Správní úřad národní bezpečnosti první stolice je představeným úřadem pro útvary Sboru, určené pro vykonávání služby výhradně v jeho obvodu; jemu přísluší řízení služby těchto útvarů a dohled na její vykonávání. Pokud jde o útvary Sboru, určené pro vykonávání služby ve více takových obvodech, je jejich představeným úřadem příslušný vyšší úřad národní bezpečnosti. U útvarů se zvláštním určením (§ 10, odst. 1) a u bezpečnostního letectva stanoví vláda, který vyšší úřad národní bezpečnosti je jejich představeným úřadem.

(1) Sbor je ve věcech vykonávání své služby a služebního použití podřízen svému představenému úřadu a nadřízeným správním úřadům národní bezpečnosti.

(2) Ve věcech výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, dále pak ve věcech správních, hospodářských a účetních je Sbor podřízen svým velitelům a v poslední instanci ministerstvu vnitra.

(3) Je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen, mohou správní úřady národní bezpečnosti soustřediti členy Sboru svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jejich službu tak, jak toho okolnosti vyžadují.

(4) Použití útvarů se zvláštním určením k plnění jiných úkolů, než pro které byly zřízeny, je přípustné jen se souhlasem vlády.

(1) Soudy a úřady veřejné žaloby jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudů, oprávněny požadovati přímo služeb Sboru. V jiných oborech působnosti se soudy mohou dožadovati činnosti Sboru jen prostřednictvím správních úřadů národní bezpečnosti; tímtéž způsobem dožadují se činnosti Sboru ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i orgány samosprávné. Toliko kdyby bylo nebezpečí v prodlení, jsou členové Sboru povinni poskytnouti pomoc na přímé dožádání těchto úřadů a orgánů a o provedeném úkonu podají bez odkladu zprávu příslušnému správnímu úřadu národní bezpečnosti.

(2) Správní úřady národní bezpečnosti určují, pokud má Sbor spolupůsobiti při úkolech národní bezpečnosti, spadajících do působnosti místních národních výborů. Pečují však o to, aby tím netrpěla bezpečnostní služba Sboru.

(1) Členové Sboru jsou povinni vykonati bezpodmínečně a bez průtahu příkazy, jež jim byly dány. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil povinnostem, jež na sebe členové Sboru vzali přísahou, nebo kdyby příkazem bylo nařízeno vykonání činu, jenž je zapověděn trestním zákonem, popřípadě kdyby se příkaz příčil ustanovení § 16, odst. 4, mají členové Sboru, uvážíce všecky okolnosti, upustiti od výkonu příkazu, musí však tento případ ihned ohlásiti svému velitelství.

(2) Za obsah příkazu je odpověden úřad, který ho dal; členové Sboru jsou odpovědni jen za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení.

(3) Členové Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

(1) Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;

2. jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

3. nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;

5. aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

6. v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá na útěk, nemůže být jinak zadržena;

7. při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

8. při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

(2) Zakročují-li členové Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních, platí o užití zbraní příslušné předpisy pro vojsko.

(3) Kdykoli člen Sboru ve své službě proti někomu zakročuje, má užít, připouštějí-li to okolnosti, slov "Jménem zákona"; v takovém případě je každý, i osoba vojenská, povinen uposlechnout jeho vyzvání, může si však potom na jeho jednání stěžovat. Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž člen Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).

Člen Sboru má právo při vykonávání svých služebních povinností žádat součinnost každého orgánu veřejné služby, zvláště úřadů civilních, jiných sborů strážných a jejich členů, místních národních výborů a velitelství i úřadů vojenských.

(1) Mužstvo Sboru se doplňuje přijímáním dobrovolně se hlásících uchazečů. Uchazeč se přijímá nejprve jako člen Sboru na zkoušku.

(2) Za člena Sboru na zkoušku může být přijat jen ten, kdo

a) je alespoň pět let československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti a je státně a národně spolehlivý a mravně bezúhonný,

b) je svéprávný a duševně způsobilý,

c) překročil 21 a nedosáhl ještě 30 let věku,

d) je svobodný nebo bezdětný vdovec,

e) je tělesně způsobilý a má přiměřenou výšku,

f) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na měšťanské škole,

g) má vojenský výcvik, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou stanoví branný zákon pro normální presenční službu.

(3) Ministerstvo vnitra - na Slovensku pověřenectvo vnitra - může prominouti podmínky uvedené v odstavci 2, písm. c), d) a f).

