Podnikli jsme a ještě podnikneme kroky, aby se vládní návrhy co nejdříve dostaly do parlamentu, tak abychom co nejdříve měli takovou hospodářskou samosprávu, o jaké nám hovořil předseda vlády, organisaci levnou, výkonnou a demokratickou, aby tam členové a měli co mluvit, a chceme pak ihned volby. (Potlesk.)

Živnostenská veřejnost je také velmi často uměle zneklidňována falešnými informacemi o restribuci a o zavírání podniků. I tato otázka spěje ke svému vyřešení osnovou o úpravě živnostenského a obchodního podnikání. I v tom budou všichni živnostníci a obchodníci souhlasit se zásadou, vytčenou předsedou vlády: Nechceme rušit dosavadní živnosti a chceme, aby nové se povolovaly jen podle skutečné potřeby. Rozhodně jsme však proti tomu, aby se nové živnosti povolovaly podle partajnické legitimace. Je v zájmu starých živnostníků, aby se nedrobil okruh jejich zákazníků, i v zájmu nových, aby zbytečně neztráceli svůj majetek. Nechceme, aby se vrátily staré doby bankrotů a konkursů, chceme, aby obchod a řemeslo měly zlaté dno. - O to také usiloval ministr Zmrhal, který vykonal již záslužný čin pro obchodníky tím, že dovedl postavit hráz libovolnému povolování nových podniků. Nutno při tom zdůraznit, že si ve svém resortu vedl spravedlivě, ať se jednalo o podnicích jednotlivců nebo družstev. Přehnané pověsti o zvýhodňování družstev, právě tak jako opačné pověsti o brždění jejich činnosti jsou liché. Od května r. 1945 do konce září 1946 bylo povoleno 8800 obchodů mimo pohraniční území, z toho 1000 družstevních prodejen, zde však včetně obnovených prodejen v pohraničí. Zajímavé také je, že v Praze bylo před válkou 720 družstevních prodejen, kdežto dnes po slučovacích akcích je jich 570.

Oběma složkám ministr Zmrhal nedávno otevřeně prohlásil: "Obě formy mají stejné společné poslání, účelně sloužit spotřebiteli. Máme u nás 5000 družstevních prodejen a na 100.000 soukromých obchodů. Nepřehánějme a netvrďme, že tyto družstevní prodejny mohou vážně ohrozit soukromé podnikání, bude-li toto udržovat krok s hospodářským a technickým vývojem. Zamysleme se nad tímto problémem a pochopme, že vývoj družstevnictví žádným zákonem a umělými hrozbami nezastavíme." Tolik ministr Zmrhal. To je otevřená a přímá řeč, která se nevypořádává s věcí líbivou demagogií.

Nutnost zdravé soutěže musí vést živnostníky k vhodné péči o ostatní otázky, jako jsou: zvelebování podniků, všestranné zdokonalování a zlepšování služby spotřebiteli, převedení a provedení zásady "více, lépe a levněji", platné ve výrobě, také sem též náleží péče o další existenční otázky, jako je výchova dorostu, jakož i zabezpečení vhodných podmínek pro jeho uplatnění. I v těchto detailních otázkách vláda jistě pomůže vhodnými opatřeními. Ministr Zmrhal sám iniciativně vyzval v těchto dnech vrcholnou organisaci obchodu, aby se postarala o vybudování vlastního domova v Praze pro potřeby svého dorostu. Nastává doba, kdy také živnostníci budou z rukou vlády přijímat výhody vyplývající z její úspěšné politiky.

Kolik otázek nyní řešených je starého data! Zajištění prosperity živnostenskými úřady povolených podniků, únosné a snesitelné daně, zajištění v nemoci a stáří, demokratičtější a levnější hospodářské organisace; všechno věci, o kterých se zde před válkou halasně a dlouho mluvilo. Museli přijít komunisté, aby řešení těchto věcí narýsovali, musela přijít vláda Klementa Gottwalda, aby se s těmito věcmi konečně hnulo. Co udělali kdysi všichni ti našeptávači, kteří dnes o sobě prohlašují, že jsou pouhými kývacími panáky, jejichž cílem je podle jejich vlastních slov mařit co nejvíce, dokud ještě sloužili u Najmana a Chalupy a spolu s nimi Preissovi, Beranovi a jiným podobným kapitalistickým velmožům. Neudělali nic. Poctivý živnostník si dnes uvědomuje jedno: na Gottwalda, Zmrhala, Dolanského a Nejedlého není třeba resolucí, není třeba demonstračních akcí, starají se i bez nich o splnění programu, který si vytkli, aby se národu, tedy i živnostníkům, vedlo dobře. Takovým ministrům a takové vládě je možno jen děkovat za jejich práci. Je pro živnostníky štěstím, že stále více jich tuto skutečnost chápe. Tím jasnější perspektivu šťastné budoucnosti vidí před sebou. (Potlesk.)

Podpresdeda dr. Ševčík (zvoní): K slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávám slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor živn.-obchodný, p. posl. Dědovi.

Zpravodaj posl. Děd: Vzdávám se slova.

Podpredseda dr. Ševčík: Dávám slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový, p. posl. dr. Neumanovi.

Zpravodaj posl. dr. Neuman: Vzdávám se slova.

Podpredseda dr. Ševčík: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 5 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozměňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 5 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je včšina.

Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, ods. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 2. Druhé čítanie osnovy zákona, ktorým sa zrušujú poplatky z obchodných a živnostenských kníh a z kníh notárskych (tlač 620).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Děd: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Neuman: Není změn.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčsina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 2. odsek poriadku.

Začneme teraz rokovať o treťom odseku poriadku, ktorým je

3. Zpráva výborov právneho a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 511) o plnení záväzkov znejúcich na ríšske marky na Slovensku a v pomere medzi zemami Českou a Moravskosliezskou a Slovenskom (tlač 628).

Zpravodajcom za výbor právny je p. posl. dr. Bartuška. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartuška: Pane předsedo, paní a pánové!

Právní výbor projednal návrh zákona o plnění závazků znějících na říšské marky na Slovensku a v poměru mezi zeměmi Českou a Moravskoslezskou a Slovenskem po slyšení expertů ministerstva financí a spravedlnosti. Tento vládní návrh zákona řeší otázku, která zde vyplynula z toho, že bylo zastaveno do určité míry cenové vyrovnávání, čímž odpadl tu instrument, který měl odstraňovati nebo zmírňovati důsledky kursové disparity české a slovenské koruny. Za druhé musel býti tento zákon navržen proto, poněvadž nebylo lze vystačiti s obecnými ustanoveními občanského práva o plnění peněžitých závazků, zejména proto, ze říšská marka není již předmětem peněz mezinárodního kursu a že tedy bylo třeba v každém případě vyřešiti tyto věci normativně.

Osnova volila řešení, které se opřelo o dekret presidenta republiky č. 36/45 o plnění závazků znějících na říšské marky, vycházela z toho, že po provedení měnové rozluky českých zemí a Slovenska, kdy byla zavedena samostatná slovenská měna, byly vyrovnávány závazky v určitém poměru a že průběhem doby tento poměr také byl měněn, takže se tu vytvořila určitá disparita, která musí býti v zájmu klidného hospodářského života a jeho konsolidace také normativně upravena.

Přepočítávací kurs v této osnově byl stanoven tak, že jedna říšská marka rovná se 10 Kčs. Znamená to, že do určité míry je z tohoto poměru zvýhodněn slovenský dlužník a na druhé straně že dlužník v zemích českých získává určitý prospěch, ale uvážíme-li, že tyto případy jsou ojedinělé a že se celkem týkají jen závazků za zboží a nikoli veškerých závazků za kapitál, neznamená to nějaký hrubý anebo hrubší zásah do hospodářského života. Je tedy toto vyrovnávání závazků v poměru 1 říšské marky k 10 Kčs hospodářsky únosné a vztahuje se ve skutečnosti jen na pohledávky a závazky z výměny zboží, která byla provedena za války. To je jedna otázka, se kterou se tato osnova vypořádává.

Druhá otázka, která vyplynula jenom - řekl bych - z legislativní ekonomie, spočívá v tom, že bylo také třeba upraviti otázku markových platidel, pokud tato byla zákonným platidlem na území Slovenska připojeném k Německé říši. Aby nebylo třeba vydávati nový zákon, řeší se to v § 5 tím, že se dává ministru financí zmocnění k úpravě způsobu náhrady za marková platidla, které je také pojato do této osnovy.

Takto projednal právní výbor vládní návrh tohoto zákona a já zde tlumočím usnesení právního výboru a doporučuji, aby ústavodárné Národní shromáždění tento vládní návrh přijalo jako zákon. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán posl. d Bugár. Dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. dr. Bugár: Slávna snemovňa!

Rozpočtový výbor prejednal túto osnovu a po uvážení odporúča snemovni, aby bola prijatá s tými doplnkami, ako je to v osnove uvedené. Rozpočtový výbor pripojil k tejto osnove ešte aj zvláštnu rezolúciu, ktorou žiada, aby aj otázka pomeru pengö na Slovensku čím skôr bola vyriešená. V podstate slovenský dlžník, poťažne veriteľ, je síce dotknutý touto osnovou, ale hospodársky je to únosné a preto žiadna zvláštna ujma naším obchodníkom, či už veriteľom alebo dlžníkom, z tohoto nevznikne. Preto rozpočtový výbor sa usniesol túto osnovu odporúčať a prijal ju v tom znení, ako už kol. Bartuška vo svojom výklade predniesol. Za Demokratickú stranu a svoj klub tiež odporúčam túto osnovu prijať a budeme za túto osnovu tiež jednomyseľne hlasovať. (Súhlas.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 6 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 6 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rok. poriadku vykonáme hneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o plnení záväzkov znejúcich na ríšske marky na Slovensku a v pomere medzi zemami Českou a Moravskosliezskou a Slovenskom (tlač 628).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Bartuška: Nejsou.

Zpravodajca posl. dr. Bugár: Nie sú.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru rozpočtového, vytlačenej vo zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.

Tým je vybavení 3. odsek poriadku.

Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odseku poriadku, ktorým je:

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 477), ktorým sa zrušuje Zvláštny fond pre zmiernenie strát vzniklých z povojnových pomerov a ktorým sa upravujú niektoré právne pomery Všeobecného fondu peňažných ústavov v republike Československej (tlač 636).

Zpravodajcom je p. posl. Fusek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Fusek: Pane předsedo, paní a pánové!

Rozpočtový výbor ve své schůzi 28. května t. r. pojednal o návrhu zákona, tisk 477, kterým se ruší Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a kterým se upravují některé právní poměry Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé. První světovou válkou utrpěly peněžní ústavy značné ztráty, které byly přivoděny zejména nucenými investicemi peněz do válečných půjček. Rozbitím Rakouska pozbyly tyto válečné půjčky své hodnoty a jejich majitelé svých peněz. Peněžní ústavy, které spravují cizí svěřené jim peníze, bylo nutno finančně sanovati. Za tím účelem byl zřízen Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, a to zákonem ze dne 9. října 1924, č. 227 Sb.; tento fond poskytoval peněžním ústavům podpory ve formě dlužních úpisů, které sám vydával. Těchto dluhopisů vydal fond celkem za 2.410 milionů korun jmenovité hodnoty, to jest v roce 1926 za 1.640 mil. a v roce 1932 za 770 mil. korun.

Zvláštní fond, ač měl sloužiti ke zmírnění ztrát utrpěných v důsledku první světové války, přečkal i druhou světovou válku. Jeho nynějším úkolem je jen dluhová služba, pokud jde o emitované jím dluhopisy, to jest má právo prováděti jejich umořování a úrokování. Do dnešního dne zbývá umořiti ještě skoro dvě třetiny emitovaných dluhopisů. Kdyby se tato služba dala normální cestou, trvalo by to ještě hezkou řadu let, než by byly tyto dluhopisy umořeny, a stát by přispíval ročně na toto umořování a proplácení kuponů. Aby byl tento stav odstraněn, ruší se nyní jmenovaný fond a dluhová služba, ke které by byl jinak povinen, přechází na ministerstvo financí. Finanční náklady pro stát z toho zákona nevyplynou, protože státní pokladna hradila dosud podle zákona o Zvláštním fondu ze čtyř pětin dluhovou službu sama. Rozpočtový výbor navrhuje slavné sněmovně přijetí zákona ve smyslu zprávy výboru rozpočtového, tisk 636. (Souhlas.)