Posl. Petr: Paní místopředsedkyně,
slavné ústavodárné Národní
shromáždění, paní a pánové!
Dovolte, abych jako předseda Ústředního
akčního výboru obrozené čs.
strany lidové zaujal stanovisko k prohlášení
pana předsedy vlády. Předseda vlády
Klement Gottwald podal ve svém vládním
prohlášení široce narýsovaný
přehled událostí, které na pozadí
mezinárodně politického vývoje vedly
uvnitř republiky k rozlomení vnitřní
soudržnosti vlády a nakonec až k únorové
krisi. Rozpory v bývalé Národní frontě
se zostřily a vyhloubily v samém středu vlády
hluboký příkop, který nebylo možno
už žádným povrchním kompromisem
překlenout. Vedení některých stran
ztratila smysl pro skutečnost, pro mezinárodní
i vnitropolitické reality, pro daná fakta a poměry
sil a stala se nástrojem snah a cílů, které
odporovaly duchu revoluce z roku 1945 a lidově demokratickému
řádu, který tato revoluce nastolila. A nejen
to, příčily se celé orientaci republiky
včleněné státně politickými
smlouvami v mohutný slovanský obranný blok
proti německé expansi, dějinně ohrožující
západní hranici slovanskou v Evropě. Pokračovat
na této cestě nedávné politiky vedlo
by u nás, u národa pracujících vrstev,
neodvratně k rozdělení na dva bloky proti
sobě stojící a tak k nutné národní
katastrofě. Proto nebylo možno jít kupředu
ani se starými vedeními, ani se starými formami
stran.
Tak ztratilo samostatnost rozhodování také
bývalé vedení lidové strany, odtržené
cizími vlivy od starých sociálně pokrokových
tradic a nedbající ani vnitřní demokracie
stranické, jak o tom svědčí odvolání
ministrů z vlády bez vědomí a bez
souhlasu výkonného výboru strany, který
byl demisí svých zástupců ve vládě
postaven dodatečně prostě před hotovou
věc. Proto jsme se my, uvědomujíce si hluboký
dosah krise a její vnitropolitické vnější
souvislosti, z vlastní iniciativy a svobodně rozhodli
zasáhnout do nově uvolněného vývoje
a vstoupili jsme ihned do akčního výboru
nové, obrozené Národní fronty, která
s minulostí rázně skoncovala. Vřadili
jsme se do nové, obrozené Národní
fronty za souhlasu rozhodné většiny svých
stoupenců a převedli tak do nového státního
řádu stranu, oproštěnou od cizích,
sociálně reakčních živlů
a od těch, kdo mají přímou odpovědnost
za dosavadní politiku, a ode všech, kdo jsou nepřáteli
nového lidově demokratického řádu
a našeho velkého spojence, Sovětského
svazu.
Nová vláda Klementa Gottwalda, jmenovaná
25. února presidentem republiky, se podstatně liší
od minulé vlády ve dvou směrech. Především
nastupuje jasně cestu proměny hospodářské
a sociální struktury republiky v nový řád
a opouští každý kompromis se zbytky liberálně
kapitalistického systému, který u nás
vedle socialisovaného úseku výrobního
ještě trval. A za druhé, zahraničněpoliticky:
i zde se opouští každá dvojznačnost
v orientaci, která se stala za současného
vývoje mezinárodních vztahů nadále
pro republiku prostě nemožnou. Je konec zdání,
jak pan ministerský předseda správně
pravil, že republika zahraničněpoliticky sedí
na dvou židlích, Československo je a zůstane
věrným a spolehlivým členem slovanské
rodiny a lidově demokratických zemí a především
věrným spojencem mocného Sovětského
svazu. (Potlesk.) Zdůrazňuji, že jen
cizí živly a cizí vlivy to byly, které
do lidové strany vnesly neupřímnost v tomto
směru, a nyní jsou z ní vyloučeny.
(Potlesk.) Obrozená lidové strana je zárukou
věrného plnění spojeneckých
smluv a závazků a osvědčuje svou vděčnost
velkému spojeneckému Sovětskému svazu,
jehož nesmírné válečné
oběti a slavné vítězství vyřešily
dějinný náš problém, problém
naší národní existence, počeštění
českých zemí odsunem Němců.