(4) Do Sboru mohou býti přijímány i ženy. Není však podmínkou přijetí, aby se žadatelka předem podrobila vojenskému výcviku. Ostatní předpisy o členech Sboru platí obdobně i pro ženy.

(5) Na dobu dočasné potřeby, zejména v případě mobilisace, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany se souhlasem vlády doplniti Sbor osobami vojenskými bez ohledu na to, zda hořejším požadavkům plně vyhovují.

(6) Podmínka pěti let, uvedená v odstavci 2, písm. a), nevztahuje se na účastníky národního boje za osvobození. Ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., zůstávají nedotčena.

Důstojnictvo Sboru se doplňuje:

1. jmenováním z řad gážistů Sboru mimo služební třídy;

2. přestupem důstojníků vojska z povolání v hodnosti nejvýše kapitána, pokud pro uvolněná místa nebude dostatek způsobilých uchazečů z řad gážistů Sboru; toto omezení neplatí pro jmenování hlavního velitele a jeho zástupce (§ 8, odst. 2);

3. přijímáním uchazečů s hodností důstojníka v záloze, vyhovujících všeobecným podmínkám (§ 21, odstavec 2) a splňujících zvláštní podmínky pro ustanovení v příslušné služební kategorii; omezení podle č. 2 platí obdobně.

(1) Každý člen Sboru musí sloužit dva roky na zkoušku a má během této doby vykonat odbornou zkoušku před komisí, složenou z důstojníků Sboru a z úředníků správní služby národní bezpečnosti. Odborným zkouškám může býti přítomen zástupce správního úřadu národní bezpečnosti a jednotné odborové organisace. Vykoná-li zkoušku později, prodlužuje se zkušební doba o dobu, o niž byla zkouška později vykonána.

(2) Každý člen Sboru se musí při vstupu zavázat k čtyřleté povinné službě. Zkušební doba (odstavec 1) se mu do ní započítává.

(3) Členové Sboru vykonají při svém vstupu služební přísahu, kterou se zavazují, že budou věrně sloužit Československé republice a její vládě podle zákonů a podle nařízení svých představených. Text přísahy stanoví vláda nařízením.

Člen Sboru se ze Sboru propustí:

1. ukáže-li se během služby na zkoušku, že není k službě způsobilý;

2. stane-li se tělesně k službě nezpůsobilým, aniž nabyl nároku na výslužné;

3. uznal-li soud, odsoudiv ho pro zločin nebo přečin, na ztrátu hodnosti;

4. bylo-li na jeho propuštění uznáno v řízení kárném;

5. žádá-li za propuštění; před uplynutím čtyřleté povinné služby lze žádosti vyhovět jen se souhlasem ministerstva vnitra (na Slovensku pověřenectva vnitra), které jej udělí, jsou-li pro to závažné důvody.

Člen Sboru, který je služebně přidělen správnímu úřadu národní bezpečnosti, nepřestává proto býti příslušníkem Sboru.

Členové Sboru mohou být přemisťováni jen z důležitých služebních důvodů nebo na vlastní odůvodněnou žádost, a to vždy po slyšení zemského národního výboru - na Slovensku po vyjádření pověřence vnitra - a zaměstnanecké rady. Toto ustanovení neplatí, přešli-li členové Sboru pod přímé velení vojska.

Členové Sboru smějí uzavřít sňatek, obdrželi-li k tomu povolení příslušného velitelství.

(1) Ministr vnitra, na Slovensku pověřenec vnitra podle jeho směrnic stanoví, který orgán je služebním a který osobním úřadem pro členy Sboru.

(2) Člen Sboru může býti povýšen, jmenován, z úřední moci přeložen do výslužby neb propuštěn (s výjimkou řízení trestního nebo kárného) jen po předchozím vyjádření příslušného zemského národního výboru - na Slovensku pověřence vnitra - a po slyšení zaměstnanecké rady. Toto ustanovení neplatí, přešli-li členové Sboru pod přímé velení vojska.

Ostatní služební poměry, jakož i služební a odpočivné (zaopatřovací) platy členů Sboru, po případě pozůstalých po nich, upraví zvláštní předpisy. Do jejich vydání platí přiměřeně v zemích České a Moravskoslezské dosavadní předpisy o četnictvu, na Slovensku předpisy o členech sboru "Národná bezpečnosť". Vládním nařízením mohou býti stanoveny podrobnosti.

Úřady a orgány, oprávněné vykonávati působnost v oboru národní bezpečnosti (§ 2, odst. 3), mohou zřizovat výkonné bezpečnostní sbory jen podle zákonných předpisů.

(1) Místní národní výbory nemohou napříště zřizovat a udržovat bezpečnostní sbory (stráže bezpečnosti) pro své všeobecné úkoly národní bezpečnosti. Právo místních národních výborů zřizovat a udržovat jednotlivé bezpečnostní orgány nebo bezpečnostní orgány (sbory) pro zvláštní úkoly, jako tržní dozorce, polní a lesní hlídače a pod., není tím dotčeno.

(2) Místní národní výbory v obcích, v nichž se příslušníci dosavadní obecní výkonné policie včleňují podle tohoto zákona do Sboru [§ 6, odst. 1, č. 2, písm, d)], jsou povinny odevzdat státu do vlastnictví bezplatně jejich výzbroj a výstroj, a za přiměřenou náhradu věcná zařízení, dále dát za přiměřené nájemné do užívání budovy a místnosti, jež v den počátku účinnosti tohoto zákona byly převážně určeny pro úřední potřeby příslušných orgánů při jejich službě v oboru národní bezpečnosti.

(3) Ministr vnitra může k provedení těchto ustanovení vydati závazné směrnice pro místní národní výbory, a to, pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra.

(1) Kriminální službou se rozumí boj proti zločinnosti zejména též šetření o trestných činech soudních (úkony přípravného řízení podle trestních řádů), kromě trestních činů z oboru služby státně bezpečnostní (§ 33).

(2) Ministerstvo vnitra vykonává své úkoly kriminální služby kriminální ústřednou, jež je při něm zřízena jako výkonná složka. Kriminální ústředna obstarává pro celé území Československé republiky tyto úkoly:

a) stanoví zásady pro výkon kriminální služby,

b) vede ústřední evidence,

c) řídí identifikační a kriminálně-technickou službu,

d) obstarává mezinárodní styk.

(3) Kriminální ústředna může převzít k vlastnímu zpracování jednotlivé případy z výkonné služby kriminální.

(4) Pro obvody působnosti zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra, budou zřízeny v rámci zemských velitelství (§ 8, odst. 3) zemské kriminální úřadovny. Další organisace kriminální složky bude provedena v rámci organisace Sboru (§ 10).

(5) Pro výkonnou službu při provádění důležitějších kriminálních úkolů používají správní úřady národní bezpečnosti především kriminální složky Sboru, v případě potřeby však i jiných složek.

(1) Službou státní bezpečnosti se rozumí zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a obrana proti hospodářskému vyzvědačství. Náleží sem zejména též šetření o trestných činech soudních z tohoto oboru (úkony přípravného řízení podle trestních řádů).

(2) Ministerstvo vnitra vykonává uvedené úkoly ústřednou státní bezpečnosti, jež je při něm zřízena jako výkonná složka.

(3) Ústředna státní bezpečnosti může převzíti k vlastnímu zpracování jednotlivé případy z oboru státní bezpečnosti.

(4) Pro obvody působnosti zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra, budou zřízeny v rámci zemských velitelství (§ 8, odst. 3) zemské úřadovny státní bezpečnosti. Další organisace složky státně bezpečnostní bude provedena v rámci organisace Sboru (§ 10).

(5) Pro výkonnou službu při provádění důležitějších státně bezpečnostních úkolů používají správní úřady národní bezpečnosti především státně bezpečnostní složky Sboru, v případě potřeby však i jiných složek.

Organisaci a výkon služby zpravodajské upraví vláda usnesením.

(1) Státní policejní úřady se zrušují. Jejich působnost přechází podle všeobecných předpisů na správní úřady národní bezpečnosti první stolice a na místní národní výbory.

(2) Aby byl zajištěn přechod do nových právních poměrů, může ministr vnitra naříditi na přechodnou dobu, aby určitý správní úřad národní bezpečnosti první stolice vykonával zcela nebo zčásti též ony úkoly národní bezpečnosti, jež by jinak podle všeobecných předpisů (odstavec 1) přešly na místní národní výbory.

(3) Zrušují se úřady a orgány služby pořádkové, kriminální a státně bezpečnostní, zřízené do účinnosti tohoto zákona, pokud neodpovídají jeho ustanovením. Dosavadní organisace služby zpravodajské zůstává v platnosti do usnesení vlády podle § 34, nejpozději do konce roku 1947.

(1) Osoby, které se stávají členy Sboru podle § 6, odst. 1 a 2 a nebyly předtím odvedeny, pokládají se za odvedené dnem, kdy byly do bezpečnostního sboru přijaty. Účastníkům národního boje za osvobození se tato služba počítá do presenční služby nebo vojenského výcviku; ostatním členům Sboru se takto započítává pouze služba, obdobná službě vojenské. Ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra a se souhlasem vlády stanoví podrobnosti k provedení tohoto ustanovení, jakož i způsob, jak bude doplněn vojenský výcvik těchto osob.

(2) Osoby, které se stávají členy Sboru podle § 6, odst. 1 a 2, jsou povinny vykonat odbornou zkoušku podle § 23, odst. 1, jestliže se dosud s úspěchem nepodrobily obdobné zkoušce podle dosavadních předpisů. Nedotčeny zůstávají předpisy zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb. o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce a zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb. o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

(1) Zrušují se předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména:

1. tyto všeobecné organisační předpisy:

a) zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb., o četnictvu, ve znění zákona ze dne 31. ledna 1928, č. 28 Sb.;

b) ustanovení čl. I a III a § 18, odst. 2 vládního nařízení ze dne 6. března 1936, č. 51 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru vnitřní správy, jakož i čl. II a § 18, odst. 1, téhož vládního nařízení, pokud obsahují zvláštní ustanovení o státní policejní správě;

2. tyto předpisy platící na Slovensku:

a) vládní nařízení ze dne 19. prosince 1930, č, 195 Sb., o zřízeneckých čekatelích u sborů stráže bezpečnosti;

b) zákon ze dne 8. července 1942, č. 149 Sl. z., o obnovení účinnosti §§ 2 a 11 vl. nař. č. 51/ 1936 Sb. z. a n.;

c) zákon ze dne 11. května 1944, č. 48 Sl. z., kterým se mění některá ustanovení zákona o četnictvu;

d) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 6 Sb. n. SNR, o rozpuštění četnických a policejních organisací a formací;

e) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 7 Sb. n. SNR, o organisaci bezpečnostní služby;

f) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 9. dubna 1945, č. 28 Sb. n. SNR, o organisačním předpise pro Národní bezpečnost.

(2) Zrušuje se použivatelnost:

a) vládního nařízení ze dne 9. července 1942, č. 250 Sb., o obecní výkonné policii, ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1942, č. 34 Sb. z roku 1943;

b) vládního nařízení ze dne 28. března 1944, č. 77 Sb., o protektorátní policii;

c) vládního nařízení ze dne 12. dubna 1944, č. 88 Sb., o úpravě některých služebních a platových poměrů příslušníků protektorátní policie;

d) vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1944, č. 256 Sb., o organisačních změnách v oboru vládní policie.

(3) Nedotčeny zůstávají zejména:

a) předpisy o organisaci a úkolech finanční stráže;

b) zákon ze dne 11. února 1936, č. 33 Sb., o civilních hlídačích vojenské správy;

c) předpisy o ozbrojených strážních oddílech železničních [(§ 139 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona)];

d) předpisy plavebněpolicejní, zejména zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 315 Sb., o zřízení Československého úřadu plavebního, a vládní nařízení ze dne 8. května 1940, č. 198 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu.

(1) Rozhodnutí a opatření která byla učiněna před účinností tohoto zákona, platí za učiněná podle něho, odpovídají-li jeho ustanovením.

(2) Trestní řízení, která v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou zahájena u občanských soudů proti osobám, jež podle tohoto zákona podléhají vojenské trestní pravomoci, a která nejsou ještě v první stolici vyřízena, přecházejí na vojenské soudy.

Tento zákon provede ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ministr vnitra se vyzývá, aby při vydávání předpisů podle § 7, odst. 1 a podle § 10 vyžádal si též vyjádření jednotné odborové organisace.

Vláda se vybízí, aby v době co možno nejkratší předložila návrh zákona o platové paritě zaměstnanců správní služby bezpečnostní se zaměstnanci složky pořádkové, kriminální a státně bezpečnostní.

Rozpočtový výbor žádá ministerstvo vnitra, aby členové sboru NB, kteří nejsou uznáni schopnými k výkonné službě, nebyli zbytečně pensionováni, nýbrž, aby byli překládáni ke službě správní v národní bezpečnosti a tím, aby bylo využito jejich pracovních schopností pokud možno nejdéle.