§ 65 obsahuje upravené ustanovení § 68 a § 71, odst. 2 nařízení, čímž se doplňuje obdobné ustanovení § 172 slov. zákona.

§ 66 sdružuje § 171 slov. zákona a §§ 74 a 75 nařízení. Nově připouští tento paragraf pro české země případy již upravené slovenským zákonem, zavádí pro Slovensko obdobné ustanovení § 75, odst. 2 nařízení a pro celé území státu možnost postupu důchodu pro členské příspěvky Družině československých válečných poškozenců, která je jedinou organisací válečných poškozenců. Čítá dnes asi 80.000 členů platících skutečně příspěvky a je uznávána ministerstvem ochrany práce a sociální péče za mluvčího válečných poškozenců. Poněvadž poškozenci druhé světové války a persekuce jsou většinou organisováni ve Svazu osvobozených politických vězňů, který má již v zemi České a Moravskoslezské 468 místních odboček, a ve Svazu národní revoluce, kteréžto organisace jsou vrcholné organisace pro účastníky národního odboje, a jejichž činnost nutno v zájmu státu podporovati, připouští se i ve prospěch těchto organisací postoupení důchodu pro příspěvky.

§ 67 obsahuje v podstatě ustanovení § 76 nařízení. Jeho oprávněnost prokázala prakse od roku 1942. Tak na př. bude možno řešiti tímto ustanovením případy, které se vyskytnou ojediněle, svou povahou patří mezi případy, na něž se osnova vztahuje, avšak které pro svou výjimečnost nemohou býti zachyceny normou. Někdy půjde i o zlepšení požitků, tak na př. nastala-li smrt za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. i) nebo j) tak krutým způsobem, že bylo by nespravedlivo nepostaviti pozůstalé na roveň pozůstalým po obětech koncentračních táborů.

§§ 68 a 69 přejímají ustanovení § 173 slov. zákona a rozšiřují tím ustanovení § 56, odst. 2 nařízení, čímž přejímají i ustanovení §§ 3 a 4 zákona č. 199/1919 Sb. Zároveň se určuje místní příslušnost úřadů podle zásady § 56, odst. 1 a 2 nařízení.

§ 70 se shoduje s ustanovením § 55, odst. 1 nařízení a § 174 slov. zákona.

§ 71 přejímá ustanovení §§ 56 a 58 nařízení a z části § 175 slov. zákona.

§ 72 obsahuje z části ustanovení § 175 slov. zákona a ustanovení § 57 nařízení se změnou, pokud jde o stanovení přihlašovací lhůty. Lhůta se stanoví vzhledem ke zkušenostem učiněným při přihláškách invalidů z první světové války na dva roky. Nutno počítati s tím, že v mnohých případech objeví se následky poškození zdraví teprve po delší době.

§ 73 upravuje ustanovení o lékařských prohlídkách, která jsou obsažena v § 179 slov, zákona a v § 61 nařízení.

§ 74 navazuje na § 179 slov. zákona a nahrazuje ustanovení vlád. nař, č. 181/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 192/1936 Sb. Další ustanovení cit. vlád. nařízení byla převzata do § 59, po př. § 60 osnovy.

§ 75 je obdobný § 176 slov zákona a přejímá ustanovení § 72 nařízení. Nové ustanovení je jednodušší než ustanovení § 176 slov. zákona, poněvadž neuvádějí se všeobecné náležitosti výměru správních úřadů, které jsou předepsány správním řízením.

§§ 76 a 77 jsou obdobné § 73 nařízení a nahrazují ustanovení §§ 177 a 178 slov. zákona způsobem zjednodušeným vzhledem k ustanovením o správním řízení. Odvolací lhůta byla oproti stavu dosud platnému na Slovensku zkrácena (dosud 90 dní), avšak prodloužena byla proti lhůtě dosud platné v zemích českých (15 dní podle správního řízení) se zřetelem na nepříznivé zkušenosti, které se lhůtou 15denní byly učiněny v zemích českých. Poměry slovenské vyžadují lhůty nejméně 60denní.

Dosavadní ustanovení slov. zákona, jímž bylo zavedeno odvolání a stížnost, bylo přivedeno v souhlas se správním řízením, které při pouští pouze odvolání.

§ 78 přejímá ustanovení § 180 slov, zákona a nahrazuje ustanovení vládního nařízení čís. 181/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 192/1936 Sb., jež až dosud platila v zemích českých. Složení odvolací komise bylo zjednodušeno podle slovenského vzoru.

§ 79 upravuje podle vzoru § 181 slov. zákona náhradu cestovních výloh a přejímá se jím zbývající část vlád. nařízení č. 181/1922 Sb. ve znění vlád. nařízení č. 192/1936 Sb.

§ 80 přejímá osvědčené ustanovení § 77 nařízení, § 81 dává zákonný podklad dosavadní praxi, pokud jde o poskytování podpor a zápůjček.

§ 82 upravuje vlád. nařízení č. 424/1919 Sb. tak, aby bylo ve shodě se skutečným stavem.

§ 83 upravuje obdobně jako § 164 slov. zákona č. 80 z roku 1943 otázku zřízení podpůrného fondu. Jde o přenesení působnosti na resort sociální péče.

§§ 84 a 86 zaručují obdobně jako §§ 158 a 169 slov. zákona válečným poškozencům přednostní právo při získávání existenčních možností bez újmy přednostních práv účastníků národního odboje.

§§ 87 až 89 nahrazují ustanovení vládního nařízení č. 432/1941 Sb. ve znění vládního nařízení č. 49/194 3 Sb. o vstupném pro těžké válečné poškozence do kulturních podniků. Toto nařízení platilo pro vojenské gážisty a platnost ustanovení se rozšiřuje nyní na těžké invalidy z řad obětí II. světové války a persekuce, zejména z řad účastníků národního odboje.

§ 90 až 95 přejímají ustanovení vládního nařízení č. 121/1944 Sb. a rozšiřují je i na invalidy z řad účastníků národního odboje.

§§ 96 až 108 stanoví povinnost zaměstnavatelů přijímati do svých podniků jako plnoprávné zaměstnance těžké invalidy, t. j. invalidy, jejichž ztráta výdělečné schopnosti činí aspoň 45% (§ 87, odst. 3). Právo na výhody plynoucí z této povinnosti zaměstnavatelů mají všechny invalidní osoby bez ohledu na původ invalidity, avšak přednostní právo mají v prvé řadě invalidé z národního odboje ať domácího, ať zahraničního, a v druhé řadě invalidé z I. světové války a vojenské služby poválečné, jakož i invalidé vládního vojska a t. zv. slovenského vojska. Stručné ustanovení o povinnosti zaměstnávati válečné invalidy jest obsaženo v §§ 160 až 163 slov, zákona. Výhody jsou účastni pouze těžcí invalidé, poněvadž u nich jest možnost najíti zaměstnání ztížena. Naproti tomu nelze u invalidů s nižší ztrátou výdělečné schopnosti předpokládati, že následky poškození zdraví jsou podstatnější překážkou při hledání zaměstnání.

Povinnost zaměstnávati v podniku určitý počet těžkých invalidů jest mírná a nelze ji pokládati za břemeno pro podnik.

Provádění těchto ustanovení je svěřeno z důvodů jednotnosti správy okresním úřadům ochrany práce, pokud jde o soukromé podniky. U úřadů a podniků veřejných počítá se jako se samozřejmostí, že dohlédací resortní úřady samy budou dbáti na to, aby povinnost zaměstnávací byla řádně plněna.

Otázky výpovědi, odvolání a pod. jsou řešeny ve vládních nařízeních č. 13 a 15/1945 Sb., takže je není třeba upravovati tímto zákonem. Na Slovensku mají býti tyto otázky upraveny při výstavbě úřadů práce obdobně.

§§ 110 a 111 obsahují ustanovení §§ 183 a 188 slov. zákona, po př. § 78 nařízení. Trestní sankce, pokud jde o jednání a opomenutí proti povinnosti zaměstnávací, byly stanoveny vzhledem k povaze a účelu těchto předpisů přísněji.

§ 112 přejímá ustanovení § 79 nařízení.

§ 113 obsahuje ustanovení § 80 nařízení, po př. § 182, odst. 1 slov. zákona.

§ 114 je odůvodněn ustanovením § 22 vládního nařízení č. 105/1943 Sb. o dani ze mzdy.

K finančnímu nákladu, kterého si vyžádá úprava zaopatřovacích požitků podle osnovy, se uvádějí data obsažená v připojených tabulkách.

Podstatné zvýšení nákladů na Slovensku má příčinu v tom, že válečným poškozencům z I. světové války a z mírové služby vojenské v čs. armádě do 14. března 1939 byly ponechány zákonem č. 80/1943 slov. zákona původní nízké zaopatřovací požitky podle zákona č. 142/1920 Sb. o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona č. 39/1922 Sb. a zákona č. 133/1930 Sb. Proti tomu poškozenci t. zv. slovenského vojska obdrželi podle zákona čís. 80/1943 slov. zákona požitky daleko vyšší, které u invalidů byly tak vysoké, že teprve touto osnovou se navrhuje zavedení slovenských sazeb pro invalidní důchody i v zemích českých.

Výše slovenských důchodů je zřejmá z této tabulky:

I. Měsíční důchody invalidní i s drahotní přirážkou (svobodný invalida):

II. Měsíční důchody pozůstalých i s drahotní přirážkou:

Poněvadž většina.důchodců je z válečných poškozenců z I. světové války a poněvadž důchody těchto poškozenců byly tisovskou t. zv. vládou ponechány na výši, která se zřetelem na drahotní poměry je almužnou, vyplývá nyní z navržené úpravy uvedený vyšší náklad.

Náklad na zaopatření obětí II. světové války nelze přesně uvésti, poněvadž není přesně znám počet obětí, které se o zaopatření přihlásí. Je možno při výpočtu vycházeti jen z odhadu částečně fundovaného.

Zaopatřovacím úřadům v Praze a v Brně, které provádějí zatímní zaopatření, došlo do 15. prosince 1945 celkem 31.007 přihlášek, z toho téměř polovina v době po 15. listopadu 1945; lze očekávati, že tento proud přihlášek bude ve své intensitě až do konce ledna 1946 stejný. Po tomto datu lze očekávati pokles přihlášek a postupné doznívání přihlašovací akce. V polovině ledna 1946 stoupl počet přihlášek na 36.313. Zatím se počítá, že všech přihlášek bude 70.000. Dne 1. 6. 1946 bylo přihlášek 52.759.

Z těchto přihlášek bude připadati asi necelá 1/4 na invalidy a 3/4 na. pozůstalé. U pozůstalých nutno vzíti v úvahu, že přihláška vdovy obsahuje i přihlášku o důchody sirotčí. Bude tedy asi 15.000 invalidů. Ze zbývajícího počtu lze počítati podle dosud známých poměrných čísel 71% vdov, 3.5% úplných sirotků a 25.5% otců a matek, t. j. z 55.000 přihlášených bude asi 39.000 vdov, z nichž na každou připadá poměrně 1 dítě (přesně 1.03), tedy 39.000 dětí (polosirotků), 1.900 úplných sirotků, 14.000 otců a matek.

V tomto počtu nebylo počítáno dosud s invalidy vojenskými, t. j. s invalidy čs. armády v zahraničí, kteří se dosud přihlásili jen v ojedinělých případech. Tito invalidé jsou totiž dosud v péči ministerstva národní obrany, které je dosud nepropustilo z činné vojenské služby. Proto je třeba počítati s tím, že počet invalidů se zvýší o polovinu výše uvedeného počtu.

Při odhadu nákladů na zaopatřovací požitky invalidů je třeba vzíti v úvahu tyto okolnosti:

Podle dat z předcházejících let připadá u válečných invalidů okrouhle 25% na invalidy se ztrátou výdělečné schopnosti, 20-24%, kteří nemají míti nároku na zaopatřovací požitky. Z očekávaného počtu 15.000 přihlášek zbývá tedy asi 11.250 invalidů, jejichž ztráta výdělečné schopnosti bude činiti 25-100%.

