Slyšeli jsme také o přebudování daně z obratu na generální daň spotřební. O tom dnes neslyšíme v exposé pana ministra ani slovo ačkoliv je nám všem jasné, že obratová daň v nynější formě nemůže natrvalo vyhovovat nejenom požadavkům finančním, ale ani požadavkům hospodářským a zejména požadavkům sociální spravedlnosti. Musíme prosit, aby tento program, který si vláda vytýčila už 16. července loňského roku, byl rychleji uskutečňován, abychom celou daňovou reformu mohli opravdu vidět aspoň v hlavních rysech už načrtnutou a abychom k ní pak nepřistupoval po kouskách bez náležitého přehledu o celkovém jejím systému a o její konstrukci.

Paní a pánové, vzhledem k těmto okolnostem a vzhledem k tomu, že daňový výnos pro příští rok je preliminován tak vysoko, musíme se jistě velmi vážně zamýšlet nad tím, zdali příjmů, které státní správa očekává, bude moci býti dosaženo, aniž by to způsobilo vážné poruchy našemu hospodářství. Ukázal jsem už v rozpravě v rozpočtovém výboru, že některé prelimináře těchto daní jsou tak vysoké, že vznikají vážné pochybnosti v tomto směru. Pánové z ministerstva financí setrvali na svých odhadech a je tedy na jejich odpovědnosti, zdali odhadovali správně. Ale v každém případě musíme znovu podtrhnout to, že v zvyšování daňových příjmů jsme už na samé hranici, jestli jsme ji už nepřekročili. A poněvadž nám zůstávají stále ještě veliké schodky ve veřejném hospodářství, musíme nezbytně obrátit a nastoupit cestu, po které nejenom tento parlament, ale celá naše veřejnost volá, abychom totiž další snižování státních schodků nehledali ve zvyšování státních příjmů, nýbrž jen a výhradně ve snižování státních výdajů. Musíme omezit výdaje, musíme hledat lepší využití prostředků, které máme k disposici. To je hlavní úkol, který nás očekává v příštím roce a kterému se všichni musíme věnovat (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Tomášek. Dávám mu slovo.

Posl. Tomášek: Pane předsedo, paní a pánové!

Mám promluvit ke kapitole ministerstva zemědělství, ale před tím bych rád řekl několik slov všeobecně.

V rozpočtové debatě byla pronesena výtka se strany KSČ, že si kritika příliš všímá právě komunistické strany, jako by to byla jediná strana u nás. Tož jediná bohudík není, ale - a to už bez toho bohudík - je nejsilnější. Nejsilnější strana mívá snahu uchvátit co nejvíce práv, a to v plné míře u nás udělali komunisté. Řekl bych dokonce, že překročili 100 %, což mělo býti asi příkladem pro dvouletku. Nejsilnější strana však nesmí zapomínat mimo práva na povinnosti a na jejich objektivní plnění, poněvadž podle toho je kritisována. A protože KSČ sice nezapomněla na povinnosti, ale určitě zapomněla na jejich objektivní plnění, proto je tak často kritisována.

Přece nebude KSČ tvrdit, že rozpočet na rok 1948 je především zásluhou tří menších stran Národní fronty za pouhého přikyvování čtvrté strany? Naopak, KSČ i se svým ministrem financí se k rozpočtu na rok 1948 hrdě hlásí. A protože rozpočet je základem pro plnění programu vlády a za program vlády i se všemi chybami se ještě hrději staví KSČ, proto jsou s tohoto místa tak často pronášeny kritiky na adresu KSČ. Vždyť rozpočet na rok 1948 podporuje takový program vlády, že s ním poplatníci nemohou býti spokojeni. (Posl. Štětka: Milionáři nejsou.) Ani druzí ne. Soudím dokonce, že jediná stávka - ačkoliv jsem proti stávkám, ať zemědělským nebo dělnickým - která by byla oprávněná, byla by stávka poplatníků, bojujících za hospodárné a účelné využití všech rozpočtových položek.

Občan platící daně býval obvykle obětí panovníka nebo vlády. Za peníze z jeho práce dělala se často politika proti němu. Konstatuji, že se dnes na věci nic nezměnilo. Za peníze, jež odvádějí občané na daních, dělá se ve značné míře politika proti nim. Rozdíl je jen v tom, že dříve to dělal nesvědomitý režim liberalisticko-kapitalistický, kdežto dnes to dělá svědomitý a nejdemokratičtější režim lidově demokratický. (Posl. Štětka: Ten ho pálí.) Ale nepálí.

Děje se snad s tichým souhlasem poplatníků to, abychom především neodstranili všechny škody, způsobené válkou? Vzdyť jenom jděme našimi vesnicemi a městy, ptejme se občanů, kteří opravují válkou rozbité a zničené budovy, jak jsou zadluženi a jak marně volají po konečné úhradě škod. V republice a hlavně v bývalých Sudetech živoří a dnes už žebrají tisíce přestárlých občanů, jejichž úspory jsou na vázaném vkladu nebo dokonce na t. zv. markovém bloku. Je to spravedlivé, když všechny tyto problémy neřešíme do důsledků? Zatím co rozpočet pamatuje na věci zbytečné, dáváme zde jen almužny, vědomi si otevřené nespokojenosti občanů. Na jedné straně nemohou poplatníci podnikat nejrůznější opravy a investice, musí být omezen stavební ruch, musíme jezdit po rozbitých silnicích a městech, musíme se omezovat na železnicích atd. - a to všechno proto, poněvadž prý nemáme peněz, ačkoliv z rozpočtu vidíme, že na mnohé zbytečné výdaje peníze jsou.

To je řečeno všeobecně pro celý rozpočet. Poplatníci mají mnoho důvodů k nespokojenosti. Mým úkolem je však zmínit se jen o části rozpočtu, o kapitole ministerstva zemědělství. Pan ministr zemědělství může býti jist, že s jeho rozpočtem je nespokojenost mimořádně velká, protože jde o ministerstvo, které má mnoho peněz na věci zbytečné a málo na věci účelné. (Posl. Štětka: Žádná koryta.) Dnes větší koryta než bývala. Zásadně bych chtěl říci k subvencím ministerstva zemědělství to, že by měly být dávány jen korporacím, družstvům, hospodářským institucím a nikoliv jednotlivcům. (Posl. Štětka: Zbytkařům.) Ani zbytkařům ne. Zemědělci by však měla být vybojována rentabilita jeho podnikání, protože když tu bude mít, nebude chtít od nikoho ani subvence, ani milosti. Rozdává-li však ministerstvo zemědělství subvence také jednotlivcům a dává-li vůbec subvence v hojné míře, pak se musíme ptát, komu a nač a zda je to účelné.

Pokládá na př. ministr zemědělství za účelné podporování vzorných hospodářských staveb, siláží, hnojišť a jímek? Soudím že ne, poněvadž interpelace v této věci byla zamítnuta. Je zajímavé, že na tyto stavby hospodářsky i národohospodářsky důležité ministerstvo peněz nemá, ale na mičudy sportovním klubům má.

Mám dojem, že subvenční politiku pokládá ministr zemědělství za zlaty hřeb činnosti, protože sledujeme-li rozpočet, pak vidíme, že se v něm všechno točí kolem rozdávání. JSČZ, který měl do podpůrných věcí především co mluvit, byl zásahem pana ministra úplně vyřazen. Je možné, že je to osobitý projev přemíry lásky k zemědělcům a k jejich organisaci, zdá se však, že takový projev lásky jde na účet rozpočtu. Rozkaz, který dal ministr zemědělství v posledním týdnu, příčí se všem zásadám šetrnosti a je to byrokratismus a centralisace, jaké není rovno. U úřadoven JSČZ se totiž nahromadily žádosti - jsou už prověřeny a ověřeny a mají pořadí důležitosti - a čeká se jen, až ministerstvo uvolní peníze. Pět minut před dvanáctou, t. j. 20. prosince mají být všechny žádosti podány výhradně a přímo ministerstvu zemědělství. Šetrný člověk, mající rád jednoduché úřadování, by byl řekl, ať úřadovny JSČZ zašlou ověřené a už přešetřené žádosti hromadně ministerstvu. Ale proč jednoduše, když to jde složitě? Rozkaz proto zní jinak. Úřadovny JSČZ vrátí urychleně všechny žádosti žadatelům a ti je urychleně do 20. XII. odešlou ministerstvu zemědělství. Táži se veřejně s tohoto místa, v parlamentě, jemuž jsou podřízena ministerstva, zda je možno trpět rozkazy podobného druhu ministerstvu, od něhož očekáváme, že nebude nešetrností kazit morálku poplatnictva, ale naopak bude předcházet příkladem. Myslí snad pan ministr, že úřadování jeho ministerstva je málo byrokratické? Je tento postup v souhlase s veřejným míněním občanů a s vůlí lidu? Vždyť uvedený postup je obyčejnému smrtelníku, který odmýšlí snahu ministra zemědělství pomáhat své straně k 51 %, naprosto nepochopitelný.

Stejně nepochopitelné je to, že ministerstvo chce důsledně rozhodovat o všem, o čem vždy dovedl dobře rozhodnouti úřad podřízený. Ministerstvo zemědělství rozhoduje o cementu a nedávno ve svém úředním zpravodajství sdělovalo, že se tam nahromadilo 16 tisíc žádostí; dále sděluje, že 250 až 300 návštěv denně u referenta není zvláštností; denně 100 telefonických intervencí je prý maličkost. Představme si, kolik se tím promarní času a utratí peněz jenom proto, že pan ministr zemědělství chce rozdávat cement. (Posl. Štětka: Kolik tady zbytečně prokecáte.) Kdybychom to měli srovnávat s komunistickou stranou, tak to bude hrůza. A to není jediný úsek účinnosti, který by mohl být ihned svěřen okresním národním výborům; podobných je na ministerstvu zemědělství více.

Chce pan ministr tvrdit, že to všechno je také v souhlase s vůli lidu, který by raději vyřizoval svou věc v okresním městě, než by jezdil do Prahy a utrácel peníze? Je to cíl novodobě zemědělské politiky, aby náš sedláček musil běžet s čepicí v podpaží až k panu ministrovi do Prahy? Dnes tato centralisace je taková, že každý musí běžet až k panu ministrovi zemědělství do Prahy. Pokládáme to za velkopanské zásahy, které pan ministr zemědělství dělá. Vyplynuly snad tyto velkopanské zásahy z voleb 26. května 1946 (Hluk. - Místopředseda Hladký zvoní.)

Jednotný svaz českých zemědělců, který má býti mluvčím zemědělců, postavil se odmítavě na př. k připravované zemědělské výstavě v roce 1948, protože je potřebí peněz na jiné důležitější úkoly. Pan ministr zemědělství ji však přesto připravuje a dal do rozpočtu 50 milionů Kčs. Duch výstavy je zaměřen - patrně také shodně s vůlí lidu - na propagaci kolektivisace. Jednou z hlavních exposic bude obdiv pastvinářských družstev. Dále mají býti na výstavišti postaveny in natura ukázky jugoslávských, ruských a polských vesnic a materiál se doveze přímo z uvedených zemí.

Táži se, zda mohou zemědělci souhlasit s tímto plýtváním penězi, když sami nemohou často provésti ani nejnutnější opravy, protože nemají peníze a materiál a protože se nedostali do dvouletky. Bude to výstava československá nebo slovanská? To si musíme jasně říci. Když to bude výstava slovanská, tak na ni tak budeme pohlížet; jestliže to bude výstava československá, tak musí být skutečně československá.

A když organisace zemědělců vyslovila svůj nesouhlas, nevypadá zřejmě tato připravovaná výstava zase jako zásah panské zvůle? Takový postup musí zemědělce urážet. Vždyť to není nic jiného než to, co říká Václav Hájek z Libočan ve své kronice na adresu zemědělců, že sedlák je na to, aby robotil a platil. A jestliže vrchnost v minulosti byla o tomto údělu sedláků přesvědčena, pak totéž pociťuje zemědělský stav dnes. Co pak pomohou všechna krásná slova páně ministrova, když zemědělci zjišťují na své kůži, že výsledek nové zemědělské politiky je dřina, otročina, nespravedlivé rozdělení národního důchodu a daňové zatížení? (Potlesk. - Hlas: To jsme měli za první republiky.) Tak jste se to měli naučit dělat jinak a nedělejte to hůř než za první republiky. Při tom nechť uváží pan ministr, jakou asi chuť k práci a radostnou náladu dostanou zemědělci, když se dovědí, že jejich práci ocenil předseda ÚRO pan posl. Zápotocký slovy: "Je demagogické žádat, aby platy zemědělců byly postaveny na úroveň platů v průmyslu. Musíme přihlížet ke stavu výroby a naše zemědělství je velmi zaostalé." A pan posl. Smrkovský zase tvrdil na jiném místě, že jsme v zemědělství 50 roků pozadu.

Je zajímavé, že zmíněné vysvědčení dostává zemědělství, které se v první republice bez pánů Zápotockých a Smrkovských řadilo mezi zemědělství pokrokových států. A dnes jsme zaostalí? Není to snad vlivem nové zemědělské politiky? A kdo by se konečně chtěl divit, když všechno děláme naopak? Z holičů děláme ředitele ve znárodněném průmyslu, z úředníků a studentů brigádníky, z vojáků děvečky pro všechno a zemědělský stav jsme svěřili zástupcům všech možných řemesel. Nezapomínejme, že felčar někdy vyléčí, ale velmi často zabije, a tak je tomu i zde. Všechno to svěřování zemědělství felčarům je v naprostém nesouhlasu se zemědělskou veřejností a přece pan ministr zemědělství důsledně setrvává na tomto místě. (Hlas: To vás žere, co? Žádné zbyťáčky.) Máme zbyťáčky a já Vám řeknu, budete-li chtít, a u vašich lidí.

Sláva tohoto zemědělství a této politiky má být šířena i za hranice. Určeni jsou pro to t. zv. zahraniční přidělenci, na které je pamatováno částkou 2,065.000 Kčs. Jakou slávu tam asi šíří tito zemědělští atašé o našem zaostalým zemědělství? Je to také v souhlase s vůlí lidu? A je dále v souhlase s vůlí lidu, aby se na publikace ministerstva zemědělství, jednostranně komunisticky zaměřené, dávalo 3,800.000 Kčs? Chtěl bych říci, že se na tuto činnost reptá všeobecně. Stejným způsobem se za okupace propagoval nacismus a Blut und Boden. Kdyby pan ministr zemědělství mohl alespoň jednou vidět, jak je venkovský lid dojat, když přijímá balíky brožur, v nichž na křídlech dialektického materialismu se přináší poselství nové zemědělské politiky, tak chci věřit, že by se přece jen rozhodl věnovat peníze na propagaci nadějnější. (Hlas: Kdyby slyšel tebe mluvit, tak se musí rozplakat.) Bylo by to jen k dobru.

Na pomocné akce pro zajištění zemědělských prací je dáno 5,200.000 Kčs. Onehdy dostal z této akce brigádník Maxmilián Rauch odznak pracovní obětavosti a 10.000 Kčs. Každou chvíli čteme o odměnách a pochvalách, jež dostala ta či ona brigáda. Pro brigády jsou různá nadlepšení, dělají se zábavní večírky, občas se na ně přijede podívat vrchnost z Prahy autem a na uvítanou a na rozloučenou hrají tam kapely. Kdyby člověk neznal skutečnost a věřil rozhlasu, tak by řekl, že zemědělci mohou jíti do lázní, protože všechno udělají brigádníci. Kdo však zná skutečnost, ví, jak je brigádničení drahý sport a jak toto brigádničení je v naprostém nesouhlasu s vůlí zemědělské veřejnosti.

A doslovným plýtváním penězi je akce o hlášení stavu orby a osevu. Devatero přikázání dal pan ministr zemědělství, v němž naznačil, jak se má hlášení o orbě a osevu dělat, a proto každý týden putoval do Prahy státní telegram, oznamující komisi pro orbu a osev, kolik prací bylo vykonáno. Konstatuji, že mimo halasnou propagandu nic zvláštního se nestalo než to, že zemědělci zorali a zaseli. Neobdělána zůstala jenom půda státní a ze zkonfiskované ta, která nepatří nikomu. Přesvědčoval jsem se na některých okresních národních výborech, jak jim zásah ministerstva zemědělství pomohl, a zjistil jsem na př. také toto: Traktorová stanice byla v činnosti všeho všudy 48 hodin, všechno ostatní udělali včas sami zemědělci, a většina už před zásahem komise pro osev a orbu. (Výkřiky: Kde to bylo? To je demagogie.) To je věc pana ministra zemědělství - proč já bych je prozrazoval (Výkřiky.) Ustrašený pan agronom, když dostal rozkaz z ministerstva, nevěděl, chudák, co má dělat, a povídá: Jak bychom to udělali? - A potom hlásil: tento týden hlásil třeba 65 %, druhý týden hlásil 85 %, dále 95 % a konečně 98 %. Komise pro osev a orbu se však nadmula pýchou nad svým zázračným zásahem, a musela býti k vůli tomu svolána celostátní konference okresních orgánů, zemědělských referentů okresních národních výborů, okresních tajemníků, zástupců JSČZ, zástupců ministerstev, ZNV, ÚRO a jiných, aby tam pan ministr zemědělství mohl říci: Vy všichni, úřady lidové správy, JSČZ, ÚRO, mládež, armáda, noviny, rozhlas, jste k tomu přispěli, protože nikdy bychom to nebyli udělali, kdybychom nebyli pracovali společně. Totéž dělali nacisté a český sedlák se smál té naivní a ve své naivnosti nabubřelé propagandě. Co pak nikdy za horších podmínek nezorali sedláci svá pole? Nikdy za horších podmínek nezaseli? Letos potřebovali jenom pohodu, a když ji Pán Bůh dal, bylo zoráno a zaseto bez zásahů komise pro osev a orbu. Mohu ujistit pana ministra, že se zase zbytečně vyhodily peníze. Stačil dozor okresních národních výborů bez státních telegramů, bez komise pro osev a orbu, a bylo by se všecko udělalo stejně tak. (Výkřiky.)

To je jen několik ukázek z hospodaření ministerstva zemědělství. Je možné, aby se přes prokazatelně zbytečné rozhazování peněz mohlo přejít bez kritiky a bez odsouzení se strany zemědělců vždyť přece na každém kroku se shledáváme s věcmi, které by se měly řešit hned a které pro národní hospodářství znamenají ztráty a pro desetitisíce občanů utrpení. Na to všechno není peněz, ale jsou peníze na věci zbytečné. Nespokojenost zemědělské veřejnosti, která to všechno pozoruje, je už značná. Rozhodně si naše zemědělská veřejnost, jež tak podstatně přispěla k odstranění hladu, nezaslouží, aby se v době poválečného nedostatku s penězi v zemědělství zacházelo neúčelně a nehospodárně. (Potlesk. - Výkřiky.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Stopka. Dávám mu slovo.

Posl. Stopka: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Již řadu dní zde vedeme s vzácnou vytrvalostí rozpravu o státním rozpočtu a o výkladu ministra financí. Dovolte mi proto, abych se zmínil o složce, která má k těmto věcem nejblíž, o odvětví, které má ve své tradici úkol nejméně záviděníhodný - opatrovat úhradu státních příjmů a být hlavním sloupem státního hospodářství, totiž o naší finanční správě. Finanční správa je resort, o jehož vedení bývá nejméně uchazečů. Domnívám se, že ani při sestavování nynější vlády nebyla v kruzích Národní fronty finanční správa v popředí zájmu. Být ministrem financí je přece jen funkce málo populární a na druhé straně příliš zodpovědná.

Málokterý resort dostal do vinku v poválečné době tak těžké úkoly jako finanční správa. Víme příliš dobře, že jak ozdravění rozvrácené měny, tak především nová orientace našeho národního hospodářství jsou problémy skutečně závažné a obtížné a vyžadují usilovné práce, práce odborné a vytrvalé. Není snad sektoru v našem národním hospodářství, do kterého by tyto problémy s větší či menší intensitou nezasahovaly. Za to však není ve státní správě odvětví, kde by se tak málo získávala politická popularita, ba naopak, kde by tuto popularitu bylo možno tak lehce ztratit, jako při vedení státních financí.

Paní a pánové, za těchto okolností bychom očekávali, že ministru financí se dostane se všech stran podpory a pomoci opravdu účinné. Ale k takovému potěšitelnému zjištění je u nás ještě příliš a příliš daleko. Je sice pravda, že jednání v rozpočtovém výboru, kde byl pan ministr financí hostem velmi častým, vyznělo mnohdy ve svorné přísliby všestranné podpory, ale je otázkou, nakolik jsou tato ujištění míněna upřímně a bez výhrad, neboť, jak se zdá, od krásných slov ke krásným skutkům je příliš daleko. Tak na př. si řekněme, jak málo podpory se dostává ministru financí v jeho zdrženlivosti v otázce uvolňování vázaných vkladů. Nám všem je přece jasné, že z předimensovaného uvolnění vkladů by zcela určitě vznikly těžké hospodářské a měnové škody. Byli jsme svědky, že toto stanovisko bylo obecně uznáno, a v zápětí na to se ve sněmovně vyskytl požadavek na uvolňování vkladů pro tu nebo pro onu složku, ač je předem jasno, že takový požadavek je motivován spíše důvody politickými než důvody hospodářskými. S daněmi je to zrovna tak. Nikdo nepřichází s požadavkem vybírat dostatek nezbytných a zároveň samozřejmě spravedlivých daní, a každá podpora nějaké daňové osnovy bývá přijímána velmi nesympaticky. Exposé pana ministra financí nám zde ukázalo v celé šíři velikost úkolů, které stojí před finanční správou a čekají na řešení stejně rychlé jako obezřelé a prozíravé. A je celá řada těchto úkolů obtížných, těžkých, širší veřejnosti často nesrozumitelných a proto značně nepopulárních.

Paní a pánové, měl jsem příležitost již v rozpočtovém výboru poukázat na to, že k tomu, aby stát plnil své úkoly podle určitých našich představ, nestačí usměrňovat pouze jeho vydání do těch sfér politiky sociální a kulturní, které považujeme za potřebné vytvořit a podporovat. To by bylo nazírání jednostranné, neobjektivní. My však musíme také zkoumat, zda těmto konkretním představám o úkolech státu odpovídá i způsob, jakým si stát opatřuje úhradu na tyto ideální cíle. A je důsledkem správné finanční politiky, jestliže stát neodnímá daňovou soustavou občanům to, co jim chce vlastně poskytnout. Bylo by však osudným omylem se domnívat, že naše dosavadní daňová soustava, jak jsme ji převzali z doby předmnichovské, z doby finančně kapitalistického pojetí naší finanční struktury, může takové předpoklady splnit. Můžeme proto s povděkem uvítat usilovnou snahu finanční správy o provedení velké daňové reformy. Je dějinným úkolem finanční správy provést tuto reformu v nejbližší budoucnosti. Bude to jistě reforma, která přemění naši dosavadní daňovou strukturu v soustavu, odpovídající novým hospodářským formám našeho života a konečnému našemu cíli, hospodářské demokracii. Byla-li nová, v létě uzákoněná daň ze mzdy začátkem této reformy, můžeme dnes plným právem říci, že to byl začátek šťastný. Nové dani se dostalo dobrého přijetí u nejširších zaměstnaneckých vrstev pro její sociálně spravedlivé odstupňování sazeb, stejně jako dobrého přijetí u administrativy pro technickou účelnost a jednoducho strukturu zákona.