Síla Sovětského svazu je také zárukou,
že německá útočnost proti sjednocené
frontě slovanských států se už
nikdy nezvedne. (Potlesk.)
Dovolte mi nyní, paní a pánové, abych
se zásadně vyslovil k socialisačnímu
programu vlády, v níž je lidové strana
zastoupena, zejména k otázce znárodnění
a plánovanému hospodářství.
Pan předseda vlády se v druhé části
svého prohlášení zmínil o tom,
že vláda chce vtělit v čin a zákon
ony požadavky, které byly vytýčeny celostátním
sjezdem závodních rad a odborových organisací
dne 22. února t. r., jakož i sjezdem rolnických
komisí ve dnech 28. a 29. února 1948. Jde tu o druhou
etapu znárodnění podniků s více
než 50 zaměstnanci a o definitivní úpravu
držby půdy do 50 ha.
Znárodněním se převádí
soukromý majetek do vlastnictví všeho lidu.
A tu mně dovolte, abych zdůraznil, že podle
našich zásad obecné blaho a sociální
pokrok vyžadují tohoto opatření, aby
některé statky byly vyvlastněny. Zájem
obecný má přednost před zájmem
soukromým, a proto prospěchu obecnému musí
ustoupit i právo soukromého vlastnictví.
V našem znárodnění usiluje stát
právem o to, aby klíčové podnikání
a určité druhy statků byly vyhrazeny státu,
protože propůjčují vlastníkům
velikou moc, která ohrožuje zájem veřejný.
Oč jde při našem znárodňováni?
O to, aby se předešlo zneužívání
moci kapitálu a jeho držitelů; jde o to, aby
se majetek nemohl vymknouti ze své sociální
funkce, kterou má ve společnosti a ke společnosti.
(Potlesk.) Při socialisaci nám jde také
o to, aby se předešlo plýtvání
výrobními silami, aby se zajistilo jejich řádné
uspořádání ku prospěchu hospodářských
zájmů národa tak, aby národní
hospodářství ve svém pravidelném
rozvoji otevřelo cestu k hospodářskému
a hmotnému vzestupu všeho lidu, ale aby se vytvořily
i základy pro kulturní a duchovní jeho rozvoj.
Není sporu o tom, že bezuzdná svoboda, jak
k ní vedl a vede liberalismus, vede k anarchii hospodářského
života a k hlubokým hospodářským
a sociálním krisím. Hospodářský
řád nemůže být ponechán
naprosto volnému zápasu hospodářských
sil. Neomezená, svobodná soutěž nemůže
rozhodně řídit hospodářský
život. To se ukázalo jasně tam, kde zisk stal
se jedinou hybnou pákou hospodářského
podnikání. Rozhodoval nejvyšší
zisk jednotlivce či skupiny kapitálově mocných,
a to vedlo k vykořisťování zaměstnanectva
a obohacování jednotlivců na úkor
zájmů celku. A právě nerovnoměrný
podíl na národním důchodu tříštil
nejen sociální, ale také politickou a duchovní
jednotu našeho národa.
Změněné hospodářské
a sociální poměry vyžadují, aby
stát zasahoval podrobnými zákonodárnými
ustanoveními do hospodářství, aby
je řídil. A tu je povinností každého
člena Národního společenství,
aby pilně, loyálně a ochotně spolupracoval
v novém hospodářském řádu.
Ježto socialisační proces soustředil
v rukou státu všechno podnikání kromě
podnikání drobného, je jen logickým
důsledkem, že stát bere do svých rukou
velkodistribuci, která byla často zdrojem nekontrolovatelného
černého obchodu, ale také příčinou
mizení zboží na černém trhu.
Znárodněné podnikání také
vyžaduje, aby stát převzal do svých
rukou organisaci vývozu a dovozu. Jde o správnou
orientaci našich obchodních styků se zahraničím,
o rychlost a pružnost naší vývozní
a dovozní politiky, jejíž oprávněnost
nejlépe dokazuje rychlé zajištění
výhodného dovozu obilí ze Sovětského
svazu, jemuž jsme vděčni, že nás
zbavil starostí o chléb do příštích
žní. Obchod se zahraničím byl vítanou
příležitostí k různým
devisovým spekulacím, k nekontrolovatelnému
ukládání kapitálu jednotlivců
v zahraničí a tím také k ochuzování
státu o devisy. To všechno převzetím
vývozu a dovozu do rukou státu odpadne a bude zaveden
pořádek i do této oblasti našeho hospodářství.
Pokud jde o sociální zákony, jejichž
brzké projednávání ohlásil
pan předseda vlády, lidová strana vítá
na prvém místě uzákonění
národního pojištění. Křesťanský
sociální řád, který je základem
programu mé strany, zdůrazňuje nejen spravedlivé
rozdělení důchodu, ale také sociální
zajištění člověka ve stáří,
a když byl vyřazen z pracovního společenství
trvalou invaliditou. Vítáme zamýšlené
zvýšení důchodů staropensistů
a vyplácení sociálního důchodu
sociálně potřebným a invalidním
zemědělcům a živnostníkům.
Je-li visitkou státu péče o mládež,
nemocné a přestárlé, pak náš
stát uzákoněním národního
pojištění zaujme v tomto směru místo
mezi prvními.
Lidová strana přijímá dále
souhlasně s Národní frontou zásadu,
že půda nesmí být předmětem
spekulace a že má patřit tomu, kdo na ní
pracuje. Proto není námitek, jestliže se v
případě potřeby k doplnění
nesoběstačných hospodářství
přikročí k revisi ve větším
rozsahu u těch majitelů, kteří nabyli
půdu politickou intervencí, při čemž
byly spravedlivé nároky malozemědělců
opomenuty.
Strana proto uvítá zákon o trvalé
úpravě vlastnictví půdy, při
čemž soukromé vlastnictví do výměry
50 ha bude zajištěno ústavním zákonem.
Za této jistoty můžeme při dobré
zemědělské politice očekávat,
že ani píď půdy nezůstane neobdělána
a že se zabezpečí výživa národa
z vlastních prostředků.
Úprava zemědělské a živnostenské
daně bude nejen počátkem postupného
zjednodušování našeho nepřehledného
daňového systému, ale svou spravedlivou progresivitou
sleduje i cíle sociální. Sociální
tendence v daňové politice bude mít blahodárné
účinky na morálku poplatníků.
Vítáme dále panem předsedou vlády
ohlašované zákony o zemědělském
a živnostenském úvěru, které
umožní rolníkům a živnostníkům
laciný úvěr bez lichvářských
podmínek. Jsme přesvědčeni, že
jak zemědělci, tak i drobní živnostníci
uvítají s povděkem tento počin vlády
a využijí úvěru v míře
největší k investicím, modernisaci a
mechanisaci jak statků, tak i živnostenských
provozoven.
Ovšem všechny sociální reformy dávají
jen rámec, v němž se má rozvíjet
nový sociální a hospodářský
řád naší lidové republiky. Je
třeba, aby k tomu přistoupila také reforma
vnitřní, reforma lidí. Je třeba, aby
lidé našli vřelejší poměr
ku práci, když dnes pracují u vědomí,
že výsledek jejich práce nemizí v kapsách
jednotlivců na přepych nebo v kapsách anonymních
společností jako bezpracný důchod,
nýbrž když jsou si jasně vědomi,
že pracují pro sebe a obecné blaho.
Lidé musí být proniknutí myšlenkou
bratrství, solidarity a závislosti jednoho na druhém.
Lidová strana, budující na křesťanském
světovém názoru, na křesťanské
morálce, má absolutně kladný poměr
ke všem těmto sociálním reformám,
neboť její program má stejné snahy a
sleduje socialisační cíle, zdůrazňuje
ukázněnou svobodu a usiluje o mravní zdokonalení
jednotlivce i celku. Proto chce lidová strana v nových
poměrech ruku v ruce spolupracovat s Národní
frontou a v ušlechtilém pracovním soutěžení
spolubudovat naši lidově demokratickou republiku.
Dovolte, abych ještě zdůraznil to, co zde již
řekl gen. tajemník komunistické strany kol.
