Všechny úřady veřejné správy, soudy, nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění a jiné právnické a fysické osoby jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Tato součinnost se vztahuje jak na všeobecná šetření, tak na jednotlivé případy.

Podání a jejich přílohy a úřední úkony, jichž jest třeba k řízení podle tohoto zákona - s výjimkou řízení soudního - jsou osvobozeny od poplatků, jakož i od dávek za úřední úkony.

Po dobu účinnosti tohoto zákona neplatí, po případě nejsou použivatelné všechny předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem. Nedotčena však zůstávají ustanovení zákona č. 131/1936 Sb. ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících, jakož i dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, a zákona ze dne 16. května 1946, č. 121 Sb., o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu, ve znění zákona ze dne 17. září 1946, č. 176 Sb.

Vláda může vydati nařízením podrobné předpisy o řízení při výběru a výpovědi zaměstnanců při přemístění podle tohoto zákona, o jejich umístění v jiném zaměstnání nebo povolání, jakož i předpisy o praktickém provedení tohoto zákona.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance

a) státu, svazků územní samosprávy,

b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, náležejících subjektům uvedeným pod písm. a) nebo jimi spravovaných,

c) pro něž platí učitelský zákon,

d) korporací (ústavů, podniků, fondů a zařízení), které obstarávají úkoly veřejné správy, zejména také ústavů veřejnoprávního pojištění,

e) ústavů, podniků, fondů a zařízení, které hospodaří veřejnými prostředky nebo jejichž výsledky hospodaření jsou určeny pro účely veřejně prospěšné nebo na nichž jsou převážně kapitálově zúčastněny samy o sobě nebo společně subjekty uvedené pod písmeny a), b) a d),

f) ústavů, podniků, fondů a zařízení, jež jsou ve vlastnictví nebo správě subjektů uvedených pod písmeny d), e) nebo h) nebo v jejichž správních orgánech mají tyto subjekty nebo subjekty uvedené pod písmeny a) a b) své zástupce,

g) jiných subjektů, jejichž hospodaření je převážně závislé na podporách z veřejných prostředků (subvencích, výhodách),

h) odborných a regionálních organisací hospodářských.

(¹) Pokud některý ministr (ministerstvo) všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření příslušného pověřence (pověřenectva), který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(²) Ministři (ministerstva) vykonávají svou působnost podle tohoto zákona, na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se při tom řídí směrnicemi, vydanými příslušným ministrem (ministerstvem).

(³) Vyhlášky ministrů (ministerstev) v Úředním listě ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní příslušný pověřenec (pověřenectvo) též v Úředním věstníku (Úradnom vestníku).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 37, odst. 1 a 2, a pozbude jí dnem 31. prosince 1948. Skončení účinnosti tohoto zákona nebude míti vlivu na platnost poměrů založených na podkladě tohoto zákona, a to ani v případech, kde by po skončení účinnosti zákona pojištěnec změnil zaměstnání. Provedou jej všichni členové vlády.

Dlouhotrvající válka a okupace způsobily nám nedozírné hospodářské škody, které měly za následek nejen podstatné snížení životní úrovně obyvatelstva našeho státu, nýbrž ohrozily přímo i hospodářskou podstatu pro další zdárný vývoj státu. Vláda si proto vytkla za úkol ve dvouletém plánu hospodářské výstavby státu tyto škody nejen napraviti a umožniti obyvatelstvu dosáhnouti předválečné životní úrovně, nýbrž zjednati všechny předpoklady, aby tato životní úroveň byla překročena.

