Pátek 7. května 1948

(Začátek schůze v 10 hod. 14 min.)

Přítomni:

Předseda Josef David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr John, Polák.

Zapisovatelé Sova, Štětka.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Laušman, Zápotocký; ministři dr Clementis, dr Čepička, E. Erban, Fierlinger, dr Gregor, inž. Jankovcová, V. Kopecký, Krajčír, dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, dr inž. Šlechta,dr Šrobár; státní tajemník dr Ševčík.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

220 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník dr Madar, jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Pořad

112. schůze Ústavodárného Národního shromáždění republiky

Československé,

svolané na pátek dne 7. května 1948 na 10 hod.

Návrh ústavního výboru, vypracovaný podle § 3, odst. 1 zákona ze dne 17. října 1946, č. 197 Sb., o ústavním výboru Ústavodárného Národního shromáždění, na vydání zákona:

Ústava Československé republiky (tisk 1227).

Předseda (zvoní): Zahajuji 112. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Tymešovi, Kobylkovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Jungwirthové, pro včerejší a dnešní schůzi posl. Vičánkovi, dodatečně pro včerejší schůzi posl. Škrlantové, dr Řehulkovi.

Klub poslanců KSČ sdělil přípisem ze dne 6. května t. r. spolu s posl. Frant. Bubníkem, že posl. Bubník vstoupil do shora jmenovaného klubu. (Ú 9278.)

Klub poslanců čs. strany socialistické sdělil přípisem ze dne 6. května 1948, č. 835/48-Še, spolu s posl. Papáčkem a posl. Skřivanovou, že poslanci Papáček a Skřivanová vstoupili do shora jmenovaného klubu. (Ú 9288.)

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 5. května 1948, č. B-2303/1-3/5-48-II/4, že povolává na uprázdněný mandát poslanecký náhradníka za resignovavšího posl. dr Hřebíka posl. Růženu Hrbkovou (Ú 9277).

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 4. května 1948, č. B-2303/1-3/5-48-II/4, že povolává na uprázdněný mandát poslanecký za resignovavšího posl. dr Drtinu posl. Roberta Samka (Ú 9295).

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 6. května 1948, č. B-2303/1-6/5-48-II/4, že povolává na uprázdněný mandát poslanecký náhradníka za resignovavší posl. Zeminovou posl. Stanislava Bubníka (Ú 9296).

Do dnešní schůze se dostavili páni posl. Růžena Hrbková a Robert Samek.

Poněvadž před tím podle § 5 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsali slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle § 22 ústavní listiny a § 5 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, páni poslanci Hrbková a Samek ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a pány posl. Hrbkovou a Samka žádám, aby přistoupili ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. tajemník NS dr Madar (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Posl. Hrbková (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Samek (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Návrh ústavního výboru, vypracovaný podle § 3, odst. 1 zákona ze dne 17. října 1946, č. 197 Sb., o ústavním výboru Ústavodárného Národního shromáždění, na vydání ústavního zákona: Ústava Československé republiky (tisk 1227).

Podle § 43 jedn. řádu bude rozprava rozdělena na povšechnou a podrobnou.

Generálním zpravodajem je posl. dr Vlad. Procházka. Prosím, aby se ujal slova.

Gen. zpravodaj posl. dr Vlad. Procházka (uvítán potleskem): Slavné Ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Osnova, kterou vám předkládá ústavní výbor a kterou mám zde odůvodnit, je tak závažná, že nemohu ani zdaleka vyčerpat v jediném projevu její význam. Je to návrh nové ústavy Československé republiky, tedy návrh zákona, který má být pro příští časy základním zákonem, zákonem všech zákonů, ohniskem našeho nového právního řádu. Uzákoněním této osnovy splní Ústavodárné Národní shromáždění jeden ze svých hlavních úkolů, úkol, k němuž bylo před dvěma lety povoláno, úkol, od něhož odvozuje svůj název, úkol, jehož splnění od něho náš lid očekává: dát zemi novou ústavu.

Přijetí nové ústavy státu - toť velká chvíle, při které stojí za to se zastavit a ohlédnout do minulosti.

Oba naše národy prošly od počátku XX. století velkými změnami, velkými převraty, kterými se radikálně změnilo jejich postavení mezi ostatními národy světa. Vyjímám hlavně dvě skutečnosti, stejně důležité, a každou z nich bych mohl uvésti na prvním místě. Nejprve je to skutečnost, která souvisí s oběma světovými válkami, jimiž se otřásl svět v první polovici XX. věku. V první světové válce si oba naše národy vybojovaly národní nezávislost a samostatný stát. Jaká je to veliká změna, když český národ po třech stech letech nesamostatnosti a slovenský dokonce po tisíci letech života v cizím státním útvaru mohly opět zahájit samostatnou státní existenci!

V druhé světové válce byla tato naše nově vydobytá samostatnost a nezávislost nejvyšší měrou ohrožena. Je možno říci, že nám hrozila národní smrt. A v obou těchto světových válkách byly naše osudy spjaty co nejúže s velkým slovanským národem ruským a ostatními slovanskými národy. Bez ruské revoluce r. 1917 by nebylo bývalo naší samostatnosti; teprve ona přiměla západní mocnosti, aby upustily od myšlenky udržet nebo snad nějak reformovat Rakousko-Uhersko. V druhé světové válce je to ještě výraznější. Stačí uvést fakt, že naše osvobození stejně jako osvobození ostatních menších slovanských národů bylo přímým důsledkem vítězného pochodu slavné Rudé armády od Stalingradu až do Berlína (Potlesk.), vítězného pochodu pod vedením generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina. (Potlesk.)

Dovolte mi, abych v této slavnostní chvíli znovu vyjádřil vaším jménem a jménem všeho lidu obou našich národů naši nehynoucí vděčnost tomuto našemu nejlepšímu příteli a největšímu spojenci, Svazu sovětských socialistických republik a generalissimu Stalinovi. (Potlesk.) To je jedna ze dvou základních skutečností důležitých pro oba národy: národní nezávislost a státní samostatnost znovu utvrzená.

Druhou skutečností je veliké hnutí, které v XIX. století vzniklo z odporu dělnictva proti kapitalistickému vykořisťování a ve spojení s výsledky vědeckého bádání několika velkých mužů o zákonech společenského vývoje se proměnilo v mohutnou sílu, kterou označujeme slovem socialismus. Toto hnutí působilo co nejmocněji na oba naše národy a jeho rozvoj měl pro naše dnešní postavení stejně pronikavé následky jako snaha o národní nezávislost. A opět je pro nás nejdůležitější úloha, kterou v tomto směru sehrál ve vývoj lidstva velký ruský národ. Neboť ruská revoluce a vše, co se dále v Rusku dělo, ty velké pětileté plány a budování socialismu, bylo pro oba naše národy nejen velkou inspirací ve snahách o lepší společenské pořádky, ale je pro nás i dnes největší podporou a nejvyšší nadějí do budoucnosti.

V tomto vývoji nejsme osamoceni. Podobný vztah k ruské revoluci a podobný problém národní nezávislosti určuje osudy všech národů východní a jihovýchodní Evropy, a je významné, že jsou to především národy slovanské, Polsko, Jugoslavie, Bulharsko, ale také další národy jako Rumunsko a Maďarsko, které na tomto podkladě dospěly nebo dospívají ke státnímu a společenskému zřízení, které označujeme slovy "lidová demokracie".

Toto státní zřízení považujeme za nový, vyšší typ demokracie, blízký ovšem nebo blížící se nejvyššímu typu demokracie, jaký dosud v dějinách lidstva známe, demokracii sovětské. Proč je lidová demokracie vyšším typem demokracie než ta, kterou jsme znali v republice předmnichovské a kterou známe ze západních zemí?

Dosavadní demokracie, kterou bych nazval demokracií politickou, parlamentární, se týkala jen některých sfér státního života, především tvorby zákonů a demokratických práv občanů. Její hlavní chybou bylo a je, že nechávala stranou, že se skoro nedotýkala sféry hospodářských vztahů, která je, jak víme z výsledků vědeckého bádání, rozhodující. Následek je, že i dobré věci, které politická, parlamentní demokracie přinesla, byly tím znehodnoceny nebo převráceny v pravý opak. V theorii rozhodoval souhrn občanstva, lid, v praxi však rozhodovala nepočetná vrstva velkých vlastníků.

Říkáme-li tedy "lidová demokracie", neznamená to ještě socialismus, který je společenským řádem beztřídní společnosti jako ve Svazu sovětských socialistických republik, ale znamená to - a to již je velmi mnoho - že jsme navždy skoncovali s tou velkou společenskou lží, s tou falší, která dává lidu právo, aby si jednou za šest let zvolil zástupce do parlamentu, ale rozhodování o všech důležitých věcech vyhrazuje hrstce vykořisťovatelů. výrazu "lidová demokracie" se vytýká, že opakuje dvakrát slovo lid, jednou řecky, jednou česky, ale i v tom je kus historie, kus vývoje společnosti, neboť se zapomíná, že slovo "demokracie" znamenalo původně "vláda lidu", "lidovláda", a věci se líčí tak, jako by se demokracie vyčerpávala jen občanskou rovností před zákonem, volebním právem do parlamentu a nějakými těmi formálními demokratickými svobodami. Zdůrazňujeme-li nyní výraz "lidová demokracie", zdůrazňujeme-li jím dvakrát slovo "lid", znamená to, že vrcholnou zásadu demokracie "Lid je jediným zdrojem vší moci ve státě" chceme opravdu provést, a to do všech důsledků a ve všech sférách společenského života.

Tím je také dán všechen podstatný obsah naší nové ústavy. Je to ústava lidové demokracie, t. j. ústava, která chce dát právní podklad tomu, aby demokracie byla provedena do všech důsledků ve všech sférách státního a společenského života, ve všech sférách života obou našich národů.

Jak vznikla, paní a pánové, tato osnova, kterou vám ústavní výbor předkládá? Díváme-li se na věc historicky, je to dílo, v němž se vyjadřují, abych tak řekl, jednak zážitky a zkušenosti obou našich národů z prvé a druhé světové války, tedy výsledky našeho boje za osvobození a za národní nezávislost, jednak snahy pracujících vrstev o lepší společenský řád, snahy, které mají v obou naších národech svou velmi dávnou tradici.

Kladu-li si otázku, kdo je pravým autorem této ústavy, čí jsou její základní koncepce, pak je třeba uvést jméno, které je v posledních letech vedoucí v celém našem státním a společenském vývoji, jméno předsedy naší vlády Klementa Gottwalda. (Potlesk.) Je obecně známo, že Klement Gottwald má hlavní podíl na obou chartách naší státnosti, na košickém i na budovatelském programu; zejména budovatelský program obsahuje hodně podrobné směrnice o obsahu naší nové ústavy. Osnova naší nové ústavy není v podstatě ničím jiným než právním zakotvením a rozvedením principů obou těchto chart naší státnosti. To je obecně známé. Ale méně známé je, že podíl Klementa Gottwalda na nové ústavě se ještě zdaleka nevyčerpává jeho autorstvím obou těchto programů. A ještě méně známé je, že základní myšlenky, provedené v této ústavě, jsou jeho myšlenkami. Je to zejména základní zásada, že naše ústava má vyjadřovat konkretní skutečnosti, že to má být ústava lidové demokracie, t. j. ústava, která rozšiřuje demokracii do všech sfér - že to má být ústava cesty k socialismu.

Řekl jsem, že se v tuto ústavu slily tradice a zkušenosti obou národů, obojí národní a demokratické revoluce, jak z let 1918 a 1920, tak z let 1944 a 1945, a dále výsledky našeho dělnického hnutí. Řekl jsem, že ústava konkretně rozvádí základní koncepce Klementa Gottwalda. Je však třeba uvést ještě další faktor, který je krystalisován v naší nové ústavě, a to je únor 1948. Tento faktor znamená, že se v naší nové ústavě uskutečňuje opravdu vůle lidu, neboť v únoru ukázal lid velmi názorně, jakou ústavu si přeje. Na okamžik se lid stal sám tvůrcem ústavy; bez jeho zásahu, bez jeho skvělého vystoupení na obranu lidově demokratických řádů bychom patrně k takovéto ústavě, k ústavě skutečné lidové demokracie, sotva byli dospěli. A poněvadž všichni víme, čí vedení to bylo, které rozhodlo o výsledku únorových událostí, nemůžeme se divit, že po únoru začal náš lid zcela spontánně nazývat naši novou ústavu ústavou Gottwaldovou. (Potlesk.)

Vracím-li se nyní k vlastnímu obsahu ústavy, musím znovu opakovat, že vodítkem byl především budovatelský program Gottwaldovy vlády z 8. července 1946, jednomyslně schválený všemi stranami Národní fronty. Budovatelský program klade nové ústavě dva hlavní úkoly: jednak navázat na demokratické zásady ústavy dosavadní, ale především vycházet z boje našeho lidu proti okupantům, jinak řečeno, zakotvit výsledky národní a demokratické revoluce našeho lidu. To znamená, že naše nová ústava bude obsahovat dvě složky, které jsou v ní organicky sloučeny. První složka je ta, kterou přejímáme ze staré ústavy, z ústavy z r. 1920. Tuto ústavu, jak bylo již řečeno, nezahazujeme do koše. Je pro nás památným dokumentem, neboť se v ní vyjadřuje skutečnost, že si oba naše národy vydobyly po dlouhé, předlouhé době opět národní samostatnost. Ale naprosto nám už nestačí pro onu hlavní chybu, společnou všem ústavám pouhé politické demokracie, jak jsem již o tom mluvil dříve, totiž že se netýkala věcí hospodářských a sociálních.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP