Ale i státní správa musí jít po nastoupené cestě dále. Směr tu ukazuje resoluce připojená k projednávanému zákonu, z níž bych chtěla zvláště vyzvednout výzvu sociálně-zdravotnického výboru, aby se ministerstvo výživy s největším urychlením postaralo o rozšíření výroby lihuprostých nápojů, zejména t. zv. tekutého ovoce, a o propagaci jejich požívání. Toto pokládám za zvláště důležité, poněvadž mnohé napití bývá zaviněno a pití počíná tím, že hostu nemůže být v hostinci nabídnuto kromě alkoholického nápoje nebo špatné limonády nic jiného. Mimo zmenšení alkoholismu budeme mít z toho hospodářský prospěch i tím, že se zkonsumuje množství dosud nedostatečně využitého druhořadého ovoce, a to k výrobě lahodných nápojů s neobyčejně vysokým obsahem cenných vitaminů.

Velké možnosti se nám naskýtají nyní zvláště v souvislosti se znárodněním výroben likérů. Bylo by jistě záslužné, kdyby se na př. podstatně snížilo procento alkoholu ve vyráběných lihovinách. I různé složky našeho národa mohou vykonat v této záslužné práci velmi mnoho. Sami hostinští si získají vděk mnoha našich lidí, když se postarají o to, aby v jejich podnicích a zvláště při různých zábavách byly jejich hostům předkládány i různé chutné lihuprosté nápoje a minerální vody. Naši zemědělci vykonají přímo blahodárné dílo zvýšením produkce a dodávek mléka. Je třeba, aby se jim dokázalo a aby si zvláště ve vinařských a chmelařských oblastech uvědomili, že odalkoholisováním republiky nebude naše zemědělství poškozeno, nýbrž že se mu naopak dostane zcela nových, mimořádných možností uplatnění.

Zvláště však apeluji na československé ženy, na ženy-matky a strážkyně rodu. Ty mohou vykonat nesmírně mnoho svou láskyplnou a neumdlévající činností, svým taktním a cílevědomým působením na muže, a to nejen slovy, nýbrž obzvláště hřejivou, útulnou domácností i svou moudrou a prozíravou výchovou dětí. Při tom bude správné nepřehlédnout, že velmi mnoho tu závisí i na přípravě a způsobu podávání pokrmů. Ale působení ženy tu samozřejmě musí na jedné straně přerůstat rámec vlastní rodiny, avšak na druhé straně musí žena pracovat i na sobě samotné, aby tak sama působila co nejvíce svým osobním příkladem. Opravdu jsme neučinili dost, dokud toto vědomí nevštípíme všem našim ženám, poněvadž především od nich může vzejít podstatnější náprava.

Apeluji při této příležitosti i na československou mládež. Její nádherné, čisté mládí si nezaslouží být poskvrněno falešným hrdinstvím smutných rytířů alkoholismu. Mládí sluší čestnost a činy. Brigády a soutěžení v práci, v kulturní tvořivosti i sportu - to nechť je cesta mladých, a na ní ať nám dokáží, že dovedou uchopit život ještě lépe a radostněji než ti starší. Bude toho, paní a pánové, všeho velmi třeba, protože nebude trvat dlouho a rozběhneme se do naší první pětiletky. Přičiňme se, aby do této pětiletky byl zařazen i cílevědomý a do podrobností propracovaný plán na potírání alkoholismu. Z předběžných materiálů pro sestavení pětiletého plánu je zřejmo, že se v pětiletce počítá se značným vystupňováním výroby alkoholických nápojů. S tím rozhodně nelze souhlasit a bude třeba, aby příslušní činitelé zrevidovali svá stanoviska. Musíme i v tomto směru zaměřit své plány tak, aby byly našim občanům skutečně ku prospěchu.

Ke konci bych chtěla říci ještě jedno: Myslím, že i všechny naše politické strany by měly jasně vyslovit, že pokládají opilství a vůbec každé nestřídmé požívání alkoholu za neslučitelné se ctí člena a tím spíše funkcionáře strany. Jistě by tím nesmírně přispěly v našem společném úsilí o lepší život našeho lidu o rychlejší cestu k socialismu. Děkuji vám paní a pánové, za vaši pozornost. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. Žiakovi.

Posl. Žiak: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

K zákonom, ktoré sa výslovne dotýkajú nášho lepšieho sociálneho usporiadania a odstraňujú sociálne biedy, druží sa i tento zákon o potieraní alkoholizmu. Je to behom týždňa alebo dvoch týždňov tretí zákon, kedy potierame, chceme potierať nemoci prenosné na ľudí, potierame tuberkulózu a mienime potierať aj hroznú sociálnu chorobu alkoholizmus. Alkoholizmus je choroba, bohužiaľ, chytľavejšia ako mnohé iné infekčné choroby. Urobiť preventívne opatrenia proti tejto chorobe je teraz ťažšie ako zamedziť rozširovanie všelijakých infekčných chorôb. A s bôľom musíme zisťovať, že sa táto choroba rozširuje v nemalej miere práve medzi tých, ktorí majú byť najzdravší: naša dorastajúca, 16-18-20ročná mládež.

