Aj u malých remeselníkov a živnostníkov ide o dôchod z práce, aj oni sú príslušníkmi veľkej rodiny pracujúceho ľudu. Nový ľudový režim rešpektuje prácu aj vo svojom daňovom systéme. Úľavy poskytujeme v dvojakom smyslu: zjednodušujeme daňové predpisy a daňové pokračovanie a snižujeme daňové zaťaženie. Prevádzame to v rámci daňovej reformy podľa vládneho programu z 8. júla 1946, ktorý ako základné smernice pre novú daňovú sústavu stanovil jednoduchosť, prehľadnosť, srozumiteľnosť a spravodlivosť v rozdeľovaní verejných bremien. Tým sa táto reforma odlišuje od predošlých. A ešte niečím veľmi dôležitým a významným sa odlišuje. Zákony, ktorými sa postupne prevádza, nemajú ustanovenie o daňovej amnestii. Zamestnanci a ostatní malí poplatníci ju nepotrebujú. Amnestia bola vždy prvou starosťou tých veľkých. Keď sa nepodarilo falošnými bilanciami zdefraudovať dane, vtedy prichádzala otázka amnestie, a boly týmto boháčom odpustené celé milióny poplatkov. Výhody pri tvorení akciových spoločnosti, vypúšťanie r. 1926 zo zdanenia, výhody podľa zákona o stabilizačných bilanciách, amnestia pri pôžičke práce a pôžičke na obranu štátu, manipulácie v bilanciách, spoje medzi podnikmi, predávanie za nízke ceny a nákup za ceny vysoké, neprimerané platy za patenty, tak sa tvoril kapitál veľkých podnikov, ktorý sa prelieval do cudziny. Dobré ³/₄ poplatníkov všeobecnej dane zárobkovej budú platiť znesiteľnú daň, pritom však tak jednoduchú, že sa nebudú musieť obracať v daňových veciach o radu a pomoc na daňové kancelárie a pokútnych poradcov. Ich styk s úradom bude čo najmenší a tiež ich záznamné povinnosti budú obmedzené na minimum. Malý živnostník bude platiť toľko ako zamestnanec a ako maloroľník. Aj malý živnostník bude od dane úplne oslobodený, keď jeho živnosť je málo výnosná, alebo keď má početnú rodinu. Sadzby živnostenskej dane sú úplne shodné so sadzbami dane zo mzdy. Sú teda nižšie než doterajšia daň dôchodová. Všeobecná daň zárobková odpadá vôbec, takže živnostenská daň znamená pre tých živnostníkov, ktorí jej budú podliehať, podstatné sníženie daňového bremena. Zákon o živnostenskej dani nie je teda opatrením fiškálnym. Úbytok pre štátnu pokladnicu, ktorý tak vznikne, môže byť vyvážený úsporami v administratíve a tiež tým, že finančné úrady sa budú môcť viacej venovať poplatníkom väčším.

Chcem len podčiarknuť hlavné zásady živnostenskej dane, ktoré z nej robia veľký prínos pre životnú úroveň pracujúcich drobných a stredných živnostníkov.

1. Platí pre malé živnosti s jedným zamestnancom a jedným učňom. To znamená, že platí predovšetkým pre tých, ktorí sa živia prácou svojich rúk. Prvý zamestnanec môže byť kvalifikovaný, ale aj nekvalifikovaný. Manželka a nezletilé deti, ak pomáhajú v živnosti, sa do tohto počtu nerátajú.

2. Ďalšie vymedzenie malej živnosti týka sa základu, ktorý nesmie presahovať 120.000 ročne. Pretože do základu sa započítava obrat v tovare len malým percentom, a to ešte z nákupu, predstavuje živnosť, pre ktorú táto daň platí, veľmi slušný základ existencie. Aby sa vyjadrily rozdiely medzi jednotlivými živnostenskými odbormi a medzi jednotlivými živnosťami, je základ jednoduchým spôsobom kombinovaný zo mzdy, na ktorú by mal živnostník nárok, keby bol vo svojej živnosti sám zamestnancom, a zo základu na mzdy zamestnancov a na tovar. Zmocnenie stanoviť prirážky k základnej medzi stanovenej zákonom umožňuje prihliadnuť ku zmenám, ktoré v niektorých odboroch môžu nastať.

