Předseda: Josef David.
Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík, Tymeš,
Komzala.
Zapisovatelé: dr Ducháček, dr Falťan.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, Ursíny;
ministři: Ďuriš, Nosek.
237 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
zástupci tajemníka NS dr Záděra,
dr Ramajzl.
1. Společná zpráva výborů zemědělského,
právního a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 184) o organizaci zemědělců
republiky Československé (tisk 743).
2. Společná zpráva výborů zemědělského,
právního a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 691) o revisi první pozemkové
reformy (tisk 744).
3. Společná zpráva výborů zásobovacího,
zemědělského, právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 725)
o úpravě některých poměrů
v průmyslu cukrovarském (tisk 749).
4. Společná zpráva výborů bezpečnostního,
branného, právního a rozpočtového
(podle § 35 jedn. řádu) o vládním
návrhu zákona (tisk 377) o národní
bezpečnosti (tisk 745).
5. Společná zpráva výborů osidlovacího,
právního a rozpočtového (podle §
35 jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 713) o opatřeních k provedení
československo-maďarské dohody o výměně
obyvatelstva (tisk 748).
6. Zpráva výboru živn.-obchodního a
zahraničního o vládním návrhu
zákona (tisk 662), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou
a Východní republikou uruguayskou, podepsaná
dne 2. ledna 1947 v Montevideu (tisk 724)
7. Zpráva výborů zahraničního,
právního, rozpočtového a průmyslového
o vládním návrhu (tisk 682), kterým
se předkládá ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu dodatkový protokol k londýnské
dohodě o německých patentech ze dne 27. července
1946 (tisk 738).
Předseda (zvoní): Zahajuji 67. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Nebude-li námitek, dokončíme projednávání
druhého odstavce pořadu, pak přikročíme
k odhlasování prvního a druhého odstavce
pořadu, nato projednáme čtvrtý odstavec
pořadu, pak pátý odstavec pořadu,
nato třetí odstavec pořadu a nakonec zbývající
šestý a sedmý odstavec pořadu.
Jsou snad proti tomuto způsobu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž je
2. společná zpráva výhorů
zemědělského, právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 691)
o revisi první pozemkové reformy (tisk 744) - pokračování.
Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský
posl. Smejkal, za výbor právní posl.
dr Hobza, za výbor rozpočtový posl.
Žiak.
Ke slovu je přihlášen ještě poslední
řečník, jímž je p. posl. Nepomucký.
Uděluji mu slovo.
Posl. Nepomucký (uvítán potleskem):
Vážený pane předsedo, vážená
sněmovno!
Není náhodou, že předložený
vládní návrh zákona o revisi prvé
pozemkové reformy vyvolal tak veliký zájem
na české i slovenské vesnici a že se
stal i on jedním z bojových programů našeho
ústavodárného Národního shromáždění
a jeho výborů. Nejstarší dějiny
selských bouří a povstání jsou
psány krví generací, které bojovaly
za půdu a svobodu proti domácí i cizácké
šlechtě.
Příštím rokem budeme slavit, jak již
včera zde bylo vzpomenuto, sté výročí
zrušení roboty. Nutno však říci,
že ani za posledních sto let nebylo rozřešeno
základní právo a základní problém
rolnictva ve smyslu hesla, že půda patří
do rukou těch, kdož na ní pracují. Po
celých těch posledních sto roků nebyla
tato základní otázka řešena a
do důsledků vyřešena. Naopak. Místo
starého nevolnictví rostla a rostla nová
forma útlaku: útlaku finančního kapitálu,
kartelů a bujejících monopolů. Teprve
rok 1918 byl považován za mezník, který
měl znamenat obrat k lepšímu. Tehdy po skončené
světové válce byl to náš venkovský
lid, který vyřkl heslo konfiskace a parcelace statkářské
a velkostatkářské půdy. Pod tímto
tlakem, po nesčetných a nesčetných
manifestačních projevech a demonstracích
přijala také bývalá sněmovna
16. dubna 1919 zákon č. 215 o zabrání
velkého majetku pozemkového.
Tento zákon, v podstatě revoluční,
byl na tehdejší dobu dobrý a pokrokový,
neboť znamenal vyvlastnění veškeré
půdy nad 150 ha půdy zemědělské
a 250 ha půdy veškeré. Teprve však v praxi,
v pozdějším provádění
tohoto zákona, stejně jako zákona přídělového
a náhradového, udělaly se všechny ony
chyby, na které si plným právem dnes stěžuje
náš zemědělský lid, který
tehdy po přijetí zákonů u víře,
že zákony budou prováděny dobře
a spravedlivě, dal se do práce a čekal, až
mu praktické provádění zákona
dá to, nač má nárok, t. j. statkářskou
a velkostatkářskou půdu.
Stal se však pravý opak. Na scénu vystoupili
advokáti statkářů a velkostatkářů,
notáři a později i celá řada
politických korupčníků, kteří
zneužili několika výjimek, jež v zákone
byly připuštěny, k tomu, že připravili
poctivé uchazeče o právo na příděl,
o právo na půdu. Podle § 3 záborového
zákona byla vyloučena půda u celé
řady průmyslových podniků, cukrovarů,
pil a jiných tzv. samostatných podniků. Podle
§ 7 byly povolovány prodeje z volné ruky, na
základě nichž zmizela jako pára celá
řada panství před očima drobných
a středních zemědělců do rukou
těch, do nichž nepatřila. Byl to také
§ 11 záborového zákona, kterým
se připouštěla výjimka, aby se bral
zřetel na zemědělský průmysl,
zásobování měst a jinaké zřetele
všeobecného blaha. Podle této výjimky
mohlo býti pouze ve výjimečných případech
propuštěno ze záboru půdy až do
500 ha. Celý výsledek a provádění
revise pozemkové reformy v praxi však ukázaly,
že se tato výjimka později stala pravidlem.
Neexistovala výjimka, kde by velkostatkář,
pocházející ať z cizácké
nebo domácí šlechty, nebyl uplatnil tento §
11 záborového zákona a tudíž
nárok na větší plochu půdy, než
jak § 2 záborového zákona stanovil,
t. j. 150 ha zemědělské nebo 250 ha veškeré
půdy, nýbrž naopak: všude, v každém
případě a v každém místě
bylo propouštěno ze záboru oněch 500
ha půdy, zatím co se neuplatňovaly druhé
výjimky téhož záborového zákona,
vyznačené v § 14, odst. 14, podle něhož
se také mělo postupovat a v tomtéž smyslu,
neboť v něm stálo, že tam, kde toho žádá
veřejné blaho, je-li potřeba půdy
naléhavá a nestačí-li pozemky zabrané,
může se jíti i pod 150, event. 250 ha zemědělské
půdy.
Za celých 25 let, co jsem později jezdil křížem
krážem po republice po schůzích a projevech,
nesetkal jsem se s jediným případem, aby
byli zemědělci mohli říci: No tak,
u nás se to stalo tak, že se šlo pod těch
150 ha, poněvadž tady veřejný zájem
a hlavně hlad po půdě byl tak spravedlivě
řešen a rozřešen, že tomu bývalému
latifundistovi nezůstalo těch 150 ani 250 ha, nýbrž
že se šlo pod ně a rozparcelovala se půda
do nuly. Neexistuje prostě takový případ
v celé Československé republice. Korunou
v praxi prováděné parcelace byl však
§ 20 přídělového zákona,
pod jehož rouškou bylo ponecháno bývalým
vlastníkům, cizácké i domácké
šlechtě, téměř 11/4
mil. hektarů lesů a na 70.000 ha půdy zemědělské
s odůvodněním, že jde o přírodní
památky a přírodní krásy. To
byla ona panství Liechtensteinů, Schwarzenbergů,
Colloredo-Mannsfeldů, Czerninů a ostatních,
která se dostávala tímto nesprávným
výkladem § 20 z dosahu záboru a provedení
pozemkové reformy. Celé dílo těchto
protekčních a korupčních švindlů
bylo však dovršeno vytvořením téměř
2.000 zbytkových dvorů s průměrným
přídělem 100 ha nejlepší a nejbližší
zemědělské půdy. Jejich přidělování
- a to není nic, co by nebylo známo - od veliké
většiny zbytkových dvorů, zvláště
těch vybraných a dobrých, táhne se
jako pupeční rodová šňůra
k bývalým předákům bývalé
agrární strany a také tu a tam i k předákům
bývalých stran jiných. Naproti tomu 630.000
uchazečů nedostalo nic více a nic méně
než 650.000 ha půdy, čili zatím co se
cizácké i domácí šlechtě
propouštěly ze záboru tisíce a desetitisíce
hektarů půdy lesní i zemědělské,
zatím co se zbytkařům přidělovaly
100 hektarové zbytkové dvory, drobní uchazeči
nedostávali průměrně a nedostali více
než 1 ha na jednoho přídělce, na jednu
rodinu. Takhle skončilo provedení pokrokového
a revolučního zákona, známého
pozdějším pořekadlem: "Domkářům
korec, zbytkařům dvorec."
Protekce hejna advokátů a notářů
a konečně i korupce znemožnily uskutečnění
tohoto zákona, který původně sledoval
ten cíl, že půda bude dána do rukou
těch, kdož na ni pracují. Bylo to nejen ke
škodě lidu, ale, jak později politický
vývoj vedoucí k Mnichovu ukázal, i ke škodě
samé republiky, a až na čestné výjimky
byli to právě statkáři a majitelé
zbytkových dvorů, kteří byli oporou
a páteří zrádné politiky Beranů
za republiky, Háchy, Hrubého a Moravce
v době šestileté války a šestileté
okupace.
Včera zde velmi zdlouha a zhluboka vykládal pan
inž. Benda o Římanech a končil
tím, že Itálii zahubily velkostatky. Mohl jenom
dodat, a historik českého původu to jistě
dopíše, že statkáři a zbytkaři
zahubili naši republiku, dovedše ji svými čachry
k Mnichovu a k pozdější okupaci. (Potlesk.)
Vítězná národní revoluce a
z ní vyrůstající nový lidový
a demokratický pořádek musí proto
jednou provždy vyřešit tento základní
problém vesnice spravedlivým uspořádáním
držby pozemkové. Tak jako v roce 1918 volala vesnice
po parcelaci, tak plným právem dnes volá
po řádném provedení její revise.
V košickém vládním programu i v programu
nynější vlády Národní
fronty bylo a je na tento požadavek pamatováno. Vládní
návrh tisk 691 o revisi prvé pozemkové reformy
má býti oním instrumentem, jímž
má býti požadavek lidu prováděn
a uskutečněn.
Co má a musí tento zákon o revisi pozemkové
reformy vyjádřit? 1. že musí býti
znovu do záboru pojata, ať jednotlivě nebo
hromadně, veškerá půda, která
byla podle §§ 3, 7 a 11 záborového zákona
i podle § 20 přídělového zákona,
dále tzv. generálními dohodami a hlavně
vytvořením zbytkových dvorů svému
původnímu účelu a poslání,
to jest přidělení ve prospěch drobných
uchazečů odňata, že musejí býti
prohlášeny za neplatné všechny ony prodeje,
které zde zbytkaři uskutečňovali,
dobře cítíce, že nová republika
a její lidově demokratický režim provede
revisi pozemkové reformy, při čemž utvářeli
tzv. rodinná družstva, anebo prodávali půdu
za vysoké a drobným zemědělcům
nedostupné ceny, a konečně, že i tuto
půdu těžce zadlužovali. Všechna tato
opatření, která vznikla po 8. červenci
1946, t. j. ode dne vyhlášení vládního
programu, musejí být revokována, zrušena
a všechny tyto pokusy, směřující
k tomu, že tam revise provedena nebude, že tam zemědělci
budou o příděl připraveni, musejí
být anulovány a rozhodnuty v tom smyslu, že
se tam revise a po revisi také parcelace a příděl
do drobného vlastnictví provádět bude.
(Potlesk.)
2. Nový zákon o revisi pozemkové reformy
musí býti vykládán, a nejen vykládán,
nýbrž také prováděn v tom duchu,
že tato půda přidělená drobným
uchazečům bude přidělena za těch
podmínek, jaké vyznačoval zákon náhradový,
t. j. za cenu, kterou za majetek ze záboru propuštěný
a za zbytkové statky platili páni zbytkaři.
Nanejvýš tu možno uvažovat o tom, že
tam přijdou v úvahu náhrady za zvelebovací
investice, po odečtení příslušných
částek amortisačních. Nikterak však
nemůže jíti tendence a výklad zákona
v tom smyslu, aby se dostávalo za zbytkové dvory
až cen obecných jenom proto, že zbytkaři
a statkáři tam všemi možnými způsoby
záměrně od roku 1946 milionovými zápůjčkami
zadlužili tyto usedlosti a zbytkové dvory.
Konečně pak: 3. Jsme toho názoru, že
nový zákon a jeho demokratické provádění
musí býti vyjádřeno oním vlivem
rolnických komisí v tom smyslu a duchu, aby nebyly
jen poradním orgánem, nýbrž spoluvykonavatelem,
orgánem, který bude na každé vesnici
a všude, kde se bude o přídělu jednat,
spolurozhodovat o tom, kdo příděl dostane
a zač. (Potlesk.)
Vzpomínám zde oněch starých, špatných
zkušeností, o kterých zde mluvil včera
kol. Čulen, tzv. poradních sborů a
možností, které při tom byly. Já
sám jsem měl příležitost být
členem takového poradního obvodního
sboru a vím z praxe - nejen ze své, ale i z té,
kterou prodělali tisíce a tisíce zemědělců,
kteří stáli jako orgány těchto
poradních sborů - že tyto orgány neměly
tehdy žádné pravomoci, mohly se nanejvýš
usnášet a radit o tom, že u nich má býti
půda ze záboru propuštěna, že tam
nemá býti používáno ani §
11, ani § 3, § 7 nebo § 20, ale nakonec pánové
z pozemkového úřadu za prosazování
politických činitelů vyřešili
si tento problém, propuštění půdy
ze záboru, po svém a bez ohledu na zájmy
uchazečů, bez ohledu na usnesení a doporučení
tzv. poradních sborů. Tak se také rozhodovalo
o zbytkových dvorech. Bylo by nutno se svíčkou
hledat ony tzv. poradní sbory, které by bývaly
daly souhlas k tomu, aby drobní přídělci
byli o půdu připraveni a ochuzeni jenom proto, že
se chtěl v jejich vesnici usídlit nebo uvelebit
nějaký politický zbytkový statkář.
Bez ohledu však na protekci těchto poradních
sborů, bez ohledu na jejich zákroky, na jejich usnášení
a rady byly zbytkové statky tvořeny na úkor
a ke škodě uchazečů z řad drobných
zemědělců.
Je nutno také konstatovat, že všechny tyto základní
problémy, které nutně souvisí s prováděním
revise v praksi, obsahoval původní návrh
ministerstva zemědělství, který jasně
a srozumitelně řešil tyto hlavní tři
zásady ve prospěch drobných uchazečů.
Stejně tak je nutno konstatovat, že po 8měsíčním
jednání a tahanicích tzv. meziministerských
komisi a jinde představuje vládní návrh
zákona proti původní osnově ministra
zemědělství velmi značná a
podstatná zhoršení.
Marně se vymlouvají páni, kteří
zde včera hovořili, že ve sněmovně
byl tento zákon jenom 14 dnů a že sněmovna
snad neměla vinu na tom, že tento zákon není
takový, jaký měl být a jaký
by ho chtěli mít zemědělci a naši
uchazeči. I v připomínkovém řízení,
tak jako ve vládě, projevuje a uplatňuje
se vůle politických stran Národní
fronty. A v těchto připomínkových
řízeních se tato vůle také
uplatňovala, ovšem v tom smyslu, že tam byly
prosazovány zájmy statkářů
a velkostatkářů na úkor drobných
uchazečů a jejich výsledkem potom byla tato
poškozená původní osnova ministerstva
zemědělství. (Potlesk.)
Stejně však je nutno říci, že advokátům
a obhájcům zájmů statkářů
v samém parlamentě a jeho výborech nestačila
ani takto zhoršená vládní osnova. Proto
se snažili, aby při jednání ve výborech
došlo ještě k dalšímu zhoršení.
Typickým příkladem a dokladem toho je několikadenní
zasedání výboru zemědělského.
Poslanci strany lidové, národně socialistické
a slovenských demokratů přímo závodili
o získání zásluh při hájení
zájmů statkářů a majitelů
zbytkových dvorů. Hájili jejich právo
na neprávem nabytou půdu. Mnohému z těchto
pánů - jmenovitě panu dr Rozehnalovi,
který spolu s posl. Nermuťem kromě demagogického
návrhu na parcelaci státních lesů
a statků, které se zákonem o revisi pozemkové
reformy nemají nic společného, podal přes
30 zhoršujících návrhů - a jim
podobným měli by páni statkáři
postavit záslužný pomník v jejich rodišti
anebo tam, kde bydlí. (Potlesk.) Podstatné
a hlavní zhoršovací návrhy byly také
odraženy a odmítnuty.
Kapitolou pro sebe ovšem byl a je postup zemědělských
poslanců strany sociálně demokratické,
kteří mnohdy svým nerozhodným stanoviskem
umožnili, že návrhy bloku na zhoršení
byly přijímány, zatím co pozměňovací
a zlepšovací návrhy podávané
námi komunisty v zájmu pracujících
zemědělců nebyly prosazeny. Skutečnost,
že o jedné a téže věci hlasovali
zástupci této strany i jiných stran v každém
výboru jinak, že několikráte byla usnášení
revokována a dělána znovu, tuto nerozhodnost
jenom potvrzuje. Tento komplot na znemožnění
řádného provedení revise, na rozparcelování
zbytkových dvorů, vyvrcholil, když všichni
společně zamítli náš návrh,
v němž jsme uplatnili požadavek vyslovený
desítkami a stovkami delegací ze všech okresů,
aby se v parcelaci zbytkových dvorů šlo pod
50 ha, a tam, kde je naléhavost nutná, třebas
také až do nuly. Všechny ostatní strany,
kromě nás a slovenských komunistů,
přijaly naproti tomu přímo provokační
návrh pana povereníka Kvetko, aby zbytkařům
nejen zůstalo 50 ha zemědělské půdy,
ale mimo to, aby jim zůstaly ještě veškeré
lesy, pastviny a rybníky. (Hlas: Hanba!)
Je pochopitelné, že při této přímo
urážlivé provokaci ne nás komunistů,
ale oněch statisíců, které žádají
rozparcelování zbytkových dvorů, nezbývalo
delegaci zemědělců v komunistickém
výboru, než se oddálit od takovéhoto
postupu. Také po jasném prohlášení,
že se dále nezúčastníme tohoto
čachrování se zájmy drobných
zemědělců, jsme odešli z výboru.
(Potlesk.) A já sám také jako původní
zpravodaj o této vládní osnově nemohl
jsem jako zemědělský poslanec asistovat při
této ostudě, při záměrném
útoku na celý obsah vládního návrhu,
na svoji funkci jsem resignoval a složil ji.