Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1946.

1. zasedání.

62.

Vládní návrh,

kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi vládou Československé republiky a vládou Svazu Sovětských Socialistických Republik o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících ve Svazu Sovětských Socialistických Republik na území bývalé Volyňské gubernie, a československých občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, žijících na území Československa, podepsané v Moskvě dne 10. července 1946.

Návrh usnesení.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dohodou mezi vládou Československé republiky a vládou Svazu Sovětských Socialistických Republik o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících ve Svazu Sovětských Socialistických Republik na území bývalé Volyňské gubernie, a československých občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, žijících na území Československa, která byla podepsána v Moskvě dne 10. července 1946.

Důvodová zpráva.

Potomci českých vystěhovalců, kteří v minulém století opustili svou vlast, aby se osídlili na území bývalé Volyňské gubernie nikdy nezapomněli svůj mateřský jazyk ani na svou vlast.

Z jich celkového počtu odhadovaného v přítomné době na 35 - 40.000 osob se ve II. světové válce 12.000 přihlásilo do řad ve Svazu Sovětských Socialistických Republik se tvořícího československého vojska, které bok po boku slavné Rudé armády bojovalo za osvobození své staré vlasti od sveřepého utlačovatele.

Z těchto borců za svobodu Československé republiky položilo 4.000 Volyňských Čechů své životy v tomto zápase a kolem 1.000 z nich v důsledku svých utrpěných těžkých zranění jsou válečnými invalidy a stali se práce zcela neschopnými.

Volyňští Češi, příslušníci armády generála Svobody, nynějšího ministra národní obrany, se pokryli nesmrtelnou slávou a svým statečným postojem v těžkých dobách se ukázali býti důstojnými syny své staré vlasti a obnovili svými hrdinskými činy starou slávu českých dějin.

Tito stateční synové českého národa projevili ještě během bojových akcí přání vrátiti se se svými rodinnými příslušníky do staré vlasti.

K těmto se připojili i ostatní Volyňští Češi, kteří pro pokročilý věk aneb z jiných důvodů do československého vojska ve Svazu Sovětských Socialistických Republik nevstoupili a žádali, aby i jim byl umožněn návrat do vlasti.

Ve vzácném porozumění pro tyto vojáky a pro ostatní Volyňské Čechy, mezi nimiž jest veliký počet pozůstalých rodinných příslušníků po padlých československých vojínech, představitelé Sovětské vlády vyslovili souhlas s navrženým přestěhováním a projevili ochotu tento transfer obyvatelstva české národnosti z bývalé Volyňské gubernie do Československé republiky podporovati.

Jednání, ke kterému byly zahájeny přípravné kroky v Moskvě již v červnu minulého roku při návštěvě československé vládní delegace, bylo vzhledem ke komplikovanosti otázek, které bylo vyřešiti zdlouhavé a teprve dne 10. července 1946 dochází ku podpisu dohody mezi vládou Československé republiky a Svazu Sovětských Socialistických Republik o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících ve Svazu Sovětských Socialistických Republik na území bývalé Volyňské gubernie a československých občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, žijících na území Československa.

Jak z označení této dohody vyplývá, jde o smlouvu dvojstrannou, třebaže počet československých státních občanů národnosti ukrajinské, ruské aneb běloruské na československém území bude pravděpodobně daleko menší a nikdy nedosáhne odhadovaného počtu 35 - 40.000 Volyňských Čechů.

Rovněž z charakteru zaměstnání příštích optantů pro Svaz Sovětských Socialistických Republik v Československé republice jest v principu jiný než jest tomu u Čechů, usedlých v bývalé Volyňské gubernii, kteří tvoří ve své velké většině zemědělské obyvatelstvo této oblasti, které si získalo velikých zásluh o hospodářský rozkvět tohoto území.

Volyňští se proslavili zejména pěstováním chmele a vzorným vedením svých zemědělských, někdy značně rozlehlých usedlostí, jichž odhadní hodnota jest značná.

Tím jest dán neobyčejný hospodářský význam těchto majetků, které podle platného sovětského zákonodárství přešly do vlastnictví Svazu Sovětských Socialistických Republik. Nejsou a nebudou proto Volyňským Čechům ve Svazu Sovětských Socialistických Republik poskytovány náhrady za polnosti atd. podle ustanovení statě 18 prvý odstavec.

Nemovitý majetek městský byl rovněž sestátněn, kdežto za budovy hospodářské a obytné, jakož i movitý majetek, zanechávaný přestěhovalci na území Svazu Sovětských Socialistických Republik bude poskytována náhrada (viz stať 18 prvý odstavec dohody) podle pojistné jich hodnoty resp. podle jejího zjištění odhadem zástupců obou smluvních stran.

Poněvadž ze Svazu Sovětských Socialistických Republik podle ustanovení statě 16 lze vyvézti přestěhovalcům jen 1000 rublů resp. její protihodnotu Kčs 10.000.- a jiné předměty (viz stať 16 dohody), má býti ostatní movitý majetek a cennosti přestěhovalců podle této dohody pojat do zvláštních seznamů, sestavovaných za účasti zástupců obou smluvních stran (stať 17).

Veliké oběti na životech, které Volyňští Češi myšlence československé a osvobození naší republiky od nacistických okupantů přinesli, zavazuje Československou republiku a byly proto také akceptovány touto dohodou stipulovaná různá ustanovení, pojatá do jejího textu ve prospěch Volyňských přestěhovalců.

Aby bylo umožněno přijetí jednotlivých ustanovení dohody, bylo sjednáno se zástupci Volyňských Čechů, že se tito zříkají hospodářských výhod jim takto zaručovaných již proto, že hospodářské osídlení v Českých zemích pro jich krajany jest zajištěno, takže Volyňští navrátilci podle svého vyjádření této pomoci více ani nepotřebují.

Jde o ustanovení povahy hospodářské, pojaté do statě 14 - úlevy pro placení daní a dávek, náhrada za úrodu a za osev.

Tato ustanovení hospodářské povahy při projednávání se zúčastněnými ministerstvy narazila na jich nesouhlas, který byl potom překonán vzhledem ku zmíněnému již prohlášení zástupců Volyňských Čechů.

Rovněž se sovětské strany byly učiněny určité - proti znění původního sovětského protinávrhu - ústupky jak z textu citovaných statí v původním znění dohody, podepsané v Moskvě dne 10. července 1946 jasně vyplývá.

Dohoda vešla v platnost dnem podpisu, tedy dne 10. července 1946.

Smíšená komise sovětsko-československá v Moskvě, zřízená podle ustanovení statě 3, zahájí spolu s hlavním zmocněncem v Lucku několika (8) rayonovými zmocněnci stať 4 na území bývalé Volyňské gubernie činnost ve Svazu Sovětských Socialistických Republik.

Podle této analogie bude současně přikročeno ku přípravám stejné akce, t. j. ku provádění opce a přestěhování československých státních občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti na území Československé republiky.

Předkládajíc ústavodárnému Národnímu shromáždění tento návrh, projevuje vláda Československé republiky přání, aby byl projednán výborem zahraničním a sociálně-politickým. Opis dohody s přílohami 1 - 4 v obojím původním znění je připojen.

V Praze dne 30. srpna 1946.

Předseda vlády:

Klement Gottwald v. r.

Dohoda

MEZI VLÁDOU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK O PRÁVU OPCE, A VZÁJEMNÉHO PŘESÍDLENÍ OBČANŮ ČESKÉ A SLOVENSKÉ NÁRODNOSTI ŽIJÍCÍCH V SSSR NA ÚZEMÍ BÝVALÉ VOLYŇSKÉ GUBERNIE A ČESKOSLOVENSKÝCH OBČANŮ NÁRODNOSTI UKRAJINSKÉ, RUSKÉ A BĚLORUSKÉ ŽIJÍCÍCH NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA.

VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

A

VLÁDA SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK

dohodly se navzájem o následujícím:

Článek 1.

Vláda Československé republiky poskytuje československým občanům ukrajinské, ruské a běloruské národnosti žijícím na území Československa právo optovati sovětské občanství a přesídliti do SSSR.

Vláda Svazu Sovětských Socialistických Republik dává souhlas poskytnouti sovětským občanům české a slovenské národnosti žijícím na území bývalé Volyňské gubernie právo optovati československé občanství a přesídliti do Československa.

Článek 2.

Vzájemný přechod do československého a sovětského občanství a přesídlení s území jednoho na území druhého z uvedených států všech občanů uvedených výše má se uskutečňovati na základě úplné dobrovolnosti.

Článek 3.

V snaze přispěti k praktickému uskutečnění podmínek této dohody a ke kontrole správného jejího vyplnění dohodly se smluvní strany zříditi Smíšenou československo-sovětskou komisi s místem stálého sídla v Moskvě. Komisi tvoří šest členů jmenovaných ve lhůtě 15 dnů ode dne podpisu této Dohody oběma vládami po třech členech s každé strany. Vedoucí československé a sovětské delegace jsou předsedy Komise. Oba předsedové střídavě předsedají zasedání Komise.

Článek 4.

Každá ze smluvních stran jmenuje na území druhé strany, jednoho Hlavního plnomocníka. Druhá strana v témž místě jmenuje svého Hlavního zástupce. Hlavní plnomocník a Hlavní zástupce mají po jednom náměstku a jmenují zase své Rayonní plnomocníky a Rayonní zástupce v místech, jichž seznam bude stanoven Smíšenou československo-sovětskou komisí.

Hlavní plnomocník i Hlavní zástupce mohou míti nutný počet znalců a pomocného technického personálu, celkem ne více než 20 osob pro každého.

Rayonní plnomocníci a Rayonní zástupci, v počtu ne více než 10 (deset) s každé strany, jsou jmenováni každý s jedním náměstkem a s osobami pomocného personálu pro každého.

Sídlem Hlavních plnomocníků budou: na území Československa - Praha, na území SSSR - Luck.

Článek 5.

V okruh činnosti Hlavních plnomocníků a Hlavních zástupců patří:

a) zjištění počtu a místa pobytu a též přezkoumání národnosti osob, uvedených v článku prvém této Dohody;

b) kontrola sbírání žádostí a přijímání žádostí od osob chtějících optovati československé nebo sovětské občanství a přesídliti do Československa nebo do SSSR a též registrování těchto osob;

c) potvrzení seznamů těch, kteří přesídlují a rayonních plánů pro přesídlení;

d) řešení dalších praktických otázek, spojených s opcí a přesídlením, vzniklých z této Dohody.

Aby Hlavní plnomocníci mohli splniti své úkoly, dává se jim právo trvalého a nerušeného styku se svými nadřízenými orgány rozhlasem, telegrafem, poštou i prostřednictvím kurýrů.

Osobní doklady Hlavních plnomocníků a jejich náměstků, Rayonních plnomocníků a jejich náměstků a rovněž Hlavních zástupců budou vydávány zahraničními úřady obou Stran (vzorce příslušných dokladů jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 této Dohody).

Článek 6.

Do oboru činnosti Rayonních plnomocníků a Rayonních zástupců patří:

a) navzájem dohodnuté oficiální vyrozumění prostřednictvím místních orgánů tisku a za pomoci místních orgánů úředních všech osob uvedených v článku 1 této Dohody o možnosti a způsobu opce a přesídlení;

b) společný příjem písemných žádostí o přání optovati občanství příslušného státu a přesídliti, s doklady potvrzujícími osobní totožnost, dosavadní občanství, rodiště, stálé bydliště a též národnost osob podávajících žádosti;

c) registrace a sestavení seznamů optujících a přesídlujících a předkládání těchto seznamů na potvrzení Hlavním plnomocníkům a Hlavním zástupcům;

d) zpracování rayonních plánů přesídlení a řešení ostatních praktických otázek opce a přesídlení, ve shodě s instrukcemi Hlavních plnomocníků a Hlavních zástupců.

Článek 7.

V případě, že během práce při provádění opce a přesídlení podle této Dohody vzniknou sporné otázky, budou tyto otázky předloženy Rayonními plnomocníky a Zástupci k řešení ve vzájemném souhlasu příslušným Hlavním plnomocníkům a Hlavním zástupcům; nebude-li dosaženo souhlasu v těchto otázkách mezi uvedenými Hlavními zástupci a Hlavními plnomocníky, uvedené sporné otázky budou odevzdány na prozkoumání Smíšené československo-sovětské komisi.

Článek 8.

Smluvní strany zavazují se dáti do disposice Hlavních i Rayonních plnomocníků všechen materiál a nutné prostředky, způsobilé ulehčiti jim řešení jejich úkolů. Stejně zavazují se Smluvní strany zajistiti pokud možno rychlou součinnost svých státních i veřejných úřadů a orgánů samosprávy, aby se vyplnila tato Dohoda.

Smluvní strany ujednávají, že každá strana dá na svém území všem přesídlujícím bezplatně dopravní prostředky a nutnou obsluhu při jízdě na hranice.

Článek 9.

Osoby, které dosáhly věku 18 let a chtějí optovati československé a nebo sovětské občanství a přesídliti do Československa nebo do SSSR, podají o tom žádost písemnou formou, osobně nebo poštou, nejpozději 15. září 1946 Rayonním nebo Hlavním československým a sovětským plnomocníkům a zástupcům.

Žádosti o opci občanství budou odevzdány spolu se seznamy optujících prostřednictvím Hlavních plnomocníků příslušným vládním orgánům státu plnomocníkova, aby byla řešena otázka souhlasu s opcí a vjezdu v daný stát.

Současně se příslušnými Rayonními nebo Hlavními zástupci přijímají na posouzení žádosti občanů, optujících občanství druhého státu, o jejich přání vyjíti ze svého dosavadního občanství a vyjeti ze státu v souhlase s touto Dohodou.

Po tom, co Hlavní plnomocník obdrží oficiální písemné vyrozumění o souhlase příslušných úřadů svého státu o tom, že osoby, sepsané v seznamu optujících budou přijaty do občanství, tyto osoby budou vepsány do seznamu přesídlujících, při čemž potvrzení tohoto seznamu Hlavním plnomocníkem jedné strany a Hlavním zástupcem druhé strany jest dostatečným podkladem, aby se uskutečnilo přesídlení osob, uvedených v seznamech.

Článek 10.

Osobám optujícím občanství a přesídlujícím na základě této Dohody dává se právo vzíti s sebou při současném výjezdu své rodiny, při čemž jakožto členové rodin mohou býti přijati do občanství a přesídlení na základě přání vyjádřeného každým vzrostlým členem rodiny: žena, děti, matka, otec, vnuci, poručenci a chovanci a též jiní domácí příslušníci, pokud vedou společnou domácnost s evakuanty.

Dětem od 14 let věku přiznává se právo osobně vysloviti svoje přání, pokud jde o občanství a přesídlení.

Článek 11.

Při přesídlení mají být odtransportovány podle možnosti v prvé řadě členové rodin vojáků a velitelů československé armády a Rudé armády, kteří jsou již na území svých států a mají podle této Dohody právo vzíti s sebou svoje rodiny formou opce a přesídlení.

Kromě toho mají v prvé řadě právo na přesídlení vdovy a siroty po příslušnících československé a Rudé armády, kteří padli ve válce proti hitlerovskému Německu a jeho satelitům a též všichni nezpůsobilí k práci, nemocní, invalidé, osoby staré, osamocené ženy, děti ztrativší rodiče, osoby ve státním zaopatření a osoby, jejichž rodinní příslušníci jsou na území druhého státu.

Článek 12.

Při odevzdávání přesídlujících představitel státu vysílajícího odevzdá na potvrzení představiteli státu přijímajícího oficiální seznam osob, které jsou v transportě (seznam vyhotoven podle přiloženého vzorce - příloha č. 4). Každá ze stran vyrozumí podle možnosti včas pohraniční úřady o době, kdy transport takového druhu bude projížděti a kdy bude odevzdán.

Článek 13.

Československá vláda prohlašuje, že umístí a usadí přesídlující z SSSR do Československa do venkovských hospodářství v západních oblastech Československa.

Vláda SSSR prohlašuje, že zemědělci přesídlující z Československa do Sovětského Svazu budou podle svého přání rozmístění a přiděleni buď do kolchozních hospodářství nebo dostanou půdu k vedení samostatného hospodářství v rozsahu stanoveném předpisy o užívání půdy platnými v místě, kde se nově zařídí. Zemědělci, kteří se přesídlují na území SSSR i v případě, že neměli půdy v době evakuace, budou-li si přáti, dostanou půdu za všeobecných podmínek.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP