Zvláštní ustanovení o knihovních žádostech týkajících se nemovitostí zapsaných v zemských deskách ušetří dosavadní postup, kdy se žádostí napřed musí zabývat za účelem provedení poznámky zamýšleného odepsání parcel (jejich částí) soud desk zemských, potom okresní soud, který provede zápisy v knize pozemkové a potom opět soud desk zemských, který se po odepsání parcel postará o doručení knihovního vyřízení. Fond si bude moci vyžádat u příslušného krajského soudu potvrzení, že proti žádosti není s hlediska zemských desk námitek. Žádost s tímto potvrzením zašle příslušnému okresnímu soudu a ten ji vyřídí normálním způsobem a o vyřízení zpraví soud desk zemských. Nebude-li uvedené potvrzení na žádosti připojeno, dojde k postupu předepsanému v druhé větě § 17; nebude-li proti žádosti námitek s hlediska zemských desk, připojí krajský soud potvrzení o tom na žádosti a vrátí ji okresnímu soudu.

Účelem § 18 a § 19, odst. 1, věty 2 je zameziti, aby v nových vložkách byly také zápisy v jiném jazyku než českém nebo slovenském. První věta § 19, odst. 1 má na mysli případy, v kterých v dosavadních svazcích pozemkové knihy zůstane jen malý počet vložek konfiskací nedotčených. Bude vhodné, aby i tyto vložky byly přepsány do nových svazků (a to opětně v jazyku českém nebo slovenském) a staré svazky potom uloženy. Na event. přečíslování živých vložek se pamatuje v § 19, odst. 2; došlo by k němu ovšem, až by veškerý přidělený majetek už byl zapsán.

Pozemkovými úpravami souvisícími s osídlením budou leckde dotčeny i nemovitosti veřejného statku. Dosavadní cesty nebo jejich části a pod. budou přeloženy a parcely, které takto pozbudou charakteru veřejného statku, bude třeba nově zapsati do pozemkové knihy. Řízení k doplnění pozemkové knihy zápisem nemovitostí, které dosud v žádné pozemkové knize zapsány nebyly, je však velmi komplikované a těžkopádné. Spočívá na předpisech §§ 37 zákonů o zakládání nových pozemkových knih a jejich vnitřním zařízení (pro Čechy ze dne 5. prosince 1874, č. 92 čes. z. z., pro Moravu ze dne 2. června 1874, č. 97 ř. z., pro Slezsko ze dne 2. června 1874, č. 98 ř. z.) a § 20 zákona ze dne 25. července 1871, č. 96. ř. z., o řízení, které se má zahájiti pro upravení pozemkových anebo horních knih, jestliže se zakládají, doplňují, obnovují nebo mění. Podle těchto předpisů platí pro doplňovací řízení zásadně ustanovení platná pro zakládání pozemkových knih s úlevami dopuštěnými v § 20 zák. č. 96/1871 ř. z. Podrobnosti jsou upraveny výnosy ministerstva spravedlnosti, zejména ze dne 9. ledna 1889, Věst. min. sprav. č. 4, a ze dne 15. ledna 1904, Věst. min. sprav. str. 45.

Je proto nezbytné postarati se o zjednodušení řízení alespoň v oboru provádění knihovního pořádku, které je předmětem této osnovy.

Veřejný statek je ostatně zpravidla ve vlastnictví veřejnoprávních korporací, tedy subjektů, jejichž disposice s veřejným statkem jsou předpisy o správě majetku náležitě kontrolovány, takže v řízení o doplnění pozemkové knihy není již zapotřebí nějaké dalekosáhlé opatrnosti.

Navrhují se tyto úlevy:

Především se nekoná šetření podle §§ 17 a násl. zákonů o zakládání knih a nedojde tedy k t. zv. první vyhlášce (§§ 17 cit. zák.), ani k volbě důvěrníků místního národního výboru (§§ 20 cit. zák.), ani vůbec k řízení o šetření (§§ 21 až 26 cit. zák.), počítajíc v to pořízení a opravy držebnostních archů (§§ 27 až 29 cit zák. srv. též č. 4 výnosu ze dne 9. ledna 1889 a výnos ze dne 15. března 1904).

