(1) Zákon ze dne 7. května 1946, č. 107 Sb., o úpravě stavební činnosti a přídělu stavebních hmot, a předpisy podle něho vydané platí pro stavební činnost k splnění úkolů stanovených dvouletým plánem s těmito odchylkami:

1. neplatí ustanovení jeho § 1;

2. na místo potvrzení nutnosti stavby [§ 3, odst. 1, písm. a)] se uvedou údaje o zařazení stavby do dvouletého plánu;

3. vázané stavebniny pro stavbu obytných budov přiděluje bez zřetele na stavební náklad stavební úřad;

4. u jiných staveb než obytných budov se částka 200.000 Kčs v § 3, odst. 2 a 3 zvyšuje na 1,000.000 Kčs;

5. vláda - na Slovensku po vyjádření příslušných pověřenců - může nařízením jako hranici pro příslušnost podle § 3, odst. 2 a 3 místo celkového stavebního nákladu stanoviti množství potřebných vázaných stavebnin podle jednotlivých druhů.

(2) Pro ostatní stavební činnost platí dosavadní předpisy o přídělu stavebních hmot v plném rozsahu.

(1) Je-li již předem zřejmé, že žádosti o opatření stavenišť nebo žádosti podle stavebních předpisů při stavbách náležejících k úkolům dvouletého plánu nelze vyhověti, nebo vykazuje-li žádost podstatné nedostatky, nutno ji vrátiti s odůvodněným rozhodnutím do 15 dnů. Formální vady méně závažné nutno odstraniti nejrychlejším a nejjednodušším způsobem a pokračovati při tom v řízení.

(2) Ústní jednání, jež je třeba provésti o žádostech uvedených v odstavci 1, musí býti s výjimkou podle § 11, odst. 4 vykonána nejpozději do 3 týdnů ode dne, kdy žádost došla k příslušnému úřadu, po případě kdy byly odstraněny nedostatky, jež brání tomuto jednání. Tato lhůta může býti překročena nejvýše o 8 dní, byla-li zatím podána další žádost, týkající se obdobné věci v téže obci, a bude-li možno obě jednání časově spojiti; tato odchylka neplatí pro obec, v níž je sídlo příslušného úřadu.

(3) Úřad musí vypravit rozhodnutí o žádosti do 8 dnů od skončení ústního jednání. Není-li třeba provésti ústní jednání, musí býti vyřízení vypraveno do 15 dnů ode dne, kdy žádost došla, po případě kdy byly odstraněny nedostatky, jež brání vyřízení.

(4) Do 3.dnů po doručení stavebního povolení je stavební úřad povinen vytýčiti stavební čáru a výškovou úroveň nebo vydati stavebníku k tomu potřebné pomůcky. Jinak může stavební čáru a výškovou úroveň dát vytýčit stavebník osobou k tomu oprávněnou (§ 51 katastrálního zákona).

(1) Zemský národní výbor - na Slovensku pověřenectvo techniky - může pro přechodnou výpomoc stavebním úřadům určiti osoby s potřebným technickým vzděláním a smlouvou je zavázati, že podle pokynů stavebního úřadu provedou jednotlivé úřední úkony, pokud tyto úřady nebudou moci při využití všech možností obstarati tyto úkony vlastními zaměstnanci nebo zaměstnanci z jiných oborů veřejné správy.

(2) Při výkonu této funkce, která však nezakládá služební poměr veřejného zaměstnance, požívá takto ustanovený odborník stejné ochrany jako orgán veřejný (§ 68 tr. z., § 5 zák. čl. XL/1914). Než se ujme výkonu své funkce, složí do rukou předsedy příslušného národního výboru - na Slovensku s výjimkou města Bratislavy do rukou přednosty státního stavebního úřadu - nebo jeho zástupce slib, že bude řádně, svědomitě a nestranně plniti své povinnosti.

(3) Náklady spojené s činností odborníkovou hradí obec, je-li stavebním úřadem, jinak stát, při čemž zůstává nedotčeno ustanovení o náhradě nákladu řízení podle § 127 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(4) Směrnice pro postup podle předchozích odstavců stanoví ministr techniky vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku po vyjádření pověřence techniky vyhláškou v Úředním věstníku (Úradnom vestníku); pokud jde o odměny odborníkům a náhradu jejich výloh, je třeba k této úpravě souhlasu ministerstva financí.

(1) Pro opatření upravovacích plánů i pro účely, pro něž lze vyvlastňovati podle tohoto zákona, mohou osoby, které se vykáží potvrzením příslušného úřadu (§§ 6 nebo 11) vstupovati na nemovitosti úřadem určené, prováděti na nich potřebná měření a umisťovati měřické značky; při tom jsou povinny dbáti toho, aby škoda, pokud se jí při této činnosti nelze vystříhati, byla co nejmenší.

(2) Škodu, která byla způsobena pracemi pro opatření upravovacího náčrtu, hradí obec, v ostatních případech ten, kdo požádal o vyvlastnění.

(3) Nedojde-li k dohodě o náhradě škody, rozhodne okresní národní výbor výměrem; není-li některá.strana spokojena s tímto výrokem, rozhodne na její žádost, podanou do 30 dnů ode dne doručení uvedeného výměru v nesporném řízení soud, v jehož obvodu je nemovitost.

(4) Pokud jde o náhradu škody, jež byla způsobena úmyslně nebo hrubou nedbalostí, platí obecné předpisy o náhradě škody.

(5) Podle výsledku ústního jednání při vyvlastňovacím řízení může okresní národní výbor na místě povolit, aby žadatel na vyvlastňovaném pozemku skládal potřebné stavebniny, stroje a nářadí a prováděl výkopy pro stavbu. Toto rozhodnutí třeba pojmouti do zápisu; není-li přítomna osoba, proti níž směřuje vyvlastnění, nebo její zástupce, jest ji o tom neprodleně zpraviti do vlastních rukou. Do tohoto rozhodnutí lze podat do 8 dnů rozklad u okresního.národního výboru, který o něm rozhodne s konečnou platností.

Působnost, jež podle tohoto zákona přísluší zemskému národnímu výboru, vykonává v obvodu své příslušnosti ústřední národní výbor hlavního města Prahy s těmito výjimkami:

1. o odvolání, pokud je přípustné, rozhoduje zemský národní výbor;

2. ministerstvu techniky přísluší rozhodovati a činiti opatření podle § 6, odst. 4.

Právní jednání, listiny a úřední úkony, jichž je třeba při opatřování ploch, které jsou vlastníci povinni postoupiti podle § 9, jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

Jednání nebo opomenutí, příčící se ustanovením §§ 1, 2, § 5, č. 3 a § 8 tohoto zákona nebo předpisům podle něho vydaným, trestají - pokud nejde o čin soudně trestný - okresní národní výbory pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen trest na svobodě, nesmí spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) činiti více než 6 měsíců.

(1) Za účinnosti tohoto zákona nelze použíti dosavadních předpisů, pokud jsou s ním v rozporu; rovněž nelze použíti nařízení předsedy nejvyššího úřadu pro zásobování ze dne 14. července 1942, č. 127 Sl. z., o omezení provádění staveb, pro.stavební práce, jež jsou součástí úkolů stanovených dvouletým plánem.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na předpisy zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu a zákona č. 86/1946 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1948 s výjimkou ustanovení § 12, odst. 2, §§ 13, 15, 20, odst. 3 a § 23; provede jej ministr techniky v dohodě se zúčastněnými ministry.

Jako v jiných oborech nutno také ve stavebnictví soustřediti všechny síly a možnosti ke splnění dvouletého plánu. Tento úkol ve stavebnictví není malý, neboť vedle intensivní práce na stavební obnově bude třeba postaviti desetitisíce bytů a mimo to provésti další potřebné stavby veřejné i soukromé, na př. v souvislosti s nutnými investicemi v průmyslu a v zemědělství.

Z celkového úkolu ve stavebnictví, jak je stanoven v § 4 zákona o dvouletém hospodářském plánu, tvoří důležitý úsek pozemní stavby, a to jak pro účely veřejné, tak zejména i pro obytné, průmyslové a zemědělské. K rychlému a plynulému provedení těchto staveb je třeba, aby jednak byly odstraněny některé nedostatky dosavadních zastaralých stavebních řádů a statutů, jednak pro zvláštní povahu těchto úkolů byly vydány také zvláštní předpisy.

