Posl. Sedlák: Slavná sněmovno, páni ministři!

Bezpečnostní a vojenští orgánové odhalili v prvých dnech listopadu roku 1947 skupinu civilních i vojenských osob, která ve spojení s činiteli jistého cizího státu připravovala úklady o republiku.

V úřední zprávě 17. listopadu bylo konstatováno, že v zájmu obrany státu nemohou býti zatím sděleny podrobnosti.

Táži se proto pánů ministrů vnitra a národní obrany, zda již nyní po časovém odstupu mohou bez ohrožení zájmů obrany státu podati sněmovně vysvětlení či další sdělení.

Předseda (zvoní): Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru vnitra.

Ministr vnitra Nosek: Slavná sněmovno!

Vzhledem k povaze trestných činů, o něž jde, není možno ještě ani dnes oznámiti jména obviněných, ani blíže označiti jejich trestní činnost. Mohu říci jen tolik, že do rukou bezpečnostních orgánů dostal se průkazní materiál o tom, že rozvětvená síť osob podávala důležité zprávy cizímu zpravodajskému středisku za hranicemi.

Celkem bylo v této souvislosti zjištěno 42 osob, z nichž 24 osoby byly dodány s trestním oznámením do vazby krajského trestního soudu v Praze. Proti ostatním, které byly vyšetřovány na svobodě, bylo podáno trestní oznámení za účelem posouzení a případného zavedení trestního řízení. Zatčení se přiznali, případně byli usvědčeni ze zločinu vojenské zrady a jiné protistátní činnosti. Na civilní osoby byla podána trestní oznámení podle zákona na ochranu republiky. Jde o skutkové podstaty přísně trestných činů. Je zajímavé, že obviněné osoby podporovaly též zločinecké bandy banderovců na našem území.

Předseda: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru národní obrany.

Ministr arm. gen. Svoboda: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Na dotaz pana posl. Sedláka ve věci odhalení skupiny zrádců v Čechách podávám tuto odpověď:

Na základě průkazního materiálu zadržely bezpečnostní orgány za součinnosti vojenských orgánů začátkem listopadu m. r. několik osob, které byly podezřelé ze styku s cizí zpravodajskou službou. Ve skupině osob, které byly bezpečnostními a vojenskými orgány v prvních dnech listopadu vyšetřovány z protistátní činnosti, bylo celkem 9 vojenských gážistů z povolání. Na 7 z těchto osob bylo podáno trestní oznámení a z nich byly 4 odevzdány do vazby příslušného soudu.

Po skončeném vyhledávacím řízení podal vojenský prokurátor žalobu vojenskému soudu na 4 osoby pro zločin vojenské zrady podle § 6, odst. 2 zákona na ochranu republiky, v souběhu s jinými trestnými činy, na jednu osobu pro přečin vojenské zrady podle § 6, odst. 4 zákona na ochranu republiky a na jednu osobu pro zločin spoluviny na podvodu podle § § 11, 502, 504 vojenského trest. zákona.

Mimo to vede ještě vojenský prokurátor proti jedné z uvedených osob soudní vyhledávací řízení pro přečin vojenské zrady podle § 6, odst. 4 zákona na ochranu republiky. Jeden gážista byl již 17. prosince 1947 vojenským soudem souzen a odsouzen. Vojenský prokurátor podal však proti rozsudku zmateční stížnost a odvolání a rozsudek proto nenabyl ještě moci práva. Civilní osoby, mezi nimi 6 důstojníků v záloze, které jsou podezřelé ze spojení s cizí zpravodajskou službou a s protistátními organisacemi v zahraničí, byly vyšetřovány ministerstvem vnitra. Vzhledem k povaze trestných činů nemohu ani po tomto časovém odstupu oznámit sněmovně jména vyšetřovaných a podávat další vysvětlení.

Předseda: Žádám pana posl. Pareza, aby přečetl svůj dotaz na ministra vnitra ve věci provádění soudních rozhodnutí podle § 9 zák. č. 128/1946 Sb.

Posl. Parez: Slavná sněmovno, pane ministře!

Dovoluji si učinit tento dotaz: Po uplynutí tříměsíční lhůty je možno uplatnit restituční nárok na vrácení majetku u příslušného okr. soudu. Soudní pravoplatné výroky nejsou však v praxi respektovány spravními úřady a postižení majitelé, když mají být konečně ve svém podniku, mají se stát znovu právoplatnými majiteli, jsou odkazováni národními správci, že národní správu musí zrušit ten úřad, který ji zaváděl, a že teprve po takovém zrušení může národní správce podnik majiteli předati.

Toto nezákonné stanovisko vedoucích správních úředníků se vydává za nějaký domněle správný právní názor, kterého je možno zneužít proti nepohodlným osobám, jichž nárok na vrácení majetku je nepopiratelný a soudem uznaný. A tak restituent, který má v ruce soudní rozhodnutí, musí znovu bojovat se správními instancemi, ačkoliv § 9 cit. zákona dovoluje uplatnění nároku proti národní správě a soudní usnesení je vyneseno proti národní správě.

Táži se proto pana ministra, jak hodlá odstraniti tento rozpor mezi zákonem a praxí.

Předseda: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministrovi vnitra.

Ministr Nosek: Paní a pánové!

§ 9 restitučního zákona upravil pouze otázku, za jakých okolností lze restituční nárok uplatnit proti národní správě, tedy kdy se stává národní správa odpůrcem restituenta v soudním řízení. Takového ustanovení bylo třeba, protože jinak by podle § 4 nárok restituční nemohl být nikdy uplatněn proti národní správě, nýbrž jen proti tomu, kdo neplatným převodem majetku nabyl. Názor pana poslance, že soud zrušuje národní správu podle tohoto ustanovení, nepovažuji za správný. Podle mého názoru platí nadále předpis § 11 dekretu č. 5/1945 Sb., podle kterého zruší národní správu orgán, který ji zavedl, pomine-li důvod, pro který byla zavedena, tedy vždy správní úřad.

Důvody, pro které národní správa může být zavedena, jsou daleko širší než důvody, pro které může podle restitučního zákona být navrácen majetek osobám, jež ho pozbyly v době okupace. Ve velmi četných případech, nejčastěji na majetek průmyslový, byla národní správa zavedena podle § 3 dekretu č. 5/1945 Sb. z důvodu plynulého chodu výroby a hospodářského života. Jakékoli rozhodování soudu v těchto případech je podle zákona vůbec vyloučeno.

Rád bych tu připomněl, že podle dohody usnesené v Národní frontě 17. března 1947 a vtělené pak do usnesení vlády dne 21. března 1947 jsou národní výbory povinny postupovat při zrušování národních správ velmi opatrně a tam, kde změna v řízení podniku v důsledku rozhodnutí o restituci nedá se provést dohodou zúčastněných činitelů a zrušení národní správy mělo by za následek poruchy ve výrobě a v hospodářském životě, nesmí národní výbor národní správu zrušit a je povinen věc předložit paritní komisi u příslušného ústředního úřadu.

Nakonec bych chtěl říci, že kompetence ministerstva vnitra v oboru dekretu o národních správách je pouze podpůrná a nastupuje tam, kde záležitost by nespadala resortně do oboru jiného ministerstva, neboť většinou jde o majetek průmyslový a vůbec živnostenský. Ministerstvo vnitra nemá konkrétních případů, resortně příslušejících do jeho oboru tohoto druhu, že by vyžadovaly nějaké všeobecné úpravy, a proto lze mít za to, že v oboru ministerstva vnitra není důvodu k nějakému zvláštnímu opatření.

Předseda: Žádám pana posl. Skaunice, aby přečetl svůj dotaz na ministra vnitra ve věci spolku pro ochranu lidového zdraví v Praze "Humanita".

Posl. Skaunic: Do "Humanity", spolku pro ochranu lidového zdraví v Praze, byly zavedeny v r. 1939 ministerstvem vnitra oktrojované správní orgány, které změnily jednak stanovy spolku, jednak se usnesly na jeho rozpuštění. Výměr, kterým tyto oktrojované orgány byly do "Humanity" zavedeny, opírá se o vládní nařízení čís. 9/1939 Sb., kteréžto vládní nařízení bylo vyhláškou ministerstva vnitra č. 1983/46. uveřejněnou v Úředním listě č. 202/46, prohlášeno od počátku za neplatné a jako nedemokratické vyloučeno z používání, takže i uvedený výměr ministerstva vnitra z r. 1939 byl neplatný a tudíž byly neplatné i změny stanov spolkových a rozpuštění spolku, usnesené neplatně ministerstvem vnitra jmenovanými spolkovými orgány.

Podáním došlým na ministerstvo vnitra dne 20. XI. 1946, doplněným podáními došlými na totéž ministerstvo dne 3. 1. 1947 a 13. IlI. 1947, žádal spolek "Humanita", aby shora uvedený výměr ministerstva vnitra z r. 1939 byl zrušen a spolek znovu zapsán do spolkového katastru a tak umožněna jeho existence a činnost. O těchto podáních do dnešního dne ministerstvo vnitra nerozhodlo a je nevyřídilo.

Táži se pana ministra vnitra, zda je ochoten zjednati nápravu tím způsobem, že přikáže svému resortu, aby dbal vyhlášky panem ministrem podepsané a publikované, tak aby spolek "Humanita" byl znovu obnoven a zapsán do spolkového katastru.

Jak vysvětlí pan ministr vnitra, proč žádost spolku "Humanita" za jeho obnovení není vyřizována, ač od jejího podání uplynul celý rok a ač žádost spolku se opírá o jasnou vyhlášku panem ministrem vydanou?

Předseda: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru vnitra.

Ministr vnitra Nosek: Paní a pánové!

"Humanita, spolek pro ochranu lidového zdraví" se sídlem v Praze předložil před časem ministerstvu vnitra a 5 stejnopisů svých stanov schválených výnosem ministerstva vnitra ze dne 16. června 1937, čís. 45.750/1937-6 se žádostí o jejich opětné schválení. Svou žádost odůvodnil poukazem na opatření ministerstva vnitra, učiněná vůči spolku v době nesvobody podle vládního nařízení č. 9/1939 Sb. I, podle kterých byl ustanoven úřední orgán k dozoru nad činností spolku, rozpuštěny nebo odstraněny dosavadní orgány spolkové správy a místo nich ustanovena správní komise s působností orgánů rozpuštěných nebo odstraněných, jakož i dozorčí výbor s působností dosavadního dozorčího sboru.

Dále poukázal spolek na protiprávně provedenou změnu spolkových stanov, schválenou výnosem ministerstva vnitra ze dne 24. března 1941, jakož i na to, že ministerstvem vnitra dosazená správní komise se usnesla na rozejití spolku, při čemž jeho jmění přešlo ve smyslu stanov, změněných dříve správní komisí, na Ústřední svaz nemocenských pojišťoven v Praze.

Funkcionáři spolku prohlásili, že neuznávají uvedená opatření učiněná v době nesvobody, s nimiž neměli možnosti projeviti svůj nesouhlas, a oznámili, že hodlají pokračovati ve své činnosti.

S projednáním tohoto požadavku spolku velmi úzce souvisící vyřešení některých důležitých otázek, především majetkoprávních. Ze směrodatných míst byly totiž uplatněny námitky proti tomu, aby spolku bylo vráceno sanatorium v Prosečnici a k jeho provozu nezbytný zemědělský statek v Dolních Požárech a léčebný dům v Poděbradech, kterýžto majetek přešel, jak již jsem se zmínil, na Ústřední svaz nemocenských pojišťoven v Praze.