Soud pořídí hned návrh nové knihovní vložky anebo zápisů do vložky už zřízené (srv. č. 2 výnosu ze dne 15. ledna 1904). Návrhy se u soudu uloží, a to se vyhlásí výzvou, že námitky proti správnosti a úplnosti zápisů třeba ohlásiti u soudu; k tomu postačí pravidelně lhůta 14 dnů. Tato vyhláška tedy nahrazuje obě vyhlášky v řízení o šetření (nyní podle sdělení č. 72/1924 Věst. min. sprav. sloučené v jediném vzorci č. 23 knih. ř.), jakož i edikty podle §§ 5 a 14 zák. č. 96/1871 ř. z. v případném řízení upravovacím. Obligatorně se vyvěsí vyhláška jen na soudní desce a na desce obce, v které leží nemovitost, v obcích sousedních jen tehdy, jeví-li se to účelným (na př. když příslušná parcela hraničí na sousední katastrální území); to posoudí soudce podle volného uvážení.

Nebudou-li podány námitky, obmezí se knihovní soud na to, že spisy předloží - skrze presidium krajského soudu - zemskému soudu k rozhodnutí podle § 3 zák. č. 96/1871 ř. z. Praktické zkušenosti ukázaly, že námitky jsou zjevem zcela výjimečným, a že tam, kde se přece podávají, bývá již na první pohled patrno, že jsou bezdůvodné. Pokud to bude k vyřízení námitek zapotřebí, stanoví se rok. Tento rok poslouží jako náhrada za jednání podle §§ 28 a 29 zákonů o zakládání pozemkových knih a za jednání podle §§ 5 a násl. zák. č. 96/1871 ř. z. Na obsílku k tomuto roku bude třeba přiměřeně užíti § 8, odst. 2, resp. § 15, odst. 2 cit. zák. Účel jednání je určen po vzoru § 9, resp. § 15 cit. zák. Po roku budou spisy podle § 3 cit. zák. předloženy zemskému soudu. Pokud se však vznesené námitky jeví patrně bezdůvodnými, bylo by i stanovení roku plýtváním časem a prací. Proto se soudu umožňuje, aby k takovým námitkám vůbec nehleděl. Strana bude o tom formálně zpravena usnesením o odmítnutí námitek. Toto usnesení nebude nařikatelné, a jen aby straně nebylo nadobro znemožněno vyvolati na soudě meritorní rozhodnutí, otvírá se jí na dobu přiměřenou cesta pořadem práva. Strana, která vznesla takové námitky, bude na tom tedy stejně, jako by při jinak stanoveném roku své námitky zpět nevzala a byla odkázána na pořad práva. Zněním, že se lhůta počítá ode dne účinnosti knihovních zápisů, má býti vyjádřeno, že se k takovým námitkám nepřihlíží až do rozhodnutí zemského soudu podle č. 4.

Zemský soud není povinen mít k podaným námitkám zvláštní zřetel a může den rozhodný podle § 3 cit. zák. určit, i když dosud neuplynula lhůta k nastoupení pořadu práva anebo když zahájené sporné řízení nebylo ještě pravomocně skončeno. V takovém případě se nevyřízené námitky poznamenají podle § 15, odst. 1 zák. č. 96/1871 ř. z. v pozemkové knize; dále se užije předpisů §§ 16, 17 a 19 cit. zák.

Navrhované předpisy o námitkách a o nakládání s nimi jsou ostatně diktovány jen nejkrajnější opatrností. V praxi se už nyní námitky při doplnění pozemkové knihy nevyskytují a tak zpravidla nedochází k řízení upravovacímu. Lze tedy očekávati, že podle § 20 osnovy zpravidla bude moci zemský soud po projití lhůty stanovené podle č. 2 určit den, od kterého mají mít připravené zápisy účinky zápisů knihovních.

V § 21 se nadto poskytují úlevy ještě další pro doplnění pozemkové knihy nemovitostmi veřejného statku, které hraničí jen na majetek konfiskovaný (k pojmu majetku konfiskovaného srv. § 1, odst. 3 osnovy). Dovoluje to skutečnost, že k nemovitostem veřejného statku náležejí zpravidla práva jediné vlastníkům pozemků sousedních. Na práva jiných osob, ovšem toliko těch, jejichž majetek nebyl konfiskován, má osnova dostatečný zřetel v § 21, odst. 2. Podle zkušeností výše dotčených třeba však míti za to, že tohoto ustanovení nikdy nebude v praxi užito.

Obě ustanovení - navazujíce na předpisy z oblasti býv. rakouského práva - platí jen v zemích České a Moravskoslezské.

Část třetí o předběžném zápisu přiděleného majetku do pozemkové knihy má zvláštní význam pro přídělce nemovitostí v katastrálních územích, kde nelze v blízké době skončiti měřické práce potřebné pro provedení knihovního pořádku (§§ 12 a násl.). Dobře pochopitelnému požadavku přídělců a jiných nabyvatelů nemovitostí z majetku konfiskovaného, aby jejich vlastnictví bylo patrné i z pozemkové knihy, vychází osnova vstříc až po nejkrajnější mez, ale zároveň má náležitý zřetel i k tomu, aby se nekonala žádná práce jen provisorní, která by za čas přišla úplně nazmar, zejména když by se takovou provisorní prací vytvořilo něco, co by se ani zdaleka nepodobalo normální pozemkové knize.

Předběžné vložky, které osnova zavádí, jsou určeny především pro přídělce zemědělské půdy, kteří už dostali na svůj příděl dekrety označující usedlost jim přidělenou. Dokud není konečným způsobem rozhodnuto, které parcely budou k přidělené nemovitosti patřit, a dokud nejsou tyto parcely aspoň polohopisnými nástiny zachyceny, nelze sepsat list statkové podstaty. Nárok na vlastnictví lze však považovat už za definitivně přiznaný a vzhledem k tomu lze hned vyplnit list vlastnictví (B). Podobně je už definitivně jisto, že přídělce je obmezen v nakládání s přiděleným majetkem, jak ustanovuje zákon (srv. §§ 23, 24), a toto obmezení lze vložit na list C. Osnova proto dopouští zřídit předběžnou vložku, v které jen list B bude zcela normální, list C bude obsahovat zápis disposičního obmezení a list A zůstane prázdný až na označení knihovního tělesa v nadpisu ("usedlost čp. ......." a t. p.), jímž bude příděl prozatím dostatečně charakterisován. Podkladem pro zřízení takových předběžných vložek bude předběžná přídělová listina, která souhrnně uvede všechny přídělce v katastrálním území podle popisných čísel přidělených usedlostí nebo jiných výrazných označení. V předběžné přídělové listině, kterou vydá úřad (orgán) podle § 11, odst. 1 pro vydání přídělových listin příslušný, bude možno - bude-li se to považovati za vhodné - uvésti také ideální podíl přídělců na konfiskovaném majetku, vyjádřený zlomkem, jehož jmenovatelem je úhrnná plocha konfiskované půdy, čitatelem výměra, která má přídělci připadnout. Výhodou předběžné vložky bude, že na listě B bude možno normálním způsobem prováděti všechny zápisy změn ve vlastnictví, ať nastanou právním jednáním mezi živými (na př. odstupní smlouvou, která za podmínek § 23, odst. 2, č. 1 ani nebude potřebovat souhlasu fondu), či mortis causa. Až bude o přídělu rozhodnuto s konečnou platností, vyplní se list A a doplní se list C, a tím se předběžná vložka přemění na vložku normální. Až do té doby bude předběžná vložka jen jakousi náhražkou vložky normální, ale přece jen bude přídělci vážnou oporou.

Protože je úmyslem opatřiti pro předběžné vložky zvláštní tiskopisy, kde by se předtisklo, co bude všem zápisům společné, lze očekávat, že zřízení předběžných vložek nebude knihovní soudy nijak zvláště zatěžovati a přídělci budou mít záhy aspoň své vlastnictví zapsáno v pozemkové knize.

V katastrálních územích, kde konfiskace a přidělování půdy nejsou zjevem hromadným, nebudou fondy užívat tohoto způsobu provádění knihovního pořádku a přikročí hned k pořízení polohopisných nástinů a ostatních potřebných pomůcek.

Část čtvrtá upravuje zejména jednak obmezení vlastnického práva k přidělenému majetku (§§ 24 až 26), jednak ručení tohoto majetku za nedoplatky úhrady, resp. přídělové anebo přejímací ceny (§ 28).

Konfiskační normy uložily nabyvatelům konfiskovaného majetku obmezení v nakládání s tímto majetkem. V podrobnostech se příslušné předpisy, totiž § 8 dekretu č. 12/1945 Sb. (§ 5, odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.), § 22 nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nař. č. 64/1946 Sb. n. SNR, a § 13 dekretu č. 108/1945 Sb. úplně neshodují; nepamatují také na zápis těchto obmezení v knihách, ani na to, že by se v praxi mohla objevit potřeba, aby vedle všeobecných obmezení plynoucích přímo z normy byla v konkrétních případech uložena obmezení zvláštní, která by se ukázala nutnými k zajištění účelu přídělu. Osnova je vhodnou příležitostí, aby se naznačené mezery vyplnily (§§ 24 až 26), příslušná ustanovení sjednotila (to bude mít význam pro předtisk tiskopisů pro nove vložky, srv. pozn. k § 22) a konečně, aby se také po některých stránkách zmírnila neodůvodněná přísnost stanovených obmezení.

V § 23, odst. 1 se výslovně vytýká mezi právními jednáními, která vyžadují souhlasu, reální dělení; v praxi vládního nařízení č. 218/1938 Sb., o přechodném obmezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí, vznikly o tom pochybnosti při dědických dohodách. Dále se doplňuje, že právní jednání vyžadující souhlasu jsou bez udělení souhlasu neplatná (srv. na př. § 1, odst. 3 vl. nař. č. 218/1938 Sb.) a že obmezení uložená původnímu nabyvateli postihují i jeho právní nástupce. Na druhé straně se z jakýchkoliv obmezení vyjímá - z důvodů nasnadě jsoucích - majetek státu, zemí, okresů, obcí a národních podniků, jakož i majetek, kterého se dostane vlastníku svobodného majetku za to, že přenechal svůj majetek pro veřejné účely (na př. pro stavbu údolní přehrady atp.).

Průlom do přímé vázanosti přiděleného majetku, navržený v § 23, odst. 2, č. 1, je diktován úvahou, že nemá být brzděn převod majetku, který je vlastně anticipovanou dědickou posloupností, ovšem jen když se při tom majetek netříští. Pod č. 2 se stanoví výjimka pro případy, které by fond zbytečně zatěžovaly; bylo by ostatně přímo protismyslné v době nouze o bytový a jiný stavební prostor ztěžovat pronájem obytných místností, jednotlivých provozoven a pod. Odstavec 3 chce zabránit, aby se přídělce, který majetku nabyl lacino, jeho zcizením bez důvodu neobohacoval aspoň v nejbližších letech po zaknihování vlastnického práva; dlužné platy vymůže fond podle § 28, odst. 2.

Už § 13 dekretu č. 108/1945 Sb. počítá s tím, že obmezení disposičního práva bude časově limitováno. V § 23, odst. 3 se možnost časového limitu zevšeobecňuje, zejména také se zřetelem na vývoj, který od zákona záborového a přídělového vedl k t. zv. malému přídělovému zákonu č. 93/1931 Sb. Pro obor dekretu č. 108/1945 Sb. bude ovšem možno časový limit určiti přídělovými nařízeními podle § 6, odst. 2 cit. dekretu.

Pokud bude někdy v budoucnu přiděleného majetku potřebí pro veřejné účely, pro které příslušné předpisy dopouštějí vyvlastnění, nebylo by slušné ani spravedlivé, aby nabyvatel takového majetku chtěl z podobné situace těžit a žádal za svůj majetek víc, než sám za něj dal, s připočtením náhrady za investice, kterými byl majetek zhodnocen. Budou-li majetku pro veřejné účely, zajištěné vyvlastňovacím právem, potřebovati stát, země, okres nebo obec, nebude ani třeba formálního vyvlastňovacího řízení a fond, který majetek převedl na nabyvatele, mu jej zase odejme za náhradu stanovenou podle shora vytčených zásad. Časově obmezení bylo stanoveno podle obdoby § 23, odst. 3.

Zde se přejímá ustanovení § 9 malého zákona přídělového, které může být praktické i při přídělech z konfiskovaného majetku, jak ukazuje i § 2 nařízení č. 104/1946 Sb. n. SNR.

Konfiskační normy nezajistily přednostní uspokojení úhrady (přídělové nebo přejímací ceny) z přiděleného majetku. Osnova vyplňuje tuto mezeru v § 28, odst. 1 s přihlédnutím k § 265 zákona o přímých daních a připojuje k tomu v odstavci 2 ustanovení formulované po vzoru § 8 malého zákona přídělového, které nahradí 2 větu § 14, odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb.

Zkušenosti z první pozemkové reformy doporučují, aby bylo převzato ustanovení § 11 malého zákona přídělového o exekuci nucenou dražbou.

Majetek, jehož, ač nepropadl konfiskaci ve vlastním slova smyslu, bude užito pro účely vnitřního osídlení (zejména tedy majetek, o kterém mluví § 2, odst. 1, písm. b) dekretu č. 28/1945 Sb. a § 7, odst. 2 nař. č. 104/1945 Sb. n. SNR), nebude depurován podle norem o vypořádání závazků na majetku konfiskovaném a třeba se tedy postarati o jiný způsob depurace. Pro případy, že fond k účelům vnitřního osídlení převezme všechny nemovitosti zapsané v jedné vložce, je nejjednodušší užít obdoby exekučního rozvrhu, které se užívá na př. při vyvlastnění. Cena převzatého majetku se stanoví podle odhadního řádu č. 100/1933 Sb., ovšem v rámci platných cenových předpisů. Fond však nemusí určenou sumu skládat u soudu v hotovosti. Převezme-li fond jen některé parcely, takže se nebude provádět depurace celého knihovního tělesa, bude možno přenést převzaté parcely do jiných vložek bez závad buď za šetření obecných ustanovení (srv. zákon č. 18/1869 ř. z.) anebo jednodušeji podle § 31, odst. 1, jestliže fond může potvrdit, že vzhledem k hodnotě nemovitostí odepsaných a nemovitostí přidělených neutrpí dosavadní knihovní práva žádnou újmu, když budou váznout simultánně i na nemovitostech přidělených. Podle § 31, odst. 3 má fond u převzatých knihovních těles volbu mezi depurací podle § 30 a podle § 31, odst. 1.

Dekret č. 108/1945 Sb. pamatuje v § 2, odst. 5 na případy, že osoba, jejíž majetek podléhá konfiskaci, je ve společenství s osobami, které pod § 1 cit. dekretu nespadají. V oblasti konfiskace zemědělského majetku není podobného ustanovení. Ale ani cit. § 2, odst. 5 dekretu č. 108/1945 Sb. neustanovuje, jak se má dále postupovati, když konfiskovaný spoluvlastnický podíl nečiní více než polovinu, neřeší tedy ani nejobvyklejší případ spoluvlastnictví, kdy dva spoluvlastníci (zpravidla manželé) mají podíly stejně velké. Osnova dává vhodnou příležitost vyplniti tyto mezery předpisem, jak se reálním dělením nemovitostí postižené konfiskací jen zčásti získá pozemek, kterého bude možno užít pro příděl jako jiných pozemků, které od počátku propadly konfiskaci zcela. Materielně jsou důležitá ustanovení odstavce 2 až 4. Druhý odstavec přijímá zásady vládního návrhu občanského zákoníka v úpravě společného subkomitétu ústavně-právních výborů poslanecké sněmovny a senátu. Úplnou novotou je odstavec 4, který počítá s tím, že pro vypořádání závazků bude třeba mít zřetel i na poměrnou část připadající na spoluvlastnický podíl konfiskovaný. Po formální stránce snaží se osnova řízení urychlit a proto svěřuje rozhodnutí okresním soudům v nesporném řízení (odstavec 1) a vylučuje dovolací rekurs (odstavec 6).

