Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Odškodné se poskytuje, pokud tento zákon
nestanoví jinak,
A) při ztrátách jednokopytníků,
skotu, ovčího, kozího a vepřového
bravu, drůbeže, ryb a včel za zvířata,
a) která byla usmrcena na úřední příkaz
ve spojitosti s tlumením nákazy, kterou dlužno
hlásiti podle předpisů o zábraně
a tlumení nákaz zvířat (dále
jen nákazy povinné hlášením),
b) která uhynula na nákazu povinnou hlášením
po vydání úředního příkazu
k usmrcení zvířete, nebo byly-li tu předpoklady
pro vydání tohoto příkazu,
c) u nichž okolnosti nasvědčují tomu,
že uhynula ve spojitosti s očkováním
nebo nemocí vzniklou následkem veterinárně
ochranného opatření, jež byly úředně
nařízeny, nebo která musela býti ve
spojitosti s tímto opatřením nebo s nařízeným
očkováním usmrcena;
B) při ztrátách jednokopytníků,
přežvýkavců a vepřů za
zvířata, která uhynula na mor skotu, plicní
nákazu, sněť slezinnou, sněť šelestivou,
nákazu zvěře a skotu nebo vzteklinu anebo
u nichž byla po smrti zjištěna některá
z těchto nákaz.
(2) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě
s ministerstvy zemědělství a financí
stanoviti vyhláškou v Úředním
listě, že se poskytuje odškodné za uhynulá,
po případě usmrcená zvířata
též při ztrátách způsobených
nákazou, která byla podle příslušných
předpisů dodatečně pojata mezi nákazy
povinné hlášením.
(1) Při výpočtu odškodného je
základem obecná cena zvířete bezprostředně
před vydáním úředního
příkazu k usmrcení zvířete,
po případě před jeho smrtí.
Je-li však zvíře znehodnoceno očkováním
nebo nákazou s výjimkou tuberkulosy, odhadne se
jeho cena, jako by nebylo stiženo nákazou nebo nebylo
očkováno. Cena koně s mimořádnými
vlastnostmi se odhadne vždy bez zřetele k těmto
vlastnostem.
(2) Obecná cena jednokopytníků se řídí
úředně stanovenými cenami. Obecnou
cenu včelstev stanoví ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvy zemědělství
a financí a nejvyšším úřadem
cenovým vyhláškou v Úředním
listě.
(3) Obecná cena jiných zvířat než
jednokopytníků a včelstev se stanoví
podle zjištěné nebo vypočtené
živé váhy a úřední jatečné
ceny s případnými přirážkami,
kterými se zhodnotí užitkovost nebo plemenná
hodnota zvířat, jakož i případný
úbytek na váze způsobený očkováním
zvířete nebo nákazou s výjimkou tuberkulosy.
Tyto přirážky stanoví ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvy zemědělství
a financí a nejvyšším úřadem
cenovým pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat
vyhláškou v Úředním listě.
(4) Nejsou-li ceny některého druhu zvířat
úředně upraveny, je základem při
výpočtu odškodného obecná směnná
cena zvířete zjištěná podle zásad
vytčených v odstavci 1.
(5) Odškodné (§ 1) činí 100% obecné
ceny
a) za zvířata usmrcená na úřední
příkaz, u nichž se zjistí pitvou, po
případě doplňujícím
laboratorním vyšetřením, že nešlo
o nákazu, pro kterou byl vydán úřední
příkaz k usmrcení,
b) za zvířata, která ve spojitosti s očkováním
nebo nemocí vzniklou následkem veterinárně
ochranného opatření, jež byly úředně
nařízeny, uhynula nebo musela býti usmrcena
[§ 1, odst. 1, písm. A), c)].
(6) Ve všech ostatních případech činí
odškodné 90% obecné ceny zvířete.
V těchto případech se poskytne příplatek
k odškodnému (§ 11, odst. 3) ve výši
10% obecné ceny zvířete, přispěl-li
jeho majitel zvláště svědomitým
splněním veterinárně ochranných
předpisů k rychlému tlumení nákazy.
Bližší podmínky pro přiznání
tohoto příplatku stanoví vláda nařízením.
(7) Do odškodného se započte:
a) výtěžek dosažený zpeněžením
zvířete nebo jeho částí, pokud
byl vyplacen majiteli,
b) cena těch částí usmrceného
zvířete, které se podle příslušných
předpisů ponechají majiteli (§ 4).
(1) Odškodné za zvířata, jež jsou
smluvně pojištěna, se vypočte a vyplatí
podle ustanovení § § 2 a 5.
(2) Pojistitel nesmí hraditi škodu v případech,
kdy se poskytne odškodné podle tohoto zákona.
Toto ustanovení neplatí, jde-li o koně, kteří
pro své mimořádné vlastnosti byli
pojištěni na částku převyšující
aspoň o jednu čtvrtinu cenu odhadnutou podle zásady
vytčené v § 2, odst. 1, poslední větě;
pojistitel smí v tom případě hraditi
rozdíl mezi přiznaným odškodným
a částkou vyplývající z pojistné
smlouvy.
(3) Neposkytne-li se odškodné, nesmí pojistitel
hraditi škodu v případech uvedených
v § 6, odst. 1, písm. a) a § 6, odst. 2.
Na úřední příkaz usmrcená,
po případě uhynulá nebo nutně
poražená zvířata, za něž
přísluší odškodné a která
se neponechají majiteli, musí býti co nejvýhodněji
zpeněžena, není-li s hlediska ochrany zdraví
lidí a veterinární ochrany proti tomu námitek.
Dosažený výtěžek může
býti majiteli vyplacen jako záloha na odškodné.
Části zvířat ponechané majiteli
se započítají v ceně, které
se dosahuje při obvyklém zpeněžení.
(1) Odškodné se vyplatí tomu, kdo byl držitelem
zvířete v době jeho smrti, ačli není
známa jiná oprávněná osoba.
Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(2) Výplatou odškodného zanikne jakýkoli
nárok na odškodné vůči státu.
(1) Odškodné se neposkytuje:
a) za zvířata, která byla dopravena na území
státu z ciziny v rozporu s příslušnými
předpisy;
b) za zvířata, která byla dopravena na území
státu z ciziny v určité lhůtě
před zjištěním nákazy, neprokáže-li
se, že se nakazila až na území státu.
Tato lhůta je u moru skotu 10 dní, u slintavky a
kulhavky, sněti slezinné, sněti šelestivé
a nákazy zvěře a skotu 14 dní, u tularemie
28 dní, u moru vepřů a nakažlivé
obrny vepřů 35 dní, u vozhřivky, vztekliny
a slepičího moru 90 dní, u plicní
nákazy a nakažlivé chudokrevnosti jednokopytníků
180 dní, u tuberkulosy skotu ve formách povinných
hlášením 270 dní a u hřebčí
nákazy a včelích nákaz 365 dní;
c) za jatečná zvířata dopravená
z ciziny, jakož i za jatečná zvířata
na jatečních trzích, na jatkách, v
rozdělovnách, po případě v
jiných zařízeních pro jatečná
zvířata;
d) za zvířata v zoologických zahradách,
zvěřincích, cirkusech a podobných
podnicích;
e) za zvířata, která jsou jen přechodně
na území státu (na pastvě, při
přezimování a pod.);
f) za zvířata patřící státu
nebo státním podnikům, s výjimkou
zvířat podniků Státní lesy
a statky, Státní lesy a Státní statky.
(2) Odškodné se neposkytuje též za ztráty
zvířat,
A) je-li prokázáno, že majitel nebo držitel
zvířete nebo osoba za zvíře odpovědná
neučinili povinné hlášení o nákaze
nebo o podezření z nákazy podle příslušných
předpisů o tlumení nákaz zvířat
do 24 hodin po objevení příznaků nemoci,
leč by jiná osoba povinná hlášením
byla hlášení učinila v téže
lhůtě;
B) k nimž došlo tím, že
a) majitel získal koupí nebo jiným právním
jednáním mezi živými zvíře
stižené nákazou a při nabytí
zvířete o jeho chorobném stavu věděl
nebo musil věděti,
b) majitel nebo držitel zvířete porušil
veterinárně ochranné předpisy, zejména
nedodržel nařízenou uzávěru,
c) majitel nebo držitel zvířete nepoužil
příležitosti úředně doporučeného
očkování, ač věděl nebo
musil věděti, že se náklady očkování
hradí z veřejných prostředků.
(1) Vláda nařízením stanoví,
že se mohou poskytovati:
a) náhrady a podpory majitelům zvířat,
kteří utrpěli jinou hospodářskou
škodu, než jsou ztráty uvedené v §
1, způsobenou nákazami nebo jinými nemocemi
zvířat, očkováním nebo veterinárně
ochranným opatřením a jinými příčinami,
které způsobují znehodnocení zvířete,
b) podpory na veterinárně ochranná opatření
a zařízení a peněžní prostředky
na péči o zdraví zvířat,
c) peněžní prostředky, po případě
věcná vybavení na zařízení,
opatření a zdokonalení veřejné
veterinární služby podle pokroku vědy
s hlediska veřejných zájmů a k umožnění
veterinárního výzkumu, a stanoví pro
to předpoklady a podmínky.
(2) Podrobnosti k provádění těchto
úkolů stanoví ministerstvo zdravotnictví
v dohodě s ministerstvy zemědělství
a financí vyhláškou v Úředním
listě.
(3) Ke krytí výdajů spojených s opatřeními
uvedenými v odstavci 1 mohou býti vybírány
příspěvky:
a) od majitelů domácích zvířat,
čítajíc v to majitele včelstev a psů,
podle početního stavu zvířat;
b) od nabyvatelů zvířat při vystavení
průvodního listu zvířat (dobytčího
pasu) nebo při jeho přepsání (přepsání
vlastnického práva);
c) od podnikatelů zpracujících surové
kůže;
d) od podnikatelů zabývajících se
sběrem surových kůží a obchodujících
s nimi;
e) od veterinárních ústavů pro asanaci
a zužitkování těl zvířat
(kaliferií);
f) od přepravců při dovozu domácích
zvířat včetně včelstev a psů
a při dovozu surovin živočišného
původu z ciziny;
g) od majitelů jatečních zvířat
při poražení zvířete po živnostensku;
h) od majitelů domácích zvířat,
čítajíc v to majitele psů, při
provádění některých úkolů
veterinárně ochranných.
(4) Druh a výši příspěvků,
způsob jejich vybírání a kontroly
vybírání, jakož i druh zvířat,
jejichž majitelé jsou příspěvkem
povinni, stanoví vláda nařízením,
při čemž příspěvky nesmějí
převýšiti v případech uvedených
v odstavci 3,
písm. a) částku 50.- Kčs za zvíře
nebo včelstvo v jednom roce,
písm. b) částku 30.- Kčs za zvíře,
jehož se průvodní list (dobytčí
pas) týká, písm. c) částku
50.- Kčs za 1 q surových kůží
určených ke zpracování, pism. d) částku
10.- Kčs za kůži,
písm. e) částku 100.- Kčs za 1 q vyrobené
masové moučky a vyrobených tuků, písm.
f) částku 100.- Kčs za živé zvíře
a 1 q surovin živočišného původu,
písm. g) částku 50.- Kčs za zvíře,
písm. h) částku 50.- Kčs při
výkonu, po případě
částku 100.- Kčs za zvíře v
jednom roce.
(5) Nařídí-li se v honitbách jako
ochranné opatření proti nákazám
zvířat odstřel nebo vyhubení lovné
zvěře nad 50% stavu, určí v každém
jednotlivém případě zemský
národní výbor, na Slovensku příslušné
pověřenectvo, po slyšení Jednotného
svazu zemědělců, výši podpory
na zazvěření honitby. Směrnice pro
výši podpory stanoví vláda nařízením.
Vybírají-li se podle početního stavu
zvířat příspěvky [§ 7,
odst. 3, písm. a)], nesmějí se požadovati
za jatečná zvířata dopravovaná
z ciziny, za jatečná zvířata na jatečních
trzích, na jatkách, v rozdělovnách,
po případě v jiných zařízeních
pro jatečná zvířata, za zvířata
v zoologických zahradách, zvěřincích,
cirkusech a podobných podnicích a za zvířata
patřící státu nebo státním
podnikům, s výjimkou zvířat podniků
Státní lesy a statky, Státní lesy
a Státní statky.
(1) Předpisy o odškodňovacím řízení
při ztrátách zvířat a o řízení
při poskytování náhrad a podpor vydá
vláda nařízením.
(2) Výlohy vzniklé zjišťováním,
zda jde o nemoc, při které se poskytuje odškodné,
náhrada nebo podpora, a případné úřední
posudky, jakož i odhadní výlohy hradí
stát.
(1) Místní národní výbory jsou
povinny spolupracovati při provádění
tohoto zákona.
(2) Ministerstvo zdravotnictví dozírá na
poskytování odškodného, náhrad
a podpor a na vybírání příspěvků
podle § 7, odst. 3, a doví-li se, že při
tom nebylo dbáno ustanovení tohoto zákona
nebo předpisů podle něho vydaných,
zakročí z úřední moci.
(1) K plnění finančních úkolů
plynoucích z tohoto zákona se zřizuje při
ministerstvu zdravotnictví Veterinární pokladna
v Praze s veterinárními platebnami u zemských
národních výborů v Praze a v Brně
a u příslušného pověřenectva
v Bratislavě.
(2) Veterinární pokladna (odstavec 1) je právnickou
osobou. Při provádění svých
úkolů je osvobozena od daní, poplatků
a jiných veřejných dávek; na poštovní
poplatky se toto osvobození nevztahuje.
(3) Veterinární pokladna, plníc úkol
vytčený v odstavci 1, zejména spravuje prostředky
získané z příspěvků
podle § 7, odst. 3, vyplácí odškodné
(§ 1), náhrady (§ 7, odst. 1) a příplatky
k odškodnému (§ 2, odst. 6) a vyplácí,
po případě hradí podpory (§ 7,
odst. 1 a 5).
(1) Veterinární pokladnu zastupuje navenek její
přednosta, jímž je úředník
státní veterinární služby, ustanovený
ministrem zdravotnictví. Jeho prvním zástupcem
ustanoví ministr zdravotnictví po vyjádření
příslušného pověřence
úředníka veterinární služby
příslušného pověřenectva,
druhým zástupcem veterinárního úředníka,
kterého navrhne ministr zemědělství.
(2) Přednosta Veterinární pokladny a jeho
zástupci jsou služebně podřízeny
ministru zdravotnictví; ostatní zaměstnance
přidělí Veterinární pokladně
ministerstvo zdravotnictví, které obstarává
její agendu.
(3) Při Veterinární pokladně se zřídí
poradní sbor.
(4) Bližší předpisy o organisaci a působnosti
Veterinární pokladny a poradního sboru při
ní zřízeného vydá vláda
nařízením.
(1) Státní pokladna nahradí Veterinární
pokladně (§ 11) náklady odškodného,
které se poskytuje podle § 1, ve výši
stanovené podle § 2 a náklady podpor poskytnutých
podle § 7, odst. 5 s tou výjimkou, že na úhradu
odškodného za zvířata stižená
slintavkou a kulhavkou a za zvířata stižená
zevně poznatelnou tuberkulosou s pokročilými
změnami v plicích nebo se změnami v mléčné
žláze, děloze nebo ve střevech, která
byla usmrcena pro tyto nákazy na úřední
příkaz, poskytne státní pokladna polovinu
nákladu.
(2) Státní pokladna poskytuje Veterinární
pokladně zvláštní roční
příspěvek částkou Kčs
3.000.000, pokud § 17, odst. 4 nestanoví jinak.
Zákon ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z.,
o zamezení a potlačení nákaz zvířat,
se mění a doplňuje takto:
1. Ustanovení § 61, odst. 1, písm. f) zní:
"f) úředně nařízeného
zabití a očkování;";
2. ustanovení § 61, odst. 5 zní:
"Náklady na oddělení, ošetřování
a léčení zvířat, na dohled
na ně, jakož i náklady na ruční
a tažné práce, kterých je třeba
k provedení desinfekce, hradí držitel.".
Škody způsobené morem skotu se zjišťují
a odhadují podle ustanovení tohoto zákona
a podle nich se rozhoduje též o odškodném.
(1) Předpisy o kolkovém poplatku z dobytčích
pasů na Slovensku a ustanovení čl. III zákona
ze dne 28. října 1943, č. 138 Sl. z., o změně
některých právních předpisů
o poplatcích, se zrušují.
(2) Hodnota kolkových známek na blanketech, kterých
nebude použito k vyhotovení dobytčích
pasů přede dnem, kdy tento zákon nabývá
účinnosti, bude nahrazena. Podrobnosti o poskytnutí
náhrady stanoví ministr financí vyhláškou
v Úředním listě.