Jedním z hlavních předpokladů dosažení tohoto cíle je zajistiti výrobě průmyslové i zemědělské dostatečný počet pracovních sil, protože odchodem řady českých lidí do pohraničí za prací samostatně výdělečně činnou a odsunem Němců nám ubylo statisíce námezdních pracovníků. Mimo to politikou okupantů za války na pracovním trhu bylo porušeno normální rozvrstvení pracovních sil na jednotlivá odvětví hospodářské činnosti a válečné hospodářství vyvolalo v život řadu orgánů distribučních s velkým personálním aparátem, což obojí velmi nepříznivě působí nyní při uspokojování žádostí o pracovní síly. Přes to však musíme míti na paměti, že udávaná potřeba pracovních sil v průmyslu asi 270.000, v zemědělství a lesnictví asi 230.000, ve stavebnictví asi 90.000, čili celkem asi 590.000 osob, je potřeba subjektivní. Nelze dnes ještě stanoviti potřebu objektivní, protože nevíme, kolik požadovaných pracovních sil odpadne zmechanisováním, zracionalisováním i koncentrací výroby, i když tato opatření budou při postupném provádění dvouletého hospodářského plánu prováděna rovněž jen postupně a v rámci daných možností finančních a technických. Také ekonomickým hospodařením pracovní silou, postupným zlepšováním pracovní morálky a zvyšováním výkonu jednotlivých zaměstnanců sníží se počet požadovaných pracovních sil. Jisté je, že zemědělství, stavební podnikání a některá odvětví průmyslové výroby mají i s hlediska objektivního velký nedostatek pracovníků, třebaže tento nedostatek nelze dnes ve všech těchto oborech hospodářské činnosti vyčísliti.

Potřebu pracovních sil můžeme krýti jednak ze zdrojů domácích, jednak ze zdrojů cizích. Protože však cizích zdrojů pracovních sil může býti použito pro naše hospodářství jen v míře značně omezené (jde jednak o reemigraci našich krajanů z ciziny, jednak o získání cizích dělníků), musíme se spoléhati především na zdroje domácí. A tu jde opět o dvě možnosti, za nichž lze domácí síly získati. Jsou to jednak osoby, které dosud nejsou v pracovním poměru (mládež, ženy, osoby se sníženou výdělečnou schopností, nepracující členové domácností, osoby práci se vyhýbající) a mohly by býti do práce začleněny. Velkou pomoc očekává hospodářství zemí českých od pracovních sil ze Slovenska. Za druhé jsou to osoby, které již pracují buď jako zaměstnanci nebo jsou neúplně zaměstnané anebo pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, jichž však na dosavadním jejich místě není v důležitém hospodářském zájmu státu nevyhnutelně třeba a které by za dnešního nedostatku pracovních sil měly býti přemístěny na místa, kde mohou lépe než na dosavadním místě splniti svůj úkol v rámci hospodářského budování státu. Vláda očekává, že bude uposlechnuto její výzvy, aby každý přispěl jak nejlépe může ke zdaru dvouletého plánu hospodářské výstavby státu. Proto také předkládaná osnova vychází ze zásady dobrovolného včlenění se do práce u těch osob, které dosud nepracují a pracovati by mohly, stejně tak jako ze zásady dobrovolného přestupu osob ze zaměstnání a povolání dnes hospodářsky méně důležitých na místa, kde jich budovatelské úkoly státu především potřebují. Osobám, které pochopí tuto svoji národní a mravní povinnost ke státu a dobrovolně se do práce začlení nebo dobrovolně z dosavadního zaměstnání přestoupí k práci dnes hospodářsky důležitější, je dovoleno, aby si v rámci, stanoveném úřady ochrany práce volily pracovní obor nebo i závod.

Kdyby se však úsilí národa po hospodářském vybudování státu neúčastnily osoby, které pracovati mohou, ale nepracují nebo které dokonce hledají svoji obživu snadným způsobem na úkor druhých a práci se vyhýbají, bylo by nutno použíti prostředků donucovacích, aby takové osoby přiložily také pomocnou ruku k budovatelskému dílu vlády. Zákonný podklad k tomu dává dekret č. 88/1945 Sb. o všeobecné pracovní povinnosti.

Je nejvýš pravděpodobné, že ani zapojením všech osob, které pracovati mohou, ale dosud nepracují, ať již se do práce začlení dobrovolně nebo k ní budou nuceně přiděleny, neuspokojíme všechny hospodářsky odůvodněné žádosti o pracovní síly. Bude nutno počítati s přesunem značného počtu osob z dosavadního zaměstnání nebo povolání na pracovní místa, kde jich může býti v zájmu hospodářství lépe a účelněji využito.

Která odvětví hospodářské činnosti budou moci postrádati přebytečné nebo zbytečné pracovní síly a pro které obory a závody mají býti uvolněny, to nemůže posouditi ministerstvo sociální péče nebo orgány jemu podřízené, protože nemají nutné k tomu znalosti o výrobních úkolech a programech jednotlivých hospodářských oborů, tím méně pak jednotlivých závodů. Potřebné údaje o tom musí podati příslušná ministerstva a Generální sekretariát Hospodářské rady za pomoci Státního plánovacího úřadu a ústředních organisací hospodářských. Rozvrstvení počtu sil, který jednotlivá odvětví hospodářské činnosti budou povinna dáti k disposici pro přesun do jiného zaměstnání či povolání, na jednotlivé závody provede pak příslušná hospodářská organisace v dohodě s Ústřední radou odborů a po slyšení zaměstnavatele a závodní rady, a to podle pokynů příslušného ministerstva v dohodě s ministerstvem sociální péče.

Předpokladem prováděného nuceného přesunu zaměstnanců z jednoho závodu do druhého nebo z jednoho povolání ke druhému, třeba i v témže závodě, je, že v rámci příslušného odvětví hospodářské činnosti i v rámci jednotlivých závodů budou provedena všechna organisační a technická zlepšení, která znamenají úsporu pracovních sil.

Odpovědní hospodářští činitelé vypracují pro vládu plán, podle něhož ministerstvo sociální péče provede postupně technickou stránku přesunu zaměstnanců z jednotlivých oborů a závodů, a to tak, aby akce nového umístění zaměstnanců pokud možno bezprostředně navazovala na propuštění těchto zaměstnanců z dosavadního zaměstnání nebo povolání.

Tato ustanovení vyjadřují účel národní mobilisace pracovních sil a uvádí prostředky této mobilisace, jež jsou upraveny v dalších ustanoveních osnovy.

Tyto prostředky obsahují mimo jiné také některé zásahy do občanských svobod, které jsou však nutny a jsou činěny ve veřejném zájmu, aby byl splněn dvouletý hospodářský plán.

Prostředky uvedené podle písm. b) až f) odpovídají prostředkům, naznačeným v § 9 zákona o dvouletém plánu pod písm. a)., b), d) až f). Nově bylo do osnovy zařazeno opatření pod písm. g).

K písm. a) se uvádí, že jest známou skutečností, že v některých podnicích není náležitě využito pracovních sil, jež jsou k disposici. Nebylo by možno ospravedlniti zásah státu do občanských svobod a převáděti další pracovní síly do takového podniku, který nedovede využíti dosavadního kádru zaměstnanců. Prostředky naznačené v zákoně o dvouletém plánu byly doplněny ještě "zvýšením pracovní výkonnosti a kázně". Není pochyby, že i toto opatření patří do předpokladu splnění dvouletého hospodářského plánu.

Pod výrazem "podle příslušných předpisů" v doslovu odstavce 3 se míní část I dekretu č. 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, a zákon č. 121/1946 Sb., o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu. Tyto předpisy však nemohly býti citovány, jelikož jejich ustanovení budou pojata do připravované normy, která má sjednotiti všechny předpisy o řízení práce.

Jelikož při opatřeních, jimiž se má provésti národní mobilisace pracovních sil, bude zapotřebí náležitě koordinovati hlediska hospodářská a sociální, jest účelno, aby základní směrnice, jež předvídá § 2, vydávala vyšší autorita než resortní ministerstvo. Proto bylo stanovení zásad a pořadí prostředků k provedení národní mobilisace pracovních sil vyhrazeno předsednictvu vlády po dohodě s příslušným ministrem. Předpokládá se, že usnesení předsednictva vlády budou v zásadě připravena generálním sekretariátem Hospodářské rady.