Navrženým zákonem mají býti opatřeny prostředky, jimiž by se umožnilo, aby bylo ke splnění uvedených úkolů plně využito jak výroby stavebnin, tak i pracovních sil (kteréžto obě základní složky dosud nepostačují potřebě). Dále je třeba pro stavební činnost, jež se rozvine podle dvouletého plánu, předem vyhledati vhodné plochy a zjednati možnost, aby byly získány bez zbytečných průtahů. Dalším předpokladem zdaru při úkolech podle plánu je zrychlení činnosti stavebních úřadů a s tím souvisící možnost pružné výpomoci při okamžitém nahromadění prací.

Všechny tyto předpisy mají povahu přechodných opatření, okamžitě nutných, aby se umožnil včasný začátek stavebních prací podle dvouletého plánu. Zákon neznamená nikterak oddálení novelisace stavebního řádu, která stejně v nejbližší době vstoupí do konečného stadia. Jakmile nabudou účinnosti nové předpisy trvalého rázu, na př. o upravovacích plánech a řízení postupu výstavby obce, nahradí se jimi příslušná ustanovení tohoto zákona. K jednotlivým ustanovením třeba uvésti:

Splnění úkolů dvouletého plánu vyžaduje ve stavebnictví dostatek a pohotovost jednak stavebnin, jednak pracovníků.

Výroba stavebnin se sice již podstatně zlepšila, takže vládním nařízením č. 151/1946 Sb. bylo možno některé druhy vyjmouti z vázaného hospodářství, avšak jiných druhů (zejména železa) je stále ještě nedostatek; zvýšením stavební činnosti podle plánu nastane patrně opět určité větší napětí v tomto oboru. Ještě méně příznivě se jeví situace, pokud jde o pracovníky. Počet pracovníků ve stavebnictví se proti předválečnému stavu podstatně snížil a plán předpokládá, že nynější stav bude nutno zvýšiti asi o 90.000 osob.

Za tohoto stavu je nezbytné, aby se ostatní stavební činnost omezila jen na takové práce, které nemohou ztížiti provedení plánu.

Z důvodů procesní úspornosti a uvolnění stavebních úřadů pro úkoly podle plánu vyplývá zákaz vydávati povolení parcelační a stavební, která stejně nebude nyní možno uvésti ve skutek.

Pojem stavebních prací je vyložen tak, že jde o vlastní stavební práce jen na pozemních stavbách a jen o ty stavební práce řemeslnické (zejména instalatérské), které vyžadují větší potřeby železa. Třeba tu poukázati na ustanovení § 1, odst. 2, písm. c) a § 2, odst. 4 zákona č. 107/1946 Sb. o úpravě stavební činnosti a přídělu stavebních hmot.

Ustanovení tohoto paragrafu podobně jako § 17 (na rozdíl od všech ostatních) se vztahuje nejen na stavby pozemní, nýbrž na všechny. druhy staveb (odstavec 5), aby nebylo třeba jinou samostatnou normou opatřovati pro ně zákonný podklad pro povolení výjimek, které běžný život si nezbytně vyžádá.

Stavební činnost mimo dvouletý plán se má omeziti jen na nejnutnější udržovací práce a nejvýše na pokračování v rozestavěných budovách. Po vydání zákona č. 192/1946 Sb. nutno se přizpůsobiti jeho § 6, odst. 3, které pro takovouto činnost sice stanoví závažné podmínky, avšak zásadně nevylučuje ani novostavbu.

Pro zjednodušení se pověřuje posouzením, zda podmínky jsou splněny, úřad, který rozhoduje o přídělu stavebnin (zákon č. 107/ 1946 Sb. a vl. nař. -č. 151/1946 Sb.); bude tu ovšem třeba, aby byl informován o stavu potřeby sil ve stavebnictví a tudíž ve stálém styku s úřadem ochrany práce. Při stavebních pracích, při nichž není třeba vázaných stavebnin, bude třeba použíti přímo úřadu ochrany práce.

