Nejžalostnější na tomto siláckém projevu ministra, který ani není resortním ministrem a plete se do věcí, do kterých mu nic není, je to, že tak velký a mocný pán, jako pan ministr a člen vlády se snižuje k tomu, aby nezastřeně vyhrožoval mladému studentu Ransdorfovi. Vyhrožuje-li pan ministr rektorům, universitním profesorům, vysokoškolským studentům pohrůžkami o Pankráci, pak je třeba váhat, zda je to spíše teror nebo kulturní a národní ostuda. A je třeba přibít na pranýř cynismus pana ministra, který řekl naší mládeži: Nechte si své přesvědčení, to je vaše záležitost, ale nesmíte být proti nám. Pan prorektor dr. Bělehrádek řekl: Ano, mládež nemá ráda tlak, mládež jde vždycky cestou, kterou si sama vybere, kdyby už jen proto, aby to bylo z oposice a aby ukázala, že také přemýšlí a dovede jít vlastní cestou. To nejsou psychologové, kteří takto mluví. Zaplať Pánbůh za Václava Kopeckého. (Veselost.) To, co zde bylo mládeži předloženo, mládež nesdílí, ona si své přesvědčení ponechá, ale půjde podle něho a bude se jím řídit. Tak to také stojí a tak to také zůstane i v naší kultuře. Konečně akademická mládež odpověděla na názory pana ministra Kopeckého na svých valných hromadách.

Paní a pánové, škola byla, je a zůstane nepolitická. Žactvo ani učitelstvo se zterorisovat nedá, už ne. Proto se do všech důsledků budeme bránit všem útokům na naše školství a proto také odmítáme všecky akce, které pod rouškou zkoumání mínění žactva bez povolení školských úřadů se provádějí na školách, jako byla na př. - dobře poslouchejte - dotazníková akce na středních školách v Praze, která prý se prováděla pro sociologické studium a již vede nějaký Hlas mladých a kde mezi otázkami figuruje na příklad také tato: Předpokládejme, že byste opustil ČSR. Do které země nebo státu byste nejraději šel a proč? Nebo jiná otázka: V dnešní době se mnoho hovoří o kultuře západní a východní. Zajímáte-li se na př. o film, literaturu, hudbu a pod., které k nám nyní přicházejí ze západu nebo východu, napište, které z obou se Vám více líbí a proč? Nebo jiná otázka: Kteří ze světových současných státníků ukazují podle Vašeho mínění světu nejlepší cestu z poválečného stavu k dokonalejšímu uspořádání světa? - Věřte mně, že jsem dostala několik těchto dotazníků, zaslaných rodiči, kteří se ptali, proč se tato akce provádí, za jakým účelem a děje-li se tak opravdu se souhlasem nadřízených školských úřadů. Nevím, co touto akcí Hlas mladých ve skutečnosti sleduje, jen se pozastavujeme nad tím, že se tato akce provádí, a protestujeme, aby se takové akce mezi studentstvem dělaly a tím se mezi nimi vyvolávala zbytečně politická nevraživost a zaujetí. Vy, kteří jste učiteli v praxi anebo vy, kteří jste rodiči školních dětí, můžete snad říci, jaké výsledky má taková politická výchova děti, když děti již od první třídy se navzájem bijí a nadávají si podle příslušnosti k jednotlivým politickým stranám. To nemá být konečným výsledkem této výchovy, nýbrž právě opak toho.

Je tedy nutno postaviti se proti tomuto rozbujelému a opravdu nevhodnému způsobu výchovy. České učitelstvo všech druhů škol je si vědomo svého poslání a svých úkolů. K jeho cti budiž řečeno, že toto vědomí neopustilo učitelský celek ani v dobách nacistického teroru a neopustí je ani dnes. Česká škola si svoji nezávislost uhájí. (Potlesk). Vždy byla a skutečně zůstane dílnou lidskosti a nikoliv stranickou mašinou na výrobu usměrněného myšlení a jednoho světového názoru. Chceme vychovávat demokratické a vzdělané občany tohoto státu, kteří by byli chloubou národa Komenského, Masaryka a Beneše a kteří by byli především lidmi, kteří ve svém bližním vidí člověka a spolubratra. Cítíme, jak byla pro nás nanejvýš nutná slova presidenta republiky, který nás vybízel 13. září t. r. k odporu proti útlaku, násilí a teroru, ať duchovnímu či fysickému, a k pohrdání prázdnými slovy a rozmáchlými hesly. Tak se také díváme na všecky neodpovědné projevy, jež slyšíme jako útoky proti všemu, co nám do dnešního dne bylo svaté, i když tyto útoky vycházejí třeba i z úst člena vlády.

Čs. strana národně socialistická bude pro rozpočet ministerstva školství a osvěty, kap. 10, hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. dr. Chudoba. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Chudoba: Pane místopředsedo, paní a pánové!

V pohledu na školské a výchovné věci našeho státu je jedno hledisko, které bychom neměli zanedbávat, a to hledisko regionálního rozvrstvení. Otázka, která nás při tomto hledisku vede, je, do jaké míry je naše veřejná školská osvětová práce spravedlivě rozdělena po našich městech a krajích. Chtěl bych právě k této věci přičinit několik poznámek.

Je jasné každému, kdo si přečetl finanční zákon a jeho příslušné kapitoly o těchto věcech, že v některých odvětvích nemáme dostatek dotací, abychom tento úkol plnili skutečně spravedlivě. Na př. Národní kulturní komisi, která má na starosti naše kulturní památky, monumenty českého stavitelství v minulosti i slovenského stavitelství v minulých stoletích, je přikázáno na výdajích pouhých 13 milionů Kčs a přece, kolik dnes stojí vydržování jednoho jediného zámku, třebas zámku v Opočně nebo zámku v Dačicích! Uvážíme-li tyto ceny, pak snadno zjistíme, jak nedostatečná je to položka. A přece právě tyto stavitelské památky by mohly mít velmi značný podíl na osvětové práci v našich venkovských krajích. Obrazárny a musea, která nenalézají dostatečného přístřeší v hlavních městech, by se v těchto zámcích velmi snadno umístila. Naproti tomu však, srovnáme-li položku 16 milionů Kčs, která je určena pro výzkumný ústav pedagogický, s těmito 13 miliony pro Kulturní národní komisí, padne nám hned do oka nejenom nesrovnalost těch 3 milionů, nýbrž právě to, že úkolem, na který snad výzkumný ústav pedagogický je určen, by se měly u nás zabývati pedagogické fakulty. Na to je tu máme, na to jsou dobře fundovány a myslím, že jakýkoliv jiný ústav kromě nich je tu skutečně zbytečný a že tato položka by se v příštím rozpočtu neměla už vůbec objevovat, že by měla být dána právě na takové věci, jako je Národní kulturní komise.

Podobná nešetrnost se jeví i v dvojí koleji inspektorské služby. Máme dnes na každém okrese inspektory lidovýchovy a inspektory knihovní služby. To jsou dvě věci, které by mohly být docela dobře zastávány jedním jediným člověkem, nikoliv dvěma, takže by se ušetřilo nejenom na penězích, nýbrž i na silách, které by pak mohly vyučovat, místo aby dozíraly na to, že se nevyučuje.

V regionálních věcech je však ještě dvojí obor, o kterém by bylo třeba se také zmínit. Je to jednak péče o vysokoškolské studentstvo a jednak jsou to naše divadla.

Na péči o vysokoškolské studentstvo je v rozpočtu vyhrazena částka 209 milionů Kčs. Snad nejenom právě já, nýbrž ještě i úředníci min. školství uvážili, že tato částka by vlastně mohla poskytovat ministerstvu školství velmi schůdnou cestu pro určitou regulaci přílivu posluchačů na naše vysoké školy. Lituji, že v tomto shromáždění nebyla posud odhlasována osnova, kterou připravoval pan doc. Dr. Krajina, o regulaci přílivu posluchačů na vysoké školy, ale chtěl bych aspoň poukázat na to, že právě částkou, kterou státní rozpočet umisťuje pro péči o vysokoškolské studentstvo, bychom mohli regulovat velmi přístupnou a demokratickou cestou nejenom příliv studentstva po stránce regionální, to znamená, na kterou vysokou školu, v kterém městě se studenti zapisují, nýbrž také volbu jednotlivých předmětů, zejména těch, které jsou posud málo obsazeny. A nemusí k tomu býti žádný nový úřad, žádná ředitelská místa, nýbrž stačí prostě vždy určitý počet studentských stipendií přidělit té neb oné vysoké škole a jejímu fakultnímu sboru, resp. studentskému spolku.

Ve věcech divadelních s toho regionálního hlediska je také velká řada nedostatků, zejména ten, že máme dnes ve státě 4 divadla státní, z nichž jedno je v zemích českých, t. j. Národní divadlo v Praze, a 3 na Slovensku, a při tom toto jediné divadlo v zemích českých spolkne takřka 80 % všeho toho, co je věnováno státem na podporu divadelnictví. Nezávidím bratrům Slovákům to, co mají, ale je zapotřebí, aby se českým zemím po této stránce dostalo skutečně aspoň spravedlnosti, a ovšem také aby oblastní divadla a divadla v jiných českých městech byla podporována aspoň úměrně k počtu obyvatelstva těchto krajin nebo měst, aby tu nebylo nějakého privilegia divadla jediného.

Zakončil bych ještě jednou poznámkou, která snad se také vztahuje trochu k rozpočtové stránce naší školské správy.

Myslím, že dnes příliš mnoho zbytečného úřadování, a to znamená také příliš mnoho zbytečných nákladů ve školské správě vyplývá z toho, že školská správa se stala pouhým odvětvím, a to mnohdy i velmi odkazovaným a ponižovaným odvětvím politické správy. Máme-li se držet principu lidové správy, pak myslím, že po té stránce je nutno, abychom se vbrzku domohli samostatných školních výborů, volených demokratickou cestou, stejně jako jsou voleny politické výbory, ale výborů samostatných, které by se mohly věnovat plně školské správě a které by ovšem také měly autoritu vyřizovat věci, které lze vyřizovat na okresech, a nikoliv pouze poštovním způsobem je postupovat na místa vyšší.

To je několik poznámek, které jsem měl na mysli v tom regionálním pohledu na naši školskou správu. Byl bych rád, kdyby se staly, když ne pro tento nejbližší rok, tedy aspoň pro příští rok podnětem užitečné revise našeho rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 16. prosince 1947 o 11. hodině

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 860) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 30. října 1947.

Končím schůzi.