Začneme prejednávať ôsmy odsek poriadku, ktorým je

8. Zpráva výboru branného a právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 790), ktorým sa menia, doplňujú a sjednocujú niektoré ustanovenia vojenských trestných poriadkov (tlač 879).

Zpravodajcom za výbor branný je pán posl. Hložek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Hložek: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Branný výbor projednal ve své schůzi dne 5. listopadu vládní návrh zákona, jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů, tisk 790.

Dovolte mně, paní a pánové, několik poznámek k tomuto návrhu. Po převratě v r. 1918 přijali jsme po Rakousko-Uhersku dualismus v úpravě vojenského trestního řízení, při čemž jsme však recipovali pouze vojenské trestní řády pro zeměbranu. Tak platil v první republice v historických zemích a podle vládního nař. č. 456/1920 Sb. také na Hlučínsku vojenský trestní řád pro bývalou zeměbranu, t. j. zákon č. 131/1912 ř. z., a na Slovensku vojenský trestní řád pro bývalou uherskou zeměbranu, t. j. zák. čl. 33/1912.

Hned po převratě v r. 1918 byla zákonem č. 89 z r. 1918 Sb. provedena v těchto vojenských trestních řádech radikální změna a trestní řízení bylo plně přizpůsobeno zásadám mladé republiky.

Tak byla zrušena instituce příslušného velitele, neslučitelná se zásadou soudcovské nezávislosti, neboť veřejný žalobce zastupoval v dřívějším trestním řízení nikoli veřejný zájem, nýbrž rozkaz příslušného velitele.

Po této změně tvořily vedle vojenských soudů i vojenské žalobní úřady uzavřený celek, který je prostřednictvím generálního vojenského prokurátora podřízen ministru národní obrany.

Až do okupace fungovaly v našem vojenském soudnictví soudy brigádní, kde se rozhodovalo jen o trestních činech menšího významu, dále pak soudy divisní a nejvyšší vojenský soud. Smíšené senáty, t. j. dva soudci z povolání a dva laikové, fungovaly jen u soudů divisních, při čemž soudci laikové mohli rozhodovat proti hlasům soudců z povolání jenom ve prospěch obžalovaného.

Novela z r. 1918 zrovnoprávnila všecky obviněné před soudem bez ohledu na vojenskou hodnost, takže příslušnost soudu je určena jedině povahou spáchaného činu a nikoliv hodností.

Po revoluci v květnu 1945 nebylo možno pro nedostatek justičních důstojníků obsadit soudy brigádní, divisní a úřady prokurátorské. Proto byly dekrety presidenta republiky č. 119/45 Sb. a č. 120/45 Sb. zřízeny místo těchto - a to na dobu nezbytné potřeby - jednotné vojenské soudy první stolice, aby vykonávaly v první instanci pravomoc jak soudů brigádních, tak také soudů divisních a po případě i vyšších a nižších soudů polních. Rozhodování před samosoudcem bylo značně rozšířeno a rozhodování o všech opravných prostředcích bylo přeneseno na nejvyšší vojenský soud.

Tato přechodná organisace se však, paní a pánové, neosvědčila. Vojenská správa mohla při nedostatku důstojníků justiční služby zřídit jen malý počet těchto vojenských soudů první stolice, které měly proto veliké obvody, a mohla tyto soudy obsadit jenom minimálním počtem soudců.

Nejvyšší vojenský soud rozhoduje v tomto systému o každém odvolání, tedy i v trestních věcech nepatrného významu, čímž trpěl nejen prestiž této nejvyšší a kasační instance, ale také trestní řízení se tím značně prodlužovalo.

Proto se vojenské soudnictví - přes to, že nedostatek justičních důstojníků ještě trvá - vrací podle navrhované osnovy opět k systému tří soudních instancí, přičemž se mají zřídit jako mírové vojenské soudy prvního stupně - místo dosavadních vojenských soudů brigádních a divisních - vojenské soudy krajské a vojenské soudy vrchní a jako nejvyšší soudní instance nejvyšší vojenský soud.

Veřejným žalobcem je u krajských vojenských soudů vojenský prokurátor, u vrchních vojenských soudů vrchní vojenský prokurátor a u nejvyššího vojenského soudu generální vojenský prokurátor. Vyhledávací řízení má zpravidla provádět veřejný žalobce.