Bylo též poukazováno na to, že nelze z důvodu veřejného zájmu a s hlediska zájmů při provádění zdravotní a léčebné péče veřejno-právní a sociální připustiti, aby její provádění bylo svěřeno soukromým spolkům, namnoze výdělečného rázu, ježto by takový postup odporoval celému dnešnímu pojetí moderní zdravotněsociální a léčebné politiky, vycházející z principu veřejné zdravotní péče, svěřené orgánům veřejnoprávním, k tomu účelu zřízeným.

Za účelem vyřešení zmíněných sporných otázek bylo již před delší dobou zavedeno jednaní mezi zúčastněnými činiteli, které dosud není skončeno. I když jde v podstatě o řešení důležitých a značně složitých otázek právních, lze vzhledem k dosavadnímu vývoji jednání očekávati, že v dohledné době bude možno dosáhnout zdárného výsledku a dohody. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Žádám pana posl. Hložka, aby přečetl dotaz posl. Zuzaňáka na ministra vnitra stran události, která se stala v Krčmani u Olomouce.

Posl. Hložek: Slavná sněmovno!

Dne 20. listopadu přineslo "Svobodné slovo" zprávu, ve které mimo jiné praví, že 19. XI. podal gen. tajemník strany národně socialistické dr Krajina u olomouckého státního zastupitelství trestní oznámení ve věci atentátu na tři československé ministry.

V oznámení se praví, že posl. dr Krajina zjistil osoby i místo, kde a kým byly upraveny známé tři krabice, do nichž byly vloženy výbušniny pekelného stroje. Dále se v něm praví, že osoby, které prokázaně činily tyto přípravy s vědomím, že běží o chystaný atentát na tři československé ministry, bydlí v Krčmani u Olomouce.

Táži se pana ministra, co je mu známo o vyšetřování případu v Krčmani.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru vnitra.

Ministr vnitra Nosek: Paní a pánové!

To, co je mi známo o vyšetřování v Krčmani, jsem již v podstatě vyložil ve své odpovědi na dotaz pana posl. Hory při posledním interpelačním dnu. K tomu dnes znovu připomínám jen to, že ani já, ani ministerstvo vnitra nedostalo o této věci přímých informací, poněvadž pan posl. prof. dr Vladimír Krajina učinil trestní oznámení soudu a nikoliv orgánům bezpečnostním, které od doby spáchání pokusu o atentát vedou intensivní pátrání v této věci. Justiční orgánové pak vedou vyšetřování po této jediné stopě, která se objevila v Krčmani, naprosto odděleně.

Pokud se vůbec justiční orgánové obracejí na bezpečnostní orgány o pomoc při některých úkonech, kde se bez výkonných orgánů bezpečnosti neobejdou, činí tak jen úzkostlivým výběrem. Proto jsem byl nucen odvolati i zapracované odborníky, které jsem poslal do Olomouce dokonce na žádost pana ministra spravedlnosti, protože jejich cesta byla zbytečná a k vyšetřování nebyli vůbec připuštěni. O výsledcích práce soudu nedostalo se jim žádných informací. Nemohu proto ani dnes dát slavné sněmovně žádnou podrobnější zprávu o vyšetřování případu v Krčmani.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Žádám pana posl. Hložka, aby přečetl dotaz posl. Zuzaňáka, jejž v této věci adresoval ministru spravedlnosti.

Posl. Hložek: Slavná sněmovno!

Táži se pana ministra, jak daleko pokročilo šetření státního zastupitelstva v Olomouci,

v jaké souvislosti je krčmanský případ s pokusem o atentát na tři československé ministry,

proč soudní orgány odmítly dáti o výsledku vyšetřování v Krčmani zprávu bezpečnostním orgánům, ačkoliv hrozilo nebezpečí, že tím budou ohroženy výsledky jejich rozsáhlého pátrání i v jiných směrech, ačkoliv zatím byl tisk strany pana ministra informován podrobně.