Úterý 24. června 1947

(Začátek schůze ve 14 hod. 37 min.)

Přítomni:

Předseda Jos. David.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, Komzala.

Zapisovatelé: Smejkal, Sova.

205 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Pořad

59. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky

Československé, svolané na úterý dne 24. června 1947 na 14. hod.

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 390), jímž se zřizuje Československý ústav práce (tisk 661).

2. Zpráva výborů kulturního, právního, rozpočtového a soc.-politického o návrhu poslanců Pažoutové, Uhlířové, dr Chudoby, Syrovátkové a druhů (tisk 267) na vydání zákona, kterým se zřizuje Vysoká škola sociální v Brně (tisk 660).

Předseda (zvoní): Zahajuji 59. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4, jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. inž. Stykovi, inž. Filovi, dr Zibrínovi, na tento týden posl. Fraštackému, Polákovi, Pleslovi, Bruknerovi, Novému.

Posl. dr Loubal žádá o zdravotní dovolenou na dobu 6 neděl od 20. t. m. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Bartoš žádá o studijní dovolenou na dobu 14 dnů.

Posl. dr Šíp žádá o zdravotní dovolenou na dobu 3 týdnů od 24. t. m. Lékařské vysvědčení předloží dodatečně.

Posl. Firt žádá o zdravotní dovolenou do 7. července t. r. Lékařské vysvědčení předloží dodatečně.

Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je většina. Dovolené se udělují.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 390), jímž se zřizuje Československý ústav práce (tisk 661).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. posl. Nedoma. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Nedoma: Paní poslankyně, páni poslanci!

Český a slovenský lid ve své strhující většině po vítězné květnové revoluci právem této revoluce položil základní kameny k nové hospodářské a sociální výstavbě naší jednotné a demokratické republiky. My všichni, kteří jsme pochopili smysl této nové cesty, po které jsme se dali, musíme si vždy a všude uvědomovati také důsledky oněch převratných změn a musíme rukou společnou a nerozdílnou přispět k vybudování takového národního a státního společenství Čechů a Slováků, v němž nebude vykořisťovatelů ani vykořisťovaných, ale jehož pilířem bude práce rukou a mozků, spravedlivě hodnocená s hlediska hmotného i mravního, a především práce účelně rozdělená.

Naše revoluce vyústila v největší triumf našich slavných tisíciletých dějin. Vyhnali jsme navždy Němce z této krásné země. Opojení z tohoto jedinečného vítězství nesmí nám však ani na okamžik zastřít představu o hospodářských důsledcích faktu, že jsme se zbavili mnoha neobyčejně zkušených drobných, středních i velkých podnikatelů a téměř 600.000 vysoce kvalifikovaných manuálních a duševních pracovníků, kteří nám v krátké době, jsouce naplněni neuhasitelnou záští, vytvoří v blízkosti nebezpečnou konkurenci, která - nebudeme-li připraveni technicky, ekonomicky i mravně - bude živelně ohrožovat náš hospodářský rozvoj. Bude proto třeba, abychom se zamyslili nad všemi složkami našeho národního i státního života, abychom především zjistili, zda v našem úkolu správně a úměrně využíváme svých sil, abychom jejich účelnou organisací a náležitým výběrem rychle nahradili citelný úbytek, vytvořený právě odchodem Němců. Účelné hospodaření lidskou prací a lidským činitelem ve výrobě i v hospodářství stává se, paní a pánové, naším ústředním problémem.

Zlikvidovali jsme v našem státě liberalisticko-kapitalistický systém právě proto, že byl veden jen sobeckými a ziskovými zájmy a momenty a nemohl proto a nedovedl správně odhadnout a ocenit význam člověka. Náš nový hospodářsko - a sociálně-politický systém bude se znovu a znovu vracet k člověku a jeho práci. Jsem proto, paní a pánové, opravdu šťasten, že mohu dnes jako zpravodaj sociálně-politického výboru zhodnotit význam navrhovaného zákona o Československém ústavu práce, který má slavná sněmovna v dnešním svém zasedání schválit. Chci hned z počátku zdůraznit, že jde o jeden z nejdůležitějších zákonů, který ústavodárné Národní shromáždění projednává, neboť tímto zákonem budujeme společný Československý ústav práce, který bude mít za úkol nejenom vědecky hodnotit a zkoumat lidskou práci, ale jehož stejné významným úkolem bude výsledky vědeckých výzkumů aplikovati v denním životě.

Dovolte mi, paní a pánové, abych s pocitem hrdosti konstatoval, že naši přední vědečtí pracovníci již od prvních dnů naší státní samostatnosti s úctyhodnou energií začali studovat lidskou práci s hlediska psychologického, fysiologického, technického i mravního a položili tak již v roce 1920 základy k vědeckému ústavu, který si svou kvalitou a svými výsledky získal významné postavení v oboru pracovního výzkumu v celém světě. Již na jaře roku 1918 dal kroužek českých inženýrů podnět k úvahám, jak by mohla přispět technická věda a práce k nápravě válečných škod a k zajištění lepší budoucnosti. Považuji za svoji povinnost vzpomenouti, že to byl první president Československé republiky, T. G. Masaryk, který se velmi usilovně zajímal o tyto otázky a zdůrazňoval, že bude třeba soustavně využíti tělesných a duševních schopností našeho lidu. Slouží ke cti našim průkopníkům těchto myšlenek, že pochopili, že vědecký výzkum nelze věnovati jenom konstruktivní práci z hmot přírodou poskytovaných, ale že je nutno rozšířiti pole vědecké činnosti také na výzkum a bádání o člověku pracujícím, nechť pracuje rukou nebo mozkem. Byla to myšlenka na tehdejší dobu opravdu revoluční, průkopnicky nová a proto také neobyčejně obtížná.

Při této příležitosti, paní a pánové, s vděčností vzpomínám nejobětavějšího průkopníka těchto nových metod, pana inž. Zimmlera, jemuž děkujeme za to, že si Masarykova akademie práce, zřízená zvláštním zákonem v roce 1920, vytkla za úkol pečovati, jak už jsem naznačil, o využití tělesných a duchovních schopnosti našeho lidu způsobem nejlepším k obecnému a celkovému prospěchu. V Akademii pochopili již tehdy, že to vyžaduje vědecký výzkum vlivu vykonané práce ať duševní nebo tělesné na lidský organismus, ale také na duševní činnost a život pracovníků. Teprve toto soustavné a vědecké pronikání do tajů osobnosti pracovníkovy, do jeho tělesného mechanismu, ono poznání základů fysických a duševních výkonů umožňovalo rozhodování o opatřeních k nejlepšímu využití schopnosti a přirozeného nadání člověka v praktickém povolání. Umožňovalo udávání směru nejlepší výchovy a nejúčelnějšího odborného školení, které jedině mohou vésti k úspěšnému životu a k opravdové spokojenosti a radosti z práce.

Při Masarykově akademii práce byl v roce 1921 zřízen psychotechnický ústav, který si důslednou vědeckou prací brzy získal značný ohlas i ve vědecké cizině. Psychotechnický ústav se od svého počátku snažil se značným úspěchem aplikovati své vědecké zkušenosti a výzkumy také prakticky. Vědecké výzkumy nebyly prováděny jenom v jeho síních, nýbrž především v našich průmyslových závodech, kde byla prováděna analysa práce dělníka v dílně, aby bylo možno posoudit požadavky každého druhu práce a povolání.

Zvlášť hodnotným způsobem byla práce tohoto ústavu prakticky vyjádřena ve spolupráci s naší železniční správou, když tisíce a tisíce nových zaměstnanců našich železnic se podrobovalo v tomto ústavu psychotechnickým zkouškám, podobně jako později zaměstnanci pošt, veřejných prací, ministerstva vnitra a ministerstva školství.

Z těchto počátečních úspěšných vědeckých a prakticky aplikovaných výzkumů vyrostl další neobyčejně významný úkol: jak vyřešiti otázku vhodné a účelné volby povolání. Je opravdu zásluhou ústavu, že s hlediska psychotechnického bylo provedeno vyšetřování desetitisíců naší školní mládeže. Pro potřeby Slovenska byl v roce 1928 vytvořen v Bratislavě krajinský ústav psychotechnický, který rovněž plnil daný úkol neobyčejně svědomitě.

Dík nadšeným mladým vědeckým pracovníkům se úkoly Ústředního psychotechnického ústavu rozrůstaly do netušené míry. Ukázalo se, že ústav bude třeba zainteresovat také na některé jiné potřeby, které u nás - hlavně vinou naší veřejné správy a veřejnosti - byly buď vůbec opomíjeny, nebo opatřovány nedokonale různými institucemi. Myšlenka vybudování ústřední vědecké instituce pro výzkum práce vyrůstala rok od roku a byla roku 1939 realisována přeměnou Ústředního psychotechnického ústavu na Ústav lidské práce.

Paní a pánové, vzpomínám si, co nadšení proudilo v tomto ústavu, když dávný sen opravdu sociálně zaměřených techniků a vědeckých pracovníků byl uskutečněn. Co přebývalo na nadšení a pracovním odhodlání, scházelo bohužel, jako vždy v podobných případech u nás, na hmotných prostředcích. A tu, paní a pánové, považuji za svoji zvlášť krásnou povinnost, abych zdůraznil, že slouží ke cti tehdejšímu vedení Ústavu lidské práce, že svoji vědeckou objektivitu a nezávislost neprodalo za lákavou hmotnou podporu, nabízenou tehdejším Ústředním svazem průmyslu, který si však kladl podmínku takového účinného zastoupení ve správě ústavu, aby mohl plně uplatňovat svůj vliv na linii ústavu. Chci také konstatovat, že v době nesvobody si tento ústav ani v nejmenším nedal vnutit jednostranné metody říšskoněmecké a vytrvale šel i za nejobtížnějších okolností svou osvědčenou, československou cestou.

Květnová revoluce našeho lidu, provázená revolucí hospodářskou a sociální, postavila Ústav lidské práce před nové a nové problémy. Je nám všem jasno, že bude nutno sjednávat především vědecké předpoklady pro spolehlivý poměr mezi osobním a pracovním přínosem a osobním podílem na výsledku pracovního úsilí člověka pro účelné využití všech výrobních prostředků a přírodních zdrojů. Je samozřejmé, paní a pánové, že toto nové vědecké úsilí musí být oproštěno - pokud jde na př. o důslednou racionalisaci práce - právě od těch sobeckých zájmů, které byly charakteristickým znakem kapitalistického systému. Musíme umožnit vědě, aby zkoumala svobodně a nezávisle všechny předpoklady pro nejúčelnější uspořádání pracovních podmínek. Ve spolupráci s vědou musíme hledat takové úpravy práce, při nichž bude zajištěna nejvyšší pracovní výslednost, při niž však také pracující bude všestranně chráněn a po všech stránkách také dokonale zajištěn.

Těmto novým velikým úkolům musí také odpovídat nová jednotná organisace tohoto ústavu, kterému svěříme všestranný výzkum lidské práce. Musí to být ústav - a to podtrhuji, paní a pánové - nedotčený jednostrannými zájmy, ústav opravdu nezávislý, má-li v sektoru námezdní práce splnit všechno to, co nazýváme předpokladem účelné sociální a hospodářské politiky. Právě předloženým zákonem sledujeme především sjednocení všech snah v oboru výzkum u lidské práce. Právnicky vytváříme Československý ústav práce jako právnickou osobnost se sídlem v Praze. Tento ústav přejímá práva, povinnosti i závazky bratislavského Psychotechnického ústavu, který je doposud součástí krajinského ústavu Ochrany práce a dále Ústavu pro pracovní normy, zřízeného po revoluci Ústřední radou odborů.

Sociálně-politický výbor pozměnil původní vládní osnovu podle návrhu své subkomise jmenovitě v §§ 1, 2 a 3. V zásadě šlo výboru o tři závažné problémy. Soc.-politický výbor chtěl podle možnosti co nejvíce respektovati snahu zástupců slovenských politických stran, aby dosavadní, zdárně se vyvíjející Psychotechnický ústav v Bratislavě zůstal ve své vědecké činnosti co nejvíce neomezen, aniž by tím byla dotčena pro nás všechny závazná zásada jednoty Československé republiky. Dík pochopení slovenských zástupců nalezl v § 1 i v paragrafech dalších vyhovující formulaci, podle které dosavadní Psychotechnický ústav v Bratislavě se v rámci Československého ústavu práce přetváří na Oblastný ústav pro Slovensko v Bratislavě, jehož správou budou pověřeni slovenští členové Československého ústavu práce v Praze. Samostatnost vědecké činnosti tohoto ústavu v Bratislavě je podtržena příslušnou resolucí soc.-politického výboru, která je pak doplněna resolucí výboru rozpočtového, zajišťující tomuto ústavu předsedu z řad slovenských členů představenstva. Proti původnímu návrhu vládnímu konkretisoval soc.-politický výbor v § 2 úkoly Československého ústavu práce, a to s odůvodněním, aby vědecká a praktická činnost tohoto ústavu nemohla být v budoucnosti narušována případnými kompetenčnými spory. Soc.-politický výbor vyjádřil dále paritu skupiny zaměstnanecké a skupin zájmových ve správě tohoto ústavu a rozšířil počet slovenských členů představenstva z navrhovaných 8 členů na 11.

Paní a pánové, odhlasováním tohoto návrhu zákona uzavírá dnešní plenární schůze ústavodárného Národního shromáždění krásnou kapitolu 10letých šlechetných snah o zhodnocení lidského činitele v hospodářském životě, a jsem plně přesvědčen, že i nový Československý ústav práce bude své veliké a výsostně odpovědné úkoly plniti se stejnou ušlechtilostí, obětavostí a nadšením jako ti, kteří v minulosti dali základ k tomuto krásnému lidskému a vědeckému dílu.

Jménem soc.-politického výboru doporučuji jako jeho zpravodaj slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby přijalo osnovu zákona, jímž se zřizuje Československý ústav práce, beze změn. (Souhlas.)

Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Janouš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janouš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 11. června 1947 projednal vládní návrh zákona a přijal tuto osnovu se změnami a doplňky tak, jak se na nich usnesl výbor soc.-politický. Dále se rozpočtový výbor zabýval připomínkami slovenských kolegů k otázkám týkajícím se jednacího řádu Čs. ústavu práce a usnesl se, aby se ministerstvo sociální péče při vypracování tohoto jednacího řádu řídilo zásadou platnou pro tento řád, že "funkciu predsedu Oblastného ústavu vykonáva slovenský člen, ktorý je predsedom alebo podpredsedom Československého ústavu v Prahe".

Protože předložená osnova sleduje tradici v našem sociálně-politickém zákonodárství a protože odpovídá také technickému pokroku v závodech, usnesl se výbor rozpočtový doporučiti ji beze změny tak, jak je obsažena ve vládním návrhu. (Potlesk.)

Předseda: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Řečníky jsou: pp. posl. Sedlák, Žáčková-Batková, dr Linczényi, dr Šoltész.

Uděluji slovo prvnímu řečníkovi, p. posl. Sedlákovi.

Posl. Sedlák: Slavná sněmovno!

My již vícekráte, formulujíce potřeby svého národa v zákon, jsme se vraceli v této sněmovně k myšlenkám a iniciativě mnohých našich velikých předchůdců v tomto parlamentě. Dovolte, abych také dnes připomenul, že osnova, která je právě předmětem jednání, uskutečňuje úsilí bývalého ministra sociální péče inž. Jaromíra Nečase; jeho koncepce je z části zachycena v dnešní osnově tak, jak již v době prvé republiky o uzákonění této myšlenky usiloval. Přesto však je nutno zdůraznit, že jsme teprve nyní získali úplné předpoklady pro činnost ústavu, který vědecky zkoumá práci. Vždyť teprve nyní jsme odklidili důsledky kapitalistického zřízení, což nám dává možnost, abychom zvyšovali účinnost lidské práce v naprostém souhlasu se zájmem lidu. Odpadly zábrany sociálně-politického rázu a celý národ může se dnes zapojit do pracovního úsilí, aby jeho práce nesla skutečně větší výsledky, neboť ona to je, která určuje míru našeho blahobytu a konečně i míru kulturního vzestupu.

Již okolnost, že nás je ve státě méně - a to bylo velmi dobře řečeno již přede mnou - musí vést k tomu, že musíme pracovat účelněji, že budeme vážit a rozumně uvažovat o každém našem pohybu, o každém našem pracovním nasazení. Bude ovšem také třeba, abychom již pro budoucnost nemusili násilnými opatřeními převádět pracovníky, vyšlé z výroby a uteklé do kanceláří, zpět do výroby, a proto bude nutné, aby na podkladě vědeckých poznatků byly odbourány nezdravé psychologické přehrady, které jsou mezi prací manuální a prací duševní. Je to často jen důsledek těžkého stavu dlouhé okupace, kterou náš národ prošel a která zanechala i v našem hospodářském životě a na každém občanu značné kazy. Mzdová politika státní musí také přestat být otázkou mocenské problematiky a musí se stát skutečnou součástí hospodářsky podloženého vědeckého plánování. Vše nasvědčuje, že jde o uzákonění podkladu pro široce založené československé výzkumnictví v práci, které má být ne vědou pro vědu, ale pro praktický výsledek k větším užitkům národní práce. Toto vědecké úsilí kolem práce nás osvobozuje sociálně. A domnívám se, že bychom si v této sněmovně měli do všech důsledků uvědomit, že si nedáme výsledky sociálně zabezpečené práce v žádném směru odklidit nějakými vlivy politickými.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP