(1) Služební místa uvedená v § 3 se vyhrazují a předností právo podle § 4 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.

(2) Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti o umístění a jiné zaopatření podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených v §§ 3 a 4 a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.

(3) Ministerstvo národní obrany vede evidenci žádostí, a je-li třeba za součinnosti ministerstva sociální péče projedná s propůjčovatelem místa (s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení místa.

(4) Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné žádosti na místa, která se teprve uvolní.

(5) Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 3 a 4, kterým nedojdou žádosti vhodných uchazečů - účastníků národního boje za osvobození - oznámí vždy, ministerstvu národní obrany jednotlivé druhy a počet uvolněných míst, po případě jde-li o subjekty příslušné k propůjčení míst podle § 4, písm. a) a d), též možnosti a místa nových takových povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle tohoto odstavce postoupí ministerstvu národní obrany došlé žádosti nevyhovujících uchazečů o umístění.

(6) Propůjčí-li příslušný orgán uvolněné místo žádajícímu účastníku národního boje za osvobození, oznámí to ministerstvu národní obrany.

(7) Orgány příslušné k propůjčení míst jsou účastníkům národního boje za osvobození povinny oznámit písemně důvody, pro které nebylo jejich žádosti o propůjčení místa vyhověno.

(8) Orgány uvedené v předchozím odstavci oznámí ministerstvu národní obrany vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných míst a způsob jejich propůjčení.

(9) Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra podle průběhu umísťování konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o umístění uplatňovat práva z tohoto zákona.

(10) Výhrada služebních míst podle § 3 má přednostní pořadí před výhradou služebních míst podle § 2 zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků.

Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona porušena oprávnění podle §§ 3 a 4, zruší příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří měsíců ode dne pravoplatnosti takového opatření.

(1) Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo propůjčeno místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen nastoupit je do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího (přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších třiceti dnů důležitými důvody ospravedlněno.

(2) Příslušný orgán může zrušit udělení živnostenského oprávnění, přidělení živnostenského podniku nebo zemědělského majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto umístěný účastník národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoli však kratší jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou provozovnu, neučiní přípravy k zahájení živnosti, neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme přidělenou půdu.

(3) Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil na služební místo, nepřevzal živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle ustanovení tohoto zákona bez závažných věcných důvodů, pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.

(4) Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební místo vyhrazené podle § 3 anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního práva podle § 4.

(5) Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavců 3 a 4, vysloví ministerstvo národní obrany po slyšení činitele příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí tento zánik a jeho důvod na osvědčení podle § 8, jakož i v příslušné evidenci. Ministerstvo národní obrany může výjimečně v případech zvláštního zřetele hodných upustit od vyslovení takového zániku práv a nároků.

Subjekty uvedené v §§ 3 a 4 nejsou výjimečně zavázány propůjčit místa podle ustanovení tohoto zákona,

a) nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 11, odst. 5, návrh ministerstva národní obrany na umístění se žádostí vhodného účastníka národního boje za osvobození nebo

b) nenastoupí-li umístěný včas podle § 13, odst. 1, a je-li v obou případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto služební místo ihned obsadit.

Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za svobození

1. počíná

a) v československé armádě v zahraničí:

aa) u osob, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organisace uvedené armády, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organisačních pracích započala,

bb) u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní proti nacistickým (fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům, prvním dnem měsíce, v němž překročily hranice republiky Československé, nastoupily-li pak vojenskou službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,

cc) byla-li podána přihláška do uvedené armády, dnem přihlášky, nastoupily-li pak osoby, o které jde, službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,

dd) jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,

b) ve spojenecké armádě, obdobně podle zásad pod písm. a),

c) v první československé armádě na Slovensku, jde-li o osoby, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organisace Slovenského národního povstání, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organisačních pracích započala; jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,

d) v partyzánské jednotce: podle § 4, odst. 1, zák. č. 34/1946 Sb.,

e) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e): dnem, kdy činnost tam uvedená započala,

f) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. f): podle zásad ustanovení pod písm. e),

g) u československých politických vězňů: dnem omezení osobní svobody,

h) ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách) obdobně podle zásad pod písm. a), bb) a dd),

ch) u příslušníků stráže obrany státu: dnem nastoupení služby u jednotek stráže obrany státu, v případech uvedených pod písm, a), b), d), e) však nejdříve dnem 15. března 1939; v případech uvedených pod písm. c) nejdříve dnem 1. 1. 1944; v případech uvedených pod písm. h) nejdříve dnem 19. července 1936;

2. končí

v případech uvedených pod písm. a) až e) a g) dnem faktického ukončení činné služby, pokud se týče dnem osvobození (propuštění na svobodu), vždy však nejpozději dnem 5. května 1945; v případech uvedených pod písm. f) dnem ukončení činnosti, nejpozději však dnem 9. května 1945; v případech uvedených pod písm. h) a ch) dnem ukončení činné služby; do doby takto určené se včítá i doba prokázaně nutného léčení následkem nezaviněného zranění (onemocnění), k němuž došlo při výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti s omezením osobní svobody, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, jakož i doba zajetí, které nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 rak. ř. z., po případě, které by takovou skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o osoby, na něž by bylo lze užít těchto ustanovení.

(1) Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození se započítává veřejným zaměstnancům (§ 20) jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné a jeho výměru, a to

a) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm, e) a f) a v odst. 2 jednoduše,

b) v ostatních případech dvojnásobně, po případě, jde-li o dobu strávenou ve vlastnosti výkonného letce čs. armády v zahraničí nebo spojenecké armády nebo ve vlastnosti parašutisty shozeného nebo vysazeného v týlu nepřítele, trojnásobně.

(2) Pro československé politické vězně platí ustanovení za b) předchozího odstavce jen tehdy, trvalo-li omezení osobní svobody déle jednoho roku nebo bylo kratší, ale mělo za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti nebo byla s ním spojena ztráta života.

(3) Kryje-li se doba účasti v národním boji za osvobození se započitatelnou služební dobou strávenou v poměru veřejného zaměstnance (§ 20), odečte se od doby započitatelné podle odstavců 1, písm. b) a 2, služební doba v poměru veřejného zaměstnance, která se takto kryje.

(4) Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se v případech podle odst. 1, písm. b) započte mimo to ještě jeden rok za každý kalendářní rok, v němž dotčená osoba

a) konala aspoň tři měsíce činnou službu v útvarech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), v partyzánské jednotce, jakož i ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách), nebo

b) utrpěla v souvislosti s činnou službou v útvarech uvedených pod písm. a) poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem nebo se stala nezpůsobilou k službě následkem válečných útrap, zejména i epidemických nemocí, nebo

c) byla alespoň tři měsíce omezena na osobní svobodě, jako politický vězeň nebo utrpěla z tohoto důvodu poruchu (poškození) zdraví nebo těla mající za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti.

Ze skutečností, které se sběhly v témž kalendářním roce, lze podle uvedených ustanovení započíst vždy jen jeden rok.

(5) Započtení podle odst. 1 až 3 se provede v té platové stupnici, nebo v tom platovém stupni, kterých dosáhla dotčená osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem doby vymezené v § 15, č. 1. U těch osob, které nebyly před touto dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly, avšak v poměru, v němž započtení podle předchozí věty není možné, provede se započtení v nejnižší platové stupnici nebo v nejnižším platovém stupni, které jsou stanoveny pro služební kategorii, v níž se staly nebo stanou veřejnými zaměstnanci.

(6) U zaměstnanců v individuálním smluvním poměru se postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2, jde-li o stanovení platového zařazení, nároku na plat (mzdu) v době nemoci, výměry dovolené a výpovědní lhůty. Doba stanovená v odstavci 1, písm. b) a v odstavci 2 se započte veřejným zaměstnancům v soukromoprávním služebním poměru podléhajícím veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění podle zásad zákona ze dne 5. května 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, jako doba povinného pojištění.

(7) Započtení podle ustanovení tohoto paragrafu provede na přihlášku doloženou osvědčením podle § 8 příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci ve výslužbě podají přihlášku u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce), a není-li tohoto úřadu, u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje nebo zařizoval výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad vyplácející).

(8) Doplatky vyplývající z ustanovení tohoto paragrafu se za dobu před vyhlášením tohoto zákona neposkytují.

(1) V případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d) a č. 2 přísluší osobám, které se staly službou v této své vlastnosti neschopnými vojenské služby a zároveň pozbyly nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, jsou-li důstojníky nebo rotmistry, i když nejde o vojenské gážisty z povolání, odpočivné (zaopatřovací) platy podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání.

(2) Ministr národní obrany může v dohodě s ministrem financí z důvodů zvláštního zřetele hodných povolit výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů podle předchozího odstavce i těm osobám (jejich pozůstalým), které nejsou československými státními občany a bydlí v cizině.

