Dále je třeba zdůraznit, že příplatky
zemědělcům budou sloužit ke zvýšení
jejich osobního důchodu, to znamená, že
je zemědělci spotřebují; a to pro
hospodářství znamená, že tyto
peníze, obrácené na spotřebu, zvýší
konsum statků a tím i rozdíl mezi množstvím
statků vyrobených a množstvím statků
spotřebovaných. Máme-li se vyhnouti této
disparitě, je nutno omeziti možnost spotřeby
jiných vrstev, to znamená, že je nutno část
běžného národního důchodu,
kterou přesuneme na zemědělce ve formě
příplatků, odčerpati jinde. Kdyby
tomu tak nebylo, došlo by k rozmnožení kupní
síly, ke zvětšení rozdílu mezi
množstvím zboží a množstvím
peněz, což je vždy nebezpečným
inflačním tlakem pro celé hospodářství.
To jsou důvody, pro něž nelze připustit
zvýšení státního schodku dalšími
výdaji konsumního rázu. Tyto důvody
stejně platí pro názor, že bychom mohli
krýt zemědělské příplatky
vzhledem k lepšímu inkasu daní tímto
lepším inkasem nebo úsporou preliminovaných
vydání. Situace je taková, že proti
zlepšenému inkasu stojí zvětšené
vydání, takže se jeví možnost,
že státní schodek na rok 1947 ve výši
24.904 mil. se sníží na 23.180 mil. Kčs.
V souvislosti s těmito čísly nelze rozumně
míti za to, že by zvýšené státní
inkaso mohlo krýt potřebu na příplatky
zemědělcům.
Pokud se týče úspor ve státním
rozpočtu, příznivé počasí
pro stavební ruch, ovšem nikoliv pro zemědělce,
umožňuje rozvinutí investiční
činnosti v míře podstatně vyšší,
než bylo očekáváno ještě
v červnu letošního roku. Bylo by však
předčasné mluvit o jakýchkoliv úsporách,
tím spíše, že poslední měsíce
rozpočtového roku přicházejí
s velikými nároky na státní pokladnu
a že v těchto měsících jsou často
propláceny objednávky celého roku. Nebylo
proto možno počítat s úhradou zemědělských
příplatků z titulu vyššího
inkasa, případně snížení
státních výdajů. Nezbylo než
hledati úhradu na tato nová vydání
v nových zdrojích, a to zavedením nových
daní nebo zvýšením daní běžných.
V tomto bodě byla rozhodujícím momentem zásada,
že životní úroveň širokých
vrstev nemůže být snižována a že
je nutno proto hledati takové prameny, které tuto
úroveň nesnižují.
V tomto směru se nám nabízely dvě
možnosti, a to: 1. vyššími daněmi
postihnout zbytnou potřebu, 2. vyššími
sazbami daňovými postihnout vysoké důchody,
případně novými daněmi postihnout
ve spojení s důchodem velké, milionové
majetky a šmelinářské zisky. Obou těchto
možností bylo využito a bylo přikročeno
bezodkladně ke zvýšení cen lihu, dále
ke zvýšení sazeb daně z vína,
o níž má ústavodárné Národní
shromáždění rozhodnout, a k zavedení
nově daně ze zbytné potřeby, daně
přepychové, o které rovněž jedná
Národní shromáždění.
Výnos z těchto daňových opatření,
postihujících zbytnou potřebu, lze odhadnouti
společně přibližně na 1000 až
1100 milionů Kčs. Bylo proto třeba přikročiti
k dalším opatřením, a to ke zdanění
vysokých důchodů a důchodů
v souvislosti s velikými milionovými majetky, jakož
i k odčerpání nadměrných přírůstků
na majetku.
Předložená osnova je osnovou jednorázového
rázu a přinese hlavní úhradu zemědělských
příplatků. Mohu s uznáním konstatovat,
že pro vyjasnění problémů, o
kterých jsem se tu zmínil, byla zásada nutnosti
nové úhrady přijata všemi složkami
Národní fronty jako samozřejmost. Je to znamení,
že v hospodářských věcech jsme
si vědomi toho, že není možné hazardérství
v zájmu generace nynější i příští,
a to tím spíše, že předložená
daňová opatření vyhovují zásadám
daňové všeobecnosti, spravedlnosti a hlavně
daňové únosnosti.
Rozpočtový výbor projednal vládní
návrh v podrobné debatě a provedl řadu
změn víceméně stylistických,
některé pak zásadní. Pokud jde o tyto
změny, chci se zmínit o nejdůležitějších.
Tak především byla změněna slova
"nadměrné zisky" na "nadměrné
přírůstky na majetku". V § 1 provedena
změna, která vyjadřuje, že výnosu
dávek podle zákona bude použito k úhradě
příplatků zemědělcům,
pokud tento výnos nepoplyne podle § 13 do likvidačního
fondu měnového. Změnou v § 3, odst.
1 se rozšiřuje povinnost dávky z osob fysických
také na akciové společnosti, komanditní
společnosti na akcie a společnosti s r. o.
V novém odst. 3, § 3 se novým zněním
tohoto odstavce vylučuje renominace, a u spisovatelů
a výtvarných umělců se přihlíží
jen k 50% hrubých příjmů z této
činnosti.
V § 7, odst. 1, v předposlední řádce
od konce, za slovem "pořizovací" byl dovětek
škrtnut a nahrazen slovy: "po odečtení
částek odpovídajících skutečnému
opotřebení nebo znehodnocení do 31. prosince
1947, v pochybnostech cenu obecnou k tomuto dni." Je to dovětek,
který jde ku prospěchu malým živnostníkům.
V třetí řádce § 8, odst. 1, za
slova "obratu" se vkládají slova "a
u daně z předmětů zbytné potřeby",
takže i tato daň je odčitatelnou, stejně
jako daň z obratu.
V tomtéž paragrafu byl odst. 2 změněn
tak, že se neodečítají částky
podle § 61, odst. 4 zákona č. 134/1946 Sb.
vůbec, nýbrž jen u poplatníků
přes 50 let s majetkem nižším než
2 mil. Kčs.
Se zřetelem k tomu, že zákon se po opravě
vztahuje také na akciové společnosti, komanditní
společnosti a společnosti s r. o., byla v §
9 provedena změna, že do záhlaví tabulek
se vkládá ustanovení, že tabulky platí
také pro základ zvláštní daně
výdělkové.
Odstavec 4 tohoto paragrafu se přečíslovává
na odst. 5 a vkládá se nový odst. 4 tohoto
znění: "Mimořádná jednorázová
dávka podle odst. 2 a 3 bude přiměřeně
upravena, dojde-li v důsledku přechodu rozhraní
sazeb v odst. 2 stanovených k tvrdostem. Ministr financí
vydá směrnice pro výpočet přiměřené
úpravy této dávky." V souvislosti s
tím byla pro ujasnění tohoto odstavce přijata
resoluce, která je otištěna ve zprávě
výborové.
V § 10 se prodlužuje původní lhůta,
stanovená do 14. února, do konce února 1948.
V § 11 se rovněž prodlužují lhůty
z konce března na konec dubna.
§ 12, odst. 1, písm. b) se upravuje tak, že se
dává možnost platit i tuzemskými papíry
sirotčí jistoty a cennými papíry znárodněných
podniků, pokud jsou součástí majetku
podrobeného dávce, a placení poměrným
dílem vázaných a volných hodnot rozumí
se po úpravě: poměrným dílem,
připadajícím na hrubý úhrn
vázaných hodnot v hrubém majetku.
Paragraf 13 zůstává po provedené debatě
a hlasování v rozpočtovém výboru
beze změny.
Paragraf 23 byl doplněn takto: Jednání komisí
bude zveřejňováno "na vývěsce
příslušného vyměřovacího
úřadu". Pokud jde o výsledky jednání,
bude uveřejněna "výše zdanění"
zdaňovaných osob.
V § 24 byla provedena změna, podle které "členství
v kontrolních komisích je funkcí čestnou".
V § 26 se ruší zkrácení lhůt
a odst. 2 se proto v původním znění
škrtá. Odst. 3 je nyní odst. 2 a doplňuje
se tak, že upuštění od trestního
řízení lze povoliti "na Slovensku po
slyšení pověřence financí".
V závěru navrhuji, aby předložený
vládní návrh zákona byl schválen
ve znění zprávy rozpočtového
výboru. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo zpravodaji k odst. 3, p. posl. Lindauerovi.
Zpravodaj posl. Lindauer: Paní a pánové!
Byl mně svěřen nikoli příjemný
úkol, abych jak v rozpočtovém výboru,
tak i zde referoval o vládním návrhu zákona,
kterým má být znovu zavedena u nás
přepychová daň, resp. daň z předmětů
zbytné potřeby.
Hned na začátku bych chtěl říci,
že by nebylo dobře, abychom tuto novou daň,
kterou dnes zavedeme, nazývali daní přepychovou.
Když prohlížíme seznam předmětů,
které mají být podrobeny dani ze zbytných
předmětů, musíme zjistit, že
je tam snad polovina předmětů, u kterých
nemůže být ani řeči o tom, že
by to byly předměty přepychové, ale
je tam snad převážná většina
předmětů, o kterých lze mluviti jako
o předmětech zbytných.
Přepychovou daň, paní a pánové,
jsme u nás již jednou měli. Byla tehdy zavedena
zákonem z 11. prosince 1919, č. 658 Sb., kterýžto
zákon byl pozměněn, pokud jde o Slovensko,
zákonem č. 70 sb. z roku 1920. Tehdy byla přepychová
daň považována za nutný doplněk
daně z obratu. Měla vyrovnávati sociálně
nepříznivé účinky daně
z obratu, která, poněvadž byla přesunována
na posledního spotřebitele, zatěžovala
důchody osob sociálně slabých citelněji
než důchody osob sociálně silných.
K odstranění této tvrdosti zákona
o dani z obratu mělo býti vyšší
zatížení přepychových předmětů,
které zpravidla konsumují vrstvy sociálně
silnější. Tehdejší přepychová
daň však vedla ve svých důsledcích
k omezování výroby přepychových
předmětů a k jiným strukturálním
změnám ve výrobě. Byla proto postupně
restringována a nakonec zrestringována jen na málo
přepychových předmětů, takže
nakonec připadalo na výnos této daně
sotva jedno procento celého výnosu daně z
obratu.
Výnos tehdejší přepychové daně
možno sledovati ciferně v letech 1920-1936. V dalších
letech nebyla už tato daň vykazována odděleně
od daně z obratu. V českých zemích
byla přepychová daň zrušena zavedením
systému daně z obratu podle německého
vzoru v době okupace, v pohraničí od 1. ledna
1939, ve vnitrozemí pak od 1. října 1940.
Na Slovensku se udržela přepychová daň
až do 28. února 1946, kdy s platností pro celé
státní území nebyla již obnovována,
přestože zákonem č. 31 z roku 1946 byla
na celém státním území obnovena
předmnichovská daň z obratu. V důvodové
zprávě k tomuto vládnímu návrhu
zákona se však říká, že
tím není o přepychové dani na trvalo
rozhodnuto a že je třeba vyčkati vhodnější
doby pro případnou novou úpravu daně
přepychové v širším rozsahu. Bylo
tedy zavedení přepychové daně už
tehdy, při projednávání vládního
návrhu zákona o dani z obratu, vlastně předpovídáno.
Účel navrhované přepychové
daně, resp. daně ze zbytných předmětů,
je dnes ovšem poněkud jiný; má sloužiti
k opatření části úhrady na
mimořádné příplatky k cenám
zemědělských výrobků, kteréžto
příplatky budou činiti cca 6.500 milionů
Kčs, jak je to uvedeno v důvodové zprávě
k vládnímu návrhu zákona o mimořádné
jednorázové dávce a mimořádné
dávce z nadměrných zisků. Také
forma navrhované daně ze zbytných předmětů
je poněkud jiná. Nejde už o formu přímého
zdanění, nýbrž o zdanění
nepřímé, a to při výrobě
nebo dovozu přepychových předmětů.
Navrhovaný zákon pojednává ve svém
prvním oddílu o tom, které předměty
zbytné potřeby podléhají přepychové
dani, o sazbě daně a o tom, za jakých předpokladů
jsou zbytné předměty od přepychové
daně osvobozeny. Dále se pojednává
v tomto oddílu o základu daně, o vzniku daňové
povinnosti, o splatnosti daně a způsobu placení,
o přesunutí daně a o jejím včítání,
o ručení za přepychovou daň a o případném
vrácení daně.
Zásadně platí daň výrobce přepychového
předmětu, který je oprávněn
přesunout ji na odběratele, ten opět na dalšího
odběratele takže nakonec přepychovou daň
platí spotřebitel. Základem daně je
cena, kterou se rozumí vše, co výrobce za dotčený
t. zv. přepychový předmět účtuje.
U předmětů dovážených
se k ceně připočítávají
dopravní výlohy na státní hranici
a vybraná celní přirážka. Daňová
povinnost vzniká dnem vyskladnění a je splatná
najednou ze všech předmětů v tom kterém
měsíci vyskladněných vždy do
15. dne následujícího kalendářního
měsíce. Odběratel přepychového
předmětu nesmí při jeho zcizení
účtovati vyšší daň, než
jakou sám výrobci zaplatil. Aby nedošlo k daňové
duplicitě, bude výrobcem zaplacená přepychová
daň z přepychového předmětu,
z něhož byl vyroben jiný přepychový
předmět, odečtena od daně u tohoto
nového přepychového předmětu.
Z důvodu nerušeného skončení
výrobního procesu u přepychových předmětů
a z důvodů obchodně-politických jsou
od daně osvobozeny předměty, jsoucí
ještě u výrobce a přepravované
jen z jedné výrobny do druhé, či do
skladu a obchodních místností, anebo do dílny
domácího pracovníka. Dále jsou osvobozeny
předměty vyvážené do ciziny,
po přip. z ciziny sem dovážené k zušlechtění
nebo určené k zpětnému vývozu.
Navrhovaný zákon pamatuje také na vrácení
daně v tom případě, byl-li přepychový
předmět odběratelem výrobci vrácen
do šedesáti dnů. Daň se v takovém
případě vrátí odečtením
příslušné částky v následující
platbě daňové povinnosti. Daň se také
vrátí, byl-li předmět vyvezen v nezměněném
stavu do ciziny osobou zabývající se mezinárodní
směnou zboží.
Vyskytly se námitky proti stanovené lhůtě
60 dnů. Bylo správně poukazováno na
to, že výrobce není zpravidla ochoten vzíti
vyrobený předmět zpět, že dojde
často k soudnímu sporu a že soudní spor
nebývá skončen do 60 dnů, které
jsou zde stanoveny jako lhůta, a že by potom výrobce,
kdyby byl nakonec soudem donucen, aby vyrobený předmět
skutečně vzal zpět, a kdyby se tak stalo
až po uplynutí 60 dní, neměl by nárok
na vrácení zaplacené přepychové
daně. Proto rozpočtový výbor v tomto
směru doplnil zákon; o doplňku, jak byl stylisován,
se ještě zmíním.
Další ustanovení zákona jsou obdobná
předpisům platným u všech jiných
nepřímých daní. Zákon má
také, a to je důležité, poskytnouti
ministru financí možnost odchylného způsobu
zdanění, na př. paušálem a pod.,
jak o tom pojednává zákon v šestém
oddílu, zejména v případech s rozptýlenou
výrobou. Proto rozpočtový výbor, maje
na mysli zejména drobné poplatníky, pojal
do výborové zprávy usnesení, kterým
doporučuje, aby ministr financí použil co nejdříve
odchylného způsobu zdanění, zmíněného
v § 21 navrhovaného zákona, zejména
aby u malých poplatníků bylo tohoto odchylného
způsobu použito ve formě paušalování
daně. Ministr financí má podle navržené
osnovy míti také možnost mimořádného
zmírnění v případech, kdy by
zákon dopadl příliš tvrdě, anebo
nesrovnatelně s jeho tendencí.
Konečně jsou v navrhovaném zákoně
také ustanovení o dodatečném zdanění
přepychových předmětů, které
v den účinnosti zákona jsou už mimo
výrobu, tedy v obchodě; toto opatření
má zabrániti vyskytnutí se dvojích
cen.
I toto ustanovení zákona, paní a pánové,
bylo při jednání subkomise rozpočtového
výboru a také v rozpočtovém výboru
samém napadáno, a to proto, že obchodníci
- toto ustanovení se tyká zejména obchodníků,
kteří mají na skladě předměty,
které budou podléhat dani ze zbytných předmětů
- budou muset ze zásob těchto předmětů
zaplatit přepychovou daň. Tedy již subkomise
se domnívala, že by výrobci, po př.
i obchodníci, musili vkládat do zásob své
vlastní peníze, které vlastně patří
státní správě. Po vysvětlení
se ovšem přišlo na to, že k takovéto
tvrdosti pravděpodobně nedojde, a v těch
případech, kde by snad skutečně byly
tyto tvrdosti příliš citelné, má
okresní finanční ředitelství
podle opraveného znění zákona možnost
povoliti delší platební lhůtu, než
jaká byla v těchto případech stanovena,
totiž do 31. prosince letošního roku; v těchto
případech tvrdosti může okresní
finanční ředitelství povolit lhůtu
delší.
Je třeba, paní a pánové, abychom si
uvědomili, že navrhovaná přepychová
daň nebude právě populární
a že nebude veřejností přijata příliš
sympaticky. Domnívám se, že ani finanční
správa nepřistupuje příliš ráda
k zavedení této daně, nejenom z toho důvodu,
že zde budou zcela určitě námitky veřejnosti,
ale i proto, že zde budou i určité potíže
z důvodů daňově-technických.
Důvodová zpráva k vládnímu
návrhu říká, že jde o daň,
která má být ve vývoji našeho
nepřímého zdanění dalším
stupněm k nepřímé generální
dani. Tedy takto je třeba, paní a pánové,
se dívat na osnovu o dani z předmětů
zbytné potřeby. Je to skutečně krok
k zavedení generální nepřímé
daně, o které se u nás uvažuje.
Pro účel, pro který se zavedení navrhované
dané má uskutečniti, by měla míti
tato daň pouze obmezené trvání, a
to na tak dlouho, než bude úkol splněn. Vládní
návrh zákona pamatoval na tuto okolnost v §
1, odst. 2, ve kterém se mimo jiné říká,
že vláda může platnost zákona zrušiti.
Rozpočtový výbor navrhl, aby platnost zákona
byla stanovena do 31. prosince 1949. Je ovšem otázka,
zdali bude moci býti účel této daně
do této doby splněn. Bude ovšem záležeti
především na výnosu mimořádné
jednorázové dávky a mimořádné
dávky z nadměrných zisků, který
není v návrhu příslušného
zákona uveden.
Výnos zmíněné navrhované přepychové
daně se zdál podle původního vládního
návrhu problematický. V důvodové zprávě
k tomuto vládnímu návrhu se mluví
o tom, že daň vynese pravděpodobně asi
700 milionů korun. V důvodové zprávě
k zákonu o mimořádné jednorázové
dávce a o mimořádné dávce z
nadměrných zisků však už je tento
odhad poněkud mírnější a počítá
se tam s ročním výnosem 450-550 mil. korun.
Protože však byly v seznamu předmětů,
podléhajících dani z předmětů
zbytné potřeby, provedeny některé
škrty, některé předměty vůbec
ze seznamu vyloučeny a u některých navrhovaná
sazba snížena, dalo by se předpokládati,
že podle původního návrhu by daň
nevynesla ani těch mírněji odhadovaných
450-550 mil. korun. Poněvadž však rozpočtový
výbor doplnil navržený seznam přepychových
předmětů také lihovými nápoji
bez rozdílu, ať jde o lihové nápoje
pálené či o obyčejné kořalky,
je výnos této navrhované přepychové
daně zajištěn a předpokládáme,
že vynese víc, než kolik ministerstvo financí
předpokládalo při tomto příznivějším
odhadu. Domnívám se, že vynese více
než těch 700 milionů korun.