Dovolte, abych tu připomenul v této souvislosti,
že jsem byl v minulém týdnu svědkem
veliké schůze živnostníků a řemeslníků
na Král. Vinohradech. Byla to schůze pozoruhodná
svou návštěvou, ale pozoruhodná a výstražná
také svým obsahem. Myslím, že mi bude
prominuto, když řeknu, že jsem v této
nové republice slyšel tón podobného
projevu poprvé, ale neslyšel jsem jej poprvé
v životě. Podobné řeči, skoro
do písmene stejné, jsem slyšel před
osmi a devíti lety na schůzích stříbrňáků
a německých henleinovců u nás v pohraničí.
(Potlesk.) Myslím, že i parlament by se měl
zamyslit nad tím, že na zmíněné
schůzi bylo konstatováno, že tento sbor se
přibližuje sboru, kterému říkáme
v civilním životě "koňští
handlíři". Tedy zde stačí si
jen připomenout tu celou velikou kampaň, kterou
tento parlament prodělával již v době
první republiky. Zdánlivě by se dalo namítnout,
že není na místě, abychom v této
souvislosti vzpomenuli tohoto protestního projevu našich
živnostníků a řemeslníků.
Já ho vzpomínám přesto, že valná
jeho část znamenala výzvu k přiostření
našich stavovských rozporů v národě,
a to od malé skupiny pražských živnostníků
a řemeslníků, kteří by měli
mít nejvíce zájmu na tom, aby sami spolupracovali,
poněvadž jenom ve spolupráci si může
řemeslnictvo a živnostnictvo zabezpečit řádně
svoji budoucnost v tomto státě. A co navíc,
mnohé útoky zněly příkře
proti dělnictvu a jeho úloze v tomto státě.
Z toho dělám svůj závěr, který
musí znít, že máme na zřeteli
své úsilí, které směřuje
k sociálnímu povznesení tohoto pracujícího
lidu, a že si tento cíl nedáme zmařit
nikým a ničím, ani ne těmi, kteří
pravděpodobně jsou z oněch 50.000 fašistů,
kteří se nám ztratili z doby prvé
republiky.
Přijímáme a hrdě se hlásíme
k osnově tohoto zákona, který nám
dává a ukazuje jednu cestu, ale stejně hrdě
se budeme hlásit ke každé další
osnově, která nám pomůže vymýtit
poslední zbytky fašismu z našeho československého
demokratického státu. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo pí posl. Žáčkové-Batkové.
Posl. Žáčková-Batková:
Pane předsedo, slavná sněmovno, pánové
a paní!
V předloženém návrhu zákona o
zřízení Československého ústavu
práce je splněno přání všech
sociologů a hospodářsky myslících
lidi, aby práce a její výsledky, které
jsou základem rozvoje mravních sil našeho národa
a zabezpečením cesty k hmotnému blahobytu
- to jest k všeobecnému zvýšení
životní úrovně - byla předmětem
vědeckého zkoumání.
Zřízení Československého ústavu
práce vítají také všechny československé
pracující ženy. Očekávají
od výsledků jeho vědecké práce
zvýšení respektu ke své práci,
který bohužel v praxi významu jejich práce
neodpovídá. Zásada: za stejnou práci
stejný plat, za stejné povinnosti stejná
práva, je sice vyjádřena ve všech provoláních
a heslech pracujících v našich odborových
organisacích, ale v praxi je práce žen stále
ještě považována za méně
cennou a žena za méně schopnou.
Markantním dokladem toho je také postup odborových
organisací při sestavování kandidátních
listin do závodních rad a podnikových rad,
do kterých bez ohledu na počet žen v podniku
zaměstnaných je velmi málo žen kandidováno.
Také při jmenování představenstev
do znárodněných podniků nebyla jmenována
ani jediná žena přesto, že máme
dostatek odborných komercialistek, inženýrek,
právniček, které by se jistě velmi
dobře na tato místa hodily. Béřeme
si, pánové a paní, velmi často a rádi
příklad ze sociálních zařízení
Sovětského svazu. Přáli bychom si,
aby páni ministři a ÚRO vzali si také
zde příklad právě ze Sovětského
svazu, kde ženy a jejich práce jsou plně respektovány
a ženám se dostává nejodpovědnějších
míst.
Ženská veřejnost, pánové a paní,
nelibě nese, že při povyšování
a postupech jsou ve státních a veřejných
úřadech ženy zcela záměrně
opomíjeny a že není dbáno zásady
rovnoprávnosti při určování
žen na vedoucí místa, ačkoliv vyhovují
všem určeným podmínkám.
Výsměchem všem pěkným heslům
o rovnoprávnosti mužů a žen v práci
je skutečnost, že těhotná žena
- státní a veřejná zaměstnankyně
- po dobu těhotenství dostává o celých
20 % redukovaný plat, zatím co nemocný zaměstnanec
dostává po dobu své nemoci plný plat.
I o tomto případě je možno mluvit jako
o tragickém nepochopení významu podpory populace
národa, ale také o nepochopení mravní
ceny práce žen.
Očekáváme, že ÚRO, které
bude ve smyslu navrhovaného zákona navrhovat panu
ministrovi sociální péče 16 členů
do představenstva ústavu, nezapomene na skutečnost,
že ze dvou milionů zaměstnaných osob
je téměř půl milionu žen, zaměstnaných
v továrnách, dílnách, kancelářích,
obchodech, ve školách i léčebných
ústavech. Ženská veřejnost právem
očekává s dychtivostí, zda právě
ÚRO uplatní zásadu rovnoprávnosti
mužů a žen v práci při návrhu
členů do představenstva ústavu tak,
že ze 16 členů navrhne nejméně
4 ženy podle zásady poměrnosti, aby ženy
mohly právě v představenstvu Československého
ústavu práce hájit své životně-existenční
zájmy a dožadovat se, aby práce žen byla
podrobena nestrannému vědeckému zkoumání
a aby ženám v praktickém životě
byla přiznána tatáž práva a výhody,
vyplývající ze sociálních a
hospodářských zákonů, jaké
jsou přiznávány pracujícím
mužům. Ženy doufají, že heslo: za
stejnou práci stejné mzdy, za stejnou povinnost
stejná práva, podepře také Československý
ústav práce i výsledky svého bádání
o významu a ceně lidské práce.
Chtěla bych se však, pánové a paní,
zmínit také o nesmírně významném
požadavku žen Československé republiky,
aby bádání a zkoumání byla
podrobena také práce ženy v domácnosti.
V důvodové zprávě k zákonu
v druhém odstavci jest účel zákona
uváděn takto: "Základem našeho
hospodářského řádu je organisovaná
součinnost všech pracujících. Na organisovanost
této součinnosti se při tom klade zvláštní
důraz. Plánovitá práce i účelné
řízení a pořádání
vědeckými methodami jsou základem nového
hospodářského myšlení. Vědecké
methody je nutno uplatňovat jak při organisaci výrobních
prostředků a pracovních postupů, tak
i při dělbě práce a vedení
lidí. Bude se proto ústav zabývat všemi
problémy osob i věcné distribuce, práce
ve správě, ve výrobě i v distribuci.
Spadají sem tedy pracovní, časové
i pohybové studie, otázky podnikového plánování
a přípravy práce, nejvhodnějších
pracovních postupů, úpravy pracoviště,
zábrany úrazové, potírání
únavy, organisace podnikové zdravotní správy,
hygienická opatření v závodech, rekreace,
boj proti pracovním a materiálním ztrátám
atd." Toto říká důvodová
zpráva.
Podle smyslu vět důvodové zprávy má
se tedy působnost Československého ústavu
práce vztahovat na všechna pracoviště,
na kterých člověk jako pracovní síla
působí, tudíž podle tohoto výkladu
měla by se působnost zákona vztahovati také
na pracoviště 3 milionů československých
žen-hospodyň, t. j. na domácnost, která
je nejdůležitějším spotřebním
i distribučním orgánem převážné
většiny u nás vyrobených a dovážených
statků. Potírání únavy, boj
proti materiálovým a pracovním ztrátám
je také jedním z úkolů Československého
ústavu práce. A je to právě potírání
únavy pracujících žen v domácnostech,
mechanisování domácnosti, boj proti pracovním
a materiálovým ztrátám, který
musí být také veden i na pracovišti
pro hospodářství státu neméně
významném, kterým je domácnost. Proto
má i mělo by býti domácí hospodaření
předmětem vážného vědeckého
zkoumání, stejně tak jako práce v
domácnosti pracující ženy. Význam
domácího hospodářství vyplývá
také z číslic, které představují
náklad na všechny životní potřeby,
ať kulturní nebo hmotné. Vezmeme-li si za příklad
číslici 2.000 Kčs, která se ve čtyřčlenné
rodině s průměrným příjmem
vydá za měsíc, tož ve dvou a půl
milionech domácností činí tato číslice,
obsahující výdej za potraviny, šatstvo,
obuv, činži, otop, osvětlení, kulturní
potřeby, šest a půl miliardy měsíčně,
ročně 72 miliardy československých
korun.
V prvním roce dvouletky má být náš
národní důchod zvýšen na 160
miliard Kčs, v druhém pak na 180 miliard Kčs.
72 miliardy Kčs proběhnou rukama asi 3 milionů
československých žen-hospodyň v domácnostech
a představují tak v prvém roce dvouletky
téměř 45 % národního důchodu.
Jaký závěr z toho vyplývá?
Že domácnost je nesmírně důležitým
pracovištěm, domácí hospodaření
významným hospodářským činitelem
při distribuci i konsumu vyrobeného zboží,
jehož materiálovým ztrátám musí
být zabráněno stejně tak, jako mají
být zkoumány pracovní podmínky hospodařící
ženy. Proto nás nesmírně překvapilo,
že nebylo pamatováno na to, aby také ženám,
zástupkyním žen-hospodyň bylo v představenstvu
Československého ústavu práce dáno
zastoupení.
V § 3, odst. 1 navrhovaného zákona se určuje,
že ústav řídí představenstvo,
skládající se ze 33 členů,
které ministr sociální péče
jmenuje po slyšení ústředních
hospodářských organisací a v dohodě
se zúčastněnými ministry po 2 členech
ze zemědělství, průmyslu a dopravy
a po jednom členu z oboru veřejné správy,
distribuce, veřejnoprávního sociálního
pojištění, zdravotnictví, stavebnictví,
řemesla a výživy. Vedle zástupců
Slovenska jmenuje ministr sociální péče
také 16 členů Ústřední
rady odborů.
Jsem přesvědčena, že velkou vadou tohoto
navrhovaného zákona je, že si nevšímá
skutečnosti, že u nás také ještě
existuje armáda tří milionů žen-čsl.
hospodyň, které sice nejsou za svoji práci
odměňovány mzdou nebo platem, ale jejichž
práce je nesmírně významným
a nepostradatelným činitelem při určování
distribuce vyrobeného zboží a jejichž
práce tvoří základ ke zvýšení
klidu a spokojenosti všech členů rodiny.
Připomínám slavné sněmovně,
že vláda republiky vůbec nepřihlédla
k svému prohlášení, obsaženému
v pátém článku programu prvé
vlády republiky, který v prvé větě
posledního odstavce výslovně říká,
že bude provedeno důsledné zrovnoprávnění
žen ve všech oblastech politického, hospodářského
i kulturního života. Také na prohlášení
třetí vlády, ve kterém se zaručují
plná sociální a hospodářská
práva ženám-hospodyním a je slibováno
ulehčení jejich práce, bylo úplně
zapomenuto.
Právě tato skutečnost, pánové
a paní, že se vůči ženám-hospodyním
postupuje podle zastaralých, nemoderních názorů
o významu práce ženy-hospodyně, mě
nutí k tomu, abych si všimla blíže významu
domácího hospodaření. Uznává
se všeobecně, že domácnost je hlavním
odbytištěm velké většiny zemědělských
i průmyslových výrobků. Jestliže
je filosofie považována za matku všech věd,
pak domácí hospodaření a domácnost
může být právem označována
jako zdroj, kde je původ vzniku všech prostředků
nutných k živobytí i kulturních potřeb
lidstva. Pravdou je, že v minulých stoletích
byla zájmovou sférou práce ženy jen
domácnost. Byla však to postupující
civilisace, která část žen z domácnosti
převedla na jiná pracoviště. I když
číslo asi 450.000 žen výdělečně
činných v naší republice je úctyhodné,
přece jen je velmi pozoruhodná skutečnost,
že stále je ještě u nás téměř
3 miliony pracujících žen, jejichž výhradním
pracovištěm je domácnost. Teprve výsledek
nedávno provedeného sčítání
lidu nám ukáže, že více než
dvě třetiny všech žen našeho národa,
pracuje výhradně v domácnosti, která
zůstává a zůstane po dlouhé
časy významnou jednotkou v hospodářském
životě našeho státu, na jejíž
hospodářské zdatnosti a hospodaření
bude záviset také i rozvoj blahobytu národa
podporováním výroby zemědělských
i průmyslových výrobků.
A přece, jak právě z projednávaného
zákona seznáváme, zůstává
práce v domácnosti popelkou mezi výkony příslušníků
ostatních pracujících vrstev a nedostává
se ženě pracující v domácnosti
všech hospodářských a sociálních
práv a zrovnoprávnění přesto,
že se vláda k tomu zavázala. Ba nedostává
se jí v zákoně, který má prakticky
uskutečňovat psychologický, fysiologický,
sociologický a ekonomický výzkum práce,
jakož i příslušné pomocné
vědy, jak to určuje § 2, odst. 2, místa
ani možnosti k tomu, aby se zhodnocení významu
své práce skutečně také domohla.
Jestliže je práce, pánové a paní,
ohodnocována podle množství vydané a
užité pracovní energie, pak musí být
předmětem vědeckého zkoumání
také práce ženy-hospodyně, protože
je k ní třeba nesmírného pracovního
vypětí, úsilí, obratnosti, tělesné
a duševní schopnosti častokrát větší
než k mechanické, automatické práci
u stroje.
V § 2, odst. c) se prohlašuje, že úkolem
ústavy bude mimo jiné pečovati o spravedlivé
hodnocení práce tělesné i duševní.
Má-li býti účelu tohoto odstavce navrhovaného
zákona dosaženo, pak musí být podle
mého mínění v představenstvu
ústavu dáno zastoupení ženám
hospodyním, které představují téměř
50 procent všech pracujících lidí v
našem státu. Výkon ženy-hospodyně
musí být zkoumán z aspektu jeho mravního,
hospodářského i sociálního
významu při tvoření nové společenské
struktury našeho státu. Toužili jsme přece
všichni po novém společenském řádu,
který by odstranil vady i omyly dřívějšího
společenského řádu. Tento nový
společenský, tedy nový hospodářský,
sociální a mravní řád nemůže
být budován jen politickými hesly a nastolen
jen politickým převratem. Tento nový řád
musí být nastolen zavedením nové
pracovní morálky, novým způsobem hodnocení
lidské práce, tedy také práce ženy
v domácnosti.
Je smutnou, ale pravdivou skutečností, že i
v dnešní pracovní morálce převládá
duch výdělečný nad duchem povolání
a nad jeho mravní náplní. Lidská práce
neměla by být v novém společenském
řádu ceněna podle šablony mzdových
a platových stupnic. Je to mravní náplň
práce, její význam pro zkrásnění
života člověka-pracovníka, muže
i ženy, pro zkrásnění života rodiny
i celého národa, která má být
vodítkem při určování významu
práce a z toho vyplývajícího společenského,
hospodářského a sociálního
postavení toho, kdo tuto práci koná.
Je pro nás téměř zahanbující
skutečnosti, že práce ženy-hospodyně
je proto tak málo ceněna, protože nedostává
za ni plat ani žádnou jinou zákonem určenou
odměnu. Občanský zákon výslovně
říká, že muž je hlavou rodiny a
že řídí a vede domácnost. Žena
je povinna ze všech sil mu pomáhati, při čemž
zákon neříká, co za to dostane. Určuje
sice, že jí má manžel poskytovat příslušnou
odměnu, což tak častokráte bývá
podnětem k nespravedlivé výtce muže
k ženě: "Já tě živím."
Občanský zákon vybudovaný na zastaralých
názorech na úkol a poslání ženy
je také příčinou, proč i naši
tvůrci moderních sociálních zákonů
na význam práce ženy-hospodyně v domácnosti
tak často rádi zapomínají.
Vzpomínám, pánové a paní, jen
jako příklad na zákon o dvouletém
hospodářském plánu, který je
charakteristickým dokladem podceňování
významu i ceny práce ženy v domácnosti.
V důvodové zprávě k tomuto zákonu
v části IV se říká: "Ženám
činným dosud pouze v domácnosti se zajistí
pracovní příležitost v odvětvích
vhodných pro ženskou práci, a to ve všech
krajích Československé republiky." Zákon
určuje pro ženy zaměstnané pouze v domácnosti
ještě 4 hodiny dobrovolné práce. Co
nám říká začátek věty:
"Ženám činným pouze v domácnosti?"
To slovíčko "pouze", slavná sněmovno,
mluví za celé knihy žalob žen-hospodyň,
jak málo je jejich práce i zákonodárci
ceněna. Říká, že Ústředí
plánovací komise tuto práci v domácnosti
oceňuje jen jako 50 % práce každého
jiného pracovníka pracujícího u automatického
stroje.
Pánové a paní, můj projev je obhajobou
mravního významu práce ženy-hospodyně
v rodině. Je však také varovnou připomínkou,
že není možno křivdu páchanou dřívějšími
zákony podceňováním hospodářského
významu práce ženy stále opakovat. Také
cena práce ženy představovaná číslicemi
není bezvýznamná. Tak po příkladu
jiných národů pokusím se odhadnout
jen přibližnou cenu práce ženy-hospodyně.
Americký národní hospodářský
úřad již roku 1921 zkoumal cenu práce
ženy-hospodyně a zjistil, že domácí
práce konaná ženami-hospodyněmi ve Spojených
státech, kde přece jim pomáhá nesmírné
množství technických pomůcek, představuje
téměř jednu čtvrtinu národního
příjmu. Finská národo-hospodářská
Laura Harmaja zabývala se dlouhá léta vyšetřováním,
jakou hodnotu představuje práce finských
žen, a uvedla číslo 13 miliard finských
marek, to je 60 milionů liber šterlinků předválečné
hodnoty. Ve Švédsku bylo zjištěno, že
1,5 milionů švédských hospodyň
rozhoduje o spotřebě výrobků v hodnotě
1,800.000,000 švédských korun, t. j. 100 milionů
liber šterlinků představuje hodnota zboží
obhospodařovaného prací švédských
žen, a cena jejich vlastní práce byla odhadnuta
na 1600 milionů švédských korun, to
je 90 milionů liber šterlinků předválečné
hodnoty. Také dánští národohospodáři
si zjistili, že v roce 1927/28 byla roční práce
žen hospodyň ceněna na 700 milionů dánských
korun, to je 30 milionů liber šterlinků, a
představovala 25 % všeho národního důchodu.
A jak můžeme podle těchto čísel,
slavná sněmovno, odhadovat cenu práce našich
žen-hospodyň? Řekla jsem již, že
při odhadovaném výdeji 2000 Kčs v
jedné rodině proběhne rukama žen-hospodyň
72 miliard ročního národního důchodu.
Jaká je cena této práce? Když vezmeme
za příklad, že 30letá pomocnice v domácnosti
má 1000 Kčs měsíčního
platu a 200 Kčs měsíčně platí
její zaměstnavatel sociálních příspěvků,
když počítáme tedy průměrně
1200 Kčs na mladší pomocnici v domácnosti,
tak nám vyjde úctyhodné číslo.
3 miliardy 600 milionů Kčs za měsíc
představuje cena práce československých
žen-hospodyň, vezmeme-li číslici 3 miliony
žen-hospodyň a násobíme-li je 1200 korunami.
Za rok představuje hodnota práce žen-hospodyň,
pánové a paní, 43 miliard 200 milionů
Kčs. To je téměř jedna čtvrtina
našeho národního důchodu, která
představuje hospodářskou cenu práce
žen-hospodyň. A čeho se našim ženám-hospodyním
za tuto významnou práci dostává? Uznání
krásnými slovy, ale v praktickém životě
nemá žena-hospodyně ani právo na obuv
s koženou podrážkou, protože nemá
pracovní knížku revolučních odborů
a není tedy vůbec považována za pracující
osobu.
Ženy čs. strany národně-socialistické
konaly 7. června manifestační sjezd, na kterém
za přítomnosti téměř 5000 delegátek
zastupujících ženské hnutí této
strany se usnesly na požadavku, aby práce ženy-hospodyně
byla plně ceněna a postavena na roveň výkonu
všech příslušníků pracujících
vrstev národa. Žádají dále, aby
při Československém ústavu práce
byla zřízena zvláštní komise,
zvláštní studijní oddělení
ke zkoumání mravního, hospodářského
i sociálního významu práce jak výdělečně
činné ženy ve všech oborech práce,
tak také i ke zkoumání významu práce
ženy-hospodyně pracující v domácnosti
podle zásad pracovní morálky, která
zná jen práci, ať je vykonávaná
kdekoliv. V představenstvu nově zřízeného
Československého ústavu práce nechť,
je několik míst vyhrazeno také zástupkyním
žen jak výdělečně činných,
tak také zástupkyním žen-hospodyň.
Ústředí československých hospodyň
nechť je požádáno, aby delegovalo zástupkyně
žen pracujících v domácnosti, aby povolání
žen-hospodyň bylo takto také zákonem
uznané. Je to především práce,
která je jeho náplní, práce, která
bude také předmětem praktické činnosti
Československého ústavu práce, jehož
úkolem bude fysiologický výzkum práce,
jakož i příslušné pomocné
vědy.