Viděli jsme nejednou statečně bojující armády kapitalistických zemí, které přinášely největší oběti, často i s nadšením v poctivé víře, že bojují za lidské hodnoty a svatá práva, v jejichž jménu byly posílány na smrt. Po válce jsme však viděli ubohé a strádající vysloužilce, invalidy a rodiny, které ztratily živitele; ubohé proto, že kapitalisté, obhájeni jejich krví a strádáním, je nadále nepotřebovali; ztratili pro ně cenu, neboť se opotřebovali a přestali býti výkonnými pracovními silami. Jsou věru v živé paměti váleční mrzáci bez očí, bez rukou a bez nohou, kteří na ulicích velkoměsta nebo na venkovském jarmarku vystavovali na odiv svou bídu, přivolávajíce milosrdenství náhodných chodců, neboť v tom byl jediný zdroj jejich obživy. Jsme ostatně svědky osudu amerických černochů, kteří ve dvou válkách statečně bojovali pod praporem své Unie, aby nakonec po obou válkách byli stejně bezprávní jako před nimi.

Lid se však organisoval a organisuje, aby svedl boj o svůj lepší osud, o svá práva a svou svobodu. Osmá kapitola návrhu ústavy je výsledkem zápasu několika generací o skutečnou demokracii v této zemí, která bez hospodářské moci v rukou lidu není myslitelná. Zápas je vybojován a je rozhodnuto, že ne jednotlivcům a jejich skupinám a ne malému počtu rodin, ale všemu pracujícímu lidu v Československu patří výrobní prostředky, zdroje nerostného bohatství, zdroje energie, prostředky dopravní a spojovací, peněžnictví a pojišťovnictví tak, jako skutečně pracujícímu zemědělci patří půda. Občan státu je hospodářem na svém. Není nástrojem, ale opravdovým subjektem s právy a povinnostmi. Doly a hutě, zbrojní továrny, železnice, letadla, závody kovodělné a strojírenské - to všechno je jeho vlastnictví a to všechno též dává nový obsah pojmu "národní majetek", který napříště není jen pouhým abstraktním souhrnem všeho, co je na území národem obývaném, ale všechno to, co národu přímo a skutečně patří, co je jeho vlastnictvím.

Účelem výroby už není dosažení zisku, ale uspokojení potřeb jednotlivce, rodinného nebo komunálního kolektiva, nebo celého národa a státu, a to všech potřeb, v míru i za války. Účelem práce není jen uhájení existence, ale i rozmnožení a zlepšení celého národního hospodářství, zvětšení národního důchodu a zajištění osobní a rodinné existence, stejně jako národní a státní svobody a nezávislosti. Jestliže ústava dává lidu práva svobody, ale nedává mu moc, zejména hospodářskou moc, jsou všechna jeho práva toliko formální, neživá a neskutečná, svoboda pracujícího není pak ničím víc než svobodou nabízet vlastní práci za cenu, která se vytvoří soutěží nabídky a poptávky. Demokracie dovolující jen takováto práva je toliko formální demokracii, nikoli vládou lidu, neboť vládne ten, kdo má moc.

V zemích s touto demokracií slouží armáda a prostředky obrany kapitalismu k jeho sebezáchově anebo jsou jen prostředky pro uskutečnění jeho výbojných plánů; neslouží však k zabezpečení lidových mas. Tak je tomu na př. ve Španělsku, v Řecku nebo v Číně, kde vládní armády jsou hnány proti lidu. Takovéto smutné poslání měla v obou světových válkách armáda německá, jejímž úkolem bylo dopomoci kapitalistům své země k získání kolonií, tedy k získání dalších levných pracovních sil, levných zdrojů surovin a povolných odbytišť. Vyspělý průmysl, gigantická mašinerie Poruří, vynalézavost a práce německých inženýrů a dělníků byla dána do služeb vybudování co největší a nejmohutnější branné moci. Imperialistickým cílům německého kapitalismu byla obětována mládež a celé generace byly záměrně vychovávány pro úkoly jatečního stáda. A výsledkem toho byla porážka v r. 1918 a léta bídy německého proletariátu, která pak následovala, aby byla vystřídána novým zbrojením, v jehož čele stál tentokrát imperialismus nacistický, zločinný a nelidský, odhodlaný ve službách německého kapitalismu ničit a vraždit celé národy. Zvířecí a nemyslící nástroj, kterým se stala německá armáda, zdál se kapitalistům celého světa vhodným pro potlačení uvědomělého pracujícího lidu na celém světě, jinými slovy: zdál se vhodným nástrojem k potlačení a zničení právě těch národů, které pochopily, že mají právo a povinnost bojovat za vlastní svobodu a nikoli za bezpečnost svých vykořisťovatelů. Imperialisté celého světa vsadili na německou válečnou mašinerii, a tak největší armáda stojící ve službách kapitalismu rozpoutala válku proti Sovětskému svazu. A výsledek? Německo bylo poraženo tak drtivě, jako dosud nikdy ve svých dějinách, a německý lid bude mít ještě dlouho příležitost učiti se z trosek svých měst a vesnic, co to znamená, dá-li se lid do služeb, cizích svým vlastním zájmům. Je na Němcích a jejich odpovědnosti, zda se poučí nebo nepoučí. Zatím bohužel pozorujeme, že v západním Německu roste nebezpečí nové agrese, a je věru lhostejné, že je to tentokrát ve službách nejen německého, ale především amerického kapitalismu a imperialismu. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Ostatně nejen německá armáda, ale i někdejší italská a japonská jsou dokladem smutného osudu národa, který není pánem své země, ale který je v ní jenom nástrojem a zbožím. Kam vedly fašistické výboje v Habeši a intervence italského fašismu ve Španělsku? Co znamenalo pro italský národ přisluhování mussoliniovské Italie hitlerovskému Německu? O nic méně, nežli ztrátu svobody a samostatností, rozvrat a bídu milionů Italů, jejichž nejsilnější a nejlepší třetina bojuje pod vedením Demokratické fronty proti tomu, aby se Italie stala - podobně jako západní Německo - bezprávným sluhou amerického imperialismu. Podobný zápas vede i nejlepší část japonského národa a stejně tak partyzáni ve Španělsku, demokratická armáda v Řecku a lidová armáda v Číně.

Jak propastný je rozdíl mezi řeckou fašistickou a monarchistickou armádou a demokratickým vojskem gen. Markose! Vládní armáda má nejen americké instruktory a štábní důstojníky, ale hlavně též americké zbraně, munici, potraviny a výstroj, čili má převahu v zásobování a technice nad partyzány a vojáky gen. Markose. Avšak co je podpora cizích imperialistů proti opovržení a nenávisti vlastního národa, jehož sympatie jsou na straně Markosových vojsk? Nepomáhá ani strašlivý teror a popravy tisíců řeckých vlastenců, o nichž americký a britský rozhlas cynicky prohlašuje, že to jsou nutná opatření na ochranu pořádku. S rachotem a fanfárami ohlašovaná jarní ofensiva řeckého vládního vojska přece jen ztroskotala a řečtí partyzáni pronikli do hloubky země.

Jaké poučení nám dává řecká fronta? Poučení prosté, ale výmluvně: že totiž sebedokonalejší technika v cizích službách je nakonec mrtvou technikou, zato však moderní technika v rukou statečného a uvědomělého lidu, technika sloužící jeho obraně a boji za jeho práva a svobody je strašlivou zbraní, která činí masy pracujícího lidu nepřemožitelnými. Čest vojsku gen. Markose, které je příkladem všem utlačeným národům a dosud nesvobodnému pracujícímu lidu na celém světě. (Potlesk.)

