Středa 10. prosince 1947

Ministr dr Drtina: K dotazu, zda považuji daný okamžik za vhodný pro hromadnou amnestii ve prospěch odsouzených zrádců a kolaborantů, odpovídám: Ano, považuji, a to v tom smyslu, jak jsem o tom mluvil ve Velkém Meziříčí (Výkřiky.), t. j. jen pro některé válečné trestné činy a jen pro některé válečné provinilce, při čemž jsem měl na mysli zejména některé drobné provinilce i politicky méně významné trestné činy, pro něž byli namnoze k nepřiměřeně těžkým trestům odsouzeni často ti sociálně nejslabší. Jsem si ovšem vědom toho, že věc by bylo lze provést pouze tehdy, dohodnou-li se o tom všichni příslušní ústavní činitelé.

K dalšímu dotazu pana dr Kokeše, zda jsem si vědom toho, že podobný požadavek by narazil na nejtvrdší odpor veřejnosti, mohu říci toto: Ne, nejsem. Myslím, že názor veřejnosti na podobný požadavek by byl rozdvojen. To plyne i ze skutečnosti, která patrně ušla pozornosti pana poslance, že můj projev ve Velkém Meziříčí, pokud se touto otázkou zabýval, byl odpovědí na dotaz, který mně byl veřejně v tisku adresován jiným poslancem tohoto shromáždění, který se za udělení amnestie přimlouval.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím paní posl. Machačovou-Dostálovou, aby přečetla svůj dotaz na pana ministra spravedlnosti ve věci jmenování zástupce přednosty okresního trestního soudu v Praze.

Posl. Machačová-Dostálová: Vážený pane ministře!

Zástupcem přednosty okresního soudu trestního v Praze, největšího to okresního soudu v republice, byl jmenován dr Eugen Česal, bývalý funkcionář rozpuštěného svazu soudců. Dr Česal proslul za okupace svými rasistickými útoky na české nearijské soudce, o nichž dokonce prohlásil, že je pro ně dosti místa v koncentračních táborech.

Po revoluci bylo proti němu zavedeno trestní řízení podle dekretu presidenta republiky o trestání některých provinění proti národní cti u ústředního národního výboru v Praze a mimo to vede se proti němu řízení u komise pro vnitřní národní bezpečnost v Praze XII. Dr Česal má býti jmenován v brzké době přednostou.

Pražský soud bude v tomto a příštím roce rozhodovati o 20.000 případech kolaborantů, jejichž spisy byly postoupeny po skončení pravomoci trestních komisí soudu.

Táži se pana ministra, zda je správné a odpovídá národní očistě, aby zástupce přednosty soudu, který má nestranně rozhodovat o vině kolaborantů, prošel sám trestním řízením? Což tu není dosti jiných osob z řad osvobozených politických vězňů, jejichž štít státní a národní spolehlivosti je nesrovnatelně čistší? Táži se proto, jakým způsobem hodlá pan ministr zjednati nápravu.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr dr. Drtina: K dotazu paní posl. Machačové-Dostálové, zda je správné a odpovídá národní očistě, aby zástupce přednosty soudu, který má nestranně rozhodovat o vině kolaborantů, sám prošel trestním řízením, odpovídám toto:

Shoduji se s paní poslankyní v tom, že na vedoucím místě, jakým je místo přednosty okresního soudu trestního v Praze, nemá a nesmí být soudce, který prošel trestním řízením, ale jen potud, pokud toto trestní řízení bylo mu skutečně k úhoně. Než u dr Česala vedené řízení nejen že skončilo zastavením, ale dokonce dalo mu plné zadostiučinění. Byloť v něm výslovně konstatováno, že postup dr Česala byl plně v národním duchu a tak ostře zahrocen proti německému živlu, že bylo jen šťastnou náhodou, že se pro tento svůj neohrožený postoj nedočkal persekuce se strany okupantů.

Myslím, že váženou paní poslankyni v jejích pochybách plně uspokojím, když uvedu, že bylo to ministerstvo vnitra, které mne ubezpečilo svým dopisem ze 6. února t. r., že proti dr Česalovi není po stránce národní a státoobčanské spolehlivostí žádných námitek.

K dalšímu jejímu dotazu, zda není tu dosti jiných osob z řad osvobozených politických vězňů, jejichž štít je v ohledu státní a národní spolehlivosti nesrovnatelně čistší, mohu říci toto:

V tom směru ujišťuji paní tazatelku, že já osobně vždy kladu zvláštní váhu na umisťování účastníků národního boje za osvobození v přednostním pořadí před všemi jinými uchazeči stejné odborné kvalifikace. Že by o místo přednosty okresního soudu trestního v Praze se ucházel účastník národního boje za osvobození, nebylo a není mi známo a paní poslankyně to ani netvrdí. Nemám proto podkladu k tomu, abych v tom směru činil nějaké jiné opatření.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana posl. Vítka, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra spravedlnosti ve věci zásahu dr Kozáka a dr Kotýnka do trestního řízení vedeného proti Martě Neudekové u mimořádného lidového soudu v Praze.

Posl. Vítek: Pane ministře!

Mimořádný lidový soud v Praze vedl trestní řízení proti Martě Neudekové, manželce ministerského rady ministerstva spravedlnosti dr Neudeka, který byl pensiován pro své chování v době okupace. Marta Neudeková je důvodně podezřelá, že připravila příslušníka zahraniční armády Jiřího Krásu o jeho podnik "Obchodní dům obuvi Krása" v Praze a o životní pojistku. Dopustila se tedy zločinu podle § 10 retribučního dekretu.

Dne 25. dubna 1947 měl býti Krása slyšen jako svědek u okresního soudu na Zbraslavi, v tentýž den byl však spis okamžitě vyžádán presidentem mimořádného lidového soudu dr Kozákem a řízení zastaveno bez dalšího šetření. Zastavovací výměr podepsal náměstek prokurátora dr Kotýnek dne 3. května 1947, tedy v poslední den platnosti retribučního dekretu a bez řádného vyšetření věci.

Táži se pana ministra, nelze-li spatřovati v tomto nezákonném zásahu do trestního řízení zneužití moci úřední a co hodlá zaříditi.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra spravedlnosti, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr dr Drtina: Provedeným šetřením a přezkoumáním spisů mimořádného lidového soudu v Praze, spisová značka Ls XXXIX 5378/46, bylo zjištěno, že k vyžádání spisů od okresního soudu na Zbraslavi došlo v rámci všeobecného poukazu přednosty mimořádného lidového soudu v Praze, v němž uložil všem referentům a zaměstnancům mimořádného lidového soudu, aby vzhledem na blížící se konec platnosti retribučního dekretu dbali na urychlené skončení retribučních věcí. Současně dal též pokyn, aby byly vyžádány spisy zaslané dožádaným soudům a bylo tak zjištěno, zda prováděného doplnění řízení je skutečně třeba.

Veřejný žalobce, jemuž byl spis po dojití předložen, navrhl prohlášení podle § 90 tr. ř., jelikož neshledal skutkovou podstatu trestného činu podle § 10 retribučního zákona, zjistiv z výsledků provedeného šetření, že jde o civilně-právní poměr. Tím ovšem nebyla nikterak dotčena otázka restituce majetku, která se řešila během trestního řízení cestou civilně-právní u okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu pod spisovou značkou Nc V 685/46 a není dosud pravoplatně rozhodnuta.

Je samozřejmé, že ministerstvo spravedlnosti v žádném případě nesouhlasí s tím, aby kdokoliv zneužil mimořádných politických poměrů vládnoucích u nás za okupace ke svému obohacení, tím méně na úkor obětí persekuce. Není též vyloučena i obnova trestního řízení, kdyby během restitučního řízení nebo jinde byly uvedeny nové průvodní prostředky způsobilé k usvědčení obviněné.

K dalšímu dotazu pana poslance, co hodlám ve věci zařídit, odpovídám v důsledku toho takto: Nebyl zjištěn žádný nezákonný zásah přednosty mimořádného lidového soudu dr Kozáka ani vedoucího veřejného žalobce dr Kotýnka a není proto důvodů k nějakému opatření.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Žádám pana posl. Vido, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra dopravy ve věci přidělování motorových vozidel na Slovensku.

Posl. Vido: Poukazy na prídel nových motorových vozidiel vydáva na Slovensku Povereníctvo dopravy. Pýtam sa pána ministra dopravy, podľa akých smerníc sa toto prideľovanie deje, koľkým žiadateľom boly takéto poukazy vydané a koľkým doteraz vydané neboly, a či môže snemovne oznámiť podrobnosti ako i to, či proti praxi Povereníctva dopravy boly vznesené sťažnosti a aké.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana státního tajemníka Lichnera, který v zastoupení pana ministra dopravy odpoví na tento dotaz, aby se ujal slova.

Štátny tajomník Lichner: Slávna snemovňa!

Vykonávanie distribučnej politiky nových motorových vozidiel všetkého druhu na celom území Československej republiky prevádza Ministerstvo dopravy. Prideľovaním vozidiel jednotlivým žiadateľom, korporáciám, podnikom a pod. v zemiach Českej a Moravskoslezskej sú poverené zemské národné výbory, na Slovensku Povereníctvo dopravy. Príslušný podiel traktorov pre účely poľnohospodárske rozdeľuje Ministerstvo pôdohospodárstva.

Z celkového počtu všetkých motorových vozidiel, určených pre vnútorný trh, dáva sa Slovensku k dispozícii jedna tretina. Kompetentní zástupcovia Slovenska sa však dožadovali a stále dožadujú, aby tento podiel bol zvýšený, a ako hlavný dôvod uvádzajú, že všetok bývalý vozový park Slovenska, pokiaľ nebol odvlečený okupantmi, bol temer úplne zničený vojnovými udalosťami.

Ministerstvo dopravy vždy prihliadalo k tejto spravodlivej požiadavke a rôznymi rozsiahlymi akciami za uplynulých dvoch povojnových rokov podarilo sa uviesť vozový park Slovenska takmer na predvojnový početný stav. Bola to v prvom rade akcia presunu mnoho sto t. zv. trofejných motorových vozidiel z býv. americkej zóny, ďalej akcia vozidiel UNRRA a konečne uvoľnenie a podpora predaja vozidiel jednotlivých držiteľov v Čechách a na Morave záujemcom zo Slovenska. Ministerstvo dopravy sa konečne zapodievalo myšlienkou prevodu väčšieho počtu konfiškovaných motorových vozidiel z Čiech na Slovensko. Zatiaľ bolo uložené ZNV v Prahe, aby v rámci prevádzania konfiškovaných motorových vozidiel do vlastníctva v Čechách bolo pre Slovensko vyzískané 1.000 vozidiel. Je treba však poznamenať, že i tu sa vyskytujú značné ťažkosti, nakoľko ide väčšinou o vozidlá cudzích značiek a obyčajne vo veľmi zlom stave. Takéto vozidlá, pre ktoré nie je dostatok náhradných súčiastok a dobre vybudovaná sieť odborných opravovní na Slovensku, neprinesú očakávanú národohospodársku pomoc, ale skôr celý rad ďalších ťažkostí a komplikácií.

Preto je účelnejšie budovať vozový park na Slovensku dodávkami nových vozidiel domácej výroby. S ohľadom na mimoriadne potreby podporovalo Ministerstvo dopravy i v tomto smere snahy Slovenska a po niekoľko mesiacov tohto roku uvoľňovalo zo všetkých nových vozidiel, určených pre domáci trh, celých 50 % pre Slovensko. Trvalo však táto prax nie je možná, pretože i v zemiach Českej a Moravskosliezskej sú dopravne-politické požiadavky veľmi značné, nehľadiac ani k dezolátnemu stavu takmer celého vozového parku, ktorý potrebuje veľmi rýchlu opravu.

V r. 1947 až do dnešného dňa pridelilo Povereníctvo dopravy 522 osobných vozidiel (počet žiadostí bol 3.950) a 450 nákladných vozidiel (počet žiadostí bol 1.500). Počet skutočne dodaných osobných automobilov za toto obdobie bol podstatne väčší než počet vydaných poukazov, nakoľko veľká časť poukazov vydaných už v r. 1946 bola honorovaná až v r. 1947 (zvlášť u osobných automobilov značky Tatra 57b). Prideľovanie sa prevádza podľa týchto smerníc:

Osobné vozy dostávajú úrady, lekári, stavitelia a veľké podniky. Poradie lekárov určuje Povereníctvo zdravotníctva a poradie staviteľov Ústredná úradovňa Inžinierskej komory a spoločenstvá staviteľov. O pridelení vozidiel pre úrady a veľké podniky rozhoduje na návrh príslušného odboru sám pán povereník dopravy. Pridelenie všetkých vozidiel schvaľuje sám pán povereník dopravy.

Nákladné vozidlá prideľuje Povereníctvo dopravy staviteľom, potravinárskemu sektoru, štátnym úradom (technika, pôdohospodárstvo, štátne lesy a majetky, Osídlovací úrad a pod.), hutiam a veľkým podnikom. Tiež prideľovanie nákladných motorových vozidiel schvaľuje na návrh príslušného odboru pán povereník dopravy.

Mimoriadny ohľad bralo Povereníctvo dopravy na zničené východné Slovensko.

Konkrétne závažnejšie sťažnosti na prax Povereníctva dopravy vo veci prideľovania motorových vozidiel ministerstvu dopravy dosiaľ nedošly.

Vzhľadom k tomu, že ministerstvu dopravy nedošly konkrétne sťažnosti a pokiaľ je Ministerstvu dopravy známe, Povereníctvo dopravy pri rozhodovaní o prídele motorových vozidiel, ktoré - ako každá distribúcia tovaru, ktorého je nedostatok - je spojené s kritikou verejnosti, či už oprávnenou alebo nespravodlivou, snažilo sa postupovať vždy s náležitou objektivitou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu státnímu tajemníkovi a žádám pana posl. Horvátha, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra dopravy a pana ministra průmyslu ve věci uvalení národní správy na Tatranskou elektrickou lanovou dráhu v Popradě.

Posl. Horváth: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Povereníctvo priemyslu uvalilo na Tatranskú železnicu národnú správu, hoci tento podnik je pod výsostným dozorom štátnych železníc, vykonávaným vládnym komisárom dosadeným Povereníctvom dopravy, ktoré sa okrem toho zúčastňuje svojimi delegátmi na priamej správe podniku spolu so zástupcami znárodnenej Legiobanky.

Povereníctvo priemyslu pritom tvrdilo, že správne orgány preťahovaním prekážajú odovzdať znárodnenú časť Slovenským elektrárňam, ale svoje tvrdenie ničím nedoložilo, ba pred uvalením národnej správy ani Povereníctvo dopravy, ani vládneho komisára, ani členov správnych orgánov, ani závodnú radu nevypočulo a za členov národnej správy dosadilo úradníkov Slovenských elektrární priamo na veci zainteresovaných. Hoci Povereníctvo priemyslu bolo upozornené na tento protizákonný postup a musí si byť vedomé, že podržanie takého výmeru, ktorý k tomuto ešte krivo obviňuje štátnych úradníkov, môže znamenať pre nich právnu a morálnu ujmu, žiadnu nápravu nezjednalo.

Pýtam sa pánov ministrov, či sú im tieto okolnosti známe a či hodlajú zariadiť, aby uvedený výmer bol zrušený a osoby zaň zodpovedné pohnané boly k zákonitej zodpovednosti.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím p. státního tajemníka Lichnera, aby v zastoupení p. ministra dopravy odpověděl na tento dotaz.

Štátny tajomník Lichner: Slávna snemovňa!

Ministerstvu dopravy prípadne Povereníctvu dopravy prislúcha zaoberať sa vecou s hľadiska dozoru nad železničnými podnikmi, ku ktorým bezpochyby patrí aj Tatranská elektrická vicinálna dráha, akc. spol. Povereníctvo dopravy už predtým vstúpilo do styku s Povereníctvom priemyslu a obchodu za tým účelom, aby národná správa, zavedená výmerom Povereníctva priemyslu a obchodu zo dňa 9. augusta 1947, bola zrušená, pretože týmto výmerom bola porušená kompetencia Povereníctva dopravy, príslušného rozhodovať v tejto veci podľa § 7, lit. d) nariadenia SNR zo dňa 5. júla 1945, čís. 50/Sb. n. SNR.

Podotýkam, že súhlasnú zprávu podáva i zpráva povereníka dopravy, podľa ktorej odôvodnenie výmeru Povereníctva priemyslu a obchodu nezodpovedá skutočnosti ani po stránke skutkovej, pretože v správe Tatranskej elektrickej vicinálnej dráhy bol a je vládny komisár menovaný Povereníctvom dopravy a v správnych orgánov tejto spoločnosti boli tiež zástupcovia železničnej správy, ktorí hájili záujmy štátu a uplatňovali v správnych orgánoch svoje práva v rozhodovaní podľa príkazu Povereníctva dopravy. Na základe spisového materiálu musím konštatovať, že Povereníctvo priemyslu a obchodu neuvedomilo úrad pána povereníka dopravy ani vládneho komisára podniku o uvalení národnej správy skôr než po intervencii. Z vyjadrenia pána povereníka dopravy zároveň vyplýva, že jediný dôvod vyslovený vo výmere pána povereníka priemyslu a obchodu, smerujúci proti správnym orgánom spoločnosti, nebol na mieste a tiež nebol zistený zákonným spôsobom.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP