Ministr dr Drtina: K dotazu, zda považuji daný
okamžik za vhodný pro hromadnou amnestii ve prospěch
odsouzených zrádců a kolaborantů,
odpovídám: Ano, považuji, a to v tom smyslu,
jak jsem o tom mluvil ve Velkém Meziříčí
(Výkřiky.), t. j. jen pro některé
válečné trestné činy a jen
pro některé válečné provinilce,
při čemž jsem měl na mysli zejména
některé drobné provinilce i politicky méně
významné trestné činy, pro něž
byli namnoze k nepřiměřeně těžkým
trestům odsouzeni často ti sociálně
nejslabší. Jsem si ovšem vědom toho, že
věc by bylo lze provést pouze tehdy, dohodnou-li
se o tom všichni příslušní ústavní
činitelé.
K dalšímu dotazu pana dr Kokeše, zda jsem
si vědom toho, že podobný požadavek by
narazil na nejtvrdší odpor veřejnosti, mohu
říci toto: Ne, nejsem. Myslím, že názor
veřejnosti na podobný požadavek by byl rozdvojen.
To plyne i ze skutečnosti, která patrně ušla
pozornosti pana poslance, že můj projev ve Velkém
Meziříčí, pokud se touto otázkou
zabýval, byl odpovědí na dotaz, který
mně byl veřejně v tisku adresován
jiným poslancem tohoto shromáždění,
který se za udělení amnestie přimlouval.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím paní posl. Machačovou-Dostálovou,
aby přečetla svůj dotaz na pana ministra
spravedlnosti ve věci jmenování zástupce
přednosty okresního trestního soudu v Praze.
Posl. Machačová-Dostálová:
Vážený pane ministře!
Zástupcem přednosty okresního soudu trestního
v Praze, největšího to okresního soudu
v republice, byl jmenován dr Eugen Česal, bývalý
funkcionář rozpuštěného svazu
soudců. Dr Česal proslul za okupace svými
rasistickými útoky na české nearijské
soudce, o nichž dokonce prohlásil, že je pro
ně dosti místa v koncentračních táborech.
Po revoluci bylo proti němu zavedeno trestní řízení
podle dekretu presidenta republiky o trestání některých
provinění proti národní cti u ústředního
národního výboru v Praze a mimo to vede se
proti němu řízení u komise pro vnitřní
národní bezpečnost v Praze XII. Dr Česal
má býti jmenován v brzké době
přednostou.
Pražský soud bude v tomto a příštím
roce rozhodovati o 20.000 případech kolaborantů,
jejichž spisy byly postoupeny po skončení pravomoci
trestních komisí soudu.
Táži se pana ministra, zda je správné
a odpovídá národní očistě,
aby zástupce přednosty soudu, který má
nestranně rozhodovat o vině kolaborantů,
prošel sám trestním řízením?
Což tu není dosti jiných osob z řad
osvobozených politických vězňů,
jejichž štít státní a národní
spolehlivosti je nesrovnatelně čistší?
Táži se proto, jakým způsobem hodlá
pan ministr zjednati nápravu.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím pana ministra, aby odpověděl na tento
dotaz.
Ministr dr. Drtina: K dotazu paní posl. Machačové-Dostálové,
zda je správné a odpovídá národní
očistě, aby zástupce přednosty soudu,
který má nestranně rozhodovat o vině
kolaborantů, sám prošel trestním řízením,
odpovídám toto:
Shoduji se s paní poslankyní v tom, že na vedoucím
místě, jakým je místo přednosty
okresního soudu trestního v Praze, nemá a
nesmí být soudce, který prošel trestním
řízením, ale jen potud, pokud toto trestní
řízení bylo mu skutečně k úhoně.
Než u dr Česala vedené řízení
nejen že skončilo zastavením, ale dokonce dalo
mu plné zadostiučinění. Byloť
v něm výslovně konstatováno, že
postup dr Česala byl plně v národním
duchu a tak ostře zahrocen proti německému
živlu, že bylo jen šťastnou náhodou,
že se pro tento svůj neohrožený postoj
nedočkal persekuce se strany okupantů.
Myslím, že váženou paní poslankyni
v jejích pochybách plně uspokojím,
když uvedu, že bylo to ministerstvo vnitra, které
mne ubezpečilo svým dopisem ze 6. února t.
r., že proti dr Česalovi není po stránce
národní a státoobčanské spolehlivostí
žádných námitek.
