Podepsaní navrhují: Ústavodárné
Národní shromáždění račiž
se usnésti:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Radioelektrickým zařízením podle
tohoto zákona jsou jednak úplné vysílací
nebo přijímací radioelektrické stanice,
jednak takové zpravidla jen účelům
radiokomunikací sloužící součástky,
které budou vyjmenovány ve vládním
nařízení.
(2) Vysílací a přijímací stanice
platí za úplné i tehdy, jestliže jednotlivé
nahraditelné nebo spojovací součástky
ještě chybějí nebo byly odstraněny,
pokud v nich je aspoň některá ze součástek
vyjmenovaných ve vládním nařízení
podle odstavce 1.
(3) Radiokomunikacemi jest rozuměti radioelektrické
prostředkování zpráv, obrazů,
zvuků či znamení, zejména pro praktickou
radiotelegrafii, radiofonii, rozhlas, radioelektrický přenos
obrazů a pro televisi.
(1) Výroba, prodej a opravy radioelektrických zařízení
provozované po živnostensku, jsou živnosti koncesované.
(2) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení
podle tohoto zákona zahrnuje v sobě též
koncesi k prodeji a opravám těchto zařízení.
Koncesi k výrobě radioelektrických zařízení
uděluje ministerstvo průmyslu po slyšení
ministerstva pošt, koncesi k prodeji a opravám radioelektrických
zařízení Zemský národní
výbor.
(1) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení
může býti udělena žadateli majícímu
trvalé bydliště v republice Československé
po předložení průkazu odborné
způsobilosti:
1. Vysvědčení o úspěšně
vykonané druhé státní zkoušce
oboru elektrického inženýrství na vysoké
škole technické a osvědčením
o nejméně jednoročním odborném
zaměstnání v technické službě
podniku pro výrobu radioelektrických zařízení
nebo
2. vysvědčením o úspěšně
vykonané zkoušce (zkouškách) učitelské
způsobilosti pro střední školy z fysiky
jako předmětu hlavního nebo diplomem o doktorátu
z přírodních věd z oborů fysiky
a osvědčením o nejméně osmnáctiměsíčním
odborném zaměstnání v technické
službě podniku pro výrobu radioelektrických
zařízení nebo
3. vysvědčením uvedeným pod č.
1, absolutoriem učebního kursu pro radiotechniku
při českém vysokém učení
technickém v Praze a osvědčením o
nejméně šestiměsíčním
odborném zaměstnání v technické
službě podniku pro výrobu radioelektrických
zařízení nebo
4. vysvědčením (diplomem) uvedeným
pod č. 2 absolutoriem učebního kursu pro
radiotechniku při českém vysokém učení
technickém v Praze a osvědčením o
nejméně jednoročním odborném
zaměstnání v technické službě
podniku pro výrobu radioelektrických zařízení
nebo
5. vysvědčením o úspěšně
vykonané zkoušce dospělosti na vyšší
průmyslové škole (elektrotechnickém
oddělení) a osvědčením o nejméně
tříletém odborném zaměstnání
v technické službě podniku pro výrobu
radioelektrických zařízení nebo
6. vysvědčením o úspěšném
absolvování mistrovské školy průmyslové
(elektrotechnického oddělení) a osvědčením
o nejméně pětiletém odborném
zaměstnání v technické službě
podniku pro výrobu radioelektrických zařízení.
(2) Vysvědčení o studiích vykonaných
na cizozemských učilištích platí,
jsou-li nostrifikována.
(3) V případech zvláštního zřetele
hodných může ministerstvo průmyslu,
v dohodě s ministerstvem školství, ministerstvem
pošt a ministerstvem techniky uznati za dostatečný
i jiný průkaz odborné způsobilosti
k získání koncese k výrobě
radioelektrických zařízení, nežli
jest uvedeno v předcházejících odstavcích,
prokáže-li žadatel, že jeho odborná
způsobilost jest jak co do odborného vzdělání,
tak i co do praktické činnosti aspoň rovnocenná
odborné způsobilosti předepsané pro
koncesi k výrobě radioelektrických zařízení
podle tohoto zákona.
