Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím o klid.
Posl. dr Hobza (pokračuje):
. . . cítí, že je to v rozporu se zásadou
občanské rovnosti a spravedlnosti.
Jejich roztrpčení se poslední
dobou stupňuje následkem zprávy, podle níž
nemají býti v roce 1948 dále vypláceny
ani zálohy na válečné škody,
resp. pouze na vázané vklady. To by odporovalo zákonu
č. 161/46 Sb. a mimo to by to bylo zase nespravedlivé
v poměru k těm, kteří dostali zálohu
vyplacenu již v hotovosti. (Předsednictví
převzal místopředseda Hladký.)
Táži se proto pana ministra
financí a pana ministra vnitra:
1. zda jsou ochotni co nejvíce uspíšiti
náhradu válečných škod a v jaké
formě,
2. zda jsou ochotni zaříditi
další proplácení záloh na válečné
škody i v r. 1948. (Hluk.)
Místopředseda Hladký:
Prosím o klid.
Dávám slovo k odpovědi
na tento dotaz p. ministru financí.
Ministr financí dr Dolanský:
K bodu 1 dotazu p. posl. dr Hobzy: Materie náhrady
válečných škod náleží
do působnosti ministerstva vnitra. Generální
její řešení závisí jednak
na výsledku mezinárodních ujednání,
na př. o mírové smlouvě s Německem,
jednak na hospodářském vývoji doma.
Nejtíživější důsledky válečných
škod jsou však postupně odstraňovány
nejen přímým poskytováním záloh
na válečné škody, ale i jiným
způsobem, na příklad zákonem čís.
86/46 Sb. o stavební obnově, zákonem č.
164/46 Sb. o péči o vojenské a válečné
poškozence a oběti války a fašistické
persekuce, daňovými úlevami podle zákonů
161/45, 99/46, 13/47, dále použitím výtěžků
akce UNRRA a pod.
K bodu 2 dotazu p. posl. dr Hobzy:
Vzhledem k obecně uznávané nutnosti, aby
se strany státu se vyšlo vstříc poškozeným
v závažných sociálních případech,
dohodlo se ministerstvo financí s ministerstvem vnitra,
že ministerstvo vnitra připraví návrh
zákona o zálohách na náhrady válečných
škod, kterým bude v r. 1948 a 1949 umožněno
vyplácení záloh, přiznávaných
na základě zákona č. 161/46 Sb. v
nové měně. Ustanovení § 7 zákona
č. 141/47 Sb. o Likvidačním fondu měnovém
připouští totiž plnění státem
přiznaných náhrad válečných
škod jen poukazem na vázaný vklad. Pokud jde
o celkovou výši záloh, jež mají
býti poskytnuty, bude ovšem nutno přihlížeti
k celkovému hospodářskému stavu a
únosnosti rozpočtu.
Aby ve vyplácení záloh
nenastala delší přestávka, než
dojde k vydání zmíněného zákona,
požádá ministerstvo vnitra vládu, aby
vládním usnesením zmocnila ministra financí,
aby potřebné peněžní prostředky
byly pro první čtvrtletí roku 1948 zálohovány
obdobně jako v r. 1947.
Místopředseda Hladký
(zvoní): Dávám slovo k odpovědi
na tento dotaz panu ministru vnitra.
Ministr vnitra Nosek: Paní
a pánové!
Návrh zákona o náhradě
válečných škod je již připravován
a zásady tohoto zákona byly již na poradách
v úřadě předsednictva vlády
vypracovány. Pokud jde o způsob náhrady válečných
škod, má již zákon č. 141/47 o
Likvidačním fondu měnovém v §
7 ustanovení, že přiznané náhrady
válečných škod lze plniti jen poukazem
na vázaný vklad. V důsledku toho není
pro zálohování náhrad válečných
škod ve státním rozpočtu na r. 1948
žádných prostředků. Podle stanoviska
ministerstva financí vztahuje se totiž citované
ustanovení zákona o Likvidačním fondu
měnovém, že státem přiznané
náhrady válečných škod lze plniti
jen poukazem na vázaný vklad, i na zálohové
platy na úhradu válečných škod,
přiznané zákonem č. 161/46 Sb.
Aby mohlo býti v zálohování
náhrad válečných škod výplatou
ve volné měně pokračováno,
bude nutno novelisovati zákon č. 161/46 Sb., vyřešiti
též finanční úhradu pro zálohy
na náhradu u těch válečných
škod, které budou v r. 1948 a 1949 ještě
vypláceny. V zálohování náhrad
válečných škod ve volné měně
jest ovšem nutno pokračovati i v prvních 3
měsících r. 1948, než vyjde novela zákona
č. 161/46, která je už připravena. Bude
proto třeba pro přechodnou dobu otázku zálohování
náhrad válečných škod řešit
povolováním záloh jako roku 1947.