K dalšímu jejímu dotazu, zda není tu
dosti jiných osob z řad osvobozených politických
vězňů, jejichž štít je v
ohledu státní a národní spolehlivosti
nesrovnatelně čistší, mohu říci
toto:
V tom směru ujišťuji paní tazatelku, že
já osobně vždy kladu zvláštní
váhu na umisťování účastníků
národního boje za osvobození v přednostním
pořadí před všemi jinými uchazeči
stejné odborné kvalifikace. Že by o místo
přednosty okresního soudu trestního v Praze
se ucházel účastník národního
boje za osvobození, nebylo a není mi známo
a paní poslankyně to ani netvrdí. Nemám
proto podkladu k tomu, abych v tom směru činil nějaké
jiné opatření.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím pana posl. Vítka, aby přečetl
svůj dotaz na pana ministra spravedlnosti ve věci
zásahu dr Kozáka a dr Kotýnka do trestního
řízení vedeného proti Martě
Neudekové u mimořádného lidového
soudu v Praze.
Posl. Vítek: Pane ministře!
Mimořádný lidový soud v Praze vedl
trestní řízení proti Martě
Neudekové, manželce ministerského rady ministerstva
spravedlnosti dr Neudeka, který byl pensiován pro
své chování v době okupace. Marta
Neudeková je důvodně podezřelá,
že připravila příslušníka
zahraniční armády Jiřího Krásu
o jeho podnik "Obchodní dům obuvi Krása"
v Praze a o životní pojistku. Dopustila se tedy zločinu
podle § 10 retribučního dekretu.
Dne 25. dubna 1947 měl býti Krása slyšen
jako svědek u okresního soudu na Zbraslavi, v tentýž
den byl však spis okamžitě vyžádán
presidentem mimořádného lidového soudu
dr Kozákem a řízení zastaveno bez
dalšího šetření. Zastavovací
výměr podepsal náměstek prokurátora
dr Kotýnek dne 3. května 1947, tedy v poslední
den platnosti retribučního dekretu a bez řádného
vyšetření věci.
Táži se pana ministra, nelze-li spatřovati
v tomto nezákonném zásahu do trestního
řízení zneužití moci úřední
a co hodlá zaříditi.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím pana ministra spravedlnosti, aby odpověděl
na tento dotaz.
Ministr dr Drtina: Provedeným šetřením
a přezkoumáním spisů mimořádného
lidového soudu v Praze, spisová značka Ls
XXXIX 5378/46, bylo zjištěno, že k vyžádání
spisů od okresního soudu na Zbraslavi došlo
v rámci všeobecného poukazu přednosty
mimořádného lidového soudu v Praze,
v němž uložil všem referentům a zaměstnancům
mimořádného lidového soudu, aby vzhledem
na blížící se konec platnosti retribučního
dekretu dbali na urychlené skončení retribučních
věcí. Současně dal též
pokyn, aby byly vyžádány spisy zaslané
dožádaným soudům a bylo tak zjištěno,
zda prováděného doplnění řízení
je skutečně třeba.
Veřejný žalobce, jemuž byl spis po dojití
předložen, navrhl prohlášení podle
§ 90 tr. ř., jelikož neshledal skutkovou podstatu
trestného činu podle § 10 retribučního
zákona, zjistiv z výsledků provedeného
šetření, že jde o civilně-právní
poměr. Tím ovšem nebyla nikterak dotčena
otázka restituce majetku, která se řešila
během trestního řízení cestou
civilně-právní u okresního soudu civilního
pro vnitřní Prahu pod spisovou značkou Nc
V 685/46 a není dosud pravoplatně rozhodnuta.
Je samozřejmé, že ministerstvo spravedlnosti
v žádném případě nesouhlasí
s tím, aby kdokoliv zneužil mimořádných
politických poměrů vládnoucích
u nás za okupace ke svému obohacení, tím
méně na úkor obětí persekuce.
Není též vyloučena i obnova trestního
řízení, kdyby během restitučního
řízení nebo jinde byly uvedeny nové
průvodní prostředky způsobilé
k usvědčení obviněné.
K dalšímu dotazu pana poslance, co hodlám ve
věci zařídit, odpovídám v důsledku
toho takto: Nebyl zjištěn žádný
nezákonný zásah přednosty mimořádného
lidového soudu dr Kozáka ani vedoucího veřejného
žalobce dr Kotýnka a není proto důvodů
k nějakému opatření.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Žádám pana posl. Vido, aby přečetl
svůj dotaz na pana ministra dopravy ve věci přidělování
motorových vozidel na Slovensku.
Posl. Vido: Poukazy na prídel nových motorových
vozidiel vydáva na Slovensku Povereníctvo dopravy.
Pýtam sa pána ministra dopravy, podľa akých
smerníc sa toto prideľovanie deje, koľkým
žiadateľom boly takéto poukazy vydané
a koľkým doteraz vydané neboly, a či
môže snemovne oznámiť podrobnosti ako i
to, či proti praxi Povereníctva dopravy boly vznesené
sťažnosti a aké.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím pana státního tajemníka Lichnera,
který v zastoupení pana ministra dopravy odpoví
na tento dotaz, aby se ujal slova.
