Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 5. července 1912,č. 131 ř. z., o vojenském trestním řádu a zákonný článek XXXIII/1912, o vojenském trestním řádu se mění, doplňují a sjednocují takto:

1. V § 1 se připojuje nový druhý odstavec tohoto znění:

"Zvláštní zákon stanoví, kdy může vojenský soud bez předchozího řízení ukládati trestním příkazem trest, a v jaké výši. Za vojenské přečiny a za přestupky a přečiny uvedené v branném zákoně může však trestním příkazem uložiti tresty na svobodě do šesti týdnů nebo tresty peněžité do 5.000 Kčs a za nedobytný peněžitý trest stanoviti náhradní trest do šesti týdnů."

2. V § 2 se nahrazují odstavce 1 až 3 tímto ustanovením:

"Bez soudního řízení lze kázeňsky trestati vojenské přečiny, má-li představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, kázeňské potrestání za dostatečné."

3. § 7 zní:

"Vojenské soudy použijí proti osobám, podléhajícím jejich pravomoci, i když tyto osoby nenáležejí do svazku vojenského, trestního práva platného pro vojsko.

Mají-li vojenské soudy použíti trestních ustanovení, obsažených v občanských zákonech nebo předpisech a ukládají-li tyto zákony, nebo předpisy druhy trestů, které se nevyskytují ve vojenském trestním právu, uznají soudy místo nich na ony druhy trestů vojenského trestního práva, které se nejvíce podobají trestům uloženým v občanském trestním právu."

4. § 11 zní:

"Vojenské trestní soudní pravomoci podléhají pro veškeré soudně stihatelné trestné činy, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak:

1. vojenské osoby a příslušníci sboru národní bezpečnosti v činné službě;

2. invalidé vojska nebo sboru národní bezpečnosti, ubytovaní ve vojenské invalidovně;

3. osoby, které jsou v prozatímní nebo vyšetřovací vazbě proto, že bylo proti nim zavedeno vojenské trestní řízení, nebo které odpykávají trest na svobodě ve vojenském trestním ústavě;

4. příslušníci vojska a Sboru národní bezpečnosti, kteří zůstávajíce v presenčním počtu svých těles odpykávají v občanském trestním ústavě trest uložený vojenským soudem;

5. zběhové uprchlí z činné služby;

6. osoby, které náležejí k průvodu vojenských útvarů mobilisovaných nebo jsoucích mimo Československou republiku;

7. váleční zajatci a váleční rukojmí."

5. § 13 zní:

"Vojenské trestní soudní pravomoci podléhají dále:

1. vojenské osoby mimo činnou službu pro přečin neuposlechnutí povolávacího rozkazu nebo pro přísněji trestný čin spáchaný tímto neuposlechnutím;

2. důstojníci a rotmistři vojska a sboru národní bezpečnosti mimo činnou službu pro vojenské trestné činy, pro porušení povinností vyplývajících z poměru vojenské nadřízenosti a podřízenosti a pro trestné činy, kterých se dopustili proti vojenským soudům, velitelstvím nebo orgánům, zakročujícím ve vojenských trestních případech za jejich úředního jednání, jestliže spáchali tyto činy ve vojenském stejnokroji nebo ve stejnokroji sboru národní bezpečnosti."

6. § 14 zní:

"Mimořádnou pravomoc vojenských soudů za války určují zvláštní zákony."

7. § 19 zní:

"Vojenské soudy jsou:

1. krajské vojenské soudy,

2. zemské vojenské soudy,

3. nejvyšší vojenský soud."

8. § 20 zní:

"Krajským vojenským soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati, pokud zvláštní zákony neustanovují jinak,

a) o všech přečinech (přestupcích), na něž je podle zákona uloženo nejvýše šestiměsíční prosté nebo tuhé vězení se ztrátou hodnosti nebo bez ní nebo toliko trest peněžitý nebo jen ztráta hodnosti,

b) o jiných trestných činech, na které jest v zákoně uložen trest na svobodě do pěti let sám o sobě nebo vedle peněžitého trestu;

2. spolupůsobiti ve vyhledávacím řízení v takových trestních případech, o nichž přísluší rozhodovati zemským vojenským soudům."

