Jsme přesvědčeni, že teprve s náležitým odstupem po skončení retribuce ji bude možno správně hodnotit a kriticky posoudit. (Výkřiky posl. Vodičky.) A nebojíme se, kolego Vodičko, že by ministerstvo spravedlnosti se svým ministrem při tomto soudu propadlo. Náš lid má zdravý smysl a jím se, zaplať pán Bůh, řídí, i když to není v duchu a podle přání některé politické strany. Ministr spravedlnosti dr Drtina neměl v éře retribuce postavení zrovna záviděníhodné. Ale dlužno veřejně konstatovat, že zastával po této stránce nekompromisní stanovisko a hájil důsledně a tvrdě zásadu soudcovské nezávislosti, bojoval za uchování právního řádu a je jeho zásluhou, jestliže toto údobí bude v českých dějinách zapsáno jako údobí úsilí a boje, aby byl ctěn právní řád, i když by se byli mnozí političtí činitelé rádi schovali za tvrzení "vůle lidu" a zaváděli u nás "pořádek" podle svých představ. Proto jméno Drtinovo bude navždy spjato s hájením zákona a řádu, v němž tak skvěle obstál a které nakonec do důsledku vyhrál.

Při této příležitosti je nutno, abychom na půdě parlamentu zvážili a ocenili činnost soudců z povolání i soudců z lidu, kteří konali v době retribuce řádně svoje povinnosti a splnili poctivě těžký úkol, který jim retribuční dekrety uložily.

Do budoucna si přejeme, aby už nikdy u nás nenastala doba a situace, při níž by bylo nutno používat zákona v takovémto směru, jak ho bylo nutno použít po druhé světové válce. Čs. strana národně socialistická jasně formulovala při tomto čištění svoje stanovisko: hájit zásady spravedlnosti a domáhati se toho, aby byli potrestáni všichni, všichni bez rozdílu, kteří zradili v dobách nejtěžší zkoušky národa, a snažila se vždycky svými politickými činiteli, aby bilance celého údobí retribuce přinesla vědomí, že se spravedlnost opravdu naplnila a že zasloužený trest postihl všecky, kteří trestu zasluhovali. (Potlesk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. dr Steiner. Dávám mu slovo.

Posl. dr Steiner: Pane předsedo, dámy a pánové!

Bylo zde velmi mnoho mluveno o spravedlnosti, a jak jsme viděli a byli jsme svědky, na spravedlnost jsou různé názory. Jedni říkají, že se soudilo mírně, že se mělo soudit ještě mírněji, druzí opět říkají, že mnozí kolaboranti unikali spravedlnosti a že mnozí, kteří měli sedět v kriminále, ještě dnes běhají po Václavském náměstí nebo dokonce sedí v úřadech. Já bych k tomu chtěl podle slov kol. Beneše zaujmout stanovisko, poněvadž on zde řekl jedno skutečně velmi dobré a krásné heslo: "Demokracie je diskuse a každý může podle svého názoru, jak věc vidí, do této diskuse zasáhnout."

Při této příležitosti chtěl bych vzpomenout návštěvy pana ministra spravedlnosti Drtiny u naší bojující jednotky, která se nacházela před velkým, a snad uznáte, historickým úkolem zdolat Velké Karpaty, přejít Duklu a pomoci slovenskému povstání, které právě tehdy v roce 1944 začalo a do kterého jsme měli s touto brannou silou zasáhnout. Pamatuji se velmi dobře, že nám tehdy nynější pan ministr dr Prokop Drtina vyprávěl o tom, jak procházel život na západě, jaké úkoly nás doma čekají, a v jedné fázi své přednášky - bylo to tak v neděli dopoledne, byl tam také, abych měl konečně svědky, poněvadž svědci musí být vždycky, vládní delegát pan František Němec a kol. Uhlíř - pamatuji se velmi dobře, říkal, že po osvobození naší republiky budou všichni zrádci a kolaboranti skutečně potrestáni tak, jak si zaslouží, že budeme míti republiku čistou, bez těch lumpů, pane ministře, že ano, co přisluhovali Němcům, bez těch lumpů, co dokonce - to říkám odpovědně - drželi dvě želízka v ohni. Já se na tu přednášku velmi dobře pamatuji. (Výkřiky nár. soc. poslanců. - Hluk.) Já nerozumím. Prosil bych, abyste mi dovolili aspoň paritu slov s Jarmilou. Jinak to nebudu moci dokončit. (Různé výkřiky.) Tehdy shromážděná vojenská jednotka - byla to druhá paradesantní brigáda - panu ministrovi velmi tleskala a souhlasila s jeho slovy. Ale, bohužel - pane ministře, prosím vás, nezlobte se na mne - prošli jsme spolu hezký kus života, na Slovensku, i pod těmi Karpatami - tentokrát jste slovo nedodržel a neudělal jste to, co jste nám, vojákům, kteří tehdy šli do boje, slíbil. Já vím, že, očista není taková, jak jsme si za hranicemi představovali, že se neprovedlo to, co se skutečně provést mělo, a že mnozí, kteří měli sedět v kriminále, v kriminále nesedí a dokonce zastávají... (Hlasy: jmenovat!) Já budu jmenovat případy. Vždyť já na nikoho neútočím, sestro Zeminová. Nech mě domluvit, už je hodně hodin. (Výkřiky.) Nedopadlo to tedy tak. Je řada stížností a já osobně jsem s vámi mluvil, pane ministře, o některých případech, kterým jste popřál sice sluchu, ale které do dnešního dne nejsou řešeny. Stejně tak mi popřál sluchu pan sekční šéf Marianko, je tomu právě rok a dva měsíce, a opět ty případy do dnešního dne nebyly řešeny, ač jsem tehdy vyslyšen byl. Dodnes si ten Vlajkař, který v mé rodné obci zakládal Vlajku, který udal řadu lidí, který spolupracoval s Němci, kterého jsem znal jako fašistu za prvé války, chodí na svobodě, bere dokonce pensi, poněvadž byl státním zaměstnancem. (Hlasy: Není komunista?) Já nevím, já neznám jeho politickou příslušnost, já tam teď už nežiji.

Bylo zde v této otázce velmi útočeno také na naši stranu, že žádá, aby byla očista důsledně provedena. Prosím vás, nezlobte se na nás, že toto žádáme. Vždyť je to skutečně malý požadavek, který může komunistická strana na ministra vlády Národní fronty postavit. Vždyť je to docela správné, že tento požadavek takto stavíme; bohužel, myslím, že tento požadavek stavíme příliš pozdě, že jsme ho měli panu ministrovi postavit asi před půl rokem, a možná, že by zde byly vedeny spokojenější řeči. Jestliže na jedné straně kol. Beneš žádá milost pro různé živly, my máme právo žádat, aby různé živly byly potrestány, aby různé živly, které nepatří do veřejného života, ve veřejném životě nebyly a aby skutečně byla tady náprava zjednána a aby bylo uděláno to, co hlásí košický vládní i program, který odhlasovaly všechny politické strany. Útočí se při té příležitosti na komunistickou stranu. Já nevím proč. Vždyť to není zlá věc, že žádáme očistu do důsledků. A útočí se tím, že prý jsme vlastenci teprve od 9. května 1945, prohlásila kol. Uhlířová, že si od nás nebude brát vzor, že prý jsme špatnými vlastenci, když toto žádáme. S tímhle já nemohu souhlasit. (Posl. Zeminová: To by bylo falšování projevu.) Není to falšování projevu. Kol. Uhlířová prohlásila, že jsme vlastenci od 9. května, vždyť já to jasně opakuji. Není pravda, že komunisté jsou vlastenci od 9. května. Oni byli vlastenci již od roku 1921, ale vlastenectví tehdy prohlašovali ti, kteří později zdvihali ruce a nosili za první republiky "Nic než národ". Na ty jste se tehdy dívali jako na vlastence. (Potlesk.) A když došlo k Mnichovu, kdo se ukázal nejlepším vlastencem? Persekvovaný komunista. A já se dovolávám bratra Neumana, který byl v koncentráku. Kdo se ukázal v koncentrácích nejlepším vlastencem? Komunista. A nezlobte se na mně, nechci být neskromný. Věřte mi upřímně, že i na frontě se komunista ukázal nejlepším vlastencem. (Hlasy: Ne vždycky!) Já vás nechci, pánové nebo bratři, o tomto přesvědčovat, já jsem prožil těžký kus života, já jsem prošel bojem a já jsem toto skutečně viděl a jsem o tom přesvědčen. A když myslíte, že jsme byli špatnými vlastenci za okupace, což je naprosto nesprávné, tak vám dokážu, že jsme tedy nejlepšími vlastenci dnes, při budování státu, při plnění dvouletky, kdy nám řada jiných tak zv. vlastenců hází klacky pod nohy a nepomáhá nám budovat lepší a lidovou republiku. (Potlesk. - Výkřiky posl. Zeminové.) My vítáme každou spolupráci, sestro Zeminová, ale já mluvím o zkušenostech, které mám a jak to vidím venku. (Posl. Zeminová: Přece nebudete tvrdit, že v továrnách, dílnách, v úřadech a na polích pracují jen komunisté!) To neříkám, a bylo by to špatné, kdybych to říkal; tam dělají všichni poctiví Češi v čele s komunisty, ale jsou místa, kde komunisté se musejí brát o to, aby se dělalo, a ti druzí nám házejí klacky pod nohy!

Nechci pro krátkost času a pro pokročilou hodinu zde polemisovat a nepokládám ani parlamentní tribunu za vhodné místo pro to. Při hodnocení výsledků retribuce bylo již poukázáno na velký pracovní výkon soudců, kteří se zasloužili o to, že retribuce byla skončena v podstatě v zákonné lhůtě, třebas i tato lhůta musela býti prodloužena. S tohoto hlediska jistě nemohou býti žádné námitky proti soudcům, kteří hlavně v nižších kategoriích nasadili všechny síly, aby zdolali všechny ty úkoly, které jim retribuce uložila. Přes to však musíme konstatovat, že ve veřejnosti bylo kritisováno nejen celkové provádění retribuce, nýbrž zvláště také stav soudcovský, neboť je přirozené, že náš lid vidí před sebou nejen zákonné předpisy, nýbrž hlavně také osoby soudců, kteří vystupují jako vykonavatelé vůle zákonodárcovy a vykonávají v praxi, co zákon zamýšlí.

Soudr. Gregor již poukázal na to, že naši soudci zahájili svou činnost v nové republice s velmi dobrou pověstí, která spočívala v tom, že velká většina jich se za okupace naprosto osvědčila a bojovala s lidem proti okupantům. Dotýká se bolestně především pokrokových soudců, že velký mravní kapitál, který si soudci takto nastřádali v dobách nejtěžších, byl z velké části promarněn, a to, jak chci zdůrazniti, nikoli vinou velké většiny soudců, kteří mají kladný poměr k lidovému našemu zřízení, ale především zásluhou početně malé, ale vlivné menšiny, která se, bohužel, velmi účinně uplatňuje v naší justiční správě.

Zahraniční vláda a pak vláda košická provedly na základě zkušeností v době zvýšeného ohrožení republiky dalekosáhlé změny v naší veřejné správě, která po revoluci byla změněna od základů. Máme dnes soustavu národních výborů na místě bývalých okresních hejtmanů a zemských presidentů, to znamená, že organisace veřejné správy je nyní v republice mnohem demokratičtější a lidovější než před osudným rokem 1938. Nic podobného se v soudnictví nedělo a organisace našeho soudnictví zůstala v podstatě táž, jaká bývala dříve, za předmnichovské republiky. Jen dočasně a pro zvláštní účely retribučního řízení se u nás uplatňovala zásada lidového soudnictví, která se naprosto osvědčila a měla by se státi trvalou součástí našeho soudního zřízení.

Nejde však jenom o soudní organisaci, jde také o osoby, které pracují v soudní službě a které byly vyměněny jenom z malé části. Zahraniční vláda právě pro zásluhy soudců v boji proti okupantům očekávala a mohla očekávat, že soudcové se po revoluci plně postaví do služeb lidu a že se neuplatní žádné rušivé vlivy, které by překazily začlenění soudnictví do ústrojí naši nové republiky a zejména též provádění retribuce. Poněvadž však bylo jasné, že přece jen určitá část soudců, a to opět soudců na vyšších a vlivných místech, neodolala nátlaku okupantů, ale byla povolným jejich nástrojem, byla uzákoněna též očista mezi soudci. Předpokladem úspěšného provádění očisty národa byla dokonalá očista stavu, který především byl povolán k provádění očisty. Očista mezi soudci a v ministerstvu spravedlnosti se však prováděla velmi mírným způsobem a očistným zřízením proklouzly živly, které při použití přísnějších hledisek by nemohly zůstat bez trestu. Očistné řízení soudců se, jak známo, nekoná před očistnými komisemi pro ostatní veřejné zaměstnance, nýbrž očistné řízení provádějí normální kárné senáty. Uvedené opatření je částečně odůvodněno zvláštním postavením soudců mezi ostatními veřejnými orgány, avšak zároveň nutno zdůraznit, že právě výsady soudcovského stavu mu ukládají zvláštní povinnosti a že právě vzhledem k výjimečným ustanovením o soudcích a závažné úloze soudců při provádění očisty vůbec byly plenární komise povinny postupovati se zvláštní obezřetností a s vědomím značné odpovědnosti, která na nich ležela.

Bohužel se tak v mnohých případech nestalo a došlo k osvobození osob, které se rozhodně nezachovaly jako řádní Češi a věrní služebníci republiky, nebo k mírnému potrestání, které bylo špatnou předzvěstí pro další činost těchto soudců. Zvláště nejvyšší soud jako disciplinární senát soudců vykazuje veliké procento zprošťujících nálezů, nikoli však proto, že oznámení byla bezdůvodná, jak zde často bývá namítáno, nýbrž pro přílišnou shovívavost vůči provinilcům. Kdyby snad někdo také v tomto případě chtěl tvrditi, že také oznámení proti soudcům z velké části byla vymyšlena, pak ani tehdy, kdyby to byla pravda, by to nesvědčilo o mravní výši našeho soudcovstva a zaměstnanců justiční správy vůbec, poněvadž právě oznámení proti soudcům přece pocházejí skoro výhradně jen od veřejných zaměstnanců, soudců a úředníků nebo zřízenců justiční správy. Poněvadž však půjde nikoli o širokou nekontrolovatelnou veřejnost, nýbrž o osoby zvláště kvalifikované, nelze se v tomto případě spokojiti s výkladem, že tak značná část oznámení byla bezpodstatná.

Lze si snadno domyslit, jak smířlivost vůči provinilcům velmi neblaze působila na demokratické a pokrokové soudce. Každý pražský soudce na př. ví, že bývalý president krajského soudu civilního Čermák byl potrestán jen snížením služebních požitků o 10 % na 1 rok, a bylo mu prokázáno, že schvaloval zřízení koncentračních táborů pro. naše studenty! Je přímo urážkou obětí 17. listopadu r. 1939 a našeho národně uvědomělého studenstva, že soudce, který schvaloval teroristická opatření proti nim, byl tak směšně potrestán. Byrokracie na ministerstvu spravedlnosti postupovala víc než mírně proti notorickým kolaborantům.

Již jednou bylo s parlamentní tribuny poukazováno na případ býv. sekčního šéfa dr Brožovského, který po revoluci vedl personální agendu v ministerstvu spravedlnosti a byl quasi protektorátním ministrem. Po květnové revoluci byl dr Brožovský zásahem všech zaměstnanců bez rozdílu politických stran odstraněn z tohoto ministerstva, poněvadž jako zástupce t. zv. protektorátního ministra Krejčího po dobu, kdy Krejčí, dnes odsouzený k 25 letům, byl protektorátním předsedou vlády, pan Brožovský vedl fakticky ministerstvo a odpovídá za všechna opatření, která byla prováděna za okupace proti zaměstnancům v justici, jako totální nasazování ve prospěch říše, útlak a pod. Za služby, které prokázal Němcům, byl dr Brožovský mimo jiné vyznamenán také orlicí. Přesto ministerstvo spravedlnosti prosazovalo jeho renominaci a ustoupilo od ní teprve po energickém vystoupení soudr. Zápotockého v parlamentě. Po tomto prohlášení nastoupil p. dr Brožovský zdravotní dovolenou. Dr Brožovský zatím dostal - a to je velmi zajímavé - statisíce ze státní pokladny za to, že nepracoval, a ačkoliv jeho další setrvání ve službě bylo nemyslitelné, teprve letos na jaře odešel na dočasný odpočinek, což celkem znamená, že se kdykoli může vrátiti do ministerstva. A dr Brožovský si dělá také naděje, že se do ministerstva na původní místo šéfa personální agendy také vrátí. Je samozřejmé, že podobný postup ministerské byrokracie přímo demoralisuje soudcovstvo.

Shovívavost ministerstva vůči osobám, které nedávají plnou záruku toho, že budou zastávat svůj úřad v duchu lidové demokracie, se zračí též ve jmenovací politice ministerstva spravedlnosti. Přímo křiklavým případem je v tomto ohledu stálá snaha prosazovat pana dr Nussbauma na místo druhého presidenta nejvyššího soudu. Dr Nussbaum prosazoval za okubauma na místo druhého presidenta nejvyššího soudu přísnou judikaturu, kterou Němci požadovali v zájmu válečného úsilí, a je zodpovědný za činnost nejvyššího soudu po dobu okupace. Za svoje zásluhy o válečné cíle Německa byl dr Nussbaum vyznamenán orlicí. V poslední době byly zjištěny některé okolnosti, které nadto ještě vrhají prapodivné světlo na dr Nussbauma. Je to případ bývalého čs. kapitána Boubely, který za prvé republiky byl odsouzen za špionáž ve prospěch Německa, po obsazení českých zemí se obrátil na okupanty a žádal zásah ve svůj prospěch. Nejvyšší soud vyhověl naprosto neodůvodněně Boubelově žádosti o obnovu řízení. Dr Nussbaum jejich přání vyšel ochotně vstříc a celý případ sledoval. Když zjistil, že referent, který případ zpracovává, nehodlá žádosti o obnovu vyhovět, přidělil spis jinému referentovi a dal najevo, že si přeje kladné vyřízení žádosti. Nejzávažnější však je, že dr Nussbaum v téže věci v původním řízení proti Boubelovi byl slyšen jako svědek, aby dal tehdy příznivé svědectví ve prospěch svého důvěrného přítele Boubely. Přesto zasahoval dr Nussbaum později za okupace do této věci jako president nejvyššího soudu ve prospěch odsouzeného vyzvědače Boubely. Dr Nussbaum tím hrubě porušil povinnost každého řádného soudce a proto velmi překvapuje, že dr Nussbaum je stále prosazován na místo druhého presidenta nejvyššího soudu. Lze se snadno domyslet, jak škodlivé by působilo jmenování dr Nussbauma na tak význačné místo mezi soudci.

Takových případů je ovšem víc. Tak na př. dr Kofránek, který se rovněž octl před disciplinárním senátem pro soustavné používání německého pozdravu za okupace, který tímto a jiným svým chováním vyvolával rozhořčení zaměstnanců a který konečně byl Němci obdařen orlicí, byl navržen v naší republice na důležité místo presidenta krajského soudu v Moravské Ostravě. Jen odpor všech justičních zaměstnanců zabránil, aby byl jmenován. Dr Kofránek pak odešel do pense.

Je jen doplněním snah ministerské byrokracie, o které jsem se zmínil, že při jmenování na význačná soudcovská místa není dosti přihlíženo k soudcům, kteří se osvědčili v odboji a tak ukázali, že skutečně jsou schopni soudit a mají k tomu také mravní legitimaci. Právě tito soudci především mají býti postaveni na vedoucí místa, poněvadž v očích veřejnosti representují nejdůstojněji demokratické tradice celého národa a soudcovstva zvlášť. Takoví soudcové budou také vyhovovat národním výborům a nedojde kolem nich k trapným aférám, které diskreditují soudcovský stav. Bohužel však v některých případech tento samozřejmý požadavek, pane ministře, respektován nebyl a soudcové, jejichž účast na odboji je všeobecně uznávána, v některých případech nejsou jmenováni a konkurují, bohužel bezúspěšně, o vyšší soudcovská místa s osobami, jejichž protektorátní minulost je víc než neslavná. Bylo by žádoucí, aby se podobné zjevy neopakovaly a aby právě ministerstvo spravedlnosti dbalo o to, aby mravní čistota a národní spolehlivost všech soudců byla naprosto nepochybná. Smířlivost vůči úředníkům v justiční správě, kteří se za okupace plně neosvědčili a kteří projevují určitý odpor proti našemu novému lidově demokratickému zřízení, má svoje důsledky nejen při provádění retribuce, nýbrž i jinde.