Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) U sborových soudů první stolice
vykonávají soudnictví v občanských
věcech právních v první stolici samosoudci,
i když věci ty patří před senát.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na řízení,
v kterém se napadá rozhodčí výrok
(nález rozhodčího soudu), a na řízení
před sborovým soudem první stolice jako soudem
konkursním nebo vyrovnacím.
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z.,
o vykonávání moci soudní a o příslušnosti
řádných soudů v občanských
věcech právních (jurisdikční
norma), ve znění novel, se mění takto:
1. V § 7, odst. 3 se vypouštějí slova
"a zajišťovací".
2. V § 49, odst. 1, č. 1, v § 51, odst. 1 a v
§ 52, odst. 1 se nahrazuje částka "5.000
Kčs" částkou "10.000 Kčs".
3. § 76 zní:
"Žaloby o rozvod, rozluku nebo o neplatnost manželství,
jakož i o všeliké nikoliv ryze majetkové
nároky z manželského poměru, náležejí,
jsou-li strany nebo jedna z nich československými
státními občany, před soud, v jehož
obvodě manželé měli poslední
společné bydliště.
Jestliže manželé neměli poslední
společné bydliště v tuzemsku, je příslušný
obecný soud žalovaného, a není-li tu
takového soudu, obecný soud žalobcův.
Jestliže tu ani tohoto soudu není, je příslušný
soud v Praze."
4. Jako § 76 a) se zařaďuje toto ustanovení:
"Není-li žádná ze stran československým
státním občanem, je příslušný
pro spory uvedené v předchozím paragrafu
soud, v jehož obvodě měli manželé
poslední společné bydliště, a
není-li tu takového soudu, obecný soud žalovaného.
Soud však může, nejde-li o neplatnost manželství
z důvodu, který by se podle československého
práva vyšetřoval z moci úřední,
ve věci jednat jen tehdy, může-li býti
rozhodnutí uznáno v domovském státě
manželů, a jsou-li státními občany
různých států, v obou dotčených
státech.
Byla-li manželka v době uzavření manželství
československou státní občankou, může
žalovati o neplatnost manželství uzavřeného
s manželem, který není státním
občanem tohoto státu, u zdejšího soudu,
v jehož obvodě před uzavřením
manželství naposledy bydlila, a není-li tu
takového soudu, u soudu v Praze.
Ustanovuje-li mezinárodní smlouva vyhlášená
ve Sbírce zákonů a nařízení
něco jiného, platí její předpisy
místo předpisů odstavce 1 a 2."
5. § 100 s nadpisem zní:
Žaloby o všeliké nikoliv ryze majetkové
nároky z poměru rodičovského náležejí,
není-li tu obecného soudu žalovaného,
před obecný soud žalobcův. Jestliže
tu ani tohoto soudu není, je příslušný
soud v Praze."
6. § 109, odst. 2 se zrušuje.
7. § 114 zní:
"Povoliti dobrovolný rozvod je příslušný
okresní soud, v jehož obvodě má některý
z manželů svůj obecný soud, a není-li
tu takového soudu, okresní soud civilní pro
vnitřní Prahu. Soud však může ve
věci jednat jen tehdy, je-li aspoň jeden z manželů
československým státním občanem.
Oznámení o opětném spojení
rozvedených manželů se může státi
u soudu, který na žádost manželů
rozvod povolil, nebo u okresního soudu, v jehož obvodě
mají manželé v době oznámení
své společné bydliště. V posléz
uvedeném případě třeba v oznámení
uvésti soud, který rozvod povolil, aby mohl býti
náležitě zpraven".
K § 20 zákona ze dne 22. května 1919, č.
320 Sb., kterým se mění ustanovení
občanského práva o obřadnostech smlouvy
manželské, o rozluce a o překážkách
manželství, se připojuje tento další
odstavec:
"4. Nelze-li určiti místní příslušnost
podle předchozích ustanovení, je příslušný
krajský soud civilní v Praze."
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z.,
o soudním řízení v občanských
rozepřích právních (civilní
řád soudní), ve znění novel,
se mění a doplňuje takto:
1. V § 29, odst. 1 se nahrazuje částka "2.000
Kčs" částkou "5.000 Kčs".
