Soc.-politický výbor přijal však resoluci, ve které žádá, aby ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem soc. péče poskytlo nositelům sociálního pojištění záruku na případnou úhradu, kdyby se nositelé sociálního pojištění při provádění tohoto zákona dostali do finančních nesnází.

Za výbor soc.-politický doporučuji ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby přijalo vládní návrh zákona o jednorázových mimořádných přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění pro rok 1947 beze změny i s resolucí tak, jak byla soc.-politickým výborem schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor právní, p. posl. Doleželovi.

Zpravodaj posl. Doležel: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Vláda předložila sněmovně osnovu zákona, tisk 883, podle něhož má býti vyplacen jednorázový příspěvek k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění pro rok 1947. Vláda poskytuje všeobecný vánoční příspěvek z veřejných prostředků všem aktivním zaměstnancům a pracujícím třídám v tomto státě. Z důvodů sociálně-politických bylo rovněž nutno učiniti totéž i u poživatelů důchodů z veřejnoprávního sociálního pojištění. Osnova tohoto zákona navazuje na zákony 157/1945 a 117/1947, jimiž byla upravena výplata vánočního přídavku těmto důchodcům.

Chtěl bych poukázat, že osnova tato má podstatná zlepšení proti osnovám z roku 1945 a z roku 1947. Jsou to zlepšení především všeobecná, která vyplývají z toho důvodu, aby cenová hladina byla přiměřeně upravena s hladinou mzdovou a hladinou důchodů.

Podstatným zlepšením této osnovy však je zvýšení přídavků v případě bezmocnosti důchodce. Je to zvýšení důchodů osobám trvale nemocí upoutaným na lůžko, které bezprostředně potřebují dalšího ošetření. Totéž se má stát i u důchodců z úrazového pojištění na Slovensku. I tomu bude nutno věnovat náležitou pozornost a jít podle norem nové zákonité úpravy.

Chtěl bych při této příležitosti poukázat na značné roztříštění v systému důchodců. Právě proto je nutno pamatovat na to, aby tyto systémy byly usměrněny novým zákonným opatřením a aby byly, jak se domnívám, všechny sloučeny v připravovaném národním pojištění.

Zvláště bych chtěl poukázat na roztříštěnost, která vyplývá z různého důchodového pojištění. Osnova zákona usměrňuje tuto věc tím, že se má poskytovat jen jeden přídavek k důchodu, a to nejvyšší.

U nositelů úrazového pojištění pamatuje osnova na důchodce při ztrátě pracovní schopnosti od 50 %. Osoby s menší pracovní neschopností jsou jistě v zaměstnání trvalém a vyplynou jim přídavky k důchodům v jejich zaměstnání. Proto se na ně v této osnově nepamatuje.

Celkové náklady na výplatu vánočního přídavku důchodcům veřejnoprávního sociálního pojištění jsou odhadnuty částkou 603 miliony Kčs. Jsem přesvědčen, jestliže už po několikáté upravujeme cestou zákona všechny normy, které mají vyrovnat cenovou a mzdovou hladinu, že všechna tato řešení jsou dočasná a provisorní. Při úpravách platů aktivních zaměstnanců bude třeba se také postarat o definitivní vyřešení těchto otázek, a chceme-li zvýšiti životní úroveň všeho pracujícího lidu, nesmíme zapomínati na důchodce, vdovy a sirotky po těch, kteří jsou buď pro staří nebo nemoc práce neschopni, ale svou pracovní povinnost k národu a státu již splnili. Především je nutno dbát toho, aby už u nás nebylo strachu ze stáří a z nemoci. Je nutno splnit tento velký úkol a zabezpečit stáří našich pracujících, zabezpečit vdovy a sirotky, jež nám zůstávají po těch, kteří své pracovní úsilí věnovali ve prospěch národa. Je rovněž třeba důchody spravedlivě a rozumně rozdělit, aby to nebylo jen živoření, ale aby to byl šťastný život v letech odpočinku.

Nyní bych chtěl několika slovy reagovat na vývody pí posl. Hodinové, která nám zde vyčíslila, kolik desítek a stovek milionů věnuje náš stát na sociální účely, zejména na účely rekreace mládeže. K tomu chci zdůraznit, že právě pokud se týče rekreace mládeže, je u nás roztříštěnost tak dalekosáhlá, že se s touto položkou setkáváme skoro ve všech resortech státní správy. Za dnešní roztříštěností se pak snadno najdou obratní jedinci i korporace, které dokáží vymámit příslušné podpory ze všech resortů, takže pak nakonec dochází k tomu, že na věci tak sociální a tak krásně vydělávají.

Je třeba všechny tyto akce soustředit u jednoho resortu a domnívám se, že tímto resortem má být jedině ministerstvo sociální péče. Není dobře možné vésti tyto věci samostatně u resortů ministerstva zemědělství, průmyslu, výživy nebo dokonce i u resortů jiných, jako na př. ve zdravotnictví a pod.

To, co jsme zůstali dlužni, musíme v blízké budoucnosti napravit. Stal se velký omyl, že do důchodového pojištění nemohli býti dosud z důvodu státoprávního pojati důchodcové, vdovy a sirotci jedné části našeho státu, totiž na Hlučínsku. Tam dosud nebyly napraveny křivdy, které vyplývají z důchodového pojištění toho nebo onoho ústavu. Proto se vřele přimlouvám, aby i tyto hlučínské otázky, pokud souvisí se státoobčanským právem u nás, byly co nejdříve vyřešeny, abychom neměli desítky a stovky dětí, které nemohou požívat dobrodiní těchto sociálních opatření jako děti v ostatních částech naší krásné země. Domnívám se, že společnou prací nás všech se nám podaří i tuto část zahrnout do oněch sociálních opatření, aby se tak i jim dostalo, co jim po právu a podle jejich pracovního výkonu patří.

Právní výbor pojednal o všech těchto otázkách, jakož i o osnově zákona tisk 883 ve dvou schůzích, a to 3. a 17. prosince, a jednomyslně se usnesl přijmouti tento návrh v plném znění tak, jak byl předložen.

Doporučuji proto slavné sněmovně jménem výboru právního přijetí předloženého vládního návrhu. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji k odst. 2 za výbor rozpočtový, p. posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!

Zpravodajové za výbor sociálně-politický a právní podle mého názoru dostatečně odůvodnili vládní návrh zákona o jednorázových mimořádných přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění pro rok 1947.

Dovolte mi proto, abych jménem rozpočtového výboru jen stručně sdělil, že tento výbor projednal předložený návrh zákona ve schůzích 16. a 17. prosince 1947 a že se usnesl doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění přijetí vládního návrhu ve znění vládou navrženém, jakož i přijetí resoluce výboru soc.-politického a právního. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodajkyni k odst. 3 za výbor soc.-politický, paní posl. Kleinerové.

Zpravodajka posl. Kleinerová: Pane předsedo, paní a pánové!

Jako loni, tak i letos dochází ke schválení osnovy zákona, jímž se udělují jednorázově vánoční výpomoci důchodcům soukromým i veřejným, tak jako aktivním zaměstnancům. Tato opatření mají alespoň částečně zmírniti nedostatečné příjmy, neúměrně nízké vzhledem k cenám nezbytných denních potřeb. Jsou to ovšem jen nepatrné příspěvky vzhledem k celkovým životním potřebám, ale znamenají mnoho právě v době zimní, kdy náklady na domácnost zvláště stoupají. Zákonné příspěvky takového druhu pro fysicky staré spoluobčany nejsou pro národ neproduktivní. O tom svědčí nejlépe doba nesvobody, kdy skoro 10 % lidí starších 60 let bylo pro svou odbojovou, činnost persekvováno.

Vládní návrh tisk 909 poskytuje tuto jednorázovou vánoční výpomoc lidem zvlášť těžce i postiženým. Jde o osoby, které pro své stáří byly zahrnuty do řad poživatelů státních starobních podpor, jimž se vyplácí podle zákona čís. 43/29 Sb. 6000 Kčs ročně. Tyto osoby, které jsou dnes v zemích českých starší 81 roků, jsou bez jakéhokoli dalšího zaopatření, protože všechno, co dostávají snad v naturáliích, je jim od této státní starobní podpory odpočítáváno. Všech poživatelů státních starobních podpor máme v českých zemích dohromady necelých 17.000. Poskytujeme-li jim jednorázovou výpomoc v částce 1000 Kčs na jednotlivce a 750 Kčs na osobu žijící ve společné domácnosti, vzniká tak náklad necelých 17 milionů Kčs.