Štátny tajomník Lichner: Slávna
snemovňa!
Vykonávanie distribučnej politiky nových
motorových vozidiel všetkého druhu na celom
území Československej republiky prevádza
Ministerstvo dopravy. Prideľovaním vozidiel jednotlivým
žiadateľom, korporáciám, podnikom a pod.
v zemiach Českej a Moravskoslezskej sú poverené
zemské národné výbory, na Slovensku
Povereníctvo dopravy. Príslušný podiel
traktorov pre účely poľnohospodárske
rozdeľuje Ministerstvo pôdohospodárstva.
Z celkového počtu všetkých motorových
vozidiel, určených pre vnútorný trh,
dáva sa Slovensku k dispozícii jedna tretina. Kompetentní
zástupcovia Slovenska sa však dožadovali a stále
dožadujú, aby tento podiel bol zvýšený,
a ako hlavný dôvod uvádzajú, že
všetok bývalý vozový park Slovenska,
pokiaľ nebol odvlečený okupantmi, bol temer
úplne zničený vojnovými udalosťami.
Ministerstvo dopravy vždy prihliadalo k tejto spravodlivej
požiadavke a rôznymi rozsiahlymi akciami za uplynulých
dvoch povojnových rokov podarilo sa uviesť vozový
park Slovenska takmer na predvojnový početný
stav. Bola to v prvom rade akcia presunu mnoho sto t. zv. trofejných
motorových vozidiel z býv. americkej zóny,
ďalej akcia vozidiel UNRRA a konečne uvoľnenie
a podpora predaja vozidiel jednotlivých držiteľov
v Čechách a na Morave záujemcom zo Slovenska.
Ministerstvo dopravy sa konečne zapodievalo myšlienkou
prevodu väčšieho počtu konfiškovaných
motorových vozidiel z Čiech na Slovensko. Zatiaľ
bolo uložené ZNV v Prahe, aby v rámci prevádzania
konfiškovaných motorových vozidiel do vlastníctva
v Čechách bolo pre Slovensko vyzískané
1.000 vozidiel. Je treba však poznamenať, že i
tu sa vyskytujú značné ťažkosti,
nakoľko ide väčšinou o vozidlá cudzích
značiek a obyčajne vo veľmi zlom stave. Takéto
vozidlá, pre ktoré nie je dostatok náhradných
súčiastok a dobre vybudovaná sieť odborných
opravovní na Slovensku, neprinesú očakávanú
národohospodársku pomoc, ale skôr celý
rad ďalších ťažkostí a komplikácií.
Preto je účelnejšie budovať vozový
park na Slovensku dodávkami nových vozidiel domácej
výroby. S ohľadom na mimoriadne potreby podporovalo
Ministerstvo dopravy i v tomto smere snahy Slovenska a po niekoľko
mesiacov tohto roku uvoľňovalo zo všetkých
nových vozidiel, určených pre domáci
trh, celých 50 % pre Slovensko. Trvalo však táto
prax nie je možná, pretože i v zemiach Českej
a Moravskosliezskej sú dopravne-politické požiadavky
veľmi značné, nehľadiac ani k dezolátnemu
stavu takmer celého vozového parku, ktorý
potrebuje veľmi rýchlu opravu.
V r. 1947 až do dnešného dňa pridelilo
Povereníctvo dopravy 522 osobných vozidiel (počet
žiadostí bol 3.950) a 450 nákladných
vozidiel (počet žiadostí bol 1.500). Počet
skutočne dodaných osobných automobilov za
toto obdobie bol podstatne väčší než
počet vydaných poukazov, nakoľko veľká
časť poukazov vydaných už v r. 1946 bola
honorovaná až v r. 1947 (zvlášť u
osobných automobilov značky Tatra 57b). Prideľovanie
sa prevádza podľa týchto smerníc:
Osobné vozy dostávajú úrady, lekári,
stavitelia a veľké podniky. Poradie lekárov
určuje Povereníctvo zdravotníctva a poradie
staviteľov Ústredná úradovňa
Inžinierskej komory a spoločenstvá staviteľov.
O pridelení vozidiel pre úrady a veľké
podniky rozhoduje na návrh príslušného
odboru sám pán povereník dopravy. Pridelenie
všetkých vozidiel schvaľuje sám pán
povereník dopravy.
Nákladné vozidlá prideľuje Povereníctvo
dopravy staviteľom, potravinárskemu sektoru, štátnym
úradom (technika, pôdohospodárstvo, štátne
lesy a majetky, Osídlovací úrad a pod.),
hutiam a veľkým podnikom. Tiež prideľovanie
nákladných motorových vozidiel schvaľuje
na návrh príslušného odboru pán
povereník dopravy.
