Pokud jsem měl příležitost ve své
funkci dílčího referenta rozpočtového
výboru zjistit, pracuje se v ministerstvu financí
velmi intensivně na další etapě daňové
reformy, dani zemědělské. Jde tu o problém
vysoce závažný. Je třeba usilovného
studia řady otázek, které s tímto
problémem úzce souvisí. Reforma se připravuje
s velkou seriosností, neboť je to práce nejen
složitá, ale i nesmírně zodpovědná.
Je zde nutno zkoumat celé řady statistických
předpokladů, a již zkušenost s přípravou
daně ze mzdy ukázala, že není vždy
po ruce potřebný statistický materiál
a že je nutno si tato data velmi pracně opatřovat.
Přitom nesmíme, paní a pánové,
zapomínat, že nová daňová reforma
musí ve svém celkovém i dílčím
pojetí vycházet z nové hospodářské
orientace. Jakékoli demagogické využití
těchto otázek by mohlo přinést vážné
škody a zejména musíme být na pozoru
aby nějakým neseriosním požadavkem nebylo
ublíženo státu, na př. přílišným
odčerpáním jeho příjmových
pramenů, z nichž značná část
stále ještě resultuje z daňového
výnosu.
Paní a pánové, finanční politika
nám však ukazuje ještě další
pohled: politiku úsporného hospodaření,
nikoli ovšem za cenu snížení obecné
sociální úrovně; a taková politika,
taková spravedlivá finanční politika,
sociálně spravedlivá politika musí
mít odraz v životě pracujícího
člověka, neboť je dělána ve prospěch
všeho lidu, nikoli už ve prospěch kapitalistických
skupin nebo kapitalistických jedinců.
My se ještě příliš dobře
pamatujeme na dobu, kdy chudý chalupník byl stíhán
trestními následky, že nezaplatil včas
12 Kč daně ze zabijačky, nebo když byla
někomu exekučně zabavena poslední
skříň pro pár korun nějaké
dlužné daně; a na druhé straně
jsme byli svědky milionových daňových
odpisů u jiného daňového subjektu,
průmyslového nebo obchodního velkopodniku
soukromého kapitálu. Nejsou ještě tak
daleko doby, kdy nejzaměstnanějšími
orgány finanční správy bylo takové
exekuční oddělení venkovského
berního úřadu - a hned vedle toho ministerské
oddělení pro daňové odpisy. Ti první,
u toho malého berního úřadu, museli
energicky vymáhat každou korunu dlužné
daně u drobného poplatníka, zatím
co ti nahoře byli zaplaveni žádostmi a intervencemi
velikých poplatníků o úlevy a odpisy.
Na chudý lid přísnost a na pány velkoprůmyslníky,
velkoobchodníky a na bankéře vždycky
s vlídností, v rukavičkách a s ochotou!
Starý režim se řídil zásadou,
a myslím, že tato zásada byla dokonce vyslovena
některým z dřívějších
pánů ministrů financí, že totiž
každý musí aspoň něco zaplatit
do státní pokladny. Ale když šlo o velkokapitalisty,
byla vyslovena ještě další taková
reservní zásada: Nechte jim dost sádla, aby
měli z čeho trávit v době hospodářské
krise. Běda berní správě, která
se odvážila zahájit proti některému
panu velkopodnikateli t. zv. trestní řízení!
Říkám-li t. zv. trestní řízení,
myslím na kuriositu takového úředního
procesu. Daňové trestní řízení
se totiž stávalo trestem pro ony orgány, které
je prováděly, a to vždycky, jakmile se střetly
s daňovým defraudantem, kterého chránila
nejen některá silná politická strana,
na pr. strana zeleného praporu, ale jemuž i sám
zákon ať už přímo nebo nepřímo
umožňoval uniknout povinnostem ke státu. Je
ještě v dobré paměti případ
Jana Bati z r. 1936 a řada jiných případů,
kdy za oprávněný a opravdu odůvodněný
postup finančních orgánů se postavil
ze všech politických stran jedině tisk komunistický.
Vlastenecké smýšlení a daňová
morálka našich velkokapitalistů se velmi názorně
projevila, paní a pánové, za doby nesvobody,
při příležitosti rozsáhlé
daňové amnestie, kterou v r. 1939 vyhlásila
bývalá protektorátní vláda.
Tehdy, jak se pamatuji, jistá část poplatnictva
- a byly mezi nimi osoby zaujímající význačné
veřejné postavení - šmahem přiznávala
dodatečně milionové majetky, které
dovedla šikovně v době prvé republiky
soustavně a vytrvale zatajovat. A mezi těmi vlastenci
význačných jmen byli i takoví, kteří
novému režimu ve svých přípisech
odůvodňovali zatajování daně
tím, že prý oni nesouhlasili s politickým
režimem Československé republiky. Strach z
Němců byl tak velký, že se nerozpakovali
měnit na obrátku i své přesvědčení
i - nebo právě - před úřady.
Paní a pánové, zamezit daňový
únik ve všech formách je dnes úkolem
finanční administrativy, a je to úkol, který
dnes by měl být zvlášť podtržen.
To, co jsme slyšeli z úst pana inž. dr. Ješe,
po tom přísloví: Jak se do lesa volá,
tak se z lesa ozývá, zejména po tom úmyslu
odnímat státu to, co mu po právu náleží,
je to útok na existenci republiky. Černý
obchod, který tolik ohrožuje konsolidaci našich
poměrů, jde ruku v ruce s daňovou defraudací.
Boj proti šmelině je třeba vést energicky
i na půdě daňové administrativy. A
budou-li zbraně z arsenálu finanční
správy poněkud tupé, nerozpakujme se je přiostřit,
třeba i cestou legislativní!
Řekl jsem již, že finanční politika
naší republiky je dělána ve prospěch
lidu. Proto si zaslouží plným právem
podpory veškerého lidu a také ji potřebuje,
má-li odrážet a zneškodnit útoky
nepřátel zvenčí i uvnitř. A
nejsou těmi nepřáteli jen ti, kteří
ohrožují republiku neplacením nebo zatajováním
daní, nýbrž také ti, kteří
se pokoušejí jakýmkoli způsobem rozvrátit
naši měnu, třeba šířením
neodůvodněných pověstí a zpráv
z "dobře zasvěcených" pramenů,
které mají v úmyslu vnést mezi občanstvo
neklid.
Půjde-li naše finanční správa,
vláda i zákonodárná moc cestami, které
naznačil pan ministr financí ve svém výkladu,
dospěje nikoli sice pohodlně, ale za to určitě
bezpečně ke konečnému cíli,
za který se stavíme bez výhrad: ke skutečné
lidové demokracii v národním hospodářství.
(Potlesk.)
Místopředseda Hladký (zvoní):
Přerušuji projednávání pořadu
schůze a sděluji, že se předsednictvo
usneslo, aby se příští schůze
konala zítra, t. j. ve středu dne 17. prosince 1947
o 9. hodině
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 860) finančního zákona
republiky Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na r.1948 (tisk 908), a
rozprava o prohlášení ministra financí,
učiněném v 81. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění
dne 30. října 1947.
Končím schůzi.