Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť pozvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1. jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona,
kterým se zrušuje vládní nařízení
ze dne 17. května 1945, č. 6 Sb., o některých
opatřeních v zásobování obyvatelstva
potravinami (tisk 528).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodajka posl. Šmejcová: Nejsou.
Místopředseda Petr: Kdo ve druhém
čtení souhlasí s osnovou zákona tak,
jak ji ústavodárné Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu
Přistoupíme k projednávání
třetího odstavce pořadu, jímž
je
3. Zpráva výborů právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 176) o sloučení některých
peněžních ústavů v Praze a v
Brně (tisk 557).
Zpravodajem za výbor právní je p. posl. Vítek,
dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Vítek: Pane předsedo, paní
a pánové!
Osnova zákona o sloučení některých
peněžních ústavů v Praze a v
Brně byla vyvolána novým nazíráním
na naše národní hospodářství.
Naše plánovité hospodářství
je v podstatě hospodářstvím řízeným,
což dává záruku, že odpadá
namnoze nesmyslná a neúčelná konkurence,
která nepřináší žádného
užitku celku. To platí tím více pro
znárodněnou část našeho hospodářství
a proto se provádí reorganisace a účelná
koncentrace na př. v průmyslu. Přirozeně,
že tento nutný vývoj se nemůže
zastavit jen u průmyslu, nýbrž musí
proniknouti do ostatních složek našeho národního
hospodářství a tudíž i do peněžnictví.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr. Ševčík.)
Projednávaný vládní návrh týká
se arci jen úzkého okruhu našeho peněžnictví,
a to dvou peněžních ústavů, jejichž
další samostatná existence postrádá
dnes již jakéhokoliv odůvodnění.
Dnešnímu řízenému hospodářství
musí pochopitelně podléhat i vydávání
bankovních dluhopisů za účelem získání
prostředků k poskytování dlouhodobého
úvěru, poněvadž soutěžní
moment právě s ohledem na řízené
hospodářství nemůže už přicházeti
v úvahu. Proto se má podle této osnovy zrušiti
český akciový hypoteční ústav,
národní podnik v Praze, který se zabýval
dosud peněžní činností, a veškerá
jeho práva a závazky přejdou na Zemskou banku
pro Čechy - ústřední banku spořitelen
v Čechách a na Moravě - v Praze, takže
v budoucnu bude v Čechách jen jediný peněžní
ústav vyvíjející emisní činnost.
Na Moravě přechází pak ústav
zástavních listů První moravské
spořitelny v Brně, který vyvíjel dosud
emisní činnost, na Zemskou banku pro Moravu a Slezsko,
takže i tam bude jen jediný ústav, vyvíjející
emisní činnost. Rovněž tam není
již odůvodněna další existence
dvou spořitelen a proto podle této osnovy zrušuje
se spolek První moravská spořitelna v Brně
a veškerá jeho práva a závazky přecházejí
na Spořitelnu zemského hlavního města
Brna.
Musíme si ovšem uvědomit, že toto opatření
ještě zdaleka neřeší potřeby
reorganisace a koncentrace celého našeho peněžnictví
a je už nejvýš na čase, aby byla provedena
nejúčelnější koncentrace bank.Bankovnictví
připadají totiž veliké úkoly
při provádění dvouletky a každý
průtah a brzdění snah o provedení
nejúčelnější koncentrace bank
může naše hospodářství jen
poškodit.
Právní výbor, který projednal tuto
osnovu, učinil v ní menší změny
tak, jak jsou vyznačeny ve zprávě tisk 557,
a usnesl se jednomyslně doporučiti ji plenu k odhlasování.
(Souhlas.)
Podpredseda dr. Ševčík (zvoní):
Spravodajcom za výbor rozpočtový je pí.
posl. inž. Jankovcová. Udeľujem jej slovo.
Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Paní
a pánové!
Rozpočtový výbor projednal vládní
návrh zákona o sloučení některých
peněžních ústavů v Praze a v
Brně. Vzhledem k tomu, že tato osnova odpovídá
tendencím, uplatňovaným jak v naší
organisaci průmyslové, tak i peněžní,
usnesl se rozpočtový výbor jednomyslně
doporučiti ji k přijetí se změnami,
přijatými v právním výboru.
(Souhlas.).
Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu je
prihlásený rečník, preto otváram
rozpravu.
Udeľujem slovo p. posl. Skaunicovi.
Posl. Skaunic: Paní a pánové!
V předložené osnově o sloučení
některých peněžních ústavů
projednáváme legislativní fragment, kterým
se dovršuje organisační výstavba důležité
větve československého peněžnictví,
československých spořitelen. Poslání
a význam tohoto úseku našeho lidového
peněžnictví jsou všeobecně známy.
Spořitelny soustřeďují u sebe převážnou
část úspor našeho lidu, českého
i slovenského, a hospodářský rozvoj
zvláště našich měst v posledních
sto letech byl by těžko myslitelný bez nich.
Spořitelny v českých zemích mají
za sebou vývoj delší než jedno a čtvrt
století a neodchýlily se po celou tuto dobu od svého
základního poslání, aby umožňovaly
nejširším lidovým vrstvám tvoření
úspor a aby jim opatřovaly levný úvěr,
především dlouhodobý, na stavbu rodinných
a dělnických domků i domů činžovních.
Jak úspěšná byla jejich činnost
ve sběru úspor, dosvědčuje počet
vydaných spořitelních knížek,
který v posledním roce před druhou světovou
válkou převýšil čtyři
a půl milionu, čili se zřetelem na počet
obyvatelstva v Československé republice měl
téměř každý třetí
československý občan spořitelní
knížku. Průměrný vklad na jednu
spořitelní knížku činil čtyři
a půl tisíce korun. Tento pronikavý sběr
úspor umožnil opět spořitelnám
rozšířenou činnost úvěrovou,
především v úvěru dlouhodobém
- investičním. Spořitelny vykazovaly koncem
roku 1937 více než 350.000 hypotečních
zápůjček, a to jak na domy ve městech,
tak i na venkově. Při celkovém počtu
2,300.000 nemovitostí v předválečné
republice Československé poskytly spořitelny
zápůjčku téměř na každý
šestý dům. Vedle toho poskytly ještě
celkem 7.800 komunálních zápůjček,
což při 15.810 obcích v republice Československé
v r. 1938 svědčí o vydatné úvěrové
pomoci místním samosprávám.
Spořitelny poskytly a poskytují kromě toho
ještě krátkodobé provozní úvěry
v mezích svých stanov obchodníkům,
řemeslníkům i drobným zemědělcům
a starají se tak podle svého skutečně
lidového zaměření i po stránce
úvěrové vůbec o všechny vrstvy
obyvatel. Této činnosti také odpovídá
lidově-demokratická správa spořitelen,
v níž jsou zastoupeny všechny vrstvy obyvatelů
podle zásad poměrného zastoupení.
Spořitelny předvídaly úpravou své
správy vývoj doby a květnová revoluce
zastihla je plně připraveny na nové úkoly
v obnovené republice. Spořitelny byly také
první, které spolu s naším vojskem a
finanční stráží pronikaly do
našeho pohraničí a přebíraly
podle připraveného plánu do české
správy německé spořitelny a zachraňovaly
tak republice nezměrné hodnoty. Velmi významná
a zatím nedoceněná byla i jejich účast
na měnové reformě, která zejména
v pohraničí spočívala téměř
výlučně na jejich bedrech.
Tento stručný, neúplný přehled
nejlépe dokazuje, že 126 let činnosti našich
spořitelen je význačným listem v dějinách
hospodářského rozvoje a hospodářského
pokroku v naší zemi. Spořitelny, jak české,
tak i slovenské, měly vždy smysl pro jednotné
a cílevědomé vedení, jež umožnilo
jejich rozvoj a organisační vyspělost. Proto
si také již v červnu roku 1945 zřídily
ustavením Československé spořitelní
rady jednotný celostátní orgán, v
němž pracují na všech společných
úkolech v zájmu celého státu. Učinily
tak z vlastní iniciativy a zahájily tím vlastně
zjednodušování poměrů v našem
peněžnictví a jeho koncentraci.
Předkládaná osnova zákona zbavuje
spořitelny části jejich obchodního
oprávnění, odnímajíc jim právo
vydávat zástavní listy. V zájmu čs.
peněžnictví a v zájmu státním
vzdávají se spořitelny bez výhrad
tohoto oprávnění v důvěře,
že jejich dobrá vůle a porozumění
pro zájem celku budou plně oceněny. Předkládanou
osnovou odstraňuje se také poslední případ
duplicity, t. j. případ dvou peněžních
ústavů spořitelního typu v jednom
místě. Sloučením Spolkové první
moravské spořitelny s Komunální spořitelnou
zemského hlavního města Brna v jednu spořitelnu
komunální dovršuje se vývoj spořitelen
v tom směru, aby v jednom místě byla vždy
jenom jedna spořitelna. Bilanční úhrn
spojených spořitelen činí k 1. lednu
t. r. 5.312 mil. korun. Již touto skutečností
dostane se hlavnímu městu Moravy významného
hospodářského činitele, který
bude hráti vynikající roli nejen v hospodářském
rozvoji města, ale i v celé zemi Moravskoslezské.
Rád bych, vážené paní a pánové,
abychom přijetím předložené osnovy
uznali významný příspěvek československých
spořitelen pro hospodářský rozvoj
státu a aby sloučení brněnských
spořitelen položilo pevný pilíř
lepší budoucnosti země Moravskoslezské
i města Brna. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík (zvoní):
Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava
je skončená. Dávam slovo k doslovu p. zpravodajcovi
za výbor právny, posl. Vítkovi.