Ve schůzi soc.-politického výboru dne 11. prosince t. r. byla osnova doplněna tak, aby se její účinnost vztahovala také na Slovensko. Tato změna § 1 byla provedena z důvodů unifikace práva, ale rozlišuje příjemce tak, že v českých zemích jde o osoby starší 80 let, na Slovensku pak 60 let.

Soc.-politický výbor po podrobném projednávání ve své výborové schůzi navrhl osnovu ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu posl. Štětkovi.

Zpravodaj posl. Štětka: Pane předsedo, paní a pánové!

Vládním návrhem tisk 909, projednaným v prvé řadě soc.-politickým výborem, o jednorázovém mimořádném vánočním příspěvku poživatelům státních starobních podpor, zabýval se pak rozpočtový výbor; zabýval se jeho obsahem a doplňkem ze sociálně-politického výboru. Úloha rozpočtového výboru byla tím snazší, že všechny podrobnosti byly v sociálně-politickém výboru projednány a také schváleny.

Rozpočtový výbor ve své schůzi 18. prosince projednal a jednomyslně schválil vládní návrh zákona tisk 909 o jednorázovém mimořádném vánočním příspěvku poživatelům státních starobních podpor a usnesl se doporučiti, aby poslanecká sněmovna schválila usnesení sociálně-politického výboru tak, jak bylo přijato také rozpočtovým výborem. (Potlesk.)

Předseda: Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Kobylka a Hladký.

Dávám slovo panu posl. Kobylkovi. (Nebyl přítomen.)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dávám slovo panu posl. Hladkému.

Posl. Hladký: Pane předsedo, vážená sněmovno!

V těchto dnech přinesl jeden z pražských časopisů zprávu o výročí pražské zastavárny a uvedl, že loňského roku bylo celkem 87.000 vypůjčovatelů a letos do konce listopadu již přes 100 tisíc. Podle zaměstnání, jak se uvádí ve statistice, šli zastavovat nejvíce veřejní zaměstnanci a pensisté. Svědčí to jistě o hospodářských poměrech těchto stavů.

Dnes projednáváme tři důležité zákony, které jsou náplastí na poměry veřejných a státních zaměstnanců a pensistů. Měli bychom si, vážené paní a pánové, uvědomiti, v čem spočívá problém.

Říká se, že prý je příliš mnoho veřejných zaměstnanců, že je příliš mnoho pensistů, a přitom se ještě uvažuje o tom, aby lidé předčasně byli dáváni do pense. Měli bychom si přiznat, že nejdůležitější problém toho je ve špatné organisaci správy. Tímto problémem jsme se nezabývali jenom my v první republice a zabýváme se jím v druhé republice, ale už se jím zabývalo také staré Rakousko. Mluvilo se o tom, ale nikdy se nepřešlo od slov k činům. V tom je hlavní kámen úrazu, proč nemůžeme tento problém řešit: poněvadž nemáme odvahu, abychom přistoupili k reorganisaci veřejné správy. Zasloužil by se o stát ten, kdo by od slov přistoupil k činům a reorganisaci veřejné správy provedl.

Mluví se o restrikci veřejných zaměstnanců. Někteří se domnívají, že to bude čin, který tuto věc vyřeší. V roce 1924 byla také provedena restrikce veřejných zaměstnanců, ale nikdo se nedověděl, jak vlastně dopadla, nikde nebyla uvedena o ní zpráva. Jenom jsme zjistili, že po provedení restrikce bylo veřejných zaměstnanců víc než před restrikcí. Takový byl výsledek! Varoval bych, aby optimismus, který je vkládán do dnešní restrikce, nedopadl stejně.

V červenci t. r. jsme vypracovali návrh Národní fronty na restrikci. Přiznávám se, že to nebyl návrh ideální, ale měl aspoň částečně problém řešit; zapadl někam a nikdo ho nemůže nalézt.

V době okupace byly upraveny platy veřejných zaměstnanců vládními nařízeními čís. 15-19/1944. Byla to úprava nesociální, která způsobila mezi zaměstnanci mnoho hořkostí a která také zavedla do různých skupin zaměstnanců nevražení. V nové republice jsme provedli řadu opatření ve prospěch veřejných zaměstnanců, která odstranila některé staré křivdy; ovšem nevyřešila všechno a pravda je, že měřítkem spokojenosti je to, zdali životní úroveň státních a veřejných zaměstnanců je taková, aby mohli spokojeně žít. Je třeba rychlé pomoci.

