Většina živnostníků měla by proto vítat a plně podporovat nový režim, který usiluje o zvýšení životní úrovně všech poctivě pracujících příslušníků národa, tedy i živnostníků. Jsou desítky tisíc pokrokových řemeslníků a obchodníků, kteří tak oddaně činí a pomáhají budovat lepší život sobě a svým dětem. Je však i mnoho těch, kteří nemohou nalézti správný poměr k novému vývoji v naší socialisující demokracii. Těm chci zdůraznit několik skutečností a doporučit, aby o nich vážně přemýšleli.

1. V naší lidově demokratické republice jsou daleko mocnější síly, nežli by byla síla třeba celého sjednoceného živnostnictva. Tyto síly nikdy nedopustí, aby vývoj šel u nás zpátky k včerejšku. Proč tedy marným vzdorem zdržovat a poškozovat sebe i druhé?

2. Znárodnění velkého a klíčového průmyslu, bank a pojišťoven, provedené z vůle celého národa, je základním pilířem našeho hospodářství. Živnostníkům poplynou ze znárodnění veliké výhody, neboť znárodněný průmysl se stane skutečným pomocníkem a spolupracovníkem, kdežto dříve průmyslový, velkoobchodní a finanční kapitál býval vykořisťovatelem a často i hrobařem malého podnikání. Tehdy to bývala skutečná likvidace našich živností suchou cestou, kdežto dnes máme již řadu případů vzorné spolupráce mezi oběma složkami. Znárodněný průmysl pracuje už nyní ve většině odvětví lépe nežli soukromník a nesporně mu patří budoucnost. Je proto směšné a už trochu nechutné to věčné ostouzení a brojení na některých schůzích živnostníků proti znárodnění.

3. Jednomyslným usnesením sněmovny rozhodli jsme se pro plánované hospodářství. Postoj řemesla byl z počátku negativní. Domnívalo se, že bude státi mimo plán a další jeho vývoj že se bude díti podle zásad liberalistických. Na praktických příkladech se však řemeslo přesvědčilo o škodlivosti tohoto názoru, pochopilo nutnost i výhody plánovaného hospodářství a snaží se včas předkládati nutné podklady pro hájení svých zájmů. Jen tak mohlo býti zařazeno do plánu staveb, dovozu a základních úkolů dvouletého plánu v celé řadě odvětví pro rok 1948. Plánování v živnostech je na samém počátku a bude zapotřebí vykonati mnoho, aby naše živnosti jednotlivě i jako celek se náležitě zapojily do našeho národního hospodářství.

4. Posláním řemeslné výroby a distribuce musí být služba spotřebiteli. To znamená přizpůsobovat se nové cestě socialisující demokracie, překonat a překonávat stará hlediska soukromohospodářská. Otázka "co mně to vyneslo?" musí býti nahrazena otázkou "posloužil jsem dobře zákazníku?"

Takovýmto způsobem přispěje naše živnostenské podnikání ke zvyšování životní úrovně lidu, najde správný poměr ke spolupracovníkům i státu, zajistí si spravedlivou odměnu, rozvoj a trvalé místo v našem hospodářství. Národní pojištění, které bude uzákoněno ještě během dvouletky a zabezpečí též živnostníka pro případ nemoci, invalidity a stáří, jakož i pozůstalé pro případ úmrtí živitele, značně přispěje ke správnému pochopení úkolu a poslání řemesla a distribuce.

5. I mezi živnostníky jsou lidé zřejmě slabé paměti, kteří neví nebo nechtějí vidět, co pro nás Sovětský svaz vykonal a dělá dnes pro odvrácení hladu od našich domovů. Za dnešní mezinárodní situace a vývoje v Německu jsou naše spojenecké smlouvy se slovanskými státy v čele se SSSR jedinou spolehlivou zárukou svobody a nezávislosti naší republiky. Kdo kalí nebo podrývá náš bratrský poměr k Sovětskému svazu, dopouští se - ať vědomě či nevědomě - zločinu na rodině, národu i státu. Bylo by věru načase, aby tam, kde nepromlouvá srdce, ozval se aspoň chladný rozum. Jinak nezbude, nežli proti nenapravitelným jedincům vystupovat tvrdě jako proti škůdcům národa.

Po těchto slovech, určených drobným a středním živnostníkům, kteří se ještě nevyrovnali s problémy současné doby, ale u nichž lze předpokládat dobrou vůli, chci otevřeně poukázat na ty, u nichž je dobré vůle méně, ne-li žádná. Je to sice malá část celkového počtu živnostníků, zpravidla hospodářsky silní. Nechci zevšeobecňovat, neboť i tu se najdou pokrokoví jednotlivci. Avšak více, zejména ve velkoobchodu, je těch, kteří sem nalezli po znárodnění průmyslu a bank a shrabují nyní vysoké bezpracné zisky. Jak plní svou funkci, je nejlépe vidět na př. u textilu, kde naříká spotřebitel i maloobchodník. Je už věru načase, aby se došlo k nové úpravě podle plánu ministerstva vnitřního obchodu.

Přesto, že se těmto lidem vede opravdu skvěle, chovají přímo zavilou zášť proti všemu novému v naší socialisující demokracii a proti komunistické straně, která je nejspolehlivější oporou tohoto systému. Tito lidé - včera většinou přisluhovači okupantů, dnes vykořisťovatetelé práce druhých a často i největší škůdci sociálně slabých kolegů - stávají se stále troufalejšími. Zřejmě hřeší na shovívavost, s jakou se jejich počínání trpí. Je však povinností a životním zájmem veliké většiny drobných a středních živnostníků, aby proti těmto jedincům a jejich pomahačům vystupovali všude s veškerou rozhodností.

Rovněž nutno jíti za důslednou očistou v hospodářské samosprávě a všude upevňovat loyalitu živnostnictva k novému lidově demokratickému režimu. Zjištěné vinníky, kteří zneužili svých funkcí a úřadů, jako se stalo u cukrářů, holičů a jinde, nutno bez váhání odstraňovat.

Je povinností však solidních živnostníků odhalovat šmelináře a jiné škůdce lidu. V zájmu cti a dobré pověsti stavu nesmí trpět ve svých řadách nikoho, kdo tuto čest a dobrou pověst poškozuje.

Naše živnosti mají před sebou celou řadu úkolů dalších, jako zvyšování produktivity práce, zvelebovací činnost, péči o dorost atd., jichž splnění je nutné, aby řemeslo a distribuce řádně sloužily národu. Naproti tomu má naše živnostnictvo řadu základních požadavků, jako je ústavní a živnostensko-právní zabezpečení existence, zjednodušení a zejména dnes naléhavá úprava dani, národní pojištění, levný úvěr nebo jeho záruka na vybavení provozoven a j.

Jednou z hlavních podmínek k vyřešení všech těchto otázek je dobrá organisace odborná a družstevní a náležité přebudování hospodářské samosprávy. Podle dosavadního průběhu se ukazuje, že se neuplatňují vždy důvody věcné, ale bohužel i osobní, místní a stranicko-politické. Máme tajemníka společenstva asi s třemi sty členů, který bez uzarděni pobírá měsíční plat 10 tisíc Kčs, za pomoci společenstva si pořídil nový osobní automobil, jezdí si po výletech i do zahraničí v době, kdy by měl sedět v kanceláři, do kanceláře si vůbec chodí, jak uzná za vhodné. Mimo něho jsou tam ještě dva další úředníci. Jiný - ředitel Pondělíček z Jednoty cukrářů - pobírá dosud také skoro 10 tisíc Kčs měsíčně, ačkoliv už před řadou měsíců měl být okamžitě propuštěn. Kryjí jej někteří funkcionáři aférou rovněž kompromitovaní, ačkoliv z řad členstva byla všem vyslovena nedůvěra. Pánové z předsednictva Jednoty holičů vedle desetitisícových odměn si vypláceli 550 Kčs denních diet, jízdné druhé třídy a 200 Kčs presenční odměny za schůze, porady na úřadech atd. Není proto divu, že za 8 měsíců letošního roku procestovali 281.570 Kčs.

Jak smutný je případ, když i tak významný funkcionář, jako je bývalý president Obchodní komory v Českých Budějovicích a velkoobchodník Jan Schützner, si dá jednu cestu honorovati třikrát od různých složek hospodářské samosprávy, v nichž byl funkcionářem. Ústřední deník jeho strany o něm uveřejní ještě oslavný článek k padesátinám, ačkoliv byl mimoto odsouzen k pokutě 36 tisíc Kčs pro zatajení zásob potravin.

Je zapotřebí, aby obrovská většina poctivě pracujících živnostníků stála bedlivě na stráži, zajímala se o své samosprávné organisace, zajistila si v nich náležitý vliv a neponechávala je na pospas těm, kteří do jejich vedení nepatří. Je zapotřebí, aby poctivě pracující živnostníci nedovolili, aby se za ně schovávala hrstka silných vykořisťovatelských jedinců a jejich pomahačů, aby se nedali zneužívat pro jejich sobecké, reakční a protistátní cíle, aby pochopili, že v novém režimu mají lepší vyhlídky nežli kdykoliv dříve.

Tím přispějí k upevnění Národní fronty, míru a pokroku, tím prokáží nejlepší službu sobě, svým rodinám, národu a státu. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo pí posl. Machačové-Dostálové.

Posl. Machačová-Dostálová: Pánové a paní!

V letošní rozpočtové debatě o kapitole ministerstva výživy je podle mého názoru třeba velmi kriticky zhodnotit, jak jsme obstáli v napjaté vyživovací situaci, zda jsme udělali všechno, čeho bylo třeba, aby náš spotřebitel měl pocit, že všechno to, co vytvoří pilné ruce našich zemědělců a dělníků, bylo rozděleno spravedlivě mezi ty příslušníky národa, kteří se nejvíce přičinili a kteří nejvíce přiložili ruku k dílu, aby cesta počínajícího blahobytu, a to nejen jednotlivců, ale širokých lidových vrstev, byla co nejschůdnější.

Je třeba si říci po pravdě všechny chyby a nedostatky a hlavně mít dobrou vůli poučit se ze zkušeností, kterých jsme v letošní těžké zásobovací situaci nabyli. Předně považuji za chybu, že se ministerstvo výživy dalo po cestě nejmenšího odporu při zajišťování výživy národa a že příliš spoléhalo na dovoz potravin ze zahraničí. Každému logicky myslícímu člověku bylo jasno, že v důsledku sucha bude ochromen náš vývoz zemědělských výrobků do ciziny a že ještě nadto bude třeba oproti loňsku dovézti více potravin a že tudíž bude nutno orientovat se především na zajištění výživy národa z vlastních domácích zdrojů. Mám za to, že ten, kdo s tím nejméně počítal, bylo ministerstvo výživy samo. Svědčí o tom pozdní vypsání kontingentu brambor, opožděný výdej lístků na brambory, jakož i to, že pozdním vydáním spotřebitelských průkazů byla celá letošní úroda zeleniny a větší část ovoce zašantročena šmelináři na černý trh. Přitom bych chtěla upozornit ministerstvo výživy na případ velkoobchodní firmy Minařík, která zašantročila celý vagon citronů v době, kdy jí bylo známo, že toto zboží je již vázáno. Je třeba použít co nejpřísnějších trestů, a to nejen pokut, a je třeba každý prodej předem nehlášeného zboží, byť i za normální ceny, považovati za prodej na černo a trestati ho až i odnětím velkoobchodního živnostenského oprávnění.

Každému u nás už od prvních dnů, kdy sucho začalo hrozit skutečnou pohromou, bylo jasno, že reakce zločinně kalkuluje s neúrodou a potom s hladem. Neúroda způsobená suchem naplnila reakční rozvratníky novou nadějí. Zneužívali vyživovacích obtíží součinností se zahraniční reakcí k podkopávání lidově demokratického režimu. Tito lidé, rozlezli po některých stranách Národní fronty, používali nacistických metod šeptané propagandy, která měla přimět spotřebitele, aby se zásobili na vlastní pěst podle zásady: zachraň se, kdo můžeš! Přemlouvali zemědělce, aby neodváděli kontingenty, zanášeli záměrně nepořádek do distribuce. Zašantročovali zboží na černý trh a stupňovali podkopnou činnost proti republice. A kdybychom sebrali svědecký materiál z mnoha set politických schůzí některých stran, byl by to otřásající dokument, který by ukázal, že tyto schůze byly vyslovenou agitací pro neplnění dodávek. Měli jsme i případ, a jistě ne ojedinělý, kdy úředník ministerstva výživy, vyslaný v rámci akce zvýšit výkup obilí a pozvednout dodávkovou morálku našich zemědělců, jim řekl: Máte to jedno. Ať odvedete kontingent nebo neodvedete, hlad stejně bude.

Plány české reakce, která spekulovala na rozvrat, podporovali reakční statkáři a velkostatkáři na venkově, kteří rovněž šířili nechuť k dodávkám a sami, ač měli sýpky zavaleny obilím ještě z loňské sklizně, šli nejhorším příkladem vstříc. Není tedy divu, že se jim na čas podařilo otřást dodávkovou morálkou zemědělců, kteří byli roztrpčeni tím, že zatím co oni poctivě plnili svoje povinnosti a odváděli kontingenty, druzí se na jejich účet obohacovali. Říkám-li na čas, tedy proto, že obrovská většina našich rolníků nepodlehla svodům reakce a pochopila, že zajistit výživu národa je v prvé řadě jejich úkol. Rolníci ocenili, že vláda jim pomohla uhradit velkou část škody, zaviněné neúrodou a ve své většině se postavili po bok celého národa a ne proti němu. Řada obcí nám ostatně ukázala velmi brzy, že je možno odevzdat nejen kontingent, ale odevzdat i nad něj. To zasadilo naší reakci těžkou ránu. Druhou takovou ranou byl velkodušný čin generalissima Stalina, který v nejhorší chvíli dodávkou dalších 200.000 vagonů chlebového obilí dokázal, že Sovětský svaz je opravdu naším nejlepším přítelem. Ale i zde jsme viděli velkou pohotovost naší reakce. Ještě neuschla tiskařská čerň časopisů, oznamujících velkodušnou pomoc Sovětského svazu našemu lidu, a již protisovětští štváči začali šířit pomluvy, že sovětské obilí je plesnivé, že za ně musíme zaplatit nepřiměřenou cenu. Pravdou však je to, že sovětská pšenice je prvotřídní jakosti, je levnější než argentinská a dokonce levnější než americká, a Sovětský svaz nám ji nedodává za dolary, jak to žádá světový trh, ale budeme za ni platit svými domácími výrobky.

Slyšíme také často slova o tom, že náš chléb nesmí být zpolitisován. Jestliže ovšem někomu vadí, že 40 % tohoto chleba je sovětského původu, jestliže někomu vadí, že vypočítáváme, kdo se o zbylých 60 % nejvíce zasloužil, a politickou agitací je nazýváno to, že my komunisté jsme dokázali zburcovat všechny nejlepší síly a city celého národa, který si i v nouzi musí umět pomoci, jestliže jsme zapojili celou stranu bezvýhradně do služeb zajištění výživy pro celý národ, jestliže je nazýváno politickou agitací to, že ukazujeme na všechny škůdce a sabotéry, kteří dělají, co mohou, aby ten náš krajíc chleba byl co nejmenší, jestliže toto všechno se nám předhazuje jako snaha zpolitisovat náš chléb, pak hrdě prohlašujeme, že se za takovou politiku nestydíme a půjdeme se zeptat našeho lidu, zda s touto politikou souhlasí či nikoli.

Ještě nedávno se u nás v jistých kruzích diskutovalo o tom, zda bychom se neměli přece jen postavit do fronty prosebníků o podporu Západu, zda by snad na nás něco nezbylo, až by potřeby německého průmyslu byly ukojeny. Není to tak dávno, aby si to náš lid nepamatoval. A hle, dnes sama Velká Britannie je šťastná a její sněmovna jásá, že se jí podařilo zajistit ze Sovětského svazu dodávku obilí, která znamená odvrácení kruté zásobovací krise, jež na Anglii čekala. Ostatně příklad Anglie jen znovu potvrzuje správnost naší politiky a reakčnost všech, kteří se ji snaží ať veřejně či skrytě napadat, neboť i tato Anglie, když jí bylo zle, poznala, že je jen jedna spolehlivá cesta, totiž cesta do Moskvy. A ona ji zatím po hospodářské stránce už nastoupila.

U nás je třeba jít dále po linii, kterou razil předseda vlády Gottwald, a zajistit výživu národa z domácích zdrojů. To pro nejbližší dobu znamená, že lidé, kteří jsou odpovědni za výživu národa, se nesmějí nyní spoléhat na to, že nás velkorysá pomoc Sovětského svazu zbavila starostí, ale musejí si uvědomit, že nás nezbavila povinnosti vykoupit všechno, co se ještě vykoupit dá. Ve výkupu musíme pokračovat stůj co stůj a velkostatkářskou a statkářskou sabotáž musíme nemilosrdně trestat. Jména záškodníků jsou na okresech dobře známa a jejich činnost musí být pranýřována a nemilosrdně trestána. Nic nás nedonutí, abychom se od této cesty uchýlili, ani dovolávání se takové demokracie, která slouží bohatým a okrádá chudé. Předseda ONV v Praze-Sever soudr. Beran pověřil členy ONV i místních národních výborů právem kontroly v okrese a obcích. Podle názoru Svobodného slova je to prý nedemokratické. Že se i v tomto případě pod zástěrkou demokracie skrývá ochrana šmelinářů a sabotérů, je nejlépe patrno z této skutečnosti. Právě na tomto okrese odhalili takto pověření zástupci lidu velkošmelináře a záškodníka v osobě velkostatkáře Straky ze Statenic, u kterého našli poschovávaných 5 vagonů pšenice a 32 q žita. Nejde o omyl. Skutečně tento za horka očištěný kolaborant, který má 260 ha půdy, odevzdal na kontingent pouze 20 % obilí a do 1. prosince odevzdával pouze 4 l mléka denně, ač má na svém statku 16 dojnic. Snad je to jen shoda okolností, ale tento pán je příslušníkem nár. socialistické strany, a tak tedy chápeme, proč jim leží v žaludku poctivý předseda ONV, když se odváží stíhat velkošmelináře. V cizině jsou různé druhy demokracie. Je demokracie řecká, je demokracie španělská a u nás se volá po demokracii šmelinářské, ale s tou my nechceme mít nic společného, naopak takovou demokracii budeme potírat, seč naše sily stačí.

Dále upozorňuji na to, že v době, kdy je třeba šetřit s každým kilogramem obilí, trpíme 3 % promelek jako v době největšího nadbytku. Uvádím to proto, že skutečný promelek je daleko nižší a nepřesahuje 1 %. Ostatní 2 % se ztrácejí a spotřebitelská veřejnost z toho nemá žádný užitek. Zde je cesta, jak pro spotřebitele získat nejméně 2.000 vagonů mouky za rok, tedy více než nám vynesly cesty po všech konferencích.

Jsem přesvědčena, že při dobré vůli může ministerstvo výživy učinit příslušná opatření tak, aby už počátkem příštího roku vstoupila v platnost. Bude to pohotovost, která nám vynese zase o kousek větší krajíc chleba, neboť při snížení promelků na 1 % u pšenice a 2 % u žita získáme do konce července 320 vagonů pšenice a 271 vagonů žita. U námezdního mletí, kde je promelek 4 % u pšenice i žita, bude snížení na 2 % u pšenice a na 3 % u žita znamenat, že náš zemědělec dostane více mouky. Myslím, že celá Národní fronta, všechny politické strany bez rozdílu by se měly starat, aby byly kontingenty splněny, aby se vykoupilo nad ně, aby zahraniční dodávky došly ve lhůtách, jak byly sjednány, a aby výživa lidu byla zaručena v převážné míře z domácích zdrojů. Zmiňuji se o tom právě v této části rozpravy proto, že si musíme uvědomit, že není možno vyčerpat naše zásoby devis v hlavní míře na nákup potravin, ale že jich nutně potřebujeme na dovoz surovin pro náš dvouletý hospodářský plán.

Loni nemusel být dovoz potravin a krmiv z ciziny v důsledku dobré úrody tak velký, kdežto letos nastal podstatný pokles výroby našeho hlavního vývozního artiklu cukru, sladu a chmele a vůbec se zastavil vývoz brambor. Naopak dovážíme více potravin asi o 6 miliard a o 4 miliardy vyvážíme méně zemědělských výrobků. Je to zatížení naší obchodní bilance o celých 10 miliard.