Zpravodaj posl. Vítek: Vzdáván se
slova.
Podpredseda dr. Ševčík: Dávam
slovo k doslovu pí. zpravodajkyni za výbor rozpočtový,
posl. Ing. Jankovcovej.
Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Vzdávám
se slova.
Podpredseda dr. Ševčík (zvoní):
Pristúpime k hlasovaniu. Osnova má 5 paragrafov,
nadpis a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích
návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz
podľa zprávy výborovej. (Námietky
neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 5 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa
zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, ods. 1
rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona
o slúčení niektorých peňažných
ústavov v Prahe a v Brne (tlač 557).
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. Vítek: Nemám změn.
Zpravodajka posl. inž. Jankovcová: Nejsou.
Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom
čítaní súhlasí s osnovou zákona
tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie
prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tím ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.
Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odstavci poriadku,
ktorým je
4. Zpráva výboru právneho o vládnom
návrhu ústavného zákona (tlač
529), ktorý sa menia predpisy o obnovení právneho
poriadku (tlač 556).
Zpravodajcom je p. posl. dr. Řehulka: dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Řehulka: Pane předsedo,
paní a pánové!
Vládní nařízení číslo
31 z roku 1945 stanovilo konec doby nesvobody na den 4. května
1945. Podle ústavního dekretu o obnovení
právního pořádku ve znění
zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z r.
1946, může strana navrhnouti zrušení nebo
změnu rozhodnutí soudů nebo správních
úřadů, vydaných v době nesvobody,
do dvou let ode dne, kdy skončila doba nesvobody. V téže
lhůtě mohl také správní úřad
zavésti řízení za účelem
zrušení nebo změny takových rozhodnutí.
Zmíněný ústavní dekret počítal
s tím, že nabude ihned účinnosti. Pro
ten případ byla by dvouletá lhůta
k návrhu na zrušení nebo změnu dotčených
rozhodnutí nebo k zavedení řízení
z moci úřední, končící
dnem 4. května 1947, stačila. Leč účinnost
citovaného ústavního dekretu nastala ihned
toliko pro rozhodnutí ve věcech trestních.
Pro obor civilně-soudních a administrativních
rozhodnutí bylo však zapotřebí podle
citovaného ústavního dekretu prováděcích
norem, které stran soudních rozhodnutí civilních
byly vydány až zákony č. 76 a 198/1946
a stran rozhodnutí administrativních vládním
nařízením č. 110/1946. Tím
se stalo, že dvouletá lhůta ve zmíněném
ústavním dekretu byla via facti nepoměrně
zkrácena, takže postižení v kratičkém
mezidobí neměli vlastně ani možnosti,
aby mohli včasně a účinně svůj
právní nárok na zrušení nebo
změnu oněch rozhodnutí uplatnit.
Proto praktický svět, jak u soudů, tak i
u správních úřadů, zejména
však právní zástupcové postižených,
advokáti i notáři naléhavě
volali po tom, aby dvouletá lhůta, stanovená
v ústavním dekretu, byla na přiměřenou
dobu prodloužena. Poněvadž § 2 restitučního
zákona č. 128/1946 klade za podmínku navrácení
do předešlého stavu zrušení nebo
změnu neplatného rozhodnutí soudního
nebo správního, nebylo by účelno,
aby tříletá lhůta, stanovená
tímto zákonem k uplatnění restitučního
nároku, byla odlišná od prodlužované
lhůty, stanovené dosud v ústavním
dekretu presidenta republiky, č. 11 Úředního
věstníku československého z roku 1944,
jenž byl ratihabován zákonem č. 12/1944.
Z toho důvodu nyní projednávaný vládní
návrh stanovil prodloužení této lhůty
shodně s koncem lhůty k uplatnění
restituce podle zákona číslo 128/1946, tudíž
do 17. května 1947.
Právní výbor ústavodárného
Národního shromáždění,
uznávaje opinio necessitatis prodloužení lhůty,
projevil s vládním návrhem souhlas a navrhuje,
aby ústavodárné Národní shromáždění
vládní návrh schválilo. Poněvadž
zákon č. 197/1946 o ústavním výhoru
ústavodárného Národního shromáždění
uložil tomuto výboru vypracovati návrh nové
ústavy a ústavních zákonů s
touto ústavou souvisících, nebylo potřebí,
aby se ústavní výbor tímto vládním
návrhem zabýval a postačí jeho projednání
v právním výboru. (Souhlas.)
Podpredseda dr. Ševčík (zvoní):
Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Osnova má 2 články, nadpis zákona
a úvodnú formulu.
Ak nebude námietok, budeme hlasovať o celej osnove
naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky
neboly.)
Námietok niet.
Pretože ústavný zákon vyžaduje
k svojmu schváleniu podľa § 33 ústavnej
listiny a § 56, ods. 3 rokov. poriadku trojpätínovej
väčšiny všetkých poslancov, dám
sčítať hlasy.