Nebudu se zmiňovat o podrobnostech osnov, jez zajisté vynikly při projednávání ve výborech a v rozpravě v plenu parlamentu. Považuji však za nutné se ještě zmínit o přípravách svého resortu k uskutečnění zákonů, jejichž provádění bude mi uloženo. O těchto přípravách se chci zmínit zejména proto, abych rozptýlil obavy dělníků v některých závodech a i jejích ředitelů, že snad podle zákonů, jež bude provádět ministerstvo vnitřního obchodu, hodláme tvořit schematicky a mechanicky nové obchodní organisace s nákladným řídícím administrativním aparátem, za druhé obavy drobných obchodníků a řemeslníků, že provádění zákonů se bude vztahovat přímo i na ně nebo je postihne nepříznivými důsledky.

Především tedy ministerstvo vnitřního obchodu zřídilo pro jednotlivé výrobní i obchodní obory pomocné pracovní skupiny, složené z zástupců znárodněného průmyslu, a to jeho složek výrobních i obchodních, maloobchodníků, družstevníků, zaměstnanců v distribuci, národohospodářských pracovníků, jakož i odpovědných úředníků ministerstva vnitřního obchodu i jiných interesovaných resortů. Tyto pracovní skupiny zkoumají obchodní podmínky oboru za oborem, zkoumají po případě i podmínky u jednotlivých druhů zboží. Všechny okolnosti budou bedlivě zváženy a nikde nepřipustíme, aby distribuce byla komplikovanější, obtížnější a dražší než dosud. Naopak, chceme dosáhnout, aby byla jednodušší, snazší a levnější. I když je vcelku shoda v tom, že distribuční činnost i uvnitř národních podniků výrobních má být hospodářsky a finančně vedena odděleně, není tím vyloučeno, že v některých případech zůstane organisačně a administrativně začleněna do ústředního ředitelství, kdežto jinde, kde se ukáže proto nutnost, bude distribuce vedena samostatně, a to zejména tam, kde půjde o sklady rozmanitých druhů drobného zboží, vyráběného v různých národních podnicích. Pro svou práci můžeme v některých případech jako vzoru používat úspěšné distribuční organisace textilu, kde z 1.200 velkoobchodů zůstalo jen 98 rozděloven, řízených ústřední evidenční kanceláři. Distribuce se přesto značně zlepšila. Výslovně konstatuji a opakuji, že budou zváženy všechny připomínky, jež k provedeni zákona ministerstvu vnitřního obchodu dojdou. Připomínám rovněž, že nebude opominuta spoluúčast jiných resortů a to ani tehdy, když ji zákon výslovně neustanovuje.

Pokud jde o obavy drobných živnostníků, jsou namnoze zbytkem psychosy strachu, již šířili záměrně nepřátelé lidově demokratického režimu. Vědomě se pokoušeli vyvolávat nedůvěru k opatřením vlády i k přijatým zákonům. Zákony o znárodnění obsahují ustanovení přesná; každý si může přezkoumat, do jaké míry je nebo není jimi dotčen. Celý hospodářský úsek, který znárodnění nepodléhá, je ostatně také zajištěn příslušnými ustanoveními nové ústavy. A tak drobný živnostník se o svůj majetek nemusí obávat, protože o něj nikdo neusiluje a protože o něj nepřijde.Nelze obavy vyvozovat ani z té okolností, že ojediněle byly dosazeny národní správy i tam, kde se ukáže, že pro to nebyl předpoklad. Takové národní správy jsou odvolávány, takže ani zde není důvodů k obavám, že by zákon vadné opatření potvrdil.

Avšak naopak drobní živnostníci a maloobchodníci se brzy přesvědčí, že provádění zákonů o znárodnění jim přinese přímý prospěch tím, že jim skutečně zaručí příděl surovin i zboží a odstraní neblahý stav, kdy začasté nemohli přes sebe větší námahu ani materiál ani zboží sehnat, a pokud se jim to dařilo, byli velkoobchodníky vydíráni a vykořisťováni.

A tak mohu, paní a pánové, vyslovit pevné přesvědčení, že osnovy, které máte schválit, se stanou základem našeho hospodářského rozvoje, zárukou úspěchu plánovaného hospodářství, a konečně hospodářské posice v rukou lidu se stanou štítem bezpečnosti republiky. Vnitřní obchod se pak těmito osnovami dostává na nové cesty a bude moci také významně přispět k blahobytu a k zvýšeni životní úrovně širokých lidových vrstev. Po odhlasování osnov si budeme moci říci, že dobrá věc se opět podařila a budeme moci s nadšením jít do další budovatelské práce. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní):

K dalšímu projevu se přihlásil pan ministr techniky dr. inž. Šlechta. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr techniky dr. inž. Šlechta: Paní místopředsedkyně, slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Znárodňovací zákony, které slavné Národní shromáždění právě projednává, znamenají další významný krok k socialistické výstavbě našeho státu. Umožňuji nám, abychom rozvedli svůj hospodářský plán do šíře i do hloubky a abychom z něho učinili dokonalý a účinný nástroj svého hospodářského života.

Provádíme tím znárodnění výrobních prostředků ve zdrcující většině a dáváme tak příklad socializace vyspělého hospodářství státu, který rozsahem své výroby patří mezi prvních deset hlavních průmyslových států světa.

První rok dvouletého plánu a průběh tohoto roku ukázal, že naše znárodněné hospodářství, řízené důsledně plánem, se rychle zkonsolidovalo a že se začíná dobře rozvíjet, takže v hospodářské obnově i v rozvoji poválečného hospodářství dostáváme se tím do předních řad států světa. Proto také vývoj tohoto našeho hospodářství se těší zájmu států, na které tento vývoj ještě čeká.

Znárodnění, které bylo provedeno roku 1945, se nedotklo stavebnictví, které až na nepatrné výjimky zůstalo v rukou soukromých podnikatelů. A jestliže nynější etapa znárodňování znamená pro ostatní výrobní obory jenom prohloubeni a dovršení znárodňovacího procesu, pak ve stavebnictví začínáme tímto zákonem novou cestu. A hned naráz znárodňujeme 80 až 90 % jeho kapacity. Dosavadní organisace stavebnictví téměř zabraňovala, aby i v tomto hospodářském odvětví byly s úspěchem prováděny úkoly plánovaného hospodářství. Bránila nám v tom především skutečnost, že stavební podnikání bylo roztříštěno v tisíce menších podniků, které pochopitelně měly na zřeteli především vlastní zisky. Proto nebylo dosud možno dosáhnouti žádoucí souhry státních orgánů, řídících stavební hospodářství, a těchto stavebních podniků. Teprve tento zákon umožní, aby bylo dosaženo této souhry, aby bylo využito všech moderních poznatků organisace a mechanisace práce a tím hospodárného využití pracovních sil a strojů, protože stavebnictví bohužel u nás neprodělalo tak pronikavý vývoj jako ostatní průmysl. Umožní se tím také, aby bylo využito nových stavebních hmot, provedeno zjednodušeni, typisace a normalizace stavebních prvků, aby bylo použito moderních konstrukcí a všech nových poznatků při stavbě. Teprve nyní budeme moci přikročit k řádné evidenci stavebních akcí všeho druhu, kontrolovat tím plánování i prováděni.

Znárodnění odstraní provádění staveb bez povolení a obcházení předpisů při provádění povolených stavebních výjimek. Znárodněním stavebnictví, jeho naprosté většiny, odstraníme všechny škodlivé důsledky soukromokapitalistické pro vývoj našeho hospodářství a umožníme také řádnou péči o stavební dělnictvo a o jeho povzneseni na sociální úroveň ostatního průmyslového dělnictva.

Soustředěním podniků a přidružením výroben, které pracují i v době sezónní nezaměstnanosti, bude odstraněna fluktuace stavebního dělnictva, která až dosud byla považována za samozřejmost. Soustředěni podniků také umožní, aby byla i pro stavební dělnictvo zřízena sociální zařízení v jiných výrobních odvětvích obvyklá.

Z uvedeného stručného výpočtu je patrno, že znárodnění ve stavebnictví je skutečně zahájením nové epochy našeho stavebnictví po stránce technické, hospodářské i sociální. Jsem přesvědčen, že nám umožní, abychom vykonali veliká inženýrská díla, a to nejen u nás, ale i ve spřátelených zemích, zejména v zemích slovanských, abychom tím proslavili vyspělost našeho stavebního dělnictva i techniky i za hranicemi.

Slavné Národní shromáždění vykoná schválením zákona čin historicky významný a je mou povinností poděkovati vám, paní a pánové, zato, že jste tomuto zákonu věnovali svou práci. Pro mne a resort, který spravuji, nastává tím období důležité a velmi odpovědné organisační práce. Stojíme před úkolem zorganisovat asi 1000 znárodněných stavebních podniků v celek, stupňovat jejich výkonnost, a to tak, aby těmito organisačními pracemi nenastalo žádné zdržení současné stavební činnosti. Jsou to jisté úkoly odpovědné a těžké a každému, kdo zná možnosti stavebnictví, je jasné, že je to úkol těžší než v ostatních oborech podnikání. Myslím, že však mohu prohlásit jménem všech dělníků a úředníků znárodněných podniků i jménem všech svých spolupracovníků z ministerstva techniky a technických oddělení lidové správy, že jsme odhodláni tento úkol splnit a přispět tak ke stavební výstavbě republiky, přispět ke stavbám, které zajistí a zvýší bytovou úroveň našeho pracujícího lidu měst a venkova, ke stavbám, které dají našemu hospodářství produktivní investice, a k veřejným stavbám, které budou ozdobou našeho lidově demokratického řádu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní):

Pan náměstek předsedy vlády Zápotocký se přihlásil k projevu. Prosím, aby se ujal slova.

Náměstek předsedy vlády Zápotocký (uvítán potleskem): vážené dámy, vážení pánové! Ujímám-li se slova, nečiním tak proto, abych zdůrazňoval ještě veliký význam znárodňovacích zákonů. Páni resortní ministři i páni poslanci to v debatě již dostatečně zdůraznili. Já bych se chtěl dotknout jen několika otázek.

První je, proč jsme znárodňovali, když jsme podle programu slibovali, že po dobu dvouletého plánu, tedy po dobu provádění naší dvouletky, další znárodnění, zvláště v průmyslové výrobě, nebude. Museli jsme přikročit k dalšímu znárodňování proto, že soukromokapitalistické podnikání ohrožovalo nejen splnění dvouletého plánu, nýbrž hrozilo rozvrátit celý náš vývoj k socialismu.

Jaký cíl jsme si vytkli v nové republice pro naší výrobu znárodněnou i neznárodněnou? Řekli jsme, že veškeré podnikatelské snažení musí sledovat zájmy celého národa a prospěch všeho lidu a že i všichni jednotlivci a jednotliví podnikatelé a soukromokapitalistická výroba budou těmto všenárodním zájmům podřizovat své staré, ziskulačné a kořistnické podnikatelské zájmy.

Uvedu citát z našeho košického programu. V závěrečném odstavci košického programu řekla vláda: "Jedno může nová vláda našemu lidu slíbit: že nepřipustí, aby v osvobozené republice převládal kořistnický zájem příživnických jednotlivců a skupin nad zájmy pracujícího lidu měst i venkova. "Na plnění tohoto základního slibu u nás mnozí zapomněli. Jakou úlohu mělo hrát soukromé podnikání proti znárodněné výrobě? Mnozí slibovali, že soukromé podnikání bude vůči znárodněné výrobě štikou v rybníce, že bude prohánět líné kapry, že se mezi znárodněnou a soukromou výrobou rozvine zdravá a úspěšná konkurence. Tuto úlohu však soukromá výroba nesehrála a nesplnila. Neukázala výrobní pružnost, nýbrž ukázala jen znovu svou starou kapitalistickou.štičí žravost. A to bylo to, co nás nutilo k dalším znárodňovacím akcím.

Slibovali jsme si také od soukromé výroby a soukromokapitalistického podnikání, že bude svou pružností a schopností konkurence nejlepší obranou proti nebezpečí zbyrokratizování znárodněné výroby. A že toto nebezpečí zbyrokratizování znárodněné výroby bylo a že ještě dále existuje, to si nijak nezapíráme a nesmíme to nikdy pustit se zřetele. Musíme a budeme proti tomuto nebezpečí ještě velmi mnoho bojovat. Ukázalo se však, že bychom byli blázny, kdybychom v tomto boji proti nebezpečí zbyrokratizování znárodněné výroby spoléhali na pomoc soukromokapitalistických podnikatelů. Tak jako nám soukromé podnikání nesnížilo ceny, tak také nebude čelit a bránit zbyrokratizování znárodněné výroby.

Soukromé podnikání se vrhlo na spekulaci, na šmelinaření, na černý obchod a na rozvracení všech naších výrobních plánů. Přímo výstražným dokladem toho je naše stavebnictví. Při prvním znárodňování jsme se stavební výroby takřka nedotkli a neznárodnili jsme snad ani celých 10 %. Ukázalo se však, že soukromokapitalistické podnikatelství ve stavební výrobě při plnění dvouletého plánu naprosto zkrachovalo. Ve stavebnictví jsme zůstali, pokud se týká splnění plánu, na nejnižším stupni, poněvadž tam soukromé podnikání ukázalo svoji chamtivost v plné nahotě a poválečné nouze a bytových a stavebních nedostatků využívalo jenom k neúměrnému vlastnímu obohacování.

Začalo to hned při odstraňování trosek, způsobených válkou. V této věci byly vedeny velké diskuse a podnikatelské organisace mne tenkrát chtěly přesvědčit, že to, co se stalo v Ostravě a na jiných místech, byl jenom občanský zisk. Nepřesvědčily mne však a nyní se jasně ukázalo, že nešlo o občanské zisky, nýbrž že šlo přímo o vydírání, o podvody, o smluvené vykořisťování našich měst a obcí, které byly tak těžce poškozeny bombardováním a jejichž obecní hospodářství bylo hned při odklizeni trosek postaveno před takové těžké a nákladné finanční úkoly.

Soukromí podnikatelé ve stavebnictví nám zpronevěřovali nejen materiál, nýbrž i pracovní sily, odebírali nám je ze staveb, které byly plánovány a jejichž výstavba byla přímo životní a státní nezbytností, a stavěli na černo pro ulití šmelinářských zisků jednotlivců i pro svůj vlastni spekulační prospěch. A co bylo pro nás nejnebezpečnější: zatahovali nám do svých šmelinářských piklů i dělníky. Maření a přeplácení bylo ve stavebním podnikání na denním pořádku a porušování mzdových vyhlášek a placení černých mezd se stalo ve stavebnictví všedním zjevem. Tomu bylo nutno udělat přítrž. Kdybychom měli po této cestě pokračovat, nevybudovali bychom novou pracovní morálku, nýbrž znemravňovali bychom dělníky a rozvrátili novou pracovní morálku, kterou tak těžce budujeme. Není přece možno chtít takovýmto způsobem zajišťovat a zlepšovat existence lidi. My chceme opravdu tyto existence zlepšovat, ale nemůžeme přitom jít po takové linii, že bychom konjunkturně protěžovali jednotlivé stavy a vrstvy. Nemůžeme konjunkturně protežovat ani jednotlivé dělnické vrstvy, neboť kdybychom se pustili po této linii, nesjednotili bychom naše pracující, nesjednotili bychom národ, nýbrž rozvrátili bychom jej. Zase by nabyly vrchu staré sobecké choutky, staré sobecké cíle, zase by jedni nevražili na druhé a záviděli by jedni druhým. Jak bychom mohli tímto způsobem vystavět novou lidově demokratickou společnost a novou lidově demokratickou republiku?

Toto nebezpečí rozkladu pracovní morálky jsme nejvíce cítili my, naše odborové organisace. Proto sjezd závodních rad vytyčil svoje požadavky a proto dnes tyto požadavky, sjezdem závodních rad vytyčené, vtělujeme v zákony.

Naskýtá se teď ještě otázka, jak daleko chceme jít se znárodňováním. A tu neváhám prohlásiti: My dodržujeme svoje sliby. Nechceme znárodňovat střední podnikání ani řemeslnou výrobu. Po únoru bylo to u nás možno udělat, bylo možno nedodržet sliby a hranice, které jsme dali.My jsme to však neudělali a neuděláme. Pokládám zvláště řemeslnou výrobu za nutný doplněk naší velké znárodněné výroby. Musíme ji mít a budeme také její rozvoj podporovat. Neváhám s tohoto místa prohlásit, že nesouhlasíme se snahami těch jednotlivců, kteří by nám dnes chtěli šmahem všecko znárodňovat. Kdybychom se po této cestě dali, neuskutečnili bychom své cíle, nýbrž nahrnuli bychom si do cesty takové překážky, že bychom je nezdolali a že bychom o ně mohli opravdu ztroskotat. Proto také neváháme vtěliti ochranu živnostenského a malého a drobného podnikání do naší ústavy. Dáváme sliby proto, abychom je dodržovali, a ne proto, abychom je - když se naskytne zdánlivě vhodná konjunktura - porušovali! (Potlesk.)

Přitom je potřebí upozorniti i živnostenskou výrobu na to, že také živnostenské podnikání musí sloužiti zájmům národa a zájmům celku a nikoliv sobeckým zájmům jednotlivců. Mnozí to již chápou, ale někteří na to stále ještě zapomínají a neohlížejí se na to, jak tím poškozují celý stav. Bylo by největším nebezpečím, zejména pro živnostníky a řemeslníky, kdyby nakonec zavládlo přesvědčení, že volat řemeslníka do stavení a do bytu znamená finanční pohromu a hospodářskou katastrofu. Účty některých živnostníků za nepatrné opravy a služby v domácnosti takový hrůzný dojem dnes namnoze vyvolávají. Je potřebí se nad tím zamyslit. Není správné heslo: když je konjunktura a lidé mou práci potřebují, musím toho umět bezohledně využít. To pak znamená, že když přijde konjunktura pro jiné, budou toutéž minci opláceti živnostem. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Naším cílem je neničit lidi, nýbrž dát každému možnost zajištěné existence, ale také nedovolit, aby někdo pro své staré, sobecké a chamtivé zájmy, od nichž se dosud nedovedl oprostit, ničil jiné, rozvracel jejich existenci a poškozoval náš pochod k dosažení zajištěné a řádné existence pro všechny.

V závěru proto ujišťují, že chceme jíti důsledně a také půjdeme po cestě rozvíjení tvůrčích schopností našeho lidu a že chceme dáti každému možnost, aby se stal užitečným členem národa. Každý ať využije svých schopnosti, ať v znárodněném nebo v soukromém podnikání, ať ve státní nebo veřejné službě, nebo v povolání svobodném. Úkolem všeho podnikání musí být tvůrčí činnost, vedená snahou zlepšovat a natrvalo zajišťovat životní i kulturní úroveň všeho lidu. Každý si musí býti vědom, že spolu se zajištěním štěstí, klidu, míru a samostatnosti národa zajišťuje i klid, spokojenost, existenci, samostatnost a svobodu sám sobě. (Potlesk.) Je potřebí, abychom si všichni uvědomili své úkoly, které jsme na sebe vzali, aby si to uvědomilo v prvé řadě naše podnikání, naše distribuce, a to podnikání znárodněné i živnostenské a řemeslné a distribuce znárodněná i maloobchodní, a aby každý plnil důsledně své povinnosti. Pak se ukáže, že cesty, které jsme znárodněním nastoupili a které nám již tolik národa spojily a přinesly tak zdárné výsledky, jsou správné a že povedou ne jednotlivce, ale skutečně celý náš národ a všechen lid ke šťastné budoucnosti. (Hlučný potlesk.)