Příslušný návrh
vládního usnesení v této věci
byl už ministerstvem vnitra vládě předložen.
Místopředseda Hladký:
Žádám pana posl. Šulíka,
aby přečetl svůj dotaz na ministra financí
ve věci slučování úřadů.
Posl. Šulík: Vyhláškou
ministerstva financí čís. 50/1947 přenesena
byla působnost řady berních správ
a úřadů na jiné berní správy
a berní úřady. Vyhláškou č.
174/1947 přenesena působnost důchodkových
kontrolních úřadů. Nyní se
připravuje podobným způsobem sloučení
poplatkového úřadu Praha-obvod s poplatkovým
úřadem Praha-střed.
Ptám se proto pana ministra financí,
zda je ochoten vysvětlit:
1. Proč se výjimečného
a přechodného ustanovení § 15, odst.
1, písm. a) dekretu čís. 128/ 1945 Sb. používá
k provádění nové organisace finančních
úřadů cestou administrativní, tedy
bez účasti a kontroly parlamentu?
2. Proč ustanovení §
89 úst. listiny, kterým se organisace úřadů
státní správy určuje zákonem,
je obcházeno tím způsobem, že se úřady
neruší ani nové nezřizují, nýbrž
že se pouze na některé úřady
soustřeďuje působnost úřadů
jiných?
3. Je pan ministr ochoten předložit
příslušný návrh, jak za daného
právního stavu hodlá provésti úspornou
a obezřetnou organisaci finanční správy,
která by přihlédla k potřebám
širokých vrstev obyvatelstva?
Místopředseda Hladký:
Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz
panu ministrovi financí.
Ministr dr Dolanský: Dekretem
presidenta republiky ze dne 27. října 1945, čís.
128/Sb., byla obnovena územní organisace finanční
správy v tom stavu a uspořádání,
jaké měla 29. září 1938. Ustanovení
§ 15 tohoto dekretu, které zmocňuje ministra
financí, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů
a nařízení učinil u finančních
úřadů I. stolice a úřadů
výkonných opatření odchylná
od zmíněné předválečné
úpravy, jsou sice výjimečná a přechodná,
ale měla zřejmě na mysli ty případy,
pro něž jsme tohoto zmocnění použili.
Situace v pohraničí se po odsunu německého
obyvatelstva ve srovnání s rokem 1938 podstatně
změnila, v některých obvodech poklesl stav
obyvatelstva až na 30 % stavu z roku 1938, takže bývalá
síť finančních úřadů
byla vzhledem k prořídlému obyvatelstvu příliš
hustá. Vyhláškou čís. 51 z roku
1947, kterou byla přenesena působnost některých
berních správ a berních úřadů,
byla obnovena rovnováha.
Zcela analogické bylo přenesení
působnosti většího počtu důchodkových
kontrolních úřadů vyhláškou
čís.174 z roku 1947, kterou se uvolnilo na 250 úředníků
důchodkové kontroly, jichž bylo právě
nutně třeba k doplnění stavu u berních
a jiných finančních úřadů.
Uvolnění tak značného počtu
sil bylo umožněno reorganisací nepřímých
daní a státních monopolů, provedenou
v předcházejícím roce zákonem
čís. 30 z roku 1946.
Obě tato opatření byla
diktována smyslem finanční správy
pro úspornost a hospodárnost ve veřejné
správě. Neočekával jsem, že tato
výrazná stránka věcí bude přehlížena
a že opatření motivovaná hospodárností
budou posuzována jako obcházení § 89
úst. listiny.
Pokud jde o celkovou reorganisaci finanční
správy, jsem co do jejího obsahu vázán
budovatelským programem vlády, který ukládá
vytvořiti sloučením finančních
úřadů I. stolice a úřadů
výkonných jednotný finanční
úřad. K tomuto úkolu bude však možno
přistoupiti teprve tehdy, až některé
otázky veřejné správy budou novou
ústavou vyřešeny.
Místopředseda Hladký:
Žádám pana posl. Šulíka,
aby přečetl svůj dotaz na ministra financí
ve věci umístění finančních
úřadů.
