Pojištění podle tohoto zákona podléhají všichni zaměstnanci pracující v hornictví. Horní podniky jsou definovány odkazem na ustanovení § 131 obecného horního zákona a právní předpisy o dobývání živic. Na rozdíl od dosavadního stavu rozšiřuje se pojistná povinnost podle tohoto zákona i na zaměstnance těchto podniků, kteří podléhali dosud pensijnímu pojištění podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Rozlišování práce pod zemí a na povrchu nemá vliv na pojistnou povinnost, nýbrž jen na některé podmínky pro přiznávání a výši dávek.

Ustanovení odstavce 2 odpovídá v zásadě ustanovení odstavce 1, avšak toto doplnění bylo nutno pojmouti do osnovy vzhledem k znárodnění dolů. Poněvadž by mohlo u zaměstnanců některých závodů národního podniku dojíti k pochybnostem o jejich pojistné povinnosti, bylo třeba doplniti dosavadní výluky z pojistné povinnosti. Stalo se tak v § 2, odst. 1, čís. 3 a 4. Zároveň bylo doplněno ustanovení § 2, odstavcem druhým, jímž se ukládá revírním báňským úřadům podati na žádost nositele pojištění posudek, zda jde o zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti podle odstavce 1.

Ustanovení odstavců 3 a 4 obsahují rámcový předpis, které práce je zásadně považovati za práce pod zemí.

Ustanovení odstavce 5 zmocňuje ministra sociální péče, aby v dohodě s ministrem průmyslu a po slyšení nositele pojištění a Ústřední rady odborů stanovil vyhláškou v Úředním listě, které zaměstnanecké skupiny vykonávají práce pod zemí nebo práce jim na roveň postavené.

Ustanovení odstavce 1, č. 1 a 2 jsou převzata z dosavadních předpisů. Bod 2 platil dosud jen v zemích Ceských a rozšiřuje se i na Slovensko. Pokud jde o bod číslo 3 a 4, poukazuje se na vysvětlivky k § 1, odst. 2.

Toto ustanovení odpovídá v podstatě právnímu stavu v zemích Českých, při čemž bylo účelně rozšířeno a upraveno se zřetelem k unifikačním potřebám budoucího národního pojištění.

Jde o ustanovení převzaté z dosud platných právních předpisů. Přejímá se do tohoto zákona za účelem unifikace se Slovenskem.

Se zřetelem k nově zavedeným podmínkám a výměrám důchodu opouští se dosavadní název provise a zavádí se výstižnější označení pense. Na místě dosavadního systému dlouhodobých dávek v zemích Českých (hornická provise, hornická plná provise, starobní odměna, hornická výsluha, vdovská provise, vdovská plná provise, sirotčí provise, výbavné a odbytné) zavádí se systém dávek, se kterým se počítá v budoucím národním pojištění.

Stanoví obecné podmínky nároku na dávky. Proti dosavadnímu právnímu stavu v hornickém pojištění zavádí se vedle čekací doby 60 měsíců snížená čekací doba 36 měsíců.

Tímto ustanovením se definuje započítatelný příspěvkový měsíc. U povinného pojištění rozhoduje pouhá splatnost, u dobrovolného pojištění však zaplacení pojistného. V povinném pojištění je takto započítatelným příspěvkovým měsícem měsíc, ve kterém se stalo splatným pojistné alespoň za 1 den.

Vládní nařízení č. 70/1943 Sb. rozeznávalo neschopnost k povolání a všeobecnou invaliditu. Osnova se vrací k jednotnému pojmu neschopnosti k povolání (invalidity) tak, jak tomu bylo před vydáním vl. nař. č. 7()/1943 Sb. a jak je tomu dosud na Slovensku.

V odstavci 2 se definuje pojem invalidity zaměstnance pracujícího pod zemí. Jde o ryzí "stavovskou" neschopnost k povolání (invaliditu). Je to buď zaměstnanec, který posledních 5 let před vznikem invalidity byl nepřetržitě zaměstnán pod zemí, nebo zaměstnanec, u něhož doba práce pod zemí tvoří aspoň polovinu celé jeho služební doby, ať je časově umístěna na její začátek, prostředek či konec. Aby této privilegované stavovské invalidity nebyly účastny osoby, které již delší dobu nepatří ke stavu hornickému, zachovává se možnost dosáhnouti invalidní pense za těchto podmínek podle tohoto odstavce jen po dobu 24 měsíců od výstupu z hornického zaměstnání.

Odstavec 3. Pojištěnec, kterého nelze kvalifikovati jako zaměstnance pod zemí podle odstavce 2, může dostati invalidní důchod, je-li invalidní podle odstavce 3. Tato invalidita je přizpůsobena dosavadní invaliditě podle pensijního zákona. Je to neschopnost k povolání, t. j. k souboru zaměstnání přiměřených dosavadnímu zaměstnání pojištěnce, a to co do kvalifikace jak zdravotní a pracovní, tak i sociální. Prakse bude se zde moci opříti o zásady vytvořené rozsáhlou judikaturou vrchního pojišťovacího soudu podle pensijního zákona.

Odpovídá obdobným ustanovením v ostatních odvětvích důchodového pojištění. Odstavec 3 chrání nevinné příslušníky rodiny.

Odstavec 1, druhá věta řeší v praksi často obtížnou otázku vzniku nároku na invalidní pensi v případech, kde nelze určiti den vzniku invalidity.

Odstavec 2 stanoví, kdy vzniká nárok na výplatu pense, požívá-li pojištěnec nemocenského.

Odstavec 3, bod b), dává nositeli pojištění právo přezkoumati zdravotní stav invalidního pensisty.

V zemích Českých byla starobní provise vl. nař. č. 70/1943 Sb. odstraněna, zatím co na Slovensku byl nárok na starobní provisi podle zákona č. 200/1936 Sb. zachován. Osnova zavádí znovu starobní pensi (důchod). Poněvadž v budoucím národním pojištění se počítá s podmíněným nárokem na starobní důchod, navrhuje se, aby i nárok na starobní pensi byl podmíněný.

Odstavec 2. Podle tohoto odstavce se vyžaduje, aby pojištěnec dovršil všechny podmínky pro nárok na starobní pensi nejpozději do 24 měsíců od výstupu z pojištění. Osoby, které dovrší 55 let až po této lhůtě, nemohou získati tuto starobní pensi.

Odstavec 3. Ministr sociální péče se zmocňuje tímto ustanovením, aby v případě mimořádné potřeby pracovních sil stanovil, že nárok na starobní pensi podle odstavce 1 přísluší, i když poživatel starobní pense vykonává práce podléhající pojistné povinnosti. Toto opatření může učiniti případně jen pro určité pracovní obory v hornictví nebo pro určité oblasti.

Základní částku tvoří pevná částka, která se zvyšuje o 14% nebo 20 % průměrného ročního výdělku podle toho, pracoval-li pojištěnec na povrchu či pod zemí. Vyšším procentem honoruje se kvalitnější a namáhavější práce pod zemí.

Zvyšovací částky invalidní pense se vyměřují procentem ze skutečně dosaženého výdělku pojištěncova. Zde se práce pod zemí honoruje rovněž vyšším procentem. Také zvyšovací částky za dobu před účinností tohoto zákona jsou vyšší za dobu zaměstnání pod zemí než na povrchu.

Ustanovením § 15, odst. 3 se upravují nároky soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, které získali v pensijním pojištění přede dnem účinnosti tohoto zákona. Příspěvkové doby pensijního pojištění z doby před účinností tohoto zákona se kladou na roveň příspěvkovým dobám provisního pojištění. Účelem je stanoviti, že, pokud nárok na dávky je podle tohoto zákona vázán na získání příspěvkových dob, se s dobami pensijního pojištění nakládá stejně jako s dobami provisního pojištění, t. j. na př. pro dovršení čekací doby, splnění podmínek pro nárok na pensi starobní a pod.

Na pojištěnce náhradních ústavů pamatuje ještě ustanovení § 90 tohoto zákona.

Aby i v případech, kde k invaliditě dojde krátce po dokonání čekací doby, t. j. zpravidla v mladém věku a zároveň při nízkém výdělku, byla zaručena slušná životní úroveň, stanoví se minimální pense částkou 14.400 Kčs ročně. Do této výměry se nezapočítává výchovné ani případně zvýšení pense pro bezmocnost.

Dosavadní dětský přídavek označuje se nyní jako výchovné. Výše výchovného pro pensisty stanoví se v téže výši, jako se poskytují rodinné přídavky aktivním zaměstnancům podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb. Dojde-li ke změně u rodinných přídavků, bude tato změna platiti též pro výchovné podle tohoto zákona.

Nejvyšší výměra pense podle tohoto zákona nemá přesahovati 90% průměrného ročního výdělku pojištěncova. Aby výměra pensí odpovídala co nejvíce pracovním a výdělkovým poměrům pojištěncovým, vypočte se průměrný výdělek z výdělku dosaženého v posledních 240 kalendářních měsících před pojistným případem. Ke kalendářním měsícům, ve kterých pojištěnec neměl výdělek (byl nemocen, konal vojenskou službu, byl nezaviněně nezaměstnán nebo měl bezplatnou dovolenou proto, že konal veřejnou funkci) se nepřihlíží. Při tom se poukazuje na důvodovou zprávu k § 86.

Jak s hlediska sociálně-politického tak i s hlediska mzdové politiky považuje se za. odůvodněné, aby v případě dalšího zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti pensisty byla jeho pense úměrně snížena. Snížení pense nastává vždy v tom měsíci, ve kterém byl pensista zaměstnán nebo jinak výdělečně činným.

V odstavci 1 jsou stanoveny podmínky pro přiznání vdovské pense. Odstavec 2 definuje invaliditu vdovy. Pojmem "stejného životního postavení" má býti vymezen okruh přiměřených zaměstnání, které může zdravá žena vzhledem k svému dosavadnímu životnímu postavení vykonávati.

Odpovídá v podstatě dosavadním právním předpisům.

Odpovídá ustanovení § 27 pensijního zákona.

Odstavce 1 a 2 odpovídají právním předpisům platným v ostatních odvětvích důchodového pojištění. Ustanovení odstavce 3 umožňuje vdově, aby místo odbytného vyhradila si nárok na vdovskou pensi pro případ opětného ovdovění. V tomto případě přísluší jí příspěvek na sňatek podle § 35.

Základní částka se stanoví u vdovské pense ve stejné výši jako u pense invalidní. Ostatní součásti jsou stanoveny polovinou odpovídajících částí invalidní pense.

Tímto ustanovením se zavádí pense družky.

Okruh oprávněných dětí se uvádí v soulad s ostatními druhy důchodového pojištění a shoduje se v podstatě s předpisy platnými v pensijním zaopatření státním.

Dosud zanikal nárok na výplatu sirotčího důchodu dovršením 18. roku věku absolutně. Ustanovením odstavce 2 umožňuje se však vypláceti pensi i po 18. roce věku. Totéž platí obdobně i pro výchovné podle § 17. Výplata sirotčí pense po 18. roku může býti buďto prodloužena nebo obnovena nebo nově přiznána.

Výměra sirotčí pense se odvozuje od pense vdovské a znovu se rozlišuje výše pense jednostranně a oboustranně osiřelých dětí tak, že pense jednostranně osiřelého sirotka činí jednu polovinu pense vdovské a oboustranně osiřelého sirotka rovná se pensi vdovské. Za oboustranně osiřelé dítě se považuje i dítě jednostranně osiřelé, nemá-li jeho matka nároku na pensi vdovskou. Dále se přiznává sirotčí pense ve výměře pro oboustranně osiřelé dítě dítěti, jehož matka má nárok na vdovskou pensi v poloviční výměře, pečuje-li vdova o dítě.

V souhlase s předpisy ostatních odvětví důchodového pojištění upravuje se tu nejvyšší úhrnná výměra pensí pozůstalých.

Nově se zavádí pense rodičů a jiných pozůstalých podle obdoby zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

Znovu se zavádí a rozšiřuje zvýšení pro bezmocnost pense invalidní (starobní), vdovské, sirotčí dítěte staršího 7 let, jakož i pense rodičů. Zvýšení pro bezmocnost je fakultativní. Ustanovením odstavce 2 zavádí se možnost zvýšiti invalidní (starobní) pensi, je-li bezmocnou ve smyslu zákona manželka pensisty, která s ním žije ve společné domácnosti. Tímto ustanovením se sleduje podpora rodiny, neboť se uznává, že zatížení rodiny způsobené bezmocností ženy pensisty, která má vésti domácnost, je stejné a mnohdy i vyšší, než je-li bezmocným sám pensista.

Tímto ustanovením se upravuje konkurence pensí navzájem, dále konkurence pense s provisí nebo s důchody podle jiných předpisů o sociálním (úrazovém) pojištění (zaopatření) a s požitky z prostředků veřejných. Při konkurenci pense nebo provise s důchodem z invalidního pojištění krátí důchod nositel pojištění invalidního (odstavec 3).

Na místě dosavadního výbavného pro pojištěnky zavádí se příspěvek na sňatek, který přísluší nejen pojištěnkám, ale i pojištěncům. Důvodem je, že výlohy spojené s uzavřením sňatku vznikají jak ženám tak i mužům. Příspěvek na sňatek na rozdíl od výbavného se stanoví jednotně a může býti přiznán témuž pojištěnci i vícekráte, získá-li mezi oběma sňatky příspěvkovou dobu, rovnající se čekací době, a to v pojištění podle tohoto zákona. Nevylučuje se také, aby příspěvek na sňatek dostali oba manželé, jsou-li oba pojištěni.

Nově se upravuje odbytné v případě úmrtí pojištěnce před dokončením čekací doby. Výše odbytného stanoví se pro jednoho oprávněného stejnou částkou, při čemž se úhrn maximalisuje, takže při více oprávněných se odbytné jednotlivců snižuje poměrně.

Tímto ustanovením se zaručují zaměstnaným pensistům nároky z nového pojištění tak, že po získání 6 příspěvkových měsíců se zvyšuje pense o zvyšovací částky z nového pojištění. Tento nárok lze uplatniti teprve po 6 měsících po výstupu pensisty z pojištění, a to z toho důvodu, aby nedocházelo k stálému přepočítání pense.

Tato ustanovení jsou v podstatě shodná s dosavadními předpisy platnými v hornickém pojištění v zemích českých a byla až na malé stylistické úpravy převzata, a to z důvodu unifikace těchto předpisů v zemích českých a na Slovensku.

Tato ustanovení odpovídají v podstatě dosavadním právním předpisům o léčebné péči v zemích českých a jsou převzata do zákona v rámci unifikace právních předpisů hornického pojištění v zemích českých a na Slovensku. Ustanovení § 48, odst. 2 umožňuje poskytnouti léčebnou péči také manželce a dětem pojištěnců. Tím se sleduje udržení dobrého zdravotního stavu celé hornické rodiny. U dětí se sleduje podpora hornického dorostu.

Dosavadní ustanovení o podpůrném fondu platná v zemích českých se rozšiřují i na Slovensko. Připojuje se odstavec 2, podle něhož mohou býti z tohoto fondu poskytovány výbavy při narození dítěte pojištěnce (pojištěnky).

Prameny příjmů v zemích českých zůstávají s výjimkou příspěvků Ústřední sociální pojišťovny, který se odstraňuje, v zásadě tytéž jako dosud. "Sanační dávka z uhlí" se označuje jako "dávka z uhlí". Na Slovensku se zavádí dávka z uhlí ve stejné výši jako v zemích českých. Úhradový systém, výše i způsob vybírání jsou jednotné pro celý stát.

Pojistné se ponechává ve stejné výši, v jaké se vybíralo dosud v zemích českých. Rovněž se ponechává poměr podílů na pojistném hrazený podnikem a pojištěncem.

Těmito ustanoveními se recipují předpisy platné v hornickém pojištění v zemích českých také pro Slovensko.

Pro provisní pojištění se vybírala sanační dávka z uhlí. Tato dávka se zachovává nadále a označuje se nově jako "dávka z uhlí". Vybírá se ve stejné výši jako dosavadní sanační dávka z uhlí v zemích českých a zavádí se od účinnosti tohoto zákona také na Slovensku.

V § 69, odst. 2 v definici, co jest rozuměti uhlím, vkládá se před slova "druhy paliva" slovo "pevné". Tím se odstraňují dosavadní pochybnosti a zdůrazňuje se, že uhlím ve smyslu tohoto zákona se rozumějí jen pevné druhy paliva z uhlí vyrobeného, jako koks, brikety a j., nikoliv tedy na př. benzin, plyn a pod. V takovýchto případech platí se dávka výlučně jen z uhlí použitého k výrobě těchto paliv. Z téhož důvodu bylo vloženo slovo "pevného" před slovo "paliva" v § 70, odst. 3.

Dosud přispíval stát na provisní pojištění pevně stanovenou roční paušální částkou. V této částce byla zahrnuta úhrada základních částek k provisím a zbytek sloužil k sanaci pojištění. Podle osnovy se nahrazuje tato úprava přímou úhradou každoročního schodku nositele pojištění z prostředků státu. Bližší uvádí všeobecná část důvodové zprávy.

Změna pojistné příslušnosti osob podléhajících dosud pensijnímu pojištění posuzuje se tak, jakoby šlo o přestup ve smyslu právních předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření). Tím odpadá případné majetkoprávní vyrovnání mezi nositeli pojištění podle tohoto zákona a dřívějšími nositeli pensijního pojištění.

Ustanovení odstavce 1 se vkládá do osnovy vzhledem k tomu, že zákon má celostátní působnost. Při provádění tohoto zákona spolupůsobí nositelé nemocenského pojištění podle předpisů platných pro revírní bratrské pokladny. Příslušnost Ústřední bratrské pokladny a revírních bratrských pokladen při provádění pojištění osob zaměstnaných v podnicích, které nejsou uvedeny v § 1, zůstává nedotčena.

Toto ustanovení odpovídá dosavadním předpisům platným v zemích českých a recipuje se z důvodu unifikace.

Pro doručování výměrů se přejímají z důvodu unifikace zásady vládního nařízení č. 8/ 1928 Sb., o správním řízení.

Tyto předpisy odpovídají právu platnému v zemích českých. Recipují se z důvodu unifikace.

Tento zákon platí zásadně pro pojistné případy nastalé za jeho účinnosti. Některá jeho ustanovení se vztahují však i na pojistné případy z doby před jeho účinností. To platí:

1. pro výši výchovného, které bude jednotné pro děti pensistů a provisionistů;

2. pro prodloužení sirotčí provise nebo ponechání dětských přídavků, nyní výchovného;

3. pro možnost vyhraditi si nárok na opětné přiznání vdovské provise namísto odbytného;

4. pro provise družky;

5. pro zvýšení provise pro bezmocnost.

Než uplyne 240 měsíců stanovených v § 18, odst. 2, pokládá se za průměrný výdělek výdělek, dosažený za dobu od 1. ledna 1946 do pojistného případu.

U pojištěnců, kteří vystoupili ze zaměstnání před 1. lednem 1946, takže neměli po tomto dni výdělek, který by mohl sloužiti za základ pro vyměření pohyblivé základní částky, bylo třeba stanoviti, z jakého základu má býti tato pohyblivá základní částka určena. Pohyblivá základní částka stanoví se přímo a činí 2.800 Kčs ročně, a dokoná-li pojištěnec 120 příspěvkových měsíců práce pod zemí, 4.000 Kčs ročně. Z téhož důvodu se stanoví, že ustanovení § 18 tu neplatí.

Viz odůvodnění k § 37.

Provisionistům se umožňuje získati pensi podle tohoto zákona, získají-li v zaměstnání pod zemí po účinnosti tohoto zákona alespoň 24 příspěvkových měsíců. V případech, kde dojde k reaktivisaci nařízené nositelem pojištění, stačí 12 příspěvkových měsíců v povinném pojištění podle tohoto zákona.

Přiznáním pense odpadá starobní odměna. Jde o starobní odměny z doby před účinností tohoto zákona.

Poněvadž se připravuje osnova zákona o soustředění pensijního pojištění, podle které mají býti zákonné nároky pensijního pojištění soustředěny u pensijního ústavu a. vyšší nároky plynoucí z náhradního pojištění pensijního u příplatkových ústavů, na něž se dosavadní náhradní pensijní ústavy přemění, mají podle tohoto ustanovení již od účinnosti tohoto zákona náhradní pensijní ústavy, pokud jde o báňské úředníky, plniti úkoly příplatkových ústavů. Vyšší nároky plynoucí z náhradního pensijního pojištění se však zachovávají jen pro případ, že budou splněny též podmínky pro nárok na důchod podle stanov náhradního pensijního ústavu.

Ustanovení odstavce 1 sleduje myšlenku, aby zvyšovací částky podle § 16, odst. 2 se poskytovaly zásadně za 30 příspěvkových dnů. Podle dosud platných předpisů započítávají se některé doby do doby příspěvkové, aniž by za ně bylo placeno pojistné. Za tyto doby se poskytují zvyšovací částky, jakoby byly získány prací na povrchu.

Ustanovení odstavce 3 je přechodným ustanovením, doplňujícím § 15, odst. 3 a § 79.

Přídavky k důchodům podle zákona č. 156/1945 Sb. se poskytují jen k provisím z pojistných případů před účinností tohoto zákona, t. j. včetně vdovských provisí napadlých po účinnosti tohoto zákona po provisionistech z doby před 1. lednem 1947. Naproti tomu nenáležejí tyto přídavky k pensím podle tohoto zákona, neboť byly již včleněny do dávkového schematu.

Ustanovení odstavců 2 až 4 jsou jednak důsledkem ustanovení odstavce 1 a nového úhradového systému hornického pensijního pojištění.

Ustanovením odstavce 2 se ruší se zpětnou platností hornická výsluha, jež byla zavedena za okupace. Hornická výsluha svojí povahou nepatřila mezi dávky sociálního pojištění.