Myslím, že není také správné, aby v ústavodárném Národním shromáždění byl ponechán redaktor Obzorů, jednoho z časopisů, které se nejsmutněji proslavily v protisovětských útocích, posl. dr Ducháček ve funkci předsedy zahraničního výboru zákonodárného sboru republiky, který vděčí za své osvobození svému největšímu spojenci - Sovětskému svazu. (Potlesk.)

Je třeba energicky skoncovat s takovou obojetnou politikou, která na jedné straně oficiálně poklonkuje Sovětskému svazu a na druhé straně neoficiálně proti němu štve a jej pomlouvá.

Nepřátelé Sovětského svazu, domnívajíce se, že by si přímým napadáním této země připálili prsty, uchylují se v poslední době čím dále tím více k nové podlé taktice: Zneužívajíce tiskové svobody a využívajíce trestuhodné blahovůle příslušných orgánů, přetiskují štvavé protisovětské články západních paličů války a jejich prodejných žurnalistů. Přetiskují je bez poznámky, bez zaujetí vlastního stanoviska a pozastaví-li se někdo nad tím, ohánějí se pokrytecky a svatouškovsky frázemi o objektivitě, snahou, aby prý čtenář byl nezkresleně informován, co se ve světě děje a jak se píše. Ve skutečnosti pašují tito ničemové do novin pomluvy a urážky Sovětského svazu, jimiž otravují vzájemný spojenecký poměr, ztotožňují se s nimi, schovávají se za ně, bojíce se podepsat vlastní články stejného obsahu. Není myslitelné nadále nechávat škodit tyto jedovaté plazy a je věcí cti našeho lidu, aby je rozšlapal, aby byl stále na stráži československo-sovětského přátelství. Toho, kdo toto pro nás důležité spojenectví a přátelství napadá a ohrožuje, je nutno nemilosrdně potrestat. Náš velký přítel a spojenec si nezasluhuje, aby na území zhroceném krví jeho vojáků byl pomlouván a špiněn. Musíme už jednou prosadit, aby všude u nás chovali se lidé k Sovětskému svazu tak, jak se sovětští občané chovají k nám. Různé na cti utrhačské protisovětské živly mají ještě drzost pokrytecky tvrdit, že přátelství k Sovětskému svazu není věcí jen jedné politické strany. Na jméno té jedné politické strany si nemohou zpravidla vzpomenout.

Bohužel, tato fráze je v poslední době přednášena s oblibou i některými významnými činiteli. Těm bych chtěl říci: Vážení pánové, není vinou komunistické strany, jestliže ji pracující lid po všech špatných zkušenostech s vámi považuje za nejlepšího, upřímného a poctivého přítele Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk.) Netrpte různé protisovětské útoky, mluvte o SSSR a jednejte v duchu československo-sovětského přátelství jasně a poctivě, a pak změní názor na vás i československý lid. Tedy jedině na vás záleží.

Závěrem bych chtěl říci toto: Pro charakter člověka, pro jeho postoj k národu a republice máme u nás konec konců nejlepší a nejspolehlivější měřítko - jeho poměr k Sovětskému svazu. A soudě podle upřímných sympatií a lásky, jaké Sovětský svaz požívá v srdcích milionů našich lidí, můžeme s uspokojením tvrdit, že náš lid je skvělý a republiku vroucně miluje. Nic na tomto faktu nezmění úzká vrstva z národa vyřazených politických ztroskotanců. Náš český člověk nezapomíná na dnešní, ani na nedávné důkazy sovětského přátelství a spojenectví. Dobře ví, že se jménem Sovětského svazu je spojeno osvobození jeho země, jeho dnešní svobodný život, štěstí jeho rodiny, prostě všechno, že se jménem Svazu sovětských socialistických republik je spojena i budoucí sláva jeho země. Ano, po boku silného Sovětského svazu očekává naši zemi skvělá budoucnost v přátelské rodině pokrokových evropských národů. A Sovětský svaz, nejbohatší země světa, je silný a mohutný. Kdo jej viděl, dýchal jeho vzduch, utvrdil se v přesvědčení, že s věcí šťastné budoucnosti lidstva to stojí dobře.Rychlým tempem spěje tato země kupředu, ukazuje nevídaný hospodářský rozmach. Dnes už je vidět, že pětiletku splní za čtyři roky a do dvou let bude dál než před válkou. V Sovětském svazu žije nádherný socialistický lid, který se ničeho nebojí, který všechno dokáže, který přináší veliké oběti pro šťasnou budoucnost své země. Tento lid je neskonale dobrý, ale při tom hrdý, sebevědomý, k nepříteli nemilosrdný, přesvědčený o své pravdě a právu. S takovým lidem po boku můžeme směle a s důvěrou kráčet po šťastně nastoupené cestě do lepších časů. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Dávam slovo dalšímu řečníkovi, ktorým je pan Komzala