2. § 63 zní:
"Právo chudých povolí soud, jestliže
strana, která o to žádala, nemůže
zapraviti náklady sporu bez zkrácení nutné
výživy pro sebe a osoby, k jichž výživě
je podle zákona povinna, a zamýšlené
domáhání se nebo bránění
práva se nejeví svévolným nebo zřejmě
marným. Jde-li o nárok, jehož strana nabyla
postupem, nelze povolit právo chudých, je-li důvodné
podezření, že k postupu došlo proto, aby
pro spor bylo dosaženo právo chudých.
Není-li zvláštních mezinárodních
úmluv, povoluje soud cizincům právo chudých
za stejných podmínek a ve stejném rozsahu
jako československým státním občanům,
přiznává-li domovský stát cizinců
právo chudých československým státním
občanům stejně jako svým. Je-li pochybno,
zdali se vzájemnost zachovává, vyžádá
si o tom soud prohlášení ministerstva spravedlnosti;
toto prohlášení je pro soud závazné.
Osobám bez státní příslušnosti,
které mají trvalý pobyt na zdejším
státním území, se právo chudých
povoluje za stejných podmínek jako československým
státním občanům.
Je-li stranou ve sporu úřední orgán,
povolí mu soud na návrh právo chudých,
jestliže prostředky potřebné k vedení
sporu nelze opatřit ani za spravované majetkové
podstaty, ani od osob na vedení sporu hospodářsky
zúčastněných, zamýšlené
domáhání se nebo bránění
práva se nejeví svévolným nebo zřejmě
marným a nepřekáží tomu ani ustanovení
odstavce 1, posl. věty. To platí přiměřeně,
je-li stranou ve sporu zdejší právnická
osoba, příčilo-li by se veřejnému
zájmu, když by se od sporu upustilo nebo do něho
nevstoupilo."
3. § 64 zní:
"Povolením práva chudých obdrží
strana pro určitý spor
1. zatímní osvobození od kolkových
a jiných poplatků, které se platí
z důvodu sporu;
2. osvobození od povinnosti složiti jistotu za náklady
na spor;
3. právo žádati, aby k prozatímně
bezplatnému hájení jejich práv byl
jmenován advokát; tato žádost může
býti spojena se žádostí o povolení
práva chudých;
4. oprávnění dáti ve sporu neadvokátském
žalobu, která by musela býti podána
u některého soudu mimo bydliště nebo
mimo stálý pobyt chudé strany, do protokolu
okresního soudu svého bydliště nebo
stálého pobytu, a právo žádati,
aby tento protokol byl zaslán procesnímu soudu;
5. zatímní osvobození od povinnosti zapraviti
poplatky vyslaných soudců a jiných zaměstnanců
soudu, poplatky výkonných orgánů,
svědků a znalců, náklady na soudní
opisy protokolů a příloh i rubrik, náhradu
poštovného za zásilky v soudním řízení,
náklady na potřebné vyhlášky
a konečně potřebné hotové výdaje,
které učinili zákonní zástupcové
procesním soudem zřízení anebo advokát
nebo zástupce chudé straně jmenovaný.
Tyto poplatky a výdaje budou prozatímně zapraveny
ze státní pokladny. Jsou-li tu okolnosti zvláštního
zřetele hodné, může soud na žádost
chudé strany naříditi, aby i poplatky opatrovníka
ustanoveného podle §§ 8, 9 a 116 byly zatím
hrazeny ze státní pokladny.
Má-li právo chudých žalobce, požívá
žalovaný v stejném rozsahu zatímního
osvobození uvedeného v odstavci 1, č. 1 a
5, pokud jde o procesní úkony nutné k obraně
proti žalobě."
4. § 65, odst. 2, věta první zní:
"V žádosti třeba označit spor,
pro který má býti povoleno právo chudých,
stručně vylíčit jeho skutkový
základ a uvésti důkazní prostředky."
5. § 65, odst. 5 zní:
"O tom, zda má býti straně povoleno
právo chudých, rozhoduje soud, u kterého
se věc právě projednává."
6. K § 65 se připojuje tento další odstavec:
"Ustanoveními předchozích odstavců
nejsou dotčeny zvláštní předpisy
mezinárodních smluv o získání
práva chudých. Není-li takových smluv,
stačí u cizinců vysvědčení
o majetkových poměrech, vydané příslušnými
úřady státu bydliště nebo pobytu
cizincova; není-li tam úřadu oprávněného
vydati takové vysvědčení nebo odpírá-li
tento úřad vydati takové vysvědčení
cizincům, stačí vysvědčení
vydané úřady domovského státu
cizincova. Vysvědčení vydané v cizině
musí býti ověřeno zastupitelským
úřadem Československé republiky ve
státě, kde vysvědčení bylo
vydáno."
