Proto jsme - když jsme měli rozhodovat o způsobech
úhrady - především žádali,
aby byla sestavena řádná bilance potřeby.
Proto jsme tolik naléhali, aby nám byla sdělena
správná a spolehlivá čísla
o tom, kolik nám vlastně ve státním
rozpočtu chybí a kolik musíme uhradit, nemáme-li
po ruce jiných zdrojů. Proto jsme vytýkali,
že v těchto číslech a podkladech nebylo
jediného pevného bodu ve svém článku
ve Svobodném zítřku jsem vytkl, že údaje
o mimořádném výnosu daňovém
za prvních 8 měsíců letošního
roku, které byly oficiálně sdělovány
ministerstvem financí, jsou nesprávné a že
je v nich proti skutečnosti rozdíl téměř
o 11/2 miliardy.
Velmi rád konstatuji, že ve schůzi rozpočtového
výboru p. inž. Spáčil, přednosta
kabinetu ministra financí, doznal tento omyl a opravil
ho. Rád bych právě při této
příležitosti ocenil statečnost přiznat
se k omylu, poněvadž tato statečnost nám
v našem veřejném životě mnohdy
chybí. Je to mužné, je to čestné.
Nemůžeme činit výtku, že se někomu
přihodil omyl, ale co musíme žádat,
je, aby z takového omylu bylo vzato poučení,
aby se příště omyly nestávaly.
Proto právě jsme tím více znepokojeni,
že ani teď, při projednávání
těchto osnov, nemáme bezpečně jistoty,
kolik vlastně je mimořádná potřeba
státu.
Při projednávání v rozpočtovém
výboru jsme z úst p. zpravodaje slyšeli, že
mimořádných potřeb, které nebyly
rozpočtem předvídány, je celkem 161/2
miliardy, ale v zápětí zástupce ministerstva
financí oznámil, že ještě v tom
nebyly započteny jiné a jiné mimořádné
potřeby, takže se potřeba zvyšuje na 17,6
miliardy. Ale přes to, že bylo slíbeno, že
rozpočtový výbor dostane úplný
seznam těchto mimořádných potřeb,
aby je mohl přezkoumat, doposud se tak nestalo - patrně
to nebylo v tak krátké době možně.
Víme tedy jenom přibližně hrubou cifru,
ale neznáme její detaily. Ale i tak, když se
na ni podíváme, musí nám být
jasno, z čeho se tato mimořádná potřeba
skládá. Podle sdělení p. zástupce
ministerstva financí připadá z této
mimořádně potřeby 6,6 miliardy na
účinky nových zákonů a nových
vládních opatření, která byla
provedena po schválení rozpočtu na r. 1947.
Dále je v tom 1,9 miliardy na úhradu schodku intervenčního
fondu, dále 2,6 miliardy na mimořádnou výpomoc,
na očekávanou, dosud neprojednanou úpravu
požitků státních zaměstnanců,
21/2 miliardy na úhradu doplatků
při dovozu krmiv a konečně 4 miliardy pro
příplatky zemědělců, tedy v
úhrnu 17,6 miliardy.
Z toho, prosím, můžeme především
konstatovat, že v této mimořádné
potřebě činí úhrada zemědělských
příplatků necelou čtvrtinu a že
zde hledáme úhradu pro potřeby jiné,
které nebyly způsobeny přírodní
katastrofou, nýbrž právě tím,
že mnohdy nebylo dost přehledu o tom, jaké
účinky mohou mít navrhovaná a prováděná
opatření.
Paní a pánové, poukáži jenom
na projednávání zákona o intervenčním
fondu na jaře letošního roku. Pamatujete se,
že byl tehdy projednáván ve chvatu, že
6 výborů sněmovních jednalo o něm
najednou a muselo ho vyřídit ve velmi krátké
lhůtě. A tento zákon nám přináší
dnes do státního hospodářství
schodek téměř 2 miliardy. Ptám se
vás - je nás tu, bohužel, málo, ale
kdybych se ptal těch ostatních, kteří
spolu s námi projednávali a schvalovali tento zákon,
zda si byli vědomi, zda předpokládali a zda
snad dokonce chtěli, aby tímto zákonem vznikl
schodek, jsem si jist, že tak jako já, tak nikdo z
vás toto ani nechtěl, ani si toho nepřál,
ani si to nemohl uvědomit. Proč? Protože k
tomu neměl prostě fysické možnosti a
neměl k tomu času při způsobu a tempu,
jakým byl tento důležitý zákon
projednáván. A tím, pánově,
jsme také my všichni zavinili schodek ve výši
téměř 2 miliard, což znamená
2 miliony poplatníků, z nichž každý
musí přinést tisícovku do státní
pokladny. Za to jsme, prosím, všichni odpovědni
a za to je především odpovědna metoda,
kterou věnujeme projednávání důležitých
hospodářských zákonů. (Posl.
Jungwirtová: Proč jste nepodepřeli sociální
demokraty, když za to bojovali?) Já jsem, prosím,
podepřel věc v tom, že jsem - a to činíme
při každém zákonu - vytýkal spěch
a chvat, s kterým se zákon projednává.
Žádali jsme, aby byl tento zákon alespoň
limitován do konce letošního roku, a v tom
se nám také nedostalo podpory. (Hluk. Výkřiky.)
Prosím, já neobviňuji žádnou
stranu, já říkám: v tom jsme odpovědni
všichni kolektivně. Jde však o to, abychom si
tuto odpovědnost uvědomili, abychom měli
také odvahu uznat chyby, abychom však z nich vyvozovali
potřebu nápravy.
Jestliže dosud nemůžeme přezkoumat, co
všechno je v těch ostatních 61/2
miliardách jako účinek nových zákonů,
musíme se starat, abychom příště
o tom byli informováni včas. V příštím
týdnu budeme projednávat finanční
zákon a státní rozpočet. Hodlám
navrhnout, aby do finančního zákona byla
vložena podmínka, že ke každému nově
projednávanému zákonu, bez ohledu na to,
zda je to návrh iniciativní nebo vládní,
musí být připojeno vyjádření
ministerstva financí o očekávaných
účincích toho zákona, ale nejenom
to, také soupis všech takovýchto účinků
zákonů až dosud od doby projednávání
rozpočtu usnesených tak, aby sněmovna měla
v každém okamžiku před sebou cifru toho,
co ještě státnímu hospodářství
ukládá, abychom pak nebyli překvapováni
mimořádnými potřebami teprve dodatečně
objevovanými.
Chtěl bych se v té věci zastat zejména
také ministerstva financí v tom směru, že
vím, že v mnohých případech jeho
odborní referenti ve výborech upozorňovali
na finanční důsledky a že jejich hlasu
nebylo dbáno. Bude nutno, po mém soudu, abychom
si těchto hlasů více všímali.
A další věc si uvědomme, že právě
v tomto intervenčním fondu vznikl schodek nejméně
v částce jedné miliardy tím, že
bylo pozdě vydáno prováděcí
nařízení, jak nám také v rozpočtovém
výboru sdělil zástupce ministerstva financí.
Tedy se ptám, jaký to má smysl projednávat
přes noc a ve chvatu zákony ve sněmovně,
když potom se právě těmi obtížemi,
vzniklými z nedostatečné promyšlenosti,
způsobuje zdržení prováděcích
nařízení tak, že se vlastně ztěžuje
provedení kladných účinků těchto
zákonů.
Paní a pánové, jaké poučení
jsme si vzali z těchto zkušeností? Konstatuji,
že když byly předloženy sněmovně
tyto dva důležité zákony, které
dnes projednáváme, měly být - podle
požadavků, které byly na předsednictvo
sněmovny vzneseny, když byly v úterý
vládou schváleny - ve čtvrtek projednány
rozpočtovým výborem a v sobotu je mělo
schválit plénum Národního shromáždění.