(1) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d) a č. 2 platí tato ustanovení:

1. příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned a přeloží se do zálohy dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.

2. příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň tři měsíce. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne délky šesti měsíců, a pak se přeloží do zálohy.

3. Příslušníci ročníků narození 1923 a mladší, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň šest měsíců. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne délky zákonité presenční služby, a pak se přeloží do zálohy.

(2) Přesahuje-li doba vymezená v § 15 u osob uvedených v odst. 1 délku zákonité presenční služby, započítá se do služební povinnosti v záloze, a to tak, že se za prvých a druhých šest měsíců přesahujících délku zákonité presenční služby promine po jednom cvičení v záloze. Podle tohoto ustanovení nelze však prominout mimořádná a výjimečná cvičení nařízená podle § 22, odst. 4 branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 103 Sb., ve znění pozdějších zákonů (§§ 179 a 180 branných předpisů vydaných vlád. nař. ze dne 16. září 1927, č. 141 Sb., jímž se vydávají nové branné předpisy).

(3) Osobám uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou povinny v činné službě pokračovat, může být podle obdoby ustanovení o odkladu presenční služby na žádost odloženo pokračování v činné službě, chtějí-li dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu povolání nebo pro jiné důvody zvláštního zřetele hodné; takovým osobám se udělí nezbytně nutná trvalá dovolená.

(4) Na osoby uvedené v odst. 1 se nevztahují ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 30. září 1946, č. 84 Sb., o přechodné úpravě délky presenční služby.

(5) O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do československé armády v zahraničí, platí ustanovení § 73 branných předpisů.

(1) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou z osob, uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), e) až g), č. 2 nebo v odst. 2 téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty.

(2) Stejně se potrestá

a) kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení o vydání osvědčení podle § 8 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti,

b) zaměstnavatel (orgán subjektů) uvedený v § 3, písm. c) a d) a v § 4, písm. a) a b), nevyhoví-li povinnostem uloženým v § 11 nebo propůjčí-li místo proti předpisům tohoto zákona.

(3) Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň v případě její nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.

(4) Pokuty připadají státu.

(5) Správní přestupek podle odstavců 1 a 2 se promlčuje ve lhůtě dvou let.

Veřejnými zaměstnanci podle § 16 jsou

a) zaměstnanci státu,

b) zaměstnanci svazku územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných veřejnoprávních korporací a nadací,

c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány, jejichž služební a platové poměry jsou upraveny platovými zákony nebo předpisy vydanými podle § 210, odst. 1 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon),

d) zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelů obecných a občanských škol (učitelský zákon),

e) poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného, kteří jsou v pensijním zaopatření některého ze subjektů uvedených pod písm. a) až c).

Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, slouží-li výhradně k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců do práce, vydané podle příslušných zákonných ustanovení v oboru působnosti ministerstva sociální péče.

(2) Ustanovení §§ 3 a 4 pozbývají platnosti dnem 18. června 1949. To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří dokončili studia, ti mohou uplatnit práva podle uvedených paragrafů do šesti měsíců po skončení studia nebo presenční služby vojenské i po uvedeném datu.

(3) Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, zrušuje se zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození.

(4) Kde se jiné předpisy odvolávají na zákon č. 136/1946 Sb., rozumí se tím tento zákon.

(5) Veškerá práva, nároky a oprávnění vzniklá podle zákona č. 136/1946 Sb., zůstávají zachována.

Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví o československé armádě v zahraničí, o zahraniční armádě, nebo o zahraničním vojsku z druhé světové války, jakož i o příslušnících těchto vojenských útvarů, rozumí se tím československé vojenské jednotky uvedené v § 2, odst. 1, č. 1 a osoby uvedené pod č. 1 téhož ustanovení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Poněvadž uzákonění osnovy o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození projeví se výrazněji u zaměstnanců veřejných než u těch, kteří jsou v soukromozaměstnaneckém poměru nebo v samostatném podnikání, ukládá se vládě, aby při všech zamýšlených osnovách zákonů, zejména v připravované osnově zákona o národním pojištění, byla účastníkům boje za národní osvobození ze řad soukromozaměstnaneckých, po případě ze řad samostatných podnikatelů, zhodnocena doba účasti na národním boji o osvobození podle týchž zásad, jak je stanoví tato osnova. Při tom budiž dbáno toho, aby nedošlo k duplicitě zhodnocení této činnosti na základě různých zákonů.