Posl. Komzala: Slávna snemovňa, panie a páni!

Schvaľovanie smluvy o obchode a plavbe so Zväzom sovietskych socialistických republík dáva nám príležitosť zamyslieť sa nad dvomi skutočnosťami. Ponajprv nad tým, čo smluva so Sovietskym zväzom pre Československú republiku znamená, čo občanom nášho štátu poskytuje a za druhé nad tým, jako si občania nášho štátu výsledky týchto smlúv vážia a cenia. História našich smlúv so Sovietskym zväzom je stará. Už v júni r. 1922, v dobe keď si svet hral ešte v pomere k Sovietskemu zväzu, k sovietskym republikám, se slovami o možnom alebo nie možnom uznaní Sovietskej republiky de facto alebo de jure, vtedy uzavrela naša republika 5.júna 1922 smluvu o obchodných a hospodárskych stykoch s Ruskou socialistickou federovanou Sovietskou republikou a dňa 6. júna tohože roku tú istú smluvu s Ukrajinskou sovietskou socialistickou republikou.

A potom založili sme si naše zastupiteľské úrady v Moskve. Naše hospodárske styky so zväzom Sovietskych socialistických republík vyvíjali sa veľmi dobre a osoh z nich cítili sme v našich krízových rokoch, keď sme mali pre isté naše dodávky v Sovietskom zväze dobré odkupisko, keď naši zamestnanci by boli bývali krízovej nezamestnanosti vydaní na pospas, mali v dsledku toho dobré zamestnanie. Potom prišla smluva o vzájomnej pomoci z r. 1936 a bolo by zbytočné opakovať, že to bola jediná smluva, ktorá pre náš štát znamenala faktickú pomoc a záruku našej nedotknuteľnosti a je len vinou našej porazeneckej politiky v tej dobe, že táto smluva nedošla plného uplatnenia.

No, vieme veľmi dobre, že to bol Sovietsky zväz, ktorý chcel svoje záväzky dodržať a vieme, že to bol on jediný, ktorý protestoval prvý a veľmi ostro proti okupácii a rozkúskovaniu Československej republiky svojou nótou z 18. Marca 1939, v ktorej sa hovorilo doslova toto: "Nie je pravda, že československý štát bol ohniskom neustálych nepokojov a ohrozoval európsky mier. Vo skutočnosti bola Československá republika jednou z tých málo štátov, kde bol zaistený skutočný vnútorný kľud a mierumilovná zahraničná politika. Hácha jednal vo zjavnom rozpore s § 64 a 65 ústavy Československej republiky a vo zjavnom rozpore s vlou svojho ľudu. V dsledku toho nemže byť akt, podpísaný Háchom v Berlíne, považovaný za zákonitý. Zásada samourčenia národov predpokladá slobodný prejav vle ľudu. V danom prípade nedošlo k žiadnemu prejavu vle českého národa a preto sovietska pokladá okupáciu českých zemí nemeckým vojskom za ďalšie akty nemeckej vlády, za svojvoľné, násilné a útočné. Vyššie uvedené platí tiež o zmene štatútu Slovenska, prevedenej podriadením Slovenska nemeckej ríši, ktorá zmena nie je ospravedlnená žiadnym prejavom vle slovenského národa. Jednanie nemeckej vlády je signálom násilného vtrhnutia maďarského vojska do Podkarpatskej Rusi a tým porušením elementárnych práv jej obyvateľstva. Vzhľadom k vyššie uvedenému nemže sovietska vláda uznať včlenenie českých zemí do nemeckej ríše, taktiež Slovenska v tej či onej forme za právoplatné a odpovedajúce všeobecne platným a priznávaným normám medzinárodného práva a spravodlivosti".

Ja som to odcitoval na dkaz toho, že Sovietsky zväz dodržoval a dodržuje vždy svoje smluvy a svoje záväzky. Bol to opäť Sovietsky zväz, ktorý prvý a bezvýhradne uznal Československú republiku a jej vládu nachádzajúcu sa v emigrácii a uzavrel s ňou dohodu dňa 18. júna 1941, ktorá obsahovala najmä tieto tri ujednania: výmena vyslancov, vzájomnú pomoc v boji proti Hitlerovi a dovolenie organizovať národné československé vojenské jednotky v SSSR. Táto dohoda bola prvým medzinárodným uznaním Československej republiky a to v hraniciach predmníchovských, zatiaľ čo napr. Veľká Británia urobila to isté uznanie bez záväzku o budúcich hraniciach v strednej Európe. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Čo znamenala sovietska pomoc v boji za oslobodenie Československa, je nám všetkým veľmi dobre známe. Pocítili sme to my na Slovensku, najmä za Slovenského národného povstania, a len na území Slovenska položilo svoje životy viac ako 100.000 vojakov Červenej armády v bojoch za naše oslobodenie. Naša vďačnosť za vrátenie slobody a za obete na to vynaložené nemala by byť a nemohla by byť nikdy dosť veľká. Už v tejto smluve z 18. júla 1941 hovorí sa v článku 4, že smluvné strany sú dohodnuté o tom, že budú vyvíjať v meradle čo možno najväčšom svoje hospodárske styky a poskytnú si vzájomne všetku možnú hospodársku pomoc po vojne. Táto pomoc ukázala sa nám prepotrebná práve lanského roku po našej veľkej neúrode. A keď na žiadosť predsedu vlády Gottwalda bol zvýšený prísľub dodávky obilia z 200.000 ton na 600.000 ton, čo samo o sebe je už výrazom viac ako úprimného priateľstva, Sovietsky zväz sa ukázal tu byť naozaj priateľom nie takým, o akom napísal Karel Havlíček Borovský v jednom svojom epigrame, že "v nouzi ti dá radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel". Sovietsky zväz nám teda nedával žiadne rady, ale dal nám tú potrebnú múku, dal nám ju za podmienok, ktoré - ako to prehlásil v zahraničnom výbore pán minister zahraničného obchodu dr Ripka - by sme neboli nikde inde získali. Nielen že sme obilie dostali ihneď, čo samo o sebe je najlepšou pomocou, ale ušetrili sme pri dodávkach zo Sovietskeho zväzu rozdiel oproti cenám na svetových trhoch, priemerne 1 miliardu 350 mil. Kčs. Kto by si trúfal teda povedať, že toto nebola pomoc naozaj priateľská? A hľa, ako sa na to reagovalo so strany niektorých kruhov, ktorým je tŕňom v oku to, že práve Sovietsky zväz je jediný v stave takúto pomoc poskytovať. Namiesto vďačnosti alebo aspoň skrytej radosti nad tým, z nebudeme do novej úrody hladovať, začala Sovietskemu zväzu nepriateľská propaganda šíriť potuchlé a otravné zprávy. Začalo to od východu u nás na Slovensku. Najprv sa rozširovalo, že celá pomoc je papierový humbuk, že sa vôbec neuskutoční. Keď začali chodiť prvé vagóny a túto skutočnosť nemohol už nikto zatajiť, začalo sa šuškať, že to obilie je zlej kvality, že je plesnivé, že je v ňom viac hliny ako obilia a pod. Keď ani to nestačilo, tvrdilo sa, že obilie je predražené, a musel toto všetko vyvrátiť sám pán minister zahraničného obchodu konštatovaním, že na dodávkach sme ušetrili 1¹/₄ miliardy a že obilie je kvality dobrej. Tieto faktá dávajú nám povinnosť zamyslieť sa nad tým, kto vlastne nemá záujem na tom, aby boly dobré styky medzi nami a Sovietskym zväzom, a kto má záujem na tom, aby boly stále otravované tieto naše priateľské styky so Sovietskym zväzom. Dobrý, poctivý občan našej republiky nemôže pochopiť, že žijú medzi nami ľudia, ktorí by radi urobili všetko, len aby vymýtili tú srdečnosť, úprimnosť, vďačnosť a hlboké bratské city, ktoré občania nášho štátu k SSSR vo svojich srdciach prechovávajú. A každému poctivému človeku u nás je jasné, že je toto počínanie nielen nevďačné a neslušné, ale priamo zločinné, ktoré podrýva korene našej štátnej bezpečnosti a škodí i nášmu národnému hospodárstvu a tým útočí priamo na podstatu, z ktorej sa má vyvíjať nový život a nový blahobyt českého a slovenského pracujúceho človeka.

To už nie je len neslušnosť voči nášmu spojencovi a voči našim osloboditeľom a priateľom, keď niektoré časopisy zámerne a systematicky otravujú verejnosť písaním o Sovietskom zväze v štýle bývalej nacistickej protisovietskej propagandy, ktorú obnovili teraz napr. niektoré americké tlačové agentúry. Citáciou článkov, ako to spomínal už rečník predo mnou, z americkej a inej tlače, zameraných proti Sovietskemu zväzu, pôsobí sa na našich ľudí v tom smysle, aby sa podrývala dôvera k Sovietskemu zväzu a znevažovalo všetko, čo je podstatou sily Sovietskeho zväzu a teda silou našou; silný Sovietsky zväz je a bude najlepšou oporou a zárukou nedotknuteľnosti našej republiky.

Tri roky potom, čo za naše oslobodenie vydýchli svoje duše desaťtisíce mladých sovietskych vojakov, máme u nás časopisy, ktoré priamo zlomyseľne a škodoradostne ohovárajú Sovietsky zväz a rafinovaným spôsobom znevažujú všetko, čo nám má byť práve tak sväté a nedotknuteľné v našom vlastnom záujme. Nebudem spomínať časopisy české, boly spomínané mojím predrečníkom, ale musím sa zmieniť o niektorých slovenských časopisoch, musím sa pozastaviť nad písaním napr. Nových prúdov, takzvaného humoristického časopisu Šidlo a iných a iných tlačí na Slovensku, v ktorých tak často sa stretávame s protisovietskymi invektívami a rafinovanými urážkami. Týmto veciam je treba urobiť rázny koniec. Alebo sme za priateľstvo so Sovietskym zväzom - a potom ono musí byť úprimné, ako sa na čestných ľudí sluší a patrí - alebo sme ľudia nehodní vôbec mena Slovan a zahrávame si s našou vlastnou existenciou a so svojimi vlastnými národnými záujmami. No, český a slovenský občan, český a slovenský pracujúci človek nemá a nebude mať nikdy nič spoločného s tými, ktorí takto chápu upevňovanie našich stykov so Sovietskym zväzom a upevňovanie výdobytkov našej slobody. Český a slovenský pracujúci človek je úprimným priateľom sovietskeho človeka, sovietskeho pracujúceho ľudu, ktorý - ako sme sa mnohí z nás o tom presvedčili osobne - je naozaj dobrým a úprimným priateľom pracujúceho človeka českého a slovenského. A tento náš pracujúci človek urobí všetko, aby toto priateľstvo bolo rozvinuté do najväčších možností a aby z tohoto priateľstva vyrástol naozaj nový život, založený na našej bezpečnosti, na najužšej spolupráci hospodárskej, a to nielen so Sovietskym zväzom, ale i s ostatnými slovanskými krajinami, ktoré tak ako my v ľudovo-demokratickom duchu na ceste k lepšiemu usporiadaniu spoločenských pomerov, k socializmu, budujú nový blahobyt a mier svojich národov.

Preto budeme schvaľovať túto smluvu s tým hrdým povedomím, že je to smluva s krajinou, ktorá netrpí a nebude trpieť nikdy žiadnou hospodárskou krízou a tým dáva aj nášmu hospodárstvu pevný bod, pevný základ, a tým i možnosť pri vzájomnej výmene tovarov a za najlepších podmienok bez politických nátlakov a bez politických podmienok slúžiť československému pracujúcemu ľudu pri dvíhaní jeho blahobytu. Varujeme všetkých, kto dosiaľ otravovali náš pomer k Sovietskemu zväzu. Varujeme ich preto, že je to i proti ich vlastným záujmom a proti záujmom nášho štátu; je to nečestné, je to znevažujúce nás samých, je to znevažujúce Československú republiku, a československý pracujúci ľud nebude toto trpieť a urobí všetko, aby v tomto smere bola zjednaná náprava. Vieme, že blahodarný účinok sovietsko-československej obchodnej smluvy pre náš hospodársky život bude najlepšou porážkou tých, ktorí by náš pomer k Sovietskemu zväzu chceli kaliť.

Komunistická strana Slovenska bude hlasovať za schválenie tejto smluvy, lebo je to smluva tak dobrá, akú Československo dosiaľ so žiadnym iným štátom nemalo. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu se přihlásil p. posl. dr Ducháček. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Ducháček: K tomu, co zde pronesl p. posl. David, chtěl bych říci, že to byla typická ukázka zneužívání Sovětského svazu k vnitropolitickým účelům. Je to opravdu typický případ toho, co případně nazval časopis Dnešek "propagandou, která zabíjí".

Za druhé jsem chtěl k jeho poznámkám říci, že to, co jsem kdy napsal v osvobozené republice o Sovětském svazu, jsem také vždy podepsal. Ani pan posl. David, který jistě má dosti invence, by nemohl citovat z mých článků ani jediné věty, která by se mohla vykládat jako zaostřená nebo zahrocená proti Sovětskému svazu. Dodal bych k tomu dále, že právě smlouvu se Sovětským svazem projednávala vláda, v jejímž čele stál předseda mé strany Msgr. Jan Šrámek, a v této vládě ani jeden komunista nepokládal za vhodno býti zastoupen.

Dále odmítám - a tím tuto svoji poznámku končím - ztotožňovati svůj kladný vztah k Sovětskému svazu se svým krajně kritickým vztahem k pánům od Prašné brány, k jejich kádrové komisi, ke Kominformě a jejich heslu "proletáři všech zemí, spojte se!" (Potlesk.)

Místopředseda Petr. Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Páni zpravodajové se vzdali slova.

Jsou nějaké opravy nebo textové změny?

Zpravodaj posl. Fierlinger: Nejsou.

Zpravodaj posl. Nový. Nejsou.

Zpravodaj posl. Jura. Ne.

Zpravodajca posl. dr Šoltész: Nie sú.

Místopředseda Petr: Nejsou.

Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovat podle zprávy výborové. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasováni? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Před ukončením schůze sděluji, že jsem dal dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu na dnešní schůzi posl. Harusovi, Zuzaňákovi, dr Holému, Musilovi, dr Procházkovi, Kobylkovi, na tento týden posl. Haškovi, dr Špánikovi, pro včerejší a dnešní schůzi posl. Bašťovanskému, Švermové a dodatečně pro včerejší schůzi posl. Musilovi.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze byla svolána písemně nebo telegraficky.

Končím schůzi.