Nejdůležitější problém je v tom, abychom uchránili veřejný a státní aparát před možností korupce, úplatkářství. Ve spořádaném státě musí býti státní aparát bedlivě střežen před tímto nebezpečím.

Veřejní zaměstnanci žádají zrovnoprávnění se soukromými zaměstnanci. Myslím, že je to požadavek celkem spravedlivý a že bychom mu měli vyhovět, neboť to znamená, že chtějí za stejnou práci stejný plat. Dnes je rozdíl ještě pořád 10-35 % platu v neprospěch státních a veřejných zaměstnanců.

Největší akci, kterou jsme v republice provedli, byla akce renominační a nominační. Třebaže si vyžádala velkých nákladů se strany státu, přece jen nelze říci, že by přinesla mezi státní a veřejné zaměstnance spokojenost. Finanční zlepšení bylo neúměrné a také praktická stránka provádění akce přinesla do veřejné správy nežádoucí důsledky, způsobila pravou inflaci titulů, které neodpovídají konané práci. Na četných místech došlo k opatřením, která byla v přímém rozporu s intencemi o úpravě úřadování, tvořily se funkce jenom proto, aby bylo možno zařadit veřejné zaměstnance do určitých skupin.

Veřejní zaměstnanci si stěžují také na tak zv. resortní úpravy a resortní zlepšování, které u každého resortu mají jiný charakter, někde se pak vůbec neprovádějí a způsobují zase nový rozruch mezi státními a veřejnými zaměstnanci. Je to něco obdobného, jako nám přinesla systemisace služebních míst. Zaměstnanci se stejným vzděláním, se stejným stářím, se stejnou služební dobou, konající přibližně nebo úplně stejnou práci, byli různě povyšováni, což přineslo do státní administrativy jenom rozruch. Také tak zv. výkonnostní přídavky vzbudily mnoho oprávněné nespokojenosti a kritiky. Jsou vypláceny v nestejné výši podle všemožných a různých zásad a hledisek, ne vždy spravedlivě a účelně a způsobují nový rozruch mezi státními zaměstnanci.

Vláda uložila p. ministru financí prozkoumati otázku tak zv. staropensistů, t. j. oněch veřejných zaměstnanců, kteří odešli do pense před 1. lednem 1944. Je zde snaha vyrovnati tyto platové nesrovnalosti. Otázka těchto veřejných zaměstnanců skutečně zaslouží pozornosti, neboť věrně sloužili a doufali, že stát odmění jejich celoživotní práci tak, aby mohli svůj věk slušně dožít. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Velká je bída také u důchodců hornických a u pensistů Ústřední sociální pojišťovny a pozůstalých, kteří již nemohou pracovat. Jistě si zaslouží tito veteráni práce, aby se k jejich osudu přihlédlo. Chci slavné sněmovně jenom říci, že náš severočeský revír děkuje do značné míry právě hornickým pensistům, kteří jsou v práci na dole, za to, že jsme mohli splnit dvouletku. Je to pro ně jistě vyznamenání, ale na druhé straně by se mělo přihlédnouti také k tomu, aby tito staří veteráni mohli dožít svůj život tak, jak se sluší na člověka.

Je dále třeba upozornit na podivný postup některých našich úřadů při odčiňování křivd veřejným zaměstnancům podle dekretu č. 53/45. Tímto dekretem byly odčiněny křivdy spáchané na veřejných zaměstnancích v době okupace, ale úřady si vykládají smysl dekretu jinak, než měl na mysli zákonodárce, a ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není respektováno. Řadu měsíců se tato otázka vleče a zaměstnanci se nemohou dovolat práva. Podivně vypadá usnesení personálního komitétu ministrů, které bylo intimováno ministerstvem financí v říjnu 1947, které zastavuje vyplácení výplat z titulu odčinění křivd, to znamená, že rodině zatčeného nebo popraveného - která po celou dobu buď jeho věznění nebo od odsouzení nedostávala ani haléře, žila v bídě, živořila a které přiznal zákon nárok na náhradu - to bylo teď zastaveno.

Naše úřady provádějí také nestejnou personální politiku, každý resort jinak: zatím co u jednoho resortu jsou přijímáni noví zaměstnanci a ihned převedeni do čekatelského poměru, jinde čekají smluvní zaměstnanci řadu let, než na ně dojde. Ani toto jistě není na prospěch dobré práce veřejných zaměstnanců.