Roční náklad na zaopatřovací požitky těchto invalidů bude činiti při průměrném důchodu s rodinnými příplatky, ošetřovacími a slepeckými příplatky 4.674 Kčs ročně, asi 52,582.500 Kčs.

Náklad na zvyšovací příplatek bude činiti u 11.250 invalidů 40,500.000 Kčs ročně. Náklad na náhradu za poškození zdraví nebo těla není započítán, poněvadž spočívá na volné úvaze.

Náklad na přídavek důchodu podle § 18 se odhaduje na 10,000.000 Kčs ročně.

K tomu ještě nutno připočísti náklad na invalidy čs. armády v zahraničí, a to polovinou nákladu dosud vyčísleného, t. j. 51,541.250 Kčs ročně, takže celkový náklad na zaopatření invalidů II. světové války a persekuce by činil 154,623.750 Kčs.

Při odhadu nákladu na zaopatřovací požitky vdovské počítá se, že bude 25.000 vdov po mužích zemřelých za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm, e) až i) a o) a 14.000 po ostatních. Vdovský důchod se zvyšovacím příplatkem v případech prvních je 1.000 Kčs měsíčně, takže roční náklad by činil 300,000.000 Kčs. K tomu roční náklad na zvláštní příplatek 500 Kčs až 1000 Kčs asi ve 20.000 až 25.000 případech by činil při průměru 1000 Kčs měs. a 20.000 vdovách 240,000.000 Kčs. Celkem by tedy činil náklad na zaopatřovací požitky vdov po mužích zemřelých za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) 540,000.000 Kčs. Roční náklad na vdovské zaopatřovací požitky u vdov po mužích zemřelých za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. j) až n) při vdovském důchodu 600 Kčs měs. a počtu vdov 14.000 bude celkem 100,800.000 Kčs. Zvyšovací příplatek ani zvláštní příplatek v těchto případech nepřísluší. Přídavek k důchodu by činil při 10.000 vdovách a při základu 200 Kčs měsíčně celkem 24,000.000 Kčs ročně.

Náklad na zaopatření sirotků, jejichž otec zemřel za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o) by činil při 25.000 sirotcích a měsíčním důchodu se zvyšovacím příplatkem, tedy při zaopatřovacích požitcích 400 Kčs měsíčně, celkem 120,000.000 Kčs. K tomu přistupuje asi u 20.000 až 25.000 sirotků zvláštní příplatek 70 Kčs až 150 Kčs měsíčně, jenž si vyžádá při průměru 150 Kčs měs. a 20.000 sirotků ročního nákladu 36,000.000 Kčs. Náklad na zaopatření sirotků, jejichž otec zemřel za okolností uvedených v § 2, písm. i) až n), by činil u 14.000 sirotků a při měsíčním důchodu 270 Kčs celkem 45,360.000 Kčs ročně. Zvyšovací příplatek ani zvláštní příplatek v těchto případech nepřísluší.

Počítá se s 1.900 úplných sirotků. Z nich připadne asi 1.000 na sirotky, jejichž otec zemřel za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o).

Při zaopatřovacích požitcích 600 Kčs měsíčně (důchod a zvyšovací příplatek) by činil náklad 7,200.000 Kčs ročně, Náklad na zvláštní příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně ve všech těchto případech by činil 3,600.000 Kčs ročně, takže celkem by činil náklad 10,800.000 Kčs. Náklad na důchody ostatních úplných sirotků, jejichž otec zemřel za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm, j) až n), by činil při počtu 900 sirotků a měsíčním důchodu 400 Kčs celkem 4,320.000 Kčs, V těchto případech nepřísluší ani zvyšovací ani zvláštní přídavek. Přídavek k důchodu by činil u 900 sirotků při základu 150 Kčs měsíčně celkem 1,620.000 Kčs ročně.

Ze 14.000 rodičů připadne asi 9.000 na případy, v nichž syn nebo dcera zemřeli za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o). Při zaopatřovacích požitcích 600 Kčs měsíčně (důchod a zvyšovací příplatek) by činil náklad 64,800.000 Kčs ročně. Náklad na zvláštní příplatek v 7.000 až 8.000 případech při příplatku 75 až 150 Kčs měsíčně by činil při průměru 150 Kčs měsíčně a 7.000 rodičů 12,600.000 Kčs ročně. Náklad na ostatní rodiče, jejichž syn nebo dcera zemřeli za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. j) až n), by činil při počtu 5.000 percipientů a měsíčním důchodu 300 Kčs celkem 18,000.000 Kčs ročně. V těchto případech nepřísluší ani zvyšovací, ani zvláštní příplatek. Přídavek k důchodu by činil u 5.000 rodičů při základu 150 Kčs měsíčně celkem 9,000.000 Kčs ročně.

Celkem by tedy činil roční náklad na zaopatřovací požitky invalidů a pozůstalých po obětech II. světové války a persekuce 1.169,991.250 Kčs ročně, z toho na zaopatřovací požitky pozůstalých 974,700.800 Kčs ročně.

Na Slovensku lze podle zprávy povereníctva pre sociálnu starostlivosť očekávati tyto výsledky:

Invalidů asi 15.000, z nichž obdobně jako v českých zemích bude asi 11.250 invalidů se ztrátou výdělečné schopnosti 25-100%, Při průměrných zaopatřovacích požitcích 5.052 Kčs ročně (vyšší průměr je odůvodněn větším počtem dětí a tedy více rodinnými příplatky) bude činiti roční náklad 56,835.000 Kčs. Náklad na zvyšovací příplatky lze očekávati týž jako v českých zemích, t. j. ročně 40,500.000 Kčs. Lze tedy odhadnouti celkový náklad na zaopatřovací požitky invalidů na Slovensku ročně 97,335.000 Kčs.

Náklad na přídavek důchodu podle § 18 se odhaduje na 10,000.000 Kčs ročně.

Počet vdov se odhaduje na 20.000, z nichž asi polovina, tedy 10.000, jsou vdovy po mužích, kteří zemřeli za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o). Náklad na zaopatřovací požitky těchto posledně uvedených vdov (důchod a zvyšovací příplatek 1.000 Kčs měs.) by činil 120,000.000 Kčs ročně. Se zvláštním příplatkem není počítáno. Náklad na zaopatřovací požitky zbývajících vdov při měsíčním důchodu 600 Kčs by činil 72,000.000 Kčs ročně. V těchto případech nepřísluší ani zvyšovací, ani zvláštní příplatek, Přídavek k důchodu by činil u 10.000 vdov při základu 200 Kčs měsíčně celkem 24,000.000 Kčs ročně.

Počet sirotků se odhaduje rovněž na 20.000. Z nich bude asi 10.000, jejichž otec padl za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o). Náklad na zaopatřovací požitky (důchod a zvyšovací příplatek, celkem 400 Kčs měsíčně) by činil 48,000.000 Kčs ročně. Zaopatřovací požitky sirotků, jejichž otec zemřel za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. j) až n), by si vyžádaly při měsíčním důchodu 270 Kčs celkem 32,400.000 Kčs ročně.

Počet rodičů se odhaduje na 17.000. Z nich se počítá asi 9.500 na rodiče, jejichž syn nebo dcera zemřeli za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) a o). Náklad na zaopatřovací požitky (důchod a zvyšovací příplatek 600 Kčs měsíčně) by činil 68,400.000 Kčs ročně. Náklad na zaopatřovací požitky ostatních rodičů počtem 7.500 při měsíčním důchodu 300 Kčs by činil 27,000.000 Kčs ročně. Přídavek k důchodu by činil u 7.500 rodičů při základu 150 Kčs měsíčně celkem 13,500.000 Kčs ročně.

Celkem tedy se odhaduje náklad na zaopatřovací požitky pozůstalých na Slovensku na 367,800.000 Kčs ročně. S náklady na zvláštní příplatky nebylo počítáno. Naproti tomu nutno počítati s tím, že podle dosavadních hlášení nezvěstných a odvlečených se počítá těchto osob na 45.000. Z nich se očekává návrat dvou třetin. Není možno určiti, kolik z těch, kteří se navrátí, bude invalidů, nutno však počítati s odhadem 3.000; tito invalidé byli již započteni do výše zmíněných 15.000 invalidů. Po těch, kteří se nevrátí, zbude určitý počet pozůstalých - vdov, sirotků a rodičů, - kteří ve výše uvedených číslech nejsou započítáni. Nelze odhadnouti, kolik z nich připadne na vdovy, kolik na sirotky a kolik na rodiče. Povereníctvo pre sociálnu starostlivosť odhaduje průměrné zaopatřovací požitky těchto pozůstalých na 6.987 Kčs ročně na osobu. Podle toho nutno počítati s ročním nákladem 104,805.000 Kčs (bez zvláštních příplatků). K tomu nutno připočísti průměrný přídavek k důchodu 175 Kčs [(200+150):2] měsíčně pro 15.000 osob, což činí celkem 25,200.000 Kčs ročně. Roční náklad na zaopatřovací požitky pro pozůstalé na Slovensku by tedy činil 472,605.000 Kčs, se zvýšením o přídavky k důchodu celkem 535,305.000 Kčs ročně.

Konečně se uvádí k předposlednímu paragrafu, který obsahuje ustanovení o úhradě toto:

V důvodové zprávě bylo pro odhad nákladů počítáno s tím, že v zemi České a v zemi Moravskoslezské přihlásí se okrouhle asi 114.000 uchazečů. Do 31. března 1946 se jich přihlásilo od 1. srpna 1945 celkem 69.355. Z těchto přihlášek bylo do 31. března 1946 vyřízeno zaopatřovacími úřady 41.459, t. j. zhruba 60%. Lze počítati bezpečně s tím, že do konce roku 1946 očekávaný počet přihlášek nedojde a že z technických důvodů nebude možno všechny došlé přihlášky do konce roku 1946 vyříditi. Lze počítati nejvýše s tím, že z očekávaného množství 114.000 přihlášek budou vyřízeny do konce roku jen 2/3. Poněvadž roční náklad na plný počet přihlášek byl podle důvodové zprávy propočítán na 1.141,923.000 Kčs, bude činiti náklad na 2/3 tohoto počtu přihlášek 761,324.000 Kčs; s připočtením nákladu na zaopatření poškozenců z I. světové války v částce 625,779.000 Kčs jde celkem o náklad 1.387,103.000 Kčs v roce 1946. Výplata doplatků za dobu od 1. května 1945 do 31. prosince 1945, pokud nebyly vyrovnány zálohami na základě usnesení vlády ze dne 17. července 1945, bude odsunuta na rok 1947. K úhradě částky 1.387,103.000 Kčs je v rozpočtu ministerstva ochrany práce a sociální péče v kap. 19, tit. 6, pol. 30 a, 30 b, 30 d částka 909,595.000 Kčs, takže zbývá nekrytá částka 477,508.000 Kčs, jejíž úhradu má vláda zajistiti v celkovém státním rozpočtu na rok 1946; tento způsob úhrady považuje ministerstvo financí za možný.

Na Slovensku jest možno počítati se situací obdobnou, při čemž lze očekávati do konce roku vyřízení pouze poloviny všech přihlášek očekávaných podle osnovy, takže náklad v roce 1946 by činil, nehledíc k doplatkům za rok 1945, které by bylo nutno odsunouti na rok 1947, polovinu částky uvedené v tabulce VII. důvodové zprávy k osnově, t. j. polovinu z částky 579,940.000 Kčs + 62,700.000 Kčs, tedy 321,320.000 Kčs. Rovněž při úpravě důchodu poškozenců z I. světové války nelze počítati s tím, že zvýšení důchodu bude provedeno ve všech případech v roce 1946; bude-li provedeno v polovině případů, bude náklad na zvýšení činiti polovinu z částky 166,335.514 Kčs + 60,165.800 Kčs, t. j. okrouhle 113,250.000 Kčs, Činila by tedy očekávatelná potřeba na Slovensku 321,520.000 Kčs + 85,452.586 Kčs +113,250.000 Kčs, celkem okrouhle 419,942.000 Kčs. Poněvadž na úhradu tohoto výdaje jest v rozpočtu pamatováno částkou 259,915.000 Kčs, zbývá nekrytá částka 160,027.000 Kčs. O úhradě platí totéž, co je uvedeno v případě českých zemí.