Branný výbor projednal ve svých schůzích dne 25. IX., 5. XI., 12. XI., 13. XI. a 17. XII. 1946 vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození (tisk 83).

Při projednávání vládního návrhu zákona v branném výboru podle zásad dohodnutých v subkomisi se ukázala nutnost četných změn, takže se z legislativně technických důvodů projevila nutnost zpracovat celou materii ve formě nového zákona.

Nová osnova vymezuje pojem příslušníka československé armády v zahraničí, osob, které konaly službu v československé armádě v zahraničí, československého politického vězně, příslušníka první československé armády na Slovensku a dobrovolníka španělské republikánské lidové armády. Těmto osobám se přiznává za určitých předpokladů, v osnově uvedených, zvýhodněné započtení doby strávené ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození pro obor veřejných služeb. Je pamatováno také na zaměstnance v individuálním smluvním poměru v soukromých službách (§ 16, odst. 5).

Vymezení shora uvedených pojmů příslušníků národního boje za osvobození bylo provedeno restriktivně, jak je zřejmo z předložené osnovy. Branný výbor zdůrazňuje, že ustanovení § 2, odst. 4 b) nutno vykládati v širším slova smyslu, t. j. že se nepožaduje jen přímá, bezprostřední bojová činnost, nýbrž stačí kausální souvislost s bojovou činností zajetí předcházející.

K vymezenému pojmu československého politického vězně branný výbor uvádí, že jest jím také rozuměti účastníky t. zv. akcí (jako byla na př. akce z 15. března 1939, 1. září 1939, rukojmí z 15, listopadu 1939, studentská akce a j.), Pokud se týče účastníků národního boje za osvobození z řad dělnictva, branný výbor dospěl k názoru, že u nich nelze provésti zhodnocení týmž nebo obdobným způsobem, jaký navrhuje osnova pro veřejné zaměstnance, uznává však, že je spravedlivo a nutno, aby i u nich bylo zhodnocení provedeno, a to v osnově zákona o národním pojištění. Po podrobném projednání osnovy branný výbor doporučuje, aby byla schválena i s připojenou resolucí.

Sociálně politický výbor projednal ve svých schůzích dne 14. listopadu a 17. prosince 1946 jak vládní návrh zákona (tisk 83), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození, tak iniciativní návrh poslanců dr. Neumana, Vodičky, dr. Johna, Plojhara, Rožnaye a Bašťovanského (tisk 120) a podle směrnic dohodnutých v subkomisi výboru branného, sociálně politického, právního a rozpočtového se usnesl společně na předloženém návrhu s tím, že spojil projednávání vládního návrhu (tisk 83) s iniciativním návrhem (tisk 120), ježto podstatná ustanovení iniciativního návrhu poslanců dr. Neumana, Vodičky, dr. Johna, Plojhara, Rožnaye a Bašťovanského, jímž se vymezuje pojem československého osvobozeného politického vězně byla pojata do osnovy, jíž se novelisuje vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 136/1946 Sb. (tisk 83).

V zájmu přehlednosti se uvádí: Ustanovení § 1 iniciativního návrhu (tisk 120) bylo zařazeno do § 2, odst. 5 schválené osnovy. Ustanovení §§ 3 a 4 tisku č. 120 bylo pojato do § 1, odst. 3 přijaté osnovy. Podstatná ustanovení §§ 5 a 6 tisku č. 120 jsou obsažena v § 8 přijaté osnovy. Ustanovení § 7 tisku č. 120 bylo pojato do § 19 přijaté osnovy a ustanovení § 9 tisku č. 120 bylo pojato do § 21 přijaté osnovy. Z vytýčeného přehledu je patrno, že obsah iniciativního návrhu (tisk 120) byl v celé šíři pojat do osnovy novely zákona č. 136 Sb. ai 1946 (tisk 83) a mohlo býti proto upuštěno od samostatného projednání tohoto iniciativního návrhu. Sociálně politický výbor schválil text osnovy vypracovaný subkomisí výborů branného, sociálně politického, právního a rozpočtového v připojeném znění a doporučuje plenu ústavodárného Národního shromáždění osnovu ke schválení. Současné doporučuje výbor ku přijetí připojenou resoluci přijatou výborem.

Právny výbor prejednal vo schôdzi dňa 11. decembra 1946 vládny návrh zákona (tlač 83) vo znení dohodnutým po prejednaní vo spoločnej subkomisie výboru branného, sociálne politického, právneho a rozpočtového, doplnil ho a jeho pripojené znenie doporučuje plénu ústavodarného Národného shromaždenia ku schváleniu i s pripojenou rezolúciou.

Výbor rozpočtový projednal ve schůzi dne 18. prosince 1946 shora uvedený vládní návrh (tisk 83) a přijal jej ve znění, jak se na něm usnesl výbor branný, sociálně politický a právní a v této úpravě doporučuje jej plénu ústavodárného Národního shromáždění ke schválení. Současně přijal připojenou resoluci.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Účastníkem národního boje za osvobození je

1. kdo v letech 1939 až 1945

a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal vojenskou službu za podmínek uvedených v § 2, odst. 1, č. 2,

b) konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,

c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,

d) byl československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána"),

e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo slovenského národního povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodinné újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,

f) zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,

g) byl československým politickým vězněm,

2. kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až 1939.

(2) Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se posuzují příslušníci stráže obrany státu zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1938, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, kteří v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní činnosti v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.

(3) Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt, i když splňuje podmínky těchto odstavců,

a) kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944; v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany povolit výjimku z tohoto ustanovení,

b) kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Svazu zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany, nevyužíval-li tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo kdo byl dobrovolně členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organisací podobné povahy, jejichž účelem bylo šířit nacistickou ideologii a udržovat mocenské postavení Němců a Maďarů,

c) kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách, leč že využíval tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo šlo o funkce zastávané v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944,

d) kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou nebo maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody,

e) kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organisace uvedené pod písm. b), vyvinul jakoukoli činnost proti slovenskému národnímu povstání, nebo o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů, nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá,

f) kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy neprovinil proti národu českému a slovenskému nebo proti samostatnosti republiky Československé a zúčastnil se dobrovolně národního boje za osvobození, způsobem uvedeným v § 1, odst. 1, čl. 1, písm. a), d), e) a g).

(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2 a odstavce 2 vztahuje se pouze na československé státní občany.

(1) Podle tohoto zákona je

1. příslušníkem československé armády v zahraničí, t. j. československých vojenských jednotek zřízených v letech 1939 až 1945 mimo území republiky Československé: kdo dobrovolně vstoupil do této armády nejpozději dne 6. října 1944,

a) učinil-li tak při první příležitosti vyjímajíc případy, kde ke vstupu došlo do 31. prosince 1941 nebo zúčastnil se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn, a

b) neopustil-li službu v této armádě, leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním řízení nebo podle rozhodnutí orgánů československého zřízení v zahraničí uvolněním pro některý jiný jeho obor, avšak byl-li takto uvolněn, jen tehdy, konal-li činnou službu alespoň šest měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,

2. osobou, která konala vojenskou službu v československé armádě v zahraničí podle tohoto ustanovení: kdo vstoupil do této armády po 6. říjnu 1944, učinil-li tak při první příležitosti a mimoto zúčastnil-li se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn a neopustil službu v této armádě, leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním řízení,

3. osobou, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě: kdo vstoupil do této armády před 5. květnem 1945 dobrovolně, nemohl-li sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů na jeho vůli nezávislých nebo projevily-li příslušné československé orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké armády a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené pod č. 1, písm. a) a b),

4. příslušníkem první československé armády na Slovensku: kdo v ní nastoupil činnou službu nejpozději dne 28. října 1944 a setrval v boji nebo v činném odporu proti okupantům až do osvobození, leč že

a) v souvislosti s výkonem služby přišel o život nebo pro zranění nemohl pokračovat v boji, nebo,

b) upadl v boji do zajetí, nebo

c) nastoupil činnou službu v prvním československém armádním sboru z SSSR při první příležitosti a zúčastnil se bojů v polním útvaru,

5. československým politickým vězněm: kdo byl v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro protifašistickou bojovou nebo politickou činnost směřující přímo proti nacistickým nebo fašistickým okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa českého nebo slovenského nebo z důvodů persekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody,

6. československým dobrovolníkem ve Španělsku: kdo se v době mezi 19. červencem 1936 a 28. březnem 1939 ve Španělsku zúčastnil války proti fašismu jako dobrovolník španělské republikánské lidové armády (mezinárodních brigád).

(2) Za vstup do útvarů uvedených v § 1, odst. 1, č. 1. písm, a) až c), do partyzánské jednotky, jakož i do španělské republikánské lidové armády (mezinárodních brigád) se považují jednání podle § 15, č. 1, písm. a) až d) a f).

(1) Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují jednou polovinou místa ve službě

a) státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) nebo jsou jimi spravovány,

c) národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků nebo podle § 8 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, a národních podniků vzniklých podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,

d) podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod písm. a) převážnou měrou podílníkem nebo které jsou jimi zaručeny nebo které jsou převážně závislé na podporách z veřejných prostředků (subvencích, výhodách).

