Podle dnešního stavu je celkem asi 3.700 schwarzenberských zaměstnanců, z čehož připadá asi 3.000 osob na zaměstnance kategorie dělnické.

Po květnové revoluci, aniž mnoho mluvili, pustili se bez rozdílu do práce, v pohraničí, v tom opuštěném pohraničí, zajistili tam ležící části převáděného majetku a osvědčili se jako živel státně konstruktivní ve všech směrech.

Pokud jde o majetek, zastávali od počátku, jak bylo zdejšími kolegy zdůrazněno, stanovisko, že musí býti řešen jen jako celek a že nesmí býti droben nebo kouskován. V tomto směru panovala a panuje mezi nimi taková jednotnost názorů, že před ní musí ustoupiti a ustoupí každá opačná snaha nebo snad i pokus o ni.

Vedle naprosté věrnosti k majetku je uvedená okolnost a snaha zaměstnanců po zachování neztenčeného celku majetku velikým kladem a přínosem jak pro dnešní dobu samu, tak pro předmětný majetek v nových poměrech na základě převodu podle navrhovaného zákona. To je klad a tak radostný zjev v dnešních poměrech, že již proň je třeba věřit ve zdar díla předsevzatého touto osnovou zákona.

Při posuzování bojové schopnosti mluvívá se někdy o duchu vojska nebo o duchu armády. Je to pomyslná veličina, ale velmi významná a nedocenitelná, je-li duch vojska nebo armády zdravý a dobrý.

Přesvědčujeme se stále více, že stejná veličina je velice důležitým činitelem u podniků a závodů. Jde vlastně o to, co by mělo být označeno jako základ pracovní morálky. Jen v případě dobrého poměru zaměstnanců k závodu je možno počítati s přiměřeným a odpovídajícím projevem pracovní morálky. To je základ, na němž možno stavět. U převáděného majetku je možno bezvýhradně počítat se zmíněnou veličinou a pro nové poměry representuje tato skutečnost kapitál, kterého je jinde veliký nedostatek. Toto příslušenství předváděného majetku má takovou hodnotu, že by měla býti finančně vyjádřena, kdyby to bylo možné. Je to nemožné, avšak bude jen na prospěch věci a vývoje, bude-li si země Česká této hodnoty zvláště vědoma. V žádném případě nesmí dopustiti, aby byla z toho nebo z onoho důvodu nebo snad dokonce neporozuměním promarněna.

Jestliže osnova zákona stran zaměstnanců praví, že jim zůstávají zachovány jejich pracovní a služební smlouvy se všemi nabytými nároky, zdá se mi to býti minimem zajištění, které bylo možno zaměstnancům poskytnout. Jde o věc samozřejmou a mluví pro ni jednak postoj zaměstnanců k majetku. jednak dobrá pracovní morálka, kterou země Česká získá na převáděném majetku. Doufám, že praxe předmětného zákonného ustanovení ukáže se důstojnou poměrů v minulosti a že si s ní nikterak a v ničem nezadá. Doufám, že nikdo nějakým zásahem do předmětných práv zaměstnanců nevezme zase na sebe hanbu toho, skrze něhož by vzešlo pohoršení. Promarnil by jedno z největších aktiv převáděného majetku a zasáhl by novou organisaci na místě nejcitlivějším. Hospodářsky by to znamenalo, třeba že jde o hodnotu pouze pomyslnou, velmi značnou škodu, a jak znám poměry, snad nenapravitelnou. Před každým takovým zásahem varoval bych co nejrozhodněji.

Novému vlastníku doporučuji co nejvíce, aby poměrům a otázkám zaměstnaneckým věnoval zvýšenou pozornost, neboť jen tak může býti zaručen úspěch a jen tak dojde navržený převod majetku účele a cíle, pro který byl pro zemi Českou předsevzat.

Jádro převáděného majetku, paní a pánové, leží v jižních Čechách. Jeho převod stává se tudíž záležitostí, na které mají jižní Čechy zvláštní zájem. Političtí činitelé a hospodářští odborníci z jižních Čech stavěli se k návrhu převodu od počátku kladně a účast čtyř representantů jihočeské Národní fronty je vám nejlepším důkazem při referátech o této osnově zákonné, že jsme postupovali jednotně, jednomyslně a v plném vzájemném porozumění.

Navržený zákon provádí usnesení Krajské hospodářské rady jihočeské z 25. listopadu 1946. Je tudíž možno říci, že převod děje se v souhlase se všeobecným místním míněním, a i tato okolnost po mém soudu je velikým kladem věcí a zárukou zdaru pro budoucnost. Jižní Čechy bez rozdílu politického přesvědčení vidí v převodu jeden ze základních kamenů zlepšení svého hospodářského postavení. Očekávají, že při provozu převedeného majetku v nové organisační formě bude možno více přihlédnouti k jejich celkovým potřebám, než to bylo možno, když byl tento majetek v rukou jednotlivce. Jižní Čechy v tomto směru očekávají zejména, že sociální postavení bude pro zaměstnance vyřešeno nejprospěšněji. Očekávají dále, že v provozu majetku bude dbáno toho, aby bylo postupováno pokrokově a aby při tom bylo co nejvíce využito nejnovějších objevů a pracovních postupů ve všech oborech, které přicházejí v úvahu. Mám při tom na mysli hlavně otázky výroby a zpracování dřeva, které zůstane na dlouhou dobu a snad trvale nejvýznamnějším výrobkem jižních Čech. Převáděný komplex zahrnuje v sobě asi 50.000 ha lesní půdy a jenom 5.000 ha půdy zemědělské. Celkovou výrobu dřeva odhadují odborníci skromně na 200.000 prostorových metrů.

Napříště nesmí jíti jen o vlastní výrobu, t. j. o porážení a po příp. částečný seřez dřeva na pilách. Na toto prvotní výrobní stadium musí býti vhodným způsobem a v přiměřeném rozsahu koordinována další spolupráce rázu průmyslového, při nejmenším pro získání vhodných polotovarů pro buničinu, umělé hedvábí a umělé hmoty. Tato okolnost je nejdůležitějším základem pro industrialisaci jižních Čech, o které se tolik mluví a která je stále ještě nedostatečně podporována. Za dnešního stavu jde v jižních Čechách vlastně pouze o určité doplňkové a zušlechťovací výroby, ježto zde není nerostných surovin, které by bylo možno zpracovati. Jedinou surovinou jižních Čech je dříví, které se těží asi na 32% jejich půdy. Proto je třeba této surovině věnovati zvýšenou pozornost a podporovati její zpracování podle nových method a výrobních zásad. Zůstal-li by tento majetek v rukou jednotlivcových, bylo by to skoro nemožné. Při vlastníku v osobě veřejnoprávní povahy je cesta k vybudování potřebných výrobních podniků v tomto oboru daleko schůdnější a lepší. To je dáno převodem majetku na zemi Českou. Od převodu slibují si podporu záměrné industrialisace jižních Čech a doufám, že převod podle navržené osnovy bude míti jak pro jižní Čechy, tak i pro celý stát v oboru průmyslové politiky mimořádný význam.

Tím se stává navržená osnova velmi významným činitelem regionalistickým a přímou podporou zájmů kraje, ve kterém leží jádro majetku. Že je to zájem veřejný, nemusí býti jistě zdůrazňováno a uvedený moment je tudíž další okolností veřejného rázu, který mluví pro návrh tak, jak leží před vámi.

Jsem jist, že z určitých stran nebo kruhů je možno očekávati proti této zákonné osnově i námitky, které budou v té neb oné formě vyjadřovati, že jde o zákon, který je ve své podstatě zaměřen proti soukromému vlastnictví v oboru velkého pozemkového majetku a proti jednotlivci.

Námitka, že jde o zásah do soukromého vlastnictví, nemůže však obstáti, poněvadž republika zasáhla již jinými zákony do soukromého vlastnictví, a to tak, jak jí přikazuje dobrovolně nastoupená tendence nové sociální struktury, pro kterou se československý lid sám rozhodl.

Okolnost, že ústavně není dosud toto rozhodnutí pevně formulováno, nemůže hráti zvláštní roli. Podle toho, co všichni po druhé světové válce cítíme a co víme o naprosté nutnosti nové sociální struktury, musíme již dnes říci, že v nové ústavě nelze počítati s jiným řešením u zvlášť velkého pozemkového majetku a že i ten bude nutno řešiti s hlediska obecného prospěchu. V tomto směru můžeme býti zcela klidni. Můžeme zcela bezpečně počítati s tím, že nová ústava schválí do všech důsledků rozhodnutí, kterým se dnes předchází budoucí formulace velmi závažné otázky. Jde o řešení předcházející ono rozhodnutí, jež je pro budoucnost očekáváno s naprostou jistotou.

Námitka pak, že jde o zákonné opatření proti jednotlivci, zdála by se na první pohled velmi závažnou. Obvyklou představou zákona je totiž obecné pravidlo, platné pro větší okruh osob. Tato námitka má však jen zdánlivou pravdu a stejně zdánlivé oprávnění. Ve své podstatě zakládá každý zákon podle povahy věci právo nebo povinnost jednotlivce nebo obojí. Za předpokladu mnohosti stejných případů, které má dotčené opatření řešiti, používá se neosobní vyjadřovací formy a obratů. Při tom však není vyloučeno, že v každém oboru by se mohla předpokládaná mnohost případů zmenšiti. Dokonce nelze vyloučiti možnost, že by se kterýkoli zákon, bez zřetele na obor, mohl při svém provádění omeziti pouze na jediný případ. O takovou skutečnost jde v našem případě a podle mého soudu není navržené opatření nijak v rozporu s obecně platnými a uznávanými právními zásadami a právním řádem vůbec. Vždyť i ony jsou projevem určité myšlenky o organisaci vzájemných vztahů společnosti a jako veškeré jiné lidské projevy podléhají vývoji. I právní řád má svůj vývoj. Nelze říci nebo míti zato, že by předem musel býti nějaký zákon o právním řádu. Naopak právní řád je souhrn pravidel, tedy určitý celek, a musí býti posuzován podle jednotlivých svých složek. Zákon o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů bude tudíž napříště součástí právního řádu Československé republiky. Otázkou bude, zda do tohoto řádu zapadá. To považuji za zodpověděno rozhodnutím československého lidu o cestě k socialismu a proto v daném případě nemohu námitku zákona proti jednotlivci uznati ani jí přiznati nějaké oprávnění.

V návrhu uvedené řešení - že se majetek převádí bez náhrady a že vláda rozhodne o případném zaopatření dosavadních vlastníků - mne zbavuje povinnosti zabývati se zvlášť touto otázkou se stanoviska, pro které je v prvé řadě příslušný rozpočtový výbor.

Slavná sněmovno! Nedávná polemika v časopisech o schwarzenberském majetku byla vedena pod označením "Boj o 4 miliardy". Nevím, kdo a jak k tomuto číslu přišel. Je jistě velmi značné. Nebáli jsme se však vzíti na sebe náhradu za znárodněný průmysl, ačkoli šlo o částku větší, a nemůžeme se proto bát v tomto případě ani případného zaopatření dosavadních vlastníků. Konečný cíl, sledovaný navrženým opatřením, převyšuje otázku peněžní hodnoty a staví ji vzhledem k obecné prospěšnosti věci na vedlejší kolej. Jsem však přesvědčen, že i tato otázka bude vyřešena k prospěchu věci a státu jako celku, jako se stalo v jiných případech.

Tím jsem zhruba vyčerpal všechny okolnosti a otázky, na které jsem považoval za nutné upozorniti nebo jichž bylo podle mého soudu třeba se dotknouti v souvislosti s předloženým návrhem.

Dovolte mi, abych věc krátce shrnul. Jde o veliký majetek pozemkový v rukou jednotlivce. Do jisté míry jedná se o majetku pozemkovém obecně v současně projednávané revisi pozemkové reformy. Vzhledem k ní je tento zákon speciálním řešením pozemkové reformy zvláštního pozemkového majetku a řešením před obecně platným opatřením, avšak v souhlasu s intencemi, které revise pozemkové reformy sama sleduje.

Souhlas s navrženou osnovou znamená za prvé, že k obecnému prospěchu a se zřetelem naň zasahujeme vědomě a revolučně do jednotlivcova vlastnictví velkého majetku pozemkového; za druhé, že ze stejných důvodů vytváříme z něho účelový, výrobní a pracovní kombinát v rukou veřejnosti, representované veřejnoprávní osobou; za třetí, že z týchž důvodů dáváme novému celku nejširší hospodářskou a správní autonomii pod kontrolou veřejnosti, a konečně za čtvrté, že tak vytváříme novou, opravdu novou formu podnikání.

Vzhledem k tomu je možno navrženou osnovu považovati za součást znárodňovacího procesu pro zvláštní případ, který vytváří novou, československou formu veřejného podnikání za přímé kontroly veřejnosti a zaměstnanců.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji předloženou osnovu ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Řečníky jsou: pp. posl. dr Horáková, Vilím, Soukup, Janouš.

Dávám slovo první řečnici, paní posl. dr Horákové.

Posl. dr Horáková: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Jako řečníku nezbývá mně příliš mnoho říci k navrhovanému zákonu, poněvadž zpravodajové proti obvyklému způsobu vzhledem k zvláštnímu poměru k tomuto zákonu řekli už téměř všechno, co se podstatného dá v této věci říci. Ale přece jenom jsou zde určité věci, které nebyly zde ještě zdůrazněny a k nimž bych ráda upoutala vaši pozornost.

Převzetím schwarzenberského majetku ujímá se země Česká nejenom určitých práv, ale i závažných povinností. Jejím úkolem bude nyní proměnit schwarzenberské statky v dokonalý nástroj veřejné prospěšné služby a zapojiti jej organicky do nového systému naší lidově demokratické správy. Ačkoli cílem každého podnikání musí být rentabilita, nelze v daném případě měřit výnosnost tohoto majetku pouze bilančním, vykazovaným ziskem. Velký majetek, byť je jeho výnos uspokojivý, není - posuzujeme-li jej s hlediska národního a ve vyšším slova smyslu - ještě rentabilní, nesplňuje-li kromě předpokladů hospodářských také určité předpoklady kulturní a sociální. Totéž, co ukládáme státu a veřejným institucím, totéž očekáváme od znárodněných podniků a totéž musí být v zásadě požadováno také zde, ovšem v takovém rozsahu, který je úměrný daným možnostem.

Co očekáváme od znárodněných podniků a takto převzatých institucí? V prvé řadě to, že budou ve svém dnešním provozu nejméně tak rentabilní, budou vynášet naší národní pospolitosti nejméně tolik, kolik vynášely dříve soukromému podnikateli a soukromému držiteli. To je podmínka, kterou musíme mít především na zřeteli, posuzujeme-li naše znárodněné a do národní správy převzaté hospodářské celky. A to také podtrhujeme a musíme požadovat do budoucnosti od tohoto komplexu majetkového, který přichází také do znárodněné lidové správy, v této formě do správy země České.

Tím, že se schwarzenberský majetek ponechává zhruba v celku, jsou dány předpoklady pro jeho další kulturní a sociální funkce. Nelze popřít, že rozdrobením této ekonomie by byl její význam v obou těchto směrech podstatně zredukován. Naproti tomu právě pozemštěním otvírají se pro bývalý schwarzenberský majetek na poli lidovýchovném a sociálním nové možnosti a je úkolem země České, aby svou ekonomií opravdu také neopominula žádnou z nich využíti. Dosavadní pocit soběstačnosti tohoto velikého celku a jeho soukromokapitalistická povaha vedly jej přirozeně v určitých směrech k insolvenci a k uzavřenosti vůči národním požadavkům. V nových poměrech však nebude již důvodů, proč by se měl schwarzenberský svět obracet sám do sebe. Očekáváme naopak, že jeho dosavadní, spíše pasivní působení na vzestup hospodářské i kulturní úrovně jižních Čech promění se v aktivní, programové, obecně prospěšné ovlivňování života nejenom v Čechách, v jižních Čechách, ale v celé republice.

Země Česká nezískává totiž ve schwarzenberských statcích jen statické, materiální hodnoty. Jak zde již bylo řečeno a jak to podtrhl pan posl. Neuman, do jejích služeb přechází i rozsáhlý aparát zaměstnanecký, v jehož schopnostech je záruka dalšího spořádaného vývoje a prosperity. Budiž ještě jednou po zásluze zdůrazněno, že tito zaměstnanci a mnozí jejich předchůdci, ačkoliv poctivě pracovali pro svého zaměstnavatele, věrně sloužili také vlasti a tím, že schwarzenberskému panství vtiskli jeho český ráz, zasloužili se o to, že přechod do vlastnictví země české děje se dnes poměrně s nejmenšími obtížemi. (Potlesk.) Bude právě úkolem těchto zaměstnanců, aby dovršili toto své dílo praktickým realisováním lidově demokratických zásad.

Už zde bylo naznačeno, že se v této chvíli pokoušíme o kombinaci tradice s revolučními zásadami, a je opravdu potřebí, abychom zvlášť podtrhli, že v tomto případě nastupujeme rozumný, logický systém, který nám zachovává, co se po staletí tvořilo, abychom toho využili v daném systému novém a naplnili také novým duchem. Jsou veliké kulturní a sociální úkoly, které zejména byly motivací požadavku země České, aby tento majetek přišel do její správy. Země Česká bude v nejbližší době nucena rozšířiti stav svých ozdravoven a ústavů pro péči o mládež, ke kterémuž účelu nutně potřebuje budovy, zejména také některé zámky s přilehlými parky, což je zvláště důležité, a s příslušným hospodářským vybavením objektů. Léčebné ústavy, zejména pro plicně, duševně a nervově choré, vyžaduji nadto též vydatné a plynulé zásobování, a proto bude velmi ku prospěchu, když kromě lesů a průmyslových objektů získává zde země Česká také přilehlé dvory, které budou zárukou plynulého zásobování zdravotních a sociálních ústavů a které jí budou také umožňovat, zejména v ústavech pro duševně chorou mládež, využití těchto sil na pracích, které jsou pro ně, pro jejich povahu a jejich duševní stupeň náležitě vhodné.

Úkoly, které plní na tomto poli země Česká, jsou úctyhodné a dosažené výsledky nabádají ještě k tomu, aby byl tento obor působnosti rozšířen. Představme si, že roční výdaje země České pro sociální péči, t. j. na ústavy pro hluchoněmé, na výchovny pro vadnou mládež, donucovací pracovny a na jiné ústavy humanitního rázu, činí okrouhle 40 mil. Kčs a také kulturní účely, zejména musea a archivy, si vyžadují velmi značných nákladů nejméně ve stejné hodnotě.

Akutní potřeba zřízení nových sociálních ústavů je nám všem jasná a zejména ji musíme podtrhnout v chorobinecké péči a péči o přestárlé. S hlediska péče o populaci, kterou jistě musíme všichni respektovat, vidíme, že dnešní stav, kdy osoby přestárlé zůstávají v rodinách a sdílejí s mladými manželi často velmi těsný byt, je také jednou z příčin, proč naše populační politika pokulhává a proč se nemůže úspěšně rozvíjet.

Na druhé straně máme nový a těžký problém. V nemocnicích nám zabírají chorobinecké případy trvalého zaopatření mnohá lůžka. Převzetí schwarzenberského majetku do vlastnictví země jistě podstatně přispěje ke splnění úkolů, které po této stránce zemi Českou čekají a které země Česká musí splnit. Země Česká přirozeně tím také na sebe přebírá se správou tohoto majetku nemalý úkol kulturní a zavazuje se k udržování museálních sbírek, archivů a památných budov, které mají vztah k dějinám národa českého. Je nutno mít na zřeteli, že samo udržování Hluboké a Českého Krumlova stojí ročně 2 mil. Kčs a veškerý náklad na udržování zámku, paláců a museálních objektů po odečtení poměrně malých příjmů činí asi 4¹/₂ milionů Kčs ročně. Toto vydání nutno přirozeně i dnes vynakládat, protože s hlediska národního a zachování těchto významných památek je to nezbytné a nutné.