7. § 66 zní:
"Zda straně, která o to podle § 64, odst.
1, č. 3 žádala, má být jmenován
advokát, rozhodne soud, u kterého se věc
právě projednává; ve sporu neadvokátském
může býti zastoupení strany místo
advokátu svěřeno soudcům nebo úředníkům
tohoto soudu.
Advokáta samého jmenuje výbor advokátní
komory k tomu povolaný. V případech zvlášť
naléhavých jmenuje advokáta soud a zpraví
o tom výbor advokátní komory.
Na návrh chudé strany nebo advokáta pro ni
jmenovaného může soud vyzvati výbor
advokátní komory, aby jmenoval jiného advokáta,
má-li za to, že je toho podle stavu případu
nutně třeba.
Jmenování podle předchozích odstavců
nahrazuje advokátovi plnou moc procesní."
8. § 67 zní:
"K procesním úkonům vyžadujícím
spolupůsobení advokátova, které je
třeba za sporu vykonati mimo obvod okresního soudu,
v němž bydlí advokát jmenovaný
pro chudou stranu, jmenuje na jeho návrh nebo na žádost
chudé strany výbor advokátní komory
nebo za podmínek § 66, odst. 2, věty druhé
soud advokáta, který bydlí v obvodě
okresního soudu, v němž má býti
vykonán dotčený procesní úkon.
Ustanovení toto neplatí v poměru mezi několika
okresními soudy v jednom místě."
9. § 68 zní:
"Právo chudých zaniká smrtí strany,
jíž bylo povoleno. Tím není dotčena
povinnost advokáta zastupujícího tuto stranu
provésti na základě dříve povoleného
práva chudých úkony nutné k tomu,
aby strana byla uchráněna právní újmy.
Soud, u kterého se věc právě projednává,
může právo chudých odejmouti, ukáže-li
se, že některá podmínka pro povolení
práva chudých nebyla nebo není již dána.
Ukáže-li se domáhání se nebo
bránění práva svévolným
nebo zřejmě marným, může i advokát
chudé strany u soudu vždy žádati, aby
právo chudých bylo odňato."
10. § 70 zní:
"Byl-li odpůrce chudé strany odsouzen k náhradě
nákladů sporu zcela nebo zčásti, vyberou
se přímo u něho v stejném poměru
náklady uvedené v § 64, odst. 1, č.
1 a 5, od nichž byla chudá strana prozatím
osvobozena. U odpůrce chudé strany se vyberou také
náklady, od nichž byl podle § 64, odst. 2 prozatím
osvobozen on sám, byl-li odsouzen zcela nebo zčásti
k náhradě nákladů sporu nebo byly-li
náklady sporu vzájemně zrušeny.
Byl-li spor ukončen smírem, vyberou se u odpůrce
chudé strany náklady uvedené v odstavci 1
v poměru určeném v smíru, nejméně
však v poměru, v kterém by odpůrce tyto
náklady hradil podle odstavce 1, když by jej soud
ve věci samé uznal za povinna plněním
stejného obsahu jako ve smíru.
Nelze-li částky, které se podle odstavce
1 nebo 2 vyberou přímo u odpůrce, určiti
hned v rozhodnutí, jímž se věc konečně
vyřizuje, stanoví je soud usnesením.
Advokát jmenovaný chudé straně má
přednostní právo zástavní na
pohledávce přisouzených útrat a může
je vymáhati přímo na odpůrci. Odpůrce
si může započísti pouze ty náklady,
které mu byly v tomto sporu přiřčeny
proti chudé straně. Jakékoliv jiné
námitky z právních poměrů mezi
chudou stranou a odpůrcem jsou vyloučeny."
11. § 71 zní:
"Straně, které bylo propůjčeno
právo chudých, uloží se, aby doplatila
částky, jež zapraviti byla podle práva
chudých prozatím osvobozena, jakmile soud nabude
přesvědčení, že strana je s to,
aby tak učinila bez zkrácení nutné
výživy pro sebe a osoby, k jichž výživě
je podle zákona povinna; to platí přiměřeně,
bylo-li právo chudých povoleno podle § 63,
odst. 4. Není-li strana s to, aby doplatila v plném
rozsahu, může jí soud uložiti, aby doplatila
jen část. Po pravomocném ukončení
sporu vyslovuje tuto povinnost soud, který ve věci
rozhodoval v první stolici.
