Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík, Tymeš,
Komzala.
Zapisovatelé Smejkal, Sova.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Fierlinger, Ursíny, dr Zenkl;
ministři dr Dolanský, dr Drtina, Ďuriš,
dr Franek, inž. Kopecký, V. Kopecký,
Masaryk, dr Nejedlý, Nosek, dr Procházka,
dr Ripka, dr Stránský, arm. gen. Svoboda,
Zmrhal; státní tajemníci dr Clementis,
Lichner.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
223 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar;
zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra,
dr Ramajzl.
1. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 789)
o zřízení odbočky hudebního
odboru akademie musických umění v Brně
(tisk 795).
2. Zpráva výborů zemědělského
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 663), jimž se mění zákon
ze dne 17. února 1922, č. 85 Sb., o státní
záruce zemědělským družstvům,
vyjma družstva úvěrní a konsumní
(tisk 794).
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 787), kterým se prodlužuje
platnost poplatkových a dávkových úlev
při změně jména (tisk 793).
4. Doplňovací volba člena parlamentní
kontrolní a úsporné komise.
Předseda (zvoní): Zahajuji 69. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Paní poslankyně, páni poslanci!
Po desáté se ve vzpomínkách vracíme
k 14. a 21. září, ke dnům smrti a
pohřbu presidenta-Osvoboditele.
Před očima nám vyvstává dlouhý
smutný průvod, který se z Hradu ubíral
ulicemi hlavního města republiky k Wilsonovu nádraží.
Ze zastávek na poslední cestě Masarykově
Prahou nejpůsobivější a nejdojemnější
bylo němé rozloučení s přechodným
sídlem Národního shromáždění
nad Vltavou, tváří v tvář královskému
Hradu a sídlu československých presidentů.
V rakvi, která pozvolna míjela parlamentní
budovu, spočívala tělesná schránka
muže, který bez nadsázky byl nazván
apoštolem demokracie a apoštolem nového lidství.
Ve vývoji lidské společnosti z primitivních
forem politického a hospodářského
života k demokracii má Masaryk velmi významné
místo. Nezískal si ho proto snad, že by ve
své vědecké dílně vypracoval
nějakou důmyslnou soustavu demokracie, nýbrž
tím, že jako pravý apoštol nesl myšlenku
demokracie do světa, že za ni bojoval v českém
i ve slovanském prostředí, ve vídeňském
parlamentě, v rakousko-uherských delegacích,
za světové války, v Československé
republice, a že s neotřesenou vírou ve správnost
a přednosti demokratických zásad odcházel
na věčnost, když už jinde houstla tma
a pod jejím příkrovem se fašistické
režimy šikovaly na výboj. Triumf, který
r. 1945 sklidily na bojištích národy spojené
k obraně míru a svobody, byl i skvělým
zadostučiněním Masarykovi a novým
dotvrzením jeho přesvědčení,
že demokracie je mohutnější silou nežli
zdánlivě všemocné autokracie a diktatury.
Masaryk demokrat se napájel z dvojího pramene
a z dvojího zřídla čerpal, když
si budoval ideovou základnu pro svou demokratickou praxi.
František Palacký mu Dějinami národu
českého ukazoval k české demokracii
XV. století, symbolisované jmény duchovních
vůdců husitské revoluce i jmény obránců
jejího vnitřního bohatství a odkazu,
Jana Žižky z Trocnova a velikého českého
krále Jiřího z Poděbrad. Druhou studnicí
mu byla díla novodobých hlasatelů demokracie
s Rousseauem v čele, ke kterým se Masaryk
dostal za svých studií a za přípravy
na veřejnou dráhu. Vzpomeňme také
vděčně, že pomocnici při tom
hledání mu byla jeho vzácná choť,
bojovnice za ideál demokracie politické i sociální,
v jejímž rodovém pozadí stojí
obojí kolébka moderní demokracie, Spojené
státy i Francie. Než na Masarykův vývoj
nepůsobila jenom horoucí vyznáni víry
v demokracii a příklady jejího úspěšného
uskutečňování: nemenší
pobídkou k práci mu byly hluboké stíny
a výstražná znamení v theokratických
a absolutistických soustavách, v rakousko-uherské
monarchii, hohenzollerském Německu a v ruském
carství, kterému, jak si za několik neděl
také s tohoto místa budeme připomínat,
před 30 lety vítězná revoluce zasazovala
smrtelnou ránu. Tak tedy zrál Masaryk v ideovém
proudění své doby a za neustálých
srážek starého a nového světa
v přesvědčeného zastánce lidovlády,
v bojovníka za práva lidových vrstev, v apoštola
demokracie a nového, lepšího a svobodného
lidstva.
Nic by nebylo nesprávnější, než
kdybychom v Masarykovi chtěli vidět jenom
vyznavače zásad a hesel, která razili novodobí
theoretikové demokracie. Masaryk - a v tom je pravým
synem této země a dovršitelem dávné
národní tradice - brzo poznal, že výlučně
politická demokracie nesmí býti posledním
slovem. Volbou občanů byl vyslán do vídeňské
říšské rady a tam si ověřoval
a často i opravoval svou theoretickou průpravu na
veřejné působení. Masaryk bedlivě
pozoroval samosprávu při práci a bystře
rozpoznal její světlé stránky i slabiny.
Všechny theoretické poznatky, všechny zkušenosti,
které učinil, splývaly Masarykovi
v jistotu, že demokracie politická sama o sobě
je jako domek na písčinách a že bude
neustále ohrožována nejenom na vrcholcích,
nýbrž přímo i v základech, nebude-li
podepřena zároveň demokracií hospodářskou
a sociální. Ve Světové revoluci čteme
věty, které shrnuji jeho dlouhé úsilí
a přemýšlení o pravé podobě
demokracie a o její plné míře. Znějí
nám přes vzdálenost dvaceti let jako pobídka
ku práci a ujištění, že jsme se
rozhodli po květnové revoluci správně,
když jsme své obnovené demokracii zbudovali
širší a pevnější základnu:
"Pokládám demokracii důsledně
a správně prováděnou" - napsal
Masaryk - "demokracii nejen politickou, nýbrž
i hospodářskou a sociální, za stav
společnosti naší době a dosti dlouhé
budoucnosti přiměřený a žádoucí".
Rozhlédneme-li se kolem sebe, snadno se přesvědčíme,
že se svět po porážce temných a
reakčních sil, vyrostlých především
z opovržení k demokratickým principům,
probíjí k hlubšímu pojetí demokracie
a její plnosti, jak právě ji vyměřil
T. G. Masaryk. Nového a pádnějšího
významu nabyla dnes Masarykova slova k československému
dělnictvu na Březových Horách v září
1920: "Sociální revoluce tu už jest. Musíme
ji dodělat a dát jí určité
poslední formy". To platí také dnes
pro nás všechny. Masaryk tam také pověděl
úsečně a přiléhavě,
že k důslednému promítnutí a
uplatnění základního programu přestavby
staré soustavy na demokracii politickou, sociální
a hospodářskou je třeba na prvém místě
rozumu. Vyjádřil tím jinými slovy
své dávné přesvědčení,
čerpané z Karla Havlíčka Borovského,
že pravou, účinnou a úspěšnou
revolucí je revoluce hlav a srdcí.
V tom složitém ústrojí, které
mělo zabezpečovati pravidelný chod demokracie
politické, sociální a hospodářské,
Masaryk vynikající místo vykazoval
vždy parlamentu. Byl si vědom slabostí a nedostatků
parlamentní soustavy od té chvíle, kdy vkročil
na půdu vídeňské říšské
rady. Ve stati "Nesnáze demokracie" trefně
přirovnal parlament k mlýnu a jindy zase si připadal
ve sněmovní síni jako na burse nebo v divadle.
Znal námitky, které se proti parlamentarismu ozývaly.
Přesto však nevolal po vyloučení parlamentu
ze soustavy politické, sociální a hospodářské
demokracie, nýbrž volal po lepším, rychlejším
a účinnějším průběhu
sněmovních prací, soudě, že lid,
kterému v demokracii přísluší
svrchované místo, konec konců někde
musí svými zástupci projevovat svou vůli,
své požadavky, své tužby. Masaryk
jako president respektoval parlament nejenom slovem, nýbrž
i ve velikých činech a v drobné praxi, nečině
nic, co by svobodně zvolenému Národnímu
shromáždění bylo na škodu nebo
co by zmenšovalo jeho vážnost ve státě
a v očích veřejnosti. Je proto slušné
a spravedlivé, jestliže v den před 10. výročím
jeho smrti s tohoto místa osvědčujeme Masarykovi
neustálou vděčnost za jeho víru, že
parlament je schopný života, vývoje a takové
vnitřní přestavby, aby i v široce založené
koncepci lidovlády dobře fungoval, plnil své
povinnosti a byl representantem lidových vrstev, povolaných
k plnému podílu na moci a na vládě.
Masarykovi se rozumělo samo sebou, že se národní
tělesa budou rozestupovati na směry a politické
strany, z jejichž programu bude vznikati kvas potřebný
k záchraně demokratické soustavy před
ideovým zjalověním a ztrnulostí. V
politických stranách neviděl nebezpečí,
nýbrž legitimní nositele a obhájce ideových
a pracovních programů. Celý svůj život
však zasvětil boji proti stranictví výlučnému,
sobeckému a nesnášenlivému. V nesnášenlivém
stranictví viděl brzdu organického rozvoje
a pramen slabosti v pokojných dobách a smrtelné
nebezpečí ve chvílích krise nebo za
přerodu lidské a národní společnosti
z jedné formy do druhé, do formy lepší
a dokonalejší. (Potlesk.)
Žijeme v době, kterou se ani největší
optimista neodváži označit za lehkou a idylickou.
Dílo, které jsme si předsevzali, je v proudu
a konáme je za zvýšeného zájmu
drahých spojenců, dobrých přátel,
ale také pochybovačů nebo dokonce odpůrců
a nepřátel. Na jeho úspěchu závisí
svobodný rozvoj obou národů žijících
na území této republiky, českého
a slovenského. Přes veliké časové
rozpětí zaznívá k nám z Masarykovy
České otázky výzva, ba více
než výzva, projev nezlomné víry v úspěch
a zdar našeho konání: "Budeme nepřemožitelní,
jestliže ve všech stranách a třídách
bude větší počet mužů"
- a dnes v duchu Masarykově bychom řekli: mužů
i žen - "opravdových a myslících,
kteří beze všeho smlouvání a
viditelného spojováni každý na svém
místě v duchu svém pracovat budou za stejným
cílem."
Pani poslankyně a páni poslanci, prosím,
abyste povstáním vzpomněli světlé
a veliké památky presidenta - Osvoboditele T. G.
Masaryka. (Poslanci povstávají.)
Máme při všech svých politických
a stavovských rozdílech stejný a jediný
cíl: výstavbu naší drahé Československé
republiky a její upevnění v rozkolísaném
světě, aby byla naplněním Masarykovy
představy demokracie politické, sociální
a hospodářské, Masarykova ideálu nového,
od kalu a rmutu očištěného lidství.
(Potlesk. - Poslanci usedají.)
Přerušuji schůzi na 10 minut.
(Schůze přerušena v 10 hod. 40 min. - opět
zahájena v 10 hod. 58 min.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem prerušenú
schôdzu ústavodarného Národného
shromaždenia.
Dovolenú podľa § 1, odst. 4 rokov. poriadku dal
som na dnešnú schôdzu posl. Kaletovi,
Nedomovi, Langrovi, Mikulášovi,
Žiakovi, na dnešnú a včerajšiu
schôdzu posl. Zápotockému, Harusovi,
dr Holému, Šlingovi, Nepomuckému,
Novému, Janoušovi, Blahovi, Mrázovi.
Posl. Zuzaňák žiada o zdravotnú
dovolenú od 15. 9. do 4. 10. t. r.
Navrhujem udelenie tejto dovolenej.
Kto s mojím návrhom súhlasí, nech
zdvihne ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Navrhnutá dovolená
sa udeľuje.
Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca
poriadku, ktorým je
1. Zpráva výborov kultúrneho a rozpočtového
o vládnom návrhu zákona (tlač 789)
o zriadení odbočky hudobného odboru akadémie
múzických umení v Brne (tlač 795).
Zpravodajkyňou za výbor kultúrny je pi posl.
Uhliřová. Dávam jej slovo.
Zpravodajka posl. Uhliřová: Paní a
pánové!
Ihned po osvobození byly plánovány změny
v hudebním školství jak pražském,
tak moravském, a hned tehdy po dohodě s odborníky
a se zástupci zúčastněného
ministerstva školství bylo rozhodnuto, že budou
zřízena dvě hudební učiliště,
a to akademie musických umění v Brně
a v Praze. Nešlo tu vlastně o žádný
nový typ vysoké školy, ale o přebudováni
dosavadní konservatoře, která byla většinou
7třídní, na nový typ středoškolské
konservatoře a 4letou vysokou hudební školu,
která by odpovídala nedostačující
mistrovské škole. Ale 27. října 1945
pan president republiky podepsal zřízení
akademie musických umění v Praze, a v Brně
tato akademie musických umění zřízena
nebyla.
Zákonem, který dnes projednáváme,
odstraňuje se de facto toto provisorium, které v
Brně až do dnešního dne bylo, a Brnu se
dostává samostatné vysoké školy,
Akademie musických umění. Důvody,
které mluví pro zřízení této
samostatné vysoké školy, jsou velmi závažné.
Vládní návrh hovořil původně
o zřízení odbočky hudebního
odboru musické akademie. Kulturní výbor navrhl
změny proti vládnímu návrhu, tak jak
je máte otištěné ve zprávě,
kterou jste všichni dostali. Co nás vedlo k tomu,
že jsme podali návrh na zřízení
samostatné akademie musických umění?
Byly to jednak důvody regionální, aby moravská
vysoká musická škola měla možnost
opravdu svérázně rozvíjet všechny
možnosti hudebního života, aby mohla přihlížet
náležitě k moravské lidové tvorbě
hudební, zejména k lidové písni, kromě
toho byly to i důvody finanční, poněvadž
profesoři, kteří byli ustanoveni v Brně,
museli by dojíždět do Prahy na konference,
mimo to posluchači brněnské odbočky,
kdyby byla zřízena tak, jak byla původně
navržena, museli by jezdit k dodatečným zkouškám
anebo pokračovat ve studiu v Praze, a také důvody
administrativní podporovaly tento náš návrh,
takže jsme se rozhodli přijít před plénum
ústavodárného Národního shromáždění
s opraveným vládním návrhem na zřízení
samostatné vysoké školy Akademie musických
umění.
Jako zpravodajka kulturního výboru upozorňuji
vás na změny, které jsme provedli ve schůzi
9. září t. r., kdy jsme už v nadpise
zákona škrtli slova "odbočky hudebního
odboru", takže dnes tento nadpis zní: "Zákon
ze dne ...... 1947 o zřízení vysoké
školy Akademie musických umění v Brně."
Kromě toho byly provedeny podstatné změny
v § 1, který byl rozšířen na 3
odstavce, takže dnes odst. 1 zní: "Počátkem
studijního roku 1947/1948 zřizuje se v Brně
vysoká škola Akademie musických umění."
Nově vložený odst. 2 zní: "Tato
vysoká škola má odbory hudební a dramatický"
a odst. 3 zní: "Dobu otevření dramatického
odboru stanoví ministr školství a osvěty."
Za dosavadní § 2, navržený v původním
vládním návrhu, navrhuje se nové znění,
takže dnes § 2 zní: "Organisační
statut vydá ministr školství a osvěty."
Dosavadní druhý paragraf přečísloval
se na § 3 v tomto znění: "V zákoně
ze dne 22. března 1920, č. 183 Sb., kterým
se zřizuje státní hudební a dramatická
konservatoř v Brně, zrušuje se ustanovení
§ 3".
Dosavadní § 3 se přečísloval
na § 4 a jeho znění zůstalo nezměněno.
Konečně v poznámce je uvedeno: "Důvodová
zpráva upravuje se všude tam, kde se mluví
o odbočce musické akademie, a nahrazuje se správným
zněním Akademie musických umění
v Brně."
Jako zpravodajka kulturního výboru navrhuji plenu
ústavodárného Národního shromáždění,
aby tento návrh zákona přijalo tak, jak se
na něm usnesl výbor kulturní. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní) : Zpravodajcom
za výbor rozpočtový je p. posl. Skaunic.
Udeľujem mu slovo.