Byly předepsány dodávky sena a slámy. Každý náš zemědělec má dodat seno a slámu a ponejvíce má dodávat vojenské správě. Blízko nás je velká vojenská střelnice v rozloze necelého okresu, a je zajímavé, že vykupovač sena dostal příkaz, aby dodal posádce, vojenskému útvaru v tomto okresu 1.000 centů sena, když na druhé straně v tom pohraničním okresu, kde posádka je, jsou samá luka. Loňského roku se z tohoto okresu vykoupilo na 10.000 centů sena a letošního roku vojenská posádka, která tam má své ubikace, která tam také hospodaří, která tam také trávu seče a suší, ještě požaduje dodání 1.000 q sena. Na druhé straně máme zjištěno, že tam do dnešního dne stojí tráva z loňska nepokosena a že dnes tam jsou voláni zemědělci, aby ji kosili. Zdá se, že naši vojáci, naše vojenské úřady nemají snahu, aby si luka, která jsou v jejich objektu, samy daly pokosit, usušit a pro svou potřebu uskladnit, ještě se požaduje od našich rolníků dodávka sena i slámy při takovéto dnešní katastrofální situaci v krmivech! Já sám osobně nevěřím, že by rolník dodal svoji povinnou dodávku sena i slámy. Jsem přesvědčen, že se nenalezne ani moc, která by donutila českého sedláka, aby povinnou dodávku splnil, když nemá.

Je zajímavé. že přesto, že by snad mohlo být umělé hnojivo uvolněno našim rolníkům, nebyly loni vyčerpány všechny odběrní možnosti; rolník prostě proto, že umělé hnojivo je příliš drahé pro rentabilitu jeho hospodářského podnikání, si je nemohl koupit. Ještě dnes se však dělají soupisy, ještě dnes je hnojivo vázáno předpisy a není uvolněno. Snad by bylo rozhodně lépe zbytečně našeho rolníka nešikanovat. Vždyť on si to hnojivo koupí, když utrží tolik, aby si je koupit mohl, a rozhodně by pan ministr zemědělství udělal dobře, kdyby umělá hnojiva naprosto uvolnil. Ale nejen uvolnil, nýbrž také zlevnil.

Dále máme Svaz pro chmel, slad a pivo. Tam jsou osobní a věcné výdaje asi 6 milionů Kčs, osob je tam zaměstnáno asi 60. Fondy naproti tomu má velmi značné - 17 milionů Kčs. Je zajímavé, že toto vázané hospodářství a přídělové řízení dosud trvá v takové míře, že i nám, kteří pijeme anebo snad i nepijeme pivo, předpisuje, jaké pivo smíme pít, poněvadž tento svaz nařídil hostinským, aby odebírali pivo jen z určitých pivovarů. Z toho vyplývá, že ku př. plzeňské pivo smí píti jenom ten, kdo přebývá v Plzni. V Praze a v jiných místech si to nebude moci dovolit.

Měla by být zvýšena cena chmele, zejména v těch oblastech, kde chmel letošního roku zklamal, neurodil se, kde nepomohly ani povinné postřiky, kde skutečně výnos chmele, zejména v oblasti moravské, tršické, neuspokojil, kde z míry bylo 20 - 50 kilogramů, někde ani tolik ne. Přikloňuji se k návrhu naší zemědělské sekce při lidové straně, která navrhuje zvýšení cen chmele o 30%. Rozhodně se za to přimlouvám, poněvadž aspoň tak se pomůže našim chmelařům v těch oblastech, které byly velmi postiženy.

Dále máme Svaz pro brambory a škrob. Tento svaz, který loňského roku tak skvěle hospodařil, vyvážel do zahraničí prostřednictvím našich hospodářských družstev i ústředí - bylo vyvezeno o tisíc vagonů brambor více, než bylo nám a našemu hospodaření a zásobování zdrávo - dnes stojí v důsledku neúrody brambor před takovou situací, že jak je zřejmo z dnešního tisku, budou brambory vázány na lístky a zemědělcům bude ponecháno jen určité množství. Snad se situace ještě zlepší, kdyby zapršelo a brambor narostlo víc - ač je to velmi pochybné - a brambory snad trochu pomohou při zásobování našeho lidu.

Musím odsoudit, že letošního roku při výkupu raných brambor, které se dosti dobře urodily, zakázal Svaz pro brambory a škrob výkup brambor z ploch nesmluvních, totiž z těch ploch, které zemědělci neohlásili k osevu. Až když bylo pozdě, až když raných brambor na trhu nebylo, teprve pak Svaz milostivě dovolil výkup. Bylo již pozdě, protože zemědělec povětšině tyto rané kvalitní brambory zkrmil.

Další je Svaz pro řepu a cukr. Tam jsou osobní a věcné výdaje 13 milionů Kčs, osob je tam přes sto. Fondů 22 milionů Kčs. Protestuji proti tomu, aby Svaz přiděloval cukr národním podnikům ve větší míře než soukromým podnikatelům - našim zpracovatelům. Tam se jasně projevuje tendence proti soukromému podnikání. A chtěl bych se dotknout ještě jedné věci. Přes to, že cukru jsme měli dost, nebyly uvolněny cukrovinky pro naše děti, naši budoucnost národa, ač náš stát - snad budu za to nazván podle pojmu některých "také politiků" velezrádcem - daroval loňského roku vagony a vagony cukru do Jugoslavie, kde cukrovinky byly volné, zatím co v naší republice volné nebyly. Snad je správné, aby v prvé řadě byly cukrovinky uvolněny pro naše děti, pro děti československých rodičů a abychom se nestarali zbytečně o děti cizích států. (Potlesk.) A když je možno uvolnit lihoviny, když je možno uvolnit kořalku, pak je možno uvolnit i cukrovinky, poněvadž je potřebujeme pro naše děcka, ale kořalku nepotřebujeme a můžeme si ji odpustit. (Potlesk.)

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné věci. Příslušní byrokraté nařídili omezení odběru chleba a zapomněli, že náš pekař peče bochníky chleba po 2, 3 a 4 kg. Nařídili, že na ústřižky se musí vydávat chleby o 1¹/₄ kg, 1¹/₂ kg nebo o 2¹/₂ kg. Chtěl bych pozvat onoho byrokrata do potravinářských obchodů na zkušenou, aby nám řekl, jak se to má provádět. Zdá se, že toto nařízení je děláno záměrně, aby potravinářské obchody byly za každou cenu šikanovány, po př. i pokutovány, a že jde jen o zaměstnání různých kontrolorů, kteří se v potravinářských obchodech jen hemží.

Pak přijde Svaz pro drůbež, vejce a med. Tam jsou osobní a věcné výdaje 10 milionů Kčs, osob je tam zaměstnáno asi sto. Fondů je tam tolik, že to až překvapuje: náhrady dovozů, zlevňovací akce, prémiový fond, vyrovnávací fond drůbeže, vyrovnávací fond medu, výkonnostní, dovozní atd. Celkem dělají fondy u tohoto svazu částku 68 milionů Kčs. Domnívám se, že zejména med - drůbež už je uvolněna - a snad i vejce by mohla býti uvolněna, poněvadž rozpětí, které se projevuje, je naprosto neúměrné. Možná, že tento svaz pro med chce i včeličky zapojit do distribuce. Ale domnívám se, že je rozhodně zapotřebí, aby byl také redukován, poněvadž víme, že zejména na jižní Moravě a v jiných částech naší vlasti se objevují volně na trzích všechny tyto artikly, vajíčka, někde dokonce i máslo, za přijatelné ceny.

Pak přijde konečně ten největší svaz, který zde byl v dnešní rozpravě nejvíce kritisován. Svaz pro ovoce a zeleninu. Má zaměstnáno asi 150 osob, osobních a věcných výdajů je tam 16 milionů Kčs, fondů 10 milionů Kčs. Bylo zde již mnoho a mnoho řečeno o tom, že ovoce shnilo na desítky vagonů, že se posílalo z Čech na Moravu, z Moravy do Čech, že byly pořádány demonstrace žen, v mnohých místech bylo obhospodařování ovocem úplně vyřazeno z působnosti Svazu vůlí lidu, a to mělo svůj účinek. Vím, že ceny ovoce byly příliš vysoké a neúměrné, zatím co u zeleniny zase příliš nízké, takže náš pěstitel si rozmyslil pěstovat zeleninu za tak nízké ceny.

Máme zjištěno, že loňského roku došla k nám ze Švýcarska jablka, určená na vánoce pod stromeček, až na Sv. tři krále zmrzlá, a bylo jich 70 vagonů. Kdo, prosím vás, nese tu ztrátu? Máme jiný případ. Mnoho a mnoho se zle útočilo na soukromé podnikatele, na obchodníky ovocem a zeleninou. V Bruntále na Moravě se stalo, že tam přijel obchodník s ovocem z Vyškova. Dovezl třešně, které prodával na náměstí za 12 Kčs 1 kg, kdežto stanovená úřední cena, kterou místní obchodníci museli dodržovat, byla 20 Kčs. Přirozeně, že z toho byl velký fofr, místní národní výbor to dovolil, okresní národní výbor to zakázal, přišla kontrola, revise a policie na toho obchodníka a nakonec mu byl prodej zakázán. Ovoce se zkazilo nejen tomuto obchodníkovi, ale i jiným místním obchodníkům. Takováto podivná cesta distribuce, kde podle p. posl. Klíchy je vinen jen obchod, ukazuje, že není vinen jenom obchod. Mohu jako obchodník ovocem prohlásiti, že když za první republiky bylo ovoce a zelenina volné, tehdy byla distribuce skutečně na výši a každý spotřebitel dostal dostatek levného ovoce; nic se nezkazilo, neshnilo a ovoce se od výrobců odebralo.

Po mé schůzi v Prostějově přišel za mnou jeden zahradník a stěžoval si: "Podívejte se, pane poslanče, prodal jsem dvě hlávky salátu přímo zákazníkovi a dostal jsem pokutu 500 Kčs". Bylo mně líto toho starého člověka. 500 Kčs pokuty dostal za 2 hlávky salátu! (Posl. Navračič: Zač prodal ten salát?) Prodal jej za úřední cenu, pane kolego, ale proto, že ho nedal do sběrny, zaplatil 500 Kčs pokuty, na to mám doklady. (Hlas: Jsou to šmelináři!) To jsou snad u vás, a řeknu vám přímo, vážení přátelé z komunistické strany, že bylo zde útočeno na obchodníky s ovocem, ale z velké části jsou tito obchodníci podle dnešní statistiky organisováni v řadách strany komunistické. S tím vaším odsuzováním půjdeme mezi obchodníky s ovocem, kterým řekneme, že jsou vámi zváni šmelináři. Až přijdou volby, uvidíme, jak vás budou ti obchodníci s ovocem volit! (Hlas: Vás budou volit!) Přirozeně, že nás, poněvadž pořádný obchodník a živnostník nepatří do komunistické strany, patři k straně lidové. (Veselost. - Potlesk.) Šmelináře vám necháme, o ty nestojíme, my si vezmeme ty poctivé obchodníky.

Slavné shromáždění! Pan posl. Klícha zde tvrdil, že Moragro žádá ministerstvo výživy o náhradu 20 mil. Kčs. Prosím vás, zač? Za to, že ve sběrnách družstevního Moragra se ovoce zkazilo a shnilo? Zajisté, že rolník tam nedal ovoce shnilé, zkazilo se ve sběrnách. Vážení přátelé, žádnému obchodníku nikdy nebylo hrazeno zkažené ovoce, ale družstevním sběrnám má být hrazeno, a proč? Protože to neumí dělat, protože to neumí prodat, neumí vzít to ovoce na vůz nebo na auto a zavézt do pohraničí, kde, jak zde bylo včera řečeno, ovoce nebylo. Proč to neudělá to družstvo? Obchodník má vymezen rayon, nesmí z jednoho okresu zajet do druhého, byl by trestán a pokutován. Ten to dělat nemůže. Ale veškeru distribuci zeleniny a ovoce má Svaz a Kooperativa, Moragro a centrální hospodářské skladiště v Opavě. Tím je jasně a srozumitelně řečeno, kdo nese vinu na těžké zásobovací situaci ovocem a zeleninou. To dělají lidé, kteří tomu nerozumějí, kteří jakživi u toho nebyli a dnes to provádějí jen proto, že byrokratické ministerstvo jim to nařídilo.

Jeden obchodník si stěžoval, že si objednal konservované ovoce a zeleninu v továrně Tarnovský v Lednici, bylo mu to však zamítnuto, protože to bylo zaprodáno velkonákupní společnosti družstev - VDP, a že nelze dodat našim obchodníkům žádné konservované ovoce. To je nutno odsoudit, poněvadž není možné, aby pouze jeden sektor byl zásobován a druhý ne.

Rekapitulace celého tohoto hospodaření trhových svazů po dnešní, včerejší a předvčerejší rozpravě, v níž celkem všichni páni řečníci ze všech politických stran se ve svých názorech shodovali, vyznívá v tom smyslu, že kromě sucha zavinily tuto těžkou situaci trhové svazy. Bylo by proto záhodno, aby se zde konečně bez dlouhého a dlouhého mluvení a radění udělal pořádek, aby tyto trhové svazy, pozůstatky to německých okupantů, byly zrušeny a aby rolník, družstevník i obchodník byli dohodnuti a celou tuto distribuci všech potravin prováděli po obapolné shodě, poněvadž jedině tak je možno, aby zde nastala náprava.

Není přece možno trvale snášeti toto nešikovné, nemožné hospodaření trhových svazů. Jejich režie činí 220 mil., mají fondy přes 231 mil. a jejich působnost se vztahuje jen na Čechy a Moravu, ale nevztahuje se na Slovensko, kde, jak máme zjištěno, není vázané hospodářství, kde obchod prosperuje a kde je také následkem toho zboží dostatek. Zde by se skutečně měla stát náprava, a to co nejdříve, a věřím, že příslušní páni ministři, zejména pan ministr výživy, vezmou si ponaučení z této rozpravy a vyvodí z toho patřičné důsledky, aby trhové svazy byly konečně zrušeny.

My víme, že není možno zcela uvolnit vázané hospodářství, ale je možno uvažovat o některých věcech, a nebojme se toho. Nebojme se zdravé konkurence, bude to k našemu dobru. Zdá se, že jsme tak zvyklí na daný nám chomout, že nemůžeme být bez něho. Zapomněli jsme, zdá se, na staré, dobré časy první republiky, kde skutečně se žilo mnohem klidněji a kde jsme měli dostatek zboží. Dražší to nebude a hlavně to neshnije.

Chtěl bych poukázat ještě na jednu věc. Severočeský konsumní a výrobní spolek v Liberci pořádal minulý měsíc nějaké oslavy, kde bylo všeho hojnost, vuřty počínajíc a mlékem končíc. A vše na volném trhu. Nahodilý návštěvník zakroutil hlavou v údivu, jak oplývá tamější kraj mlékem a strdím. O to by nebylo, že tam bylo všeho dostatek, ale tragika je v tom, že matky pro své kojence nedostaly den předtím žádného mléka, kterým se tam na druhý den šantročilo a bylo volné. Tato slavnost se konala za přítomnosti vedoucího činitele ministerstva výživy. Tak se táži, kde byly kontroly, proč tam neposlal kontroly vyživovací, proč tam nezakročil, proč se tam mohlo volně a bez bodů a lístků prodávat všechno možné? A vzpomínáme si také na loňskou slavnost ve Stromovce, kde se prodávala volně čokoláda a různé věci z UNRRA, které byly vázány na lístky. Jak je to možné na jedné straně a není to možné na druhé? Proč a z jakých důvodů? Chtěl bych na to mít odpověď. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Pokud se týká kontrol, bylo zde řečeno, že kontroly budou a musí být, aby se zabránilo šmelině. Ano, jsem pro to, ale, vážení přátelé, jsem pro kontrolu správnou, aby byla kontrola tam, kde je to potřebí, a ne tam, kde jí není třeba.

Včera pan kol. Skaunic se zde velmi obul do soukromého sektoru podnikání a říkal, že košický program prohlásil rovnoprávnost mezi družstevním a soukromým sektorem. Je to pravda. A nechť je pan kol. Skaunic přesvědčen, že ani já nejsem pro to, aby snad obchod byl zvýhodněn a protežován, že jsem pro to, aby všem bylo měřeno stejně, poněvadž se domnívám, že žijeme ve spravedlivém státě, a žijeme-li ve spravedlivém státě, pak se ta spravedlnost musí projevovat skutkem a nesmí být jeden sektor zvýhodňován proti druhému. Jsem pro to, aby intervenční fond, který se neosvědčil, byl zrušen. Ale táži se pana kol. Skaunice, když nám tak krásně v živnostenském výboru odůvodňoval nemožnost intervenčního fondu a zatěžování zejména maloobchodu a řemeslnictva, když tak krásné důvody nám tam přednášel: proč tam hlasoval pro intervenční fond, proč hlasoval pro to zvýšení? Tak buďme důslední a když jsme jednou proti, tak buďme vždy proti, a ne jednou tak a po druhé tak.

Pan kol. Skaunic se dotkl strany, kterou mám čest zde zastupovat. Chápu, když někdo učiní nějakou věc, která ho nakonec mrzí, že se cítí dotčen sebemenší kritikou. Život je boj a život politický obzvláště. Nebožtík ministr Rašín, když klesl pod výstřely vrahovými, prohlásil: "Politika je strašně těžká věc". Je to pravda, politika je strašně těžká a vidíme to v dnešní dny, kdy se rozhoduje o celé vnitropolitické situaci u nás. Lidi, kteří tu politiku dělají, nazýváme politiky. Vyšší stupeň politiků jsou státníci. Je tragikou některých politických útvarů, že v rozhodných chvílích nemají v čele státníky, ale jen politiky. A to je chyba. Není hrdinstvím ustupovati teroru, a jestliže pan kol. Skaunic prohlašuje, že se stydí za nás, resp. za pracovníky nebo tisk naší strany, doporučuji mu, aby se v prvé řadě styděl za sebe a za svoji stranu.

Vážení přátelé, my potřebujeme, jak to říká básník, "mužů celých, a v boji, v psotě tvrdou leb a myšlenku na čelech smělých a pohrdu pro cizí chléb". Když se tím budeme řídit, pak bude s námi dobře. Ne teror, ne útisk, ale demokracii, demokracii v celé Národní frontě!

Slavná sněmovno, ke konci bych chtěl protestovat proti způsobům, které se v našem slavném ústavodárném Národním shromáždění jaksi ustálily. Totiž když měla být rozprava o projevech pánů ministrů, bylo stanoveno, přes usnesení klubu lidových poslanců, že bude omezena řečnická lhůta a počet poslanců, přihlášených ke slovu. Zdá se, že si někdo neuvědomuje dosti dobře vážnost a význam našeho Národního shromáždění, našeho parlamentu. Chce snad někdo, abychom my mluvili také na lístky? Proč? My jsme volení lidé a máme právo mluvit. A nejen právo; my musíme mluvit a musíme mluvit v tomto shromáždění, v tomto našem parlamentě. Tento parlament je parlamentem lidu. (Potlesk.) My máme imunitu, a když nám naši lidé říkají, že nesmějí říci veřejně všechno, co cítí a co by chtěli říci, říkám si, že právě my poslanci bez rozdílu politických stran bychom měli mluvit a právě zde, v tomto shromáždění, nedat se omezovat nikdy a nikým, poněvadž nikdo nemá právo brzdit naše projevy.

Protestuji proti způsobům, jaké se tu zavedly, a věřím, že předsednictvo tohoto ústavodárného Národního shromáždění už nikdy nepřijde s podobným omezením, poněvadž i to předsednictvo jsou poslanci. (Posl. Valo: Váš klub za to hlasoval!) Náš klub se usnesl pro neomezenou volnost projevu. Nechť mluví třeba všichni poslanci, k tomu jsme sem posláni.

A proto, ať žijí svobodní českoslovenští poslanci, ať žije svobodný československý lidový parlament. (Potlesk.)

Podpredseda Ševčík: Dávam slovo pánu posl. Zupkovi.

Posl. Zupka: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Veľké sucho a ním zapríčinená neúroda, ktorá zachvátila celú strednú a západnú Europu, privodila tiež nášmu pôdohospodárstvu nesmierne škody. Následkom toho stredom pozornosti našich verejných problémov sú niektoré otázky, na ktoré je nutno dať jasnú odpoveď. Predovšetkým, ako bude nahradená škoda našim roľníkom, ďalej ako zaistíme na stole našich pracujúcich každodenný chlieb, a najmä u nás na Slovensku sa naskytuje otázka, ako odstrániť nedostatky, ktoré zapríčinily kalamitu a chaos v zásobovacom systéme.

Pán minister Majer vo svojej reči povedal, že neúroda a nedostatky nemajú byť predmetom strannícko-politickej agitácie. Každý rečník s týmto prehlásením súhlasí. Je nutné len ešte dodať, že tieto ťažkosti nesmú byť zneužité ani rozvratnými protiľudovými živlami, ktoré sa schovávajú v niektorých politických stranách a legálnu možnosť využijú k tomu, aby podrývaly dôveru k novému ľudovo-demokratickému režimu, dôveru k vláde a hatily hospodársku obnovu našej republiky.