Konstatuji s povděkem, že se rozpočtový
výbor alespoň poněkud ubránil a vymohl
si týdenní lhůtu. Ale přesto, prosím,
tempo, jakým jsme byli donuceni projednat tento zákon,
nepřipouštěl, abychom jej projednali tak, jak
jeho materie vyžaduje. Zasedali jsme v rozpočtovém
výboru nepřetržitě 19 hodin a po sotva
tříhodinovém odpočinku jsme zasedali
dalších 5 hodin. Dovedete si představit, jaký
je nejenom fysický, ale i duševní stav lidí
takto vyčerpaných - jsou to nejenom poslanci, ale
i přítomní experti - a jak mohou posuzovat
věcně a odborně projednávané
zákony. Přes to přese všecko se nám
za součinnosti odborných expertů podařilo
dosáhnout alespoň toho, že byla odstraněna
některá nejkřiklavější
nedorozumění a nejasnosti, vyjasněny základní
otázky a zlepšeno to, co právě tím
chvatem a nedokonalou přípravou mohlo být
zaviněno.
Podle původních návrhů, které
byly předloženy ministerstvem financí, byly
by totiž tomuto zdanění mimořádnou
dávkou úplně unikaly osoby, které,
třebaže mají nadměrně zisky,
dosahující vysokých částek,
nevykazují anebo nedá se u nich zjistit majetek
milionu Kčs. Konkrétně člověk,
který nemaje v r. 1945 majetku a nahospodařiv si
po ukojení všech svých potřeb za tato
dvě léta 990.000 korun, byl by podle původních
návrhů nepodléhal nejen té milionářské
dávce, ale nebyl by podléhal ani dávce z
nadměrných zisků, kdežto při
malém ještě zvýšení by ho
zasáhly tyto dávky částkami velmi
vysokými. Tedy po tě stránce přijaté
osnovy postihují skutečně daleko větší
okruh lidí, kteří mohou přispět
a jejichž hospodářská situace dovoluje,
aby na mimořádné potřeby státu
přispěli. Okruh poplatníků se rozšiřuje
proti tomu, co původně bylo navrhováno, a
tedy výsledkem sněmovního jednání
není zmenšení nebo snížení
očekávaného výnosu těchto dávek,
nýbrž naopak jejich zvýšení.
My si musíme být vědomi toho, že také
za všechny ty účinky, které tím
vzniknou, musíme přejímat odpovědnost.
Podařilo se ovšem zase také na druhé
straně zabránit, aby nevznikly křivdy tím,
že u některých poplatníků náhodou
anebo vlivem událostí na jejich vůli nezávislých
se důchody, které po právu náležely
už do let válečných, objevují
jako zdanitelný důvod v roce letošním
- jsou to na př. ony příjmy, které
vyplývají z odčinění křivd
u zaměstnanců, jsou to příjmy spisovatelů,
umělců, kteří v době válečně
mohli tvořit, ale nemohli ze své tvorby získat
žádných důchodů - tedy na tyto
okolností je dnes již dbáno. Bylo možno
opravit nespravedlnost vzniklou tím, že byly stejně
posuzovány osoby nemající starobního
zajištění jako ty, které této
výhody požívají, alespoň částečným
přiznáním odčitatelných částek
pro osoby starší, které musí míti
určitou reservu pro dobu, kdy už nebudou práce
schopni, když nemají dosud pojistného zajištění.
Podařilo se alespoň poněkud zlepšit
technicky chybnou konstrukci sazeb, která byla ve chvatu
a spěchu sestavena způsobem primitivním,
který je v daňové technice již dávno
vědecky opuštěn. Přes to jsou to sazby
velmi nedokonalé a vedou ne pouze k nesrovnalostem při
vyměřování, ale k možnosti těžkých
sporů a zejména zvyšují možnosti
daňového úniku. Bylo možno zlepšit
osnovu v tom směru, že placení dávek
je možné také cennými papíry,
akciemi znárodněných podniků, které
se do majetku započítávají a mají-li
skutečně míti hodnotu, která je jim
v tomto započtení přisouzena, musí
také jistě být schopny, aby jich bylo použito
jako platebního prostředku. Zůstala ovšem
značná nejasnost ve věci, na kterou zástupci
naší strany upozorňovali, že vyčíslení
poměru mezi vázanými a volnými částmi
majetku není tak jednoduchá věc, jak se při
primitivním posuzování zdá, poněvadž
majetek není uzavřen ve. To je pouze bilanční
číslo, které vyplývá z rozdílu
aktiv a pasiv, a nelze tvrdit, že by poměr, ve kterém
se volné a vázané hodnoty jeví na
straně aktiv, vyjadřoval také jejich poměr
k čistému majetku, který vyplyne po odečtení
pasiv. Při nesprávném výkladu této
zásady může se stát, že tu dojde
k naprosté nemožnosti plnění tohoto
zákona.
Ale hlavní a zásadní otázkou, ve které
jsme jménem naší strany vznášeli
námitky a kladli požadavky ve věci mimořádné
jednorázové dávky, týkal se možnosti
použití. Nepřestáváme být
přesvědčeni o správnosti stanoviska,
že pro úhradu mimořádných potřeb
státního hospodářství mají
být získány úhrady z mimořádných
příjmů, čerpaných z pramenů
důchodových, že dávek postihujících
v jakékoli formě majetek může a má
být použito pouze v těch případech,
kde jde o nápravu a odčinění skutečně
katastrofálních škod na majetku tak, jako se
to stalo v době naší měnové reformy,
kdy skutečně šlo o to, ne odčinit, ale
spravedlivě rozložit škody způsobené
na národním majetku německou okupací
a válkou. Ale používat úhrady čerpané
z majetkové podstaty ve prospěch účelů
spotřebních, je cesta nebezpečná,
která může vést v budoucnu k ohrožení
naších možností úvěrových,
která nás může zavádět
k dalšímu používání takovýchto
prostředků, což by nakonec vedlo k vyčerpávání
podstaty národního jmění a k ohrožení
blahobytu budoucích generací.
Proto jsme trvali na tom, že majetkové dávky,
je-li jí potřebí, má býti užito
výhradně k posílení měnového
fondu, čímž by se také umožnilo
rychlené uvolňování vázaných
vkladů, zejména osobám nejpotřebnějším,
při čemž máme na mysli zvláště
naše pensisty, lidi staré, kteří už
nemohou žít z výnosu své práce,
a zemědělce poškozené mimořádnou
živelní pohromou. Že je to možné,
o tom zůstáváme přesvědčeni
právě na podkladě těch cifer o mimořádných
potřebách a úhradách, které
jsme si mohli zjistit a ověřit. Proti té
mimořádné potřebě 17,6 miliardy,
o níž jsem mluvil, stojí totiž mimořádná
úhrada již dnes dosažitelná, spočívající
ve vyšším výnosu daňovém
za letošní rok, který shodně s experty
ministerstva financí jsem ocenil na 13 miliard, dále
v úsporách na státních výdajích,
kterých bylo dosaženo za první dvě třetiny
t. r. ve výši 11/2 miliardy,
ve vyšších příjmech, kterých
dosáhlo státní hospodářství
proti rozpočtu ve výši 2,2 miliardy, a konečně
v částce, která podle vysvětlení,
daného ministerstvem financí, ještě
přebývá k disposici pro úhradu příspěvku
na státní dluh ve výši 300 milionů,
takže úhrnem dospíváme k částce
17 miliard mimořádné úhrady, nepočítáme-li
vůbec, že by bylo možno dosáhnout ještě
dalších úspor ve zbývající
třetině roku a že by se mohlo stát,
že bychom nevyčerpali celou částku určenou
na investice. Aniž bychom přihlíželi k
těmto možnostem dalším, již dnes
můžeme z přehledu výsledků státních
výdajů a příjmů, jejž
sestavuje Nejvyšší účetní
a kontrolní úřad, dovodit, že potřeba
mimořádné úhrady není taková,
aby musela být hrazena tak mimořádnými
prostředky, které mají být určeny
pro účely jiné. Ale uznáváme,
že tento požadavek, který byl postaven z důvodů
nikoliv hospodářských, nýbrž
politických, je nutno v rámci Národní
fronty vyřešit, a proto jsme dali souhlas k řešení
touto osnovou a proto také budeme hlasovat pro její
schválení, i když se nám nepodařilo
plně uplatnit naše zásadní stanovisko.
Rád konstatuji, že dohodou všech stran Národní
fronty bylo nám vyhověno alespoň částečně,
že totiž alespoň ta část výnosu
dávky, která zůstane po vyčerpání
plného důchodu poplatníkova, půjde
ve prospěch měnového fondu. Nesmíme
si ovšem zakrývat, že ne pouze tato část
plyne z majetkové podstaty, poněvadž poplatník,
kterému je odčerpán celý důchod,
musí nadto ještě ze své majetkové
podstaty uhradit celou daň důchodovou a musí
také z ní uhradit celou svou spotřebu, všechny
své životní náklady. Také ty
půjdou na úkor majetkové podstaty.
Jsme také uspokojeni tím, že i jiným
naším požadavkům a námitkám
bylo dohodou alespoň zčásti vyhověno,
a jsme do té míry přesvědčeni
o nutnosti dohody v Národní frontě a o nutnosti
kompromisního řešení, že nemůžeme
a nechceme se pro určitou zásadu, kterou považujeme
za správnou, v této spolupráci rozejít.
Ale zdůrazňujeme, že tuto zásadu jsme
hájili, že o její správnosti zůstáváme
přesvědčeni a doufáme, že nám
budoucnost správnost tohoto našeho stanoviska plně
potvrdí. Ve věci další části
předložené osnovy, která se týká
mimořádných přírůstků
na majetku, je to postižení, které v některých
případech bude velmi kruté, poněvadž
musím konstatovat, že poctivý výdělek
a poctivé přírůstky na majetku nejsou
dosud, a věřím, že nebudou nikdy, prohlášeny
v naší republice za zločin.
Dnes, paní a pánové, máme svátek
spořivosti. A že v tento den právě projednáváme
a schvalujeme osnovu takovéhoto obsahu, je poněkud
krutou ironií okamžiku, poněvadž touto
osnovou postihujeme právě úspory, postihujeme
to, co z výdělku a zisku nebylo promarněno,
nebylo spotřebováno. Ten, kdo měl vysoké
příjmy, vysoké zisky a propil je, promarnil,
utratil za hodnoty, které národnímu hospodářství
nic nepřinesly, ten této dávce uniká.
Ale je jí postižen ten, kdo si odpíral, kdo
šetřil a schraňoval. Tedy po této stránce,
prosím, abychom si byli vědomi, že tato část
dávky nemůže a nesmí byt vykládána
jako trest, nýbrž jako oběť, kterou žádáme
ne proto, že bychom ji považovali za spravedlivou, ale
proto, že ji považujeme za nezbytnou, a proto, že
ji považujeme za možnou. Ve chvíli, kdy společenství
všech občanů ve státě musí
přinést oběti ve prospěch těch,
kteří jsou mimořádně postiženi,
tato oběť může být a vždy
bude žádána především na
těch, kteří ji poskytnout mohou, bez ohledu
na to, zda právem či neprávem jim má
byt ukládána. Tedy to bych chtěl říci
všem těm, kteří budou jistě trpce
vyčítat, že sněmovna a vláda
postihuje to, co ze svého majetku neutratili.
Snažili jsme se - a rád konstatuji, že již
původní návrh osnovy se o to snažil
- odstranit tvrdosti zejména tím, že byly zachovány
ony odčitatelné částky, přihlížející
k počtu členů rodiny a k poměrům
poplatníkovým podle vzoru dřívějšího
zákona o dávce z majetkového přírůstku.
Ale přesto zůstávají i v této
části nezamýšlené a jistě
také nechtěné krutosti, spočívající
v tom, že přírůstky na majetku mohou
býti také pouze fiktivní. Majetek totiž
není pouze hodnotou konstantní, on se stále
mění a jeho formy se přeměňují,
takže ten, kdo koncem roku 1945 měl majetek v určité
hodnotě, ale jistého složení strukturálního,
může mít dnes majetek, který reálně
má tutéž hodnotu, ale poněvadž
se jeho formy změnily, na příklad dům
byl prodán a vyměněn za hotové peníze
nebo naopak, podléhá jiným oceňovacím
směrnicím, jinak se jeho hodnota vypočte
a tudíž může se objevit majetkový
úbytek nebo přírůstek, který
neodpovídá nijak reálným hodnotám,
nýbrž je pouze peněžní cifrou,
a v tomto případě může být
poplatník postižen křivdou velmi těžkou
a velmi těžce snesitelnou.
Dosáhli jsme v rozpočtovém výboru
také v tom směru zlepšení, že byly
prodlouženy nemožně krátké lhůty
vyžadované zákonem a že byl škrtnut
odstavec, který i proti dosud platným zákonům
se pokoušel lhůty, povolené poplatníkovi
v určitých případech, zkracovat už
z 15 dnů na 8. Myslím, že zde musí být
uznáno - a rád konstatuji, že to bylo uznáno
i se strany finanční správy - že je
možno žádat jen takové lhůty, které
jsou lidsky splnitelné. Zejména pak finanční
správa si musí uvědomit, že nemůže
žádat od poplatníka víc, než žádá
sama od sebe, a jestliže ona nedodržuje lhůty,
jak jsme viděli při prováděcím
nařízení k intervenčnímu fondu,
že nemá také práva chtít od poplatníka,
aby vykonal víc, než co je v lidských možnostech.
Když jsem se takto zmínil o hlavních otázkách
osnovy o mimořádné jednorázové
dávce a dávce z nadměrných přírůstků,
podotknu jenom několik slov k osnově zákona
o přepychové dani, o níž zde bylo již
hovořeno. Pan kol. Horák správně
upozornil na to, jak je nevhodné při konstrukci
takovéto daně spotřební používat
formulářů, resp. seznamu, určeného
pro účely celní. To je zase zaviněno,
paní a pánové, jenom tím nemožným
chvatem, se kterým pracují naše úřady
také, poněvadž celní sazebník
je instrument k docela jinému účelu a nemůže
být jen tak beze všeho aplikován pro účel
docela jiný. Klasicky jsme to viděli při
jednání v rozpočtovém výboru,
kde se zjistilo zásluhou kol. Pexy, že tam
mají být zdaněny součásti hodinek.
Na tomto příkladu je jasně vidět,
že to, co má smysl pro celní službu, nemá
smysl pro přepychovou daň, poněvadž
hodinky si nikdo nekupuje po kouskách, nýbrž
teprve ten výrobce, který je sestaví dohromady,
je výrobcem tohoto luxusního předmětu,
když jsou to hodinky zlaté. Vidíme to také
na příklad na zbytečném rozlišování
hraček ze železa a z jiných kovů, na
čemž kupujícímu zpravidla pranic nezáleží,
ale záleží na provedení, na fasoně
těchto přepychových a draze prodávaných
hraček.
Tedy, prosím, to jasně dokazuje, jak ani tyto věci
nelze řešit mechanicky pouze převzetím
seznamu, nějakého formuláře určeného
pro účely jiné, a jak se musí promýšlet
a domýšlet, aby z toho nevznikaly účinky,
které zákon nepředpokládá.
Správně také upozornil pan kol. Horák
- což platí nejenom pro tuto osnovu, ale i pro tu
předešlou - že vypnutí daňového
zatížení - ať už přetížením
spotřeby nebo důchodu daněmi - nakonec zabíjí
slepici, která nese zlatá vejce. Jestliže poplatníkovi
odejmu - a to bohužel první osnova dělá
- důchodu tolik, že čím větší
nominální důchod má, tím méně
mu z něho zbude, jestliže při dani spotřební
zatížím daní cenu předmětu
tak, že se pro něj nenajdou kupci, tedy tím
vysuším a zasypu zdroje této daně a
pak nominální výsledek, který se mi
jeví v odhadu jejího výnosu pro státní
finance, bude možná úplně kompensován
a ztracen ztrátami, které se objeví ve výnosu
jiných státních příjmů.