lepšími a výhodnějšími
provozními podmínkami přispěly na
ústavy, které mají plniti stejnou funkci
zdravotní a hospodářskou, ale nezaviněně
za horších podmínek.
II. Dosavadní zkušenosti získané jak
na Slovensku, tak i v českých zemích, pokud
jde o Nákazovou pokladnu a Fond, jsou velmi slibné,
třebas činnost obou zařízení
byla rušena mimořádnými poměry.
Bez instituce Veterinární pokladny není myslitelná
zdravotní kontrola v chovech podléhajících
kontrole užitkovosti a nelze jinak provésti ozdravění
našich chovů od tuberkulosy, nakažlivého
zmetání a stájových nemocí
vůbec.
Nákazová pokladna v Praze vyplatila za tři
léta své činnosti na odškodném
a podporách 35,665.000 Kčs, a má reservy
pro případ větší panzootie v
částce 28.000.000 Kčs. Fond v Bratislavě
má nyní asi 3 1/2 mil. Kčs. Předním
úkolem Veterinární pokladny je, aby v prvých
letech činnosti nastřádala dostatečné
reservy, kterých by mohlo býti použito k prospěchu
živočišné produkce při nebezpečí
panzootie. Myslí se zde především na
periodicky přicházející vlnu slintavky
a kulhavky; v tom případě by se provedla
vakcinace všech paznehtníků jako preventivní
opatření a na úhradu toho by se použilo
zmíněné reservy.
III. Náklady spojené s novou úpravou budou
pro státní pokladnu u srovnání s dosavadní
úpravou podle vl. nař. č. 262/1943 Sb. vyšší,
a to, pokud jde o nakažlivou obrnu vepřů a
mor slepic, v důsledku ustanovení § 1, odst.
1, písm. A) b) asi o 1,500.000 Kčs ročně.
Poměrně značné ztráty způsobené
nakažlivou obrnou vepřů jsou však dočasné
až do doby, kdy bude možno tuto nákazu zdolávati
účinným ochranným očkováním.
Pokud jde o náklady, jež by vznikly rozšířením
odškodného v případech podle §
1, odst. 1, písm. B) i na vepře, jsou ztráty
jen nepatrné, protože se jedná ve skutečnosti
jen o sněť slezinnou a nákazu zvěře
a skotu; v roce 1946 nebylo jediného takového případu.
Novou úpravou § 13 se zvýší výdaje
ze státní pokladny asi o 150.000 Kčs. Osobní
a věcné náklady Veterinární
pokladny budou činiti asi 1,000.000 Kčs. Naproti
tomu získává státní pokladna
snížením odškodného u některých
nákaz, zejména nakažlivé obrny vepřů,
ze 100 % na 90 % obecné ceny (§ 2, odst. 6) asi 2,000.000
Kčs ročně. Na Slovensku půjde navíc
ještě o úhrady nákladů spojených
s úředně nařízeným usmrcením
zvířat; tyto náklady uhrazovaly dosud obce.
byla pojata mezi nákazy odškodňované
též hřebčí nákaza podle
předpisů platných na Slovensku a podle vyhlášky
ministerstva zdravotnictví č. 2000/1946 Ú.
l. I.
V odstavci 2 je pamatováno i na případné
rozšíření ohlašovací povinnosti
na další nákazy a na jejich odškodňování.
Vedoucím motivem při stanovení výše
odškodného je příkaz podložený
pochopitelnými důvody veterinárně
ochrannými, aby totiž chovatel nikdy nedostal jako
odškodné za nemocné zvíře vyšší
částku, než by dostal za zvíře
zdravé.
V odstavcích 2 a 3 bylo přihlíženo k
tomu, že při řízeném hospodářství
je téměř u všech druhů zvířat
stanovena úřední cena.
S ohledem na státní pokladnu nelze při odškodňování
za ztráty koní zásadně přihlížeti
k jejich mimořádným vlastnostem. Příkladem
pro to jsou dostihoví koně. Jestliže tedy v
takovém případě dostane chovatel odškodné
vypočtené jen podle ceny, která byla odhadnuta,
jako by zvíře nemělo svých mimořádných
vlastností, pak je spravedlivé, aby chovatel měl
možnost, dáti si příslušný
rozdíl v ceně zvířete pojistiti. Jiná
zvířata než koně, pokud přicházejí
v úvahu pro odškodnění [srov. §
6, odst. 1, písm. d)], se u nás do té míry
mimořádně neoceňují.
V zájmu účinného tlumení nákaz
zvířat bylo upraveno odškodné všeobecně
na 90 % obecné ceny proti dřívějším
sazbám 75 %, 80 %, 90% a 100 %, čímž
jednak se zjednoduší propočítávání
odškodného, jednak se dostane poškozenému
chovateli jednotné náhrady, což je spravedlivé.
Nově se zavádí poskytování
prémie 10% k odškodnému, pokud je jeho výše
90 % obecné ceny, a to z důvodu, aby se majitelé
zvířat podnítili k horlivé součinnosti
při tlumení nákaz zvířat, neboť
tím se umožní rychlý zásah úřadu
a uchrání se okolí zamořeného
místa před zavlečením nákazy;
prospěje se tím také státní
pokladně. Prémie se poskytuje z prostředků
Veterinární pokladny.
Úprava odškodného za pojištěná
zvířata je v souladu s ustanovením §
92 zák. č. 145/1934 Sb. a zásada tam uvedená
byla zdůrazněna se zřetelem k veterinárně
ochranným cílům, sledovaným osnovou.
Výjimka byla učiněna pro koně mimořádných
vlastností (viz výklad § 2), ovšem jen
pro ty případy, kdy majitel zvířete
se neprovinil proti zásadám, na nichž spočívá
zákonná úprava zábrany a tlumení
nákaz zvířat.
Prováděcím předpisem bude stanoveno,
že ve výměru o přiznání
odškodného bude vždy klausule, podle níž
je povinen příjemce odškodného v případě
zrušení kupní smlouvy odevzdati příslušnou
částku přiznaného odškodného
původnímu majiteli zvířete. Předejde
se tím sporům mezi stranami a zatížení
administrativy.
Z odškodňovacího řízení
i z příspěvkové povinnosti byla vypuštěna
zvířata patřící státu
(t. j. též vojenské správě, Sboru
národní bezpečnosti) a zvířata
patřící zoologickým zahradám,
zvěřincům a podobným zařízením,
což vyplývá z povahy věci. Na výslovnou
žádost ministerstva zemědělství
byl však nárok na odškodné rozšířen
na zvířata patřící podniku
"Státní lesy a statky" a na Slovensku
podnikům "Státní lesy" a "Státní
statky".
Možnost příspěvkové povinnosti
byla upravena s přihlédnutím k slovenskému
vzoru. Zmocnění daná ustanoveními
pod písm. a) až c) odstavce 1 zahrnují všechny
úkoly stanovené v § 65 zák. č.
100./1943 Sl. z., zejména též vyplácení
odměn ničitelům larev střečka.
Ustanovení odstavce 5 bylo rovněž převzato
ze zákona č. 100/1943 Sl. z. Pod písm. h)
se míní diagnostická, ochranná, nouzová
a léčebná očkování a
zdravotní kontrola.
Na řízení podle tohoto zákona a předpisů
podle něho vydaných prováděné
okresními a zemskými národními výbory,
po př. ministerstvem zdravotnictví a příslušným
pověřenectvem, vztahují se samozřejmě
příslušné předpisy o správním
řízení, t. j. zejména vl. nař.
č. 8/1928 Sb.
Za účelem zjednodušení a urychlení
výplaty odškodného a podpor se zamýšlí
decentralisace provádění výplat u
zemských národních výborů v
Praze a v Brně a u pověřenectva v Bratislavě
zřízením veterinárních plateben
u těchto úřadů.
Vrchnostenské úkoly, které měla dosud
Nákazová pokladna v Praze, přecházejí
na ministerstvo zdravotnictví. Z toho důvodu se
zamýšlí spojiti tuto vrchnostenskou pravomoc
býv. Nákazové pokladny s prováděním
úkolů svěřených Veterinární
pokladně podle této osnovy v rukou jedné
osoby. Proto zásadně se zamýšlí
pověřiti vedením Veterinární
pokladny vždy úředníka ministerstva,
který bude zároveň pověřen
vedením příslušné agendy v ministerstvu.
Z titulu nové úpravy působnosti Veterinární
pokladny podle tohoto zákona nebude rozmnožen počet
zaměstnanců tohoto ústavu oproti dnešnímu
stavu.
Na úhradu odškodného za zvířata
postižená slintavkou a kulhavkou a určitými
formami tuberkulosy přispíval stát podle
vl. nař. č. 262/ 1943 Sb 1/2, po případě
1/3 nákladů. Jde však o předpis, který
byl pojat do tohoto vládního nařízení
na příkaz okupantů a nebyl v souladu s předpisy
čs. právního řádu do té
doby platnými, podle nichž celé břemeno
náhrady nesl stát. Jelikož úplné
upuštění od oné zásady by znamenalo
nové zatížení státní pokladny,
vyrovnávají se alespoň obě ustanovení
o úhradě odškodného při těchto
dvou nemocech na stejnou kvotu, a to 50 %.
Zrušením ustanovení § 60, odst. 1, písm.
b) a § 61, odst. 1, písm. a) zák. č.
100/1943 Sl. z., pokud jde o náklady úředně
nařízeného zabití zvířat,
uplatní se ustanovení § 59, písm. h)
téhož zákona, tak jak je to zamýšleno
(viz oddíl III všeobecné části
této důvodové zprávy).
Je zapotřebí určité doby k úpravě
prováděcího vládního nařízení
k zákonu, a zejména určité doby k
přípravě vplynutí dosavadního
Fondu pro tlumení zvířecích nákaz
do ústavu toho rozsahu, jak je předvídán
osnovou. Ponechává se proto stanovení počátku
účinnosti zákona vládnímu nařízení.