(1) Koncese k prodeji radioelektrických zařízení
mohou býti uděleny žadateli majícímu
trvalé bydliště v republice Československé
po předložení průkazu odborné
způsobilosti:
vysvědčením o absolvování nejméně
nižší střední školy nebo jednoročního
učebního běhu spojeného s měšťanskou
školou,
osvědčením o tříleté
učební době v podniku pro prodej radioelektrických
zařízení a pětiletém nepřetržitém
zaměstnání v takovém podniku.
(2) Osoba způsobilá k nabytí koncese k výrobě
(§ 4) je způsobilá též k nabytí
koncese k jejich prodeji.
(1) Koncese k opravám radioelektrických zařízení
může být udělena žadateli majícímu
trvalé bydliště v republice Československé
po předložení průkazu odborné
způsobilosti:
1. výučním vysvědčením
z technické služby podniku pro výrobu nebo
opravy radioelektrických zařízení
a osvědčením o nejméně tříletém
odborném pomocnickém zaměstnání
v technické službě takového podniku,
2. pokud jde o elektromechaniky a koncesované elektrotechniky,
vysvědčením o úspěšně
vykonané odborné zkoušce, o níž
podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(2) Osoba způsobilá k nabytí koncese k výrobě
radioelektrických zařízení (§
4) je způsobilá též k nabytí
koncese k opravám radioelektrických zařízení.
(3) Stavěti po živnostensku anteny a prováděti
jiné práce spojené s instalací radioelektrických
stanic přijímacích jsou oprávněni
jen ti, kdož mají koncese k výrobě nebo
opravám radioelektrických zařízení,
jakož i elektromechanikové a koncesovaní elektrotechnikové.
Obchodníkům s radioelektrickými zařízeními
(§ 6) může zemský národní
výbor uděliti povolení (licenci) k provádění
instalací radioelektrických stanic přijímacích
a ke stavbě anten, které nekřižují
jiné silnoproudé nebo slaboproudé elektrické
vedení, jestliže složí odbornou zkoušku,
jejíž podrobnosti stanoví vládní
nařízení.
(4) Podrobnosti o tom, co sluší rozuměti opravami
a instalací radioelektrických stanic přijímacích
ve smyslu tohoto nařízení, stanoví
vládní nařízení.
(1) Koncese k výrobě radioelektrických zařízení
nemůže býti udělena cizincům.
(2) Koncese k prodeji nebo opravám radioelektrických
zařízení může býti udělena
cizincům jen za podmínek stanovených v §
8 živnostenského řádu.
(3) Dispens od průkazu způsobilosti kromě
případů uvedených v § 4, odst.
3 a § 6, odst. 2 jest nepřípustná.
(4) Náměstka (obchodvedoucího) a pachtýře
v živnostech podle § 2 tohoto nařízení
schvaluje koncesní úřad.
(1) Veřejné obchodní společnosti,
komanditní společnosti a komanditní společnosti
na akcie mohou nabýti koncese podle § 2,
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) mají-li všichni společníci bydliště
v republice Československé,
c) vyhovují-li všichni společníci podmínkám
§ 7, odst. 1 nebo 2, podle toho, o jakou koncesi jde a jsou-li
spolehliví,
d) pokud jde o komanditní společnosti na akcie,
jsou-li akcie aspoň z většiny 60% v rukou domácích.
(2) Akciové společnosti, společnosti s ručením
omezeným a výdělková a hospodářská
společenstva mohou nabýti koncese podle § 2,
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) jsou-li alespoň dvě třetiny představenstva
státními příslušníky republiky
Československé a mají-li bydliště
v republice Československé,
c) jsou-li všichni členové představenstva
osoby spolehlivé,
d) jsou-li akcie nebo jiné společenské podíly
aspoň z většiny 60% v rukou domácích,
e) pokud jde o akciové společnosti, zní-li
aspoň 60% akcií na jméno.
(3) Jiné společnosti a právnické osoby
s výjimkou státu - nemohou nabýti živnostenského
oprávnění podle § 2.
(1) Při udělení koncese k výrobě
radioelektrických zařízení budiž
koncesním úřadem přihlíženo
též k všeobecnému průmyslu touto
výrobou se zabývajícího, jakož
i k všeobecným hospodářským poměrům
a potřebám obecenstva.
(2) Při udělení koncese k prodeji radioelektrických
zařízení je koncesní úřad
povinen zkoumati vedle ostatních náležitostí
též okolnost, je-li pro udělení nové
koncese dána místní potřeba. Před
rozhodnutím budiž dána příslušné
odborné hospodářské organisaci možnost,
aby se o místní potřebě do jednoho
měsíce vyjádřila. Bližší
směrnice ohledně místní potřeby
budou stanoveny vládním nařízením.
(1) Osobě, která byla pravoplatně odsouzena
pro některý trestný čin uvedený
v § 5 živnostenského řádu, pro
trestný čin proti tomuto nařízení
nebo proti zákonu ze dne 23. března 1923, č.
60 Sb. z. a n. o telegrafech, nebo proti zákonu ze dne
20. prosince 1923, č. 9 Sb. z. a n. z roku 1924, kterým
se upravuje výroba, prodej a přechovávání
radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení,
jakož i dovoz jejich z ciziny, může úřad
odepříti udělení koncese podle §
2, jestliže hledíc k osobě žadatele a
ke spáchanému trestnímu činu, jakož
i ke zvláštní povaze živnosti byla by
obava z jejího zneužití.
(2) Společnostem a společenstvům výdělkovým
a hospodářským v § 8, odst. 1 a 2 může
odepříti úřad udělení
koncese podle § 2, jestliže některý společník
společnosti uvedené v § 8, odst. 1 nebo některý
člen představenstva společnosti nebo společenstva
uvedených v § 8, odst. 1 a 2 nebo zástupce
zřízený podle ustanovení živnostenského
řádu byl pravoplatně odsouzen pro trestný
čin uvedený v předchozím odstavci
a jestliže nehledíc k osobě pachatele a ke
spáchanému trestnému činu, jakož
i ke zvláštní povaze živnosti byla by
obava z jejího zneužití.
(3) Udělení koncesí podle tohoto nařízení
může koncesní úřad odepříti
i bez udání důvodů.
(1) Žádost o udělení koncese k prodeji
a k opravám radioelektrických zařízení
musí kromě obecných náležitostí
obsahovati přesné označení a popis
provozních místností a skladů.
(2) Hodlá-li žadatel o výrobní koncesi
použíti i svého práva k zařízení
prodejny v drobném, musí svoji žádost
o udělení koncese k výrobě doložiti
označením prodejních místností
a skladů tak, jak jest to předepsáno při
žádosti o koncesi k prodeji.
(1) Provozovny živnosti na výrobu radioelektrických
zařízení, jejich změny nebo rozšíření
schvaluje ministerstvo průmyslu nebo pověří
podřízený úřad, aby je schválil
jejich jménem.
(2) K žádosti o toto schválení jest
připojiti trojmo:
a) situační a polohopisné plány provozovny
a jejího okolí;
b) plány stavební, konstruktivní a disposiční;
c) popis provozovny, způsobu stavby, jejího vnitřního
zařízení a technicko-organisačního
pracovního postupu v dílně.
(3) Při zřizování živnostenské
provozovny v požárním obvodu dráhy jest
nutno předložiti čtyři, a jde-li o provozovnu
na pozemku dráhy, šest výtisků výše
uvedených dokladů.
(4) K uskladňování radioelektrických
zařízení ve zvláštních
skladištích nebo k jejich vystavováním
mimo hlavní nebo pobočný závod k účelům
živnostenským potřebuje ten, kdo má
koncesi podle tohoto nařízení, zvláštní
povolení, které uděluje zemský národní
výbor.
Koncese k výrobě, prodeji nebo opravám radioelektrických
zařízení zaniká
a) zemře-li nebo zanikne-li osoba oprávněná;
úmrtí nebo zánik osoby oprávněné
buďtež jejími právními zástupci
nebo řádnými zástupci oznámeny
zemskému národnímu výboru do 15 dnů
od té doby, kdy se o úmrtí nebo zániku
osoby oprávněné dověděli,
b) vzdá-li se jí osoba oprávněná.
(1) Koncese k výrobě, prodeji nebo opravám
radioelektrických zařízení může
býti koncesním úřadem odňata:
a) nastane-li nebo vyjde-li dodatečně na jevo okolnost,
pro kterou by podle ustanovení tohoto zákona nebo
ustanovení živnostenského řádu
již od počátku bylo vyloučeno koncesi
uděliti, nebo která by byla důvodem pro odepření
koncese; změna okolností uvedených v §
9 není důvodem pro odnětí koncese;
b) nebylo-li s výrobou do 12 měsíců,
s opravami nebo prodejem do 6 měsíců po udělení
koncese započato, nebo bylo-li provozování
výroby později po dobu 2 roků, prodeje nebo
oprav po dobu 1 roku přerušeno;
c) byla-li osoba oprávněná pravoplatně
odsouzena pro některý trestný čin
v § 10, odst. 1 tohoto zákona uvedený a byla-li
by za daných okolností obava ze zneužití
živnosti.
(2) Byla-li koncese k výrobě, prodeji nebo opravám
odňata, musí být výroba, prodej nebo
provádění oprav v takovém podniku
zastaveny ve lhůtě, kterou určí úřad
příslušný k odnětí koncese.
Osoby oprávněné k živnostenské
výrobě radioelektrických zařízení
mohou vyráběti, osoby oprávněné
k živnostenskému prodeji uvedených zařízení
mohou prodávati, osoby oprávněné k
živnostenským opravám těchto zařízení
opravovati bez újmy práv jiných živností,
kromě radioelektrických zařízení
podle § 1, odst. 1, též zařízení
a součástky, které mají sloužiti
jako podstatná součást radioelektrických
stanic nebo jejich příslušenství, i
když nejde o součástky vypočtené
ve vládním nařízení podle §
1, odst. 1, a nemusí si opatřovati příslušná
živnostenská oprávnění.
(1) Kdo bez koncese (povolení) po živnostensku vyrábí,
prodává nebo opravuje radioelektrická zařízení,
bude, nejde-li o čin soudně trestný, potrestán
zemským národním výborem pokutou do
20.000 Kčs nebo vězením do dvou měsíců.
Byla-li uložena pokuta, buď pro případ
její nedobytnosti uložen zároveň náhradní
trest vězení podle míry zavinění
do dvou měsíců.
(2) Kdo bez povolení ministerstva pošt vyžadovaného
zákonem č. 60/1923 Sb. z. a n. zřídí
nebo provozuje přijímací stanici radioelektrickou,
bude potrestán zemským národním výborem,
nejde-li o čin soudně trestný, pokutou do
10.000 Kčs nebo vězením do jednoho měsíce.
Byla-li uložena pokuta, buď pro případ
její nedobytnosti uložen zároveň náhradní
trest vězení podle míry zavinění
do jednoho měsíce. Ustanovení § 19 uvedeného
zákona o telegrafech nelze zde použíti.
(3) Tresty uvedenými v odstavci 2) trestá zemský
národní výbor, nejde-li o čin soudně
trestný, též ostatní přestupky
tohoto zákona a předpisů na jeho základě
vydaných.
(4) Trest pokuty a vězení může býti
uložen též současně. Byl-li vedle
pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest
na svobodě spolu s náhradním trestem vězení
převyšovati nejvyšší mez sazby trestu
na svobodě. Postihuje-li podle tohoto zákona povinnost
jednati určitým způsobem nebo něco
opomenouti osobu právnickou nebo jiný soubor osob,
uloží se při postoupení této
povinnosti trest orgánům, jež jsou podle právních
předpisů povolány je zastupovati. Skládá-li
se tento orgán z několika fysických osob,
má právo, a na vyzvání úřadu
povinnost, ustanoviti za sebe jednu nebo více svéprávných
osob, které jsou pak odpovědny za zachování
předpisů všechny fysické osoby, z nichž
se orgán skládá, leč by dokázaly,
že nepřivodily trestné jednání.
Právnické osoby a jiné soubory osob ručí
však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným
za pokuty uložené odpovědným orgánům
a zástupcům.
(5) O potrestání buď ihned podána zpráva
úřadu, který koncesi (povolení) udělil.
Při odsouzení za čin trestný podle
§ 18 může úřad prohlásiti
radioelektrické zařízení, které
bylo předmětem trestného činu, za
propadlé ve prospěch státu, náleží-li
vinníkovi nebo jiné osobě, která zaviněně
přispěla k spáchání činu.
Takový výrok učiní úřad
zejména tehdy, je-li odůvodněna obava, že
radioelektrického zařízení bude znova
použito k trestnému činu.
