(1) Jakmile zemědělská půda (zemědělský závod) přešla (přešel) do vlastnictví půdní reservy, převezme ji (jej) národní pozemkový úřad ihned, nebo je-li v pachtu, po předchozí výpovědi, o níž platí ustanovení § 10, odst. 1. Ustanovení § 14, věty druhé zůstává nedotčeno. Převzetí půdy může prováděti národní pozemkový úřad také prostřednictvím přídělové komise (§ 17, odst. 2).

(2) V případě, že do vlastnictví půdní reservy přejde část zemědělské půdy některého zemědělského závodu, je vlastník tohoto závodu povinen na žádost národního pozemkového úřadu přenechati mu pro přídělce postradatelnou část hospodářských budov, je-li jejich rozsah neúměrný v poměru k rozsahu zemědělské půdy zbylé dosavadnímu vlastníkovi. Nedohodne-li se národní pozemkový úřad o tom s dosavadním vlastníkem, může mu býti přiměřená část hospodářských budov za náhradu odňata. Podrobnosti upraví vláda nařízením.

(3) Odškodnění zaměstnanců na zemědělské půdě (zemědělském závodu) převzaté (převzatého) do půdní reservy, upraví vláda nařízením podle obdoby zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků.

(1) Za převzatou půdu bude vlastníkovi dána náhrada ve výši průměrné obecné ceny za posledních deset let, ze které se srazí 10%. Sražené částky bude použito národním pozemkovým úřadem k úhradě správních nákladů půdní reservy a k výdajům, které vzniknou národnímu pozemkovému úřadu s prováděním tohoto zákona. Spory o výši náhrady rozhoduje selský soud.

(2) O rozvrhu a výplatě náhrady platí obdobně ustanovení §§ 47 až 52 a 59 až 70 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 239 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákona náhradového) ve znění zákonů jej doplňujících a pozměňujících. Národní pozemkový úřad může v případech hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti převzíti závazky váznoucí na převzaté zemědělské půdě (zemědělském závodu).

(1) Národní pozemkový úřad je povinen použíti s největším urychlením půdy z půdní reservy k účelům uvedeným v § 12.

(2) K provádění přídělu zřídí národní pozemkový úřad přídělové komise v sídlech okresních soudů, sestávající z předsedy, jím jmenovaného, ze zástupce okresního národního výboru, ze zástupce okresní organisace Jednotného svazu zemědělců a po jednom zástupci místního národního výboru a místní organisace Jednotného svazu zemědělců, vysílaných z obce, v jejímž obvodu se půda přiděluje.

(1) Za půdu přidělenou z půdní reservy předepíše národní pozemkový úřad přídělci náhradu, která se rovná plné obecné ceně určené podle § 16. Národní pozemkový úřad může ke krytí nedostávající se úhrady přídělového řízení předepsati přídělcům správní příspěvek do výše 2% náhrady splatný do 3 měsíců pod soudní exekucí. Náhrada je splatná do tří let pod soudní exekucí; přídělce je povinen zúrokovati ji stejným procentem, jakým se úrokuje náhrada podle § 16. Národní pozemkový úřad může povoliti přídělci přiměřené splátky, tak aby náhrada byla splacena nejdéle do deseti let.

(2) Zvláštním zákonem bude upraveno opatřování levného úvěru pro přídělce.

(1) Každý okresní soud, který vykonává občanskou nespornou pravomoc, stává se současně selským soudem. Den zahájení činnosti selských soudů určí ministr spravedlnosti vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Tento den může být určen pro různé územní oblasti různě.

(2) Selský soud je příslušný rozhodovati o opatřeních podle § 8, odst. 4, 6, 7 a § 10, odst. 2, o přiznání náhrady výloh poradci (§ 8, odst. 5), o trvání nebo zániku předkupního práva (10, odst. 3), o výši náhrady podle § 16 a v pochybných případech o tom, zda zemědělská půda (zemědělský závod) má přejíti do vlastnictví půdní reservy. Místní příslušnost selského soudu se řídí polohou půdy o níž jde. Bylo-li by podle toho příslušno více soudů, rozhoduje mezi nimi předstižení.