Uloží-li se podle odstavce 1 doplacení žalobci,
je žalovaný ve stejném rozsahu povinen doplatiti
částky, od nichž byl zatím osvobozen
podle § 64, odst. 2.
Je-li tu takový závazek doplatit, uloží
se straně především náhrada hotových
výdajů, které jdou k tíži státní
pokladny podle § 64, odst. 1, č. 5, pak zapravení
odměny a výdajů advokátových
a konečně zaplacení kolkových a jiných
poplatků."
12. § 71 a) se ruší.
13. § 72, odst. 1 zní:
"Ve věcech práva chudých rozhoduje soud
bez ústního jednání, může
však, než vydá usnesení, naříditi
všechna vyhledávání potřebná
k vysvětlení."
14. § 72, odst. 3 zní:
"Rozhodnutí, jímž bylo straně propůjčeno
právo chudých, nemůže odpůrce
napadati rekursem. Rozhodnutí, že pro chudou stranu
má být jmenován advokát, může
býti napadeno rekursem jen proto, že není důvodu,
aby advokát byl straně ustanoven. Tento rekurs může
podati odpůrce chudé strany, advokát chudé
straně jmenovaný a výbor té advokátní
komory, která má advokáta jmenovati. Chudá
strana může podati rekurs proti usnesení, jímž
byla její žádost o právo chudých
zamítnuta nebo právo chudých jí bylo
propůjčeno jen částečně
anebo jímž jí bylo právo chudých
odňato; chudá strana i její odpůrce
mohou podati rekurs proti usnesení, jímž bylo
jim uloženo doplacení nákladů (§
§ 70 a 71); tyto rekursy mohou býti podány
i u krajského soudu do protokolu a chudá strana
může rekurs podati i u okresního soudu svého
bydliště nebo stálého pobytu."
15. § 73, odst. 2 zní:
"Podá-li strana v případech, kdy jí
má býti jmenován advokát, do tří
dnů po doručení žaloby, rozsudku nebo
odvolacího (dovolacího) spisu žádost
za propůjčení práva chudých
nebo za jmenování advokáta jako zástupce
chudých, počítají se zákonné
i soudcovské lhůty, třebas již započaté,
ale v době podání žádosti dosud
neuplynulé, teprve ode dne, kdy advokátu bylo doručeno
rozhodnutí, že byl jmenován zástupcem
chudých, nebo kdy bylo straně doručeno pravomocné
rozhodnutí, že žádosti nebylo vyhověno."
16. V § 117, odst. 3 se nahrazuje částka "dvěstě
Kčs" částkou "1.000 Kčs".
17. § 149, odst. 2 zní:
"O návrhu, aby bylo povoleno navrácení
k předešlému stavu, rozhoduje soud usnesením,
a to po ústním jednání, pokládá-li
je za potřebné."
18. Jako § 445 se zařaďuje toto ustanovení:
"Ve sporech o majetková práva, v nichž
nejde výhradně o zaplacení peněžité
sumy, uvede soud ve vyhotovení rozsudku hodnotu předmětu
sporu. Při ocenění hodnoty předmětu
sporu užije se obdobně §§ 5.4 až 59
j. n.; soud není však vázán na peněžitou
sumu, kterou se žalobce nabídl přijmout místo
požadované věci nebo kterou jako hodnotu předmětu
sporu uvedl. Je-li toho třeba, vyslechne soud o hodnotě
předmětu sporu strany. Ocenění předmětu
sporu nemůže býti bráno v odpor samostatným
opravným prostředkem."
19. § 448 a §§ 450 a 453 se zrušují.
20. K § 461 se připojuje druhý odstavec:
"Odvolání z rozsudků okresních
soudů ve sporech o majetková práva není
však přípustné, nepřevyšuje-li
celková hodnota předmětu sporu, o němž
soud rozhodl, na penězích nebo na peněžité
hodnotě 300 Kčs."
21. V § 464 se vypouštějí slova "ve
věcech nepatrných však prohlášením
rozsudku, když obě strany byly přítomny".
22. § 496 zní:
"Mimo případy uvedené v předchozích
ustanoveních rozhodne odvolací soud, pokud není
v § 497 ustanoveno jinak, rozsudkem ve věci samé.
Rozsudek se vysloví o sporných bodech, týkajících
se přiřčeného nebo odepřeného
nároku, které podle odvolacích návrhů
vyžadují rozboru a posouzení v druhé
stolici.
Rozsudek první stolice smí býti změněn
toliko potud, pokud to bylo navrženo."
23. § 497 zní:
"Odvolací soud zruší, dříve
než rozhodne ve věci samé, pokud je toho třeba
pro jeho rozhodnutí, napadený rozsudek, po případě
nařídí doplnit jednání konané
v první stolici, není-li tu sice zmatečnost,
ale
1. návrhy ve věci samé nebyly úplně
vyřízeny napadeným konečným
rozsudkem;
2. řízení první stolice trpí
podstatnými vadami, které jsou s to, aby zabránily
zevrubnému vysvětlení a důkladnému
posouzení věci;
3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních
spisů zdají odvolacímu soudu rozhodné,
nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.
Usnesení, kterým se zrušuje napadený
rozsudek nebo nařizuje doplnit jednání konané
v první stolici, není třeba zvláště
vyhotovovat.
Jednání se má omezit v případě
odstavce 1, č. 1 na nároky a návrhy, jež
zůstaly nevyřízeny, v případě
odstavce 1, č. 2 na ty části řízení
prvého soudu a jeho rozsudku, které jsou vadou stiženy.
Po prohlášení usnesení, kterým
se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje
doplnit jednání konané před první
stolicí, mohou býti předneseny nové
skutečnosti, i když vznikly teprve po prvém
rozsudku, a nabídnuty nové důkazy.
Místo, aby rozhodl ve věci samé, může
odvolací soud vrátit věc procesnímu
soudu první stolice k projednání a vynesení
rozsudku, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám
ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení
nebo zmenšeny náklady, ačli strany ihned po
prohlášení usnesení, kterým se
zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje
doplnit jednání, shodně nenavrhnou, aby věc
projednal a rozhodl odvolací soud sám. Pro jednání
před procesním soudem první stolice platí
pak přiměřeně ustanovení předchozího
odstavce."
24. V § 499, odst. 1 se nahrazuje číslo "496"
číslem "497".
25. § 500, odst. 3 zní:
"Ve sporech o majetková práva, v nichž
nejde výhradně o zaplacení peněžité
sumy, uvede odvolací soud ve vyhotovení rozsudku
hodnotu předmětu sporu, o kterém rozhodoval.
Ustanovení § 445 platí obdobně."
26. § 501 se zrušuje.
27. § 502 zní:
"Proti rozsudku odvolacích soudů se připouští
dovolání.
Dovolání není přípustné
ve sporech o majetková práva, jestliže celková
hodnota předmětu sporu, o němž rozhodl
odvolací soud, nepřevyšuje na penězích
nebo na peněžité hodnotě 2.000 Kčs,
a jde-li o potvrzující rozsudek, nepřevyšuje-li
10.000 Kčs. Dovolání je však v obou
těchto případech přípustné,
když odvolací soud v rozsudkovém výroku
prohlásí dovolání za přípustné,
protože jde o rozhodnutí zásadního významu.
Převyšuje-li celková hodnota předmětu
sporu, o němž rozhodoval odvolací soud, na
penězích nebo peněžité hodnotě
2.000 Kčs, připouští se dovolání,
když rozsudek první stolice, odvolacím soudem
potvrzený, byl vynesen na základě usnesení
soudu odvolacího, které rekursem nemůže
býti bráno v odpor (§ 519, č. 3) a jímž
byla podle § 497, odst. 1, č. 2 a 3 a § 499 věc
vrácena soudu první stolice, jestliže potvrzeným
rozsudkem bylo rozhodnuto jinak než v rozsudku dřívějším."
28. § 510, odst. 1, první a druhá věta
zní:
"Dovolací soud rozhodne zpravidla ve věci samé.
Jestliže však nalezne, že rozsudek odvolacího
soudu má býti podle § 477, odst. 1, č.
