Proto doporučuji, aby v § 8 byla provedena změna,
a to za slovem "dnem" se škrtá slovo "vyhlášení"
a vsunují se slova "28. února 1948."
Jinak není žádných změn a doporučuji
zákon k přijetí tak, jak byl schválen
v průmyslovém výboru. (Souhlas.)
Předseda: Zpravodajem za výbor technický
je pan posl. inž. Synek. Dávám mu slovo.
Posl. inž. Synek: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Vzhledem k právě projednávanému zákonu
o mimořádných opatřeních v
oboru ochrany vynálezů a k tomu, že je již
v připomínkovém řízení
další osnova o některých opatřeních
v oboru ochrany vynálezů a ochrany užitých
vzorků, je na místě uvážiti situaci
úřadu, kterého se osnovy týkají.
Ten je bohužel od okupace v kritické situaci, která
se od revoluce ještě přiostřila. Vzhledem
k tomu a také proto, že je to úřad tak
zvláštního charakteru, že nemá
obdoby v našem státě, budiž dovoleno zmíniti
se o něm podrobněji, zvláště
o jeho významu a potřebách. (Předsednictví
převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Patentní úřad má za úkol pečovati
o nejdůležitější úsek ochrany
živnostenského vlastnictví o ochranu vynálezů.
Náš stát zavázal se podpisem smlouvy
Saint-Germainské v září 1919 přistoupiti
k mezinárodní úmluvě pařížské
z r. 1883 o ochraně živnostenského vlastnictví,
podle jejíhož čl. 12 byl povinen zřídit
kromě jiného též Patentní úřad.
Z toho plyne, že Patentní úřad je úřadem,
který musí cizincům přiznávat
určitá práva, jestliže se jich při
splnění předepsaných formalit domáhají,
a proto se řadí mezi úřady povahy
mezinárodní.
V Patentním úřadě přihlašují
naši příslušníci i cizinci své
vynálezy k patentování. Každá
patentová přihláška se zkoumá,
aby se zjistilo, zda její předmět je nový
a zda přináší technický efekt,
t. j. technické výhody proti dosavadnímu
stavu techniky. Pak se po provedeném řízení,
předepsaném patentním zákonem, buď
udělí patent, nebo se přihláška
zamítne.
Před válkou dosáhl náš Patentní
úřad vysoké pracovní úrovně
a dobré pověsti v zahraničí přesto,
že stále zápasil o dostatečný
počet pracovních sil. Patentní úřad
byl již při zakládáni v r. 1919 vybudován
nedostatečně, poněvadž se tehdy vycházelo
ze známých poměrů Patentního
úřadu vídeňského, a jeho budoucí
agenda se odhadovala nesprávně podle počtu
obyvatel republiky ve srovnání s počtem obyvatel
bývalého Předlitavska a nikoliv podle průmyslové
kapacity republiky, která byla relativně daleko
větší. Tato chyba dodnes těžce
doléhá na Patentní úřad, neboť
nikdy nebyl vybaven dostatečným počtem zaměstnanců,
hlavně inženýrů, a jeho umístění
bylo téměř stále a i dnes opět
je naprosto nepostačující s ohledem na činnost,
již je povinen vyvinovat jako orgán značné
hospodářské důležitosti a jako
úřad mezinárodní povahy.
Zaslouží si zmínky, že od začátku
jeho činnosti až do r. 1938, tedy za mírové
doby, přišlo do Patentního úřadu
přes 150.000 přihlášek vynálezů
a bylo uděleno na 65.000 patentů. Z přihlášek
byla více než polovina cizozemských.
Za války Němci ochromili činnost Patentního
úřadu tím, že zastavili v r. 1940 přijímání
patentových přihlášek a platnost patentů,
udělených od té doby v Berlíně,
rozšířili na t. zv. protektorát. V r.
1944 nařídili likvidaci úřadu, který
měl skončiti svou činnost v srpnu 1945. V
souvislosti s tím vystěhovali největší
část úřadu na různá
místa po Praze a převážnou část
úřednictva převedli do jiných povolání.
Pak byl Patentní úřad určen k zániku.
V tom stavu zastihla jej revoluce.
Bohužel, postavení úřadu se od revoluce
do dnešního dne jak v počtu zaměstnanců,
tak i v jeho umístění mnoho nezměnilo,
takže dnešní pracovní možnosti Patentního
úřadu jsou naprosto nedostatečné.
Největší závadou je nedostatek technických
referentů, neboť chybí proti době předválečné
45 inženýrů všech oborů. Místo
80 systemisovaných míst je jich obsazeno jen 35,
při čemž některé obory nejsou
vůbec obsazeny. Aby bylo možno nové síly
získati a staré udržeti - neboť techničtí
členové Patentního úřadu stále
z úřadu odcházejí - je třeba
nějakým způsobem vyřešiti úpravu
jejich platů. Je totiž uvážiti, že
v Patentním úřadě se mohou uplatniti
se zdarem jen inženýři, kteří
jsou schopni rozhodovati na základě studia cizojazyčné
literatury o technických a často i vědeckých
problémech.
Inženýři našeho Patentního úřadu
jsou techničtí specialisté, kteří
však jsou proti technikům v soukromých službách
nedostatečně placeni. Z tohoto důvodu odešla
z úřadu řada zapracovaných inženýrů
do soukromých služeb, kde se jim dostává
za snažších podmínek daleko lepšího
platu.
Další velikou překážkou řádné
činnosti Patentního úřadu je jeho
nevyhovující umístění. Dnešní
stav, kdy je úřad dislokován na třech
místech, totiž v Karlíně ve Vítkově
ul., v Praze II v Půjčovní ulici a v paláci
ministerstva průmyslu v Praze I Na Františku, při
čemž pracovního prostoru je tak málo,
že pro chybějící zaměstnance
není místa, je nadále neudržitelný.
Je proto nutno s největším urychlením
se postarati o řádné umístění
patentního úřadu.
Teprve v nové budově bude také možno
provésti organisaci rozsáhlé knihovny, jediného
to dokumentačního střediska v republice,
pokud jde o patentovou literaturu, která musí plnit
rostoucí požadavky technické veřejnosti
a znárodněného průmyslu, poněvadž
zájemci tam zjišťují možnosti výroby
i vývozu. Knihovna Patentního úřadu
v součinnosti s technickým dokumentačním
střediskem při knihovně technických
vysokých škol vytvoří svou patentovou
literaturou jedinečné technické dokumentační
všeobecné ústředí, jež dá
soustředěně k disposici našemu průmyslu,
badatelům, vynálezcům a konstruktérům
všechny registrované výsledky veškerého
světového technického pokroku. Tak bude možno
úspěšně ovlivniti cesty i meze našeho
technického podnikání a výzkumnictví.
V letošním roce se snaží zatím
jen nedostatečný počet zaměstnanců
v knihovně Patentního úřadu zvládnouti
desetitisíce zahraničních patentových
spisů, které po válečném zdržení
k nám teprve nyní docházejí a jsou
tu pracně tříděny.
Uvedené závady musí býti odstraněny,
má-li Patentní úřad řádně
plniti své úkoly a předejíti stížnosti
na pomalou činnost, které již delší
dobu vznášejí průmyslové závody
a jednotliví přihlašovatelé, zčásti
i ze zahraničí. Přitom nutno uvážiti,
že poválečné uspořádání
naší výroby přineslo Patentnímu
úřadu zvýšené úkoly, neboť
na př. zájemci z výrobních kruhů
i drobní vynálezci se dožadují větší
měrou, než tomu bylo před válkou, informací
o stavu ochrany vynálezů svých oborů
v cizině.
Nedostatky vybudování Patentního úřadu
mají též velmi závažné následky
v tom, že naše výroba není dostatečně
chráněna proti zahraničním majitelům
patentů, protože jejich přihlášky
nemohou býti tak důkladně zpracovány,
jak to patentní zákon předpisuje, a patenty
jsou jim snadněji udělovány, a že se
ve skutečnosti prodlužuje doba ochrany vynálezů
cizím přihlašovatelům, poněvadž
vynálezy jsou chráněny ode dne vyložení
přihlášky, k němuž pro nedostatek
referentů nemůže včas dojíti.
Důsledkem obou těchto skutečností
je, že se zbytečně zvyšuje naše poplatnost
cizině za vynálezy, jichž využíváme.
Konečně za uvedených poměrů
není dostatečné právní jistoty
v oboru ochrany vynálezů a nedokonalý průzkum
přihlášek, prováděný v
důsledku urgencí částečně
spěšně, povede v budoucnosti k častým
sporům.
Počet patentových přihlášek,
jevící stále vzestupnou tendenci i ze zahraničí,
odhaduje se v r. 1948 asi na 7.000 až 8.000. Již nyní
dostává Patentní úřad tolik
patentových přihlášek jako před
válkou.
Nedostatek sil však zaviňuje, že z celkového
počtu 17.014 patentových přihlášek,
došlých od revoluce do 1. ledna t. r., bylo zahájeno
řízení teprve u 6.270 případů.
Stav nedodělků hrozivě vzrůstá
- na jednoho referenta připadá nyní asi 530
nevyřízených spisů - ohrožuje
zájem interesentů z oboru ochrany vynálezů
a poškozuje pověst našeho státu v cizině.
Počet patentových přihlášek by
zaručoval - ač Patentní úřad
není svým posláním úřadem
výdělečným - značný
čistý zisk úřadu, který dosahoval
v minulých letech až 10 mil. ročně,
zejména po uzákonění osnovy o některých
opatřeních z oboru ochrany vynálezů,
jež je již v připomínkovém řízení
a jež má přinésti i zvýšení
patentových ročních poplatků, jak
se to již stalo v jiných státech. Tyto příjmy
jsou závislé na počtu udělených
patentů. Nezvýší-li se počet
technických referentů, lze odhadnouti počet
udělených patentů v příštích
letech nejvýše na 2.000 ročně, ač
při plné činnosti úřadu před
válkou se udělovalo až 4.000 patentů
ročně. V takovém případě
by očekávatelný příjem byl
asi dvojnásobný.
Udělení patentu je odměnou přihlašovateli
za jeho vynalézavou práci. Odměna záleží
v tom, že majitel patentu je výlučně
oprávněn předmět vynálezu po
živnostensku vyráběti, uváděti
do obchodu a užívati ho, po případě
ho zpeněžiti. V tomto smyslu je ochrana vynálezů
vzpruhou veškeré technické tvorby. Bez ochrany
vynálezů nelze si představiti pokrok techniky
a zejména modernisaci průmyslu, která je
u nás nutná ve všech oborech a po níž
se stále volá, neboť Němci za války
využívali zařízení našich
výroben do krajnosti, aniž pamatovali na modernisaci
a zdokonalení výrobních prostředků.
Ochrana vynálezů také úzce souvisí
s předpoklady zdárného soutěžení
s cizinou. Vyvážet můžeme jen věci
nové, moderní, vyrobené co nejlevněji,
a to je možno jen moderními methodami na zařízeních,
která využívají nejnovějších
vynálezů. Z toho je zřejmo, jak je činnost
Patentního úřadu pro náš průmysl,
řemesla a vůbec pro naši výrobu důležitá.
Nemohlo se vynálezům dostat lepšího
vysvědčení, ale také vyzkoušení,
než v poslední válce. Jestliže se na vynálezy
klade důraz ve státě tak velikém,
jako jsou Spojené státy americké nebo Sovětský
svaz, tím větší význam mají
ve státě poměrně malém, jako
u nás. Má-li tedy Patentní úřad
řádně plnit své úkoly, je nutno,
aby byl vybaven dostatečným počtem zaměstnanců
v prvé řadě inženýrů,
a aby byla konečně již rozřešena
otázka jeho řádného umístění.
Jako zpravodaj technického výboru doporučuji,
aby předložená osnova zákona o mimořádných
opatřeních v oboru ochrany vynálezů
byla schválena. (Souhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zpravodajem za výbor právní
je pan posl. dr Hobza. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr Hobza: Paní předsedkyně
slavná sněmovno!
Projednávaná předloha zákona byla
i pro právní výbor věcí naprosto
samozřejmou a ne spornou, a poněvadž jde o
přirozené a nutné důsledky mezinárodní
smlouvy Neuchâtelské ztotožnil se právní
výbor pouze s nepatrnou změnou, usnesenou ve výboru
technickém, přidělal k tomu malou stylistickou
formální změnu, pokud se týká
citace slovenského úředního věstníku.
Jinak schválil právní výbor celou
osnovu zákona jednomyslně. Proto i já jako
zpravodaj výboru právního doporučuji
plenu sněmovny, aby přijalo předloženou
osnovu zákona v předloženém znění.
(Souhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Poněvadž byl podán pozměňovací
návrh posl. V. Davida, dr Chytila, Valo,
Žiaka, Lindauera, Vandrovce a druhů,
míním dáti hlasovati takto:
Nejprve o osnově zákona podle výše zmíněného
pozměňovacího návrhu, jehož přijetí
doporučil zpravodaj výboru průmyslového;
nebude-li přijata, o osnově zákona podle
zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky proti přednesenému
pořadu hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Přistoupíme tedy k hlasování.
Osnova zákona má 8 paragrafů, nadpisy paragrafů,
nadpis zákona a úvodní formuli.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími
8 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona
a úvodní formulí v úpravě návrhu
posl. V. Davida, dr. Chytila, Valo, Žiaka,
Lindauera, Vandrovce a druhů, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona v úpravě shora uvedeného
návrhu.
Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
čtvrtého odstavce pořadu, jímž
je:
4. Společná zpráva výborů
rozpočtového a právního o vládním
návrhu zákona (tisk 905) o Národní
bance Československé (tisk 1027).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání
o této předloze sloučilo s jednáním
o předloze, která jest jako odst. 2 pořadu,
to jest
5. Zpráva výborů rozpočtového
a právního o vládním návrhu
zákona (tisk 870) o platidlech československé
měny (tisk 1026).
Důvodem pro navrhované sloučení je,
že jde o osnovy spolu souvisící.
Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.)
Není jich. Projednání bude tedy podle návrhu
sloučeno.
Zpravodaji jsou: k odst. 4 za výbor rozpočtový
posl. dr Chytil, za výbor právní posl.
dr Kokeš, k odst. 5 za výbor rozpočtový
posl. dr Chytil, za výbor právní posl.
Koštejn.
Dávám slovo prvému zpravodaji k odst. 4 a
5, p. posl. dr Chytilovi.
Zpravodaj posl. dr Chytil: Slavné ústavodárné
Národní shromáždění!
Maje podat zprávu jako zpravodaj rozpočtového
výboru jednak o vládním návrhu zákona
o platidlech čs. měny, jednak o vládním
návrhu zákona o Národní bance Československé,
považuji za místné vzhledem na mimořádnou
důležitost obou těchto zákonných
osnov předeslat vlastní zprávě něco
úvodních slov.
Oba navrhované zákony jsou významnými
pilíři našeho měnového práva,
což platí především o zákonu
o naší cedulové bance, jakožto orgánu
správy měny. Proto věnoval rozpočtový
výbor oběma zákonům, zvláště
zákonu o Národní bance Československé,
podrobnou a bedlivou pozornost.
Měna je dobrá, je-li dobře spravována.
Je tedy zcela přirozená pozornost, která
je věnována všem zákonům o Národní
bance Československé; vždyť je tento zákon
jakousi ústavou pro správu měny. Všichni
občané žádají od orgánu
správy měny, aby byl jejím dobrým
a houževnatým strážcem. Od nás
žádají, abychom tento orgán vybavili
v zákoně všemi prostředky potřebnými
k plnění tohoto ne lehkého úkolu.
Občané žádají od správy
měny, aby povždy a pevně pracovala k tomu,
aby měna byla stálá, aby nebyla porušována
a kažena, a mají přitom na mysli zejména
nebezpečí vzniku inflace z převýdeje
oběživa. Proto zákon ukládá výslovně
Národní bance za povinnost, aby vedla správu
měny tak, aby byla udržena a zabezpečena stálost
měnové jednotky. Je dvojí, byť spolu
souvisící stabilita měny: jednak vnější,
projevující se ve stálém kursu měnové
jednotky, jednak vnitřní. Udržováním
stálého kursu naší koruny jsme povinni
a je jím tudíž povinna Národní
banka na základě mezinárodní dohody
o mezinárodním měnovém fondu, jehož
jsme členským státem a jemuž jsme ohlásili
kurs koruny.
Československá koruna, Kčs, se rovná
podle tohoto hlášení 17,773 mg ryzího
zlata, neboli okrouhle 2 zlatým centům severoamerického
dolaru. Patříme tedy mezi státy, které
mají právně t. zv. obmezenou zlatou měnu.
Pokračujeme v tomto ohledu v tradici s tím závažným
rozdílem, že jsme nyní členy mezinárodní
měnové kooperace, která má napomáhat
měnám všech členských států
a v budoucnu měnám celého světa k
fundovanější kursové stabilitě.
Udržovat kursovou stabilitu měnové jednotky,
jak jsme k tomu - jak řečeno - povinni, je možno
technicky poměrně snadno. Lze tak činit především
prostřednictvím devisového a povolovacího
řízení. Vyslovuje-li se však postulát
stálého kursu měnové jednotky, myslí
se tím v poslední fázi stálý
kurs měnové jednotky při plných a
maximálních obrátkách národního
hospodářství a tedy také při
plné a maximální - kvantitně i kvalitně
- životní úrovni národa. Zde teprve
začíná tíha problému a úkolu
a také závažnost povinnosti udržovat stálý
kurs měnové jednotky.
Je-li kurs měny přiměřeně stanoven,
což znamená, nejpovšechněji řečeno,
je-li stanoven tak, že je pod ním možné
dělat dobrou národohospodářskou politiku,
pak povinnost udržovat stálý kurs měny
je pro občany jednou ze základních záruk
vnitřní stability měnové a dobré
národohospodářské politiky vůbec.
To je také důvod, proč se této otázce,
následuje vzoru debaty v rozpočtovém výboru,
chci obšírněji věnovat.