(1) Elektromechanikové a koncesovaní elektrotechnikové,
kteří v době nabytí účinnosti
tohoto zákona provozují svoji živnost již
nejméně 10 let, mohou nabýti koncese k výrobě
radioelektrických zařízení, podají-li
průkaz odborné způsobilosti:
1. osvědčením o nejméně tříletém
odborném zaměstnání v technické
službě podniku pro výrobu radioelektrických
zařízení nebo
2. vysvědčením o úspěšně
vykonané odborné zkoušce, o níž
podrobnosti stanoví vládní nařízení.
Toto vysvědčení nahrazuje však předepsaný
průkaz způsobilosti jen tenkráte, byla-li
žádost o složení zkoušky podána
nejpozději do 1 roku, počínajíc dnem
účinnosti tohoto zákona.
(2) Od průkazu způsobilosti předepsaného
pro získání koncese k opravám radioelektrických
zařízení (§ 6, odst. 1 a 2) jsou osvobozeni:
a) obchodníci radioelektrickými zařízeními,
kteří v době nabytí účinnosti
tohoto zákona provozují živnost již 10
let a prokáží před kontrolní
komisí, složenou ze zástupců ústředních
korporací elektrotechniků, mechaniků a radiových
obchodníků, že opravy prováděli
již před 15. březnem 1939 a jsou pro provádění
oprav náležitě dílensky vybaveni;
b) koncesovaní elektrotechnikové a elektromechanikové,
kteří v době nabytí účinnosti
tohoto zákona provozují svoji živnost již
10 let a kromě toho nabyli koncese k prodeji radioelektrických
zařízení přijímacích
před 15. březnem 1939.
Oprávnění úředně autorisovaných
civilních inženýrů pro elektrotechniku
nejsou tímto zákonem dotčena. Ti mohou vykonávati
příslušná oprávnění
na základě své autorisace na oznámení
příslušným úřadům,
jsou však podrobeni ostatním ustanovením tohoto
zákona s výjimkou oddílu 1 - 2 hlavy II.
Dále jsou povinni, hodlají-li se zabývati
výrobou radioelektrických zařízení,
prokázati nejméně jednoroční
odborné zaměstnání v technické
službě podniku pro výrobu radioelektrických
zařízení.
Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno,
platí pro živnosti podle tohoto zákona ustanovení
živnostenského řádu.
(1) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
pozbývají platnosti veškerá ustanovení
jemu odporující, zejména zákon č.
9/1924 Sb. z. a n., dále ustanovení § 5, odst.
2 první věty, § 6, odst. 2, písm. a)
a § 18, odst. 4 zákona č. 60/1923 Sb. z. a
n.
(2) Oprávnění nabytá podle zákona
č. 9/1924 Sb. zůstávají nedotčena,
jejich výkon však podléhá ustanovení
tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti
30 dní po vyhlášení; provedou jej ministr
průmyslu a ministr vnitřního obchodu v dohodě
se zúčastněnými ministry.
Zákon ze dne 20. prosince 1923, č. 9 Sb. z. a n.
z roku 1924, kterým se upravuje výroba, prodej a
přechovávání radiotelegrafních
a radiotelefonních zařízení, jakož
i dovoz jejich z ciziny, byl vydán v době, kdy radiotelegrafie
a zejména radiotelefonie byly v začátcích.
Nebylo na příklad žádné vysílací
rozhlasové stanice, nebyly žádné výrobny
radiových zařízení a nebyly proto
také zkušenosti. V době, která od vydání
zákona uplynula, byly získány zkušenosti,
které mluví pro to, aby základní ustanovení
uvedeného zákona byla změněna. Průběhem
času i s rozvojem uvedeného oboru objevily se při
provádění zákona v úřední
praxi jeho četné nedostatky a mezery. Praxe pak,
která musela přihlížeti k hospodářským
potřebám veřejnosti, byla nucena určitým
způsobem, třeba mimo výslovně ustanovení
zákona, tedy praeter legem, tyto mezery vyplňovati.
Jestliže již dříve se jevila nutná
potřeba brzké novelisace zákona č.
9/1924, jeví se legislativní úprava této
materie tím naléhavější, kdy
kompetence, která byla podle uvedeného zákona
soustředěna výhradně v rukou ministerstva
obchodu, byla později vládními nařízeními
č. 149 a 151/1936 Sb. z. a n. přenesena na úřady
zemské resp. okresní. Před vydáním
vedených vládních nařízení
mělo totiž ministerstvo obchodu, rozhodujíc
za spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů,
možnost tvořiti si jednotnou praxi, uvedeným
přesunem je však situace značně zhoršena
potud, že každý jednotlivý zemský
resp. okresní národní výbor, jsa v
prvé řadě sám povolán samostatně
a nezávisle vykládati zákon č. 9/1924,
který je značně nejasný, vytvoří
si pro svůj úřední obvod praxi svoji,
odlišnou případně od praxe ostatních
zemských nebo okresních národních
výborů. Zde nutno poukázati zejména
na to, že podnikání v oboru radiových
zařízení nepodléhalo předpisům
živnostenského řádu a že proto
řešení celé řady otázek,
které zákon č. 9/24 neupravoval, jako na
př. vdovské právo, pobočné
závody atd., činilo v praxi značné
potíže. Nyní se podřazuje tento obor
podnikání předpisům živnostenského
řádu, takže je tím mnoho sporných
a nevyřešených otázek vyjasněno.
Systém osnovy jest značně odlišný
od systému dosavadního zákona. Úprava
živnostenského podnikání (výroba,
prodej, opravy a pod.) byla úplně oddělena
od ustanovení trestních. Ustanovení o dovozu
radioelektrických zařízení obsažená
v platných ustanoveních zákona č.
9/1924 Sb. z. a n. a ve vládním nařízení
č. 152/1934 Sb. z. a n., nebyla převzata do ustanovení
tohoto zákona a prováděcího nařízení,
a to zejména z toho důvodu, že úprava
dovozu nepatří systematicky do této osnovy.
Tím má býti též docíleno
oproti dosavadnímu zákonu mnohem větší
jasnosti a přehlednosti.
K jednotlivým paragrafům osnovy se poznamenavá
toto:
Pojem "radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení",
jehož používá zákon č. 9/1924
Sb. z. a n., byl nahrazen v osnově v důsledku nové
mezinárodní terminologie pojmem "zařízení
radioelektrická".
Nedostatkem dosud platného zákona bylo, že
pojem radiotelegrafních a radiotelefonních (nyní
radioelektrických) zařízení nebyl
v něm ani přímo definován. Nová
osnova praví, že radioelektrickým zařízením
jest rozuměti jednak úplné vysílací
nebo přijímací radioelektrické stanice,
jednak takové zpravidla jen k účelům
radiokomunikací sloužící součástky,
které budou vyjmenovány ve vládním
nařízení. Vyjmenovati je přímo
v zákoně se nedoporučuje z toho důvodu,
že pojem radioelektrických zařízení,
vyjímajíc úplné vysílací
nebo přijímací stanice, podléhá
značným změnám podle technického
vývoje radiotechniky. Byla proto volena forma vládního
nařízení prováděcího,
která umožňuje rychlou změnu ve výpočtu
zařízení podle pokroku a rozvoje radiotechnické
vědy. Ačkoliv se bližší precisování
pojmu "součástky" ponechává
prováděcímu nařízení,
přece bylo nutno, aby již v této osnově
byly z tohoto pojmu vyloučeny předměty ("zpravidla"),
které připouštějí též
jiné použití než výlučně
k účelům radiokomunikací, na
př. sluchátka, nízkofrekventní transformátory,
nízkofrekventní zesilovače a podobně.
Důležité je ustanovení 2. odstavce tohoto
paragrafu, že vysílací a přijímací
stanice platí za úplné i tehdy, jestliže
jednotlivé nahraditelné nebo spojovací součástky
ještě chybějí nebo byly odstraněny.
Toto ustanovení má znemožniti obcházení
nařízení tím, že by nebyly v
některých případech do přijímacích
nebo vysílacích zařízení v
normální čas montovány nebo že
by zase v jiných případech byly z přijímačů
nebo vysilačů odstraňovány součástky,
bez kterých takové zařízení
nemůže býti považováno za úplné
nebo bez kterých ze zařízení úplného
stává se zařízení neúplné.