Poviem dva rozdiele. Z jednej obce teraz v apríli išli na odvod mládenci; boli podnapití a jeden spadol s voza a prišiel poranený k odvodu. Druhí z druhej obce pod vplyvom zdravej osvety išli pod zástavou československou s radostným spevom, triezvi a cieľavedome i sebavedome ako statoční občania išli, aby sa dali prehliadnuť a odviesť pre vznešenú úlohu obrancov vlasti, vojakov. Rozdiel, ktorý nám nápadne hovorí nielen do uší, ale aj do našich sŕdc.

Požívanie alkoholu v poslednom čase sa príliš rozšírilo a stalo sa akousi obecnou hriešnou vlastnosťou. Azda tomu pomáha i verejná mienka, ani nie tak tá v tlači alebo v rozhlase, ako tá medzi ľuďmi, ktorá hovorí, že v akomkoľvek ťažkom položení, či si chorý alebo zdravý, či máš dlžoby alebo máš plné vrecká, najlepšie zapiješ, čo ťa azda trápi alebo netrápi, alkoholom. Alkohol sa žiada pri každej príležitosti. A s hľadiska nášho, slovenského, musím poukázať, že u nás sa zvlášť žiada alkohol vo forme ostrej: pálené, slivovica, likéry; proste dalo by sa to na celej stupnici vypočítať, čo si praje náš slovenský človek.

Ale chyba je v tom, že si to praje a pýta nielen ten, ktorý na to má, ale predovšetkým že alkoholizmus zasahuje naše najbiednejšie, sociálne naj slabšie vrstvy slovenského ľudu. Myslím, a je to tak trošku i k hanbe i k posúdeniu, že viacej ako v zemiach českých, Slovensko má po tejto stránke skutočne boľavú minulosť. Ako chlapec sa pamäťam, že nejeden z našich susedov, roľníkov, mohol merať dvere krčmy a rozmýšľať, ako cez tieto úzke dvere zaniesol krčmárovi na trovy s alkoholickými nápojmi spojené celý svoj majetok. Bola by to smutná štatistika, ktorá by vyjadrila, koľko slušných, dobrých slovenských hospodárstiev vyšlo práve v dôsledku pijanstva našich pospolitých ľudí, najmä roľníkov, na bubon. Musím tuná objektívne zistiť, že i keď máme vypovedať a chceme vypovedať alkoholizmu rozhodný boj, a to i s tohto vážneho miesta v parlamente a s primeranými dobrými zákonmi, že predsa už len to Slovensko nie je také v tomto ohľade zlé, ako bývalo pred 20, 30 alebo i viac rokmi. Pilo sa na krstení, pilo sa na svadbe, pilo sa pri pohrebe. Človek sa narodil, ženil, umieral a na veky radosť sa mala vyjadriť v pijatike.

O dieťa, o jeho zdravie nebolo postarané. Pri sobáši neboly dávané podpory novomanželom, pri pohrebe nebolo sociálneho zaistenia, ani pohrebných trov, ale jednako na alkohol, na pijatiku, na víno, na pálené musely sa nájsť peniaze, i čo by si ich ten jednoduchý človek požičal. Ale toto boly i slávnostnejšie príležitosti. Horšie je to v našej slovenskej pospolitosti so ženami-gazdinami a menovite s deťmi, ktorých manželia a otcovia miesto toho, aby doniesli plat domov na zaokrytie každodenných potrieb rodiny, zostanú v krčme, v hostinci a do tých čias tam vedia vysedávať, otravovať svoje zdravie a ničiť svoj hospodársky dôchodok, kým všetko neprepijú.

Tuná je potrebné nájsť cestu, ako nášho roľníka, robotníka, zamestnanca, úradníka z tejto choroby vyviesť, lebo nielen že on na svojom zdraví trpí, ale hlavne trpí jeho rodina, trpí budúcnosť národa, deti týchto našich robotníckych, roľníckych a ostatných, hmotne slabšie postavených rodín.

Tu už bolo dostatočne povedané, čo všetko robí alkohol, že je alkoholizmus vari hlavnou a najväčšou príčinou trestných zákrokov a priamej zločinnosti. A rozhodne sa treba s otázkou, či je podnapilosť obľahčujúcou alebo priťažujúcou okolnosťou, vyrovnať a najrozhodnejšie žiadať, ako to už aj veľmi pekne vyjadrujeme v tomto zákone, že ktokoľvek ide do zamestnania, v ktorom je zodpovedný či za zdravie svoje alebo za zdravie na jeho starosť sverených občanov, bude prísne potrestaný, ak sa dopustí pijatiky.

Spomenul som, že proti rôznym chorobám začíname preventívne opatrenia na ich potieranie a ich odstránenie. Národ kultúrny nemal by byť národom pijanov, národom alkoholikov. Veľmi často sa odvolávame na našich veľkých činiteľov, ktorí sa s alkoholizmom vyporiadali a povedali k nemu svoje rozhodné a správne stanovisko, nech už to bol prezident Masaryk, alebo prezident-Budovateľ Beneš a mnoho iných. Ale toto všetko, čo oni hovorili a čo my ako rozumní ľudia a menovite naši vychovatelia, naši kňazi a zodpovední činitelia za duchovný vzrast národa vieme, toto všetko treba cieľavedome, stále neúprosne a vytrvale dávať nášmu pospolitému ľudu. Treba nám príkladných učiteľov, ktorí, ako sa hovorí, nie že vodu kážu a víno pijú, treba nám rovnako takých kňazov, rovnako takých politikov, ktorí nielen že hovoria o zhube alkoholizmu, o jeho hrozných následkoch, ale sami príkladom predchádzajú, zlých príkladom zvádzajú a dobrým príkladom na dobrú cestu uvedú našich ľudí.

Spomeniem len voľby, aké sa konaly za bývalého Maďarska. Nedávno som čítal protest o vrbovských voľbách, keď slovenský kandidát následkom machinácii r. 1907 prehral proti maďarskému kandidátovi. A čo tu bola hlavná príčina tejto prehry? Nielen neuvedomelosť, ale aj vina alkoholu, vína, piva, páleného, no pritom i guláša, ktoré sviedly nalomené trstiny, a potom falšovanie volieb spôsobily, že sa slovenský politický život nemohol prejaviť, slovenský kultúrny i politický život sa alkoholizmom napájal.

Keď uvažujem o tejto veci, bolo by potrebné navrhnúť niečo konkrétne. Je fakt, že krčma, hostinec, teda výčap liehových nápojov sa pripúšťa na 500 obyvateľov. Pred dvoma týždňami bol som hosťom na zasadnutí Sväzu slovenských žien v Novom Meste nad Váhom a prišla tam na pretras aj otázka alkoholizmu. Najrozhodnejšie si žiadaly, aby aj ústavodarné Národné shromaždenie povedalo svoje slovo, zakročilo a robilo cestu k odalkoholizovaniu nášho národa. Ale samy povedaly: na 500 obyvateľov je 1 krčma, ale v tých 500 obyvateľoch sú zarátané aj deti. Keby sme rátali len dospelých, v Novom Meste nad Váhom by nemuselo byť toľko krčiem - 18 - ako ich je, ale by ich bolo len 12. My máme ťažkosti s umiestením materskej školy. Nemáme čitárne, nemáme iné kultúrne podniky, ale krčiem máme dostatok. Našli by sme značné množstvo výhodného riešenia pri umiestení odborových organizácií a ich snáh, pri umiestení materských škôl a iných potrebných kultúrnych ustanovizni, mestských čitární a knihovní, obecných čitární, keby sme aj tu prikročili k určitej reštrinkcii. Nazdám sa, že príklad, aký urobila Bratislava, keď kaviareň Astória premenila na mestskú čitáreň, sa osvedčí a možno ho vďačne nasledovať.

Nadovšetko treba nám podporovať i abstinentné hnutie. Na Slovensku sa kedysi vysmievali takému abstinentovi Karlovi Kálalovi, priateľovi Slovákov, ktorého si ináč veľmi ctili, ale ktorý prišiel s prednáškami, ako odalkoholizovať Slovensko, ako odnaučiť Slovákov piť. Dnes rozumní ľudia a to i v širších vrstvách presvitá dali by Kálalovi za pravdu. Rovnako za pravdu by dali i českému profesorovi, vedúcemu činiteľovi v abstinentnom hnutí prof. Lányimu, ktorý v tomto ohľade vyoral peknú brázdu a v tom čase, keď som i ja študoval, zachytil nás pre abstinentné hnutie do širokých más. Uvážili sme a nasledovali sme mnohí jeho dobrý príklad. Budeme musieť hľadať všetko, aby sme abstinentné hnutie skutočne podporili.

Zákon o potieraní alkoholizmu privítajú menovite manželky a deti zo širokých vrstiev nášho ľudu, z rodín, kde otcovia a dospelí členovia pijú. Týmto zákonom radíme sa k Sovietskemu sväzu i iným kultúrnym národom, ktoré sa s alkoholizmom chcú alebo už aj chcely vyporiadať. Potieraním alkoholizmu upevníme náš hospodársky, sociálny, pokrokový, ľudovodemokratický poriadok v Československej republike a preto verím, že nielen my, ktorí ten národ máme radi, ale celá vzdelaná československá verejnosť, náš pokrokový československý ľud tento zákon privíta. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. dr Bělehrádkovi.

Posl. dr Bělehrádek: Slavná sněmovno!

První dva presidenti Československé republiky studovali v době svého universitního působení otázku alkoholismu vědecky - oba. Pozastavili se nad tímto sociálním zlem a pocítili nutnost bojovat ve svém národě proti tomuto sociálnímu zlu. Kniha presidenta Beneše, která se zabývá analysou alkoholismu s hlediska produkce alkoholu i jeho konsumu, vyšla nedávno v novém vydání, doplněna statistikami z nynějška. Vyplývá z těchto čísel, že jsme zemí, která pije mnoho. Československo patří mezi země, kde na hlavu a rok připadá jedna z největších kvót konsumu alkoholických nápojů.

Statistiky týkající se dovozu lihovin přímo křičí. Z Italie dovážíme nebo dováželi jsme ještě loni mnohokrát více lihovin různé síly než na př. jižního ovoce pro své děti. v republice se propije asi 13krát více peněz, než kolik se věnuje ročně na knihy a ušlechtilou zábavu. Když byl president Beneš nucen abdikovat před válkou a když nastoupil na jeho stolec dr Hácha, vzpomínám, jak tehdejší pražský rozhlas tupil profesorskou republiku, a vyzvedaje přednosti presidenta Háchy, neopomenul jej odstínit m. j. poznámkou, že se také rád napije vína. Bylo to jen stylové, že doba temna začala takovou shovívavostí k alkoholu. A je příznačné, že obroda republiky, kterou prožíváme, zahrnuje v sobě i zákon proti alkoholismu.

Jakožto strana vědeckých socialistů vítá čs. sociální demokracie tuto osnovu. Věda nás učí, že alkohol jest jedem, a to nejen pro tělo, ale zejména pro duši, že je jedem pro rodinný život a že je jedem společenským. Je tedy příkazem, aby bylo zařízeno jeho požívání jen v mezích, v nichž netrpí zdraví člověka, zdraví tělesné i duševní, zejména jež neláme charakter lidské osobnosti, které neruší strukturu rodiny a které nemají neblahé důsledky sociální vůbec. Sama životní praxe si žádá, aby stát pracujících lidí projevil svůj zájem na úpravě konsumu alkoholu s tohoto hlediska, neboť víme, že i lehký alkoholický opar může míti nejhorší následky na výkon, na jeho bezpečnost, pro zdraví a pro lidské životy.

Vítáme, že tato osnova bojujíc proti velkému sociálnímu zlu, kterým je alkoholismus, nemá ráz prohibičního zákona, ale že zůstává životnou osnovou, která počítá reálné s normálním pojetím života. Nepočítá s anděly, ale počítá s lidmi. Není osnovou, která by byla založena na pouhém lichém morálkaření, ale opírá se o spravedlivý odhad z minula do budoucnosti, který sám je založen na vědeckých faktech. Konstatuji s velkým uspokojením, že osnova se výslovně dovolává na několika místech vědy a že respektuje i nejnovější vědecké výsledky v otázce bádání o účincích alkoholu.

Československá sociální demokracie měla vždy blízko k obrodným snahám našeho pracujícího člověka a propagovala vždycky střízlivost v požitcích. Projevuje tedy svou spokojenost nad tím, že se touto osnovou dostává naší lidovládě důležitá opora a účinný instrument k činnosti směrem k lepšímu a šťastnějšímu člověku, který je konec konců předním cílem každého socialismu. Děkuji vám. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi posl. dr Káclovi.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Sú niektoré návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Kácl: V § 10 jsou dvě tiskové chyby, respektive je účelno provésti opravu, a to v řádce 5 slova "tak nečiní" navrhuji opraviti na "tak neučiní" a dále v řádce šesté místo "bude trestán" navrhuji "bude potrestán".

Tedy celý odstavec bude zníti takto: "Kdo podává mladistvému pro jeho vlastní spotřebu alkoholické nápoje takového druhu nebo takovou měrou, že se tím může vážně ohroziti jeho zdraví, nebo kdo, ač je povinen tomu zabrániti (§ 8, odst. 2), tak neučiní, bude potrestán, není-li jeho čin přísněji trestný podle jiných ustanovení, soudem pro přestupek tuhým vězením od jednoho do 6 měsíců."

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 19 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu. Pretože niet pozměňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Neboly.)

Námietok niet.