Tým, že sa normálna mzda živnostníkova počíta za 48-hodinový pracovný týždeň, zostávajú práce cez čas a vyšší výkon rešpektované.

V úľavách na príslušníkov domácnosti, zmenšenú pracovnú schopnosť pre invaliditu alebo pre inú telesnú alebo duševnú vadu a v úľavách pre vdovy a sirotky po legionároch, po príslušníkoch druhého odboja za národné oslobodenie a po obetiach národného, rasového alebo politického prenasledovania dostáva sa živnostníkom tých výhod ako robotníkom a roľníkom.

Týmto zákonom ešte raz dokazuje a ukazuje náš nový ľudovo-demokratický režim, že jeho politika v rovnakej miere znamená zlepšenie životnej úrovne všetkých pracujúcich vrstiev republiky. Záujem živnostníkov spája sa so záujmom všetkých ostatných pracujúcich vrstiev nášho národa. Videli sme, že v dobe kapitalistických kríz boly predávané nielen usadlosti drobných roľníkov, ale aj nezamestnaný robotník musel hľadať potrebný kúsok chleba, a videli sme, že v dobe kapitalistickej krízy boli bezohľadne ničení i živnostníci rad radom a ich majetok bol exekvovaný. Živnostníci chápu a musia pochopiť to, že ľudová demokracia nie je namierená proti nim, že je namierená v ich prospech a že len v úzkej spolupráci so všetkými ostatnými pracujúcimi vrstvami národa môžu byť splnené aj ich oprávnené požiadavky. Len spoluprácou s robotníctvom, roľníctvom, živnostníctvom a pracujúcou inteligenciou môžeme dosiahnuť toho, aby pre celý národ, pre všetky naše vrstvy bola zaistená lepšia a krajšia budúcnosť. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dále je jako řečník přihlášen p. posl. Sajal. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Problém daní a dávek je starý jako stát sám. Poplatník velmi nerad odevzdává podíl ze svého důchodu a je potřebí, aby jeho ochota byla pozdvižena, aby věděl, na co své peníze odevzdává. Dřívější stát používal obvykle výnosu daní pouze k tomu, aby udržel své třídní panství a k ochraně proti nepříteli. Dnešní stát má však jiné úkoly a chce používat výnosu daní a dávek také k dobru veškerého občanstva pro případy nemoci, stáří, nezaviněné tísně, k výstavbě obcí, měst atd. Kromě toho však se chce dnešní stát starat také o to, aby řídil hospodářství.

Socialisující demokracie má sloužiti především nejširším vrstvám národa. K plnění těchto úkolů potřebuje prostředků, peněz. Pan ministr financí dr Dolanský slíbil svého času, že zjednoduší celou daňovou soustavu. Klub sociálně demokratických poslanců kvituje s díkem, že ministr tyto své sliby plní, neboť předložené osnovy jsou spravedlivým oceněním výnosu jednotlivých vrstev národa a znamenají také zjednodušení. Kromě toho mají však také sociální rys, to znamená: je zde spravedlivá progresivita zdanění. Obě tyto vedoucí myšlenky je třeba po zásluze oceniti, neboť spravedlností se napravují veliké křivdy, které zde byly v minulosti, a kromě toho se dává každému živnostníkovi možnost, aby zvýšením svého výkonu zlepšil také své hospodářské postavení.

Zjednodušení má kromě toho i další význam. Poplatník uspoří spoustu času tím, že zde není taková komplikovanost ve vyměřování daní, účetní zanášení a pod., a úřad má další úsporu v tom, že zjednoduší celý aparát. Úřad nebude muset špiclovat a bude vědět, jakým způsobem a kolik břemen může ukládat poplatníkovi. Je ovšem také třeba říci, že důvěru občanstva lze získat jedině tím, když se bude vědět, jak se hospodaří se svěřenými penězi, to znamená s daněmi. S penězi občanstva se má hospodařit rozumně a hlavně úřady si musejí uvědomit, že je třeba co nejdříve odstranit komplikovanost, do které jsme zabředli vinou kapitalistického režimu. Řada našich úřadů si ještě dnes neuvědomuje, že blahobyt národa je závislý na tvorbě statků a k tomu že musíme zaměřovat celou svou pozornost.

V minulé schůzi rozpočtového výboru byl vysloven názor, že předložené osnovy znamenají ve skutečnosti přenesení daní na př. na daně nepřímé. Domnívám se - ačkoliv to zástupce ministerstva financí výslovně neřekl - že je to klamný názor a že zde ministerstvo financí sleduje správnou myšlenku, aby byl menší aparát, abychom mohli vybírat od občanstva menší daně a abychom odčerpávali, krátce řečeno, z národního důchodu méně. Dá se toho dosáhnout jedině tím, že zlevníme a zjednodušíme státní administrativu, a myslím, že tato osnova a také osnova o zemědělské dani je jednou z těchto cest. Měli jsme na př. v rozpočtovém výboru také petici některých berních úřadů, které protestovaly proti tomu, že mají být posunuty do větších středisek. To tedy znamená, že tam budeme mít úsporu na budovách a pravděpodobně také na úřadech a úřednících. To znamená opět zmenšení rozpočtu anebo lepší využití peněz, které jsou obyvatelstvu odčerpávány.

Musíme trvati na tom, aby místo přílišného množství aktů se vyráběly stroje, auta, oděvy, spotřební statky atd., všechno, co obyvatelstvo potřebuje. Tak jako se každý řádný hospodář snaží snížit v podniku režii, je potřebí, aby se i státní hospodář, kterým je ministr financí, snažil snížit státní režií.

Naši rodičové nám obvykle říkali, že správným heslem je pracovat a šetřit. Domnívám se, že tohle není na sto procent rozumné, anebo že se to nemůže plnit na sto procent, neboť ani skromnost, ani pracovitost, ani šetrnost samy o sobě nás nedovedou k naprostému blahobytu. Aby se lidu dobře dařilo, je třeba vyrábět a pracovat na tom, co lidu prospívá. Mohli jsme se upracovat; ale pracovalo se nikoli proto, abychom vytvářeli statky, potřebné lidem, nýbrž abychom měli prostředky, jimiž bychom se mohli bránit nepříteli to znamená, vyráběli jsme letadla a kanony anebo jsme pracovali proto, aby boháči měli přemrštěný luxus a aby si dobře žili. Povinností dobrého hospodáře, státu a politiků je, předně abychom budovali mír, a za druhé, abychom vyráběli právě to, čeho je třeba. Socialisté sledují jako jeden z hlavních cílů, aby nebylo válek a aby také v hospodářství byly odstraněny krise.

Když dnes přistupujeme k druhému znárodnění podniků, říká řada sýčků, že socialisté ještě nedovedou hospodařit tak, jako dovedli hospodařit dosavadní podnikatelé. Snad je to pravda. Zajisté že lidé, kteří měli možnost v podnicích pracovat, tam se všemu naučit a kteří měli náležité možnosti a vzdělání, mohou případně lépe hospodařit nežli hospodaří socialisté. Na druhé straně však je jim třeba říci, že právě to, jak oni dovedli hospodařit, přivádělo stát do krisí a válek a že škody, které snad ještě dnes sem tam spácháme, jsou na druhé straně nekonečně více vyváženy tím, že bude plynulá výroba v továrnách, že nebude stávek a že nebudeme mít, jako jsme měli v dobách předválečných, milion nezaměstnaných. Jestliže máme i dnes veliké obtíže, je to proto, že přejímáme do svých rukou dědictví kapitalistického řádu. To nejsou pouze stroje a továrny, nýbrž i lidé nahlodaní kapitalistickým kořistnictvím a kapitalistickou morálkou. Jsme si vědomi toho, že ať vysoko nebo nízko, lidé jsou ještě nakaženi touto mentalitou kapitalistického kořistnictví, že velmi často uplatňují osobní požadavky, že bojují o vlastní kůži a o vlastní prospěch, místo aby všechny své síly věnovali k prospěchu všech, a že pod rouškou velikých myšlenek myslí v prvé řadě na sebe, na svá teplá místa a na krásné příjmy. Ale ať se neklamou, také na ně dojde. Socialisté jsou přesvědčeni, že právě nová doba bude otvírat cestu velikým tvůrčím silám a že to již nebude honba za ziskem a dobrým bydlem, ale za tím, abychom měli radost z práce.

Vláda socialisující demokracie je ještě dnes někde přijímána s reservou a nedůvěrou; hlavně střední vrstvy to byly, které žily jen odporem k socialismu. Vládě nezbude nic jiného, než aby činila tak, jako ministr financí: přesvědčovat skutky, že to myslíme s pracujícími dobře a že socialisté dovedou vybudovat lepší svět než ten, který tady byl. Kdo se může strachovat, to jsou reakční živly, které správně zalezly do děr. Strachují se oprávněně a obávají se, zda nebude vzpomínáno na jejich jed a rozleptávání, které dělaly ještě do nedávna. Oni to byli, kteří si přáli, aby se živnostníkům dařilo zle, oni to byli, kteří se snažili, aby rozvrátili všechnu konstruktivní snahu projevovanou u socialistů. Je potřebí, abychom se živnostnickým problémem zabývali také vědecky a abychom jej opravdu marxisticky a socialisticky vyřešili. K tomu, myslím, máme dosti značný počet teoretiků, kteří by se tím měli za součinnosti praktiků zabývat, abychom nezůstali na povrchu, ale šli také do hloubky. Živnostníkům musíme říci naplno a jasně, že samostatná výdělečná činnost - to není předmět rychlého obohacování, nýbrž je to pouze možnost, kterou dává socialisující společnost, aby se lidé vyžili po svém a aby posloužili lidské společnosti takovými předměty a službami, které továrna poskytnout nemůže.

Doufám, že ministr financí nám podá ještě další osnovy, jak přislibuje: jsou to daně pro svobodná povolání a také daně podnikové, které budou zajisté stejně spravedlivé jako osnovy, která nám byly předloženy.

Živnostníkům je nutno připomenout, že snížení nebo i po případě úplné zrušení daně samo o sobě nemůže pomoci a nemůže je zachránit, nýbrž že je potřebí lépe pracovat. To však neznamená se udřít, nýbrž říci, že musíme pracovat racionálně, rozumně, ekonomicky, a pracovat na tom, čeho je právě lidu nejvíc potřebí. A o daních musíme si opět říci, že chceme, aby se hospodařilo rozumně a šetrně s národním důchodem a s tím, co musíme z něho odevzdávat, a že daně dáváme nakonec sami sobě a dáváme je také pro ty, kteří sami pracovat nemohou. Musíme ukázat, že dovedeme s daněmi hospodařit lépe, nežli jsme hospodařili se svým vlastním majetkem. Náš národ ukázal v dějinách již mnohokrát, že je pracovitý, nezlomný, a také to ukázal tím, že se udržel po tisíciletí proti moři německých vládců. Doufáme a věříme pevně, že i do budoucna prokáže tuto svou odolnost a že právě v této době, kdy začíná lid vládnout sobě, ukáže, že to nebude tak, jako v době českých pánů a velmožů, kteří viděli v prvé řadě svou vlastní kapsu a neviděli národ a lid.

Socialisté jsou přesvědčeni, že dnes mohou ukázat kapitalistickému světu, co znamená budovat radostný život šťastného a silného člověka. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k odst. 1, p. posl. Součkovi.

Zpravodaj posl. Souček: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji k odst. 2, p. posl. Hornovi.