Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr Ševčík, Komzala.

Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.

221 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

65. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky

1. společná zpráva výborů zemědělského, právního, průmyslového a rozpočtového o návrhu poslance Vilíma a druhů (tisk 433) na vydání zákona o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou (tisk 723).

2. Zpráva výboru zemědělského, právního a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 691) o revisi pozemkové reformy.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji 65. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dala jsem na tento týden posl. dr Rozehnalovi, Bezděkovi, Evženu Erbanovi.

Posl. dr Šíp předložil lékařské vysvědčení k udělené mu dovolené dne 24. června 1947.

Sděluji, že schůze rozpočtového výboru bude se konati o 14. hod. a nikoli o 11. hod., jak bylo původně stanoveno.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Společná zpráva výborů zemědělského, právního, průmyslového a rozpočtového o návrhu posl. Vilíma a druhů (tisk 433) na vydání zákona o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou (tisk 723).

Zpravodajem za výbor zemědělský je p. posl. Sedlák, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sedlák: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Bylo mi uloženo, abych jako zpravodaj výboru zemědělského podal zprávu k návrhu posl. Vilíma a druhů na vydání zákona o převodu vlastnictví hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. Dovolte, abych zdůraznil, že jde o šťastný iniciativní návrh posl. Vilíma, ke kterému se posléze přiklonila pro jeho výstižnost celá jihočeská Národní fronta, která také sama vedla řadu závažných jednání o věci.

Smyslem osnovy je vypořádati se se zřetelem na národní a sociální revoluci československou s majetkovou stránkou ohromného komplexu nemovitostí a podnikového souboru schwarzenberského. Před prvou pozemkovou reformou měřil tento majetek 180.000 ha a po reformě stále ještě 55.000 ha půdy. Vedle toho jsou základní majetky podstatného rozsahu zejména v Německu a také v Rakousku.

Nebude škodit, uvědomí-li si v této chvíli sněmovna, že tento rod, jehož prvé záznamy se objevují ve 12. století, pochází ze středního Franska v Německu, že rodové sídlo, hrad Schwarzenberg, leží na půl cestě mezi Würzburgem a Norimberkem, že odtud jedna větev se dostává po šlechticky vznešeném oddělování se od lidu až do Rakouska; tu hraje vynikající úlohu jako sloup monarchie rakousko-uherské a jeden z potomků, Felix, narozený u nás v Krumlově, je předchůdce a duchovní otec Bachův. Jiný se vyznamenává jako vojevůdce. R. 1599 představují se nám jako hrabata, roku 1670 jako knížata.

K nám se dostávají v důsledku nešťastné Bílé Hory. Císařská zásada, dá-li Pán Bůh úřad, dá také rozum, vytváří z hraběte Jana Adolfa vysokého tajného radu, který má dost peněz, aby r. 1660 koupil Třeboň, r. 1661 panství Hluboká atd. Také dědictví tu hraji samozřejmě značnou úlohu. Hluboká je na př. koupena za 385.000 rýnských zl. Tyto miliony přepočítané v našich penězích byly však na pracujícím lidu tohoto panství vydělány od této doby několikrát. Koupě se uskutečňuje jednou od španělského generála Maradase, jindy od rakouského velkovévody Leopolda Viléma, kteří mají svůj zisk z Bílé Hory raději v tvrdých tolarech než v zemi potřísněné krví, která nepřestane býti žalobcem. Tomuto opatrnickému postupu následuje také Filip ze Sinsendorfu, který r. 1692 postupuje Postoloprty a Alžběta z Bádenska 1782 Lovosice.

Výnosnost panství je taková, že ji posléze pociťuje i Napoleon, kterému Schwarzenberg, o toto opřen, r. 1813 úspěšně čelí.

Jaká část majetku narostla prací robotnickou při nákladném životě rodu, dá se těžko vypočísti. Jisté je však, že také proti tomuto feudálovi krváceli čeští sedláci v selských bouřích a za jeho přispění byli před 100 lety u Chlumce n. Cidl. poraženi. Posléze zrušená robota projevuje se jako řada předcházejících již revolucí tak, že odklízí příčiny, nechává však v rukou jednotlivců z robotnické a před tím z otrocké práce vzešlé statky jako nepomíjející mocenské zdroje.

Sněmovna je si jistě vědoma, že je tomu jinak u národní a sociální revoluce československé, ona si vytyčuje jasná majetková hlediska a uvědomuje si, že drobný majetek, vzešlý z práce jednotlivce, odpovědnost a tím i vlasteneckost občana podporuje, neboť vzniká ze starosti o rodinu a potomky, kdežto veliký majetek občana od národa dělí. Starost o osud majetku převažuje starost o národ a proto se jako jistoty ukládají reservy v cizině. Víme, jak v době prvé republiky si kapitalisté mezinárodního ražení ukládali pro svá zadní dvířka ve Švýcarech. Schwarzenberg byl ještě proročtější a proto se zajišťuje velikou farmou v Kenyi v Africe, dále v Kanadě a Americe.

Je krásným vysvědčením zemím matky kultury, historické Evropy, že se pro poživačný život nadlidí svou sociální strukturou dnes již nehodí.

Bylo tedy zřejmé, že nutno najíti cestu, jak převésti majetek tohoto rodu se zřetelem na novou sociální a hospodářskou strukturu Československé republiky z ruky jednotlivce do společného vlastnictví národa. Možnosti se jevily tři:

Především všeobecná, to je postih připravovanou druhou pozemkovou reformou, které by se tento majetek nemohl vyhnouti. Tato forma znamenala by však roztržení a dělení majetku. Nad to by ze záboru vypadl drobný znárodnění nepodléhající průmysl a historické památky nedozírné ceny, které by hospodářsky odumřely a jsouce o sobě přirozeně neproduktivní, posléze by se staly vysloveným balastem. Tím by utrpěl veřejný hospodářský zájem, zejména také se zřetelem na dosavadní sociální úroveň českých zaměstnanců tohoto panství.

Druhá otázka často nadhazovaná uvažovala o konfiskaci podle dekretů o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. K tomu nutno uvést, že dr Adolf Schwarzenberg byl při sčítání lidu r. 1930 hlášen jako osoba nepřítomná národnosti německé. Z kruhů vládních dostalo se jmenovanému potvrzení o nezávadném chování v cizině za okupace. Toto dobrozdání je však sníženo skutečností, že není jednoznačně jasná národnost, že dále není známo, že by se jmenovaný pokoušel o zachování československého státního občanství, k čemuž by nedostačovalo loyální chování, ale byl by nutný průkaz účinného boje proti okupantům. Je velmi závažné, že se jmenovaný nevrátil po konci okupace zpět do vlasti a učinil by tak jen, aby převzal majetek. Pak je ovšem nutno dodat, že emigrantem národa rozumíme toho, kdo pod tlakem okupanta odchází do ciziny, aby tam vedl boj , po jeho skončení však spěchá zpět do vlasti, aby národu pomohl v znovuvýstavbě. Pro posouzení je tedy rozhodující poměr k národu, nikoliv k majetku, jak jej Schwarzenberg osvědčuje. Konečně v této souvislosti připomínám historický původ, který jsem již uvedl. Z toho je vidno, že konfiskace není zcela vylučitelná. Pro majitele hovoří jen okolnost, že za okupace byl majetek zabrán německou správou.

Jako třetí přicházejí v úvahu řešení zvláštním zákonem, který by zabránil restituci, k čemuž by byl stačil i pouhý správní akt, ale zároveň učinil opatření, aby se předešlo tříštění majetku a porušení nabytých práv zaměstnanců. Tato cesta s převodem na zemi Českou, což má právě se zřetelem na Bílou horu i své historické opodstatnění, byla nastoupena touto osnovou.

K § 1 přičinil zemědělský výbor opravu, že předmětem převodu je veškeren nemovitý majetek hlubocké větve Schwarzenbergů v Československé republice, a to se zřetelem na malou majetkovou podstatu na Moravě. Se zřetelem na knihovní zápisy uvádí výslovně, že převodu je podroben majetek dr Adolfa Schwarzenberga i s právními předchůdci, jak výslovně uvedeno ve společné zprávě výborů. Movitý majetek dosavadních vlastníků, který netvoří příslušenství nemovitostí, jako na př. osobní věci majitele, osobní vklady a cenné papíry a pod., zůstávají tímto zákonem nedotčeny, kdežto činžovní domy, palác v Praze, podnikové pohledávky a pod. jsou výslovně zahrnuty. Pro převod je jako rozhodný uveden stav z 9. května 1945, to znamená, že po úmrtí majitele Jana v roce 1938 honorováním dědického podílu provedená vyloučení Štěpánovic a Vranína dvorce, dnes ostatně posuzovaná jako Černínský konfiskát, jsou nedotčena stejně jako podíl Sv. Tomáš, postup Reverterové a Guthenberga, o jehož osudu po puči proti Hitlerovi není nic bližšího známo.

Ježto je žádoucí, aby pozemků, jichž je nezbytně třeba k podpoře stavebního ruchu, provedení komunikací a jiných veřejných staveb, jakož i částí majetku, zejména lesů, které jsou postradatelné pro nedílné hospodaření na celku, bylo použito k uspokojení uchazečů z řad činitelů veřejnoprávních i kvalifikovaných osob fysických, provedl zemědělský výbor novou stylisaci 2. odst. §. 2. Měl přitom na mysli se zřetelem na známou potřebu příděl do 2.000 ha, pokud jde o lesy, a 500 ha zemědělské půdy celkové výměry.

V § 3 připojil se k doplňku průmyslového výboru, § 4 přijal beze změny, § 5 přeměnil výbor zásadně tak, že se tento majetek zásadně převádí bez náhrady, vlastníku pak že země Česká poskytuje zvláštní zaopatřovací důchod. Právním výborem navržený nově vsunutý § 6 byl přijat beze změny, jakož i drobné legislativní úpravy.

Projednávání tohoto zákona je událostí významnou. Proto je slyšet námitky i hrozby zájmem ciziny. K tomu lze jen dodati, že ve Švýcarsku jako všude jinde je si pracující člověk vědom, že občan má povinnost pracovat v národě a přestává jím být, když vyčkává v cizině a prostřednictvím rušivých žoldnéřů místo o zájem národa usiluje o finanční prospěch. Nedovolí proto jistě, aby jeho dobré jméno bylo propůjčováno proti zájmům československého pracujícího lidu, který světu dává k úvaze, zda by nemělo být o schwarzenberském majetku v Rakousku a Německu přemýšleno v souvislosti se skutečností, že 10leté germanisační úsilí, působící v minulosti na schwarzenberském majetku, mělo za následek poněmčení tisíců drobných českých lidí neschopných odolávati hmotnému tlaku, kteří posléze musili býti jako Němci odtud odsunuti a žijí v těžkých poměrech v těchto zemích.

Jinak nepochybuji, že sněmovna přijme tento návrh jednomyslně, tak jak jednomyslně byl v příslušných výborech dohodnut. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor právní je p. posl. dr Bartuška. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bartuška: Slavná sněmovno, paní a páni!

Právní výbor projednal návrh zákona o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou a doporučuje jej k přijetí se změnami, jak jsou vyjádřeny ve společné zprávě výboru právního, zemědělského, průmyslového a rozpočtového.

Oč po stránce právní šlo tam, kde zasáhl výbor právní? Šlo o to, aby vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergova v celé Československé republice přešlo v rozsahu § 1, odst. 2 podle zákona na zemi Českou. Majetek bude pak spravován jako celek podle směrnic zemského národního výboru v Praze a tvoří samostatnou jednotku po stránce právní, účetní a hospodářské, spravovanou voleným nebo jmenovaným představenstvem, v jehož čele je zemědělský referent zemského národního výboru v Praze.

Podrobnější směrnice o správě a odpovědnosti jednotlivých orgánů budou upraveny směrnicemi zemského národního výboru. V tomto smyslu po delším jednání byl doplněn původní iniciativní návrh. K zákonu, který má dnes ústavodárné Národní shromáždění odhlasovat a který je výsledkem původní iniciativy a společného úsilí všech jihočeských poslanců, pokládám za vhodné říci několik slov, jež však přesahují rámec úkolu zpravodajova.

Jihočeský pracující lid jako věrný a spolehlivý strážce zejména zájmů jihočeského lidu zemědělského již od 5. května 1945 volal po likvidaci schwarzenberského panství. Tento lid volal po odčinění křivdy na národě, neboť věděl, jak Schwarzenberg svou doménu získal, kdo Schwarzenberg byl a kdo Schwarzenberg je. Schwarzenberg byl pro něho největším pozemkovým vlastníkem v Čechách, který svou doménu utvořil postupně politikou výhodných sňatků a koupí. Schwarzenberg pro něho platil za největšího a nejmocnějšího představitele pozemkové aristokracie, za sloup šlechtického fideikomisu a za hlavu německých feudálních latifundistů na české půdě. Poněvadž jádro pozemkové državy Schwarzenbergů bylo soustředěno v jižních Čechách a pokrývalo v této oblasti větší část a celou řadu okresů jižních Čech, bývali páni na Hluboké, Krumlově a Třeboni nazýváni jihočeskými králi. Jim patřily desítky dvorů, nesmírné lesní hvozdy, velká rybniční hospodářství, řada průmyslových podniků a pyšné zámky. Byla to opravdová residence jižních Čech i s tou vlastní granátnickou gardou, historickými děly na cimbuří a výsadním společenským a veřejným postavením, které se chtělo oživovat na tradici rodu pánů z Růže.

Těžce ležela ruka této německé šlechty na národně nejryzejším jihočeském kraji, na kraji Husově, Žižkově a Chelčického, na kraji původně drobných českých zemanů a dnes malých a středních rolníků. Po celé desítky let zadržela schwarzenberská doména hospodářský vývoj jižních Čech a je ještě dodnes jednou z příčin chudoby a hospodářské zaostalosti těchto oblastí. Celé generace českých lidí v řadě jihočeských okresů dřely se od zrození až do smrti pro lesk a slávu tohoto německého knížecího rodu, pro růst jeho moci a síly, pro aristokratickou byrokracii, z níž pramenila síla germanisačního úsilí v jižních Čechách.

Schwarzenbergové jsou šlechta německá. Jejich rod pochází z Bavor a není bez zajímavosti podtrhnouti, že jejich předek byl povýšen do stavu svobodných korouhevních pánů za zásluhy o německou říši a za pomoc, kterou svým dobrovolně naverbovaným vojskem poskytl císaři Zikmundovi v křižáckém tažení proti Husitům. Rodina byla německá, duch této rodiny byl německý, její příbuzenské vztahy rozšiřovaly se sňatky s německými občany a občankami. Jediný syn této rodiny, Adolf Schwarzenberg studoval, to řekněme po pravdě, na české škole, ale při sčítání lidu v roce 1930, kdy nebyl náhodou přítomen, sčítací list za něho vyplnil jeden z jeho nejvyšších úředníků, který jistě znal soukromý život svého pána, jeho přání a chování a jistě podle disposic tohoto svého zaměstnavatele vybral pro něho do zápisu národnost německou. Nebudu se již více zabývat osobou Schwarzenbergovou. Jde nám o něco jiného, a sice o to, aby schwarzenberská doména zmizela, aby majetek byl zabrán bez náhrady, aby zemědělské půdy dostalo se českým rolníkům, aby práva zemědělců a obcí přiměřeně ve smyslu dekretů č. 12 a 18 z roku 1945 byla zajištěna pro ně. Šlo o to, odčinit neslýchané křivdy, páchané na jihočeském lidu, šlo o to, aby byla odstraněna porušení zákona a práva první pozemkové reformy. A tak základem pro toto řešení stalo se programové prohlášení vlády Národní fronty z 8. července 1946 o revisi první pozemkové reformy. I pozemková držba Schwarzenbergova musela býti takovým revisním zásahem likvidována. To je také smysl zvláštní formy likvidace a revise sui generis, jejíž obsahem je tento zákon, jak byl později doplněn a opraven společným úsilím všeho jihočeského lidu, representovaného jihočeskou Národní frontou.

Část převzaté půdy, pokud to veřejný zájem a blaho zemědělského lidu žádá, bude rozdělen mezi zemědělský lid. Menší a isolované lesní komplexy budou odevzdány obcím a lesním družstvům. Proto stavěli jsme myšlenku revise pozemkové reformy jako jasnou a radikální, nekompromisní a spravedlivou, zákonnou a jistou, abychom naplnili vůli a přání jihočeského lidu, které vlivem velkoagrární kliky ovládající Státní pozemkový úřad v prvé republice nedošlo již svého uskutečnění před čtvrt stoletím. Jsouce si tedy vědomi vůle jihočeského lidu a jeho přání rázně jsme se postavili i proti všem snahám o původní pozemštění tohoto majetku, když určití lidé za pomoci národní správy a hospodářské administrace schwarzenberského panství i za pomoci některých vlivných činitelů vyjednávali se Schwarzenbergem, aby majetek dobrovolně daroval zemi České. Tehdy však šlo o to, aby propuštěný majetek stal se základinou země České, kde Schwarzenberg měl býti doživotně čestným předsedou, kde mu měla býti vyplácena roční apanáž kolem milionu korun, kde mu mělo býti ponecháno právo honitby, kde darování mělo býti osvobozeno od poplatků a ponechány i jiné velké hodnoty. Nebylo možno dáti souhlas k takovéto akci, která by z vykořisťovatele jihočeského lidu byla bývala udělala šlechetného dárce a která skrývala ještě jiné zájmy, kryté pláštíkem tohoto daru.