Usnesení o tom, která povolání jsou důležitá pro splnění dvouletého plánu, jakož i pořadí důležitosti, bude třeba uvésti ve všeobecnou známost, jelikož na jeho základě bude posuzovati některé nároky osob dobrovolně se začleňujících do práce nebo dobrovolně měnících zaměstnání, po případě povolání (§§ 6, 7, 15 a 65). Proto je ministr sociální péče vyhlásí.

Prvým předpokladem pro mobilisaci pracovních sil jest, aby podniky nezaměstnávaly více zaměstnanců, než jest při nejlepší dosažitelné organisaci provozu, plném využití pracovní doby a plném výkonu pracovníků nezbytně nutné ke splnění bezprostředních úkolů. Nesprávné chápání účelu a způsobu hospodářského podnikání v lidové demokracii některými závodními zastupitelstvy zaměstnanců i některými vedeními znárodněných podniků a podniků pod národní správou nutí, aby zásady ekonomického hospodaření pracovní silou byly vysloveny normativně a to na místě prvém. V řadě podniků udržel se z období okupace a z období rekonstrukčních prací dnes již zbytečně velký počet zaměstnanců konajících práce neproduktivní. Ti tvoří první zálohu pracovních sil pro využití ve výrobních odvětvích, kde jest nezbytně třeba dalších pracovních sil.

Povinnosti vytčené v odstavcích 1 a 2 vyplývají z kategorického postulátu, že při notorickém nedostatku pracovníků jest nezbytně nutné hospodařiti racionelně s lidskou pracovní silou, ovšem jde-li o podniky pracující pro obranu státu, bude nutno při uvolňování bráti zřetel nejen k okamžitým hospodářským potřebám podniku, nýbrž i k základním potřebám určovaným zájmy obrany státu.

Pod pojmem "zařízení" nutno rozuměti na příklad ústavy, spolky a nadace.

Při zrušení pracovního poměru podle odstavce 3 se u některých skupin zaměstnanců může zkrátiti výpovědní lhůta podle § 7 nebo 10, což je odůvodněno požadavkem, aby přechod pracovníků do odvětví trpících kritickým nedostatkem pracovních sil byl co nejvíce urychlen.

Odstavec 4 zmocňuje ministra sociální péče, aby v dohodě s příslušným ministrem mohl uložiti zaměstnavatelům určitá hlášení, která jsou nezbytná, aby okresní úřady ochrany práce měly náležitou evidenci o pracovních místech a pracovních silách, a jejich využití. Ježto závody podávají pravidelná hlášení státnímu úřadu statistickému, spojuje se hlášení podle § 3, odst. 4 s pravidelným hlášením, konaným podle dosavadních předpisů státnímu úřadu statistickému.

Tento předpis obsahuje sankce pro případy, že zaměstnavatel nesplní sám povinnost, plynoucí z ustanovení § 3, odst. 1 až 3. Ustanovení odstavce 2 nemá na mysli omezování samostatných podniků.

Tato část jedná o dobrovolném začlenění osob dosud nepracujících nebo pracujících neplně do práce pro splnění dvouletého plánu.

Jeho ustanovení neobsahují vlastně žádný nový předpis. Bylo však přes to pojato do zákona, aby se zmíněné osoby, pokud možno dobrovolně začlenily do pracovního procesu. Jevilo se účelným u nich rozptýliti obavu, že budou zařazeny výhradně do nejnamáhavějších povolání jako hornictví, zemědělství a pod. Předpisem o podporách při začleňování do práce, o kterém se toto ustanovení zmiňuje, jest nyní vládní nařízení č. 250/1943 Sb., které jest použivatelné. Pro dobu než bude vydána celostátní norma jest zamýšlena novelisace zmíněného použivatelného předpisu, k čemuž obsahuje zmocnění § 34 této osnovy.

Tato část upravuje přechod osob na dosavadních pracovních místech postradatelných do oborů důležitých pro dvouletý plán. Přechod dobrovolný jest upraven v § 7, přechod na základě zásahu státní správy v §§ 8 až 14.

Tento předpis upravuje odchylně od platných předpisů dobrovolný přechod do jiného podniku. Odchod zaměstnance do jiného zaměstnání provádí se ve formě rozvázání pracovního poměru a to zásadně na základě platných předpisů, smluv a pod. Platí-li delší výpovědní lhůta než 14 dnů, může býti rozhodnutím okresního úřadu ochrany práce zkrácena. K tomuto rozhodnutí dojde na základě žádosti zaměstnance nebo zaměstnavatele. Okresní úřad ochrany práce bude veden směrnicí, aby přechod byl pokud možno urychlen, jak to vyžaduje zájem splnění dvouletého plánu. Bude však museti vzíti zřetel též na potřeby provozu podniku. Aby byla získána jistota o délce výpovědní lhůty, nepřipouští osnova opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí okresního úřadu ochrany práce.

Aby byl podporován co nejvíce rychlý přechod do zaměstnání a povolání důležitých pro dvouletý plán, poskytuje osnova odcházejícímu zaměstnanci na účet dosavadního zaměstnavatele náhradu za mzdu (plat) za řádnou výpovědní lhůtu, nejvýše však ve výši mzdy (platu) za dobu 6 týdnů, ovšem toliko za určitých předpokladů. Toto zatížení dosavadních zaměstnavatelů jest odůvodněno současným finančním ulehčením, které se jim dostane tím, že odejdou zaměstnanci přebyteční. Za okolností zvláštního zřetele hodných může zaměstnavatel dostati příspěvek k úhradě náhrady za výpovědní lhůtu, kterou musí zaměstnanci poskytnouti z účelového jmění, vytvořeného podle vlád. nař. č. 250/1943 Sb., po případě normy, která tento použivatelný předpis nahradí.

Jest zamýšleno, že i zaměstnancům, kteří v zájmu dvouletého plánu změní zaměstnání, aniž by utrpěli nějakou újmu krácením výpovědní lhůty, bude poskytnuto odbytné ve výši týdenní mzdy. Neponese je ovšem zaměstnavatel, nýbrž bude placeno z účelového jmění. V tom směru jest zamýšleno použíti zmocnění v § 34, odst. 1, písm. a).

Tento paragraf uvádí předpisy o nuceném přemisťovaní zaměstnanců přebytečných a postradatelných v dosavadním zaměstnání do zaměstnání důležitých pro dvouletý hospodářský plán. V souvislosti s ustanovením odstavce 2 bylo znění předpisu zvoleno úmyslně velmi pružně. Není stanoveno předem, jakým způsobem bude určen počet zaměstnanců, který jednotlivý podnik nebo jiné zařízení má uvolniti, ani kdo oznámí počet zaměstnavateli. To vše bude na základě rozhodnutí předsednictva vlády (§ 2, odst. 1) publikováno v příslušné vyhlášce ministra sociální péče. Tak bude moci býti volen způsob nejvhodnější a ukáže-li se použitý způsob nevhodným, bude lze jej nahraditi jiným způsobem.

Pod pojmem "skupina zaměstnanců" jest rozuměti na příklad kovodělníky, dřevodělníky a pod., pod pojmem "kategorie zaměstnanců" pak soustružníky kovů, slévače a pod.

Tyto převody netýkají se učňů, neboť ty nelze povazovati za zaměstnance.

Odstavec 1 až 5 upravuje postup při provádění vyhlášky vydané podle § 8. Osnova svěřuje výběr zaměstnanců v rámci stanoveného počtu zaměstnavateli za rozhodujícího spolupůsobení závodní rady nebo závodního důvěrníka. V odstavci 1 jsou zároveň stanoveny určité závazné směrnice pro výběr. Aby provádění opatření nebylo znemožněno buď tím, že se zúčastnění činitelé nedohodnou nebo poněvadž nejsou ochotni spolupůsobiti při výběru zaměstnanců, upravuje odstavec 2 náhradní řízení.

Zaměstnanec má možnost vznésti námitky proti výběru. Okresní úřad ochrany práce může buď na základě námitek zaměstnance, nebo ex officio přezkoumati seznam vybraných zaměstnanců a má-li pochybnosti o správnosti výběru či postupu, prováděného podle odstavce 1, projednává věc znovu. Tímto způsobem jest zabezpečena ochrana proti možným přehmatům.

Pod "platnými předpisy" v doslovu odstavci 4 má osnova na mysli § 15 dekretu č. 88/1945 Sb. Bylo nutno voliti tuto textaci, aby vyhovovala i za platnosti normy, která sjednotí předpisy o řízení práce a nahradí dekret č. 88/1945 Sb.

Osnova řeší převedení zaměstnanců rozvázáním pracovního poměru na základě výpovědi se strany dosavadního zaměstnavatele. Ovšem k tomu účelu stanoví jednotnou výpovědní lhůtu na 30 dnů. Tato lhůta jest dostatečně dlouhá, aby zaměstnanec, který chce navázati nový pracovní poměr na dosavadní, vykonal nutné přípravy a aby zaměstnavatel učinil opatření nutná v důsledku odchodu zaměstnance. Osnova však ponechává v platnosti zákonné předpisy o právu zaměstnance a zaměstnavatele rozvázati i během výpovědní lhůty pracovní poměr z důvodů opravňujících ke zrušení pracovního poměru bez dodržení výpovědní lhůty.

Lhůta 14 dnů, kterou má zaměstnanec k vyhledání nového zaměstnání, byla stanovena proto, aby okresní úřad ochrany práce měl možnost umístiti zaměstnance v novém zaměstnání tak, aby nový pracovní poměr pokud možno bezprostředně navazoval na skončení dřívějšího pracovního poměru.

Osnova zmocňuje okresní úřad ochrany práce, aby výměrem, který má konečnou platnost, zkrátil výpovědní lhůtu stanovenou v odstavci 2 a to v případě, kdy schválil pracovní poměr, který zaměstnanec si vybral. Učiní tak v případech, kdy nástup nového zaměstnání není spojen s delšími přípravami. Účelem tohoto ustanovení jest, aby se přechod do nového zaměstnání v zájmu dvouletého plánu co nejvíce urychlil.

Jestliže zaměstnanec ve lhůtě 14 dnů neuzavře novou pracovní smlouvu, umístí ho okresní úřad ochrany práce výměrem. Pracovní poměry založené na základě správního aktu nejsou v našem právním řádě novinkou. Upravuje je § 10 dekretu č. 88/1945 Sb., a § 104 zákona č. 164/1946 Sb. Na rozdíl od dekretu č. 88/1945 Sb. se podle osnovy zakládá pracovní poměr trvalého rázu.

Při umísťování úředníků bude hleděno k tomu, aby byli umístěni v rámci možností v zaměstnání odpovídajícím jejich školení a výcviku.

Aby bylo znemožněno odkládání nástupu do nového zaměstnání, bylo nutno odejmouti opravným prostředkům proti výměru odkladný účinek.

Výjimečně může býti přiznán opravnému prostředku odkladný účinek, vznese-li zaměstnanec v opravném prostředku námitky z hlediska své zdravotní způsobilosti. Okresní úřad ochrany práce rozhodne o těchto námitkách podle posudku lékaře, při čemž může opravnému prostředku přiznati odkladný účinek. Aby činnost úředních lékařů okresních úřadů ochrany práce byla kontrolována, podléhají při své činnosti podle tohoto zákona dozoru úředních lékařů zemských úřadů ochrany práce.

Slovo "přiměřeně" znamená, že lze použíti toliko ty předpisy, které neodporují odchylnosti případu. Důvodem zkrácení výpovědní lhůty jest, aby zaměstnanec co nejdříve počal pracovati na místě, kde jest ho třeba v zájmu dvouletého plánu. Jelikož tu nejde o zásah státní správy, není důvodu, aby byla omezována povinnost zaměstnavatele zaplatiti přecházejícímu zaměstnanci plat za platnou výpovědní lhůtu.

Pod úředně nařízeným organisačním opatřením v hospodářství má osnova na mysli zejména opatření podle §§ 1 a 2 dekretu presidenta republiky č. 109/1946 Sb. o řízení výroby, po případě podle zákona o úpravě v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, jehož osnovu projednává ministerstvo průmyslu ve smyslu vládního usnesení z 16. července 1946 (B, III).

Opatření uvedené v § 13, odst. 2 musí ve veřejném zájmu vstoupiti v účinnost co nejdříve a nebylo tu možno ponechati v platnosti dlouhé výpovědní lhůty. V těchto případech platí výpovědní lhůta stanovená v § 10.

Tato část upravuje návrat kvalifikovaných pracovních sil do jejich původního povolání v rámci dvouletého hospodářského plánu, a to odděleně podle toho, děje-li se dobrovolně (§ 15) nebo zásahem státní správy (§§ 16 a 17).

Dobrovolný návrat řídí se stejnými zásadami jako dobrovolná změna zaměstnání.

Není zamýšleno naříditi návrat do původního povolání bez jakýchkoliv výjimek. Určité omezení vytyčuje v § 16. § 17 pak obsahuje vynětí osob, jejichž zdravotní stav nedovoluje, aby se vrátily do pracovního oboru nebo povolání, ve kterém jsou školeni nebo cvičeni. Znění § 8, odst. 2, na který se odvolává odstavec 2, konečně umožní, aby z povinného návratu byly vyňaty osoby, které jsou z původního povolání vzdáleny již tak dlouho, že nelze předpokládati, že by se jejich školení nebo výcvik mohl uplatniti, dále ty osoby, které nabyly mezitím další vzdělání nebo pracují v pracovním oboru důležitějším pro splnění dvouletého plánu než do oboru, do kterého by se měli vrátiti.

Toto ustanovení upravuje postup při aplikaci vyhlášky vydané podle § 16 na jednotlivé podniky. Při tom muselo býti pamatováno na případy, kdy zaměstnanci odešli z pracovního oboru, ve kterém jsou vyškoleni nebo vycvičeni ze zdravotních důvodů. Odporovalo by sociálně-politickým hlediskům, kdyby měli býti nuceni, aby se vrátili do povolání, které by ohrožovalo vzhledem k jejich chorobě nebo nemoci přímo jejich život. Námitky z tohoto důvodu ovšem má zaměstnanec možnost uplatňovati toliko před vydáním výměru podle odstavce 2.

O dalším řízení, zejména o umístění, platí obdobně předpisy jako při přechodu osob postradatelných v dosavadním zaměstnání, ovšem s určitými odchylkami.

Tyto části upravují opatření k zvýšení počtu žen výdělečně pracujících a k zařazení do práce osob se sníženou pracovní schopností.

Při panujícím nedostatku pracovních sil není únosné, aby různé druhy práce, které nevyžadují zvláštní tělesné síly nebo zvláštních schopností, byly vykonávány zdravými muži, majícími případně kvalifikaci nebo tělesnou způsobilost pro práce důležité pro splnění dvouletého plánu. Osnova má na mysli zejména pracovní místa písařek na stroji a jiných kancelářských sil.

Při tom již dnes ženy, zejména starší, stěží nacházejí zaměstnání, ač se o ně uchází.

Bude-li vydána příslušná vyhláška, má zaměstnavatel vyhrazená pracovní místa a to nejen ta, která se v budoucnosti uvolní nebo budou zřízena, nýbrž i ta, jež jsou obsazena mužskými pracovními silami, především obsadit ženami.

Osnova umožňuje zaměstnavateli, aby si sám během stanovené lhůty vyhledal vhodnou uchazečku.

Jelikož půjde i o zařazení žen na pracovní místa, která jsou obsazena mužem, bylo nutno upraviti rozvázání pracovního poměru s uvedeným mužským zaměstnancem.

Zvláštní předpisy, o kterých se zmiňuje odstavec 3, jest část II. dekretu č. 88/1945 Sb.