(3) Selský soud rozhoduje v tříčlenném senátě. Senátu předsedá soudce okresního soudu a jeho přísedícími jsou dva výkonní zemědělci, z nichž jednoho vysílá ke každému zasedání okresní organisace Jednotného svazu zemědělců a jednoho místní organisace Jednotného svazu zemědělců v obci, v jejímž obvodu leží dotyčná půda, nebo v sousední obci. Přísedící vykonají před nastoupením úřadu soudci slib, že budou svůj úřad vykonávati svědomitě a nestranně a že budou zachovávati úřední tajemství. Mají nárok na náhradu hotových vydání spojených s výkonem svého úřadu. Podrobnosti o této náhradě stanoví vládní nařízení.

(4) Řízení před selským soudem se koná podle předpisů zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanovení soudního řízení nesporného a může býti zahájeno i z úřední moci. Rozhodnutí ve věci samé je vyhrazeno senátu; jinak koná řízení soudce z povolání jako samosoudce. Zasedání senátu je veřejné. Jednotný svaz zemědělců nemůže býti účastníkem řízení.

(5) O stížnostech proti rozhodnutím selského soudu rozhoduje v neveřejném zasedání krajský soud v pětičlenném senátě, sestávajícím ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá a ze dvou přísedících, z nichž jedním je okresní agronom, jmenovaný na dobu tří let zemským národním výborem a druhým výkonný zemědělec jmenovaný Jednotným svazem zemědělců na dobu tří let. Podrobnosti o jmenování přísedících budou upraveny vládním nařízením. Stížnost proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná jen v případě, že krajský soud nařídil převod vlastnictví k zemědělské půdě (k zemědělskému závodu) podle § 8, odst. 6, nebo vyslovil, že zemědělská půda (zemědělský závod) má přejíti do vlastnictví půdní reservy (odst. 2).

(1) Pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno, koná řízení a rozhoduje po slyšení příslušné organisace Jednotného svazu zemědělců okresní národní výbor příslušný podle polohy nemovitosti. Byla-li by založena místní příslušnost několika okresních národních výborů, je příslušný okresní národní výbor, v jehož obvodu leží větší část nemovitosti; jinak určí společný vyšší příslušný úřad, který okresní národní výbor je místně příslušný. Je-li stranou stát, nebo země nebo jde-li o nabytí vlastnictví k lesní půdě ve výměře přes 500 ha rozhoduje vždy vláda.

(2) Jednotný svaz zemědělců je povinen oznamovati skutečnosti odporující tomuto zákonu, o nichž se doví, příslušnému úřadu nebo selskému soudu.

Od dávek a poplatků jsou osvobozeny přechody zemědělské půdy (zemědělského závodu) z dosavadních vlastníků na půdní reservu a převody této půdy (závodů) z půdní reservy na nové nabyvatele (přídělce) jakož i schvalování přechodů a propachtování zemědělské půdy (zemědělských závodů).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Navrhovaný zákon má býti konečnou a trvalou úpravou právních vztahů k půdě zemědělské a s ní souvisící půdě lesní a má položiti také pevné základy k úpravě vlastnických a držebnostních poměrů k ostatní půdě lesní. Úprava má býti jednotná pro celou oblast Československé republiky. Obsahuje opatření i o budoucím zajištění žádoucího stavu držby zemědělské půdy, takže reforma pozemková v osnově navrhovaná má býti permanentní a nesrovnalosti postupem doby vznikající mají býti neustále a opětovně upravovány.

Cílem navrhovaného zákona jest připraviti takové uspořádání vlastnictví k zemědělské půdě, aby se dostala trvale do rukou těch, kdož na ní pracují, aby byl umožněn vznik a rozvoj zemědělských závodů ve výměře odpovídající sociálním a hospodářským potřebám státu a zemědělského lidu a aby zemědělské závody zůstaly neztenčeně zachovány v rodě skutečných zemědělců. Rovněž vlastnictví a držbě lesní půdy dostává se pevné základny pro úpravu odpovídající souladu s veřejnými zájmy.

Osnova navrhuje utvoření půdní reservy jako právnické osoby zastupované a spravované národním pozemkovým úřadem, jehož zřízení bylo navrženo předchozím iniciativním návrhem týchž navrhovatelů a jehož uzákonění tento návrh předpokládá.

Půdní reserva napájena z různých pramenů zemědělskou po případě i lesní půdou (§ 11) má býti prostředkem a zdrojem trvalé pozemkové reformy, která má probíhati permanentně a která má stále přibližovati celkový stav zemědělské držby požadavkům v zákoně vysloveným a veřejným zájmům jím sledovaným.

Za nejvhodnější považuje osnova zemědělské závody s výměrou nad 4 ha zemědělské půdy a nepřesahující 50 ha téže půdy. Selské lesy, pokud jsou součástí zemědělského majetku, se do této výměry nevčítají. Usedlosti menší než 4 ha se neruší, nýbrž mají býti postupně reformou pozemkovou zvětšovány a doplňovány na výměru vyšší. Zvláštní péčí má býti také podporována specielní odborná výroba zemědělská, které pro její intensitu postačí menší výměra zemědělské půdy, jako je na př. zahradnictví, květinářství, drůbežnictví a pod. (§ 2, odst. 3). Na různých místech osnovy uvádí se vedle zemědělské půdy i zemědělské závody a naopak, ačkoliv ze souvislosti jest patrno, že osnova chce všechny úpravy vztáhnouti na veškerou zemědělskou půdu, ať jest pojata do zemědělského závodu nebo ne.

Osnova dbá toho, aby nebylo bezohledným a nevhodným způsobem zasahováno do zemědělské výroby tam, kde jde o odborné závody šlechtitelské, pokusnické a vzorné závody s vynikajícími hospodářskými výsledky, majícími význam pro celé národní hospodářství.

V rámcové úpravě držby půdy lesní zachovává navrhovaný zákon především selské lesy, dále podporuje sdružování selských vlastníků lesa a zamezuje drobení lesních celků pod míru národohospodářsky přípustnou.

K jednotlivým ustanovením osnovy se podotýká: pozemky určené k rostlinné a živočišné prvovýrobě rozdělují se vzhledem k základní povaze na půdu zemědělskou, do které spadá veškerá půda používaná nebo způsobilá v nejširším rozsahu k zemědělské výrobě a na půdu lesní.

Způsobilost nabývati zemědělské půdy váže se na československé státní občanství. Navrhovatelé vycházejí z názoru, že je třeba zvláštní opatrnosti při udílení československé státní příslušnosti, že však není možno nadále rozdělovati státní občany na plnoprávné a neplnoprávné. Vládě se ponechává vzhledem k mezinárodním vztahům právo povolovati výjimky, aby se zamezilo nežádoucímu rozladění ve vážných případech.

Ustanovení tato zabývají se zemědělskými závody a jejich rozlišením a základní příští strukturou držby zemědělských závodů. Zemědělcům má tu býti poskytnuta jistá záruka hospodářského klidu, aby se mohli nerušeně věnovati svému povolání.

Zemědělské závody větší než 50 ha mohou býti zachovány jen za předpokladů v tomto ustanovení uvedených. Rozhodování přikazuje se zemským národním výborům a sboru pověřenců v očekávání, že tím bude nejlépe postaráno o řešení objektivní s hlediska širšího. Kde jde o součinnost a jednotnou organisaci zemědělskou označuje se v osnově tato organisace jednotným termínem "Jednotný svaz zemědělců", ač navrhovatelé jsou si vědomi, že pro Slovensko bude přicházeti v úvahu příslušná organisace tam ustavená.

Očekává se, že vláda bude u korporací povolovati větší výměry zemědělské půdy, jen bude-li to míti pro zemědělství zvláštní, vynikající význam.

Činnost zemědělských výrobních družstev vlastnících zemědělskou půdu o výměře do 50 ha se nijak nebrzdí. Ani větší výměra zemědělské půdy se tu nevylučuje, ale vývoj staví se pod kontrolu vlády, aby tato mohla sledovati a usměrňovati zemědělský družstevní rozvoj na základně skutečně zdravé a celku prospěšné.

