Než však bude vybudováno národní pojištění ve směru mnou naznačeném, nezbývá než prováděti rodinnou politiku na obou popsaných kolejích. Pan ministr financí přislíbil, že nám již na počátku podzimního zasedání předloží další osnovy zákonů o dani živnostenské a zemědělské, založené na týchž spravedlivých zásadách jako je zákon o dani ze mzdy. Je třeba si uvědomit, že soubor osob samostatně pracujících není dosud účasten výhod rodinných přídavků a že tudíž daňové slevy na děti musí býti v těchto zákonech určeny podstatně výhodněji, než je tomu u souboru osob pracujících v námezdním poměru.

Uzavíraje část své kritiky předložené osnovy, provedené s hlediska sociálně-politického, konstatuji, že dokud nebude vybudováno naše národní pojištění, je nutno rodinnou mzdovou politiku provádět i nadále též ve formě slev na dani, že způsob, jakým je to navrhováno ve vládní osnově, je vcelku vhodný a že určité sociálně-politické závady byly zčásti odstraněny již v navržených úpravách paušálních částek snížení daňového základu.

Dovolte mi nyní, abych přikročil ke kritice osnovy s hlediska administrativně-technického. Podstatným zjednodušením je nepochybně nová metoda vybírání daně u pramene, která redukuje počet individuálních daňových přiznání a daňových předpisů jen na případy mimořádné a je podstatným přínosem ke zdaru dvouletky jak na poli státní, tak i soukromo- podnikatelské administrativy. Pokud pak jde o nahrazení dosavadních 9 daňových skupin jediným tarifem a provádění rodinných slev na dani snižováním daňového základu o paušální částky, povede tato nová úprava ke zjednodušení státní i soukromé administrativy jen pokud jde o zaměstnance s měsíčním platem, kde tyto paušály jsou vyjádřeny celistvými násobky 500, nebo 600, 700, jak to máme poznačeno, a teprve praktické zkušenosti ukážou, zda tato naše nová úprava bude jednodušší dosavadní úpravy u mezd vyplácených týdně, kde paušály jsou stanoveny nerovnými částkami, jejichž odčítání od daňového základu povede asi k početním chybám a tím i k chybné výměře srážení daně.

Pokud se týká technické konstrukce daňového tarifu, setrvává osnova na dosavadním tarifu stupňovém. Tento tarif měl nevýhodu v tom, že na hranicích stupňů docházelo k velkým skokům v sazbě; byly tím větší, čím větší

bylo procento daňové sazby a čím větší je rozsah daňového stupně. Než i tyto nedostatky byly do značné míry odstraněny kompromisním řešením, které bylo střední cestou mezi vládním návrhem a návrhem naším. Známá nevýhoda stupňovitého tarifu byla ve starém Rakousku odstraňována tak zvanou Reischovou formulí, podle níž ryzí příjem z vyššího daňového stupně nesměl být nižší než ryzí příjem z hrubého příjmu rovnajícího se horní hranici stupně nejblíže nižšího. Zavedením tohoto ochranného ustanovení pro poplatníka by bylo po stránce administrativní jednoduchosti nepochybně krokem zpět. Bude proto zajímavé zjistit, jak se s popsanou závadou stupňovitého tarifu vyrovnávala předložená osnova.

Vládní návrh nevykazoval stejný rozsah všech daňových stupňů. U měsíčních mezd od 1.600 do 3.000 Kčs vykazoval intervaly po 50 Kčs měsíční mzdy, u měsíčních mezd mezi 3.000 a 8.400 Kčs byly stupně 100korunové, mezi 8.400 až 15.000 Kčs pak vykazovaly stupně rozdíly 200korunové. Již jsem uvedl, že nepříjemné skoky v daňové sazbě jsou tím větší, čím větší je procento sazby a čím větší je rozsah stupně. To znamená, že u nízké procentní sazby, která se vyskytuje u nízkých mezd, mohli bychom si dovolit i značně velký rozsah stupně, u vysokoprocentních sazeb je však nutno stupňovitý interval podstatně zkrátit, nechceme-li, aby docházelo k velkým skokům ve výši daně. Proto jsme přišli s návrhem, aby byl zaveden jednotný interval 100 Kčs pro celý rozsah mezi 1.600 až 15.000 Kčs, a kvituji zde plně pochopení rozpočtového výboru, že i v tomto ohledu námi předložený návrh přijal. Takto upravená sazba bude mít také určitou výhodu administrativní, ježto při jednotném 100korunovém intervalu bude vyhledávání daňové srážky v tabulce krajně jednoduché. Této výhody bohužel není v tarifu daně pro týdenní výplatní období, kde intervaly končí čísly nedělitelnými ani 10.

Na tomto zjednodušení mají zájem instituce našeho sociálního pojištění. Novou úpravou našeho sociálního pojištění bude totiž zrušen systém mzdových tříd a nahrazen systémem vybírání příspěvků pevným procentem z vyplacené mzdy. Při tom se počítá s tím, že po určitou dobu budou zaměstnanci povinni platit i nadále část pojistného příspěvku ze svého. Po tu dobu nebude lze počítati srážku z tohoto titulu ze skutečného platu, nýbrž bude nutno používati metody mzdových stupňů. V zájmu jednoduchosti bude pak nutné, aby tabulka výše pojistného byla jednoduchá a stupně této tabulky se zcela kryly se stupni tabulky daně ze mzdy.

V ustanovení § 21 se počítá se součinností nositelů sociálního pojištění při provádění tohoto zákona. Přál bych si, aby tato součinnost byla vzájemná. Mám zde na mysli hlavně ustanovení § 18, odst. 2, podle něhož se zaměstnavateli ukládá povinnost předkládati každoročně výkaz o všech zaměstnancích na zvláštních tiskopisech. Podle nové úpravy odvádění příspěvků v našem národním pojištění budou obdobné výkazy požadovány od zaměstnavatelů i pro účely národního pojištění. Jeví-li se účelným, aby oba tiskopisy byly spojeny v jediný, vyhotovený s propisy, z nichž by po jednom obdržely berní správa a nositel pojištění každý pro své účely. Doporučuji proto, aby vytvoření tiskopisu bylo děláno v úzké spolupráci s nositeli sociálního pojištění. Z těchto výkazů budou moci nositelé sociálního pojištění s nejmenším nákladem odvodit velmi podrobné statistiky o sociálních poměrech zaměstnanců, statistiky, které nyní musí být opatřovány jen s velkým nákladem peněžním i časovým a se značným omezením pozorovaných statistických znaků.

Nakonec přikročuji ke kritice daňové sazby samotné. Předložená osnova je založena na daňovém tarifu progresivním. Rozumný progresivní tarif se vyznačuje těmito třemi znaky: Procento, kterým se daň vyměřuje, stoupá se stoupající mzdou. Dále absolutní výše daně z přírůstku mzdy je tím větší, čím vyšší je mzda. Dále stoupání daně má být plynulé, nemá vykazovat přílišných skoků. Prvá zásada byla v navrhované osnově splněna. Horší to bylo se zásadou druhou a třetí. V rozpočtovém výboru jsme předložili tabulky a grafy, které sloužily k porovnání našeho návrhu s návrhem vládním. I v tomto ohledu přijal výbor kompromisní řešení, které mnohé z nepoměrů vyřadilo a zaručilo tak plynulejší progresivitu daní, jež nevykazuje přílišných skoků. Vládní návrh jsme nemohli považovat za dílo dokonalé. Spíše naopak, byly v něm nepochopitelné skoky ve výši daně při přechodu z jednotlivých skupin. Nelze to vysvětlit jinak než nějakými počtářskými nedopatřeními.

Všechny tyto popsané vady mě přiměly, abych ve spolupráci s národohospodářským matematikem vypracoval pozměňovací návrh tarifu daně ze mzdy. Abych umožnil pánům kolegům v rozpočtovém výboru i odborníkům z ministerstva financí rychlou orientaci o změnách tarifů mnou navrhovaných, předložil jsem kromě formálního návrhu nového tarifu též už zmíněné tabulky a grafy. Z grafů

bylo zřejmo, že jsem se snažil, pokud se to nepříčilo zásadám rozumného progresívního tarifu, zachovati tarif vládního návrhu. Výše daňových srážek z měsíční mzdy 3.000 Kčs, pak v celém intervalu mezi 5.000 až 8.000 Kčs měsíčních mezd, dále pak u měsíčních platů kolem 15.000 Kčs byly shodny s vládním návrhem.

Přijetí návrhu znamenalo by určité snížení daní u mezd do 5.000 Kčs měsíčně. Snížení výnosu daně touto úpravou tarifů vzniklé odhadoval jsem na čtvrt miliardy Kčs, tedy na 6 % výnosu očekávaného podle vládního návrhu. Bylo by demagogické přijít s návrhem na zlevněni daní a nepostarat se současně o úhradu úbytku v očekávaném výnosu této daně. Domnívám se však, že z přijetí mého návrhu nemusela by bolet pana ministra financí hlava, ježto úhradu výnosového úbytku už mu obstarali sami poplatníci. Výnos daně při progresivním tarifu je totiž velmi citlivý vůči pohybu mzdové hladiny. Zvýšení mezd průměrně o 10 % vedlo ke zvýšení daňového výnosu nikoli o 10 %, nýbrž o celých 23 %. K úhradě čtvrtmiliardového úbytku na výnosu daně ze mzdy by tedy postačilo zvýšení mezd průměrně o necelá 3 %. Jsem si pak jist, že od doby, kdy se poprvé na stole pana ministra objevil navrhovaný tarif, došlo k podstatně vyššímu průměrnému zvýšení mezd než o potřebná 3 %. Zmiňuji se jenom o úpravě mezd ve stavebním podnikání, kde byly mzdy upraveny o 25 %. Jsem proto přesvědčen, že daňový výnos byl by i při přijetí mého návrhu značně větší, než bylo při tvoření vládního návrhu předpokládáno.

Náš pozměňovací návrh nebylo lze odmítnout s poukazem na to, že vady vládního návrhu byly obsaženy v předchozích daňových tarifech. Zákon o dani ze mzdy má býti přece vzorem i pro další ohlášené daně živnostenské a zemědělské a tudíž mluví všechny důvody pro to, aby byl dílem pokud možno dokonalým.

Přijímaný návrh je dílem kompromisu. Dílem dobrého kompromisu. Sociální demokracie přispěla ke zdokonalení návrhu, který je ovládán moderními hledisky a nepochybně přispěje i v budoucnu k vyřešení daňových problémů, které se budou dotýkati všech osob samostatně hospodařících, především zemědělců a živnostníků. Je to ostatně součást lepšího řešení důchodové politiky, která byla sociální demokracií hájena. Je to řešení jednoduché, bez všech potíží, jež nám přináší každé jiné násilné řešení, jak tomu bylo v otázce snižování cen a s tím spojené otázce intervenčních fondů. Hospodaření intervenčními fondy nám přináší zmatek do tvorby cen a do celého našeho hospodářství. Páni poslanci a poslankyně z výboru pro kontrolu provádění dvouletého plánu, z výboru průmyslového i rozpočtového mi potvrdí, že se na nás obracejí celá výrobní odvětví s úpěnlivou prosbou o pomoc, aby byla zproštěna povinnosti odváděti 4 %ní příspěvky z hrubého obratu intervenčnímu fondu. Dokládají v obsáhlých podáních, že toto přispívání přinese další pasivitu podniků a že psychologicky působí špatně i na pracovní morálku, neboť zaměstnanci vidí, že přes jejich přičinění nedosáhnou rentability podniku, ve kterém jsou zaměstnáni. Nadto ve způsobu, jakým byla tato věc provedena, neviděli jsme sledování sociálního zřetele, který by znamenal prospěch právě nejširším masám drobných spotřebitelů.

Zákon o dani ze mzdy, který dnes přijímáme, znamená podstatné zlepšení existenční úrovně širokých pracujících vrstev. Vítáme ho proto a připomínáme, že přijetím tohoto zákona bylo učiněno zadost jednomu z výseků sociální důchodové politiky, jak ji má na mysli strana, kterou tu zastupuji.

Nebylo by správné, abychom při této příležitosti nezdůraznili, že zákon přináší určité administrativní úlevy pro zaměstnance berních správ a berních úřadů. Práce těchto zaměstnanců zejména v bývalém okupovaném území je velmi obtížná pro naprostý nedostatek sil. Na příklad u berní správy v Duchcově bylo před válkou 22 zaměstnanců, dnes jich je tam pouze 11. Do pohraničí přišlo 90 % lidí, kteří dříve daně neplatili, neboť to byli lidé chudí, a kteří dodnes nevědí, co mají dělat, daňové otázky jsou pro ně naprosto novou věcí a není to u nich zlá vůle, ale prostě nedostatek zkušeností, jestliže nečiní řádně povinná hlášení a přiznání. Uvádím ku příkladu, že přiznání daně činžovní učinilo z těchto důvodů pouze asi 25 % poplatníků. Úředníci berních správ a úřadů jsou v pohraničí většinou noví lidé, kteří se teprve v mnohém zaučují. Pro výměnu obyvatelstva je nutno zakládat úplně nové archy poplatníků, a to bez znalosti jejich majetkových a sociálních poměrů. K tomu nyní přistupuje nová agenda, jež je vynucena uvolňováním vázaných vkladů a potvrzováním pro každý případ placení konfiskované věcí. To je opět jedna práce navíc a pro zaměstnance berních správ a úřadů v pohraničí dvojnásobná. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Přesto se mnohé úřady snaží udržet krok s ostatními a smazat tak hranici mezi bývalým územím a pohraničím. Mnohé tyto úřady splnily všechny úkoly, jež jim byly uloženy. Organisovaly brigády pomocníků z manželek úředníků a všech těch, kteří jen byli ochotni pomoci. Vedoucí lidé nemají neděle ani svátky a jsou při tom placeni jako všichni naši státní zaměstnanci, t. j. nepříliš dobře. Soudím proto, že bude třeba, abychom se v blízké budoucnosti věnovali i vyřešení tohoto velikého problému a abychom i v budoucnosti pamatovali na tento veliký statisícový okruh veřejných a státních zaměstnanců, kteří si zaslouží, aby také pro ně byly otázky sociální vyřešeny způsobem slušným. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Urbánek. Uděluji mu slovo.

Posl. Urbánek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Široká obec zaměstnanecká vezme v těchto dnech s povděkem na vědomí, že parlament schválil návrh zákona o dani ze mzdy. Mám zkušenosti ze svého dlouholetého pobytu mezi dělníky a ostatními zaměstnanci, že vždy kolem 1. nebo 15. na výplatních lístcích nebo sáčcích byla sledována, a to velmi pozorně, cifra, vyjadřující srážku daně ze mzdy. Tato cifra byla, je a bude vždycky velmi citlivým bodem, neboť určuje, charakterisuje příjmovou úroveň toho kterého zaměstnance, ale také na druhé straně symbolisuje vůli široké obce zaměstnanecké přispívati státu do pokladny a umožniti tak zdolání všech úkolů.

Hospodářský ozdravovací proces v naší vlasti nedospěl ještě tak daleko, aby opatřil všechny naše hmotné potřeby a tím nutnou úhradu nákladů na praktické uskutečněním sociálních cílů, které jsme si vytkli. Okřídlené rčení, že lid pracující nese klenbu světa, má v sobě hlubokou pravdu. Proto je jistě správné, že stěžejní myšlenkou nové daně je vůle přinésti úlevu zvláště světu pracujícímu, v našem případě menším poplatníkům. Dosavadní daňové zatížení doléhalo někde až k neúnosnosti. Bude proto velmi správné a účelné, aby úspornost, která má být vnesena do celého systému daňové politiky jejím zjednodušením, byla vnesena také do administrativy a aby tak administrativní náklady spojené s vyměřováním a vybíráním daní byly sníženy ve prospěch státní pokladny. Čs. strana národně socialistická souhlasí se všemi zásadami, které jsou novou úpravou daňovou sledovány, a zvláště má zájem, aby výběr daní děl se způsobem nejhospodárnějším, aby náklady na vybírání daní byly nepatrné a aby způsob vybírání daní zatěžoval stát i poplatníka co nejméně.

Páni zpravodajové přednesli číselně i slovně všechna zdůvodnění a vylíčili důležitost i dosah této nové zákonné osnovy a tu je třeba si upřímné přát, aby tento zákon byl jedním ze zákonů, které budou spravedlivě hodnotit daňovým zatížením a také daňovou úlevou ony vrstvy národa, které poctivě a odříkavě pracují jak v soukromém, tak i veřejném hospodářství.

Při ohlášené reformě daní nevyhneme se celé řadě problémů, vyplývajících ze změn hospodářských i sociálních, a bude třeba moudře vedenou úsporností v celém našem životě i podnikání dospěti k oné vysoké úrovni státnické, aby daně byly radostnou povinností jak podnikatelských, tak zaměstnaneckých složek. To ovšem předpokládá odstranění a odchod všech těch, kdož jsou přítěží na našem tvořivém budovatelství. Musí se tak stát a žádné jiné zřetele nesmí sledovat naše daňová politika, než ty, které budou státu, národu republice pomáhat.

Ohlášená reforma daňová se bude muset vypořádat s mnoha a mnoha problémy, jež vyplývají právě z poválečných skutečností hospodářských i sociálních. Hlavní zásada, která se zde musí uplatňovat a ke které se musí přihlížet, je daňová únosnost poplatníka. To je významný psychologický moment, který platí stejně pro dělníka, živnostníka, zemědělce i podnikatele. Světová válka vyčerpala rodiny poplatníků natolik, že je v těchto rodinách ještě mnoho starostí při výživě, ošacení, zařizování, výchově dětí a při ostatních nákladech. V důsledku úpravy měny a zvýšení cen na trojnásobek, ba dokonce výše, a v důsledku toho, že mzdy a platy u veliké části poplatníků nebyly zvalorisovány, doléhá daň důchodová zde daleko více než před válkou. Proto nevidíme v tomto zákoně konečné řešení, ale naopak vůli podle potřeby se přizpůsobit soustavě odpovídajících hospodářských čísel. Zde bude nutno přihlížet ke všem složkám národa a bude třeba přiblížit jak vrstvy dělnické, zaměstnanecké, tak i podnikatelské k této myšlence snahy po zvýšené výrobnosti, po vyšším výkonu a splnění všech předpokladů pro dvouletku. Daň důchodová nesmí bránit při tvorbě t. zv. vyšších důchodů, které jsou a budou odměnou za mimořádné tvůrčí, podnikatelské kvalitní a zvýšené pracovní úsilí.

V tisku jsme měli možnost čísti mnoho nejen pochvalných, ale i kritických komentářů k tomuto dnes projednávanému zákonu. Zde bylo zdůrazněno, že tento zákon má dobré i méně dobré znaky. Nelze však přehlédnou že má vůli pomoci a podepříti početnější ro

diny. Chceme tyto rodiny podporovat snížením sazeb tam, kde je více dětí, a tak morálně i hmotně podepřít otázku populační.

Tento zákon však neřeší jednu bolestnou otázku, nepřihlíží totiž k úlevě daňové v krajích, kterými prošla válka. Tak na př. berní správa v Bílovci a také jinde předepisovala za r. 1945 jednotlivé daně bez ohledu na daňová přiznání poplatníků a bez ohledu na okolnost, že právě na jaře r. 1945 převalila se přes toto slezské území hrozná válka. Hromadné protesty těchto postižených občanů-poplatníků byly odkazovány na cestu rekursní, na podání žádosti za posečkání, odpisy, zkrátka na obvyklou úřední proceduru. Bude třeba odbyrokratisovat některé úřady finanční správy, aby bylo více porozumění pro tak mimořádné okolnosti. Bylo by dobré a záslužné a hlavně spravedlivé, aby ministerstvo nebo vláda připravily v jakékoliv formě možnost, aby lidem těžce a přímo katastrofálně válkou poškozeným byla dána aspoň nějaká daňová úleva. Vždyť není možné, aby občanům, kterým bylo rozbito obydlí, zničen všechen movitý majetek, doslovně ožebračeným, bylo měřeno tak jako ostatním.

Povděčně kvituji, což také jistě nalezne ohlas v naší široké veřejnosti, že v zákoně jsou obsaženy možnosti úlev, jež lze poskytnout na žádost, na př. pro válečné poškozence, válečné invalidy, jejich pozůstalé a pod.

Nesmírně důležité k upevnění pracovní morálky bude, že mzdy za práci přes čas a za vyšší výkony budou od daně ze mzdy osvobozeny. Náš dělník bude spokojenější. Bude platit rád svoji daň, o které ví, že jest spolufundamentem přínosu do státní pokladny. Stát nemusí od široké obce zaměstnanecké daň ze mzdy exekučně vymáhat a poctivý český dělník se nesníží, aby svému státu odpíral, co jeho jest. Bude proto, a to jistě právem, střežit, aby ani ostatní složky poplatnictva neprováděly záměrný a nepoctivý úmysl defraudovat a ulejvat to, co patří do státní pokladny. Lidé nehodní, mazaní, prohnaní, podvodníci a šmelináři nesmějí státu zapírat a okrádat ho o ohromné sumy, zatím co dělník, zemědělec, živnostník a poctivý podnikatel svou daňovou a platební povinnost věrně plní. Je proto třeba proti těmto vyvrhelům našeho národa zakročit tvrdě a neúprosně a pomoci tam, kde poctivá, dobrá pracovitost snoubí se s věrným, poctivým placením daní, které stát právě v těchto dobách nezbytně potřebuje. A je správné, co bylo v těchto dnech napsáno v denním tisku, že daňová defraudace by měla být prohlášena za trestný čin a odsouzení pro ni zapisováno do trestního rejstříku. (Potlesk.)