Při přidělování majetku (zejména kde bude spojen s úpravou roztříštěné pozemkové držby) bude zhusta docházet k změně hranic obcí a katastrálních území. Povolování těchto změn způsobem předepsaným v § 18, odst. 3 dekretu č. 121/1945 Sb., po případě v § 31 kat. zák. a § 35 vl. nař. č. 64/1930 Sb., zdržovalo by příliš měřické práce nutné pro provedení knihovního pořádku. Osnova proto zmirňuje předepsané podmínky a usnadňuje nutné dohody příslušných orgánů. Proto se obmezuje projev souhlasu okresního národního výboru podle ustanovení § 18, odst. 2 dekretu č. 121/1945 Sb., katastrálního měřického úřadu a knihovního soudu na pouhé potvrzení s předepsanými náležitostmi. Povolení změn s konečnou platností a slyšení finančních a soudních úřadů II. stolice se nahrazuje řízením příslušných zmocněných zástupců na společné poradě a vyznačením povolení na polohopisném nástinu (§ 12 osnovy) nebo na příloze k němu.

Pokud je pozemkový katastr podkladem pro rozvrh pozemkové daně, bude se ho užívat v územích dotčených prováděním knihovního pořádku podle osnovy se změnami, které vyplynou z technických podkladů pro tyto práce, uvedených v § 12. To má platit, i když dojde k změně soustavy reálných daní.

Vymezuje finanční úlevy pro právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, potřebné k provedení dekretu č. 12 a 28/1945 Sb. a nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR, jakož i tohoto zákona, pokud jde o majetek zemědělský.

Obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná.

Zvláštní úprava předběžného knihovního zachycení přídělů, jak ji umožňuje § 1 nař. č. 104/1946 Sb. n. SNR, má být na přání příslušných činitelů slovenských zachována. Aby nenastaly pochybnosti vzhledem k zásadě, že novějším zákonem je derogován předpis starší, vytýká se to výslovně.

Bylo již naznačeno výše, že pro provádění knihovního pořádku podle osnovy bude třeba leckde podstatně zjednodušit formu a obsah knihovních zápisů a vyřízení. Bude ovšem snahou ministerstva spravedlnosti, aby se řízení podle osnovy lišilo co nejméně od normálního řízení knihovního, ale přece nutno počítati s tím, že leckde bude nutno stanovit odchylky od toho, co stanoví prováděcí předpisy knihovní, které jsou vydány formou vládních nařízení nebo se svou vnitřní povahou vládním nařízením rovnají a tedy by jinak zase jen vládním nařízením mohly být měněny. Podle zmocnění obsaženého v § 37 bude lze podobné odchylky zavést pouhým výnosem.

Obsahuje obvyklou klausuli o účinnosti a provedení.

Práce spojené s provedením osnovy zaměstnají jednak orgány jmenované v § 3, jednak katastrální měřické úřady a knihovní soudy. Na finanční náklady, kterých bude vyžadovat příprava knihovních žádostí a podkladů pro ně, bude pamatováno v rozpočtech příslušných ressortů. U knihovních soudů půjde o zvýšený náklad na tiskopisy, vazbu, po případě i regály pro nové pozemkové knihy. V rozpočtu na rok 1947 jsou už příslušné položky upraveny se zřetelem na tyto náklady.