Vojenské soudní pravomoci podléhají podle § 11 vojenského trestního řádu pro veškeré soudně stihatelné trestní činy - pokud zvláštní zákony nestanoví jinak - všecky vojenské osoby a příslušníci Sboru národní bezpečnosti v činné službě, jakož i osoby vyjmenované v dalších odstavcích citovaného paragrafu vojenského trestního řádu.

Navrhovaná osnova upravuje trestání menších deliktů tak, aby soudy nebyly přetěžovány, a má umožnit při zachování úplné objektivity co nejrychlejší provádění trestního řízení při nejmenší potřebě personálu a při nejmenších výdajích.

Krajské vojenské soudy přejímají nejen kompetenci bývalých soudů brigádních k souzení přečinů, na něž je uložen trest peněžitý nebo vězení do 6 měsíců; přejímají také velkou část dosavadní pravomoci soudů divisních, totiž rozhodování o trestních činech, na které je v zákoně uložen trest na svobodě do 5 let sám o sobě nebo vedle trestu peněžitého. U krajských vojenských soudů rozhoduje mimo samosoudce, který tak činí v případech trestných činů menšího významu, tříčlenný senát, složený z jednoho vojenského soudce jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jeden je důstojník zbraní, starší 28 let, a druhý je příslušník stavovské skupiny a hodnosti žalovaného. Vojenská správa zamýšlí zříditi při nezvětšeném počtu justičních důstojníků větší počet těchto krajských vojenských soudů první stolice. Tím se zmenší soudní obvody, vyšetřování se urychlí a nebude třeba předvolávati jak obviněného, tak i svědky z míst vzdálených.

Vrchní vojenské soudy mají býti zřízeny tři, a to po jednom v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Soudy tyto mají rozhodovati jen o těžších trestných činech, na něž je v zákoně uložen trest smrti anebo trest na svobodě přes 5 let, jakož i o těch méně trestných činech, které však zvláštní zákony přikázaly do pravomoci dosavadních soudů divisních. Jde tu především o všecky přečiny zákona na ochranu republiky. Vedle toho budou tyto soudy rozhodovat o odvolání z rozsudků krajských vojenských soudů, pokud proti nim nebyla podána také stížnost zmateční, v kterémžto případě má rozhodnout jedině nejvyšší vojenský soud.

Nalézací čtyřčlenný senát u vrchního vojenského soudu se skládá z jednoho vojenského soudce jako předsedy a 3 přísedících, z nichž jeden je vojenským soudcem, druhý pak důstojníkem zbraní, starší 28 let, který musí býti hodnosti vyšší než žalovaný, a třetím je příslušník stavovské skupiny a hodností žalovaného.

Odvolací senát vrchního zemského soudu se skládá ze 3 vojenských soudců, z nichž nejvyšší je předseda. Pro příslušnost vojenských soudů bude rozhodovati místo činu. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Jak už jsem si dovolil podotknouti, platí na našem státním území dosud dva vojenské trestní řády, které byly už mnohokrát novelisovány a jsou proto značně nepřehledné, a mimo to platí dosud za autentické znění v zemích historických znění německé a na Slovensku znění maďarského vojenského trestního řádu, s výjimkou ovšem těch ustanovení, která byla upravena pozdější novelisací. Návrh zákona předvídá také odstranění těchto rozdílů a bude tak dosaženo takřka unifikace vojenského procesně trestního práva po stránce obsahové. Můžeme také předpokládati, že dojde po této novelisaci vbrzku k autentickému překladu novelisovaného vojenského trestního řádu.

Paní a pánové, vládní návrh novelisace vojenského trestního řádu znamená značnou reformu našeho dosavadního vojenského soudnictví a jest tuto novelisaci přivítati. Branný výbor provedl v původním návrhu zákona - tisk 790 - některé úpravy, jež se týkají zejména složení senátů krajských vojenských soudů, jakož i změny názvu "Zemský vojenský soud" a "Vrchní vojenský soud" a doporučuje jednomyslně tuto osnovu zákona ve znění zprávy tisk 879 slavné sněmovně k přijetí v očekávání, že přispěje k dalšímu utužení vojenského řádu a kázně v československé lidově demokratické armádě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor právní je p. posl. Homola. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Homola: Vážené dámy a pánové!

Právní výbor projednal osnovu zákona, jímž se mění, doplňují a sjednocují některá ustanovení vojenských trestních řádů a předkládají plné schůzi ústavodárného Národního shromáždění ve znění tisku 879. Jako zpravodaj doporučuji osnovu v předloženém znění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Jsou nějaké návrhy, opravy nebo doplňky?

Zpravodaj posl. Hložek: Vyhrazuji si opravy chybné interpunkce.

Předseda: Osnova má 6 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, s opravami vyhrazenými p. zpravodajem, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové s opravami, jež si vyhradil pan zpravodaj.

Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého odstavce pořadu, jímž je

9. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 848), jímž se stanoví nová lhůta k podání žádosti podle § 6 zákona ze dne 13. února 1946, č. 33 Sb., o odčinění některých křivd způsobených českému pracujícímu dorostu (tisk 898).

Zpravodajem je posl. Sova. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sova: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Za doby okupace byl germanisační politikou postižen též český pracující dorost. V t. zv. pohraničním území nebylo české mládeži, která opouštěla školy, až na malé výjimky dovoleno vstoupiti do učebního poměru. V této době byli mladiství nasazování přímo jako pomocní dělníci do válečně důležitých podniků. Stejně postupovaly i úřady práce v Čechách a na Moravě. Učňové, kteří byli již v pracovním poměru, byli ještě před skončením učební doby přikazováni jako pomocní dělníci do jiných podniků a tak jim bylo prakticky znemožněno dokončiti odborný výcvik.

Na odčinění těchto křivd byl vydán zákon ze dne 13. února 1946, č. 33 Sb. Tento zákon pamatoval též na příslušníky zahraničního odboje, kteří za hranicemi vstoupili do učebního poměru a po válce pokračovali v učení v zemi České a Moravskoslezské, a současně bylo pamatováno na ostatní učně české národnosti, kteří v letech 1938 až 1945 byli v učebním poměru v t. zv. pohraničním území Československé republiky a také v Německu a v Rakousku.

Podle tohoto zákona bylo stanoveno, že osoby české národnosti, které za okupace z důvodu persekuce nebo pracovního nasazení nemohly vstoupit do učení, avšak pracovaly v příbuzném oboru, mohou býti převedeny do učebního poměru nebo přímo připuštěny k vykonání závěrečné zkoušky učňovské. § 6 tohoto zákona stanoví, že žádosti o přiznání výhod z jeho ustanovení plynoucích nutno podati do 3 měsíců ode dne vyhlášení zákona v příslušné obchodní a živnostenské komoře.

Prakticky se při provádění tohoto zákona ukázalo, že v mnoha případech, hlavně v pohraničí, nepodali mnozí uchazeči patřičnou žádost ve lhůtě, která končila 4. června 1946. Ve většině případů byly toho příčinou neurovnané poměry v pohraničí v době poválečné, kdy mladiství, po příp. jejich zákonní zástupci neměli možnost sledovati zákonodárství. V dnešní době, kdy je zapotřebí, abychom měli co nejvíce odborných sil, je v zájmu našeho hospodářství, abychom co nejrychleji doplnili kádry kvalifikovaných dělníků. Proto nutným doplňkem je nový vládní návrh zákona, jímž se stanoví nová lhůta k podání žádosti podle § 6 zákona ze 13. února 1946, č. 33 Sb., o odčinění některých křivd, způsobených českému pracujícímu dorostu, který postiženým umožňuje novou lhůtu k podání žádosti u příslušné obchodní a živnostenské komory, které končila 4. června 1946, a prodlužuje ji do 30. června 1948. Navrhuji slavné sněmovně, aby tento návrh zákona schválila beze změny. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Sova: Nejsou.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání jedenáctého odstavce pořadu, jímž je

11. Zpráva výboru imunitného o žiadosti okr. súdu trestného v Prahe za súhlas k trest. stíhaniu posl. Fuska. (Priestupok proti bezpečnosti cti podľa zák. č. 108/33 Sb.) - (tlač 867).

Zpravodajem je za omluveného posl. Levkaniče p. posl. Horváth. Dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. Horváth: Pán predseda, slávna snemovňa!

Okresný súd trestný odd. XII v Prahe požiadal podaním zo dňa 4. júla 1947, č. Nt XII 3/47 o súhlas k trestnému stíhaniu poslanca ústavodarného Národného shromaždenia Fuska pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa zák. č. 108/1933 Sb.

Imunitný výbor prejednal túto vec a navrhuje ústavodarnému Národnému shromaždeniu, aby posl. Fusek k trestnému stíhaniu vydaný nebol, lebo táto záležitosť neprevyšuje záujmy nerušeného vykonávania mandátu posl. Fuska.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Fuska.