Slánský, že proti všem hlasům
ze západu můžeme všechny ubezpečit,
že náboženská svoboda je plně a
všestranně zabezpečena, neboť vládě
velmi záleží na naprosté shodě
s církvemi, zejména na naprosté shodě
s největší z nich, t. j. s církví
katolickou. Není vůbec úmyslem vlády
a žádného odpovědného vedoucího
činitele v našem státě, a to ani pro
dnešek, ani pro budoucnost, pořádat nějaké
protináboženské tažení.
A na konec dovolte, abych k pomlouvačným hlasům
z ciziny prohlásil, že jsme se ke spolupráci
v nové Národní frontě a ve vládě
Klementa Gottwalda rozhodli zcela svobodně, protože
v ní můžeme uskutečňovat svůj
dávný křesťansko-sociální
program, uplatnit snahy o spravedlivý hospodářský
a sociální řád, a to cestou přesně
zákonnou, ústavně a parlamentárně.
(Potlesk.)
Ze všech těchto důvodů bude čs.
strana lidová hlasovat pro vládní prohlášení
předsedy vlády Klementa Gottwalda, ale nejen
hlasovat, bude je jako svůj program také všemi
silami podporovat a plnit. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším řečníkem
je p. posl. Kobylka. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Kobylka: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
V zastoupení a jménem poslanců čs.
strany socialistické, soustředěných
kolem akčního výboru této strany,
činím k včerejšímu vládnímu
prohlášení pana předsedy vlády
tento projev:
Poslanci čs. strany socialistické se staví
plně za toto prohlášení, jež naplňuje
podle jejich přesvědčení socialistické
ideály a demokracii, jak ji hlásali jejich předchůdci
Karel Půlpán, Emil Špatný, Josef
Kotek, Kratochvíl a jiní z řad čs.
mládeže socialistické.
Pan předseda vlády podal ve svém programovém
prohlášení obšírný a hluboký
rozbor příčin, které vedly k tomu,
co se projevilo nakonec jako otevřená vládní
krise. Dnes, kdy po přesně ústavním
doplnění vlády, v čemž jsme za
jedno s p. předsedou vlády, je na vrcholném
zastupitelském orgánu československého
lidu, na parlamentu, aby rozhodl o otázce důvěry
nové vládě, je třeba, abychom také
my, příslušníci čs. strany socialistické
se svého hlediska provedli otevřený rozbor
toho, co zavedlo stranu do situace, která jí přímo
otřásla v jejích základech. Jsme tím
povinni jak věrným příslušníkům
naší strany, tak i celé čs. politické
veřejnosti.
Bývalé vedení čs. strany nár.
socialistické rozhodovalo zpravidla o své vůli
a bez slyšení příslušných
orgánů strany. Činilo tak i při nejzávažnějších
rozhodnutích o otázkách životně
důležitých pro náš stát
ve směru politické i hospodářské
existence. Dokonce i tak dalekosáhlá věc,
jakou byla známá demise ministrů, stala se
bez vědomí a předběžného
projednání v poslaneckém klubu strany, který
byl prostě postaven před hotovou věc, podobně
jako ostatní volené orgány strany.
Máme za to, že jednou z hlavních příčin
krise naší strany byla neujasněnost v zásadní
otázce, t. j. jaké je poslání politické
strany ve státě, který si v daném
případě košického programu stanovil
zásadní a proto neodchylnou vývojovou linii
politickou, sociální, hospodářskou
a kulturní. Pochopíme-li košický program
v jeho celkové logické skloubenosti a dovedeme-li
se odpoutat od chybné představy bývalých
vládních programů, které se měnily
podle toho, jak se vlády podle dočasného
seskupení politických sil střídaly,
jeví se nám poslání politické
strany jinak, než jak se jevila politická strana užšího
vedení národně socialistické strany
z poslední doby.
Když se strana přihlásila bez výhrad
ke košickému programu a myšlence Národní
fronty, měla jasně vidět své poslání
jedině v tom, aby byla výběrovou stranou,
jež by zkušenosti a pracovní pohotovost svých
příslušníků dávala plně
do služeb budování státu podle základní
socialistické linie. Nechceme si zakrývat, že
zmíněné vedení strany národně
socialistické se během doby zpronevěřovalo
smyslu jejího socialistického poslání
a dávalo se ovlivňovat touhou po moci i za cenu
podpory reakčními živly v našem národě.
Těmto reakčním silám šlo o to,
aby zneužitím strany a jejích věrných
stoupenců si vytvořily nové výchozí
posice ke zvratu lidově demokratického řádu.
Pokrokové a socialisticky smýšlející
členové strany marně bojovali proti přijímání
těchto živlů do strany a proti jejich rostoucímu
vlivu. Užší vedení strany s těmito
reakčními živly, které ovlivnily organisační
a tiskový aparát strany, se vzdalovalo od širokých
vrstev drobných členů, kteří
měli jak kladný poměr k lidově demokratickému
zřízení, tak i k budovatelskému úsilí
Gottwaldovy vlády. Jen tím lze vysvětlit,
že strana opustila socialistický blok, že její
poměr ke znárodněnému hospodářství
byl váhavý a dvojaký a že v rozporu
se zájmy širokých vrstev zemědělských
nedovedla nalézti správný poměr k
nové zemědělské politice. Jen tím
lze také vysvětlit záměrné
útoky proti Sboru národní bezpečnosti,
její nekonstruktivní a někdy přímo
negativní postoj k jednotnému odborovému
hnutí a její otevřenou akcí proti
sjednocení české mládeže, jak
se projevila vystoupením ze Svazu české mládeže.
Užší vedení šlo dále a zašlo
tak daleko, že v touze po uskutečnění
svých mocenských cílů vedoucí
orgány strany se dohadovaly i s kompromitovanou slovenskou
reakcí a dokonce mělo i odvahu vysvětlovat
naší veřejnosti, že byli svedeni lidé,
o nichž pak bylo dokázáno, že byli ochotni
se postavit do služeb proti státu.
Pokrokoví straníci zjevně toto odsuzovali,
jejich hlas byl však i zde přehlušen pevně
seskupenými reakčními silami ve straně.
Paní a pánové! Z těchto několika
příkladů je vidno, že touha po politické
moci vedla nutně k odklonu od socialistické linie
a důsledně ke vzniklé krisi. Je nám
jasno, že chceme-li nastoupiti novou cestu, musíme
se zbavit veškerých zájmů mocenských
jako strana. Dovést se odprostit od těchto běžných
mocenských ambicí politické strany vyžaduje
určitého duchovního přerodu. Ten je
nutný, chceme-li poctivě rozumět volání
doby. Jsme ve státě, jenž plánuje hospodářský
život, ve státě, jenž chce bránit
výrobnímu chaosu, který chce odstranit krisi,
nezaměstnanost a sociální nerovnosti. Tento
stát nemůže prostě býti vystavován
nebezpečí vládních nebo jiných
politických krisí. Plánování
a základní hospodářský vývoj
nemohou býti závislé na volebních
výsledcích. Ve státě, jenž chce
nahradit hospodářský chaos hospodářským
plánem, musí býti dána základní
linie. Ta musí být základem spolupráce
politických stran, avšak tento základ nemůže
a nesmí být na výpověď.
Považoval jsem za nutné vyrovnat se při dnešní
příležitosti otevřeně s problémem
smyslu a poslání politické strany ve státě
lidově demokratickém. Opakuji znovu - a to především
do řad našich stoupenců - že po řadě
omylů, které vyvrcholily v otevřené
vládní krisi, musí nám být
jasno, že smysl československé strany socialistické
není ve zřetelech mocenských, nýbrž
v její pracovní pohotovosti přispěti
co nejvíce a nejupřímněji k uskutečnění
budovatelského programu a tím k zajištění
šťastného života všeho pracujícího
lidu v Československé republice. (Potlesk poslanců
čs. strany socialistické. - Předsednictví
převzal místopředseda Komzala.)
Nechceme se vracet k chybám minulosti, nechceme, aby naše
politická praxe byla zamlžena dojmem dvojakosti. Chceme
jíti poctivě kupředu, jak jsme to povinni
svému lidu a svému svědomí. Prohlášení
pana předsedy vlády ukládá všem,
nejen nám, voleným zástupcům lidu,
ale všem dělníkům, rolníkům,
živnostníkům, pracující inteligenci,
učitelům i umělcům mnoho úkolů
a povinností. Je nám jasno, že není
doba slov a ujišťování, že však
nastává období skutků.