(2) Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti tohoto zákona je místo vyhrazené.

(3) Výhrada služebních míst se nevztahuje na místa,

a) která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců nižších kategorií,

b) která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního služného nebo ze skupiny míst bez funkčního služného).

(4) Ustanovením předchozích odstavců se nemění opatření o Němcích a Maďarech ve veřejných službách.

Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo

a) na umístění v organisacích řízeného hospodářství, v soukromých podnicích sloužících veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených převážně státními nebo jinými veřejnými dodávkami,

b) na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník národního boje za osvobození zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním boji za osvobození,

c) na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na povolení výdělečných podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonům svobodných povolání před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči,

d) v přídělovém řízení na přidělení v den účinnosti tohoto zákona volného nebo později uvolněného zemědělského majetku, živnostenských podniků, jakož i jiného nemovitého i movitého nepřátelského majetku konfiskovaného podle příslušných zákonných předpisů o konfiskaci nepřátelského majetku, jakož i na nájem (pacht) takového majetku,

e) na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d),

f) na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno, před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči (uchazeči stejného pořadí),

g) při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace nebo fondu.

Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního boje za osvobození mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýše však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo znemožněno dosažení učebního cíle.

(1) Práva účastníkova národního boje za osvobození, jenž padl, zemřel nebo zemře, uvedená v §§ 3 a 4, přecházejí

a) na manžela nebo manželku, děti manželské i nemanželské a osvojence, druha nebo družku,

b) na rodiče,

c) na sourozence.

(2) Podmínkou je, aby osoba, na kterou práva přecházejí, byla státně a národně spolehlivá a ze zákonného nebo mravního nároku svou výživou převážně odkázána na účastníka národního boje za osvobození. Výjimku, pokud jde o národní spolehlivost, může povoliti ze závažných důvodů ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(3) Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou vyjmenovány za písm. a) až c) a uvnitř tohoto pořadí mezi dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v pořadí od nejstaršího.

(1) Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit některé z práv podle §§ 3 a 4 pro svou invaliditu, která je alespoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí v národním boji za osvobození, platí ustanovení předchozího paragrafu obdobně pro osoby tam uvedené.

(2) Tytéž osoby mohou za nezvěstné účastníky národního boje za osvobození prozatím uplatnit práva, příslušející takovým účastníkům podle § 3 a 4.

(1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.

(2) Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její účasti na národním boji za osvobození a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení oprávněné osobě na její žádost ministerstvo národní obrany; u účastníků zahraničního boje za osvobození stane se tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, a u účastníků domácího boje za osvobození v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa uvedená v §§ 3 a 4, písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení služebního místa příslušné kategorie, nebo vůbec místa podle ustanovení §§ 3 a 4, písm. a) a b) tohoto zákona, s výjimkou úlev, plynoucích z jeho ustanovení.

(2) Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným vyšším předběžným vzděláním, než podává obecná škola, stačí i přijímací zkouška ze znalosti čtení, psaní a počtů v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.

(3) Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za osvobození v československé armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém služebním poměru. Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěná osoba po předepsané praxi zkoušce doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany.

(4) Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí pro účastníky národního boje za osvobození.

(1) Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 4, písm. c), d) a e) se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti nebo pro podání průkazu věcných znalostí k nastoupení živnosti zkracuje, a to

a) při živnostech u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými předpisy, na dobu rovnající se alespoň polovině doby předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti,

b) při živnostech, u nichž je zákonnými předpisy doba výcviku stanovena v určitých časových mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině nejnižší časové hranice výcviku,

c) při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu odpovídající polovině doby výcviku obvykle požadované.

(2) Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i praxe ve vojenských dílnách a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů vůbec, pokládají se za rovnocenné výcviku v příslušné živnosti.

(3) Nepodá-li uchazeč o živnostenské oprávnění průkaz alespoň o dvouletém učení, může příslušný živnostenský úřad požadovat kromě dokladů o výcviku (zaměstnání, činnosti) předložení průkazu o úspěšném absolvování kursů nebo o úspěšném složení zvláštní zkoušky. Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem národní obrany vyhláškou v Úředním listě.

(4) Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují:

1. pro koncesované živnosti stavební,

2. pro živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,

3. pro živnost elektrotechnickou,

4. pro živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů,

5. pro živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxydem a chlorpikrinem,

6. pro živnost zubotechnickou.

(5) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo vnitřního obchodu prominout účastníkům národního boje za osvobození, kteří nevyhovují podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.