Posl. Šulík: Již
při prvém exposé pana ministra financí
v roce 1946 poukázal jsem na neudržitelný stav
umístění některých finančních
úřadů, zejména ve velké Praze,
jako na př. zemského finančního ředitelství,
berní správy Praha II, XlI atd. Zvláště
jsem poukázal na nebezpečí, které
hrozí z umístění pensijní likvidatury
na Invalidovně.
Ptám se proto pana ministra financí:
1. Zda je mu znám neudržitelný
stav umístění některých finančních
úřadů, zejména v Praze?
2. Zda je ochoten sám se přesvědčiti,
jak nebezpečné jest umístění
pensijní likvidatury v Praze na Invalidovně a jak
je tento úřad technicky vybaven?
3. Zda jest ochoten sděliti, kolik
činí nájemné, placené ročně
za nevhodné a neúčelně umístění
finančních úřadů v celé
Velké Praze?
4. Jaká opatření učinilo
již ministerstvo financí pro lepší umístění
těchto úřadů a co hodlá učinit,
aby bylo podle možnosti vyhověno alespoň nejnaléhavějším
potřebám?
Místopředseda Hladký:
Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz
panu ministrovi financí.
Ministr dr Dolanský: Paní
a pánové!
K bodu 1: Neudržitelný stav
umístění některých finančních
úřadů, zejména v Praze, je dědictvím
přísně úsporného režimu
finanční správy. Tento stav nebylo možno
změnit ani v posledních dvou letech, ačkoliv
veškeré úsilí ministerstva financí
bylo věnováno tomu, aby náprava byla zjednána
aspoň v nejbolestnějších případech.
Nedostatek vhodných kancelářských
místností v Praze je toho rázu, že vylučuje
řádné umístění i velmi
důležitých centrálních úřadů
v jiných odvětvích státní správy,
které nemůže býti dobře řešeno
na úkor potřeby soukromých bytů. Omezené
prostředky, věnované dvouletým plánem
ke zlepšení umístění úřadů,
naprosto nepostačují k nápravě, neboť
je všeobecně známo, že pro tíseň
na trhu práce a za nedostatku stavebního materiálu
nebylo lze ani ve dvouletém plánu rozvinouti stavební
ruch ve větším měřítku.
K bodu 2: Stav umístění
pensijní likvidatury zemského finančního
ředitelství v Praze II je mi znám. O jejím
lepším umístění bylo uvažováno
již od válečných let, a to i za cenu
nákladného provisoria, neboť její konečné
umístění je projektováno v rámci
výstavby ústřední budovy zemského
finančního ředitelství na pozemcích
býv. plynárny na Žižkově. V roce
1946 totiž bylo požádáno ministerstvo
techniky o výstavbu pavilonu po způsobu pavilonů
stavěných pro Fond národní obnovy
a Osidlovací úřad v Karlíně,
a to nejen pro umístění celé účtárny
zemského finančního ředitelství,
nýbrž i pro příslušné správní
pensijní oddělení.
Pokud jde o technické vybavení
této účtárny, byly jí dány
k disposici příslušné účtovací
a adresovací stroje v míře, jak žádala.
K bodu 3: Nájemné, placené
ročně za veškeré místnosti finančních
úřadů ve Velké Praze, činí
celkem 2,870.000 Kčs za 18 objektů.
K bodu 4: Pro stavbu ústřední
úřední budovy finanční správy
v Praze získala finanční správa v
roce 1936 koupí od pražské obce pozemky na
Žižkově na místě zrušené
obecní plynárny a zahájila ihned předběžné
přípravy k vypsání soutěžního
řízení na stavbu. V ní má být
umístěno zemské finanční ředitelství
s účtárnou a některé jemu podřízené
úřady, jichž obvod působností
se vztahuje na velkou Prahu. V roce 1939 rozepsal zemsky úřad
v Praze veřejnou anonymní ideovou soutěž
na zastavění pozemků. Porota skončila
své zasedání 5. dubna 1940 a doporučila
vypsání užší soutěže
mezi prvními 10 oferenty. Válečnými
událostmi byly další práce přerušeny.
Již v roce 1945 požádáno bylo ministerstvo
dopravy - veřejná správa technická,
aby v nejkratší době zahájilo pokračování
v soutěžních pracích. Celá věc
naráží nyní na kompetenční
spory mezi regulačními a plánovacími
úřady státními a městskými.
Finanční správa se
však všemožně snaží, aby aspoň
v dvouletém plánu bylo k jejím potřebám
ve větším měřítku přihlédnuto.
Místopředseda Hladký:
Děkuji panu ministrovi.
Žádám pana posl. Cíglera,
aby přečetl svůj dotaz na ministra školství
a osvěty ve věci započítávání
soukromé praxe učitelům a profesorům
základních odborných a státních
průmyslových škol.
Posl. Cígler: Slavná
sněmovno, pane ministře!
Máme velký nedostatek učitelů
na základních odborných školách
a učitelů a profesorů na státních
průmyslových školách. Když tito
učitelé a profesoři nastupují do státních
služeb, započítávají se jim pouze
2/3 jejich předchozí soukromé praxe, ačkoliv
právě tato praxe, představující
obyčejně činnost v průmyslových
podnicích, obohacuje jejich pedagogickou kvalifikaci nejcennějšími
zkušenostmi. Platy těchto učitelů a
profesorů jsou nižší o 30 až 36 %
proti stejně kvalifikovaným zaměstnancům
v průmyslu. Učitelé a profesoři odcházejí
proto raději do zaměstnání v průmyslových
podnicích. Z plzeňských státních
průmyslových škol odešlo na př.
z této příčiny již 5 profesorů,
kterým bylo nabídnuto v průmyslových
podnicích po 8000 Kčs měsíčně.
Jako profesoři měli 3500 Kčs. Není
také žádnou výjimkou, že absolventi
průmyslových škol nastupují do průmyslového
podniku s počátečním platem vyšším,
než mají jejich profesoři, kteří
je na průmyslové škole vyučovali. V
tomto stavu je pro budoucnost velké nebezpečí,
že odborná výchova naší technické
inteligence bude vážně ohrožena.
Táži se proto pana ministra
školství:
1. Zda je mu tento stav znám, a
2. Zda hodlá zaříditi,
aby učitelům základních odborných
škol a učitelům a profesorům státních
průmyslových byla jejich předchozí
soukromá praxe započítána plně
a nikoliv pouze ze 2/3.
Místopředseda Hladký:
Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz
panu ministru školství a osvěty.
Ministr školství a osvěty
dr Stránský: Slavná sněmovno!
Započtení doby předchozí
služby vyžaduje podle § 142, odst. 5 platového
zákona souhlasu ministerstva vnitra a ministerstva financí.
Pro všeobecnou nespokojenost s rozsahem, v jakém se
doba předchozí služby, mezi jiným i
podniková praxe dosud započítávala,
obrátilo se ministerstvo školství a osvěty
přípisem z 25. července 1947 na ministerstvo
vnitra a ministerstvo financí s návrhem nových
směrnic pro započtení předchozích
služeb. Žádalo mimo jiné, aby hodnotná
praxe podniková byla alespoň do 10 let hodnocena
plně a nikoliv pouze 2/3 jako dosud. Ministerstvo vnitra
po dohodě s ministerstvem financí odpovědělo
přípisem z 11. prosince 1947, že od zásady
hodnocení podnikové praxe, pokud přesahuje
předepsanou čekatelskou dobu, v poměru 2/3
nelze upustiti. Podotýkám, že podniková
praxe je do výše čekatelské doby hodnocena
plně.
Dále podotýkám, že
okolnost, že profesoři a učitelé odborných
škol mají poměrně menší
platy než zaměstnanci soukromí, není
z valné části zaviněna nezapočítáváním
části předchozí služby. Ani při
plném hodnocení této služby by nedosáhli
platů soukromých zaměstnanců se stejnou
kvalifikací, protože to nedovolují platové
zákony.
Shrnuji tedy: 1. Okolnost, že podniková
praxe je hodnocena učitelům a profesorům
základních odborných a státních
průmyslových škol toliko 2/3, je mi známa;
2. o plné hodnocení podnikové praxe učitelů
a profesorů základních odborných a
státních průmyslových škol ministerstvo
školství a osvěty již několikrát
žádalo, nedosáhlo však dosud souhlasu
ostatních zúčastněných resortů.
Místopředseda Hladký:
Děkuji panu ministrovi.
Žádám pana posl. Cíglera,
aby přečetl svůj dotaz na ministra školství
a osvěty ve věci výkonnostních přídavků
pro učitele a profesory základních odborných
a státních průmyslových škol.
Posl. Cígler: Slavná
sněmovno, pane ministře!
Jednotlivá ministerstva dostala pro
své úřady částku 120 milionů
Kčs, která byla určena jako výkonnostní
přídavky pro úředníky v úřadech
jednotlivých resortů.
Táži se pana ministra školství:
1. Jaká částka z tohoto
obnosu byla určena pro ministerstvo školství,
2. Kolik z této částky
dostali úředníci ministerstva školství
a
3. Kolik bylo vyplaceno učitelům
a profesorům základních odborných
a státních průmyslových škol?