Mobilisujme všichni bez výjimky své mozky,
aby myslely především na budování
státu, mobilisujme svá srdce, aby tloukla jen pro
naši lidovou demokratickou, sociálně spravedlivou
republiku. Žádejme si od života víc, než
nám snad osud určil! Buďme neskromní
a chtějme vidět dokončení té
tvůrčí práce, která nám
přinese štěstí a blahobyt lidu, která
nám přinese radostnou budoucnost, v níž
se budeme smát tomu, jak dětinsky jsme si kdy počínali.
Potřebujeme svornost ve svých řadách,
abychom společně čelili nebezpečí.
Pamatujme na slova našeho presidenta Budovatele, která
jsou věčně živá a věčně
pravdivá a která pronesl již v září
1919 v Národním shromáždění.
Řekl: "Chceme-li zachovati svoji existenci, nesmíme
zapomenout nikdy na to, co se stalo v naší historii,
nesmíme nikdy zapomenout, že naše národní
povaha nás často vede k fanatickým bojům
vnitřním, a musíme si stále uvědomovat
nebezpečí, které nás čeká...
Jediná síla a jediná moc, která nás
může navždycky zachránit, je vnitřní
ukázněnost, konsolidovanost a vysoká mravní
úroveň všech našich cílů
a snah národních." Vzpomeňme z těch
mnohých ještě na slova, která nám
zanechal náš president-Osvoboditel, když nám
řekl, že velikost národa netkví v geografii,
ale v jeho kultuře a mravních hodnotách.
Buďme dobrými žáky obou velkých
presidentů a veďme svorně lid tam, kde si sám
přeje býti, do budoucnosti lepší, spravedlivější
a šťastnější. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Posledním řečníkem
je pan posl. dr Novotný. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Novotný: Paní a pánové!
Zákonná osnova, kterou máme odhlasovat, sleduje
cíle, o jichž dosažení musí usilovat
každý odpovědný občan, který
dovede pochopit škody vzniklé našemu státu
válkou. Potřeba obnovy hospodářské
je nejnaléhavějším ze všech úkolů,
jež nás očekávají, a k tomu je
třeba včas vyřešit palčivý
problém, kterému říkáme nedostatek
pracovních sil v některých oborech.
Nebudeme-li umět včas opatřit potřebné
pracovní síly tam, kde je jich potřebí,
pak splnění dvouletého hospodářského
plánu je nejenom vážně ohroženo,
ale možná i prakticky již předem zmařeno.
To je názor, který projevuje většina
našeho národa. Proto se také naše veřejnost
již několik měsíců důrazně
stále dotazuje, zda opatříme potřebný
počet pracovníků pro ony základní
obory, na nichž závisí zdar našeho pracovního
úsilí jinde.
Osnova, kterou máme odhlasovat, je projevem, jenž
dává naší veřejnosti odpověď,
že pracovní sily opravdu opatřit chceme a že
jsme již také nalezli cestu, jak toto opatřování
pracovníků chceme provádět. Veřejnost
jistě s radostí uvítá toto naše
rozhodnutí. Je však otázkou, zda-li se stejnou
radostí uvítá také methody, jimiž
chceme svých cílů dosáhnouti.
Zákon o mobilisaci pracovních sil se stane jistě
předmětem kritického posuzování
a mnohdy i odsuzování našich lidí ne
pro cíle, které sleduje, ale pro způsoby,
jimiž se chce těchto cílů dosáhnouti.
Tento zákon se totiž velmi citelně dotýká
občanských svobod, které jsou u nás
vžité a samozřejmé. Náš
národ jistě pochopí, že současná
doba potřebuje, aby dočasně bylo takové
omezení uzákoněno. Bude však pravděpodobně
žádat, aby takové omezování bylo
prováděno spravedlivě, důsledně,
objektivně a podle závazných předpisů
předem veřejně vyhlášených
a tudíž každému známých
anebo alespoň dosažitelných.
Je v příkrém rozporu se vžitými
zvyklostmi našeho národa omezování osobních
svobod, prováděné, aniž by občan
předtím mohl seznati podrobné zákonné
předpisy, podle kterých by bylo takové omezování
prováděno. Náš člověk
se umí podrobovati předem mu známým
zákonům, avšak s odporem odmítá
příkazy, které se nemohou ve všech svých
bodech opřít o přesnou citaci zákona.
Demokracie, odpovídající našim tradicím,
uznává jen jediného vládce, a tím
je jasný, přesný, náležitě
precisovaný a včas vyhlášený
zákon. Široká zmocnění, ať
jsou dána kterémukoliv ústavnímu činiteli,
jsou české povaze nepříjemná
a nemilá.
Proto se asi také tento zákon stane předmětem
kritiky našeho občanstva právě proto,
že je to zákon příliš rámcový,
široce všeobecný, nedostatečně
přesný a dávající dalekosáhlá
a ve svých důsledcích neznámá
zmocnění vládě anebo dokonce jen jednotlivým
členům vlády.
Ani vláda, která požívá plné
důvěry národa, nemá pro sebe požadovati
příliš široká zmocnění
k činnosti zákonodárné a má
sama v zájmu demokracie a v zájmu důvěry
občanstva usilovat o to, aby se zabývala především
mocí výkonnou a v činnosti zákonodárné
se omezovala na míru nejmenší.
Při této příležitosti je třeba
také připomenouti, že bude nutno, aby také
náš parlament se ohrazoval důrazněji
než dosud proti osnovám, z nichž sněmovna
vytvoří jen prázdný rámec předpisů,
ale významnou a podstatnou náplň ponechává
na vůli vlády. Našim demokratickým tradicím
oddaný národ si asi vynutí na parlamentu
samém, aby se pro příště důsledněji
ohrazoval a důrazněji prosazoval zásady,
že sdělávání závažných
předpisů, omezujících svobody ústavou
zaručené, přísluší výhradně
sněmovně a nikoliv jinému. Je sice potěšitelné,
že původní široké zmocnění,
dávané v § 2 samému předsednictvu
vlády, bylo pozměněno tak, že nyní
přísluší celému vládnímu
sboru, ale je nutno přiznat, že to samo nestačí
uspokojit názory našeho občanstva o smyslu
a významu parlamentu, když osnova dává
mnoho dalekosáhlých zmocnění jednotlivým
členům vlády, jimiž vydávané
předpisy nebudou vždycky ani uveřejněny
ve Sbírce zákonů a nařízení.
Smysl a význam naší demokracie žádá,
aby parlament projevoval důsledně a jasně
svoji normotvornou činnost a nepřesunoval ji, kromě
případů opravdu málo významných,
na nikoho jiného. Je v zájmu naší demokracie
a v zájmu hodnoty tohoto parlamentu, aby předpisy,
zavazující všecky vrstvy národa, byly
vydány parlamentem a uveřejňovány
ve Sbírce zákonů a nařízení
tak, aby občan mohl seznati, kolik závazků
a kolik svobod se na něho vztahuje, a aby to mohl seznati
opravdu včas. A právě vlivem těchto
okolností bude nutno pečlivě střežit,
aby tohoto zákona nemohlo býti zneužíváno
pro jeho všeobecnost k cílům jiným,
než je smyslem tohoto zákona.
Bude velmi záležet na tom, jak bude pak tento zákon
v praxi prováděn. Bude mnoho záležet
na orgánech, které jej mají uvádět
v činnost. Jsou to především úřady
práce a potom závodní či zaměstnanecké
rady, které získávají tímto
zákonem ohromné rozšíření
své působnosti a které jím také
přebírají na sebe nebývalé
množství odpovědnosti. Obávám
se, že úřady práce nemají pro
tyto své úkoly dosti personálu náležitě
vycvičeného a zkušeného, a také
ne spravedlivě honorovaného. Ani závodní
či zaměstnanecké rady nebudou umět
vždy důsledně hledat cesty k naprosté
objektivitě. Bude nutno, aby tyto orgány lidové
správy hledaly tuto objektivitu s náležitou
úctou k zákonu a s neochvějnou vůlí
dodržovat nestrannost, neboť jenom tak bude možno,
aby nevznikly nové příčiny nespokojenosti
a poklesu pracovní morálky. Zdá se, že
k tomu cíli bude také potřebí, aby
členové závodních či zaměstnaneckých
rad získávali své funkce na základě
opravdové důvěry svých spoluzaměstnanců,
a to na základě důvěry, projevené
svobodnou a opravdu demokratickým zásadám
odpovídající volbou. (Potlesk.) Provádění
zákona by mohlo velmi značně ohrozit nejenom
klid v továrnách, ale také pracovní
výkonnost a výrobnost na všech pracovištích,
kdyby místo spravedlnosti a objektivity bylo používáno
ne dost jasných ustanovení k cílům
stranickým a jiným. Bude jistě mnoho záležet
také na tom, s jakou přesností budou sestavena
nařízení a prováděcí
předpisy k tomuto zákonu. Zejména bude záležet
na tom, jak budou formulovány zásady o přechodu
postradatelných zaměstnanců do oborů,
kde je jich naléhavě třeba, a ještě
více na těch zásadách, které
mají upravit návrat pracovníků do
původních zaměstnání.
Je totiž všeobecně známo, že naší
národní revoluce mnozí lidé zneužili
k tomu, aby se usadili na místech, pro která nestačí
ani svou odbornou, ani svou mravní kvalitou; aby utekli
od povolání, pro která jsou schopni a ve
kterých je citelný nedostatek pracovníků.
(Předsednictví převzal místopředseda
Komzala.)
Jedním z odvětví, kde je citelný nedostatek
pracovníků, je naše zemědělství.
Zemědělská výroba ztratila téměř
všecky kvalifikované námezdné pracovníky.
Naše pohraničí je odssálo, pokud je
neodssála také výroba průmyslová
nebo činnosti jiné. Také část
samostatných zemědělců-podnikatelů
odešla a tím zhoršila pracovní nesnáze,
neboť menší počet obyvatelstva má
za úkol obstarati práce na stejně velikém
množství půdy. Obsazování našeho
pohraničí jako přirozený a nutný
důsledek naší snahy o národní
náš stát vytvořilo potíže
také v jiných oborech výroby. V zemědělství
se však tato potíž projevuje opravdu nejtíživěji.
Zemědělci se až dosud snažili překonat
nedostatek pracovních sil zvýšeným pracovním
úsilím. Pracovní doba v zemědělství,
odedávna delší než jinde, byla v posledních
měsících prodloužena, takže nejednou
dosáhla i 100 hodin týdně. Zemědělské
práce, a to práce těžké, převzali
vedle žen neduživí starci a stařeny, nedospělé
děti. Mužové zvýšili své
pracovní vypětí do krajnosti, a tak byly
zdolávány zhruba všechny potřebné
zemědělské práce. Nutno však
připomenout, že všichni pracovníci zemědělští
jsou tělesně i nervově silně opotřebováni
a že nemohou již dále podávati dosavadní
pracovní výkony. Je nutno připomenout, že
ono opotřebování se jeví i u strojů,
u zvířat a leckdy i u půdy, dlouho neobdařované
potřebným jakostním hnojivem, ani hlubokou
a dokonalou orbou.
Zemědělství bude třeba pomoci na prvém
místě. Nemluví pro to jenom důvody
vpředu uvedené. Také sama příroda,
zdá se, varovným hlasem nám říká,
abychom již neodkládali a pomohli tam, kde je pomoci
opravdu nejdříve a nejvíce potřebí.
Letošní jaro nám dává malé
naděje co do zajištění výživy
národa. Zima nedávno uplynulá zkrátila
vegetační období nejméně o
čtyři týdny před vánocemi a
nejméně o pět týdnů po nich.
Devět týdnů bylo tak ztraceno pro růst
obilí a mnoho dnů bylo ztraceno také pro
práce, které se obvykle v zimě vykonávají,
neboť vysoký a trvalý sníh znemožnil
zimní činnost velmi podstatně.
Dlouhá zima způsobila, že vymrzlo mnoho ozimů,
že bylo nutno na jaře znovu orat a znovu sít.
Přibylo tím práce, ale ubylo tím také
zrní a zásob. A jestliže teď ještě
v polovině května vidíme i v krajích
rovinatých naše zemědělce na polích
sít a vidíme-li slabé ozimy nedostatečně
zakořeněné a téměř žádnými
odnožemi nezhuštěné, pak je na nás,
abychom pochopili, že sama příroda volá
po návratu pracovníků do zemědělství
a připomíná, že je třeba, aby
náležitou prací byl zajištěn chléb
pro celý národ.
Nelze nepřiznati, že opatřování
pracovních sil pro zemědělce zůstává
stále problémem nejpalčivějším.
Nižší výdělky, namáhavost
a dlouhá pracovní doba činí tuto činnost
odpudivou. Je však také pravda, že odpudivou
činí tuto práci také vliv u nás
šířené třídní nenávisti.
Třídní nenávist, po celá desetiletí
u nás šířená, udržuje v
mnohých lidech dosud silný odpor k zaměstnání
u samostatného zemědělce. Zdá se,
že sklízíme ve třetí republice
ovoce třídní nenávisti, které
jsme rozsívali v republice první. V zemědělství
je to patrno nejvíce, i když tam jsou takové
poměry, že mnozí zaměstnavatelé
nemají za svou práci ani tolik, kolik má
zaměstnanec.
Venkov nespasí žádná dočasná
pomoc brigád. Venkov potřebuje stálých
pracovních sil srostlých s venkovským životem
a vesnickými obyčeji. Do zemědělství
byly až dosud posílány pracovní síly
velmi podřadné, a to jak s hlediska tělesného,
tak také mravního, pracovní síly,
které nebylo možno nikde jinde uplatnit. Špatná
úroda a neutěšená situace zásobovací
nám připomínají velmi důrazně,
že takové nazírání na zemědělské
práce by škodilo celému národu. Výdělky,
spojené se zemědělskou prací, jsou
dosud přibližně asi o 30% nižší
než jinde. To platí o námezdných pracovnících
i o samostatných zemědělských podnikatelích.
Starost, kterou máme dnes o výživu národa,
nám připomíná, že tato disparita
je dále neúnosná. Dosavadní disparita
může býti odstraněna jenom jiným
nazíráním na zemědělství
a na význam venkovského člověka v
národě, význam, který není
jenom vyživovací a zásobovací, ale také
mravní. Je třeba, aby bylo pochopeno, že venkov
není pro národ pouze zásobárnou, ale
také zřídlem vysoce cenných mravních
hodnot a že venkov, který zajistil národu jeho
výživu, má také nárok na to,
aby mu národ zajistil také spravedlivou odměnu
za jeho práci.
Půjde nám také o to, aby při provádění
tohoto zákona nebyl poškozován zájem
a smysl rodiny a význam rodinného společenství.
Proto budeme bedlivě střežit, aby při
zařazování žen do práce bylo
dbáno především toho, že naším
cílem je rodinná výchova dětí,
a to především výchova mateřskou
péčí obstarávaná, a že
naším zájmem zůstává stále,
aby žena žádným zaměstnáním
nebyla rušena ve svém přirozeném a nejdůležitějším
úkolu hospodyně, manželky a matky. (Potlesk.)
Tím spíše máme na zřeteli tyto
zájmy, že je nám dobře známo,
jak nedostatek jeslí, dětských útulků
a mateřských školek někdy brání,
aby žena bez obavy o své děti mohla odejíti
za prací mimo domácnost. V zájmu žen
a matek trváme na tom, aby v jejich případě
byl zákon prováděn toliko na zásadě
dobrovolnosti.
Jsme přesvědčeni, že žena řádným
plněním svého úkolu manželského
a mateřského dává národu hodnoty
stejně významné, ba ještě významnější,
než jsou hodnoty, které vytváří
práce v továrně. Nechť jsou proto předem
přinuceny k práci bez zásady dobrovolnosti
ženy pochybné pověsti, žijící
často na úkor spořádaného rodinného
života žen počestných. Budeme ovšem
také stát na stráži, aby přechod
pracovníků do jiných povolání
se neprováděl na úkor žen vdaných,
k práci ochotných a pro tu kterou práci také
náležitě kvalifikovaných. Budeme nejen
bdělými strážci rovnoprávnosti
žen s muži, nýbrž i strážci
rodinného života, který považujeme za
podstatu a základ národní existence. (Potlesk.)
V průmyslu budeme dbát toho, aby se pracovních
sil dostalo především těm odvětvím,
která jsou blízká stavebnictví, poněvadž
tam je zřejmé, že porušení někdejšího
rozvrstvení pracovníků je tíživé
právě v tomto směru. Budeme usilovat také
o to, aby v tomto směru nastalo náležité
zvýšení pracovní výkonnosti,
poněvadž toto nám asi prospěje nejvíce.
Nutno ovšem připomenout, že nenáležitá
pracovní výkonnost je někdy také důsledkem
nedostatečného přidělování
materiálu a že zejména v menších
dílnách je nutno dbát zásady, že
malovýrobce zasluhuje svým řemeslným,
celonárodním významem, aby se mu při
přidělování materiálu vycházelo
stejně vstříc jako podnikům znárodněným,
protože pracovní morálka v malovýrobě
je pořád ještě vyšší
než pracovní morálka ve velkovýrobě.
Vzhledem k pochybám co do výrobnosti bude nutno
hájiti nejenom oprávněné požadavky
zaměstnanců, ale také oprávněné
a sociálně odůvodněné požadavky
zaměstnavatelů. Při provádění
tohoto zákona bude třeba dbáti toho, abychom
se vyhnuli dalším ztrátám v přípravě
pro povolání a pro život. My jsme až dosud
málo dbali zájmů mládeže, která
studiem, učením a jiným výcvikem se
připravuje na svá povolání. Bylo by
jenom chvályhodné, kdyby si vláda i úřady
náležitě uvědomily, že chyby, které
jsme až dosud v tomto směru dělali a kterými
jsme někdy dokonce napodobovali režim okupantů,
se nesmějí už opakovat, a kdyby se řídily
zásadou, že je nezdravé, neúčelné
a národu škodlivé vyrušovat učně
a studenty v době jejich pilného studia a výcviku
nasazováním do zaměstnání,
které nikdy nebudou vykonávat. Je-li taková
věc nutná, pak možno k ní využít
jedině prázdnin anebo doby, kterou by jinak mládež
měla strávit ve vojenské presenční
službě.
Je potěšitelné, že zákon dbá
také toho, aby se při zařazování
zaměstnanců přihlíželo ke vzdělání.
Nemáme sice žádného úmyslu činit
rozdíl mezi vzděláním získaným
pravidelnou návštěvou škol a vzděláním
získaným jinak, musíme však mít
zájem, aby každá odborná zdatnost byla
náležitě respektována, a budeme usilovat
o to, aby každý zaměstnanec, který se
takovouto odbornou zdatností vychloubá, alespoň
dodatečně tuto odbornou kvalifikaci veřejně
prokázal.
Nesouhlasíme s naprostou nivelisací a žádáme,
aby demokratická republika dávala každému
schopnému jedinci stejné podmínky k jeho
vyniknutí. Zákon, jak už tady bylo řečeno
zpravodajem výboru právního, je odvážnou
a dosud nevyzkoušenou operací, která přichází
už v hodině opravdu dvanácté. V některých
odvětvích bude těžko nahraditi škody,
které vznikly dlouhotrvajícím nedostatkem
pracovních sil. Zákon je, jak už bylo řečeno,
citelným omezením občanských svobod
a dává také velikou pravomoc úřadům
práce, které neměly až dosud nejlepší
pověst a kterým stále ještě chybí
náležitá zkušenost. Zákon však
je myšlen jako provisorium, které skončí
31. prosince příštího roku, jako provisorium,
které nás asi naučí, že bude
nutno hledat obdobné, ale přece jiné, pravděpodobně
lepší a demokratičtější
cesty k tomu, abychom odčerpali z některých
odvětví nadbytek pracovních sil a převedli
je tam, kde je pracovníků nedostatek. Zákon
nás pravděpodobně ve svých praktických
důsledcích velmi brzy donutí k tomu, abychom
provedli náležité zhodnocení jednotlivých
druhů práce a odstranili nespravedlivou disparitu,
vládnoucí dosud v některých odvětvích
činnosti. Má tudíž navrhovaný
zákon vedle několika svých nedostatků
také hodně a hodně kladů, a poněvadž
skýtá možnost, že se methody tohoto zákona
vyzkouší, jsou-li trvale prospěšné,
poslanci strany národně socialistické budou
pro osnovu tohoto zákona hlasovat. Budou však také
pečlivě střežit, aby jednotlivých
ustanovení tohoto zákona nebylo nikým a nijakým
způsobem zneužíváno. (Potlesk.)