Mimoriadny ohľad bralo Povereníctvo dopravy na zničené
východné Slovensko.
Konkrétne závažnejšie sťažnosti
na prax Povereníctva dopravy vo veci prideľovania
motorových vozidiel ministerstvu dopravy dosiaľ nedošly.
Vzhľadom k tomu, že ministerstvu dopravy nedošly
konkrétne sťažnosti a pokiaľ je Ministerstvu
dopravy známe, Povereníctvo dopravy pri rozhodovaní
o prídele motorových vozidiel, ktoré - ako
každá distribúcia tovaru, ktorého je
nedostatok - je spojené s kritikou verejnosti, či
už oprávnenou alebo nespravodlivou, snažilo sa
postupovať vždy s náležitou objektivitou.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Děkuji panu státnímu tajemníkovi a
žádám pana posl. Horvátha, aby
přečetl svůj dotaz na pana ministra dopravy
a pana ministra průmyslu ve věci uvalení
národní správy na Tatranskou elektrickou
lanovou dráhu v Popradě.
Posl. Horváth: Slávne ústavodarné
Národné shromaždenie!
Povereníctvo priemyslu uvalilo na Tatranskú železnicu
národnú správu, hoci tento podnik je pod
výsostným dozorom štátnych železníc,
vykonávaným vládnym komisárom dosadeným
Povereníctvom dopravy, ktoré sa okrem toho zúčastňuje
svojimi delegátmi na priamej správe podniku spolu
so zástupcami znárodnenej Legiobanky.
Povereníctvo priemyslu pritom tvrdilo, že správne
orgány preťahovaním prekážajú
odovzdať znárodnenú časť Slovenským
elektrárňam, ale svoje tvrdenie ničím
nedoložilo, ba pred uvalením národnej správy
ani Povereníctvo dopravy, ani vládneho komisára,
ani členov správnych orgánov, ani závodnú
radu nevypočulo a za členov národnej správy
dosadilo úradníkov Slovenských elektrární
priamo na veci zainteresovaných. Hoci Povereníctvo
priemyslu bolo upozornené na tento protizákonný
postup a musí si byť vedomé, že podržanie
takého výmeru, ktorý k tomuto ešte krivo
obviňuje štátnych úradníkov,
môže znamenať pre nich právnu a morálnu
ujmu, žiadnu nápravu nezjednalo.
Pýtam sa pánov ministrov, či sú im
tieto okolnosti známe a či hodlajú zariadiť,
aby uvedený výmer bol zrušený a osoby
zaň zodpovedné pohnané boly k zákonitej
zodpovednosti.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Prosím p. státního tajemníka Lichnera,
aby v zastoupení p. ministra dopravy odpověděl
na tento dotaz.
Štátny tajomník Lichner: Slávna
snemovňa!
Ministerstvu dopravy prípadne Povereníctvu dopravy
prislúcha zaoberať sa vecou s hľadiska dozoru
nad železničnými podnikmi, ku ktorým
bezpochyby patrí aj Tatranská elektrická
vicinálna dráha, akc. spol. Povereníctvo
dopravy už predtým vstúpilo do styku s Povereníctvom
priemyslu a obchodu za tým účelom, aby národná
správa, zavedená výmerom Povereníctva
priemyslu a obchodu zo dňa 9. augusta 1947, bola zrušená,
pretože týmto výmerom bola porušená
kompetencia Povereníctva dopravy, príslušného
rozhodovať v tejto veci podľa § 7, lit. d) nariadenia
SNR zo dňa 5. júla 1945, čís. 50/Sb.
n. SNR.
Podotýkam, že súhlasnú zprávu
podáva i zpráva povereníka dopravy, podľa
ktorej odôvodnenie výmeru Povereníctva priemyslu
a obchodu nezodpovedá skutočnosti ani po stránke
skutkovej, pretože v správe Tatranskej elektrickej
vicinálnej dráhy bol a je vládny komisár
menovaný Povereníctvom dopravy a v správnych
orgánov tejto spoločnosti boli tiež zástupcovia
železničnej správy, ktorí hájili
záujmy štátu a uplatňovali v správnych
orgánoch svoje práva v rozhodovaní podľa
príkazu Povereníctva dopravy. Na základe
spisového materiálu musím konštatovať,
že Povereníctvo priemyslu a obchodu neuvedomilo úrad
pána povereníka dopravy ani vládneho komisára
podniku o uvalení národnej správy skôr
než po intervencii. Z vyjadrenia pána povereníka
dopravy zároveň vyplýva, že jediný
dôvod vyslovený vo výmere pána povereníka
priemyslu a obchodu, smerujúci proti správnym orgánom
spoločnosti, nebol na mieste a tiež nebol zistený
zákonným spôsobom.