Nebylo by správné, aby zákon vyloučil jakoukoli možnost výjimky při zvlášť naléhavých mimořádných potřebách, i když bude třeba přídělu některých vázaných stavebnin. Sem náleží na př. také stavby výzkumné, jejichž účelem je zvýšení hospodárnosti ve stavebnictví, a stavební práce udržovací (odstavec 4), je-li k nim třeba železa.

Bez zvláštního předběžného přezkoumání se připouštějí nejčastější a běžné opravy, k nimž není třeba stavebního povolení, t. j. jen takové, které třeba podle stavebních předpisů úřadu jen ohlásiti (na př. § 28 čes. stav. řádu), i ty, které nepodléhají vůbec ani hlášení (udržování fasády, oprava říms), a k nimž není třeba většího množství železa. Při nich bude spotřeba stavebnin poměrně malá nebo, zvláště pokud jde o vázané hmoty, skoro žádná; toliko u železa, jehož je největší nedostatek, mohla by na př. při opravě ústředního topení vzniknouti větší potřeba.

Ve stavebním vývoji našich měst vznikly neúčelnou nebo nevhodnou stavební činností veliké škody jak po stránce hospodářské, tak i porušením dobrého vzhledu. Roztroušené zastavování na obvodu měst vyžadovalo nepřiměřeně velkých nákladů na rozšiřování komunikací, vodovodu, kanalisace, a jiných veřejných zařízení, která zpravidla zůstala ve značné své části nevyužita, nebo - kde obec neměla na to dosti peněz - způsobovalo závady zdravotní a ztěžovalo bydlení. Proto pokračuje tento zákon v cestě, nastoupené již zákonem o stavební obnově, a pro obce s více než 5.000 obyvatel a výjimečně i pro menší, ale hospodářsky důležité obce vyžaduje přísného zachovávání soustavnosti, hospodárnosti a vůbec účelnosti ve stavebním vývoji obce (§§ 4 až 8). Stavby provedené podle dvouletého plánu se mohou svými účinky projeviti také v jiných blízkých obcích (i když třeba až po roce 1948), a proto nutno pamatovati také na to, aby i v těchto obcích bylo možno včas opatřiti podklady pro plánovitý vývoj. U venkovských obcí jsou tyto otázky méně naléhavé a nebezpečí závad podstatně menší. Z předpisů odstavců 2 a 3 je zřejmé, že vedle místních potřeb nutno dbáti také zájmů širších území.

Nejlepším základem pro vývoj obce je upravovací (regulační) plán. Protože však u nás nebylo dříve dosti pochopení pro jeho význam, má jej jen zcela nepatrná část obcí, a to často ještě zastaralý, protože nebyl přizpůsoben vývoji poměrů. Proto podobně jako podle zákona o stavební obnově bude nutno tyto plány předem přezkoumati.

Vypracování nového upravovacího plánu si zpravidla vyžádá dosti dlouhého času, protože je třeba nejprve opatřiti podrobné podklady, z nichž nejpracnější a nejnákladnější je výškové zaměření, a přesně vyřešiti různé, někdy velmi složité problémy, jako na př. polohu dálkové silnice nebo železnice, pro něž příslušné správy často nemají ještě návrh konečného a všestranně vyhovujícího řešení.

Při stavbách podle dvouletého plánu podobně jako při stavební obnově nelze proto čekati, až se opatří takovýto úplný a podrobný plán, a je tedy třeba uchýliti se k řešení, které by bylo pokud možno spolehlivé a při tom rychlé. Z toho plyne, že v těchto případech bude nutné vyloučiti takové plochy, na jejichž úpravu by mohla míti vliv nějaká důležitá a dosud nevyřešené otázka (na př. komunikační) nebo kde jsou výškové poměry příliš složité.

Upravovací (regulační) plán podle dosavadních stavebních řádů je závazný jen, pokud jde o polohu, směr a "niveau" ulic, při čemž ještě význam prvých dvou pojmů vzbuzoval vždy velké pochybnosti. Podle toho mohl býti a často byl dobrý upravovací plán při jednotlivých stavebních řízeních změněn v podstatných částech a tím znehodnocen. Proto třeba odstraniti tento nedostatek, a to i pokud jde o plány z dřívější doby; při tom ovšem v některých svých částech musí plán nebo náčrt zůstati jen směrnicí pro podrobné řešení (na př. pokud jde o tvar a velikost stavenišť), které jsou sice důležité pro stavební uspořádání, avšak ve svých podrobnostech nenáležejí do upravovacího plánu.

Je samozřejmé, že nová povolení v jednotlivých stavebních případech musí plně vyhovovati plánu nebo náčrtu. Pokud jde o provádění povolení z doby před účinností plánu, nutno uvážiti, že škoda, která vzejde stavebníku předěláním plánů a novým řízením, je nepoměrně menší než škoda, která by vzešla veřejným zájmům tím, že by se podstatně oddálilo uskutečnění upravovacího plánu, jehož klady a smysl se plně uplatní teprve tehdy, je-li proveden jako celek.

Staví-li se podle platného upravovacího plánu (náčrtu), možno pro pozemní stavby v době provádění dvouletého plánu upustiti od hlášení podle předpisů o krajinném (prostorovém) plánování a řízení tím zkrátiti.

Řízení o upravovacím náčrtu bude třeba provésti co nejrychleji a při tom co nejúčelněji. Proto nutno předem znáti záměry a projekty jednotlivých veřejných správ a úřadů, jež se týkají obce, nebo aspoň jejich stadium a přibližné určení plochy, která bude jimi dotčena. Tato činnost, podobně jako opatření (na př. zadání) náčrtu náleží místnímu národnímu výboru, který se ovšem bude říditi odbornými pokyny zemského národního výboru, na Slovensku státního plánovacího a statistického úřadu. Náklad s tím spojený má zásadně hraditi obec, protože je jejím úkolem, aby se starala o svůj plánovitý stavební vývoj (srv. však § 7).

Připravený návrh náčrtu se vyloží se zkrácenou lhůtou 15denní (plány se jinak vykládají na 4 týdny). Aby se zejména zúčastněným úřadům usnadnilo nahlédnutí do náčrtu, bude vyložen také u stavebního úřadu a po případě i zemského národního výboru, na Slovensku u státního plánovacího a statistického úřadu; pro běh lhůty je ovšem rozhodná jen doba vyložení u obce.

Náčrty schvaluje zemský národní výbor, na Slovensku státní plánovací a statistický úřad; tato úprava se shoduje s platným stavem podle použivatelného vládního nařízení č. 288/1941 Sb., po případě podle nařízení sboru pověřenců č. 128/1945 Sb. n. SNR.

Na Slovensku bude postupováno, pokud to neodporuje zásadám tohoto zákona, podle vyhlášky státního plánovacího a statistického úřadu č. 90/1946 Sb. n. SNR (návrh na vyhotovení regulačních plánů).

Pokud jde o opravné prostředky, vychází navržený zákon podobně jako osnova zákona o regulační komisi pro hlavní město Prahu s okolím ze zásady, že možnost zastavěti pozemek vzniká teprve, je-li připuštěna podle stavebních předpisů s hlediska veřejných zájmů jimi chráněných. K této úpravě vedly dosavadní zkušenosti při projednávání a potvrzování přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro hlavní město Prahu podle zákona č. 88/1920 Sb. Vlastníci pozemků se skoro vždy domáhají toho, aby jejich pozemek byl uznán za zastavitelný, po případě, aby bylo připuštěno nejvyšší možné plošné i výškové zastavění, a to bez zřetele na veřejné zájmy, pro něž vlastník zpravidla nemá valného pochopení a jež ani nemůže často dobře posouditi. Veliké množství těchto námitek a nutnost vypořádati se podrobně s celým jejich obsahem, po případě prováděti navržené důkazy, aby nedošlo k podstatné vadě řízení, způsobovalo, že řízení o plánu se nepřiměřeně prodlužovalo a znemožňovalo se často potřebné rychlé opatření plánu; vlastníci - někdy třeba po opětovných stížnostech k nejvyššímu správnímu soudu dosáhli zpravidla jen toho, že byly odstraněny vady řízení, ale plán byl potom znovu potvrzen beze změny.

Proto se přiznává možnost opravných prostředků jak námitkami, tak i odvoláním jen obcím a úřadům k ochraně veřejných zájmů jim svěřených. Ostatní účastníci mohou své soukromé zájmy uplatňovati připomínkami, které budou vždy také odborně posouzeny, avšak které mají jen povahu upozornění a nikoliv opravného prostředku k ochraně dotčeného subjektivního práva.

Na Slovensku není úřadu, který by byl nadřízen státnímu plánovacímu a statistickému úřadu, a proto lze podati jen rozklad; při rozhodování o něm bude jednáno v součinnosti s pověřenectvem techniky.

Jde tu o obdobné použití zásad použivatelného vládního nařízení č. 288/1941 Sb. o podpoře na opatřování upravovacích plánů; položek, které jsou pro tento účel zařazeny do rozpočtu na rok 1947, bude možno použíti také pro podporu na upravovací náčrty. Podle § 3 finančního zákona č. 234/1946 Sb. je třeba souhlasu ministerstva financí již ke každému příslibu podpory.

Opatřením upravovacího plánu nebo náčrtu je sice určeno, které plochy jsou vhodné pro zastavění, pro které jeho druhy, v jakém rozsahu a pod., avšak nezaručuje se jím ještě, že zastavění bude postupovati soustavně a tím i hospodárně a bez závad zdravotních a estetických. Tohoto účelu se má dosáhnouti v obcích stanovených podle § 3, odst. 1 určením stavebních obvodů, které pro stavební činnost vyhradí jen určitá místa v rozsahu očekávané stavební potřeby pro nejbližší dobu a teprve po jejich vyčerpání uvolní další plochy. Prvé určení stavebního obvodu bude prakticky zpravidla spojeno se schválením upravovacího plánu nebo se schválením upravovacího náčrtu.

V našich městech půjde ponejvíce o to, aby se soustavně dostavěly jejich části, zastavěné dosud jen porůznu, a aby se tím také plně využilo veřejných zařízení, zavedených již do těchto území. Do stavebního obvodu třeba pojmouti také plně zastavěná jádra obcí, aby bylo možno stavěti na místech, jež se uvolní odstraněním starých budov.

Provádění stavební stránky dvouletého plánu vyvolává nutnost dalšího opatření, kterým by se umožnilo získati potřebné plochy. Proto se stanoví povinnost vlastníků, aby své nezastavěné pozemky postoupili pro účely podle dvouletého plánu (pro stavby i příslušná veřejná zařízení). U pozemků státních (na př. železnicích) je ovšem třeba souhlasu příslušné správy.

Nebude-li možné získati potřebné staveniště proto, že vlastník vůbec odmítá postoupiti svůj pozemek nebo zříci se věcného práva anebo že nedošlo k dohodě o ceně, nezbude než přistoupiti k vyvlastnění. V odstavci 2 se vychází ze zásady, že majetek, který je v rukou obcí a účelových jmění, se nemá tříštiti rozprodejem soukromým osobám, nýbrž vlastnicky zachovati vcelku a jen propůjčiti právem stavby; výjimka se připouští ve prospěch jiné veřejnoprávní korporace.

Právo stavby je upraveno dosud zákonem č. 86/1912 ř. z. Právě se projednává návrh osnovy zákona, kterým se má nahraditi tento předpis z r. 1912 a tato instituce rozšířiti také na Slovensko. Podle zákona č. 86/1912 ř. z. bylo možno zříditi právo stavby na dobu 30 až 80 let, kdežto návrh zmíněného nového zákona ponechává v tom směru smluvním stranám plnou volnost. Zřizuje-li se právo stavby nuceně vyvlastněním, nutno přece jen volnost vyvlastňovacího úřadu omeziti určitou hranicí pro trvání tohoto práva nahoru i dolů.

Vyvlastňovací řízení se zjednodušuje a zrychluje (vedle opatření podle §§ 18 a 19) tím, že se jednak spojuje s řízením podle stavebních předpisů, jednak navazuje na upravovací plán nebo náčrt a tím se vylučuje řada námitek.

Stanovení náhrady se ponechává soudu; do výměru o vyvlastnění se pojme jen tehdy, když nejpozději při ústním jednání došlo k dohodě, a zčásti tehdy, je-li požadována náhrada v jiném pozemku žadatele o vyvlastnění.

Stanovení náhrady, nedojde-li k dohodě, si může někdy vyžádati delší doby a proto se zdá spravedlivým, aby vyvlastnitel poskytl zatím jistotu, která se potom zúčtuje na náhradu. Protože původní vlastník byl někdy odkázán na výnos nemovitosti, které nyní již nemůže užívati a za niž ještě nedostal náhradu, připouští se, aby jistota mu byla nejvýše do poloviny vyplacena ještě před stanovením náhrady.

Pro stanovení přiměřené náhrady se používá dosud obvyklých zásad, jež byly uplatněny také v zákoně o stavební obnově. Pamatuje se také na možnost poskytnouti náhradní pozemek. Není-li známo bydliště nebo pobyt oprávněného, složí se náhrada u knihovního soudu (viz § 1425 vš. obč. zák.).

Z důvodů bezpečnosti právních poměrů se stanoví jako podmínka pro odevzdání pozemku do držby jednak pravoplatnost vyvlastňovacího výměru, jednak poskytnutí nebo složení náhrady nebo aspoň složení jistoty.

Přípravné práce na pozemku jsou ovšem přípustné již dříve (§ 20).

Pro případ, že by nedošlo k uskutečnění účelu, pro který byl pozemek vyvlastněn, nutno původnímu vlastníku umožniti, aby znovu nabyl svého dřívějšího pozemku.

K dosažení všech úkolů ve stavebnictví podle dvouletého plánu mají nemálo přispěti typisace a normalisace, které jednak usnadní a zlevní výrobu stavebních hmot, jednak zrychlí stavební řízení a zhospodární vlastní stavební práce. Nutno při nich ovšem vyzdvihnouti stránku estetickou a zachování krajinného rázu.

Nedostatek stavebnin, který vyvolal potřebu zákona č. 107/1946 Sb., není ještě, jak bylo již řečeno, překonán; proto, i když není pochyby, že pro stavby podle dvouletého plánu stavebniny nemohou býti odepřeny, nelze upustiti od určitého způsobu řízení přídělu, kterým se potřebné hmoty teprve zabezpečí. Zároveň se zjednodušuje příslušné řízení.

Mají-li se úspěšně splniti úkoly dvouletého plánu ve stavebnictví, bude mimo jiné také třeba, aby veškeré řízení bylo provedeno bez zbytečných průtahů. Dosavadní stavební předpisy již stanovily lhůty pro jednotlivé úkony, ale bylo třeba je sjednotit, upravit a doplnit.

Dodržení lhůt si vyžádá jak vypětí sil zaměstnanců, tak i pružné organisace úřadu, aby při větším návalu práce nenastaly průtahy. Je to důležité zejména nyní, kdy jsou k rozhodování povolány sborové orgány, t. j. národní výbory; bude jistě nezbytné zmocniti k určitým rozhodováním volené referenty i úředníky.

S touto úpravou souvisí otázka záruky, že uvedené lhůty, pokud jsou stanoveny pro jednotlivé úřední úkony, budou dodrženy. V podobných případech se někdy zavádí devoluce na vyšší stavební úřad (na př. § 136a mor. stav. řádu nebo §. 23 zákona č. 65/1936 Sb. o stavebním ruchu), a to na náklad obce. Tato ustanovení ovšem vycházela z dřívějšího stavu, že totiž stavebním úřadem prvé stolice je obec; nyní, kdy tímto úřadem je zpravidla okresní národní výbor, je ustanovení o nákladu neodůvodněné, devoluce sama pak se nezdá býti účelnou, protože řízení se nezrychlí, bude-li je muset provádět často vzdálený zemský národní výbor, který je ostatně vlastní agendou dosti zatížen.

Jinou sankcí by mohl býti právní předpoklad, že uplynutím lhůty se považuje povolení za udělené. Při některých méně významných oborech by bylo možno považovati takovou úpravu za vhodnou, avšak ve věci tak závažné, kde jde o stavební stav našich obcí, není možné se vydávati vážnému nebezpečí, že by vznikly takové podstatné závady, které by buď na desetiletí zhoršily stav obce nebo by musily býti odstraňovány obtížným vyvlastňovacím řízením a značným nákladem a představovaly by tedy zbytečnou národohospodářskou ztrátu.

Jediným přijatelným prostředkem se tedy zdá býti opatření, které umožní, aby si úřad při mimořádném pracovním zatížení opatřil výpomoc, která by jej však trvale finančně nezatěžovala. Jen tak bude možné požadovati na úřadu, aby za všech okolností dodržel stanovené lhůty, a volati jej po případě k odpovědnosti. Účinně bude možno zakročiti, bude-li shledána vina na úřednících, protože pro ně platí podrobné disciplinární předpisy.

Pro výpomoc budou u.stanovováni jen odborníci techničtí. Budou vybíráni podle místních poměrů buď z osob samostatně výdělečně činných nebo i z osob ve služebním poměru, při čemž ovšem bude nutno dbáti toho, aby tím nebyla dotčena jiná jejich důležitá činnost; s tohoto hlediska bylo by zejména na místě použití pensistů. Často bude také vhodné ustanoviti odborné úředníky obecní, pokud nejsou svou činností plně zaměstnáni, pro sousední obce.

Pokud jde o úhradu výdajů spojených s přibráním těchto odborníků a připadajících na stát, bude možno část výdajů (cestovné a stravné) předepsati stranám k náhradě podle § 127 správního řízení; zbývající část (odměny) bude uhrazena z rozpočtových položek resortu ministerstva techniky, a to pro rok 1947 z kap. 18, titulu 2, § 1, pol. 32, v níž je pro zemské národní výbory preliminována na honoráře a náhrady cestovních výdajů expertů částka 19 milionů Kčs, pro Slovensko 3 miliony Kčs.

Předběžného užívání cizích nemovitostí je třeba k tomu, aby bylo možno na nemovitost vstupovat a konat tam měření a jiné práce k opatření potřebných plánů (nejčastěji tu půjde o plány parcelační a po případě o plány k žádosti vyvlastnění). Nevyjdou-li při ústním jednání na jevo nějaké závažnější překážky, je možné povoliti již ex commissione ještě další způsob užívání pozemku.

Podle vlád. nařízení č. 110/1946 Sb. zůstává sice zatím dále plánovací komise (vl. nař. č. 48/1940 Sb.), avšak se změnou podle vlád. nař. č. 208/1944 Sb., podle něhož na přechodnou dobu vykonává její úkoly zemský národní výbor. Protože však je v připomínkovém řízení projednávána osnova nového zákona, která tyto úkoly svěřuje zvláštnímu orgánu (regulační komisi) a nikoli zemskému národnímu výboru, bude vhodnější, aby po přechodnou dobu vykonávalo příslušnou působnost hlavní město Praha ve svém obvodu a mimo něj zemský národní výbor.

Podle § 1 vlád. nař. č. 46/1945 Sb. je sice ústřední národní výbor hlav. města Prahy zásadně podřízen ministrům, avšak zvláštní předpisy o působnosti zemského národního výboru, zejména též předpisy o instančním postupu, zůstávají nedotčeny. Proto také zde bude o odvoláních rozhodovati zemský národní výbor.

Schválení upravovacího náčrtu přísluší však ministerstvu techniky jako nástupci býv. ministerstva veřejných prací, jemuž tato působnost příslušela již podle zák. č. 88/1920 Sb.

Ježto převody nemovitostí podle tohoto zákona a některá jiná jednání a pod. jsou nutné ke splnění úkolů podle dvouletého plánu a dějí se tedy ve veřejném zájmu, je na místě, aby byly osvobozeny od poplatků a dávek.

Účel tohoto zákona, t. j. umožniti splnění dvouletého plánu ve stavebnictví, omezuje v podstatě jeho účinnost na léta 1947 a 1948 a vylučuje, aby po tuto dobu bylo užíváno předpisů, jež jsou s ním v rozporu; tyto předpisy ovšem jinak zůstávají v platnosti. Výslovně bylo nutno vyjmouti ustanovení zákona o obraně státu a provádění stavební obnovy, která již sama tvoří součást úkolů podle dvouletého plánu a pro niž je rozhodný zákon č. 86/1946 Sb.

V Praze dne 4. února 1947.