4 a 5 prohlášen za zmatečný nebo z důvodu
uvedeného v § 503, č. 2 zrušen, a má-li
proto za to, že je pro vyřízení věci
třeba nového jednání, vrátí
k tomu účelu věc odvolacímu soudu,
pokud nepokládá za účelné pro
věc, aby se zřetelem k zvláštní
povaze jednotlivého případu sám jednal
a rozhodl."
29. § 517 se zrušuje.
30. § 520, odst. 1, věta první zní:
"Rekurs je podán tak, že se odevzdá podání
(rekursní spis) u soudu první stolice."
31. V § 521, odst. 2 vypouštějí se slova
"ve věcech nepatrných, když obě
strany byly přítomny při prohlášení
usnesení, dnem po prohlášení."
32. § 522, odst. 1 zní:
"Čelí-li rekurs proti odepření
nebo odnětí práva chudých, proti odepření
jmenovati chudé straně advokáta, proti nařízení,
aby byly doplaceny částky, od jichž zapravení
byli chudá strana nebo její odpůrce prozatím
osvobozeni, proti trestnímu opatření, proti
usnesení, které se vztahuje na řízení
sporu, proti odmítnutí opravného prostředku
pro opožděnost nebo pro nepřípustnost
anebo proti usnesení, kterým byl zamítnut
návrh bez slyšení odpůrce, může
soud, jehož rozhodnutí nebo opatření
se odporuje, sám rekursní žádosti vyhověti."
Zák. čl. I/1911 (občiansky sporový
poriadok), v znení noviel, sa mení a doplňuje
takto:
1. V § 1 č. 1 suma "20.000 Kčs" sa
nahradzuje sumou "10.000 Kčs".
2. § 5 odst. 3 znie:
"V sporoch o majetkové práva, v ktorých
nejde výhradne o zaplatenie peňažnej sumy,
okresný súd i z úradnej povinnosti vyšetrí
a uvedie vo svojom rozsudku hodnotu predmetu sporu. Ocenenie predmetu
sporu nemožno napadnúť opravným prostriedkom."
3. V § 5 ods. 4 suma "5.000 Kčs" sa nahradzuje
sumou "10.000 Kčs".
4. V § 94 ods. 2 suma "10.000 Kčs" sa nahradzuje
sumou "5.000 Kčs".
5. § 112 znie:
"Právo chudoby možno priznať zpravidla strane,
ktorá nemá väčší dôchodok,
než ako je obyčajná nádennícka
mzda, obvyklá v jej bydlisku.
Súd však pri uvážení všetkých
okolností môže priznať právo chudoby
aj strane, ktorá nemôže uhradiť trovy sporu
bez skrátenia vlastnej potrebnej výživy a tých
jej príslušníkov, o vydržovanie ktorých
je povinná sa postarať podľa zákona alebo
zákonnej praxe.
Nemožno priznať právo chudoby tomu, o kom už
vopred možno predpokladať, že sa bude súdiť
celkom bezúspešne.
Právo chudoby nemožno priznať, ak ide o nárok,
ktorý strana nadobudla postúpením, a je dôvodné
podozrenie, že k postúpeniu došlo preto, aby
sa dosiahlo pre spor právo chudoby.
Ak niet osobitných medzinárodných smlúv,
súd priznáva cudzincom právo chudoby pri
rovnakých podmienkach a v rovnakom rozsahu ako československým
štátnym občanom, ak cudzincov domovský
štát priznáva právo chudoby československým
štátnym občanom rovnako ako svojim. Ak je pochybné,
či sa zachováva vzájomnosť, súd
si o tom vyžiada vyhlásenie Ministerstva spravodlivosti;
toto vyhlásenie je pre súd záväzné.
Osobám bez štátnej príslušnosti,
ktoré majú trvalý pobyt na tunajšom
štátnom území, právo chudoby
sa priznáva pri rovnakých podmienkach ako československým
štátnym občanom.
Ak je stranou v spore úradný orgán, súd
mu prizná na žiadosť právo chudoby, ak
prostriedky potrebné na vedenie sporu nemožno zadovážiť
ani zo spravovanej majetkovej podstaty, ani od osôb zúčastnených
hospodársky na vedení sporu a neprekážajú
tomu ani ustanovenia odsekov 3 a 4. To isté platí
primerane, ak je stranou v spore tunajšia právnická
osoba a ak by sa priečilo verejnému záujmu,
keby sa upustilo od uplatnenia alebo bránenia práva."
6. § 113 ods. 1 č. 4 znie:
"je predbežne oslobodená zaplatiť odmenu
a trovy vyslaných sudcov a iných zamestnancov súdu,
náhradu poštovného za doručenie súdnych
vybavení, patričnosti svedkov a znalcov, ako aj
trovy potrebných vyhlášok a opatrovníka
a na to poskytne erár preddavok."
7. § 113 sa doplňuje týmto ďalším
odsekom:
"Ak má právo chudoby žalobník,
požíva žalovaný v rovnakom rozsahu predbežné
oslobodenia uvedené v ods. 1 č. 1 a 4, pokiaľ
ide o procesné úkony potrebné na obranu proti
žalobe."
8. V § 115 pred posledný odsek sa zaraďuje tento
odsek:
"Ustanovenia predchádzajúcich odsekov sa nedotýkajú
osobitných predpisov medzinárodných smlúv
o zadovážení práva chudoby. Ak niet
takých smlúv, u cudzincov postačí
vysvedčenie o majetkových pomeroch vydané
príslušnými úradmi štátu,
kde má cudzinec bydlisko alebo pobyt; ak tam niet úradu
oprávneného vydať také vysvedčenie
alebo tento úrad odopiera vydať cudzincom také
vysvedčenie, postačí vysvedčenie vydané
úradmi cudzincovho domovského štátu.
Vysvedčenie vydané v cudzine musí byť
overené zastupiteľským úradom Československej
republiky v štáte, kde vysvedčenie bolo vydané."
9. § 119 sa doplňuje týmito ďalšími
odsekmi:
"Ak strana nie je schopná zaplatiť celé
sumy, súd ju môže zaviazať, aby zaplatila
iba časť. Po právoplatnom skončení
sporu vyriekne tento záväzok súd, ktorý
rozhodol vo veci v prvej stolici.
Ak sa žalobník zaviaže platiť podľa
odsekov 1 a 2, je žalovaný povinný v rovnakom
rozsahu zaplatiť sumy, od ktorých bol predbežne
oslobodený podľa § 113 ods. 3.
Ak je tu taký záväzok zaplatiť, zaviaže
sa strana predovšetkým nahradiť hotové
výdavky, ktoré idú na vrub štátnej
pokladnice podľa § 113 ods. 1 č. 4, potom zaplatiť
odmenu a výdavky advokáta a konečne zaplatiť
kolkové a iné poplatky."
10. § 119 a) sa zrušuje.
11. § 120 znie:
"Ak bol odporca chudobnej strany odsúdený nahradiť
trovy sporu alebo ich časť, treba priamo od neho v
rovnakom pomere vymocť aj trovy uvedené v § 113
ods. 1 č. 1 a 4, od ktorých bola chudobná
strana predbežne oslobodená. Od odporcu chudobnej
strany treba vymocť aj trovy, od ktorých bol podľa
§ 113 ods. 3 predbežne oslobodený on sám,
ak bol odsúdený nahradiť trovy sporu alebo
ich časť, alebo ak trovy sporu boly vzájomne
zrušené.
Ak spor bol ukončený pokonávkou, treba od
odporcu chudobnej strany vymocť trovy uvedené v ods.
1 v pomere určenom v pokonávke, najmenej však
v pomere, v ktorom by odporca tieto trovy hradil podľa ods.
1, ak by ho súd vo veci samej odsúdil na plnenie
rovnakého obsahu ako v pokonávke.
Ak sumy, ktoré podľa ods. 1 alebo 2 treba vymocť
od odporcu, nie je možné určiť hneď
v rozhodnutí, ktorým vec bola konečne vybavená,
stanoví tieto sumy súd usnesením. Ináč
vymáhanie je upravené nariadením."
12. § 122 sa doplňuje týmto ďalším
odsekom:
"Ak strana v prípadoch, v ktorých sa má
pre ňu ustanoviť advokát, podá do troch
dní od doručenia žaloby, rozsudku alebo odvolania
(dovolania) žiadosť o ustanovenie advokáta ako
záštitníka, zákonné a sudcovské
lehoty, hoci sa už začaly, ale v čase podania
žiadosti ešte neuplynuly, počítajú
sa až odo dňa, keď advokátovi bolo doručené
rozhodnutie, že bol ustanovený záštitníkom,
alebo odo dňa, keď strane bolo doručené
právoplatné rozhodnutie, že žiadosti nebolo
vyhovené."