Především se uvádějí druhy vlastnictví, které osnova pokládá za zvláště vyhovující a kterými v dalším chce poskytnouti možnost rozvoje a záruku bezpečnosti. Další úprava se ponechává zvláštní zákonné normě.

Podpora sdružování selských lesů vyslovuje se jasně a zároveň činí se opatření, aby vývoj směřoval k úplnému ovládnutí lesních družstev výkonnými zemědělci.

Osnova vylučuje při dědické posloupnosti jak testamentární tak intestátní z nabytí zemědělské půdy osoby nezpůsobilé s hlediska navrhovaného zákona hospodařiti na ní, při čemž na druhé straně dbá toho, aby půda zůstala ve vlastnictví původního selského rodu. K zajištění cílů osnovou sledovaných zavádí se úřední schvalování převodů zemědělské půdy.

Ustanovení o omezení dělení lesní půdy zajišťují se lesní jednotky před tříštěním, Výměra nad 500 ha považuje se za zvlášť vhodnou pro lesní závod.

Ustanovení navrhované osnovou ukládají osobám hospodařícím na zemědělské půdě, aby na ni hospodařily řádně, při čemž svěřují péči o to odborným zemědělským orgánům. Především je to Jednotný svaz zemědělců, jemuž se svěřuje zvláštní péče o řádné hospodaření, za druhé nově zaváděný selský soud, jemuž se svěřuje v tomto i v dalších ustanoveních osnovy rozsáhlá pravomoc. Tím hledí se docíliti odborné a zemědělské zájmy, střežící řešení důležitých otázek a problémů zákonem přinášených.

Navrhovaný zákon nechce býti ani k neúspěšným hospodářům příliš tvrdým a proto hledí k tomu, aby v případech pro dosavadního vlastníka beznadějných bylo lze za šetření zájmů selského rodu likvidovati hospodaření po případě i vlastnictví k půdě bez pronikavých majetkových ztrát pro odstupujícího hospodáře způsobem liberálním a pokud možno cestou obapolné dohody. Rozhodování patří do působnosti selského soudu, který má právo, nepoužije-li vlastník možností zákonem mu vyhrazených, jakož v případě pachtu, rozhodnouti sám o vhodném opatření k zajištění řádného hospodaření.

Především stanoví se zde zásada osobního pokud se týče veřejného hospodaření na zemědělské půdě jak pro osoby fysické tak i pro osoby právnické.

Pacht jako forma hospodaření v zásadě nežádoucí se vylučuje, po případě se omezuje.

Při tom hledí osnova odstraniti různé tvrdosti liberálním způsobem všude tam, kde jde o důvody sociální anebo, kde vlastník bez své viny nemůže hospodařiti. Ve všech případech zdůrazňuje se tu snaha po zachování vlastnictví k půdě rodu, kde to lze rozumně v dohledné době očekávati. Jinak odstraňuje osnova pacht jako zařízení trvalé.

Ustanovením, že státní zemědělské závody mají býti organisovány jako národní podniky sleduje osnova cíl, aby byla odstraněna všechna konkurenční nerovnost státních závodů oproti ostatním zemědělským závodům. Důsledek toho by byl, že by v konkurenční soutěži obstály jen závody zdatné a zdravé, kdežto ty, u kterých by se projevil trvalý hospodářský neúspěch, vplynuly by se souhlasem vlády do půdní reservy k prospěšné regulaci vlastnictví k zemědělské půdě.

Dosavadní pachty jest třeba likvidovati. Navrhuje se to ve shodě s předešlými ustanoveními osnovy opět způsobem nenásilným a za spoluúčasti selského soudu. K odstranění průtahů a k vůli jasnosti a za účelem odstranění různých, třeba i smyšlených námitek, zkracuje se smluvená výpovědní lhůta na dobu 1 roku.

V tomto ustanovení vypočítávají se různé druhy půdy plynoucí do vlastnictví půdní reservy. Pod ustanovením odstavce 1, písm. e), kde mezi způsoby jimiž půdní reserva získává půdu, jsou uvedeny i dary, předpokládá se, že i stát přispěje k rozmnožení půdní reservy tím, že dá k disposici postradatelné nebo pro hospodaření státní nevhodné zemědělské půdy.

Selský soud rozhoduje tu opět sporné případy a předpokládá se, že bude tak postaráno o rozhodování odborné a spravedlivé, šetřící zájmy rolníků.

Ustanovení zde uvedená upravují ve smyslu cílů zákonem sledovaných směr, jim se má nésti regulace vlastnictví zemědělské půdy.

Půdní reserva konstituuje se jako právnická osoba, čím se odděluje od státního hospodaření a umožňuje se tím samostatné její vystupování jak co do práv, tak i závazků. Její zastoupení národním pozemkovým úřadem zaručuje řádnou správu i odborný postup ve věcech půdy připadlé do vlastnictví půdní reservy.

Národní pozemkový úřad není zásadně povolán k přímému hospodaření na půdě náležející do půdní reservy a dosavadní držitelé této půdy nemají býti omezováni více, než jest třeba pro účely, jimž tato reserva slouží.

Proto se hospodaření na takové půdě svěřuje dosavadním osobám hospodařícím za předpokladu, že na ni budou hospodařiti řádně.

Při mnohých zemědělských závodech jeví se již nyní po provedení prvé pozemkové reformy nadměrnost a nedostatečné využití budov. Tento stav mohl by se prováděním tohoto zákona ještě zhoršiti. Tomu chce osnova čeliti dohodou s vlastníkem resp. jeho povinností odstoupiti část budov pro nové přídělce.

Náhrada poskytuje se v podstatě v ceně obecné. Pro rozvrhové řízení a pro výplatu přejímají se přiměřeně příslušná ustanovení zákona náhradového, která se osvědčila v prvé reformě pozemkové. Srážkou 10% spolu se správním příspěvkem podle § 18 má býti zaručena soběstačnost půdní reservy.

Zde se opětuje snaha, aby národní pozemkový úřad přejímal půdu do půdní reservy již s připraveným plánem, t. j. ne pro vlastní hospodaření, nýbrž zpravidla za účelem dalšího přídělu.

Přídělové komise složeny jsou tak, aby rozhodovaly odborně a objektivně při spravedlivém zastoupení místních zájmů.

Náhradu za přidělenou půdu jest nutno stanoviti tak, aby státní pokladna byla ušetřena doplatků na permanentní pozemkovou reformu. Přídělci, kteří budou ušetřeni veřejných dávek a poplatků, přispějí ze své strany ke krytí nezbytných nákladů přídělu.

Opatření levného úvěru jest dalším předpokladem pro zdárný vývoj a trvalý vzestup regulovaného hospodaření na půdě.

Organisaci a příslušnost selských soudů, které se tímto zákonem zřizují, bylo třeba upraviti již v tomto zákoně. V ostatním platí příslušné normy o soudní organisaci a předpisy o nesporném řízení.

Všeobecné kompetenční předpisy doplňují některá kompetenční ustanovení obsažená na příslušných místech osnovy.

Jednotný svaz povolává se i tu, jako v celé souvislosti návrhu k odpovědné spolupráci.

Eminentní zájem státu na zdaru dílů osnovou zamýšlených odůvodňuje příspěvek státu ve formě osvobození od poplatků a dávek tam, kde zasahuje půdní reserva anebo kde jde o nové vrchnostenské zásahy veřejných úřadů do právních vztahů k půdě.

Z uvedeného je patrno, že osnova počítá v celku s úhradou ve výši 12% z obecné ceny pozemků, které procházejí půdní reservou. Jest na veřejných orgánech, které budou spolupůsobiti při provádění tohoto zákona, aby tato úhrada plně postačila ke krytí všech nákladů, které bude míti národní pozemkový úřad resp. půdní reserva při převzetí a přídělu půdy.

Navrhovaná zákonná úprava nevyžádá si žádných finančních nákladů, které by zatížily státní pokladnu.

Navrhujeme, aby po stránce formální byl tento návrh přikázán příslušným sněmovním výborům.