Keď teda uvalenie národnej správy v danom prípade nie je odôvodnené a nakoľko záujmy železničnej správy dostatočným spôsobom sú chránené prítomnosťou vládneho komisára a priamymi zástupcami železničnej správy v správnych a dozorčích orgánov podniku, železničná správa mohla by uvaliť národnú správu len vtedy, keby pre to boly náležité, t. j. platným predpisom odpovedajúce dôvody, ktoré by bolo treba zistiť riadnym vyšetrovaním. Vzhľadom k štádiu prejednávania tejto záležitosti vstúpilo už Ministerstvo dopravy v styk s Povereníctvom dopravy a na základe výmeny názorov bude sa snažiť postupovať smerom, ktorý odpovedá platným predpisom.

Pokiaľ ide o zodpovednosť osôb za vydanie napadnutého výmeru Povereníctva priemyslu a obchodu, záleží na pánu ministrovi priemyslu, po prípade pánu povereníkovi priemyslu a obchodu, aby zo zistenia pána povereníka dopravy, že pre predmetný výmer niet skutkového podkladu a že teda orgány železničnej správy do podniku delegované konaly správne svoje povinnosti, vyvodili príslušné závery.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu státnímu tajemníkovi a prosím paní ministryni průmyslu, aby odpověděla na tento dotaz.

Ministryně inž. Jankovcová: Paní předsedkyně, paní a pánové!

K dotazu p. posl. Horvátha si dovoluji sdělit, že zavedení národní správy na Tatranskou elektrickou dráhu v Popradě podle nařízení SNR č. 50/45 patří do kompetence příslušného pověřence, resp. příslušných pověřenců. Z toho důvodu jsem si vyžádala zprávu od p. pověřence průmyslu a obchodu, jehož úřad dotčenou národní správu zavedl. Tato zpráva zní takto:

"Podnik Tatranská elektrická vicinální železnice, akciová společnost, byl znárodněn vyhláškami ministerstva průmyslu č. 1849/1946 a 2096/46, pokud jde o zařízení, sloužící opatřování rozvodu a dodávky elektřiny, aby jeho majetková podstata byla začleněna do Slovenských elektráren, národního podniku. Správní orgány společnosti neprojevovaly dostatečnou ochotu odevzdati znárodněný majetek národního podniku, zdráhaly se vydati písemnosti k majetkové delimitaci a oddisponovali z bankovního konta 2,240.000 Kčs, čímž zcela znemožnily výplatu mezd a podniku hrozilo zastavení. Následkem toho byla podle § 3 nař. SNR č. 50/45 uvalena národní správa, která byla nucena opatřiti peníze úvěrem. Úlohou národní správy je především provésti urychleně delimitaci, odevzdati znárodněný majetek národnímu podniku a učiniti tak zadost ustanovení vyhlášek ministra průmyslu a znárodňovacího dekretu."

K tomuto sdělení p. povereníka poznamenávám, že jmenovaný podnik má kromě znárodněné podstaty také část neznárodněnou, t. j. zařízení sloužící dopravě. Vzhledem k tomu, že při zavedení této národní správy nešlo o záležitost celostátní povahy, přísluší otázku jejího zavedení, jak pokud jde o důvody, tak i pokud jde o kompetenci, v rámci nařízení SNR č. 50/ 1945 posouditi a provésti příslušná opatření pověřenci průmyslu a obchodu v dohodě s pověřencem dopravy.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji paní ministryni a prosím p. posl. Gottiera, aby přečetl svůj dotaz na p. ministra výživy ve věci přemístění podniků z oboru průmyslu na Slovensko.

Posl. Gottier: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie! Veľavážený pán minister!

V sektore priemyslu výživy program premiesťovania podnikov na Slovensko, ktorý už mal byť skončený, sa neplní. Doteraz boly premiestené 2 - 3 malé podniky s 100 - 150 pracovnými príležitosťami, hoci Ministerstvo výživy podľa zákona o dvojročnici má premiestiť podniky poskytujúce 2.000 pracovných príležitostí.

Pýtam sa pána ministra:

Prečo Ministerstvo výživy tento program neplní a čo mieni robiť, aby táto úloha dvojročnice bola splnená?

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra výživy, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr Majer: Pan posl. Gottier se ptá ve věci přemístění podniků z oboru průmyslu výživy na Slovensko. Na to odpovídám:

Vládním usnesením ze dne 16. července 1946 bylo uloženo ministru výživy, aby do 30. září 1946 předložil návrh na přeložení potravinářského průmyslu na Slovensko. Návrh byl dne 30. září 1946 předložen vládě ke schválení. O tomto návrhu bylo dvakráte jednáno, nebylo však možno dosíci schválení přemístění všech navrhovaných podniků, a tak byl dne 3. prosince 1946 vzat s pořadu jednání a ministru výživy bylo uloženo předložiti návrh nový. Aby tento nový návrh mohl být vypracován, bylo konáno několik porad za účasti slovenských zástupců. Při těchto poradách se dospělo k názoru, že není možno přemístit na Slovensko cukrovary, mlýny, lihovary a pivovary, neboť právě v těchto sektorech je již také Slovensko předimensováno. Nebylo též možno přemísťovati mlékárny, kterých je i v historických zemích nedostatek. Zbývá tedy jen potravinářský průmysl v užším slova smyslu, v němž jsou zpravidla podniky zaměstnávající 3 až 10 pracovních sil. Proto byla učiněna se slovenskými zástupci dohoda, že budou přemístěny jednotlivé stroje potravinářských podniků. Tu však narazilo ministerstvo výživy na obtíž, spočívající především v tom, že mu z podniků, které by přišly v úvahu, nebyly dosud předloženy inventurní soupisy, ačkoliv zastavovací výměry byly vydány již v červenci t. r. Mimo to přichází po vydání zastavovacích výměrů řada protestů místních i okresních národních výborů, národních správců podniků a jiných, ačkoliv návrh na přemístění byl projednán za účasti zástupců Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy, ÚRO a prostřednictvím ÚRO i s místními činiteli.

Aby tyto obtíže mohly být překonány, navrhlo ministerstvo výživy rozšíření působnosti vládního zmocněnce pro přemístění podniků na Slovensko i na průmysl výživy.

Návrh byl vládou schválen dne 18. listopadu t. r. Podle vládního usnesení z téhož dne bylo ministru výživy uloženo vypracovati plán k přemístění konfiskátů potravinářského průmyslu na Slovensko tak, aby bylo na Slovensku celkem opatřeno 2.000 nových pracovních příležitostí ve dvouletém hospodářském plánu. Těchto 2.000 nových pracovních příležitostí nebude možno získati přenesením celých podniků a proto navrhlo ministerstvo výživy již 30. září 1946 a také dne 23. května 1947, že po přemístění celých podniků potravinářských bude pokračováno v přemisťování jednotlivých strojů a strojních zařízení podle žádosti slovenských zájemců. To se také provádí.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministru a žádám pana posl. Rožnaye, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra techniky ve věci výstavby moderních automobilových cest.

Posl. Rožnay: Slávna snemovňa!

Rozvoj automobilovej dopravy ako i potreba sjednotiť našu republiku i pomocou moderných cestných komunikácií už pred vojnou naliehavo volaly po vybudovaní hradských, vyhradených len automobilovej doprave. Uvažovalo sa predovšetkým o spojení Prahy s Bratislavou a to tak, aby z Brna viedla transverzála na Žilinu, Tatry a na východ republiky a Bratislava aby bola s touto automobilovou hradskou spojená cez Považie.

Pýtam sa pána ministra, či zamýšľa spolu s pánom povereníkom techniky dať študovať a pripraviť projekty týchto ciest a pojať ich vybudovanie do hospodárskeho plánu po skončení dvojročnice a kedy bude tento plán výstavby automobilových ciest uskutočnený.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra techniky, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr inž. Kopecký: Paní předsedkyně, slavná sněmovno!

Pan posl. Rožnay se ptá, zda zamýšlíme připravovat projekty moderních automobilových silnic, a to především jako spojení Prahy s Bratislavou. Je samozřejmé, že politickou a hospodářskou jednotu státu posílíme tím, že umožníme dokonalá spojení všech jeho částí, tedy také Slovenska s Čechami, Moravou a Slezskem. Tomu je také věnována v rámci rekonstrukčních a zlepšovacích prací na našich silnících potřebná péče. Méně samozřejmé je, či lépe řečeno mínění se mohou rozcházeti v tom, jaké to spojení má být. Zdá se, že typ moderní automobilové silnice ve smyslu t. zv. německých Autobahnen, jak se tomu říkalo, o šířce nejméně pro 4 dopravní proudy, je v dnešních našich hospodářských poměrech poněkud příliš nákladný, aby mohl býti stanoven průběžně i tam, kde v dohledné době předvídatelná hustota dopravy takovou šířku bezpodmínečně nevyžaduje. A to je u nás všude až na nejbližší okolí hustě obydlených měst. Také náplň dvouletého plánu, pokud jde o stavby silniční, toto stanovisko potvrzuje, poněvadž neobsahuje ve větší míře dostavbu již rozestavěné výlučně automobilové silnice, t. zv. dálnice Praha - Humpolec, nýbrž se omezuje jen na dokončení rozestavěných větších objektů, aby nepropadly zkáze. Je totiž nezbytně nutné, aby veškeré pohotové finanční prostředky byly přednostně věnovány na zlepšení dnešních silnic obnovou vozovek, stavbou trvalých a bezprašných vozovek a nutnými rekonstrukcemi směřujícími k zvýšení bezpečnosti rychlé dopravy; zejména odstraňováním úrovňových křížení s dráhou. Tímto postupem je možno dosáhnouti v poměrně krátké době s prostředky, které jsou po ruce, co největšího počtu km upravených silnic, což není právě pro obecný rozvoj automobilové dopravy bez významu.

Proto nemohu panu poslanci než odpověděti, že je velmi nepravděpodobné, že by do plánu, jehož realisace by následovala po skončení dvouletého plánu, mohla býti zařazena všeobecně stavba nějaké výlučně automobilové silnice typu, o němž jsem se v úvodu zmínil.

Jedinou výjimkou by mohla býti dostavba trati Praha - Humpolec, do které byly investovány již tak značné částky, že by nebylo hospodárné tuto stavbu opustit nebo její dokončení odložit na nedohlednou dobu, poněvadž by interkalář z vykopaných a nevyužitých investic byl nemístným zatížením našeho hospodářství.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministrovi. Tím je pořad dnešní schůze vyřízen. (Zvoní.)

Předsednictvo se usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 11. prosince 1947 o 9. hodině

1. Doplňovací volba náhradníka Stálého výboru Národního shromáždění a náhradníka parlamentní kontrolní a úsporné komise.

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 860) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 30. října 1947.

Končím schůzi.