Tím se nechci dotýkat katastrofy zemědělců samých, kde se bude hospodařit na dluh, kde to sahá na kořen existence, kde se pracovalo, jak jsem napsal před 14 dny, celý rok beze mzdy, kde se to projeví nízkou životní úrovní, kde to bude žádat velmi mnoho různých podpor se strany vlády v podobě půjček a uvolnění vkladů, ale prosím, kde to bude koneckonců vyžadovat i velikého příspěvku se strany státu.

Padla tady s této tribuny slova, že pan předseda vlády v Jihlavě uznal, že my u nás máme nejlacinější chléb. Ano, nejlacinější chléb, to znamená, že zemědělec pracoval nejlaciněji, a nyní přichází vláda k uznání této skutečnosti s příplatky, které se staly velkým politickým problémem v našem státě.

Pan ministr zemědělství prohlásil ve svém rozhlasovém projevu, že to, co zemědělci dostali, je úspěchem zemědělské politiky, úspěchem také strany komunistické. A prosím, ve "Funkcionáři komunistické strany", čís. 16, vydaném 31. srpna t. r., - a to není podhozeno, to je koupeno na Příkopech - je doslova psáno, toto: "Komunističtí ministři navrhnou proto vládě, aby k výkupním cenám pšenice, ječmene, též osiva, ze sklizně 1947 byl vyplacen zvláštní mimořádný příspěvek 130 Kčs za 1 q při dodávce učiněné do 31. října 1947 a příplatek 115 Kčs za 1 q při dodávce od 1. listopadu do 31. prosince 1947." Toto je oficiální stanovisko strany, která pro sebe vyinkasovala, že to, co se zemědělství v podobě příplatků dostalo, je jejím činem.

Včera bylo s této tribuny mým klubovým kolegou řečeno: "Nechceme žádných milodarů, my chceme jen, aby zemědělská práce byla placena tak jako každá práce jiná". A já v důsledku toho, když příplatky byly větší a staly se mimořádnou příležitostí pro politické krise v našem státě, se táži pana ministra zemědělství a prosím, aby této sněmovně a zemědělským poslancům a československým zemědělcům bylo odpověděno: Jaká je světová cena pšenice, žita a ječmene? Jaká je cena těchto druhů obili na světových trzích a jaká je na hranicích našeho státu? Míním cenu obili k nám dováženého. Táži se pana ministra, kolik by stát platil miliard, kdybychom dováželi toto obili na výživu našeho obyvatelstva, a kolika miliardami z dováženého obilí bude stát intervenovat? Aby zde bylo patrno: oč dostává tuzemský zemědělec méně nežli zemědělec ve světě?

To je jedna otázka. Je však také jeden návrh a názor. Zdali by nebylo možno získávat úhradu nejen na účet předepsaných dávek, nejen po velké intervenci prodávat chléb a pečivo, ale zda by pro některé skupiny s vysokým důchodem, s nadměrným, ne průměrným. u nás nebylo možno, aby si každý zaplatil chléb a pečivo v té částce, kolik opravdu stojí? Činím tento návrh jenom proto, poněvadž jsem rozpitval, kolik připadne na jednu osobu při té velké intervenci, kterou podniká stát a přispívá na cenu zemědělské práce. My jsme při malé intervenci platili na metrický cent 104 Kčs, u žita 134 Kčs, nyní po návrhu vlády budeme u pšenice při velké intervenci doplácet 304 Kčs a u žita 284 Kčs. To se nám projevuje v ceně chleba a pečiva tímto způsobem: Dáváme-li na osobu měsíčně 10¹/₂ kg obilovin, t. j. 6¹/₂ kg chleba a 4 kg pečiva, je zdražení při 10¹/₂ kg měsíčně 24 Kčs 5 haléřů. Máme-li průměr našich domácností tříčlenný, projevuje se účet první a druhé intervence státu pro tříčlennou rodinu v částce 72 Kčs 15 h. Domnívám se, že pro tyto nositele vysokých důchodů by to nebyla taková položka, kde by se mohlo mluvit o snížení životní úrovně, zvláště když na druhé straně uvážíme, že zvýšení lístků do biografů bylo provedeno o celou jednu třetinu a československá veřejnost to přijala bez protestu.

V problému výroby rostlinné jde také o problém krmiv. My jsme, slavné shromáždění, podle dvouletého plánu měli dovézt 35 až 36.000 vagonů krmiva. Na jaře letošního roku jsme nakoupili 3.000 vagonů krmiv, ale dovezli toliko 1.100 vagonů. Tato okolnost způsobila, že nemáme dnes žádnou reservu pro výživu dobytka a že je dnes skutečně ohrožena výroba mléka, tuků a také masa. Chci konstatovat jednu skutečnost. Proč nepoužilo ministerstvo zemědělství v březnu a v dubnu, kdy ve světě krmiva byla, našich prostředků ze zemědělské výroby, vyvezeného zboží, to znamená z brambor, cukru, chmele a sladu, kdy jsme získali skoro celé 4 miliardy na cizích devisách, těchto prostředků k tomu, abychom si přivezli nějaká krmiva? A proto se dostáváme dnes do situace po neúrodě strašlivé, kdy nám chybí 86 až 95.000 vagonů krmiv, abychom mohli udržet svoji živočišnou produkci.

O živočišné produkci odpověděl včera kolega Ševčík na interpelaci kolegy Nepomuckého, jak si představuje toto řešení: snížit okamžitě stav dobytka na míru únosnosti a výživy. Šetřit musíme a můžeme jen s krmením. Nezkrmit dnes všechno, aby zůstalo po Novém roce na krmení toho, co tvoří základ naší výroby živočišné, to je udržení matek, krav a dojnic. To znamená především udržet produkční stav, který by zabezpečoval náš konsum mléka.

Zde je potřebí vyjádřit se v číslech. 1. ledna 1947 jsme měli 3,931.000 kusů dobytka. Jestliže ubylo v celé Československé republice podle úbytku v českých zemích 5.8 %, tak máme dnes o 225.000 kusů méně, čili objevuje se nám stav 3,700.000 kusů dobytka. Protože je nedostatek krmiva, můžeme s jedním poctivě kalkulovat: s úbytkem váhy průměrně 50 kg na jednom kusu. Když nám ubude na jednom kusu z titulu nedostatku váhy 50 kg masa, ztratíme republice, protože nemáme dostatek krmiva, 185,000.000 kg masa živé váhy. Protože čítáme se 40 % mrtvé váhy, ztratíme ve skutečnosti pro náš konsum 74,000.000 kg masa, z kterého by nemělo nic národní hospodářství, z kterého by neměl nic konsument. Těchto 74 milionů kg masa by bylo zásobovací kvotou na celé tři měsíce. A proto hájíme zásadu: zabíjet, konservovat, zapeklovat, zmrazovat. Zachránit maso, které dnes máme, mimořádným způsobem a dát je třeba do konsumu, nežli bude ztraceno tak, že by z něho neměl nic ani konsument, ani zemědělec.

Musíme se ptát po jednom: Od UNRRA jsme získali asi 16 konserváren. Kolik těchto konserváren, které byly uskladněny v Bělé pod Bezdězem, bylo uvedeno v činnost, abychom mohli v těchto mimořádných dobách konservovat maso a učinit opatření, aby bylo toto maso zabezpečeno pro doby budoucí?

Dnes se jeví úžasný pokles produkce mléčné. Máme hlášeno, že je o 30 - 50 % méně denního svozu mléka, nežli jsme měli v měsících předežňových, jarních a nežli jsme měli v minulém roce. Důsledek nedostatku krmiva. A proto v naší politice zemědělské, v zájmu udržení krav-matek a produkčního stavu musíme dělat jen jedno: starat se o krmivo, krmivo a krmivo. Ze Sovětského svazu máme přislíbeno 28.000 vagonů, z Rumunska 25.000 vagonů, jenom je potřebí, abychom z těchto příslibů v době co nejkratší, ještě před vánocemi, k nám něco získali a zajistili živoucí stavy.

Pokud jde o problém prasat, máme dnes stav v republice 2,600.000 kusů, pro něž po Novém roce nebude dostatek krmiva. Máme 12.000 pohotových selat, která nemají nijakého odbytiště. Zde je jediná cesta, cesta k snížení váhy porážených kusů, aby se učinilo místo pro čekajících 12 tisíc selat, která mohou být zařazena do stavu výkrmu jedině, když pro ně bude k disposici 50.000 centů krmiva.

Krmivová politika je základem pro politiku výživy národa masem, mlékem, tukem. Pan ministr zemědělství ve svém exposé učinil příslušné návrhy, jakým novým způsobem řešit tuto problematiku. Navrhuje přesuny dobytka z krajů, kde krmivo není, do krajů, kde krmivo je. Dovolí mně pan ministr i slavná sněmovna, abych v tomto směru učinil návrh opačný? Raději dovoz krmiv tam, kde je dobytek, poněvadž péče vlastníka o dobytek je vyšší hodnotou, která nemůže být přehlížena, a lepším způsobem by bylo o zajištění dobytka postaráno.

Pan ministr zemědělství navrhuje také výkup dobytka státními statky. Na Sedlčansku byl učiněn pokus. Bylo tam svedeno přes 70 kusů, aby je ministerstvo zemědělství vykoupilo. Ministerstvo vykoupilo toliko 7 kusů přednostních, prvotřídních, a ostatní poslalo zemědělcům domů. Státní statky, protože budou brát od sedláků jen dobrý dobytek, dostanou přednostně příděl krmiv. Mám dojem, že by na bídě a těžkých poměrech našich zemědělců takovýmto způsobem vydělávaly státní statky.

Já bych doporučoval ve vyživovací politice méně těch radikálních přeměn, které povaha našeho zemědělce nesnáší, a více přizpůsobivosti k jeho duši, která volá po klidu, míru a pokoji, aby mohl pracovati. V zemědělství bude zle. Bude velmi těžký rok. Zemědělec přivítá příplatky, ale bude chtít míti zajištěnu cenu i pro budoucnost.

Jako zemědělcům bude v tomto roce zle, bude a je zle také státním zaměstnancům. Stejně i důchodcům všeobecného pensijního ústavu, jako důchodcům Ústřední sociální pojišťovny. Pro všecky ty tři bude muset hledat vláda řešení, jak při příplatcích, tak i při úpravě platových požadavků. Já to konstatuji jako zemědělec, zemědělec strany čs. národních socialistů proto, aby státní zaměstnanci měli vědomí, že jejich bolestí si všímají nejenom zástupcové státních zaměstnanců, ale i všichni příslušníci národa, zejména všichni příslušníci naší strany, a že jsou to také zemědělci, kteří chtějí jejich otázku řešit stejně, jako uvítali pochopení státních zaměstnanců, že chtějí řešit bolesti zemědělské. (Potlesk.)

Pan kol. Smejkal i pan kol. Gottvald zde podávali návrh určitého plánu zemědělské politiky dlouhodobé. Slavná sněmovno, svět je ve varu, je také na přelomu a nedává jasného výhledu, a proto není konstruktivní takový návrh, který chce dělat politiku a la longue, když není svět v bezpečí a národ potřebuje zítra chleba. Pak potřebujeme míti takový zemědělský plán, který by zajistil jeho výživu. Proto mi dovolte, abych playdoval jménem svých kolegů pro uskutečnění takových výrobních plánů, které na jaře přištiho roku budou zabezpečovati výživu celého národa. (Potlesk. - Posl. dr Falťan: Čo siať, čo navrhujete?) Od zeleniny počínaje vše, poněvadž ta nejdřív a nejčasněji roste a v míře největší. Já bych chtěl konstatovat jedno, co se týká nás zemědělců strany národně socialistické s hlediska politického: věrnost československému socialismu (Veselost. - Různé výkřiky.) a věrnost spolupráci na platformě Národní fronty a proti tvoření jakýchkoli bloků! (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) To je jednomyslné a jednoznačné prohlášení, které naší veřejnosti adresujeme.

Chci věřit jen tomu: že kdyby byl pan ministr zemědělství svoji politiku od 5. května 1945 řídil hledisky odbornými, hledisky zemědělskými a ne stranickými a politickými, nebylo by na vesnici tolik zneklidnění, byl by tam klid, mír a pokoj, i kdybychom prováděli košický program a program vlády Gottwaldovy, který jsme přijali, bez těchto rušivých zásahů. Pak bychom nemuseli mluvit o tom velikém manku, které se nám dnes v naší vyživovací situaci objevuje, totiž o manku 15.000 vagonů obilí z neosetých 127.000 ha půdy, o nichž mluvil p. ministr Majer ve svém exposé, a manku 50 kg na 1 ha z nedokonale či ne úplně dobře obdělaných 1,500.000 ha půdy z důvodu zneklidnění vesnice, což znamená naši měsíční dávku 8.000 vagonů.

Pan ministr řídil však svůj resort politicky; ukázalo se, že je více ministrem strany nežli ministrem Československé republiky. My stojíme teď před vážným rozhodováním, jak hlasovat o exposé pana ministra zemědělství, máme-li je schválit anebo neschválit. Zemědělský výbor už několikrát neschválil postup a politiku pana ministra zemědělství. Pan ministr byl ve stálém rozporu se zemědělským výborem, to je i v rozporu s parlamentem.

Myslím, že má dnes jednu z posledních příležitostí, aby upravil svůj poměr k parlamentu (Výkřiky komunistických poslanců.) a aby zemědělskému výboru prokázal, že chce dělat politiku odbornou, zemědělskou, politiku výrobní, sladěnou se zásadami Národní fronty, politiku, která bude sloužit jedině výživě československého lidu a prospěchu Československé republiky. Anebo se rozhodne pro cestu jinou a bude dělat takovou zemědělskou politiku, která bude sloužit jenom komunistické straně. Uvidíme, jaké bude rozhodování pana ministra! My chceme jenom jediné: aby vrátil výrobě a výrobcům, t. j. zemědělcům a našim dědinám to, co tam bylo domovem: klid, mír a pokoj, abychom mohli všichni vyrábět chleba. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Před ukončením schůze sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dostal na dnešní schůzi posl. Kapouna a Klícha.

Nahlédnutím do zápisu o včerejší schůzi sněmovní zjišťuji, že jeden z pánů řečníků poukázal za nepřítomnost p. resortního ministra.

Konstatuji, že oba ministři, o jichž prohlášeních se včera konala rozprava, již před započetím včerejší schůze omluvili svoji neúčast na schůzi poukazem na mimořádnou schůzi vlády, ačkoliv členové vlády nejsou podle jednacího řádu ústavodárného Národního shromážděni povinni event. svou neúčast na schůzích sněmovny omlouvati.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 30. září 1947 o 14. hodině

1. Společná rozprava o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jedn. řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

2. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 697), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Italií (tisk 800).

3. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 698), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Finskem (tisk 801).

4. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 699), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Bulharskem (tisk 802).

5. Zpráva výboru zahraničního o listu presidenta republiky (tisk 700), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu mírová smlouva s Rumunskem (tisk 803).

6. Zpráva výboru zahraničného o liste prezidenta republiky (tlač 701), ktorým sa predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu mierová smluva s Maďarskom (tisk 804).

Končím schůzi.