Předseda Jos. David.
Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík.
Zapisovatelé Smejkal, Sova.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Fierlinger, Ursíny; ministři
dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, inž.
Kopecký, V. Kopecký, Laušman,
Majer, dr Pietor, dr Procházka, dr Ripka,
arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní
tajemník dr Clementis.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar;
zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra,
dr Ramajzl.
1. Projev předsedy ústavodárného Národního
shromáždění ke státnímu
svátku 28. října.
2. Zpráva výboru právního o vládním
návrhu zákona (tisk 843) o stíhání
trestných činů proti státu (tisk 846).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. lidového soudu v Ružomberku za souhlas s trest.
stíháním posl. Daxnera (tisk 821).
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu odd. X. v Olomouci za souhlas s trest. stíháním
posl. Zuzaňáka (tisk 822).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu na Mělníku za souhlas s trest. stíháním
posl. Sajala (tisk 836).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Roudnici n. L. za souhlas k trest. stíhání
posl. dr Chudoby (tisk 837).
Předseda (zvoní): Zahajuji 79. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Paní poslankyně, páni poslanci!
Příští úterý budeme vzpomínat
- po třetí v obnoveném československém
státě - slavného výročí
28. října, dne našeho osvobození, dne
zřízení samostatné Československé
republiky. Nevznikla jako náhodný a nezasloužený
dar, ale jako výsledek a vyvrcholení bojů,
zápasů a nadějí celých generací,
našich buditelů i všech bojovníků
perem, myšlenkou a zbraní. Dějinného
vítězství po staletích národní
i lidské poroby jsme dosáhli proto, že se Češi
a Slováci postavili v první světové
válce na stranu většiny slovanských
národů, do řady všech demokratických
států, do fronty boje za právo a spravedlnost
proti násilí a útlaku, a že zaujali
tento postoj plynoucí z tradic i mravní síly
celého našeho národního vývoje
bez ohledu na jakékoli záruky. Bojovali jsme v tomto
těžkém boji bez ohledu na jakékoli sliby,
z pocitu odpovědnosti k vlastnímu národu,
bez ohledu na úspěch či neúspěch,
jak prohlásil vůdce naší zahraniční
revoluce Tomáš G. Masaryk v památné
své ženevské řeči v měsíci
červenci r. 1915. Avšak nejen ti, co byli za hranicemi,
ale také český a slovenský lid doma
osvědčoval svým bojem i obětmi, že
Masarykův zápas o pravdu a právo se děje
jménem celého národa a že všichni
se podřizují tomuto nejvyššímu
národnímu mravnímu příkazu.
Věrnost myšlence boje za pravdu byla a provždycky
již zůstane základem naší republiky,
základem naší národní a státní
nezávislosti.
V tom, že jsme za první světové války
zůstali jednotni, je zajisté další odkaz
28. října. Neboť všechny oběti,
které jsme přinesli, by byly marné, kdybychom
nezachovali v těžkém boji proti Rakousko-Uhersku
onu krásnou jednotu, jež tak sílila naše
legie i všechny ostatní národní pracovníky
doma. Proto jsme odolali pokusům reakce, podporované
carským režimem, o rozkol v našem zahraničním
hnutí; proto jsme věrně setrvali při
myšlence národní svobody a demokratického
zřízení. Náš lid doma, povzbuzen
velikou a slavnou ruskou revolucí, smetl pak politické
vedení nevyhovující novým potřebám
národa, a tak byl dán základ k vytvoření
duchovní a politické jednoty mezi naším
domácím i zahraničním odbojem.
Hned v prvních dnech našeho samostatného života
zdůraznil president Osvoboditel T. G. Masaryk v
dopise zaslaném legionářskému sjezdu
naši věrnost spojencům a při tom znovu
připomněl, že za svého spojence jsme
vždy také pokládali Rusko. Jindy opakoval,
že je nutno Sovětský svaz zařadit do
mezinárodní politiky, poněvadž bez Sovětského
svazu nebude na světě opravdového míru,
že silného Svazu sovětských socialistických
republik my všichni i Evropa v zájmu klidu a míru
potřebujeme. Setrvali jsme v tomto přesvědčení
a znovu dnes tuto Masarykovu pravdu zdůrazňujeme
u víře, že jen a jen sblížení
všech velkých spojenců může přinésti
kýžený mír všemu lidstvu, tolik
vytrpěvšímu bezmeznými útrapami
poslední války.
28. říjen r. 1918 je historickým datem našich
dějin také proto, že spojuje Čechy a
Slováky v jeden nedílný československý
stát. (Potlesk.) I když jsme pak byli německým
násilím i zradou některých nevěrných
jednotlivců za nacistické okupace na čas
rozděleni, idea našeho státního spolužití
znovu zvítězila ve slavném slovenském
povstání a znovu se tak ukázala jako idea
nezničitelná, jež na věky věkův
nás spojuje v bratrském a nerozlučném
svazku, jak řekl 14. listopadu r. 1918 první stařičký
slovenský mluvčí v československém
parlamentu dr Bela: My chceme, věříme,
doufáme a přidržovat se budeme jen svobody
československé ve svobodné Československé
republice. (Potlesk.)
Letošního 28. října vzpomeneme, dámy
a pánové, také vyhlášení
první československé dvouletky. Po první
světové válce jsme začínali
v těžkých hospodářských
poměrech, osvědčili jsme však po nesnadných
začátcích velkou budovatelskou schopnost
našeho lidu. Toto vědomí nás zajisté
posiluje i nyní, kdy budujeme na nových sociálních
a hospodářských základech, kdy jsme
skutečnou demokracii doplnili také účinným
řádem spravedlnosti socialistické. Tomáš
Garrigue Masaryk řekl nám, parlamentu, ve
svém prvém poselství, že světové
i naše poměry vyžadují pronikavé
sociální reformy. Řekl nám dále,
že demokratická rovnost vylučuje všeliké
vykořisťování a panství třídní.
Uskutečňujíce tedy nyní, po druhé
světové válce, tento program našeho
velkého učitele, chceme znovu zdůrazniti,
že toto velké dílo sociální nutně
vyžaduje, abychom všichni plnili také příkaz
snášenlivosti a věrné spolupráce
všech složek našeho národa, bez chytračení
a záludnosti, protože bez této mravní
a pracovní jednoty všeho našeho lidu a všech
stran československé Národní fronty
mohlo by toto dílo být ohroženo. Je pak zajisté
příkazem 28. října vždy znovu
si uvědomovati, že rozkolem v národě
bychom sami lehkomyslně i trestuhodně ohrozili celou
svou budoucnost i uvedli do těžkého nebezpečí
národ a náš drahý stát. Kéž
bychom tedy zvláště nyní, paní
poslankyně a páni poslanci, nezapomínali
- a prosím o to s tohoto místa všechen náš
dobrý a věrný československý
lid - co nám důrazně kladl na srdce president
Osvoboditel: Chtějme všichni, jednotlivci i národové,
býti lidmi!
Posíleni svými osvědčenými
budovatelskými schopnostmi a jsouce si vědomi své
síly, rostoucí z tvrdého zápasu za
naši samostatnost a svobodu, která si vyžádala
takových obětí v prvé i v druhé
světové válce, zůstaňme, paní
poslankyně a pánové poslanci, všichni
bez rozdílu stran na společné, vítězné
cestě, věrné, spravedlivé a masarykovské,
na cestě vedoucí k dalším velikým,
krásným a slavným dvacátým
osmým říjnům!
Ať žije Československá republika, ať
žije president Budovatel dr Edvard Beneš! (Hlučný
potlesk.)
Přerušuji na 10 minut schůzi.
(Schůze přerušena v 10 hod. 34 min. - opět
zahájena v 10 hod. 53 min.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu, dostali
na dnešní schůzi posl. Fusek, Plojhar,
inž. dr Sochorec, Tymeš, Skaunic,
dr Krajina, Firt, Bartoš; dodatečně
na včerejší schůzi posl. dr Veverka;
na tento týden posl. Zimáková, dr
Steiner, dr Holý, dr Bartuška,
Nepomucký, Kolář, Václavů,
Kubánek, Čihák, Klícha,
Mráz, dr Vl. Procházka, Souček,
R. Svoboda, Slíva, Baláž,
Cvinček, Ferjak, Fraštacký,
Haško, dr Josko, Kulichová-Sutórisová,
dr Kvetko, dr Lettrich, dr Linczényi,
Mjartan, Rožnay.
Posl. dr Bernard žádá o dovolenou na
14 dnů pro zájezd do ciziny.
Navrhuji udělení této dovolené.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená jest udělena.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž jest
2. Zpráva výboru právního o vládním
návrhu zákona (tisk 843) o stíhání
trestných činů proti státu (tisk 846).
Zpravodajem je p. posl. dr Jelínek; dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Vládní návrh zákona o stíhání
trestných činů proti státu, tisk č.
843, sleduje jednotnost čs. právního řádu
v oblasti trestných činů proti státu.
Je dílčím řešením a nechce,
jak vláda výslovně zdůrazňuje,
prejudikovat konečnému vyřešení
všech problémů obnovení právního
pořádku. Ukázala se nutnost tohoto řešení.
V rozpravě, kterou konaly imunitní výbor
i plenum ÚNS v imunitní záležitosti
posl. dr Kempného a dr Bugára, byla
velmi obsáhle diskutována platnost zákona
č. 320/1940 slov. z. Ukázalo se totiž, že
podle.žádosti krajského soudu v Bratislavě
i hlavního státního zastupitelství
v Bratislavě je úmysl stíhati oba poslance
podle zmíněného zákona. Bylo namítáno,
že tento zákon byl vydán v době t. zv.
Slovenského státu a že jeho účelem
nebyla státněbezpečnostní ochrana
Československé republiky, její jednoty a
jejího republikánsko-demokratického zřízení,
nýbrž ochrana tisovského režimu. Stejně
bylo vytýkáno, že tento zákon obsahuje
skutkové podstaty, jež byly dány duchem tisovského
režimu a nikoli požadavkem republikánsko-demokratickým.
Jisté však je, že Nejvyšší soud
v Bratislavě judikoval několikrát platnost
tohoto zákona jako čs. právního předpisu,
a to z důvodů § 2 nařízení
Slovenské národní rady ze dne 1. září
1944, č. 1 Sb. n. SNR o vykonávání
zákonodárné, vládní a výkonné
moci na Slovensku. Jak ovšem uvádí důvodová
zpráva, byla praxe slovenských soudů přes
zmíněné nálezy Nejvyššího
soudu v Bratislavě nestejná a kolísavá.
Ukázalo se proto nutným, řešiti tuto
otázku zákonnou normou v duchu jednotnosti Československé
republiky.
Předložená osnova ji řeší
tím způsobem, že nedotýkajíc
se konečného vyřízení všech
otázek obnovení právního pořádku
ustanovuje, že trestné činy proti státu
se stíhají na celém státním
území, tedy i na území Slovenska podle
zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923,
č. 50 Sb., ve znění předpisů,
které zákon o ochraně republiky mění
a doplňují, pokud tyto předpisy byly vydány
před 30. zářím 1938, a že současně
stanoví příslušnost soudů zřízených
podle zákona ze dne 4. dubna 1935, č. 68 Sb., o
vrchních soudech jako soudech státních, po
případě příslušnost jiných
soudů příslušných pro řízení
o trestných činech podle zákona na ochranu
republiky.
Osnova pamatuje také na mezidobí, t. j. na případy
spáchané přede dnem účinnosti
zákona a dosud pravomocně neskončené,
jakož i na pravomocné rozsudky vynesené podle
zákona č. 320/1940 slov. zák.
Považuji za nutné zdůrazniti z důvodové
zprávy prohlášení, že ty trestné
činy, jež byly spáchány za doby nesvobody
a jež po osvobození Slovenska nebylo možno stíhati
podle zákona č. 320/1940 slov. z., nemají
býti stíhány podle zákona na ochranu
republiky.
Právní výbor projednal tuto osnovu ve své
schůzi dne 23. října 1947, přijal
ji beze změny a ve smyslu rozdané písemné
zprávy doporučuji jeho jménem plenu ústavodárného
Národního shromáždění,
aby vládní návrh zákona o stíhání
trestných činů proti státu schválilo.
(Souhlas).
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
K této věci je přihlášen jeden
řečník, p. posl. Žiak. Prosím,
aby se ujal slova.
Posl. Žiak: Slávne ústavodarné
Národné shromaždenie!
Po oslobodení našej drahej republiky prichodilo nám
predovšetkým naliehavo odstraňovať hmotné
škody v úseku hospodárskom. Teraz, keď
už organizácia dvojročného plánu
je v plnom prúde, pristupuje vláda k náprave
v úseku právnom.
Môžeme preto za svoju stranu uvítať sjednocovaciu
snahu vlády, vyjadrenú vo vládnom návrhu
zákona o stíhaní trestných činov
proti štátu. Ak československé súdy
na Slovensku opieraly svoje rozsudky v trestných činoch
proti Československej republike o zákon č.
320/1940 Slov. zákonníka, iste nesledovaly nijakú
tendenciu, najmä nie tendenciu politickú, ale vychádzaly
len zo skutočných pomerov, ako sa vytvorily v dôsledku
recepčnej normy Slovenskej národnej rady č.
1 z r. 1944.
Predložená osnova zákona rieši otázku
v zmienenom úseku prakticky bez toho, že by prejudikovala
riešeniu celej problematiky formálnej alebo materiálnej
kontinuity čs. právneho poriadku, a treba len vysloviť
želanie, aby vláda po náležitej príprave
a po vecnom zhodnotení všetkých okolností
prišla s návrhom, ako prakticky vyriešiť
tento chúlostivý problém uspokojivo. Bude
treba náležite uvážiť nielen sjednocovacie
zretele právne, ale tiež správne a pravdive
zhodnocovať právne a faktické skutočnosti,
ako sa vyvinuly v dôsledku slovenského národného
povstania.
Pri tejto príležitosti dovoľte mi poukázať
na to, že osnovu zákona, o ktorej má dnes plénum
ústavodarného Národného shromaždenia
rokovať, dostali členovia právneho výboru
včera, takže prevažná väčšina
členov právneho výboru nemala ani možnosť
soznámiť sa s jej obsahom do započatia rokovania
o osnove v právnom výbore. Rokovací poriadok
výslovne hovorí, že predsedníctvo snemovne
ani z vlastného rozhodnutia, ani na návrh vlády,
ba ani na návrh kvalifikovaného počtu poslancov
nemôže skrátiť lehotu medzi rozdaním
a rokovaním o nej na menej ako 7 dní. A tu stojíme
pred skutočnosťou, že snemovňa pristupuje
k rokovaniu v lehote 24 hodín. Dovoľujem sa opýtať,
či tento postup nie je porušením rokovacieho
poriadku, ktorý sme si sami dali. Neposlúži
to ani vážnosti snemovne. Nemení na veci, že
máme k navrhovanej osnove jednoznačný kladný
vzťah. Dovoľujem si dôrazne požiadať
s tohto miesta všetkých, ktorých sa týka,
aby zákony, ktoré si dávame, sami sme v prvom
rade dodržiavali.
Pri tejto príležitosti dovolím si poukázať
na ťažkosti, s ktorými sa boria naši poslanci
najmä zo Slovenska pri terajšom spôsobe organizovania
parlamentných prác. Konštatujem, že sa
prechádza ponad skutočnosť, že väčšina
poslancov ústavodarného Národného
shromaždenia nebýva v Prahe. Značná
časť poslancov býva ďaleko od hlavného
mesta nášho štátu. Nejde tu len o otázku
poslancov Slovákov, z ktorých každý
býva najmenej 400 km od Prahy, a z nich vyše 20 má
500-600 km vzdialenosť. Aj veľká časť
moravských poslancov býva vo vzdialenosti 250 až
400 km od Prahy. Vykonávanie našich povinností
v parlamente je preto spojené nielen s fyzikou námahou,
ale i s mimoriadnou stratou času. Radi a ochotne túto
prácu vykonávame, ale právom musíme
žiadať tak od našich českých kolegov
poslancov a zvlášť od poslancov z okolia Prahy,
ktorých je blízko 100, ako i od predsedníctva
Národného shromaždenia, aby na tieto okolnosti
náležite hľadeli. Pri dobrej vôli sa dá
hodne docieliť pre účinnejšiu prácu
nášho parlamentu. A keď sa tieto okolnosti uvážia,
môžeme s dobrým svedomím povedať,
že väčšina pracovných námetov
a pracovného poriadku dnešnej plenárnej schôdzky
ústavodarného Národného shromaždenia
mohla byť vybavená už včera a nemusela
byť prenesená na dnes a mohli sme sa vyhnúť
výčitke, že nezachovávame domáci
poriadok.
Opakujem i s tohto miesta podnet, ktorý predniesla Demokratická
strana, aby sme zmenili doterajší spôsob organizácie
práce v Národnom shromaždení. Navrhujem
prácam vo výboroch a v pléne venovať
celý týždeň, teda od pondelka do soboty
tak, aby týždeň na to nasledujúci sme
sa mohli venovať jednak svojmu volebnému kraju a rovnako
kontaktu s tými hospodárskymi, sociálnymi
a kultúrnymi inštitúciami, ktoré by
maly byť zapojené do legislatívnej a kontrolnej
činnosti parlamentu. Týmto sme dlžni úrovni
práce v parlamente, ktorú úroveň dvíhať
je našou povinnosťou, a chcem byť presvedčený,
že v tomto smere musíme sa stretnúť s
náležitým pochopením. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.