A pohleďme na současnou americkou armádu, která je vystavena po měsíce trvajícímu tlaku násilné a umělé válečné kampaně - byť i v poslední době přerušené - a jejíž příslušníci v různých koutech světa jsou nuceni policejně i válečně vystupovat proti cizím národům, a to vždy proti masám pracujícího lidu, proti dělníkům, rolníkům a studentům. Zajisté není v zájmu amerického pracujícího člověka, aby zbraněmi a prostředky, které on vyrobil, bylo intervenováno v italských volbách proti jedné části italského národa. Zajisté není v jeho zájmu, jestliže zbraní Američany vyráběných používá řecké vládní vojsko proti demokratické armádě gen. Markose, nebo ustupující a rozkládající se armáda gen. Čankajška proti lidovému vojsku v Číně. A přece se prostý Američan - i kdyby stokrát projevil s takovouto politikou nesouhlas a nespokojenost - nakonec stává nástrojem, ať ve výrobě nebo jako voják, pro politiku nemající nic společného s lidskými právy a demokratickým humanismem. To proto, že pánem země není pracující Američan, ale Wall Street se svými průmyslovými, finančními a bursovními spekulanty a magnáty. V jejich zájmu není životní úroveň a bezpečná budoucnost amerického lidu, ale cizí petrolej, cizí bavlna a kaučuk, cizí nerostné bohatství, cizí pracovní a kupní síla. Wall Street za pomoci reakčních politických a vojenských kruhů hledá zoufale preventivní opatření, jež by ho mohla uchránit před hrozící hospodářskou krisí, před katastrofou typicky kapitalistickou, t. j. před krisí z nadvýroby. Jisté reakční kruhy v Americe by byly ochotny vést i válku, hnát na jatky miliony amerických občanů nikým neohrožovaných a nikým neznepokojovaných kromě vykořisťovateli ve vlastní zemi; jenže vědí až příliš dobře, že válku rozpoutat nemohou, neboť na obranu míru a pokojné spolupráce národů stojí silný Sovětský svaz a země lidové demokracie a nepřehledné zástupy statečných bojovníků v Číně, Indii, Řecku a Španělsku a miliony pokrokových lidí, věrných opravdové svobodě, skutečné demokracii a socialismu. Podobně britský voják obětuje zdraví a životy v Palestině a v různých jiných končinách za zájmy britskému lidu cizí.

Srovnejme tato fakta, s nimiž se denně setkáváme na tolika místech na světě, se zásadami a směrnicemi, jimiž se řídí naše lidová demokracie. To, co vyrobí československý průmysl pro potřeby vojenské, bude stejně jako celá naše hospodářská soustava sloužit lidu a jeho obraně. Československý dělník nevyrábí zbraně a prostředky obrany, aniž by věděl, komu je dává do rukou. Jich nebude nikdy zneužito proti nám, proti dělníkům, rolníkům a pracujícím vůbec, jich nebude nikdy zneužito proti demokracii, proti socialismu. Tyto zbraně a prostředky nikdy nebudou sloužit kapitalistickým a imperialistickým cílům a nikdy jich nebude použito proti svobodě kteréhokoli národa. Armáda jimi vyzbrojená a opatřená má jediný úkol: bránit a ubránit, bude-li toho třeba, svobodu lidu a jeho republiky. Naše plánované hospodářství, které se nyní může rozvíjet bez překážek, umožní nám vybudovat všestranně dokonalou obranu, při čemž si znovu připomeňme, že moderní technika v rukou lidu, který je pánem svého hospodářství, pánem své země, znamená sílu ohromnou a nepřemožitelnou.

Když jsme se v prvé polovině března r. 1943 srazili s německým vojskem o vesnici Sokolovo a část jižního úseku charkovské fronty, byli Němci v technické i početní převaze. A přece Pyrrhovo vítězství, jehož s touto převahou dosáhli na krátký čas na jednom úseku fronty, bylo vyrovnáno drtivou porážkou na celé čáře řeky Severní Doněc. Když pak o několik měsíců později sovětská vojska s doplněnou technikou přešla do protiútoku v prostoru známé kurské duhy, byla slavná německá mašinerie rozbita na prach a pak následovala rána za ranou až po úplné zničení německé armády a hitlerovského režimu. Ano, technika v rukou sovětského lidu, v rukou pracujících mas ukázala se nejen silou nepřemožitelnou, ale nevyhnutelně také silou vítěznou. Je to nejen historická skutečnost, ale i veliké poučení.

Ústava republiky, kterou dnes ve svém plenárním zasedání projednáváme, nebude mrtvou literou, ale skutečným základním zákonem nového právního řádu, odpovídajícím dosaženému stupni společenského vývoje, jak jsme k němu došli bojem celých generací a posléze cestou naší národní a demokratické revoluce, dovršené v únoru tohoto roku.

Hospodářské zřízení a pojetí práce i obrany není záležitostí budoucích úvah a koaličního dohodování socialismu s kapitalismem, nýbrž věcí rozhodného budování socialismu. Všechny složky národního hospodářství v úseku výroby a distribuce, dopravy a peněžnictví a ve všech odvětvích vůbec musejí se rozvíjet v tempu nové doby rychle a kvalitně. Volně se může rozvíjet všechen náš pracující lid, volně a bez překážek se může rozvíjet také naše armáda, neboť jsme se zbavili právě těch zbytků kapitalismu, které vědomě a úmyslně tomuto rozvoji bránily.

Celý národ je tvůrcem života, obrážejícího se v článcích a paragrafech nové ústavy. Celý národ je tedy tvůrcem svého osudu a tvůrcem nového právního řádu, který vyrůstá z ruchu a potřeb lidově demokratické soustavy, tak docela jiné, než jakou měla tato země před sto a více lety.

A přece, jak velká část dosavadního našeho právního řádu pochází z oné doby, vzdálené a dávno překonané! Za osmou kapitolou československé ústavy však už stojí serie znárodňovacích a jiných zákonů, upevňujících revoluční dílo českého a slovenského lidu.

Prohlížíme-li byť i jen tento jediný úsek našeho národního a státního ústrojí, vidíme, co dokázal lid, organisovaný a vedený svou politickou avantgardou. Díky jemu může ústavodárné Národní shromáždění splnit úkoly, pro něž bylo před dvěma lety zvoleno, zejména dokončit toto veliké zákonodárné dílo, takže může složit účty z vykonané práce jako odpovědný zastupitelský orgán před lidem, jediným to nositelem moci ve státě.

Příští Národní shromáždění bude mít čestný úkol vytvořit stavbu nového právního řádu na základech, daných touto ústavou a zákony, které jí odpovídají svým duchem a posláním. Bude to jeho přínos k úsilí celého národa o jeho trvalou svobodu, sílu a šťastnou budoucnost, přínos k úsilí Čechů a Slováků upevnit a zajistit mír pro nás a pro všechny. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Žiak. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Žiak: Slávne Ústavodarné Národné shromaždenie!

Naša nová ústava v úvodnom prehlásení vyjadruje náčrt historickej borby, bojov a snažení nášho československého ľudu, v základných článkoch vo skratke zobrazuje v najširšom poňatí tvar nášho života v slobodnom československom štáte. Podrobné ustanovenia ústavy sú preniknuté duchom slobodného života, ktorý prešiel cez životodarnú národnú revolúciu domáceho i zahraničného odboja, slovenského národného povstania a májovej revolúcie v Čechách. Slovenský a český ľud v našej republike je konečne politicky slobodný. Práva, za ktoré bojoval a ktoré pomocou hrdinskej Červenej armády dobyl, vkladáme do svojej ľudovodemokratickej ústavy. Vydobyli sme si právo nielen rozhodovať o vlastnom živote, ale svoje rozhodnutia aj do všetkých dôsledkov prevádzať.

Kto našu ústavu pozorne prečíta, nadobudne presvedčenie, že záujem ľudu, národa a štátu je naším najvyšším československým zákonom. Keď hovoríme o ľude, myslíme na najširšie vrstvy statočne pracujúcich roľníkov, robotníkov, živnostníkov a inteligentov, ktoré do nedávna vykorisťovala panská a kapitalistická trieda. Pracujúci ľud po trpkých časoch zotročenia sa zjednotil a vzal vládu do svojich rúk.

To, čo bolo v ústavách panskej demokracie viac len heslom, že všetka moc pochádza z ľudu, stalo sa v našom spoločenskom a štátnom živote skutkom. v našej ľudovej demokracii vládne a bude vládnuť pracujúci ľud. Naša vláda sa o tento pracujúci ľud stará a skutočne oň aj opiera.

Naša ústava dáva ľuďom naj širšie možností uplatniť sa na všetkých stupňoch verejnej správy, od miestneho národného výboru až po Národné shromaždenie. v ľudovej demokracii dostala sa k vládnej moci trieda, ktorá do roku 1945 nevládla, ale ktorá bola ovládaná a vykorisťovaná. Tejto pracujúcej triede nová ústava vládne postavenie upevňuje a zabezpečuje.

Treba s radosťou konštatovať, že vec verejnej správy, akú predstavujú naše národné výbory, bude sa pevne opierať o ústavu. Národné výbory majú v našom národe dobrú tradíciu. Keď sa československý národ ujímal svojej štátnej moci roku 1918, boly to národné výbory, ktoré prevzaly moc od uhorských a rakúskych hajtmanov, slúžnovcov a išpánov. Bohužiaľ, ich funkcia vtedy netrvala dlho. Krátko po prechode revolučného obdobia odňala sa im moc z ruky a dala sa pokorným služobníkom panskej demokracie, okresným náčelníkom, hajtmanom a notárom ako dôverníkom vládnej moci.

Toto obmedzenie právomoci národných výborov sa stalo nie preto, že ľud by azda nebol schopný rozhodovať vo veciach samosprávy, o verejnom poriadku, o hospodárskych, kultúrnych a sociálnych veciach a zúčastňovať sa kontroly výkonu úradníkov, ale preto, lebo svojou iniciatívou, svojím smyslom pre právo mohol byť nebezpečným vládnej línií.

Ľudová demokracia môže mať len jedinú snahu: upevniť národné výbory, zabezpečiť im patričnú právomoc, aby sa staly piliermi nasej štátnej sústavy. Národné výbory dokázaly v období najťažšom, pofrontovom, zdolať nekonečné ťažkostí zásobovacie, bezpečnostné, prace základnej obnovy, očisty verejného života od zradcov a kolaborantov, konfiškáciu majetkov zradných elementov a zariadiť národnú správu na týchto a na opustených majetkoch. Takto prejavily mimoriadnu schopnosť a živý smysel pre verejné veci, pre záujmy národa a štátu.

Ak sa kde-tu vyskytly aj chyby, tie sú nepatrné v pomere k veľkej a dobre vykonanej práci národných výborov.

Je prirodzené a správne, keď ústava zabezpečuje národným výborom náležitú právomoc verejnej správy, ako je to obsažené v §§ 123 a 124. Táto právomoc znamená predovšetkým zdravú a potrebnú decentralizáciu, ktorou sa presunie čo najviac kompetencie z vyšších administratívnych orgánov na nižšie, aby výkon vlastnej verejnej správy bol v rukách národných výborov ako pružný, lacný, pre ľud prístupný a pohodlný. Rozsiahlosť a mnohostrannosť pôsobnosti národných výborov zasiahne najširší odbor verejného a súkromného života našich občanov. Sú to organizačné záležitosti verejnej správy, veci národnej bezpečnosti, otázky volieb, vecí zamestnancov, roľníkov, živnostníkov, veci technické, vecí národnej očisty, veci živnostenské, priemyslové i dopravné záležitosti a veci zdravotné.