9. § 21 zní:

"Zemským vojenským soudům náleží:

1. konati řízení a rozhodovati o všech trestných činech, které jsou vyňaty z působnosti krajských vojenských soudů (§ 20, č. 1);

2. konati řízení a rozhodovati o odvoláních z rozsudků krajských vojenských soudů, pokud proti nim nebyla podána také zmateční stížnost, a rozhodovati o stížnostech v případech uvedených výslovně v tomto trestním řádě."

10. § 22 zní:

"Nejvyšší vojenský soud má vedle jiných věcí, které jsou mu tímto trestním řádem přikázány, rozhodovati o zmatečních stížnostech, o odvoláních z rozsudků zemských vojenských soudů a o odvoláních z rozsudků krajských vojenských soudů vynesených senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta), byla-li proti nim vedle odvolání podána také zmateční stížnost."

11. § 23 zní:

"K trestnímu řízení je zpravidla příslušný ten soud (prokurátor), v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, a to i tehdy, nastal-li jeho výsledek v obvodu jiného soudu.

Byl-li trestný čin spáchán v obvodech několika soudů nebo na hranicích dvou soudních obvodů, nebo není-li jisté, v kterém z několika soudních obvodů byl trestný čin spáchán, je příslušný ten soud (prokurátor), který ostatní předstihl nějakým opatřením, vztahujícím se k trestnímu stíhání pachatele.

Aby bylo usnadněno řízení nebo z jiných závažných důvodů může soud (prokurátor) místa spáchaného činu postoupiti trestní věc soudu (prokurátorovi) místa dopadení.

Soudu (prokurátorovi), který se nejdříve dověděl o trestném činu, přísluší vésti trestní řízení tak dlouho, pokud se nezjistí okolnost, která podle předcházejících ustanovení zakládá příslušnost jiného soudu (prokurátora).

Vydává-li se pachatel z cizího státu, pokládá se místo vydání za místo dopadení."

12. § 26 zní:

"Důstojníci justiční služby ustanovení vojenskými soudci jsou při soudním vyšetřování a rozhodování neodvislí a vázáni jen zákonem. Po stránce kázeňské a kárné podléhají pouze svým soudcovským představeným a nejvyššímu vojenskému soudu.

Při nastoupení soudcovského úřadu vykonají tuto přísahu:

"Přísahám, že budu Československé republice vždy věren a vlády její jako státní občan poslušen, že budu zachovávati všechny zákony a rozhodovati nestranně a svědomitě podle platných zákonů a podle svého nejlepšího přesvědčení a že se nedám od svědomitého plnění soudcovského úřadu ničím odvrátiti."

Vojenští soudcové jsou ustanovováni trvale a na určitá služební místa; proti své vůli mohou býti přeloženi, sesazeni nebo dáni do výslužby jen v případech nové organisace soudní po dobu zákonem stanovenou nebo na podkladě pravoplatného kárného nálezu. Doba branné pohotovosti státu jest postavena na roveň nové organisaci soudní. Do výslužby mohou býti dáni vojenští soudcové na podkladě pravoplatného nálezu také tehdy, když dosáhli věku stanoveného zákonem. Vojenští soudcové mohou býti svým soudcovským představeným dočasně přiděleni jinému soudu; bez jejich souhlasu může se tak státi jen na dobu šesti měsíců v kalendářním roce. Ustanovení předchozího odstavce platí v plném rozsahu pro:

a) presidenta, vicepresidenty a rady nejvyššího vojenského soudu,

b) presidenta a rady zemských vojenských soudů,

c) presidenta a rady krajských vojenských soudů.

Ostatní vojenští soudcové přidělení vojenským soudům jsou soudci pomocnými, kteří ze soudcovských úkonů mohou obstarávati pouze věci soudního vyhledávacího řízení a věci právní pomoci. Pomocní vojenští soudcové nejsou ustanovováni na určitá místa trvale a mohou býti proti své vůli překládáni."

13. Ustanovení § 35 se zrušuje.

14. § 42 zní:

"Z důvodů vojenské služby, veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých příčin může býti na návrh veřejného žalobce, soudu nebo obviněného nebo z úřední moci výjimečně přenesena trestní věc z pravomoci místně příslušného soudu do pravomoci jiného soudu se stejným rozsahem věcné působnosti. O změně místní příslušnosti mezi dvěma krajskými vojenskými soudy, podřízenými témuž zemskému vojenskému soudu, rozhoduje tento soud; ve všech ostatních případech nejvyšší vojenský soud.

Je též dovoleno přenésti jen některý nebo několik ze sbíhajících se trestných činů do pravomoci jiného soudu, který je pro vyloučenou trestní věc věcně příslušný."

15. V § 43 vkládá se za dosavadní jediný odstavec nový (druhý) odstavec tohoto znění:

"Veřejný žalobce může však upustiti od stíhání osoby, která byla vypověděna nebo má býti vydána nebo repatriována nebo odsunuta z území Československé republiky."

16. § 44 zní:

"Veřejným žalobcem u krajských vojenských soudů je vojenský prokurátor, u zemských vojenských soudů zemský vojenský prokurátor a u nejvyššího vojenského soudu generální vojenský prokurátor."

17. § 46 zní:

"Vojenské prokurátory a zemské vojenské prokurátory, jakož i jejich náměstky, jsou-li vyššími důstojníky, jmenuje president republiky, ostatní jejich náměstky jmenuje ministr národní obrany."

18. § 50 zní:

"Krajské vojenské soudy zřizuje a zrušuje svým rozkazem president republiky jako vrchní velitel branné moci. Jsou pojmenovány podle místa svého sídla."

19. § 51, odst. 1 zní:

"V čele krajského vojenského soudu jako jeho president je vojenský soudce, kterého ustanovuje president republiky. President republiky ustanovuje též rady krajského vojenského soudu, a to z vyšších důstojníků. Ministr národní obrany ustanoví u krajského vojenského soudu potřebný počet pomocných vojenských soudců."

20. § 52 zní:

"Vyšetřující soudce ustanovuje od případu k případu president soudu z vojenských soudců (včetně pomocných vojenských soudců), kteří jsou u soudu ustanoveni nebo k němu přiděleni."

21. § 53 zní:

"U krajských vojenských soudů rozhoduje v případech uvedených v § 20, č. 1, písm. a) jeden vojenský soudce jako samosoudce. V případech uvedených v § 20, č. 1, písm. b) rozhoduje tříčlenný senát, složený z jednoho vojenského soudce jako předsedy a dvou přísedících; jedním přísedícím je vyšší důstojník zbraní, druhým přísedícím je příslušník stavovské skupiny a hodnostní skupiny žalovaného, starší 24 let. Stavovské skupiny určují služební předpisy, hodnostními skupinami jsou důstojníci, rotmistři a osoby z počtu mužstva. Náleží-li žalovaní k různým stavovským skupinám, vybere se druhý přísedící ze stavovské skupiny zbraní. Oba přísedící musí býti hodností vyšší (služebně starší) než žalovaný (hodností nejvyšší ze spolužalovaných).

Je-li žalován jen příslušník Sboru národní bezpečnosti, určí se druhý přísedící podle stejných zásad z příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

" 22. § 54 zní:

"Zemské vojenské soudy zřizuje a zrušuje svým rozkazem president republiky jako vrchní velitel branné moci. Jsou pojmenovány podle místa svého sídla."

23. § 55 zní:

"V čele zemského vojenského soudu je jako jeho president generál justiční služby, kterého ustanovuje president republiky. President republiky ustanovuje též rady zemského vojenského soudu, a to z vyšších důstojníků. Ministr národní obrany ustanoví u zemského vojenského soudu potřebný počet pomocných vojenských soudců. Ministerstvo národní obrany přidělí zemskému vojenskému soudu potřebný počet kancelářských zaměstnanců pro zemský vojenský soud i krajské vojenské soudy jemu podřízené."

24. § 56 zní:

"Nalézací senát u zemských vojenských soudů se skládá z předsedy a dvou přísedících. Předsedou a jedním přísedícím jsou vojenští soudcové, druhým přísedícím - není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak - je vyšší důstojník zbraní, který musí býti hodností vyšší (služebně starší) než žalovaný (hodností nejvyšší ze spolužalovaných); nepřísluší-li žalovaný stavovské skupině zbraní, má být tento přísedící vybrán ze stejné nebo aspoň příbuzné stavovské skupiny jako žalovaný."

25. Ustanovení § 58 se zrušuje.

26. § 59 zní:

"Odvolací senát u zemského vojenského soudu se skládá ze tří vojenských soudců, z nichž nejvyšší (služebně nejstarší) předsedá.

27. § 62, odst. 4 zní:

"Presidenta, vicepresidenty a rady nejvyššího vojenského soudu jmenuje president republiky."

28. Ustanovení §§ 63 a 66 se zrušuje.

29. § 75 zní:

"Pokud vojenské soudy rozhodují v senátech, koná se před hlasováním porada. Je-li podle zákona ustanoven zpravodaj, hlasuje nejdříve, předseda hlasuje poslední. Přísedící hlasují podle služebního stáří, mladší před staršími."

30. § 82 zní:

"K jednání s osobami, které nejsou znalé služebního jazyka, musí být přibrán tlumočník. Od jeho přibrání lze upustit, jsou-li všichni účastníci řízení znalí jazyka osoby, která má být vyslechnuta. Tato skutečnost se poznamenává v zápise o jednání.

V důležitých případech musí se zápis o výslechu sepsat v jazyce osoby vyslýchané a připojit k zápisu o jednání jako příloha.

Tlumočník může býti zároveň zapisovatelem.

Listiny, které nejsou sepsány v jazyce služebním, jsou však pro trestní věc závažné, musí býti přeloženy přísežným tlumočníkem."

31. § 88, odst. 3 zní:

"Ve všech ostatních případech se určí žalovanému pro hlavní přelíčení a pro ústní odvolací líčení v druhé stolici obhájce z moci úřední toliko na jeho výslovnou žádost, prokáže-li, že podle svých majetkových poměrů není s to, aby si z vlastních prostředků hradil výdaje spojené s přibráním obhájce. Jde-li o trestný čin, o němž přísluší v první stolici rozhodovati samosoudci (§ 20, č. 1, písm. a), nemá žalovaný nároku na přidělení obhájce z úřední moci."

32. § 143, první věta zní:

"Nestanoví-li zvláštní zákony jinak, může veřejný žalobce jen tehdy požádati soud, aby provedl vyhledávací řízení, jde-li o podezření z trestného činu, na který je v zákoně uložen těžší trest než trest na svobodě do pěti let sám o sobě nebo spolu s trestem peněžitým, a bylo-li by třeba při zjišťování skutkové podstaty častěji se obraceti na soud podle § 142, odst. 1."

33. V § 171 vkládá se za odstavec 1 nový (druhý) odstavec tohoto znění:

"Jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let, musí býti na podezřelého uvalena prozatínmí vazba."

34. V § 176 vkládá se za dosavadní jediný odstavec nový (druhý) odstavec tohoto znění:

"Vyšetřovací vazba musí býti uvalena, jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let."

35. § 177, odst. 2 zní:

"Proti rozhodnutí, jímž se uvaluje vyšetřovací vazba z důvodů § 171, č. 2 až 4 nebo proti rozhodnutí, jímž se obviněný v rozporu s ustanovením § 182 ponechává v této vazbě, přísluší obviněnému stížnost, o níž rozhoduje u krajského vojenského soudu jeho president a u zemského vojenského soudu radní komora v neveřejném zasedání. Radní komora se skládá ze tří vojenských soudců, z nichž nejvyšší (služebně nejstarší) předsedá. Před rozhodnutím o stížnosti musejí býti slyšeni obviněný, jeho obhájce a veřejný žalobce. Nemá-li obviněný obhájce, zřídí se mu obhájce z moci úřední."

36. Za § 177, odst. 3 vkládají se tři nové odstavce (čtvrtý až šestý) tohoto znění:

"Vyhoví-li soud stížnosti obviněného proti rozhodnutí o uvalení nebo proti dalšímu trvání vyšetřovací vazby, může obviněnému uložiti, aby se až do pravoplatného skončení trestního řízení nevzdálil bez služebního rozkazu nebo bez svolení soudu z místa svého pobytu. Jedná-li obviněný proti tomuto příkazu, může býti na něho znovu uvalena vyšetřovací vazba. Soud může obviněnému propuštěnému z vyšetřovací vazby též uložiti, aby oznámil ihned soudu případné propuštění z činné služby vojenské a nové bydliště.

Proti usnesení, jímž se vyšetřovací vazba zrušuje, přísluší veřejnému žalobci stížnost k nadřízenému vojenskému soudu, který rozhodne s konečnou platností. Tato stížnost má odkladný účinek jen tehdy, byla-li ohlášena hned při vyhlášení usnesení a provedena do tří dnů.

Proti usnesení, jímž se zamítá návrh na zrušení vyšetřovací vazby, přísluší stížnost obviněnému (obhájci), a to do tří dnů od vyhlášení tohoto usnesení."

37. Ustanovení § 193, odst. 4 zní:

"Jiné osoby, než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, budou pro takové zdráhání před vojenským soudem oznámeny okresnímu soudu svého bydliště nebo pobytu, který proti nim má zakročiti tak, jako kdyby svědectví nebo přísaha byly odepřeny občanskému soudu trestnímu."

38. V § 205, odst. 2 se nahrazují slova "brigádním soudům" slovy "samosoudci krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta)."

39. Ustanovení § 214, odst. 2 zní:

"Jsou-li znalci lékaři nebo chemikové, může se žádati v takových případech posudek od vojenského zdravotnického poradního sboru."

40. § 242, odst. 2 zní:

"V řízení pro trestní věci přikázané krajským vojenským soudům podle § 20, č. 1, písm. a) podá vojenský prokurátor u soudu místo formální písemné žaloby jen písemný trestní návrh, obsahující zákonné označení trestného činu."

41. Ustanovení § 263, odst. 3 zní:

"Osoby podrobené občanské trestní soudní pravomoci, které se dopustí tohoto trestného činu, budou potrestány příslušným občanským trestním soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců, s nímž může býti spojen trest na penězích do 5.000 Kčs."

42. V § 274, předposlední větě se nahrazují slova "a nelze-li jeho postavení ihned provésti" slovy "a nelze-li je konati za jeho nepřítomnosti (§ 278)."

43. Ustanovení § 278, odst. 2 se nahrazuje těmito sedmi odstavci (druhým až osmým):

"Hlavní přelíčení, k němuž se žalovaný nedostavil, může se konati za jeho nepřítomnosti a může se vynésti rozsudek, avšak pod následky zmatečnosti jen tehdy, jde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest peněžitý nebo trest na svobodě nejvýše do pěti let sám o sobě nebo vedle trestu peněžitého a byl-li žalovaný před tím o celém obsahu obvinění vyslechnut soudcem nebo žalobcem a o ustanovení hlavního přelíčení včas zpraven.

Koná-li se hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného a není-li zastoupen obhájcem, musí soud zříditi obhájce z moci úřední, je-li na trestný čin podle trestních sazeb, jichž má býti použito, ustanoven trest přesahující šest měsíců.

Žalovaný může proti rozsudku vynesenému za jeho nepřítomnosti podat do tří dnů od doručení odpor u soudu, který rozsudek vynesl. O odporu rozhoduje nadřízený soud, vyslechnuv veřejného žalobce. Prokáže-li žalovaný, který včas podal odpor, že mu zabránila vojenská služba nebo neodvratná překážka, aby se dostavil k hlavnímu přelíčení, nařídí se nové hlavní přelíčení. Nedostaví-li se žalovaný ani k novému hlavnímu přelíčení, stane se rozsudek vynesený v jeho nepřítomnosti pravoplatným. Byl-li odpor zamítnut, nemá žalovaný proti rozsudku opravného prostředku.

Podává-li žalovaný zároveň s odporem odvolání nebo zmateční stížnost nebo podává-li odvolání nebo zmateční stížnost veřejný žalobce, rozhodne soud, jemuž se předkládají podle § 339 nebo § 355 spisy k rozhodnutí o opravném prostředku, nejprve o odporu, a jen tehdy, bude-li odpor zamítnut, rozhodne o odvolání nebo zmateční stížnosti.

Nemůže-li se konat hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného nebo nemůže-li se v něm pokračovat, protože nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci druhém nebo protože nalézací soud má za to, že nelze očekávat v nepřítomnosti žalovaného uspokojující objasnění skutkových okolností, je třeba ustanovit nové hlavní přelíčení.

Uprchne-li žalovaný během hlavního přelíčení, skončí se hlavní přelíčení a zavede se řízení podle hlavy XXV.

Zemřel-li žalovaný před skončením hlavního přelíčení, zastaví se řízení usnesením nalézacího soudu."

Dosavadní třetí odstavec § 278 se stává odstavcem devátým. 44. § 300, odst. 2 se nahrazuje dvěma odstavci tohoto znění:

"Totéž se má státi a věc se odkáže ihned příslušnému činiteli, má-li samosoudce krajského vojenského soudu za to, že trestní věc náleží do pravomoci senátu krajského vojenského soudu nebo zemského vojenského soudu.

Takový rozsudek samosoudce krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nahrazuje pak pro další řízení před senátem krajského vojenského soudu nebo před zemským vojenským soudem žalobu podanou bez vyhledávacího řízení."

Dosavadní třetí odstavec § 300 se stává odstavcem čtvrtým.

45. § 301 zní:

"Nalézací soud se nemůže prohlásil nepříslušným proto, že věc může být podle § 2 vyřízena kázeňsky. Senát krajského vojenského soudu a nalézací senát zemského vojenského soudu se nemohou prohlásit nepříslušnými, náleží-li podle jejich mínění trestní věc před samosoudce nebo před senát krajského vojenského soudu. Byla-li věc soudem vyšší stolice odkázána krajskému vojenskému soudu, nemůže se samosoudce nebo senát krajského vojenského soudu prohlásit nepříslušným."

46. § 302, odst. 4 zní:

"Ustanovení druhého odstavce o slyšení žalobce a žalovaného před vynesením rozsudku se nevztahuje na řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta), ani na změnu označení kázeňských poklesků."

47. V § 303, odst. 1 se nahrazují slova "divisním soudem" slovy "senátem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, druhá věta) nebo před zemským vojenským soudem".

48. V § 304, odst. 1 a 2 se nahrazuje slovo "brigádním" slovy "samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta)".

49. § 312, odst. 2 zní:

"Není-li možné rozsudek sepsati ihned, budiž sepsán a předsedou a zapisovatelem podepsán nejpozději do osmi dnů, v řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nejdéle do tří dnů po vyhlášení rozsudku."

50. § 332 zní:

"Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) lze se odvolati: