Pro informaci sněmovny bych ještě podotkl, že touto věcí se z mého podnětu zabýval příslušný komitét ministrů. Konstatuji jen, že tento komitét jednomyslně dal za pravdu mému stanovisku za souhlasu ministrů všech stran ve vládě zastoupených.

Já tuto věc uvádím proto, aby bylo jasno, že zde skutečně mezi námi byli lidé i místa, která chtěla zneužít retribuce k účelům, které s potrestáním skutečné viny nemají nic společného. Znaje tento stav, odmítám jako pouhou pomluvu tvrzení, že v ministerstvu spravedlnosti nebyla očista dostatečně provedena.

V této souvislosti si dovoluji v krátkosti informovat sněmovnu o podmínkách, postupu a výsledcích očistného řízení podle dekretu presidenta republiky č. 105/45 proti soudcovským úředníkům.

Předběžná očistná šetření proti soudcům byla zavedena hned po osvobození podle směrnic vydaných Ústřední radou odborů na podkladě oznámení jednak zaměstnaneckých rad, jednak jednotlivců a dále na podkladě došlých zpráv o zavedení trestního řízení před mimořádným lidovým soudem nebo před trestními nalézacími komisemi okresních národních výborů a konečně na podkladě zjištění, která vyšla z úředních spisů. Šetření měla v mnohých případech podklad velmi vratký. Od účinnosti dekretu presidenta republiky ze 4. října 1945, č. 105 Sb., příslušelo prováděti očistná řízení proti soudcovským úředníkům kárným senátům zemských soudů, případně kárnému senátu nejvyššího soudu. Na judikování kárných soudů nemá justiční správa ovšem vlivu.

Provedená předběžná administrativní šetření dala podnět k zavedení kárného šetření celkem proti sedmdesátipěti soudcům a tato řízení skončila až dosud ve 33 případech kárným, výjimečně pořádkovým potrestáním. Z toho bylo uznáno v osmi případech na propuštění ze služby. Zproštěním nebo zastavením skončilo 21 případů. Zbývající věci nejsou dosud právoplatně skončeny, ať již proto, že není ještě skončeno souvislé řízení trestní, nebo proto, že není ještě rozhodnuto o podaných opravných prostředcích obviněného nebo kárného zástupce.

Pokud ve zmíněných kárných věcech rozhodoval nejvyšší soud jako kárný soud prvé stolice, šlo celkem o 7 případů; ve třech případech byl uložen kárný trest.

Zbývá mně, abych slavnou sněmovnu informoval ještě, jak ministerstvo spravedlnosti hodlá postupovat ve věcech retribučních po skončení platnosti retribučních zákonů.

Uvedl jsem ve svém exposé, že mimořádné lidové soudy odevzdaly po skončení účinnosti retribučního dekretu řádným soudům toliko 334 případy. U veřejných žalobců zůstalo 2.345 nevyřízených případů. Jde převážně o trestní věci, které napadly u veřejných žalobců teprve v posledních dnech platnosti retribučního dekretu.

Všechny tyto trestní věci budou posuzovány podle hmotně právních předpisů retribučního dekretu. Rovněž tak tomu bude i v případech dopadení obviněných, proti nimž bylo za platnosti retribučního dekretu zahájeno trestní řízení a jichž pobyt byl dočasně neznám.

Trestné činy oznámené po 4. květnu 1947, pokud byly spáchány v době zvýšeného ohrožení republiky, se posuzují již podle normálních trestních předpisů, tedy podle ustanovení jistě podstatně mírnějších. Této různosti v posuzování skutků podle doby jejich oznámení jsme se nemohli vyhnouti, označujeme-li retribuční dekret s jeho zpětnou účinností za výjimku vyvolanou nacistickým běsněním a výjimku tuto omezujeme časově na dobu jen nezbytně nutnou a prohlašujeme-li se zároveň za právní stát, v němž platí zásada legality, jak tomu za normálních poměrů má být. Mám však za to, že počet případů spáchaných v době zvýšeného ohrožení republiky, které budou oznámeny teprve po 4. květnu 1947, bude tak nepatrný, že prakticky není třeba se nad touto růzností pozastavovat. Věřím ostatně, že nalézací soudy budou s to v zákonných mezích v tom kterém jednotlivém případě podle výsledků řízení vyrovnat křiklavé rozdíly tak, aby event. trest vyměřily přiměřeně k výši zavinění a k příslušným trestním normám. O tom jsme hovořili podrobně též při nedávné návštěvě předsednictva Svazu osvobozených politických vězňů u mne a celkem jsme byli jednotného mínění, jak je třeba v těchto případech postupovat.

Kromě toho bude nutno v těch případech - jsem přesvědčen, že jich není mnoho - v nichž budou zjištěny v rozsudečných výrocích buď co do viny nebo co do výše trestu skutečné nesrovnalosti, hledati cesty, aby byl dán průchod i v těchto případech spravedlnosti. Na tuto potřebu upozornil již dne 2. května 1947 pan president republiky ve svém projevu vůči delegaci Svazu osvobozených politických vězňů a též v této sněmovně při rozpravě o mé zprávě na tuto nutnost někteří řečníci poukazovali. Považuji za samozřejmou povinnost ministerstva spravedlnosti křiklavé nesrovnalosti odstranit, ovšem v mezích platných zákonných předpisů, a budu dbát na to, aby tato povinnost byla splněna. Opakuji, že tyto možnosti nápravy jsou přípustné především ve formě obnovy trestního řízení, vyjdou-li najevo nové skutečnosti, jež nebyly soudu před rozsudkem známy. Jiná cesta nápravy je ve formě zmateční stížnosti na záštitu zákona k nejvyššímu soudu v takových případech, kde nalézací soud v neprospěch odsouzeného pochybil při výkladu zákona. Z podnětu některé ze stran podává tuto stížnost generální prokurátor. Pokud jde o výši trestu, je možno docílit jeho snížení ve smyslu ustanovení § 410 tr. ř. tehdy, objeví-li se dodatečně po rozsudku podstatné a závažné do té doby neznámé nebo nezjištěné polehčující okolnosti. Vedle těchto možností zůstává konečně cesta udělení individuální milosti rozhodnutí presidenta republiky ve smyslu § 411 tr. ř., a to z důvodů zvláštního zřetele hodných.

Pokud jde o celkové přezkoumání všech rozsudků retribučního soudnictví systematicky a hromadně, jak má takový postup na mysli ustanovení § 466 tr. ř. o rozsudcích vynesených podle stanného řízení, zastává ministerstvo náhled, že tohoto ustanovení nelze použít na rozsudky vynesené podle retribučního dekretu. Domnívám se, že by bylo třeba k takovému hromadnému systematickému přezkoumání dotčených rozsudků nového legislativního podkladu, který by musel míti ovšem opět zpětnou účinnost. Jsem však přesvědčen, že postačí ona zákonná ustanovení, jak jsem se o nich vpředu zmínil.

Naproti tomu, pokud zde byl přednesen námět na zřízení parlamentní komise, která by si vyžádala rozsudky Národního soudu a přezkoumala je a dala by podnět k odstranění vzniklých nejednotností, nemohu s tímto námětem projevit souhlas, poněvadž postrádá zákonného podkladu. Tento pokus o přezkoumání rozsudků našich soudů pomocí parlamentní komise by mohl ve svých důsledcích a ve své podstatě znamenat - i když je jistě dobře míněn - protiústavní politickou nadřízenou kontrolu nad soudcovskými rozhodnutími. Byl by to zásah do neodvislosti soudcovského rozhodování. Mám za to, že by soudcovská neodvislost takovýmito revisními orgány byla v budoucnosti vskutku ohrožena.

Konečně připadne podle novely zákona z 18. prosince 1946, č. 245 Sb., okresním soudům nový úkol, a to zpracovat ještě zbývající trestní věci podle t. zv. malého retribučního dekretu, které nebyly včas vyřízeny u příslušných národních výborů. Soudům budou postoupeny i ony případy, které podle rozhodnutí komisí národních výborů byly zastaveny, avšak rozhodnutí nebylo straně včas doručeno.

Nemám ovšem dnes jasný přehled o tom, kolik takovýchto neskončených věcí bude postoupeno okresním soudům. Předběžně sdělilo jen státní zastupitelství v Praze, že z obvodu Velké Prahy bude Ústředním národním výborem okresnímu soudu trestnímu v Praze postoupeno k dalšímu řízení ještě 23 000 takových případů. Značný počet očekává též Brno. Je jisté, že bude tato nová agenda dalším velkým zatížením.

Mohu však prohlásit, že justiční správa činí v rámci svých možností již nyní všechna nutná opatření, aby také tyto zbývající úkoly retribučního soudnictví byly co nejdříve řádně a spravedlivě skončeny, při čemž znovu upozorňuji na nedostatečný počet soudců.

S otázkou našich zbývajících likvidačních úkolů retribučních souvisí úzce i otázka vězeňství osob, jež byly mimořádnými lidovými soudy odsouzeny. V poslední době se též vyskytla kritika některých případů sem spadajících. Proto také v této věci chci sněmovnu alespoň stručně informovat.

S tím úzce také souvisí skutečnost, že jedním z největších úkolů, které musí justiční správa zvládnout, je řádné využití pracovních sil vězňů.

Dekretem presidenta republiky č. 126/45 Sb. byly zřízeny zvláštní nucené pracovní oddíly. Jsou v nich umisťováni trestanci, kterým bylo Národním soudem nebo mimořádnými lidovými soudy uloženo odpykati celý trest nebo část trestu na svobodě v takových oddílech. Podle § 3 tétož dekretu jest oddílů používáno zejména k provádění prací nutných k obnově hospodářského života nebo k jiným pracím konaným ve veřejném zájmu, na př. k opravě veřejných budov a jiných veřejných zařízení, zvláště dopravních, k pracím v zemědělství a lesnictví, k regulaci řek a podobně.

Ve zvláštních nucených pracovních oddílech i v jiných pracovních oddílech je podle posledního zjištění zaměstnáno celkem 11.654 trestanců z věznic krajských soudů a trestních ústavů, tedy značná část celkového počtu asi 18.800 vězňů, umístěných ve vyšetřovací a trestní vazbě v těchto ústavech. Práce schopní vězňové jsou v oddílech zaměstnáni v uhelných dolech, lomech, železárnách, papírnách, cementárnách, tkalcovnách, v podnicích kovodělného průmyslu a zejména též v zemědělství.

Mezi trestanci, jimž bylo uloženo odpykat část trestu nebo celý trest na svobodě ve zvláštních nucených pracovních oddílech, jsou všichni práce schopní odsouzenci političtí, též Rudolf Beran a Jan Syrový. Oba odpykávají trest ve valdickém ústavu a spolu s jinými 35 trestanci byli umístěni ve zvláštním nuceném pracovním oddílu vykonávajícím zemědělské práce na velkostatku v Javorníku u Vrchlabí. Na tomto velkostatku, který máme v prozatímní správě, jsou trestanci střeženi členy sboru uniformované vězeňské stráže. Velitelem oddílu je bývalý politický vězeň, velmi spolehlivý a svědomitý zaměstnanec.

Velkostatek navštívil předseda místního národního výboru ve Vrchlabí pan Čermák spolu s panem posl. Uhrem a paní posl. Marií Trojanovou-Genykovou. Krátce na to byl 3. června t. r. v časopise Rudé právo uveřejněn článek uvádějící, že prý Beran a Syrový jsou z milosti ministerstva spravedlnosti na rekreaci v Krkonoších. V článku se uvádělo, že prý oba trestanci bydlí odděleně v pěkném pokojíčku s nezamřížovaným oknem, mají prý se velmi dobře a k večeři měli lívance, vajíčka, margarin, krajáč mléka a bochník domácího chleba. V pokojíku stálo prý 9 lahví od piva. Beran prý je na velkostatku hospodářským vedoucím a Syrový zahradníkem. Téhož dne byl článek podobného obsahu uveřejněn v časopise "Mladá fronta", v němž vyšly ještě další články. 5. a 6. června t. r. V článku z posléze uvedeného data se uvádělo, že reportéři, jimž nebylo dovoleno trestance fotografovat, vnikli do statku přes plot a vyfotografovali prý, když ne Berana, tedy alespoň židli, která je Beranovi vyhrazena k opalování v době siesty.

O okolnostech uváděných v článcích dal jsem neprodleně provést šetření. Jím bylo zjištěno, že Beran byl v oddíle umístěn jako osoba obeznámená se zemědělskými pracemi a Syrový proto, že bylo třeba více trestaneckých pracovních sil k zdolání jarních prací. Syrový byl v oddíle umístěn přes zjištěnou sníženou pracovní schopnost, pro kterou jiní vězni, jako na příklad trestanec Josef Zmrhal z téhož trestního ústavu byl umístěn ve zvláštním oddělení pro choré vězně ve Vrchlabí. Není pravda, že Beran byl hospodářským vedoucím, jak se tvrdilo v tomto tisku. Byl spolu se Syrovým a ostatními trestanci zaměstnáván zemědělskými pracemi, a to podle potřeby od 4,30 hod. až do 22,00 hod.; podle potřeby bylo Berana použito též k nutným manipulačním pracím a Syrového k pracím na zahradě, na níž je pěstována zelenina pro trestanecký oddíl. Oba trestanci pracují velmi dobře, na př. Beran sešrotoval sám za den 20 q centů obilí.

Všichni trestanci umístění v oddílech jsou stravováni podle platných vyživovacích předpisů. Nebylo zjištěno, že by tyto předpisy byly porušeny neboť trestancům v oddílech příslušejí t. zv. samozásobitelské dávky. Potraviny nebyly v ubikacích, nýbrž v trestanecké kuchyni. Je možné, že trestanci měli nějaké menší úspory chleba. Láhve od piva zůstaly po zaměstnancích telegrafního úřadu v Trutnově, pro které bylo pivo koupeno. Trestanec Procházka, který je měl uklidit, zanesl je na ubikaci společnou jemu, Beranovi a Syrovému. Je pravda, že tato ubikace byla bez mříží. Velkostatek Javorník nebyl však vystavěn pro účely vězeňské a okna byla zamřížována postupně, jak se podařilo opatřit potřebné železo. Pokud Beran, Syrový a Procházka byli v místnosti s nezamřížovanými okny, byla jim při střežení věnována zvýšená pozornost. Nyní jsou již všechna okna zamřížována.

K návštěvě předsedy okresního národního výboru ve Vrchlabí p. Čermáka a pp. poslanců na velkostatku v Javorníku uvádím:

Aby lidovým zástupcům bylo umožněno kontrolovat výkon trestu na svobodě ve vězeňských ústavech, pověřil jsem určité pány poslance všech politických stran funkcí občanských kontrolorů v těchto ústavech. Mezi těmito kontrolory není však ani pan posl. Uher, ani paní posl. Trojanová-Genyková. Podle sdělení pana Čermáka oba jmenovaní mu uvedli, že dostali příkaz své strany, aby zjistili způsob zaměstnání Berana a Syrového. Dále bylo šetřením zjištěno, že 1. června 1947 chtěli redaktoři Mladé fronty Jiří Brabenec a Emil Fafek získat svolení k fotografování Berana a Syrového, k čemuž jim bylo odepřeno povolení. Vyfotografovali pak alespoň jiného trestance s volským potahem. V Mladé frontě uveřejněná fotografie židle, na které prý se Beran opaluje, podle zjištění ředitelství valdického ústavu na velkostatku vůbec není.

Ačkoliv šetřením nebyly zjištěny závady tvrzené ve jmenovaných článcích, dal jsem - a to též po skončení jarních prací - poukaz aby Syrový byl přemístěn do valdického ústavu, protože společné umístění obou těchto vězňů se stalo bez mého vědomí a schválení.

Uvedl jsem již, jak značný počet vězňů je zaměstnáván venkovskými pracemi. Je přirozené, že za tohoto stavu v pracovištích, kde nejsou dostatečně vybavené místnosti pro vězně a zejména kde vězňové pracují přímo venku nelze striktně dodržeti všechny vězeňské předpisy. Kdyby tomu tak mělo být, musela by být převážná část vězňů stažena z venkovských prací. To by ovšem znamenalo v nynějším nedostatku pracovních sil nedozírnou hospodářskou škodu. Uvádím k osvětlení důležitosti těchto prací, že jako příjem z nich je na rok 1947 preliminována částka 120 mil. Kčs. Že tato částka bude značně překročena, je zřejmo z toho, že příjem z prací za první 4 měsíce činil asi 60 mil. Kčs. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Posléze bych chtěl podotknouti, že střežení tak značného počtu vězňů za mnohdy velmi obtížných podmínek vyžaduje značného smyslu pro povinnost a obětavost členů Sboru uniformované vězeňské stráže. Rád konstatuji, že téměř všichni členové této stráže plní své úkoly řádně a umožňují, aby prací trestanců byly státu získávány značné národohospodářské hodnoty.

Je to též v zájmu úspěšného splnění dvouletého hospodářského plánu. Prosím pány poslance, aby tento úkol - hospodářské využití trestanecké pracovní síly - vězeňské správě sami se snažili co nejvíce usnadniti. Kdyby měla být naše veřejnost dále rozrušována neodpovědnými novinářskými zprávami á la rekreace v Krkonoších, nemohl bych nechati dále propadat nervositě při těžké odpovědnosti členy sboru vězeňské stráže, kteří odpovídají za to, že jim trestanci neutekou často za podmínek, za nichž vlastně žádných záruk zmaření útěku nemají. Proto musím apelovat na celou naši veřejnost, aby práci i odpovědnost těchto bedlivých služebníků republiky snažila se ulehčit a ne ji ztížit. Pobuřování veřejnosti sensacechtivými reportéry, kteří připomínají methody obchodního tisku, známé ze zemí, kde je úplná volnost novinářského podnikání, tuto práci i odpovědnost členů Sboru vězeňské stráže velmi ztěžuje.

Naproti tomu používám rád této příležitosti, abych poděkoval paním i pánům poslancům, kteří převzali funkci občanských kontrolorů ve vězeňských ústavech a kteří mně pravidelně podávají uznalé i podnětné zprávy. Ti chápou a zblízka vidí velký národohospodářský význam zaměstnávání trestanců mimo vězeňské ústavy a svou radou i pomocí nám byli vskutku velmi nápomocni. Děkuji pak zvláště panu posl. Šteklovi za jeho námahu, kterou věnoval prohlídce nejen borské trestnice, nýbrž i prohlídce justičních statků Nedražice a Zálezly v okrese stříbrském, i za jeho uznání vzorného vedení těchto statků.

Tím, paní a pánové, pokládám svůj úkol v podstatě za vyčerpaný a dospívám k závěru své odpovědi. Omlouvám se vám ještě jednou, pane předsedo a slavná sněmovno, že jsem kladl takový mimořádný požadavek na váš čas a děkuji vám za pozornost, kterou jste přesto mým oběma zprávám věnovali. Děkuji též všem členům sněmovny, kteří přispěli v diskusi věcnými a podnětnými poznámkami i svým politickým i lidským postojem v hodnocení retribuce k tomu, abychom mohli čestně a slušně s touto kapitolou svých úkolů skoncovat. Děkuji jim zejména za všechnu podporu, kterou během činnosti lidových soudů poskytli těm, kdož nesli břímě práce i odpovědnosti za provádění retribuce.

Dříve než však skončím, chtěl bych ještě jednou poděkovat všem soudcům z povolání u Národního soudu a u mimořádných lidových soudů, všem veřejným žalobcům z řad soudců i z řad advokátů a jiných právníků, všem obhájcům ex offo, všem kancelářským úředníkům, všem dozorcům a všem ostatním orgánům lidového soudnictví za jejich svědomité a obětavé zmáhání těžkých a často nevděčných úkolů, jež na sebe vzali. Zvlášť vřele však chci opětovat svůj dík soudcům z lidu, z nichž tak mnozí sami prošli německými koncentračními tábory a velkým tělesným i mravním utrpením, ale přesto ve své ušlechtilosti dokázali utlumit pocity pochopitelné pomstychtivosti a soudili spravedlivě a lidsky, dokazujíce tak urbi et orbi kulturní i mravní zdatnost našeho národa.